AŠTÁVAKRAGÍTÁ
Aštávakragítá nebo Aštávakra samhitá je starý sanskrtský text, snad starší než Bhagavadgítá, jehož autorem je starověký mudrc Aštávakra. Jedná se o rozhovor mezi mudrcem Aštávakrou a jeho žákem, králem Džanakou o podstatě skutečnosti, o omezení a osvobození, a to na základě nedualistického učení advaity védánty.
Duet Jediného od Raméše S. Balsekara obsahuje překlad Aštávakragíty ze sanskrtu (do angličtiny) s komentáři jednotlivých veršů.
„Svět jevů, zjevující se ve Mně, se v důsledku nevědomosti zdá skutečností, stejně jako se perleť zdá být stříbrem, provaz hadem a zrcadlení slunečních paprsků u faty morgány vodou.“
„Tak jako se nádoba rozpadne v hlínu, vlna rozplyne ve vodě či ozdoba přetaví ve zlato, tak se svět jevů, který ve Mně vzniká, zase ve Mně rozplyne.“
Hlavním smyslem těchto veršů je to, že, voda, had ani stříbro v žádném časovém okamžiku neexistovaly. Neexistovaly nejen poté, co byla iluze rozptýlena poznáním pravdy, ale neexistovaly ani ve chvíli, kdy tu tato iluze byla. Vždy tu byla pouze jediná skutečnost, a to před iluzí, během ní i po ní.