BUDDHISTICKÉ MANTRY

Jsou to posvátné texty, které se vztahují k nějakému aspektu Buddhy, k významnému buddhistickému učiteli či k oslavě Buddhova učení. Může se také jednat o části súter (náboženských textů).

Výslovnost manter se liší, např. v sanskrtu se vyslovuje PADME (lotos) či SVÁHÁ (zvolání, vyjádření úcty, oslava), v tibetštině je to PÄME a SÓHA. Podobně se liší i jména jednotlivých buddhistických božstev představujících určitou vlastnost Buddhy: např. Avalókitéšvara (v sanskrtu), Čänräzig či Čenrezig (v Tibetu), Kuan-jin (v Číně).

---

GAUTAMA BUDDHA

Narodil se jako princ Siddhártha Gautama (cca 564 př. n. l.) v královském rodě Šákjů (odtud Šákjamuni Buddha; buddha znamená probuzený, osvícený).

Podle legendy se královně Máje před Buddhovým početím zjevil ve snu bílý slon (symbol spravedlnosti, míru a prosperity), který ji daroval květ lotosu (symbol moudrosti a čistoty). To bylo znamením, že královna porodí výjimečného člověka. Sedm dní po porodu Májá zemřela a královnou se stala její sestra Mahápradžápatí Gautamí.

V šestnácti letech se Gautama oženil s šákijskou dívkou Jašódharou (s níž měl syna Ráhula, který se však narodil až po jeho odchodu do bezdomoví). Jednoho dne, když projížděl městem, uviděl starého nemohoucího člověka, poté nemocného a nakonec pohřební průvod. Tak si poprvé uvědomil, že ani on sám nemůže uniknout stáří, nemoci a smrti. Proto opustil domov (ve věku 29 let) a stal se asketou hledajícím osvobození z utrpení.

Šest let se věnoval přísné askezi, až jednoho dne, kdy seděl na břehu řeky vychrtlý půstem a na pokraji smrti, nalezl odpověď ve vzpomínce na zážitek z mládí, kdy seděl ve stínu stromu, bez jakýchkoli žádostí, v radosti a štěstí. Uvědomil si, že skutečná cesta k probuzení nespočívá v potlačení přirozených funkcí (dýchání, přijímání potravy apod.) nebo v navození výjimečných psychických stavů, ale v neusilování a setrvávání ve stavu bdělosti, bez myšlenek a přání. Objevil střední cestu, která se vyhýbá všem krajnostem, a dosáhl (ve věku 35 let) probuzení, konečného osvobození z utrpení a koloběhu životů.

Dalších 45 let předával své učení. Zemřel u Kušinagary obklopen svými následovníky.

---

BUDDHISMUS

Buddhismus je nábožensko-filosofický systém, jehož základem je učení Gautamy Buddhy (asi 5. stol. př. n. l.) o vysvobození se z utrpení (z nekonečného koloběhu zrození a smrti) a dosažení stavu nirvány (vyhasnutí žádostivosti a zaslepenosti díky poznání a spojení se s tím, co je nezrozené a bezforemné).

Podstatou tohoto učení jsou "Čtyři vznešené pravdy" a cestu k vysvobození popisuje "Ušlechtilá osmidílná stezka".

Zatímco v jiných náboženstvích je člověk vysvobozen pouhou vírou v Boha, je v buddhismu kladen důraz na osobní poznání Pravdy, založeném na vlastních zkušenostech.

Přestože se v buddhismu vyskytuje mnoho božstev, nejedná se o bohy v klasickém teistickém pojetí, ale o bytosti obdařené neobyčejnou moudrostí, zvláštními schopnostmi a dlouhověkostí, které pomáhají hledajícímu na jeho cestě k poznání a vysvobození.

---

ČTYŘI VZNEŠENÉ PRAVDY

Tvoří základ Buddhova učení a jejich intuitivní pochopení je předpokladem osvícení.

1. Pravda o utrpení (dukkha - utrpení)

Věci v životě jsou neuspokojivé a strastiplné: Zrození, stárnutí, nemoc, smrt, zármutek, nespokojenost, bolest, neštěstí, nepohodlí, spojení s tím, co je nepříjemné, odloučení od toho, co je příjemné, nezískání toho, co si přejeme získat.

2. Pravda o vzniku utrpení (samudaja - původ, příčina)

Příčinou utrpení jsou žádostivosti vedoucí k zachování života a ke znovuzrozování, které doprovází rozkoš a ulpívání na ní, hledání potěšení v pomíjivých věcech, touha po bytí (toho, co chceme) či zániku (toho, co nechceme).

3. Pravda o zániku utrpení (niródha - zánik, zrušení)

Utrpení je možné ukončit úplným zaniknutím žádostivosti, osvobozením se od ní a neulpíváním na ní.

4. Pravda o cestě vedoucí ke konci utrpení (márga - cesta)

Tuto pravdu popisuje "Ušlechtilá osmidílná stezka".

---

UŠLECHTILÁ OSMIDÍLNÁ STEZKA

Hovoří o cestě vedoucí k odstranění utrpení. Je označována jako "střední cesta, která se vyhýbá všem krajnostem".

Stezky moudrosti (pradžňá)

1. Správné chápání

Správné chápání je pochopení a vhled do čtyř vznešených pravd, uvědomění si pomíjivosti a neuspokojivosti všech jevů a pochopení, že neexistuje žádné trvalé "já".

2. Správné myšlení

Správné myšlení znamená přemýšlet, hovořit a jednat bez žádostivosti, nenávisti a krutosti.

Stezky mravnosti (šíla)

3. Správná mluva

Správná mluva se vyhýbá lhaní, pomlouvání, drsným výrazům a zbytečnému tlachání a povzbuzuje druhé k prospěšným činům.

4. Správné konání

Správné konání znamená zdržet se zabíjení, braní toho, co nebylo darováno, a nepříslušných pohlavních styků.

5. Správné živobytí

Správné živobytí znamená vykonávat taková povolání, která neškodí druhým bytostem.

Stezky soustředění (samádhi)

6. Správná snaha

Správná snaha zahrnuje úsilí vyhnout se neprospěšným stavům mysli, překonat je, pokud už vznikly, a vyvolat a udržet prospěšné stavy mysli.

7. Správná bdělost

Správná bdělost se týká neustálého uvědomování si pěti složek (tělesnosti, vědomí, vnímání, cítění a mentálních formací), tj. uvědomování si tělesných funkcí (dýchání, chůze, atd.), všech vjemů, pocitů a dalších mentálních jevů. Aby člověk mohl funkce ovládat, musí si jich být nejprve vědom.

8. Správné soustředění

Správné soustředění zahrnuje meditační techniky sloužící k vyvinutí koncentrace mysli, která je nezbytná pro dosažení vhledu do pravé skutečnosti.

---

TŘI PILÍŘE (KLENOTY) BUDDHISMU

1. Buddha - učitel
2. Dharma - nauka o přirozenosti věcí, duchovní cesta
3. Sangha - společenství, které je oporou na duchovní cestě

---

AVALÓKITÉŠVARA

Je to bódhisattva soucitu. Bódhisattva je ten, kdo se vzdá konečného osvícení, aby mohl pomoci druhým. Soucit (karuná) a moudrost (pradžňá) jsou dvě nejvýznamnější složky buddhistického učení. Avalókitéšvara (v sanskrtu) je v Tibetu nazýván Čänräzig, v Číně Kuan-jin.

---

PADMASAMBHAVA

Padmasambhava (Z lotosu zrozený), v Himalájích znám jako Guru Rinpoče (Velevzácný učitel), byl buddhistický učitel, který dle tradice přinesl buddhismus z Indie do Tibetu.

---

BHAJŠADŽJAGURU BUDDHA

V sanskrtu Bhajšadžjaguru, v Tibetu Sangye Menla, v Číně Yáoshí fó, je označován jako Buddha Medicíny, Buddha Hojitel, Buddha Uzdravující.

Neočišťuje jen od nemocí, ale i od nevědomosti, která je překážkou k dosažení osvícení. Podle buddhistického učení jsou základem všech nemocí tři jedy mysli: nevědomost, hněv a připoutanost.

Buddha Uzdravující má tmavě modrou barvu. V pravé ruce drží rostlinu Arura, která je v Tibetu považována za královnu léčivých bylin, a v levé ruce drží misku s nektarem dlouhého života.

---

TÁRA

V sanskrtu Tárá nebo Tára, v Tibetu nazývána Dölma nebo Grolma, je ženským bódhisattvou ztělesňujícím ženský aspekt soucítění. Podle legendy povstala ze slzy bódhisattvy Avalókitéšvary, kterou uronil, když viděl všechno utrpení světa. Doslova její jméno znamená "Vysvoboditelka". Je považována za Bohyni Transcendentální Moudrosti a Matku všech Buddhů.

Tára je původně hinduistické božstvo, manželka mudrce Brhaspatiho, který je považován za učitele bohů a společníka boha Indry. Tára má 21 forem, z nichž každá má jinou barvu a jiný duchovní atribut. Nejoblíbenější jsou:

---

PĚT TRANSCENDENTÁLNÍCH BUDDHŮ (DHJÁNIBUDDHŮ)

Dhjánibuddhové jsou ztělesněním rozličných vlastností Buddhy. Souvisí s učením o třech tělech Buddhy (Trikája), což jsou: Tělo Pravdy (Dharmakája), které je společné všem osvíceným bytostem, Tělo Projevu (Nirmanakája), tělo projevené bytosti neboli fyzické tělo, a Tělo Blaženosti (Sambhógakája), pomocí kterého bytost zakouší. Pět transcendentálních buddhů symbolizuje pět aspektů Dharmakáji, pět aspektů osvícení.

Buddha	Ratnasambhava	Akšóbhja	Vajróčana	Amitábha	Amóghasiddhi
Význam jména	"zrozen z klenotu"	"nepohnutelný"	"plně osvícený"	"nekonečné světlo"	"ten kdo odhodlaně směřuje k cíli"
Aspekt	rovnováha, vyrovnanost, soucit	zrcadlo poznání, schopnost rozlišit skutečnost od iluze	moudrost, Prázdnota jako zdroj moudrosti	duchovní vývoj, transformace touhy v moudrost	úspěšné uskutečňování dobrých činů
Mudra	Varada	Bhúmisparša	Dharmačakra	Dhjána	Abhaja
Gesto	gesto požehnání, splnění přání	gesto osvícení, braní si za svědka Zemi	gesto otáčení kola dharmy	gesto meditace, Buddha místo mudry může držet misku s nektarem vysvobození	gesto odvahy, ochranné gesto
Symbol	klenot	hromoklín	kolo	lotos	dvojitý hromoklín
Strana	jih	východ	střed	západ	sever
Prvek	země	voda	éter (prostor)	oheň	vzduch
Barva	žlutá (zlatá)	modrá	bílá	červená	zelená
Období	podzim	jaro	-	léto	zima
Symbolizuje	pociťování	vědomí	forma	vnímání	myšlení
Symbolizuje	dávání	pokora	učení	meditace	odvaha
Symbolizuje	nabývání	ochrana a ničení	kolo dharmy	přitahování, podmanění	utišení
Překonává	pýchu, chamtivost	hněv, nenávist	nevědomost	sobectví	závist

Dhjána

Dhjána znamená meditace. Je to stav, v němž mysl spočívá v klidu a je dočasně potlačeno pět překážek:

- smyslná touha (káma-čhanda),

- nenávist (vjápáda),

- nepokoj a výčitky (udača, kukuča),

- strnulost a malátnost (thína-middha),

- pochybovačnost (vičikiččhá).

---

HINDUISMUS

Název hinduismus pochází z perského slova hindu (v sanskrtu sindhu), což je název oblasti v okolí řeky Indus. Muslimští Peršané tak slovem hindu označovali nemuslimské obyvatelstvo, žijící za řekou Indus. Hinduismus není náboženstvím v užším slova smyslu, je to spíše nábožensko - sociální systém, který v sobě zahrnuje také právní a společenské normy.

Hinduismus vzešel z předchozího tzv. védského náboženství, ve kterém se uctívaly přírodní síly (oheň, vítr ap.) a božstva vládnoucí těmto přírodním silám (Agni – bůh ohně, Súrja – bůh Slunce ap.).

---

REINKARNACE

Podle hinduistického pohledu se nesmrtelné Já (Átmá) nerodí ani neumírá, nikdy nevzniklo a nikdy nezanikne a po smrti těla vstupuje do těla nového (podobně jako když člověk odhodí obnošené šaty a vezme si nové). Do jaké podoby se člověk převtělí, závisí na jeho minulých činech (na jeho karmě). Může se znovu narodit na tomto světě v lidské či zvířecí podobě, nebo se může narodit ve světech nebeských či pekelných. Pobyt v nich může trvat různě dlouhou dobu, ovšem v žádném případě není věčný (jelikož jsou tyto světy součástí hmotného vesmíru, zanikají společně s ním). Po nějaké době se jedinec znovu narodí na Zemi a cyklus znovuzrozování (samsára) pokračuje až do definitivního vysvobození (mókša).

---

KARMA

Karma (karma – činit, konat, působit) vychází z dharmy (dharma – podstata, přirozenost, zákon). Je to přírodní zákon příčiny a následku, podle kterého každý čin je neodlučitelně spojen se svými důsledky. Z tohoto pohledu neexistuje v hinduismu žádný trest nebo odměna. Člověku je dána svobodná vůle, která mu umožňuje volit mezi dobrem a zlem. Když se chováme v souladu s dharmou, mají pozitivní síly převahu a výsledkem jsou pocity štěstí a uspokojení. Převažují-li v životě negativní síly, pak vznikají pocity bolesti a utrpení. Jsou-li negativní a pozitivní síly v rovnováze, jsou naše životní pocity neutrální.

V Bhagavad Gítě (což je část Mahábharáty – viz níže) Kršna radí Ardžunovi, aby jednal v souladu se svou vlastní dharmou a nepochyboval. "Ať tvé činy nejsou spjaty s ovocem tvých činů. Nechť odměna není podnětem tvých skutků! Ale neoddávej se ani nečinnosti. Buď vytrvalý v józe, Ardžuno. Konej své povinnosti nezištně a zůstaň nedotčen jejich zdarem či nezdarem."

---

JÓGA

V překladu to znamená sjednocení, spojení nebo také cesta. Jedná se o metodu či cestu, která vede k překonání věčného koloběhu zrodu, úmrtí a znovuzrození, a tím dosažení vysvobození. Tradičně se rozlišují čtyři základní druhy jógy:

Bhakti jóga

je cesta lásky a oddanosti, kde vysvobození je dosaženo skrze totální odevzdání se Bohu či mistru. Je to odhalení Božství pomocí lásky. Praxí bhakti jógy je například satsang (sat – opravdový, sangha – společenství; satsang – pobývání ve společnosti mistra), čtení svatých písem, zpěv božích jmen atd. Její součástí je též mantra jóga (mantry jsou posvátné slabiky či texty, při jejichž zpívání a opakování vznikají vibrace, které očišťují mysl a vedou k vyšším stavům vědomí).

Karma jóga

je cesta činů, kde vysvobození je dosaženo skrze nesobecký život a službu druhým, sjednocení se s Bohem pomocí odpoutané činnosti. Je to cvičení, které lze provádět po celý den při jakékoli činnosti.

Džňána jóga

je cesta poznání a moudrosti. Vysvobození je dosaženo skrze studium a meditaci, sledováním vědomí Absolutního Božství.

Rádža jóga

je královská cesta, jejíž hlavní body formuloval ve svém díle Jógasútra mudrc Pataňdžálí. Původní název byl aštangajóga (osmidílná cesta), jejíž části jsou:

Jama:	Pět činností, jichž je třeba se vyvarovat.
Nijama:	Pět činností, které je třeba dělat.
Ásány:	Tělesné pozice.
Pránájáma:	Dechová cvičení.
Pratjáhára:	Odvrácení pozornosti od smyslových vjemů a nasměrování dovnitř.
Dhárana:	Koncentrace.
Dhjána:	Meditace.
Samádhi:	Sjednocení.

Hatha jóga, zahrnující hlavně tělesná cvičení, se považuje za součást rádža jógy.

---

HINDUISTICKÉ POJETÍ ČASU A SVĚTA

Současná teorie vzniku světa pochází z Manuova zákoníku, podle něhož je stvořitelem celého světa bůh Brahma. Svět netrvá věčně, ale je periodicky ničen a znovu tvořen. Postupně prochází čtyřmi věky jednoho cyklu mahájugy. Mezi každými dvěma věky je 400 let soumraku předchozího a poté 400 let svítání následujícího věku. Krtajuga či satjajuga představuje počáteční zlatý věk, každý další věk je o něco horší, upadají mravy, snižuje se délka života i inteligence.

MAHÁJUGA

Je období trvající 4 320 000 let. Dělí se na:

Krtajuga či satjajuga (zlatý věk)	1 728 000 let
Trétájuga (stříbrný věk)	1 296 000 let
Dváparajuga (bronzový věk)	864 000 let
Kalijuga (železný věk)	432 000 let

Po uplynutí mahájugy nastane pralaja - rozplynutí.

MANVANTARA = 71 mahájug

Stvoření světa a vláda Manua (praotce lidstva). Na konci tohoto období nastává potopa světa.

KALPA = 1000 mahájug

2 kalpy = Brahmův den

(jedna kalpa pro Brahmův den a jedna kalpa pro Brahmovu noc)

MAHÁKALPA = 100 Brahmových let

Po uplynutí jedné mahákalpy Brahma umírá. Nastane mahápralaja (velké rozplynutí) a kosmický cyklus začne znovu od začátku.

---

MANVANTARA

Je to období trvající 71 mahájug, kterému vládne vždy jeden Manu (otec lidské rasy stvořený samotným bohem Brahmou). Manu je v tomto období nejen vládcem, ale také stvořitelem světa a všeho živého i neživého.

Název manvantara pochází ze sanskrtských slov manu (lidstvo, člověk) a antara (trvání). Na konci období manvantary nastává potopa světa (období samdhikálá trvající stejně dlouho jako krtajuga, tedy 1 728 000 let).

V období jedné kalpy (poloviny celého Brahmova dne) tak proběhne 14 období manvantar. Pak nastává stejně dlouhé období (jedna kalpa) Brahmovy noci, kdy celý svět zanikne a nastává období odpočinku. Poté se cyklus znovu opakuje.

V současné době se nacházíme v sedmé manvantaře, které vládne Manu Vaivasvata.

---

SEDM MUDRCŮ

Na začátku každé manvantary se vždy rodí sedm mudrců (saptariši), nejvyspělejších bytostí ve stvořeném světě, kteří jsou ochránci Božích zákonů. Přinášejí na zemi potřebné Poznání a Energie.

V současné manvantaře to jsou: Atri, Bhrigu, Kuša, Vasištha, Gautama, Kašjapa, Aňdžirasa.

---

MANUŮV ZÁKONÍK

Manu byl prastarý mudrc a první král vládnoucí na zemi (ve státě Brahmávarta - svatá země), který zachránil lidstvo během potopy světa, když na radu boha Višnua (který se tehdy zrodil jako ryba) sestrojil obrovskou loď, ve které se on i ostatní lidé zachránili.

Po potopě světa byl Manu svými stoupenci požádán, aby vyjevil, co mají dělat, jak žít, aby byli v budoucnu uchráněni před podobnou katastrofou.

Manu společně s mudrcem Bhrigu (jeden ze sedmi prvních mudrců) vytvořil tzv. Manuův zákoník (v sanskrtu manusmrti nebo manusmriti, manus – člověk, lidstvo, moudrost, mriti – smrt, umírání) obsahující ve 12 knihách souhrn bráhmanské moudrosti, včetně právních předpisů a životních rad.

V první části se hovoří o původu světa, ve druhé o podstatě zákona, ve třetí až desáté knize o dharmě (cestě či zákonu) pro různé společenské třídy (kasty). Zde se nejprve vykládají pravidla a zákony pro bráhmany (kněze) a jejich žáky, pravidla a rady pro kastu kšátrijů (válečníků, politiků), pro kastu vaišijů (obchodníků, řemeslníků, zemědělců) a pro kastu šúdrů (služebníků, dělníků, bezzemků) a pak obecná pravidla pro nepříznivé časy. Jedenáctá kniha je věnována pokání a dvanáctá mluví o plodech různých činů.

---

VÉDY

Jsou to nejstarší dochované sanskrtské texty, které tvoří základ hinduistické víry. Samotné slovo véda v sanskrtu znamená "poznání, vědění". Tyto texty patří mezi tzv. šruti – to, co bylo slyšeno (zjeveno). Nejstaršími védskými texty jsou následující čtyři sbírky:

RGVÉDA

(též Rigvéda; rc – verš, chvála) je sbírka 10 600 náboženských veršů psaných v sanskrtu. Mimo jiné obsahují i mýty o vzniku světa a modlitby k bohům, především bohu Agnimu (búh ohně) a bohu Indrovi (vládce nebe a deště).

SÁMAVÉDA

(sáman – chvalozpěv, náboženská píseň) je sbírka 1550 veršů z Rgvédy, které jsou melodicky zpracované do podoby náboženských písní.

JADŽURVÉDA

(jadžus – oběť, uctívání) je sbírka návodů obětního uctívání (bohoslužeb, rituálů) doprovázených zpíváním manter.

ATHARVAVÉDA

(Atharvan – prastarý mudrc, který údajně jako první začal vykonávat oběti ohně) je sbírka obětních a zaklínacích formulí určených hlavně na léčení různých chorob.

Védské texty se dále dělí na samhity, bráhmany, áranjaky a upanišady.

SAMHITY

(samhitá – spojení, sjednocení; síla udržující vesmír pohromadě) jsou verše (mantry), které tvoří základ véd (např. Rgvéda-samhitá je označení pro mantry z Rgvédy) a jsou symbolickým vyjádřením Pravdy.

BRÁHMANY

(bráhmana – to, co pochází od Brahmy) jsou výkladové části navazující na samhity, které objasňují jejich význam.

ÁRANJAKY

(áranjaka – pustina, divoká příroda, les) jsou pojednání o riskantních a nebezpečných rituálech, které mohou být prováděny pouze o samotě v pustině či v lese.

UPANIŠADY

(upanišad – mystérium, záhada, tajná nauka; též sedět u nohou někoho a naslouchat) jsou texty objevující se na konci bráhman a áranjak známé také pod názvem védánta. Soustředí se na nejhlubší podstatu véd, Nejvyšší Pravdu o skutečnosti a na povahu a formu lidského vysvobození (mókša). Původně jich bylo přes 11 tisíc, dochovalo se něco málo přes 200.

Védánta

(védánta – úplné pochopení véd, konec véd) je filosofie, která vychází z textů upanišad. Védánta ustupuje od všech rituálů a obřadností véd a soustředí se na vysvětlení smyslu, podstaty, cíle véd.

Později se název védánta začal používat jako označení filosofických škol, které se snažily o dosažení seberealizace skrze pochopení Nejvyšší Pravdy o podstatě Univerzálního Vědomí (Boha) a individuálního vědomí (duše). Mezi tyto školy patří advaita védánta, což je učení o nedualitě, jehož jedním ze zakladatelů je mudrc Ádi Šankara (788-820 A.D.).

---

POSTVÉDSKÁ LITERATURA

Jedná se o pozdější texty, které navazují na védy a které dále rozvádějí a vysvětlují jejich význam. Patří do skupiny tzv. smrti – to, co bylo zapamatováno.

VÉDANGY

(v překladu údy véd) jsou sbírky zaměřené na studium véd, které podrobně rozebírají fonetiku (šikšá), rituály (kálpa), gramatiku (vjákarana), etymologii (nirukta), astrologii (čanda) a astronomii (džjótisa).

PURÁNY

(purána – mytologie; starodávný) jsou sbírky příběhů o vzniku vesmíru a bohů, o hrdinských činech bohů, polobohů, králů či světců, sbírky chvalozpěvů, popisů poutních míst, ceremonií a slavností.

Mahápurány:

Je skupina 20 (podle jiných zdrojů 18) sbírek o 429 000 verších, rozdělených do tří skupin: Brahma purány, Višnu purány a Šiva purány.

Upapurány:

(upa – níže, pod) jsou rozsáhlou sbírkou téměř 100 vedlejších purán.

ITIHÁSY

(itihása – historie, legenda, tradice; tak to vskutku bylo) jsou epické básně, mezi něž patří například Mahábhárata, Bhagavad Gíta či Rámájana.

Mahábhárata

(Velké vyprávění o Bháratovcích) je epos, který je považován za pátou védu. Je to druhá nejdelší báseň na světě. Skládá se z 18 knih a obsahuje celkem 110 000 dvojverší. Za autora je považován mudrc Vjása (Véda Vjása).

Příběh vypráví o dvou rodech Pánduovců a Kuruovců odvozujících svůj původ od legendárního krále Bháraty. Zakladatel rodu Kuruovců byl slepý král Dhrtaráštra, který měl sto synů. Zakladatel rodu Pánduovců byl jeho bratr Pándu, který měl pět synů (Judhištira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva).

Po smrti Pándua rozdělil Dhrtaráštra vládu mezi své syny a syny svého bratra. Když však Kuruovci, vedeni podlým Durjódhanou, připravili lstí Pánduovce o vládu (ve falešné hře v kostky), bylo dohodnuto, že Pánduovci odejdou na třináct let do vyhnanství a poté jim bude vláda vrácena. Po uplynutí lhůty však Durjódhana nehodlal dohodu splnit. Spor vyvrcholil velkou bitvou, ve které Pánduovci za pomoci boha Kršny zvítězili. Judhištira se stal svrchovaným králem a vládl se svými bratry po mnoho let. Nakonec Pánduovci vstoupili do říše bohů.

Bhagavad Gíta nebo též Bhagavadgíta

(Zpěv vznešeného) je část Mahábháraty. Je jednou z nejvýznamnějších posvátných knih hinduismu. Děj se odehrává těsně před bitvou, kdy je Ardžuna zmítán pochybnostmi, zda bojovat nebo boj se svými příbuznými odmítnout. Jeho pochybnosti jsou rozptýleny Kršnou, který mu vyjevuje transcendentální moudrost. Na Bhagavadgítu navazuje Uttara Gíta, která obsahuje další duchovní rady předávané Kršnou Ardžunovi během bitvy.

Rámájana

Rámájana je epos o životě Rámy (více viz část věnovaná Rámovi).

UPAVÉDY

(upa – pod, níže) jsou dodatky k védám, kam patří například Ájurvéda (pojednání o léčitelství), Dhanurvéda (pojednání o lukostřelbě), Gándharvavéda (pojednání o hudbě), Šastrašastra (pojednání o válečnictví), Sthápatjavéda (pojednání o architektuře), Nátjavéda (pojednání o umění).

---

PURUŠA

Je to sanskrtské označení pro "Božské Já" nebo také "Čisté Vědomí", které prostupuje celým vesmírem. Je zdrojem všech věcí ve vesmíru, z něhož vše vzniká. Překládá se také jako duše, vesmír či „kosmická bytost“.

---

PRAKRITI

Též Prakrti či Prakruti znamená povaha, podstata. V Bhagavad Gítě se o ní hovoří jako o prvotní hybné síle základní složce vesmíru, která je podstatou, z níž vzniká veškerá činnost a proces tvoření. Skládá se ze tří gun, které představují základní tendence veškerého dění ve vesmíru:

Sattva:	proces tvoření, představující božské kvality, světlo a harmonii
Radžas:	proces ochrany, představující energii, konání, touhu a vášeň
Tamas:	proces zániku, představující netečnost, temnotu a lhostejnost.

Prakriti se skládá z jednotlivých dílčích energií (forem šakti):

Kundaliní:	představuje fyzickou, hmotnou energii
Krija:	představuje sílu jednání a konání
Ičhá:	představuje sílu vůle
Para:	představuje sílu vědomí
Džňána:	představuje sílu vědění, znalostí, poznání
Mantrika:	představuje sílu slova a zvuku (vztahuje se k mantrám).

---

TROJÍ PODOBA BOHA - TRIMÚRTI

Trimúrti je označení pro tři základní principy (síly) ve vesmíru:

Princip stvoření (tvoření):	představovaný bohem Brahmou
Pincip udržování (ochrany):	představovaný bohem Višnuem
Princip ničení (zániku):	představovaný bohem Šivou

Brahma, Višnu a Šiva jsou v hinduismu považováni za Božskou Trojici, která bývá vyobrazována jako postava se třemi hlavami otočenými do třech různých směrů.

Ve starých hinduistických náboženských textech (védách) představovali Trojici Boží bohové Súrja (bůh Slunce), Váju (bůh větru) a Agni (bůh ohně).

---

TROJÍ PODOBA BOHA - TRIDÉVÍ

Ženskou obdobou Trimúrti je Tridéví. Jedná se o bohyně Sarasvatí, Lakšmí a Párvatí, manželky bohů Brahmy, Višnua a Šivy (více o bohyních v části zpěvníku věnované Bohyním).

---

ADITI

Aditi znamená "neomezená". Je ženskou obdobou boha Brahmy, nebeskou bohyní, matkou všech bohů, ze které se vše zrodilo. Také je ztotožňována s Prakriti (prvotní hybnou silou ve vesmíru).

---

BRAHMA

Brahma je považován za stvořitele vesmíru. Na vyobrazeních mívá čtyři hlavy a čtyři ruce. Čtyři hlavy symbolizují čtyři védy (staré hinduistické náboženské texty – viz úvod k indickým mantrám), čtyři ruce symbolizují čtyři světové strany nebo také mysl (zadní pravá ruka), rozum (zadní levá ruka), ego (přední pravá ruka) a sebevědomí (přední levá ruka).

Dalšími atributy boha Brahmy jsou růženec (symbolizující základ pro tvoření), kniha (symbol vědění), zlato či zlatá barva (symbol aktivity, tvůrčího procesu), labuť (symbol důstojnosti, milosrdenství, dobrých mravů a schopnosti rozlišovat), koruna (symbol svrchovanosti), lotos (symbol přírodní podstaty všech věcí a všech žijících tvorů) a vousy (symbol moudrosti a věčnosti).

Brahmovo posvátné zvíře, na kterém se pohybuje, je labuť nebo husa. Družkou boha Brahmy je bohyně Sarasvatí.

---

ŠIVA

Šiva je spojován se zánikem vesmíru (více viz úvod k mantrám věnovaným Šivovi).

---

VIŠNU

Višnu je bůh, který udržuje a ochraňuje vesmír a život. Bývá zobrazován s tmavou (modrou) pletí, má čtyři ruce, v nichž drží ulitu (ze které se vynořuje pět živlů), disk (který stíná hlavy všech démonů), lotos (představující čistotu a pravdu) a žezlo (symbolizující základní sílu, z níž vznikají ostatní síly).

Višnu má deset avatarů (inkarnací, vtělení), přičemž devět z nich se již objevilo na zemi a desátý má teprve přijít. V každé z těchto svých inkarnací Višnu zachraňuje svět. (Na některých vyobrazeních má Višnu deset hlav, z nichž každá představuje právě jednu z jeho inkarnací.)

Deset inkarnací boha Višnua:

ryba

Na začátku světa byly védy ponořeny hluboko v prvotním oceánu. Aby mohl Brahma stvořit svět, vynesl Višnu (jako ryba) tyto védy na hladinu.

želva

Jako želva se zrodil Višnu, aby na svém krunýři nesl a zajistil stabilitu nově stvořené zemi.

kanec

V této podobě Višnu vyzdvihl zemi z prvotního oceánu, kam ji svrhnul démon Hiranjakša.

Narasimha

Je napůl člověk a napůl lev, který zabil démona Hiranjakašjapu (bratra Hiranjakši), jenž uctíval boha Brahmu a dostal od něj požehnání, že nezemře ani ve dne ani v noci, ani na zemi ani v nebi, ani ohněm ani vodou, ani žádnou zbraní a nezabije ho zvíře ani člověk. Z Hiranjakašjapy se však stal tyran a proto se bůh Višnu proměnil v Narasimhu, položil si démona na klín a roztrhal jej při západu slunce, čímž neporušil Brahmovo požehnání.

Vamana

Potomek démona Hiranjakašjapy, král Bali, uctíval boha Indru a získal tak vládu nad třemi světy (bhúr – země, hmotná říše, bhuvah – nebeská říše, oblast bohů a polobohů, svah – říše bez forem) a stal se mocnější než ostatní bohové. Višnu se tedy zrodil jako trpaslík Vamana a řekl Balimu, že od něj chce tolik země, kolik překročí třemi kroky. Bali mu to slíbil, načež Višnu jedním krokem překročil nebe a zemi a druhým krokem zemi a říši bez forem. Bali viděl, že nemůže splnit slib, který dal, a sklonil před ním hlavu. Višnu se slitoval a přenechal Balimu vládu nad podsvětím.

Parašuráma

V této inkarnaci je Višnu bráhmanem (knězem), který zničil vládu zlomyslných kšátrijů (válečníků) utlačujících bráhmany.

Ráma

Hrdina eposu Rámájana, král, kterému démon Rávana unesl jeho ženu Sítu. Ráma se jí vydal hledat a démona zabil. Ráma představuje ideálního vládce a symbol ctností. (více v části Ráma)

Kršna

Je nejslavnější zrození boha Višnua. (více v části Kršna)

Gautama Buddha

O této inkarnaci boha Višnua se vedou spory mezi jednotlivými hinduistickými náboženskými směry. (více o Buddhovi sekci Buddhistické)

Kalki

Kalki má být poslední inkarnací boha Višnua, objeví se na konci věku kalijugy, v němž nyní žijeme, jako jezdec s mečem na bílém koni a zachrání lidstvo skrze dharmu (nauku o podstatě věcí). Poté nastane další zlatý věk, satjajuga (kalijuga a satjajuga - viz Úvod k indickým mantrám).

---

SÚRJA (ARKA, MITRA)

Súrja je bůh Slunce a je ztotožňován přímo se samotným Sluncem. Bývá zobrazován, jak jede na slunečním voze, který táhne buď sedm koní, nebo jeden kůň se sedmi hlavami (symbolizují sedm barev duhy nebo sedm čaker). Jeden z hlavních symbolů boha Súrji je lotos (symbol životní energie, čistoty, pravdy, poznání).

---

VÁJU

Váju je bůh vzduchu (váju, váta), větru (pavana) a dechu (prána) – je to tedy také bůh života.

---

AGNI

Agni je bůh ohně, přijímání obětin a je poslem mezi ostatními bohy. Má dvě hlavy jako symbol nesmrtelnosti a života, je věčně mladý (protože se rodí každý den) a nesmrtelný. Jezdí na beranovi.

Je považován za nejstaršího syna boha Brahmy, podle Višnu purány se zrodil z Puruši (kosmické bytosti – viz výše). Jeho ženou je Sváhá.

---

INDRA (VRTRA)

Je to bůh války, hromů a blesků a bratr (dvojče) boha Agniho. Je vládcem nebes, králem bohů a symbolem síly a odvahy. Pobývá na hoře Méru, která je považována za střed vesmíru. Jeho zbraní je blesk či hromoklín, vadžra (jenž je v tibetském buddhismu symbolem poznání, které dokáže proniknout vším, jakkoli tvrdým a odolným).

---

KRŠNA a RÁDHÁ

Kršna nebo také Krišna je podle hinduistické mytologie inkarnací (vtělením) boha Višnua (jednoho ze tří nejvyšších hinduistických bohů, který představuje udržovatele vesmíru. Dalšími dvěma bohy jsou Brahma stvořitel a Šiva ničitel). Kršna v překladu znamená "černý, tmavý, tmavě modrý" (což má značit, že je neviditelný v materiálním světě). Bývá zobrazován s tmavě modrou až černou pokožkou, hrající na flétnu, často v přítomnosti své družky Rádhy a posvátných krav.

Kršna se narodil roku 3228 př. n. l. v královské rodině. Jeho matkou byla Dévakí a otcem Vasudéva, kteří vládli ve městě Mathura. Kršna byl předurčen k tomu, aby zabil zlého krále Kansu (bratra Dévakí), který sužoval kraj v okolí města Mathury, a aby přinesl lidstvu možnost dosáhnout vysvobození. Avšak král Kansa se díky věštcům dozvěděl, že se má narodit ten, kdo ho má zabít, a dal Dévakí a Vasudévu uvěznit. V tentýž den, kdy se narodil Kršna, narodila se Jašódě a Nandovi ve vesničce Gókula bohyně Jógamája, která díky své božské síle uspala Jašódu i všechny v Kansově paláci a Vasudéva mohl odnést Kršnu z paláce a obě děti vyměnit. Tak se Kršna zachránil a vyrůstal u Jašódy a Nandy, kteří ho pokládali za svého syna.

Kršna vyrůstal jako pasáček krav (odtud také jeho jména Góvinda a Gópala) ve Vrindavaně (také Brindavana), což byla oblast spadající pod město Mathura.

Zachránil obyvatele Vrindavany, když na ně bůh Indra seslal bouři. Zvedl totiž horu Góvardhanu, takže se pod ní lidé i se svým dobytkem schovali, a Indra musel uznat Kršnovo vítězství. Zvítězil nad jedovatým hadem Kálijou, který byl hrozbou pro vesnici, a donutil ho opustit řeku Jamunu i zdejší kraj.

Asi nejznámější událostí v životě Kršny je bitva mezi Kuruovci a Pánduovci, v níž je Kršna vozatajem válečníka Ardžuny (syna boha Indry) a zjevuje mu Pravdu o podstatě věcí. Rozhovor Ardžuny s Kršnou těsně před rozhodující bitvou zachycuje Bhagavad Gíta (část eposu Mahábharáta).

Hlavní manželkou Kršny byla princezna Rukminí (též Rukhmani). Kršna měl dalších více než 16 000 manželek, které zachránil před démonem Narakasurou a poskytl jim ochranu a společenské postavení, kterého by se jim jinak nedostalo.

Nejoblíbenější Kršnovou družkou, s níž je nejčastěji zobrazován, je Rádhá.

---

ŠIVA a PÁRVATÍ

Šiva je jedním ze tří nejdůležitějších hinduistických bohů. V konceptu Trimúrti (trojí podoby božství) zastává úlohu ničitele vesmíru (dalšími jsou Brahma stvořitel a Višnu udržovatel a ochránce). Z hinduistického pohledu se však zničení vesmíru děje proto, aby mohl být znovu stvořen (není tedy chápáno jako definitivní apokalyptický konec).

Manželkou (šakti) boha Šivy je bohyně Párvatí, někdy označovaná jako Mahádéví, jejíž hrozivou (durga) podobu představuje bohyně Kálí.

Šivovi synové jsou Ganéša, Skanda (jinak Kartikéja) a Hanuman (více o Hanumanovi v části Hanuman).

Bohu Šivovi je zasvěceno několik hor, například Kailáš v Tibetu nebo Arunáčala na jihu Indie, a také několik indických řek, z nichž nejznámější jsou Gangá, Gautamí a Nármada.

---

ATRIBUTY BOHA ŠIVY

Třetí oko

Znázorňuje schopnost vidět i to, co je neprojevené (symbol dosažení hlubokého pochopení a moudrosti, symbol otevřené čakry adžňá). Šiva bývá také označován jako Trinétríšvara (Tříoký Pán). Podle jedné legendy spálil žár Šivova třetího oka boha Kámu (zosobnění vášně), kterého za ním poslali ostatní bohové, aby donutili Šivu přestat meditovat.

Kobra

Šiva je nazýván Nágéšvara (Pán hadů). Kobra představuje smrt, kterou Šiva překonal, nebo také moudrost, věčnost či hadí sílu kundaliní.

Půlměsíc

Je symbolem času a jeho cykly dorůstání a ubývání symbolizují proces tvoření a zanikání. Šiva je tak znázorňován jako ten, kdo je mimo čas, Čandrašékhara (ten, který má na hlavě jako korunu měsíc).

Trojzubec

Je to zbraň boha Šivy (ale také boha Višnua). Představuje tři guny (principy přírody) sattvu, radžas a tamas – principy tvoření, udržování a ničení. Také symbolizuje minulost, přítomnost a budoucnost.

Gangá

Je symbolizována spletenými vlasy Šivy, po nichž tato posvátná řeka stéká na zem.

Bubínek

Je zdrojem zvuku ÓM, ze kterého byl stvořen vesmír.

Vibhúti

Je to posvátný popel, kterým má Šiva na svém čele namalovány tři vodorovné linky (tripundra) znázorňující osvobození se od tří připoutaností, jimiž jsou:

Ánava:	Egoistická představa vlastního já, které se považuje za individualitu oddělenou od bytí jakožto celku.
Karma:	Konání činů, které podléhají zákonu příčiny a následku, a v důsledku toho připoutání se k opětovným zrozením.
Májá:	Iluzorní vidění světa, neschopnost vidět skutečnost takovou, jaká opravdu je, přebývání ve vlastních představách.

Modré hrdlo

Během procesu Samudra manthan (víření mléčného oceánu), kdy se bohové (dévové) a démoni (asurové) snažili vyrobit nektar nesmrtelnosti Amitru, vznikl také smrtící jed Háláhala. Bohové se zalekli, že by se jed mohl rozlít do mléčného oceánu a usmrtit všechny živé tvory. Proto se Šiva rozhodl, že se obětuje a jed vypije. Bohyně Párvatí (Šivova manželka) však Šivovi zúžila hrdlo a zabránila tomu, aby se jed dostal do žaludku. Uvězněný jed v hrdle Šivy zbarvil jeho hrdlo do modra.

Býk Nandin

Šiva je znázorňován, jak jede na býkovi (Nandi Vahan – ten, kdo jezdí na býku Nandi). Šiva je tak symbolizován jako ochránce a zosobnění Dharmy (zákona přírody - přirozeného řádu věcí). Býk Nandin byl hlídačem vstupní brány Šivova sídla, proto se objevuje u vstupů do hinduistických chrámů a je také uctíván jako symbol plodnosti.

Tygří kůže

Šiva sedí na tygří kůži, což symbolizuje překonání chtíče.

---

PODOBY BOHA ŠIVY

NATARÁDŽA

Šiva jako kosmický tanečník. Jeho tanec se nazývá tándava nrtja (nrtja – tanec, tándava – tanec smrti) představuje mužský princip a proces zániku světa. Naproti tomu bohyně Párvatí tančí tanec lásya, který představuje ženský princip, krásu, štěstí a proces stvoření světa.

DAKŠINÁMÚRTI

Jedná se o znázornění Šivy jako učitele jógy, hudby a moudrosti. Je znázorňován s tváří směřující na jih, nebo sedící na trůnu ze zvířecí kůže obklopen mudrci, kteří mu naslouchají.

ARDHANÁRÍŠVARA

Zobrazení Šivy dvou tváří, mužské (představující Šivu) a ženské (představující Párvatí). Spojuje zde oba principy, mužský i ženský, destrukci i tvoření.

TRIPURÁNTAKA

Zobrazení Šivy jako čtyřrukého lučištníka, který dobývá tři pevnosti démonů. Po porážce démonů zůstaly na čele Šivy tři šmouhy popela (Vibhúti), které se staly jeho symbolem.

HARIHARA

Představuje spojení dvou aspektů božství - boha Višnua (Hari) a boha Šivu (Hara). Je také nazýván jako ŠANKARANÁRÁJANA (Šankara - Šiva, Nárájana - Višnu).

LINGAM

Je symbolem tvořící síly boha Šivy.

---

GANÉŠA

Ganéša (Ganapati, Vinájaka) je jedním z nejuctívanějších hinduistických bohů. Je synem boha Šivy a bohyně Párvatí. Bývá zobrazován čtyřruký (čtyři ruce představují mysl, intelekt, ego a vědomí) se sloní hlavou (symbol věrnosti, inteligence a síly). Sloní uši jsou symbolem schopnosti naslouchat těm, kteří potřebují pomoc, zakřivený chobot je symbolem schopnosti rozlišit skutečnost od iluze a sloní břicho symbolizuje štědrost a vyrovnanost. Pomocným zvířetem Ganéši, které používá jako dopravní prostředek, je myš, symbolizující moudrost a neznalost strachu z neznámého.

---

RÁMA a SÍTÁ

Ráma je sedmou inkarnací (znovuzrozením) boha Višnua. Narodil se v indickém městě Ajódhja jako syn krále jménem Dašaratha (který byl nástupcem krále Raghua), patřícího do dynastie Súrjavanša (uctívající boha Slunce Súrju, také nazývána podle krále Raghua jako Raghuvanša).

Ráma je považován za vzor dokonalého muže a vládce, vzor dokonalého sebeovládání a mravnosti. Jeho manželkou byla Sítá, považována za inkarnaci bohyně Lakšmí (více o Lakšmí v části Bohyně), vzor ženství a dokonalé manželky. Život Rámy je popsán v jednom z nejvýznamnějších indických spisů, Rámájaně.

---

Život Rámy, Síty a Lakšmany podle Rámájany

Král Dašaratha (velmi oblíbený mezi svými poddanými) neměl žádné potomky. Aby si zajistil přízeň bohů a narodil se mu syn, uspořádal třídenní obětní rituál, během kterého obětoval koně a rozdal lidem ohromné bohatství.

Obětní rituál se konal právě v době, kdy se bohové sešli u boha Brahmy a žádali ho o radu, jak porazit démona Rávanu (krále rákšasů - démonů), jehož síla ohrožovala bohy a tři světy. (Rávana totiž žil tisíce let asketickým životem a vyžádal si za to od Brahmy požehnání, že ho nebude moci zabít žádný bůh či démon. Zapomněl však na člověka.) Bohové požádali boha Višnua, aby se zrodil jako člověk, porazil démona Rávanu a zachránil svět.

Na konci obětního rituálu vystoupila z ohně zářící bytost a podala králi Dašarathovi misku s rýžovou kaší, ze které se mají najíst rovným dílem všechny tři jeho manželky (Kausalja, Sumitra a Kajkéjí). Poté se králi narodili čtyři synové, Ráma, dvojčata Lakšmana a Šatrughan, a Bharata. Mezitím ostatní bohové zplodili tisíce synů v podobě opic, včetně udatného Hanumana. Ti se usadili na jihu země a čekali, až je Ráma povolá do svých služeb.

Když bylo Rámovi 16 let, podařilo se mu při napínání tětivy přelomit zázračný Šivův luk (který se ještě nikomu nepodařilo napnout), jenž byl předán samotnými bohy (poté, co jej zabavili Šivovi, který s ním ohrožoval ostatní bohy) do úschovy předkům krále Džanaky, který vládl ve městě Mithila. Tím si Ráma vysloužil za manželku dceru krále Džanaky, Sítu.

Když Ráma dospěl v muže, rozhodl se král Dašaratha, že mu předá svůj trůn. Služebnice třetí královy ženy Kajkéjí přesvědčila královnu, aby přiměla krále učinit svým nástupcem jejího syna Bharata. Král byl zavázán slibem splnění dvou přání své ženě Kajkéjí a ta si nyní přála, aby se králem stal Rámův bratr Bharata a aby Ráma byl poslán na 14 let do lesního vyhnanství.

Tak se Ráma společně se svou oddanou ženou Sítou a bratrem Lakšmanou usídlil v lese při úpatí hory Čitrakúta u řeky Gangy.

Brzy po odchodu Rámy král Dašaratha zemřel. Bharata, který se měl stát králem, žádal Rámu, aby se vrátil a vládnul. Ráma však trval na dodržení otcova slibu. Následujících 10 let putovali Ráma, Lakšmana a Sítá po lesích Dandaky. Od askety Agastji dostal Ráma darem zázračný Višnuův luk a šípy, které nikdy neminou cíl.

Jednoho dne se v lesích objevila Šúrpanakha (sestra démonů Rávany a Khara) a Ráma se jí zalíbil natolik, že jej chtěla za muže. Když byla odmítnuta, strašlivě se rozhněvala a chtěla sežrat Sítu. Lakšmana jí však uťal nos a obě uši. Šrúpanakha utekla zpět do lesů a její bratr Khara vyslal proti Rámovi 14 démonů a nakonec vyjel i sám se 14 000 démony, aby Rámu zabil. Všichni, včetně Khara, byli Rámou a Lakšmanou pobiti. Když se o tom dozvěděl démon Rávana (bratr Khary a Šrúpanakhy), nařídil démonu Maríčovi přeměnit se v krásnou gazelu. Jakmile ji uviděla Sítá, chtěla, aby Ráma a Lašmana gazelu ulovili. Lakšmana však měl podezření a zůstal u Síty. Ráma gazelu ulovil, ale ta se přeměnila zpět v démona Maríču, který zařval hlasem Rámy. Vyděšená Sítá poslala Lakšmanu Rámovi na pomoc. Tak Síta osaměla a přestože kolem ní udělal Lakšmana magický ochranný kruh, démon Rávana v podobě potulného askety žádajícího o almužnu Sítu přelstil a unesl do svého paláce na ostrově Lanka.

Ráma a Lakšmana se vydali osvobodit Sítu. Než se dostali až k paláci démona Rávany, museli vykonat ještě několik hrdinských činů. Přidal se k nim také velvyslanec opičího krále Hanuman, který jim byl díky svým nadpřirozeným schopnostem nápomocen při osvobozování Síty.

Když se dostali ke břehu oceánu oddělujícího pevninu od ostrova Lanky, kde Rávana věznil Sítu, vybudovali za pomocí opičí armády most přes oceán a nastal velký boj proti démonům Rávany. V tomto boji byl díky magii a lsti démonických bratrů Rávany smrtelně zraněn Lakšmana. Avšak díky Hanumanovi, který zaletěl do Himalájí a přinesl horu s léčivými bylinami, se Lakšmana rychle uzdravil. Po dalších ukrutných bojích, ve kterých Ráma s Lakšmanou a Hanumanem pobili všechny bratry démona Rávany, vyrazil do boje samotný Rávana. Když to viděl bůh Indra, seslal Rámovi vojenský vůz a nové zbraně. Ráma vyzbrojen nebeskými zbraněmi nakonec démona Rávanu zabil.

Sítá však byla považována za nečistou a musela podstoupit zkoušku ohněm. Když vstoupila do ohně, objevili se bohové v čele s Brahmou a podali svědectví o tom, že Sítá je čistá, neboť je vtělením bohyně Lakšmí. Pak Sítu vynesl z plamenů bůh ohně Agni a dal ji Rámovi. Nakonec vyzval bůh Indra Rámu, aby vyslovil jakékoliv přání, které mu splní. Ráma si přál, aby všichni, kdo bojovali na jeho straně, ožili a zahojily se jim všechny rány. Tak se i stalo a Ráma se vrátil domů a usedl na královský trůn.

Sítá však byla v očích prostého lidu stále považována za nečistou a proto odešla z paláce. Chvíli žila i se svými dvěma syny Lavou a Kušou (kteří se narodili až po jejím odchodu od Rámy) v paláci v království svého otce v Mithile, ale pak odešla do poustevny básníka Válmíkiho (básníka, který napsal Rámájanu), kde se její synové vzdělávali.

Po 12 letech vyslal Válmíki oba syny do světa, aby zpívali Rámájanu. Když se o básni doslechl Ráma, nechal si je předvolat, poznal, že jsou to jeho synové a nechal přivést i Sítu. Ta, aby znovu ukázala lidem svou čistotu, prohlásila, ať ji na důkaz věrnosti Rámovi přijme samotná bohyně Země. Po jejích slovech se země rozestoupila a Sítu přijala. Ráma pak ještě dlouhá léta spravedlivě vládl a poté vystoupil na nebesa.

---

HANUMAN

Byl velvyslancem Sugrívy, krále národa vánarů (napůl lidí a napůl opic), a pomáhal Rámovi při záchraně jeho manželky Síty (viz Život Rámy, Síty a Lakšmany podle Rámájany v části věnované Rámovi).

Podle legendy byla jeho matkou Andžana (zakletá bohyně mraků a vod, která se díky kletbě zrodila jako vánara) a otcem Kesari (král vánarů). Andžana a Kesari se intenzivně modlili k bohu Šivovi, aby jim požehnal a narodil se jim syn.

Existuje více legend o početí Hanumana. V jedné z nich se říká, že sám Šiva dojat modlitbami sestoupil do Andžaniho lůna a tak byl Hanuman vlastně inkarnací boha Šivy. V jiné verzi se píše, že Andžana a Kesari se modlili k bohu Šivovi právě v době, kdy otec Rámy, král Dašaratha, prováděl obětní rituál bohům se stejným úmyslem, aby se mu narodil syn. Když bohové seslali králi Dašarathovi misku požehnané rýžové kaše (po které měly jeho ženy otěhotnět), trocha kaše božím řízením vypadla a pták jí odnesl do lesa, kde Andžana právě uctívala bohy. Padající kaši odfouknul bůh větru Váju přímo do rukou modlící se Andžany, která ji snědla a počala Hanumana.

Hanuman měl spoustu nadpřirozených schopností. Od boha Brahmy dostal Hanuman požehnání, že ho ve válce nezabije žádná zbraň, dostal moc vyvolávat v nepřátelích strach a dále schopnost snadno se kamkoliv přemisťovat. Od boha Šivy dostal požehnání dlouhověkosti, moudrosti, schopnost přelétnout oceán a také pás, který ho měl během života ochraňovat. Bůh Indra mu požehnal, že bude mít tělo silnější a pevnější než diamant a že ho žádný hromoklín (zbraň šlehající blesky) nezraní. Bůh Varuna (bůh vod a oceánů a také bůh zákonů a podsvětí) mu slíbil ochranu před vodou. Bůh Agni (bůh ohně) mu dal odolnost proti ohni. Od boha Súrji (boha Slunce) dostal schopnost zvětšovat a zmenšovat své tělo do jakékoliv velikosti. Bůh Jama (bůh smrti) mu dal zdravý život a nesmrtelnost. Bůh Kubéra (bůh hojnosti a bohatství) mu požehnal, že bude vždy šťastný a spokojený, a od boha Váju (boha větru) dostal schopnost létat rychleji než samotný Váju.

---

ADITI

V překladu znamená "neomezená". Je ženskou obdobou boha Brahmy, nebeskou bohyní, matkou všech bohů, ze které se vše zrodilo. Také je ztotožňována s Prakriti (prvotní hybnou silou ve vesmíru – viz úvod k části Indické Základní).

DÉVÍ

Je sanskrtský výraz označující jakoukoliv bohyni (mužská podoba tohoto označení je DÉVA).

MAHÁDÉVÍ

Mahádéví je označení pro "Velkou Bohyni", která v sobě zahrnuje všechny bohyně a všechny ženské aspekty božství.

TRIDÉVÍ

Tridéví je ženskou obdobou Trimúrti (Trimúrti – trojjedinost, tři podoby boha, tři principy či síly ve vesmíru – tvoření, ochrana a zánik). Jsou to bohyně Sarasvatí, Lakšmí a Párvatí, manželky bohů Brahmy, Višnua a Šivy.

ŠAKTI

Šakti je synonymem ke slovu Déví. Představuje ženskou tvořivou energii Prakriti. Je také označením pro Božskou Matku (MÁ, MÁTÁ).

ÁDI PARÁŠAKTI

Ádi parášakti je označení pro nejvyšší Šakti – prapůvodní božskou energii, která je přítomna v celém vesmíru a ve všech živých bytostech.

---

DURGÁ či DURGA

V sanskrtu znamená nedosažitelná, nepřemožitelná. Jedná se o hrozivý aspekt bohyně. Má více rukou, v nichž drží zbraně, a jede na divokém tygru či lvu. Často se vyobrazuje, jak poráží démony, především pak démona Mahišasuru (syna krále asurů - démonů), který se dokázal přeměňovat z lidské podoby do podoby býka.

---

LAKŠMÍ

Je manželkou boha Višnua a bohyní bohatství a prosperity (jak na materiální, tak i duchovní úrovni), štěstí a krásy. Protože bohové Ráma a Kršna jsou považováni za vtělení boha Višnua, jsou také například Sítá (manželka Rámy), Rukminí (manželka Kršny), Rádhá (milenka Kršny) i ostatní manželky Kršny pokládány za vtělení bohyně Lakšmí.

---

SARASVATÍ

Je manželkou boha Brahmy a někde je považována za dceru bohyně Durgy a sestru Lakšmí, Ganéši a Kartikéji (Skandy). Je bohyní učení, vědění, hudby a umění. Na vyobrazeních mívá čtyři ruce, je oblečena v bílém sárí (symbol čisté, neposkvrněné mysli), sedí na bílém lotosu (symbol hledání poznání) či bílé labuti (symbol zvídavosti) a hraje na vínu (strunný hudební nástroj symbolizující harmonii).

(Sarasvatí se objevuje také v buddhismu, kde je považována za ochranné a nápomocné božstvo těch, kteří studují učení Gautamy Buddhy.)

---

PÁRVATÍ

(GAURÍ, UMÁ, BHÁVANÍ, BHUVANÉŠVARÍ)

Je manželkou boha Šivy. Je považována za ztělesnění Ádi Parášakti (Ádi - prvotní, Parášakti - jedna z forem Prakriti, prvotní energie vesmíru). V překladu znamená "dcera hor". V indické mytologii je dcerou boha sněhu Himavana, který je personifikací Himalájí. Má čtyři nebo osm rukou a sedí na lvu či tygrovi.

---

KÁLÍ

(KÁLIKÁ, BHAVATÁRINÍ)

Jedná se o hrozivý aspekt bohyně. Kálí v sanskrtu znamená čas, černý, smrt. Je tedy bohyní vládnoucí smrti a času a je přemožitelkou démonů. Je též uctívána jako ochránkyně vesmíru (Bhavatáriní). Protože Šiva je také vládcem nad smrtí a vládcem času, představuje Kálí Šivův ženský protějšek. (Jedno ze jmen Šivy je Kála Bhajrava; Kála – čas, smrt, černý, Bhajrava – hrůzu budící.)

Bývá vyobrazována s tmavou pletí a vyplazeným jazykem, má mnoho rukou, v nichž drží zbraně či uříznuté hlavy zlých démonů. Také se zobrazuje, jak stojí na Šivovi a tlumí jeho hněv.

---

RÁDHÁ

(RÁDHÁRÁNÍ, RÁDHIKA)

Je manželkou boha Kršny a inkarnací bohyně Lakšmí. (Mantry k této bohyni naleznete v části Kršna.)

---

SÍTÁ

Je manželkou boha Rámy a inkarnací bohyně Lakšmí. (Mantry k této bohyni naleznete v části Ráma.)

---

PÍSNĚ

V této části jsou zařazeny náboženské zpívané texty i nenáboženské písně. Nejedná se o mantry, neboť mantra je pojem vyskytující se v hinduismu a buddhismu, ale o tradiční písně z jiných náboženství či kultur (židovské, islámské, křesťanské, indiánské) nebo moderní písně s náboženským či duchovním významem.

---

ŽIDOVSKÉ PÍSNĚ

Jedná se o náboženské písně většinou oslavující Hospodina (viz JHVH dále v textu). V judaismu se podle třetího přikázání desatera božích přikázání (Starý Zákon, kniha Exodus) nesmí "brát" jméno Boží nadarmo. Podle tohoto přikázání židé nevyslovují (a také nepíší) boží jméno. Místo toho používají jiná označení pro Boha, jako např.:

JHVH (YHWH) (tetragrammaton)

Jedná se o čtyři písmena z označení Boha v latině JeHoVaH, z hebrejštiny YaHWeH, pocházející z biblické knihy Exodus, kde Bůh odpovídá Mojžíšovi "Jsem, který jsem" (v hebrejštině Ehyeh Asher Ehyeh). Kratší formy tetragrammatonu (JH – vyslvovováno jah, JHV – vyslvovováno jahu) se objevují ve jménech osob (EliJaHu) nebo v žalmech (halelu-JaH).

Dále se jako označení pro Boha používají výrazy:

EL ELJON (Bůh nejvyšší), EL ŠADAJ (Bůh Všemohoucí), ELOAH (Bůh), ELOHIM (Bůh, posel, soudce), ELIJAHU (Eliáš), ADONA (Pán).

(Šálom: mír, celistvost, dobro a blahobyt)

---

PÍSNĚ ISLÁMU

Jedná se o náboženské písně oslavující Alláha. Slovo islám znamená "odevzdání se" Bohu (arabsky Alláh). Základem islámské víry je Korán, představující slovo Boží zjevené Bohem skrze archanděla Gabriela proroku Muhammadovi a považované za absolutní pravdu (nelze jej tedy zpochybňovat, ani kriticky posuzovat).

(La ilaha illa Allah, verš z Koránu)

---

KŘESŤANSKÉ PÍSNĚ

Jedná se o náboženské písně k Ježíši Kristu (Kyrie eleison) či jiným postavám křesťanské víry (Marii – matce Ježíše, Marii Magdalské – učednici Ježíše), nebo zpívané žalmy (chvalozpěvy).

---