Buddhistické svátky

Jde o svátek tibetského buddhismu, který se oslavuje v Indii, Nepálu, Tibetu, Sikkimu a Bhútánu, který však navazuje na slavnosti slavené v Tibetu ještě před příchodem buddhismu. Důležitou součástí bylo zapalování vonných tyčinek a uctívání bohů či přírodních sil.

Všechno ve světě je složeno z pěti základních prvků, kterými jsou země, voda, oheň, vzduch a prostor. Každý rok je pod vlivem určitého prvku a určitého zvířetníkového znamení. Těchto znamení je dvanáct a jsou buď jang (mužský princip) či jin (ženský princip): krysa (či potkan) jang, buvol jin, tygr jang, zajíc jin, drak jang, had jin, kůň jang, koza (či ovce) jin, opice jang, kohout (fénix) jin, pes jang, prase jin. Každé z dvanácti znamení přibírá ještě vlastnosti jednoho z prvků, což dává šedesátiletý cyklus, který se neustále opakuje.

Oslavy svátku Losar trvají 15 dnů. První tři dny jsou pro svátek nejdůležitější.

Během prvního dne se v domě provádí velký úklid. Druhý den lidé přinášejí dary mnichům a v chrámech se konají náboženské obřady. Třetí den je samotný Nový rok. Lidé vstanou časně ráno, oblečou si nové šaty a modlí se, zdobí oltář a kladou na něj obětiny. Modlitby se pak provádějí po celý den.

V tradičním tibetském náboženství, bönu, navštěvují lidé místní pramínky a studánky. Provádějí obřady oslavující Nágy, což jsou bozi či polobozi, kteří na sebe mohou vzít podobu člověka (s hady na hlavě), hada, nebo napůl člověka a napůl hada. Had dokáže vládnout vodě a vytáhnout ji ze země. Na oslavu se zapalují tyčinky a různá vonná dřeva, přinášejí se obětiny a provádí se očistný kouřový obřad zvaný sang (sang = odstranění nečistot). Vše v symbolech poukazuje na proces transformace vědomí jedince ve Vědomí univerzální.

Jde o jeden ze čtyř největších svátků tibetského buddhismu, který připadá na úplňkový den na konci oslav svátku Losar.

V buddhistickém textu Mūlasarvāstivāda-vinaya se praví:

„Požehnaný v meditaci dosáhl takového stavu, že zcela zmizel. Poté se objevil na východní straně nebe a předvedl čtyři druhy ušlechtilého držení těla, tedy chůzi, stání, sezení a ležení. Při tom pevně setrvával v meditačním stavu rovnováhy. Poté začal provádět koncentraci na prvek ohně. Jakmile Požehnaný začal provádět koncentraci na prvek ohně, začaly z jeho těla vyzařovat paprsky světla různých barev, paprsky barvy modré, žluté, červené, bílé, bordó i barvy křišťálu.

Při předvádění Dvojitého zázraku vzplál z dolní poloviny jeho těla oheň, zatímco z horní poloviny těla proudila voda. Poté oheň planul z horní poloviny těla a voda proudila z dolní poloviny. Tytéž zázraky, které předváděl ve východním směru, předváděl i ve směrech západním, jižním a severním. Tak ve čtyřech směrech předvedl čtyři zázraky síly přesahující běžné lidské schopnosti. Poté, co tyto síly skryl, se opět posadil na lvím trůnu.“

Lví trůn zde symbolizuje sílu Cesty, Dharmy, která je jako řev lva a odstraňuje strach. Představuje sílu a božskost.

Účinky všech činů se v tomto dnu mnohonásobně násobí.

Lidé rozsvěcují světla a vytvářejí ve svých domech světelné ozdoby na připomínku zázraků, které konal Buddha Šákjamuni.

Oslava tří událostí spojených s Buddhou Gótamou, jimiž jsou jeho narození džajantí, probuzení nirvána a odchod z těla parinirvána. Všechny se udály za úplňku měsíce vaišákha (duben či květen), v jazyce pálí vesákha, z čehož pochází i název Vesak.

Svátek slaví buddhisté v jižní a jihovýchodní Asii stejně jako v Tibetu a Mongolsku. V různých oblastech se slaví v různých dnech podle rozdílů kalendářů.

Siddháta Gótama se narodil v 6. st. př. n. l. v Nepálu v městě Lumbini v královské rodině Šákjů (proto též Šákjamuni Buddha). Poté co odešel z královského paláce, aby našel Pravdu a osvícení, prošel dlouhým asketickým obdobím, až nakonec, když se všeho toho vzdal, dosáhl osvícení pod stromem poznání, stromem bódhi na místě Bódh Gaja (bódhi = dokonalé poznání, bódha = probuzení, gaja = čeho bylo dosaženo). Ve věku 80 let pak Buddha v městě Kušinagar vstoupil do parinirvány, úplné nirvány (pari = zcela /předpona/, nirvána = vyvanutí).

Oslavy svátku Buddha púrnimá probíhají v duchu Buddhova poselství klidu a soucítění. Před úsvitem oddaní přinášejí symbolické dary svému mistru, květiny, svíčky, vonné tyčinky. Jako symbol osvobození z pout samsáry jsou zvířata, ptáci či hmyz vypouštěny ze zajetí na svobodu.

V chrámech se recitují buddhistické sútry a zpívají se mantry oslavující tři klenoty buddhismu, jimiž jsou Buddha, Dharma a Sangha. Buddha je ten, kdo je probuzený a může pomoci všem bytostem v následování jeho cesty. Dharma je cesta, učení, které Buddha předal a zanechal svým následovníkům. Sangha je společenství oddaných, které je pro všechny pomocí a podporou.

Na oltář se do nádoby s vodou nebo čajem a květy umisťuje malá soška Buddhy, aby mohli oddaní sošku polít či pokropit. Jde o symbol očištění od špatných minulých činů.

Buddhističtí mniši pořádají přednášky a promluvy o Buddhově životě a učení a nabádají oddané k hlavním zásadám, jako je neubližování ahimsá, a to vůči všem bytostem, a tolerance vůči všem ostatním duchovním a náboženským směrům.

Když Buddha umíral, viděl, jak jeden z jeho nejbližších žáků Ánanda pláče. Buddha mu pravil, aby místo pláče nad tím, co je nevyhnutelné, pochopil zákonitost, že všechny objekty podléhají rozkladu a jediné, co nezaniká, je skutečnost Cesty, Dharmy. Také ho nabádal, aby se uctívání neprovádělo pouze formou darů, květin, vonných tyčinek a svíček, ale hlavně upřímným a poctivým následováním Dharmy.

Oslava všech mistrů, učitelů, guru, oslava vztahu učitel a žák. Je to oslava narození velkého učitele Vjásy, autora Mahábháraty. Guru (gu = nevědomost, temnota, ru = odstraňovatel) je ten, kdo pomáhá odstraňovat nevědomost, temnotu.

Svátek slaví buddhisté, hinduisté (i džinisté). Buddhisté ho oslavují jako den, kdy Buddha pronesl svou první promluvu. Hinduisté ho oslavují jako den, kdy Šiva předal učení jógy sedmi mudrcům zvaným saptarši.

Tento den se vzdává úcta všem duchovním mistrům. Slouží se púdža k uctění guru, zpívají se bhadžany a kírtany. Žáci téhož guru si vyjadřují vzájemný respekt mezi sebou.

Den probuzení Gautamy Siddhárty. Den, kdy pod stromem bódhi dosáhl stavu nirvána a stal se probuzeným neboli buddhou.

Den bódhi je svátek mahajánového buddhismu, buddhismu čisté země či zenového buddhismu a slaví se například v Číně, Vietnamu, Koreji a v Japonsku.

V Tibetu, Mongolsku i dalších zemích se slaví místo tohoto svátku svátek Vesak.

Datum tohoto svátku podle čínského lunárního kalendáře připadá na osmý den dvanáctého lunárního měsíce, což znamená někam mezi zimní slunovrat a čínský nový rok. Každý rok je tedy toto datum jiné. Avšak zároveň se v západním světě a v Japonsku slaví svátek na pevné datum, a to 8. prosince. Rozlišuje se tedy lunární Den bódhi a světský Den bódhi.

V noci před svátkem Róhatsu zůstávají buddhističtí mniši i takzvaní laici (následovníci Buddhova učení, kteří se však neodevzdali životu v klášteře) vzhůru a věnují se meditaci. Oslava svátečního dne je spojena s prováděním praxe sešin (překládáno jako „srdce srdci“), což je velmi intenzivní celodenní praxe, kdy se po celý den sezení v meditaci čili zazen, trvající cca 30 minut až hodinu, střídá s krátkými přestávkami na jídlo či procházku. Praktikující se tak celý den podle svých možností udržují v meditativním stavu mysli.

Svátek Róhatsu je v japonských klášterech často spojen s tím, že se praxe sešin provádí sedm dní za sebou, přičemž spánek je v noci omezen na maximálně pět hodin. Během této praxe se může mysl mnichů dostávat do velmi hlubokých stavů. (Pro nepřipravené praktikující by však takové intenzivní cvičení mohlo mít nepříjemné následky.)

Během svátku se kromě meditace konají čtení Buddhových súter, promluvy mistra i soukromé rozhovory s mistrem či představeným kláštera.