Hinduistické svátky

Jde o jedno z největších duchovních setkání na světě. Púrna kumbha méla (púrna = úplná) se koná každých 12 let, Ardha kumbha méla (ardha = poloviční) každých 6 let a normální kumbha méla každé 3 roky. Po dvanácti púrna, tedy jednou za 144 let se koná Mahá kumbha méla (mahá = velká), což bylo v roce 2025.

Původ festivalu se klade do 8. st., kdy mudrc Ádi Šankaračárja, jenž je považován za zakladatele směru advaita védánta (viz výše), usiloval o to, aby se mnichové z různých klášterů ze všech koutů Indie mohli setkávat a vést společné disputace a meditace. Avšak již daleko dříve se Rgvéda zmiňuje o pouti do posvátného místa Prajág a o koupeli ve svaté řece, která očišťuje od všech špatných skutků.

Kumbha méla je největší hinduistická pouť a zároveň největší duchovní setkání nejrůznějších duchovních směrů. Není jen poutí a očistnou koupelí ve svaté řece, ale hlavně setkáním a propojením. Setkáním následovníků nejrůznějších duchovních směrů k posílení jejich duchovní praxe i setkáním mistrů a hledajících, ať už jsou přítomni fyzicky či duchem. Je to spojení vědomí – vědomí, které může člověku pomoci posílit jeho hledání nebo prohloubit jeho uvědomění.

Svatí muži v tuto dobu scházejí z hor, kde mnoho měsíců či let žijí a praktikují v odloučení na místech vzdálených světskému ruchu. Věřící ze všech koutů Indie i celého světa se v těchto týdnech sjíždějí, aby tu našli inspiraci a sílu pro další duchovní snažení.

Kumbha méla se oslavuje poutí ke svaté řece v městech Prajágrádž, Haridvár, Nashik a Udždžain. Zahrnuje koupání ve svaté řece, setkání svatých mužů, mnichů i laiků, promluvy, přednášky, oslavy. Setkání trvá do 26. února.

Makara Sankránti je zasvěcen hinduistickému bohu Slunce, Súrjovi, jehož význam lze vysledovat až k védským textům. Okamžik přechodu Slunce do znamení Kozoroha je považován za začátek příznivého období. Symbolizuje světlo, nový začátek a duchovní probuzení. Svátek je spojen se zrozením a příchodem posledního avatára boha Višnua, jménem Kalki, který přijde na konci temného věku, kalijugy.

K místu Gangá Ságara se váže následující příběh:

Mudrc Kapila, v hinduistické tradici uctíván jako velký světec, jemuž je připisováno učení sánkhji – jedné z nejstarších indických filozofických škol, žil jako asketa ponořen do hluboké meditace. Jednou se mocný král Ságara (ságara = oceán) rozhodl vykonat velkou oběť ašvamedha, při níž se obětuje kůň. Obětní kůň se však záhadně ztratil a král, domnívaje se, že byl ukraden, vyslal svých šedesát tisíc synů, aby koně nalezli. Synové po dlouhé cestě došli na místo, kde mudrc Kapila seděl v hlubokém usebrání a vedle něho se pásl obětní kůň. Oslepeni pýchou a hněvem vyrušili Kapilu z meditace a obvinili ho z krádeže. Podle tradice Kapila otevřel oči a všech šedesát tisíc synů bylo okamžitě spáleno na popel, tak jak se spalující síla jejich vlastní karmy obrátila proti nim. Jejich duše zůstaly navíc uvězněny, neschopné dosáhnout osvobození, protože jim nebyly vykonány náležité pohřební obřady. Až když přešlo mnoho generací, rozhodl se jeden z králových potomků, Bhagíratha, přinést jejich duším vysvobození. Nejprve se podrobil přísné askezi, aby mohl přivést z nebe na zem bohyni Gangu. Když Ganga konečně sestoupila, její proud byl zkrocen bohem Šivou a následně doveden až k místu Kapilovy poustevny. Jakmile se posvátné vody Gangy dotkly popela královských synů, byly jejich duše očištěny a osvobozeny. Tak se zrodilo místo známé jako Gangá Ságara – symbol milosti a vykoupení.

Lidé se modlí ke Slunci a děkují mu za jeho světlo, teplo a hojnost, kterou přináší. Běžným zvykem je v tento den připravovat různé sladké (lepkavé) pokrmy, které symbolizují soužití v míru a radosti navzdory jedinečnosti a rozdílům mezi jednotlivci.

Protože jde o svátek důležitý pro duchovní praxi, vykonávají lidé pro svou očistu poutě a rituální koupele v posvátných řekách, jako jsou Gangá, Jamuna, Godávarí. V tuto dobu je navštěvováno jedno z nejvýznamnějších poutních míst, Gangá Ságara, což je ústí řeky Gangá do oceánu, kde se mísí sladká voda řeky se slanou vodou oceánu.

Jde o počátek přípravy na jaro, která trvá 40 dní, neboť tolik dní je třeba, než následující roční období propukne v plné síle. Po 40 dnech navazuje festival Hólí.

Sarasvatí púdža je oslavou bohyně Sarasvatí, bohyně moudrosti, řeči, hudby a dalších umění. Symbolizuje tvořivou energii ve všech formách, a též touhu po spojení a lásku. Jaro představuje nový začátek, obnovu, obrození.

Svátek je spojen i s příběhem o bohu lásky Kámovi, který pomohl bohyni Sarasvatí přivést boha Šivu z meditace zpět do světa. Je proto oslavou také Kršny a Rádhy nebo Kámy a jeho družky Satí.

V předvečer toho dne jsou chrámy plné jídla, tak aby bohyně zavítala druhý den mezi lid. Ráno se konají modlitby a púdža a lidé doufají v požehnání bohyně. Přes den se lidé společně se zabývají hudbou, zpěvem, četbou. Vše je ve znamení žluté barvy, zřejmě podle žlutých květů hořčice, což se chápe jako oblíbená barva bohyně. Tento den se nosí žluté šaty (sárí), vše je ozdobeno žlutou barvou a k jídlu jsou sladkosti kořením obarvené do žluta. Oslavy probíhají i na školách.

Oslava Šivy, boha z trojice Stvořitel Brahmá, Udržovatel Višnu, Ničitel Šiva. Oslava Šivy jako Ničitele nevědomosti.

Ať už se koná uctívání Šivy před jeho soškou či obrazem, například v podobě Šivy Natarádži tančícího divoký tanec tandava, nebo se provádí polévání a uctívání lingamu, ať je praktikována tichá meditace či púdža, džapa neboli opakování mantry nahlas nebo pouze v mysli oddaného, je tím hlavním, o co jde, uvědomování si Šivy jako Neomezeného Vědomí, uvědomování si toho, že ve skutečnosti nejsme nic jiného.

V předvečer se začíná očistnou koupelí a též začíná půst neboli vrata, který se drží po celý den. Praktikující jógini nejedí ani nepijí, ostatní pijí jen vodu, ovocné či zeleninové šťávy, nebo se spokojí s ovocem, mlékem a ořechy.

Domovy a chrámy se zdobí lampami, svíčkami a květinami.

Hlavním rituálem zvaným abhišéka (abhi = před, předem, šékha od secyati = polévat) je uctívání lingamu jako symbolu tvořivé a plodivé síly vesmíru, případně abhišéka havana (havana = ohňový obřad), kdy se kromě polévání provádí obětování rýže či sušených bylinek vhozením do ohně.

Čtyřikrát po sobě se provede prahara sádhana (prahara = osmina dne, sádhana = duchovní cvičení, praxe), každá část praxe trvá tři hodiny. Šivalingam je postupně poléván vodou, pak vodou s jogurtem, ghí a medem, zdoben posvátnými listy (baelového stromu) a květy. Během obřadu se zpívá 108 krát mantra Ǒm namá Šivája či Mahá Mrtjundžaja mantra a poté se praktikuje tichá meditace či koncentrace na Šivu, buď Šivu bezforemného, nebo Šivu s formou. Celé se to čtyřikrát opakuje a doplňuje předčítáním textů o Šivovi, případně ohňovým obřadem.

Celou noc se koná džágara neboli noční bdění (džágara = bdění, vidiny za bdělého stavu), též zvané nišita kála (nišita = noční, kála = čas).

Ráno se vykoná annadána (anna = jídlo, dána = dávání), tj. darování jídla zvířatům a ptákům, a pak je půst ukončen lehkou snídaní.

Tento svátek symbolizuje vítězství dobra nad zlem. Předchází svátku Holí, svátku barev, který oslavuje příchod jara.

Hóliká Dahan označuje konec zimy a začátek jara, období obnovy a oživení, symbolizující nové začátky i příchod svěžího ročního období. Oheň je vnímán jako prostředek k odstranění negativity a nečistot, jak fyzických, tak duchovních, a připravuje jednotlivce na radost a oslavy svátku Holí.

Odkazuje na vítězství Prahlády, oddaného stoupence boha Višnu, nad démonkou Hólikou, jež byla ztělesněním zla. Hóliká byla sestrou démona Hiranjakašipu a věřila, že jí nemůže ublížit oheň. Pokusila se zabít svého synovce Prahládu tak, že si ho posadila na klín a vstoupila s ním do ohně. Prahláda však byl oddaným uctívačem, bhaktou, boha Višnu a celou dobu opakoval boží jméno. Prahláda vyšel z ohně nedotčen, zatímco Hóliká byla spálena na popel.

Svátek Holí navazuje na předchozí Hóliká Dahan. Oslavuje konec zimy a příchod jara a je oslavou bohatosti barev, kterou jaro přináší.

Holí oslavuje božskou lásku mezi Krišnou a Rádhou a vychází z legendy, podle níž si mladý Kršna stěžoval své matce Jašódě, že má tmavou pleť, zatímco Rádhá je světlé pleti. Jašóda Krišnovi poradila, aby své družce ve hře nanesl na tvář jakoukoli barvu tak, aby se oba v barvě „sjednotili“. Tím vznikla tradice házení barev jako vyjádření lásky a radosti.

Lidé zpívají a tancují a stříkají se barevnou vodou.

V oblasti Bradž (Mathura, Vrindávan, Barsána), kde žil Kršna, trvají oslavy Holí i několik týdnů.

Oslava devíti forem bohyně Durgy. Svátek je symbolem boje a vítězství Durgy nad démonem Mahišásurou, symbolem vítězství dobra nad zlem, poznáním nad nevědomostí.

Navarátri se slaví čtyřikrát do roka, ale hlavní jsou oslavy jarní, vasanta navarátri (vasanta = jaro), a podzimní, šarada navarátri (šarada = podzim).

Devět dní a nocí symbolizuje devět vtělení Durgy označovaných jako Navadurgá, devět aspektů bohyně Párvatí, tak jak je to popsáno v Dévípúráně. Každý den je ve znamení jedné z bohyní.

Slaví se zpěvem a tancem po devět za sebou jdoucích nocí.

Oslava narození Rámy, sedmého avatára neboli vtělení boha Višnu, v období trétajugy. Král Ráma je obrazem ideálního vládce i člověka, který vyniká spravedlivostí, čestným jednáním a skvělými vlastnostmi. Oslavuje se Ráma jednak jako vzor člověka, ale také jako božská bytost.

Největší oslavy jsou v rodišti Rámy, ve městě Ajódha, a kromě Rámy se oslavují i manželka Sítá, bratr Lakšmana a opičí bůh Hanumán.

Oslavy zahrnují půsty, modlitby a uctívání, četbu textů oslavujících Rámu, jakým je např. Rámájána, zpěv duchovních písní k oslavě Rámy a Síty a také divadelní představení zvané Rámalíla, pojednávající o vítězství Rámy nad Rávanou. V klášterech se provádí rituál Havana zahrnující zapalování ohňů, které pomáhají očistit tělo, mysl a duši člověka, dále uctívání, púdžu, a nabízení obětin zvané prasáda. Lidé drží půst, který je ukončen tím, že kněží na konci púdži rozdávají obětiny, většinou ovoce a sladkosti.

Hanumán je jeden z avatárů boha Šivy. Je to zástupce opičího národa, který symbolizuje sílu, moc a oddanost.

Jak je popsáno v eposu Rámájana, pomohl princi Rámovi získat zpátky jeho ženu Sítu, kterou unesl zlý démon Rávana. Svou chytrostí a silou pomohl Rámovi a jeho družině dostat se na ostrov Srí Lanka, kde Rávana Sítu uvěznil, Sítu osvobodit a démona přemoci.

Oddaní Rámy si čelo zdobí sindúrou (sindúra = rumělka, červený prášek) z nohou Rámy. Oslavy Hanumána symbolizují dosažení hojnosti, štěstí a duchovního naplnění.

První den měsíce Vaišákha.

Tradičně se slaví 13. nebo 14. dubna. V Himáčalpradéši je Vaišákhí významným hinduistickým svátkem.

Lidé vstávají brzy ráno a podstupují rituální koupel. V tento den se zapalují dvě hliněné lampy: jedna zvaná sangija naplněná olejem a druhá džjot s přepuštěným máslem ghí. Tyto lampy se umisťují do velké misky, kde je dále nádoba s vodou, stébla stále zelené trávy kuša, kadidlem, santalem, rumělkou a dakšínou (peněžním darem). S těmito předměty a obětinami v podobě rýže, luštěnin a drobných mincí se provádí uctívání púdža. Poté se sousedům rozdávají smažené koláčky z černé čočky (urad), které byly připraveny už den předem. Večer se lidé účastní jarmarků a slavností, které trvají po dobu tří dnů.

Oslava a uctívání boha Slunce půsty, tancem a zpěvem za úspěch a štěstí, aby byla dobrá úroda, aby bylo člověku dopřáno, po čem touží.

V některých oblastech trvá festival tři až čtyři dny a oslavuje plodnost Země a ženství.

Oslava všech mistrů, učitelů, guru, oslava vztahu učitel a žák. Je to oslava narození velkého učitele Vjásy, autora Mahábháraty. Guru (gu = nevědomost, temnota, ru = odstraňovatel) je ten, kdo pomáhá odstraňovat nevědomost, temnotu.

Svátek slaví buddhisté, hinduisté (i džinisté). Buddhisté ho oslavují jako den, kdy Buddha pronesl svou první promluvu. Hinduisté ho oslavují jako den, kdy Šiva předal učení jógy sedmi mudrcům zvaným saptarši.

Tento den se vzdává úcta všem duchovním mistrům. Slouží se púdža k uctění guru, zpívají se bhadžany a kírtany. Žáci téhož guru si vyjadřují vzájemný respekt mezi sebou.

Oslava a uctívání bohyně Lakšmí, jež je bohyní hojnosti, zbavuje oddané překážek, obdarovává je štěstím, úspěchem a hojností a přináší harmonii do jejich rodin.

Kršna je považován za nejmocnější vtělení boha Višnu. Narodil se před více než 5000 lety v oblasti Mathura a již od narození bylo jeho posláním zbavovat svět zla. O jeho pomoci mluví i epos Mahábhárata a jeho část Bhagavadgítá, kde Kršna vysvětluje přístupy jógy a vyzdvihuje jógu oddanosti, bhaktijógu.

Oslavy zahrnují zpívání duchovních písní, bhadžanů oslavujících Kršnu, duchovní tance a obřady.

Ganéša je synem boha Šivy a bohyně Párvatí. Má sloní hlavu a představuje toho, kdo pomáhá odstranit překážky. Je symbolem štěstí a prosperity, proto se jeho uctívání provádí při započetí nového projektu.

Oslavy probíhají deset dní a končí svátkem Ananta čaturdaší.

Oslava Rádhy, družky Kršny, a její věčné a božské lásky a oddanosti ke Kršnovi. Oslava jejich božského spojení Rádhákršna.

Rádhá Raní je považovaná za vtělení bohyně Lakšmí. Zpívají se písně oslavující Rádhu, oblíbená je Rádhá gajátrí mantra.

S tím se pojí příběh z Mahábháraty o ženě jménem Sušílá, která jednou při své cestě potkala skupinu žen uctívajících Anantu. Ženy jí vysvětlily, že uctívání Ananty má velký přínos a dává tomu, kdo ho provádí božskou ochranu. Sušílá se obřadu účastnila a stejně jako ostatní ženy si kolem levého zápěstí nechala uvázat proužek látky se čtrnácti uzly (symbolizující hada Anantu a příslušný čtrnáctý den). Poté se vrátila ke svému manželovi jménem Kaudinja a časem oba došli do města, kde je všichni vítali pro jejich velkou zbožnost. Dobře se jim dařilo a velmi zbohatli. Jednoho dne si manžel povšiml proužku na zápěstí své ženy. Žena mu vše řekla a vysvětlila mu, že bohatství a úspěchu se jim dostalo díky rituálu, kterého se zúčastnila. Manželovi se to nelíbilo, neboť byl přesvědčen, že za svůj úspěch vděčí jen svému vlastnímu úsilí. Přes odpor Sušíly jí proužek ze zápěstí sejmul a hodil do ohně. V tu chvíli se štěstí obrátilo. Manželé přišli o své bohatství, lidé je přestali mít v úctě a nakonec ještě jejich dům lehl plamenem. Kaudinja si uvědomil, že je to trest, a poté putoval po světě a hledal, kde by našel boha Anantu. Nakonec se mu Ananta zjevil v přestrojení za bráhmana a řekl mu, aby čtrnáct let prováděl obřad Ananta čaturdaší. Manželé obřad čtrnáct let prováděli, dosáhli odpuštění a vedli šťastný život.

Oslava devíti forem bohyně Durgy. Svátek je symbolem boje a vítězství Durgy nad démonem Mahišásurou, symbolem vítězství dobra nad zlem, poznáním nad nevědomostí.

Navarátri se slaví čtyřikrát do roka, ale hlavní jsou oslavy jarní, vasanta navarátri (vasanta = jaro), a podzimní, šarada navarátri (šarada = podzim).

Devět dní a nocí symbolizuje devět vtělení Durgy označovaných jako Navadurgá, devět aspektů bohyně Párvatí, tak jak je to popsáno v Dévípúráně. Každý den je ve znamení jedné z bohyní.

Slaví se zpěvem a tancem po devět za sebou jdoucích nocí.

Po devíti nocích svátku Vasanta navarátri a Šarada navarátri se desátý den slaví jako den vítězství dobra nad zlem, vítězství poznání nad nevědomostí.

Oslava vítězství Kršny a jeho ženy Satjabhámy nad démonem Narakasurou. Oslava návratu Rámy a Síty po čtrnácti letech vyhnanství do rodné Ajódhy, kde její obyvatelé rozsvítili lampy, aby Rámu se Sítou a jeho bratrem Lakšmanou přivítali.

Rozsvěcují se svíčky, zapalují prskavky.

Oslava boha Slunce zpěvem a recitací manter, čtením posvátných textů, například textu Šrí Višnu sahasrá náma stótram.

Tento den je považován za velmi šťastný pro změny v životě. V buddhismu sankránti znamená přechod do stavu buddhy či vstup do Buddhovy čisté země.

Oslava dne, kdy Bůh Slunce může obdařit štěstím své oddané. Je to oslava Džagannáthy, Pána vesmíru (džagat = vesmír, nátha = pán), nejvyššího Absolutna, Parabrahman.

Svátek je s koupelí v posvátné řece, s uctíváním, čtením a zpěvem.

Připomíná den zrodu Bhagavadgíty, tedy den, kdy Pán Kršna v Kurukšétře předal Arjunovi učení Bhagavadgíty. Bhagavadgítá je posvátný text, který podporuje ctnostné jednání, oddanost a vnitřní sílu, pomáhá řešit základní životní otázky a vést stabilní a radostný život.

Slaví se recitací, duchovními přednáškami, kirtany (zpěvy) a uctíváním Pána Krišny, aby se podpořilo ctnostné a duchovní jednání. Oslavy zahrnují i půsty, meditace a modlitby. V místě legendárního dialogu, v Kurukšétře, se koná velký mezinárodní festival.