Hinduismus
Úvod
Název hinduismus pochází z perského slova hindu, v sanskrtu sindhu, což je název oblasti v okolí řeky Indus. Muslimští Peršané tak slovem hindu označovali nemuslimské obyvatelstvo, žijící za řekou Indus. Hinduismus není náboženstvím v užším slova smyslu, je to spíše nábožensko-sociální systém, který v sobě zahrnuje také právní a společenské normy.
Hinduismus vzešel z předchozího tzv. védského náboženství, ve kterém se uctívaly přírodní síly jako oheň, vítr či voda a též božstva vládnoucí těmto přírodním silám jako bůh ohně Agni, bůh větru Váju či bůh Slunce Súrja.

Reinkarnace
Podle hinduistického pohledu se nesmrtelné Já, Átmá, nerodí ani neumírá, nikdy nevzniklo a nikdy nezanikne a po smrti těla vstupuje do těla nového, podobně jako když člověk odhodí obnošené šaty a vezme si nové. Do jaké podoby se člověk převtělí, závisí na jeho minulých činech, na jeho karmě. Může se znovu narodit na tomto světě v lidské či zvířecí podobě, nebo se může narodit ve světech nebeských či pekelných. Pobyt v různých světech může trvat různě dlouhou dobu, ovšem v žádném případě není věčný. Jelikož jsou totiž tyto světy součástí hmotného vesmíru, zanikají společně s ním. Po nějaké době se jedinec znovu narodí na Zemi a cyklus znovuzrozování, koloběh zrození a smrti či samsára pokračuje až do definitivního vysvobození zvaného mókša.
Karma
Karma (karma = činit, konat, působit) vychází z dharmy (dharma = podstata, přirozenost, zákon). Jde o přírodní zákon příčiny a následku, podle kterého každý čin je nerozlučně spjat se svými důsledky. Z tohoto pohledu neexistuje v hinduismu žádný trest nebo odměna. Člověku je dána svobodná vůle, která mu umožňuje volit mezi dobrem a zlem. Když se chováme v souladu s dharmou, mají pozitivní síly převahu a výsledkem jsou pocity štěstí a uspokojení. Převažují-li v životě negativní síly, pak vznikají pocity bolesti a utrpení. Jsou-li negativní a pozitivní síly v rovnováze, jsou naše životní pocity neutrální.
V díle Bhagavad Gítá, které je součástí eposu Mahábharáta (viz níže) radí Kršna Ardžunovi, aby jednal v souladu se svou vlastní dharmou a nepochyboval. "Ať tvé činy nejsou spjaty s ovocem tvých činů. Nechť odměna není podnětem tvých skutků! Ale neoddávej se ani nečinnosti. Buď vytrvalý v józe, Ardžuno. Konej své povinnosti nezištně a zůstaň nedotčen jejich zdarem či nezdarem."

Puruša
Puruša znamená v sanskrtu člověk, lidská bytost, ale používá se pro označení duše, nejvyšší kosmické bytosti, nejvyššího Bytí, Boha, čirého Vědomí, které prostupuje celým vesmírem a z něhož vše ve vesmíru vzniká.

Prakrti
Prakrti či Prakriti znamená v sanskrtu přirozenost, přirozený stav, povahu, formu. Označuje to, co je základem pro stvoření (pra = základní, krti = činnost, tvoření). V Bhagavad Gítě se o ní hovoří jako o prvotní hybné síle, základní složce vesmíru, která je podstatou, z níž vzniká veškerá činnost a proces tvoření.
Tři guny
Prakrti se skládá ze tří vlastností, kde každá vlastnost neboli guna představuje jednu základní tendenci dění ve vesmíru. Pra představuje charakter čistoty, kr charakter činnosti a ta charakter temnoty.
Sattva
Představuje čistotu, světlo, harmonii a proces tvoření (sattva = čistota).
Radžas
Představuje vášeň, aktivitu, energii, touhu a proces udržování (radžas = prach, zašpinění).
Tamas
Představuje nevědomost, netečnost a proces zániku (tamas = temnota).
Pět forem šakti
Prakrti může působit prostřednictvím jednotlivých dílčích energií neboli forem šakti (šakti = ženský princip, tvořivá síla, energie):
Parášakti
Představuje sílu vědomí (pará = překračující).
Ádišakti
Představuje primární sílu, sílu iluze (ádi = první, primární, původní).
Ičhášakti
Představuje sílu vůle (ičhá = vůle).
Džňánašakti
Představuje sílu poznání (džňána = moudrost, poznání, vyšší poznání).
Krijášakti
Představuje sílu jednání a konání (krijá = čin, činnost, praxe, očistný rituál).
Jóga
V překladu to znamená sjednocení, spojení nebo také cesta. Jedná se o metodu či cestu, která vede k překonání věčného koloběhu zrození, smrti a znovuzrození, a tím k dosažení vysvobození. Tradičně se rozlišují čtyři základní druhy jógy:
Bhakti jóga
je cesta lásky a oddanosti (bhakti = láska, víra, oddanost). Vysvobození je dosaženo skrze totální odevzdání se Bohu či mistru. Je to odhalení Božství pomocí lásky. Praxí bhakti jógy je například satsanga neboli pobývání ve společnosti mistra (sat = opravdový, sangha = společenství), čtení svatých písem, recitace či zpěv božích jmen atd. Její součástí je mantra jóga využívající toho, že mantry jsou posvátné slabiky či texty, při jejichž zpívání a opakování vznikají vibrace, které očišťují mysl a vedou k vyšším stavům vědomí.
Karma jóga
je cesta činů (karma = činit, konat, působit). Vysvobození je dosaženo skrze nesobecký život a službu druhým, sjednocení se s Bohem pomocí odpoutané činnosti. Je to praxe, kterou lze provádět po celý den při jakékoli činnosti.
Džňána jóga
je cesta poznání a moudrosti (džňána = moudrost, poznání, vyšší poznání). Vysvobození je dosaženo skrze studium, meditaci, rozjímání a pozorování vědomí Absolutního Božství. Mudrc Ramana Mahárši radil svým žákům, ať si kladou otázku: „Kdo jsem já?“
Rádža jóga
je královská cesta (rádža = král), jejíž hlavní body formuloval ve svém díle Jógasútra mudrc Pataňdžálí. Původní název byl aštángajóga neboli osmidílná cesta (ašta = osm, aštánga = osm dílů), jejímiž součástmi jsou:
Jama
neboli sebeovládání, respekt k druhým. Zahrnuje pět etických norem chování – nečinit násilí, nelhat, nekrást, neoddávat se smyslům, nebýt lačný. Jama má deset způsobů projevu – nenásilí ahimsá, pravdivost satjá, nebraní astéja, celibát brahmačárja, odpuštění kšamá, odvaha dhrti, soucítění dajá, upřímnost árdžáva, vhodná strava mitáhára, čistota šauča.
Nijama
neboli zdrženlivost, respekt k sobě. Zahrnuje pět pravidel praxe – čistota, spokojenost, sebekázeň, studium, oddanost. Má deset způsobů projevu – askeze tapas, spokojenost santoša, víra v posvátné texty áštika, dávání milodarů dána, uctívání božství íšvarapúdžana, naslouchání svatým textům siddhántašrávana, skromnost a pokora hrí, rozvažování a pochopení mati, opakování manter džapa, rituály a svaté poutě vrata.
Ásana
neboli pozice těla.
Pránajáma
neboli dechová cvičení (prána = dech).
Pratjáhára
neboli odtažení se od smyslových vjemů (pratjáhára = odtažení).
Dháraná
neboli koncentrace.
Dhjána
neboli meditace.
Samádhi
neboli dosažení, realizace.
Hatha jóga
je praxe zahrnující hlavně tělesná cvičení (hatha = síla, násilí), tedy cvičení pozic těla ve spojení s dechem, a považuje se za součást rádža jógy.
Hinduistické pojetí času a světa
Současná teorie vzniku světa pochází z Manuova zákoníku, podle něhož je stvořitelem celého světa bůh Brahmá. Svět netrvá věčně, ale je periodicky ničen a znovu tvořen. Postupně prochází čtyřmi věky jednoho cyklu zvaného mahájuga (mahá = velký, juga = věk, dlouhé časové období). Mezi každými dvěma věky je 400 let soumraku předchozího a poté 400 let svítání následujícího věku.
Krtajuga
či
satjajuga
(krta = čin, satja = pravý, pravda) neboli zlatý věk, věk činů je prvním obdobím. Symbolický Býk morálních zásad či Býk zákona, dharmy, má čtyři nohy, které představují odříkání tapas, čistotu šauča, soucítění dajá a pravdu satja. Ve věku dvápara stojí na dvou a v kalijuze již jen na jedné. Každý další věk je o něco horší, upadají mravy, snižuje se délka života i inteligence.
Trétájuga
(trétá = triáda) neboli věk trojic je druhým obdobím. V něm se objeví tři inkarnace boha Višnu a jednou z nich je král Ráma. V tomto věku jsou odhaleny védy a důležitost mají obřady. Symbolický Býk dharmy stojí pouze na třech nohách.
Dváparajuga
(dvápara = nejistota, pochybnost) neboli věk pochybností je třetím věkem. Býk dharmy stojí pouze na dvou nohách, satja a dajá. V tomto období se jako inkarnace boha Višnu objevuje Kršna. Člověk dosahuje dokonalosti uctíváním božských inkarnací. Dváparajuga končí odchodem Kršny do jeho věčného příbytku Vaikuntha.
Kalijuga
(kali = svár, chaos, temný, černý) neboli věk temnoty je věkem chaosu, přetvářky a sporů. Je to současné období, v němž Býk dharmy stojí pouze na jedné noze, satja čili pravda. Chaos a sváry ve světě pomáhá překonat přístup oddanosti a lásky, tedy bhakti jóga.
MAHÁJUGA
Je období trvající 4 320 000 let.
Krtajuga či satjajuga (zlatý věk) | 1 728 000 let |
Trétájuga (stříbrný věk) | 1 296 000 let |
Dváparajuga (bronzový věk) | 864 000 let |
Kalijuga (železný věk) | 432 000 let |
Po uplynutí mahájugy nastane rozplynutí pralaja.
MANVANTARA
Je období trvající 71 mahájug. Manvantara zahrnuje stvoření světa a vládu praotce lidstva zvaného Manu (manu = člověk, lidstvo, antara = období), jehož stvořil sám Stvořitel Brahmá.
Na konci období manvantary nastává potopa světa, je to období samdhikálá trvající stejně dlouho jako krtajuga, tedy 1 728 000 let.
V období jedné kalpy, poloviny celého Brahmova dne (viz dále), tak proběhne 14 období manvantar. Pak nastává stejně dlouhé období Brahmovy noci, představující opět jednu kalpu, kdy celý svět zaniká a nastává období odpočinku. Poté se cyklus znovu opakuje.
V současné době se nacházíme v sedmé manvantaře, které vládne Manu Vaivasvata.
KALPA
Je období 1000 mahájug.
BRAHMŮV DEN
Představuje 2 kalpy, jedna kalpa pro Brahmův den a jedna kalpa pro Brahmovu noc.
MAHÁKALPA
Je to období 100 Brahmových let. Po uplynutí jedné mahákalpy Brahmá umírá. Nastane mahápralaja (mahá = velký, pralaja = rozpuštění, rozplynutí) a kosmický cyklus začne znovu od začátku.
Sedm mudrců

Na začátku každé manvantary se vždy rodí sedm mudrců (saptariši), nejvyspělejších bytostí ve stvořeném světě, kteří jsou ochránci Božích zákonů. Přinášejí na zemi potřebné poznání a energie.
V současné manvantaře jsou sedmi mudrci Atri, Bhrigu, Kuša, Vasištha, Gautama, Kašjapa, Aňdžirasa.
Manuův zákoník

Manu byl prastarý mudrc a první král vládnoucí na zemi ve státě Brahmávarta, ve svaté zemi. Zachránil lidstvo během potopy světa, když na radu boha Višnu, jenž se tehdy zrodil jako ryba, sestrojil obrovskou loď, ve které se on i ostatní lidé zachránili.
Po potopě světa byl Manu svými stoupenci požádán, aby vyjevil, co mají dělat a jak žít, aby byli v budoucnu uchráněni před podobnou katastrofou.
Manu společně s mudrcem Bhrigu, jedním ze sedmi saptarši, vytvořil manusmrti neboli Manuův zákoník (manu = člověk, lidstvo, smrti = sbírka, sbírka zákonů) obsahující ve 12 knihách souhrn bráhmanské moudrosti, včetně právních předpisů a životních rad.
V první části se hovoří o původu světa, ve druhé o podstatě zákona. Ve třetí až desáté knize se kromě obecných pravidel pro nepříznivé časy hovoří o dharmě neboli cestě či zásadách pro různé společenské třídy. Jsou zde vyloženy pravidla a zákony pro kněžskou kastu, tedy bráhmany a jejich žáky, dále pravidla a rady pro kastu kšátrijů neboli válečníků a politiků, pro kastu vaišijů neboli obchodníků, řemeslníků, a zemědělců a pro kastu šúdrů neboli služebníků a dělníků. Jedenáctá kniha je věnována pokání a dvanáctá mluví o plodech různých činů.
Védy
Jsou to nejstarší dochované sanskrtské texty, které tvoří základ hinduistické víry (véda = vědění, poznání). Tyto texty patří mezi tzv. šruti neboli „to, co bylo slyšeno“. Nejstaršími védskými texty jsou následující čtyři sbírky:
RGVÉDA
nebo též Rigvéda (rg = verš, chvála) je sbírka 10 600 náboženských veršů, která mimo jiné obsahuje mýty o vzniku světa či modlitby k bohům, především bohu Agni, což je bůh ohně, a bohu Indrovi, vládci nebe a deště.
SÁMAVÉDA
(sáman = chvalozpěv, náboženská píseň) je sbírka 1550 veršů z Rgvédy, které jsou melodicky zpracované do podoby náboženských písní.
JADŽURVÉDA
(jadžus = oběť, uctívání) je sbírka návodů k obětem a uctívání, popis bohoslužeb a rituálů doprovázených zpíváním manter.
ATHARVAVÉDA
Atharvan byl dávný rši, mudrc, který se považuje za jednoho z autorů této čtvrté védy. Zřejmě jako první zavedl obětní rituál zvaný jadžňa. Atharvavéda je sbírka poznatků a postupů pro denní život. Obsahuje například návody pro svatební či pohřební obřady, rituály pro vstup do školy či pro přijetí k učiteli, obětní formule určené pro léčení různých chorob, ale také popis královských obřadů pro vládnoucí vrstvu či pro kněze. Sepsání textu je připisováno dávnému mudrci Atharvanovi, kterému toto vědění bylo zjeveno.
Védské texty se dále dělí na samhity, bráhmany, áranjaky a upanišady.
SAMHITY
Samhitá znamená spojení, sjednocení (sam = dohromady, hita = dán). Samhity navazují na jednotlivé védy, jsou to sbírky vybraných veršů z Rgvédy, Sámavédy, Jadžurvédy a Atharvavédy, zahrnující mantry, hymny, ale i modlitby, prosby a požehnání.
BRÁHMANY
Bráhmana od slova Brahman označuje toho, kdo zná Brahman, se vztahuje k Brahman. Jako bráhmana je označen příslušník kasty kněží a také text, který navazuje na konkrétní samhitu a objasňuje význam a smysl veršů, tedy manter, hymnů atd. v ní obsažených. Tyto texty rozšiřují védské verše například i o vysvětlení astronomických pozorování nebo základů geometrie.
ÁRANJAKY
Áranjaka označuje něco, co se týká pustiny, divoké přírody, lesa (aranja = divočina). Áranjaky neboli lesní texty následují po bráhmanách. Popisují obřady, vysvětlují jejich význam a obsahují i filosofická pojednání. Název plyne zřejmě z toho, že tyto texty jsou určeny pro ty, kteří odcházejí do bezdomoví, aby se hlubším studiem mohli zabývat o samotě v ústraní.
UPANIŠADY
Upanišad značí tajnou nauku, mystické učení. Význam odvozený z kořenů slov může být „sedět či být nejblíže“ (upa = u, blízko, ni = nejvíc, sat = existovat, sedět) nebo též sedět u nohou mistra a naslouchat. Nebo označuje něco, co je nejdůležitější. Těchto textů se dochovalo jen něco málo přes 200, ač jich původně bylo daleko víc.
Upanišady jsou texty navazující na bráhmany a spjaté s áranjaky a jsou též označovány názvem védánta (véda = vědění, anta = konec), tedy konečné vědění. Soustředí se na nejhlubší podstatu véd, na nejvyšší Pravdu o Skutečnosti a na povahu a způsoby vysvobození mókša.
VÉDÁNTA, ADVAITA VÉDÁNTA
Védánta je učení, které vychází z textů upanišad. Ustupuje od rituálů a obřadností véd a soustředí se na vysvětlení smyslu, podstaty a cíle véd.
Později se pojem védánta začal používat jako označení filosofických škol, které se snažily o dosažení seberealizace skrze pochopení Nejvyšší Pravdy o podstatě Univerzálního Vědomí (Božství) a individuálního vědomí (duše). Mezi tyto školy patří advaita védánta, učení o nedualitě (advaita = nedualita), u jehož zrodu stál mudrc Ádi Šankara (8. st.).
Postvédská literatura
Jedná se o pozdější texty, které navazují na védy a které dále rozvádějí a vysvětlují jejich význam. Patří do skupiny tzv. smrti neboli posvátných textů, které by „měly být zapamatovány“ (smrti = paměť, vzpomínka). Jsou to texty, které na rozdíl od védské literatury napsali lidé.
VÉDÁNGY
jsou sbírky zaměřené na studium véd (védánga = úd védy, anga = končetina, úd), které podrobně rozebírají fonetiku (šikšá), rituály (kálpa), gramatiku (vjákarana), etymologii (nirukta), astrologii (čanda) a astronomii (džjótisa).
PURÁNY
Purána označuje posvátný text, který se zabývá dávnými časy (purá = před dávnými časy, purána = mytologie; starodávný) jsou sbírky příběhů o vzniku vesmíru a bohů, o hrdinských činech bohů, polobohů, králů či světců, sbírky chvalozpěvů, popisů poutních míst, ceremonií a slavností. Je to pokladnice hinduistické mytologie, filosofie, oddanosti Bohu, rituálů a slavností. Představuje 18 sbírek o 429 000 verších, rozdělených do tří skupin: Brahma purány, Višnu purány a Šiva purány.
Dalšími texty, které se vážou na purány jsou upapurány (upa = u, blízko) neboli vedlejší purány, jichž je přes sto a mezi nimiž je spousta důležitých náboženských textů.
ITIHÁSY
Itihása je epická báseň, popisující dávné legendární události a dávající poučení pro různé oblasti života (itihása – minulé události, historie, iti = tak, ha = opravdu, asa = bylo). Itihásy přibližovaly védy i běžným lidem, neboť poselství véd ukazovaly na příbězích králů, mudrců či dalších hrdinů. Mezi nejznámější patří například Mahábhárata, Bhagavad Gítá či Rámájana.

Mahábhárata
Mahábhárata neboli Velké vyprávění o Bharatovcích je epos, který je považován za pátou védu. Autorství je připisováno mudrci Vjásovi. Je to druhá nejdelší báseň na světě. Skládá se z 18 knih a obsahuje celkem 110 000 dvojverší.
Příběh vypráví o dvou rodech, Pánduovců a Kuruovců, odvozujících svůj původ od legendárního krále Bharaty. Zakladatel rodu Kuruovců byl slepý král Dhrtaráštra, který měl sto synů. Zakladatel rodu Pánduovců byl jeho bratr Pándu, který měl pět synů (Judhišthira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva).
Po smrti Pándua rozdělil Dhrtaráštra vládu mezi své syny a syny svého bratra. Když však Kuruovci, vedeni podlým Durjódhanou, připravili lstí, ve falešné hře v kostky, Pánduovce o vládu, bylo dohodnuto, že Pánduovci odejdou na třináct let do vyhnanství a poté jim bude vláda vrácena. Po uplynutí lhůty však Durjódhana nehodlal dohodu splnit. Spor vyvrcholil velkou bitvou, ve které Pánduovci za pomoci boha Kršny zvítězili. Judhišthira se stal svrchovaným králem a vládl se svými bratry po mnoho let. Nakonec Pánduovci vstoupili do říše bohů.
Bhagavadgítá
Bhagavadgítá neboli Zpěv vznešeného (bhagavat = vznešený, bůh, gítá = píseň) je částí Mahábháraty a patří mezi nejvýznamnější a též nejznámější posvátné knihy hinduismu. Děj se odehrává těsně před bitvou, kdy je Ardžuna zmítán pochybnostmi, zda bojovat nebo boj se svými příbuznými odmítnout. Jeho pochybnosti jsou rozptýleny Kršnou, který mu vyjevuje transcendentální moudrost. Na Bhagavadgítu navazuje Uttara Gíta (uttara = další, následující), v níž dává Kršna Ardžunovi opět duchovní rady, tentokrát již na hlubší úrovni poznání.
Rámájana
Rámájana nebo též Válmíki Rámájana je epos o životě Rámy (více viz část věnovaná Rámovi), jehož autorství je připisováno mudrci Válmíkovi.
UPAVÉDY
(upa = u, blízko) jsou další texty blízké védám, které se zabývají již konkrétními oblastmi lidské činnost. Patří k nim například Ájurvéda neboli Věda o životě, což je pojednání o léčitelství (ájus = život, doba života, vitální síla), Dhanurvéda čili pojednání o lukostřelbě (dhanu = luk), Gándharvavéda čili pojednání o hudbě), Šastrašastra čili pojednání o válečnictví (šastra = zbraň), Sthápatjavéda čili pojednání o architektuře (sthápatya = architektura), Nátjavéda čili pojednání o tanci a dramatu (nátja = herectví, tanec).
Trojice hlavních bohů

Trimúrti
Trimúrti je označení pro trojí podobu Boha nebo tři základní principy či síly ve vesmíru (tri = tři, múrti = forma, projevení).
Brahmá, Višnu a Šiva jsou v hinduismu považováni za Trojici hlavních bohů, která bývá vyobrazována jako postava se třemi hlavami otočenými do třech různých směrů.
Brahmá představuje princip stvoření a tvoření, Višnu představuje princip udržování a ochrany, Šiva představuje princip ničení a zániku.
Ve starých textech, například ve védách představovali tuto Trojici bůh Slunce Súrja, bůh větru Váju a bůh ohně Agni.

Brahmá
Brahmá označuje Stvořitele vesmíru. Na vyobrazeních mívá čtyři hlavy a čtyři ruce. Čtyři hlavy symbolizují čtyři védy (viz výše), čtyři ruce symbolizují čtyři světové strany nebo také mysl (zadní pravá ruka), rozum (zadní levá ruka), ego (přední pravá ruka) a vědomí sebe (přední levá ruka).
Dalšími atributy boha Brahmy jsou růženec (symbolizující základ pro tvoření), kniha (symbol vědění), zlato či zlatá barva (symbol aktivity, tvůrčího procesu), labuť (symbol důstojnosti, milosrdenství, dobrých mravů a schopnosti rozlišovat), koruna (symbol svrchovanosti), lotos (symbol přírodní podstaty všech věcí a všech žijících tvorů) a vousy (symbol moudrosti a věčnosti).
Brahmovo posvátné zvíře, které ho převáží, je labuť Hamsá. Družkou boha Brahmy je bohyně moudrosti, učení a hudby, Sarasvatí.

Višnu
Višnu je Udržovatel. Udržuje a ochraňuje vesmír a život. Bývá zobrazován s tmavou (modrou) pletí, má čtyři ruce, v nichž drží ulitu (z níž se vynořuje pět živlů), disk (stínající hlavy všech démonů), lotos (představující čistotu a pravdu) a žezlo (symbolizující základní sílu, z níž vznikají ostatní síly).
Boha Višnu převáží král ptáků Garuda, který je podobný orlu či draku. Višnu má stálého společníka, krále hadů jménem Ananta (anta = konec, ananta = bez konce, nekonečný, neomezený) a někdy je jako Ananta označován i sám Vishnu. Družkou boha Višnu je bohyně hojnosti Lakšmí.
Višnu má deset avatárů (inkarnací, vtělení), přičemž devět z nich se již objevilo na zemi a desátý má teprve přijít. V každé z těchto svých inkarnací Višnu zachraňuje svět. Na některých vyobrazeních má Višnu deset hlav, z nichž každá představuje právě jednu z jeho inkarnací.
Deset inkarnací Višnu
Ryba
Na začátku světa byly védy ponořeny hluboko v prvotním oceánu. Aby mohl Brahmá stvořit svět, vynesl Višnu jako ryba tyto védy na hladinu.
Želva
Jako želva se zrodil Višnu, aby na svém krunýři nesl a zajistil stabilitu nově stvořené zemi.
Kanec
V této podobě Višnu vyzdvihl zemi z prvotního oceánu, kam ji uvrhl démon Hiranjakša.
Narasimha
Je napůl člověk a napůl lev, který zabil démona Hiranjakašjapu, bratra Hiranjakši. Hiranjakašjapa uctíval boha Brahmu a získal od něj požehnání, že nezemře ani ve dne ani v noci, ani na zemi ani v nebi, ani ohněm ani vodou, ani žádnou zbraní a nezabije ho zvíře ani člověk. Z Hiranjakašjapy se však stal tyran a proto se bůh Višnu proměnil v Narasimhu, položil si démona na klín a roztrhal jej při západu slunce, čímž neporušil Brahmovo požehnání.
Vámana
Potomek démona Hiranjakašjapy, král Bali, uctíval boha Indru a získal tak vládu nad třemi světy, jimiž jsou bhúr – země, hmotná říše, bhuvah – nebeská říše, oblast bohů a polobohů, svah – říše bez forem, a stal se mocnější než ostatní bohové. Višnu se tedy zrodil jako trpaslík (vámana = trpaslík) a řekl Balimu, že od něj chce tolik země, kolik překročí třemi kroky. Bali mu to slíbil, načež Višnu jedním krokem překročil nebe a zemi a druhým krokem zemi a říši bez forem. Bali viděl, že nemůže splnit slib, který dal, a sklonil před ním hlavu. Višnu se slitoval a přenechal Balimu vládu nad podsvětím.
Parašuráma
V této inkarnaci je Višnu bráhmanou (bráhmana = kněz, příslušník kněžské kasty) a zničí vládu zlomyslných kšátrijů (kšátrija = válečník, příslušník kasty válečníků, vládců), kteří utlačovali bráhmany.
Ráma
Hrdina eposu Rámájana, král, jehož žena Sítá byla unesena zlým démonem Rávanou na Srí Lanku. Ráma se jí vydal hledat a démona zabil. Ráma představuje ideálního vládce a symbol ctností. (více v části Božská vtělení)
Kršna
Je nejslavnější zrození boha Višnu (více v části Božská vtělení).
Gautama Buddha
O této inkarnaci boha Višnu se vedou spory mezi jednotlivými hinduistickými náboženskými směry. (více v části Buddhismus)
Kalki
Poslední inkarnace boha Višnu, která se má objevit na konci věku kalijugy, v němž nyní žijeme. Jako jezdec s mečem na bílém koni má zachránit lidstvo skrze dharmu (nauku o podstatě věcí). Poté nastane další zlatý věk, satjajuga.
ANANTA ČATURDAŠÍ
(Ananta = Višnu, čaturdaší = čtrnáctý den lunárního kalendáře) (srpen či září)
Jde o oslavu boha Višnu ve formě hada Ananty. Višnu v tomto projevení osvobozuje své oddané od špatných činů z minulosti.
S tím se pojí příběh z Mahábháraty o ženě jménem Sušílá, která jednou při své cestě potkala skupinu žen uctívajících Anantu. Ženy jí vysvětlily, že uctívání Ananty má velký přínos a dává tomu, kdo ho provádí božskou ochranu. Sušílá se obřadu účastnila a stejně jako ostatní ženy si kolem levého zápěstí nechala uvázat proužek látky se čtrnácti uzly (symbolizující hada Anantu a příslušný čtrnáctý den). Poté se vrátila ke svému manželovi jménem Kaudinja a časem oba došli do města, kde je všichni vítali pro jejich velkou zbožnost. Dobře se jim dařilo a velmi zbohatli. Jednoho dne si manžel povšiml proužku na zápěstí své ženy. Žena mu vše řekla a vysvětlila mu, že bohatství a úspěchu se jim dostalo díky rituálu, kterého se zúčastnila. Manželovi se to nelíbilo, neboť byl přesvědčen, že za svůj úspěch vděčí jen svému vlastnímu úsilí. Přes odpor Sušíly jí proužek ze zápěstí sejmul a hodil do ohně. V tu chvíli se štěstí obrátilo. Manželé přišli o své bohatství, lidé je přestali mít v úctě a nakonec ještě jejich dům lehl plamenem. Kaudinja si uvědomil, že je to trest, a poté putoval po světě a hledal, kde by našel boha Anantu. Nakonec se mu Ananta zjevil v přestrojení za bráhmana a řekl mu, aby čtrnáct let prováděl obřad Ananta čaturdaší. Manželé obřad čtrnáct let prováděli, dosáhli odpuštění a vedli šťastný život.

Šiva
Šiva je jedním ze tří nejdůležitějších hinduistických bohů. Vedle Stvořitele Brahmy a Udržovatele Višnu představuje boha Ničitele, ničitele vesmíru nebo ničitele nevědomosti. Z hinduistického pohledu se zničení vesmíru děje proto, aby mohl být znovu stvořen, není tedy chápáno jako definitivní apokalyptický konec.

Družkou boha Šivy je bohyně Párvatí, někdy označovaná jako Mahádéví, jejíž hrozivou podobou je Durgá či Kálí.
Šivovi synové jsou Ganéša, Skanda neboli Kartikéja a Hanumán.
Bohu Šivovi je zasvěceno několik hor, například Kailáš v Tibetu nebo Arunáčala na jihu Indie, a také několik indických řek, z nichž nejznámější jsou Gangá, Gautamí a Narmadá.
Atributy boha Šivy
Třetí oko
Znázorňuje schopnost vidět i to, co je neprojevené. Je symbolem dosažení hlubokého pochopení a moudrosti, symbolem otevřené šesté čakry adžňá. Šiva bývá také označován jako Trinétríšvara, Tříoký Pán (tri = tři, nétra = oko, íšvara = pán). Podle jedné legendy spálil žár Šivova třetího oka boha vášnivé lásky Kámu, kterého za ním poslali ostatní bohové, aby donutili Šivu přestat meditovat.
Kobra
Šiva je nazýván Nágéšvara, Pán hadů (nága = had, íšvara = pán). Kobra představuje smrt, kterou Šiva překonal, nebo také moudrost, věčnost či hadí sílu kundaliní.
Půlměsíc
Je symbolem času a jeho cykly dorůstání a ubývání symbolizují proces tvoření a zanikání. Šiva tak představuje toho, kdo je mimo čas. Je to Čandrašékhara neboli ten, který má na hlavě jako korunu Měsíc (čandra = Měsíc, šékhara = koruna hlavy).
Trojzubec
Je to zbraň boha Šivy (ale též boha Višnu). Představuje tři vlastnosti přírody, guny – čistotu sattvu, aktivitu radžas a netečnost tamas – principy tvoření, udržování a ničení. Také symbolizuje minulost, přítomnost a budoucnost.
Gangá
Je symbolizována spletenými vlasy Šivy, které jako posvátná řeka stékají na zem.
Bubínek
Je zdrojem zvuku ÓM, ze kterého byl stvořen vesmír.
Vibhúti
Představuje posvátný popel. Tímto popelem má Šiva na čele namalované tři vodorovné linky neboli tripundra. Tyto tři linky symbolizují tři podoby boha, trimúrti neboli trojici bohů Brahmá, Višnu a Šiva, nebo tři guny (sattva, radžas, tamas). Také symbolizující osvobození se od tří připoutaností, jimiž jsou ánava, karma a májá.
Ánava je egoistická představa vlastního já, které se považuje za individualitu oddělenou od bytí jakožto celku (ánava = člověk, jedinec).
Karma znamená činy a konání činů, jež podléhá zákonu příčiny a následku. Proto jedinec podléhá opětovným zrozením (karma = čin).
Májá znamená iluzorní vidění světa, neschopnost vidět skutečnost takovou, jaká opravdu je, přebývání ve vlastních představách, v nevědomosti (májá = přelud, iluze).
Modré hrdlo
Během procesu samudra manthana neboli míchání oceánu mléka (samudra = oceán, manthana = míchání, víření), kdy se bohové a démoni snažili vyrobit nektar nesmrtelnosti zvaný amrta, vznikl také smrtící jed háláhala. Bohové se zalekli, že by se jed mohl rozlít do oceánu mléka a usmrtit všechny živé tvory. Proto se Šiva rozhodl, že se obětuje a jed vypije. Jeho družka, bohyně Párvatí však Šivovi zúžila hrdlo a zabránila tomu, aby se jed dostal do žaludku. Uvězněný jed v hrdle Šivy zbarvil jeho hrdlo do modra.
Býk Nandin
Šiva je označován jako Nandi Vahin neboli ten, kdo jezdí na býku Nandi. Býk Nandi je bílý, a jeho jméno značí „radostný“. Býk Nandin byl hlídačem vstupní brány Šivova sídla, proto se objevuje u vstupů do chrámů. Býk je symbolem síly, plodnosti, síly přírody. Je-li zkrocen, je symbolem čistoty mravů, spravedlnosti, zákona, dharmy. Šiva tak představuje ochránce dharmy neboli přírodního zákona, přirozeného řádu věcí.
Tygří kůže
Šiva sedí na tygří kůži, což symbolizuje moc a sílu Šivy, vítězství božské síly nad přirozenými pudy.
Podoby boha Šivy

ŠIVA NATARÁDŽA
Šiva jako kosmický tanečník. Jeho tanec se nazývá tándava nrtja (nrtja = tanec, tándava = divoký tanec), též tanec smrti. Představuje mužský princip a proces zániku světa. Naproti tomu bohyně Párvatí tančí tanec lásky, který představuje ženský princip, krásu, štěstí a proces stvoření světa.

DAKŠINÁMÚRTI
Jedná se o znázornění Šivy jako učitele jógy, hudby a moudrosti. Dakšinámurti označuje toho, jehož forma se dívá na jih (dakšiná = pravý, jih, múrti = forma, projevení) nebo toho, kdo je dovedný a bez formy (dakšina = schopný, dovedný, amúrti = bezforemný). Je znázorňován s tváří směřující na jih, nebo sedící na trůnu ze zvířecí kůže obklopen mudrci, kteří mu naslouchají.

ARDHANÁRÍŠVARA
Zobrazení Šivy jako muže i ženu (ardha = polovina, nárí = žena, íšvara = pán). Mužská polovina představuje Šivu a ženská polovina představuje Párvatí. Je to symbol spojení mužského i ženského principu, spojení zániku i tvoření.

TRIPURÁNTAKA
Zobrazení Šivy jako čtyřrukého lučištníka, který dobyl tři pevnosti démonů (tri = tři, pura = město, antaka = přivést ke konci). Po porážce démonů zůstaly na čele Šivy tři šmouhy posvátného popela vibhúti, které se staly jeho symbolem.

HARIHARA
Představuje spojení dvou aspektů božství - boha Višnu označovaného jako Hari a boha Šivu označovaného jako Hara. Je také nazýván jako ŠANKARANÁRÁJANA (Šankara = Šiva, Nárájana = Višnu).

LINGAM, ŠIVALINGA
Je symbolem tvořivé či plodivé síly boha Šivy.
MAHÁ ŠIVARÁTRI
Velká noc Šivy (mahá = velký, rátri = noc) (únor či březen)
Oslava Šivy, která začíná koupelí v řece. Oddaní následovníci boha Šivy se den a noc postí, v chrámech se každé tři hodiny koná púdža neboli uctívání Šivova lingamu zvaného šivalinga, symbolu tvořivé síly a plodnosti. Šivův lingam je poléván směsí mléka, jogurtu, medu, ghí a vody za zpěvu mantry Óm namá Šivája. Při nočním bdění se zpívají písně k oslavě Šivy, který jakožto ničitel nevědomosti pomáhá svým oddaným k duchovnímu probuzení.
Další z bohů

Ganéša
Ganéša (gana = lid, zástupy lidu, íša = Pán, nejvyšší bůh, Šiva), též Ganapati, Pán zástupů (gana = lid, zástupy lidu, pati = pán) nebo Vinájaka, Odstraňovatel překážek (viní = odstranit, aka = trápení, neštěstí) je jedním z nejuctívanějších hinduistických bohů. Je synem boha Šivy a bohyně Párvatí.
Bývá zobrazován čtyřruký, kde čtyři ruce představují mysl, intelekt, ego a vědomí, se sloní hlavou jako symbolem věrnosti, inteligence a síly. Sloní uši jsou symbolem schopnosti naslouchat těm, kteří potřebují pomoc, zakřivený chobot je symbolem rozšířeného vědomí a schopnosti rozlišit skutečnost od iluze a sloní břicho symbolizuje štědrost a vyrovnanost. Zvíře, které Ganéšu převáží, je myš, symbolizující moudrost a neznalost strachu z neznámého.
Ganéša představuje toho, kdo pomáhá odstraňovat překážky. Je symbolem štěstí a hojnosti, proto se uctívání Ganéšy provádí například při započetí něčeho nového.
GANÉŠA ČATURTHI, VINÁJAKA ČAVITHI
(čaturthi, čavithi = čtvrtý den lunárního měsíce, vinájaka = odstraňovatel překážek) (srpen)
Oslava příchodu boha Ganéši na zem. Slavnosti probíhají deset dní a končí svátkem Ananta čaturdaší (Ananta = Višnu, čaturdaší = čtrnáctý den lunárního kalendáře), v němž se oslavuje bůh Višnu ve formě hada Ananty.

Hanumán
Je to avatára boha Šivy, který působil jako velvyslanec krále Sugrívy vládnoucího národu vánarů (napůl lidí a napůl opic). Stal se významným pomocníkem prince Rámy, kterému pomohl díky svým nadpřirozeným schopnostem, své odvaze a oddanosti při záchraně Rámovy manželky Síty.
Podle legendy byla jeho matkou Andžaná, zakletá bohyně mraků a vod, která se díky kletbě zrodila jako vánara, a jeho otcem Késari, král vánarů. Andžana a Késari se intenzivně modlili k bohu Šivovi, aby jim požehnal a narodil se jim syn. O početí Hanumána existuje mnoho legend. V jedné se říká, že sám Šiva, dojatý modlitbami, sestoupil do lůna Andžany, takže Hanumán byl vlastně inkarnací boha Šivy. V jiné verzi se píše, že se Andžana a Késari modlili k bohu Šivovi právě v době, kdy otec Rámy, král Dašaratha, prováděl obětní rituál bohům se stejným úmyslem, aby se mu narodil syn. Když bohové seslali králi Dašarathovi misku požehnané rýžové kaše, po které měly jeho ženy otěhotnět, trocha kaše božím řízením spadla a nějaký pták jí náhodou odnesl do lesa, kde Andžana právě prováděla uctívání bohů. Padající kaši nakonec odfouknul bůh větru Váju přímo do rukou modlící se Andžany, ta ji snědla a počala Hanumána.
Hanumán měl spoustu nadpřirozených schopností. Od boha Brahmy dostal Hanumán požehnání, že ho ve válce nezabije žádná zbraň, dále schopnost snadno se kamkoliv přemisťovat a moc vyvolávat v nepřátelích strach. Od boha Šivy dostal požehnání dlouhověkosti, moudrosti, schopnost přelétnout oceán a také opasek, který ho měl během života ochraňovat. Bůh Indra ho obdaroval tělem silnějším a pevnějším než diamant, tak aby ho žádný hromoklín (zbraň šlehající blesky) nemohla zranit. Bůh Varuna, jenž byl bohem vod a oceánů, mu slíbil ochranu před vodou. Bůh ohně Agni mu dal odolnost proti ohni. Od boha Slunce Súrji dostal schopnost zvětšovat a zmenšovat své tělo do jakékoliv velikosti. Bůh smrti Jama mu dal zdravý život a nesmrtelnost. Bůh hojnosti a bohatství Kubéra mu požehnal, aby byl vždy šťastný a spokojený, a od boha větru Váju dostal schopnost létat rychleji než samotný Váju. Pro své schopnosti je Hanumán nazýván též Sankata Móčana neboli ten, kdo zahání těžkosti (sankata = těžkost, problém, nebezpečí, móčana = schopnost odstranění, zahnání, zažehnání).
HANUMÁN DŽAJANTÍ
Narození Hanumána (džajantí = narození) (duben)
Hanumán je jeden z avatárů boha Šivy. Je to zástupce opičího národa, který symbolizuje sílu, moc a oddanost.
Jak je popsáno v eposu Rámájana, pomohl princi Rámovi získat zpátky jeho ženu Sítu, kterou unesl zlý démon Rávana. Svou chytrostí a silou pomohl Rámovi a jeho družině dostat se na ostrov Srí Lanka, kde Rávana Sítu uvěznil, Sítu osvobodit a démona přemoci.
Oddaní Rámy si čelo zdobí sindúrou (sindúra = rumělka, červený prášek) z nohou Rámy. Oslavy Hanumána symbolizují dosažení hojnosti, štěstí a duchovního naplnění.

Súrja (Arka, Mitra)
Súrja je bůh Slunce a je ztotožňován přímo se samotným Sluncem. Bývá zobrazován, jak jede na slunečním voze, který táhne buď sedm koní, nebo jeden kůň se sedmi hlavami symbolizujícími sedm barev duhy nebo sedm čaker. Jeden z hlavních symbolů boha Súrji je lotos, symbol životní energie, čistoty, pravdy, poznání.
SAMKRÁNTI
Svátek zasvěcený slunci (samkránti = spojení, přechod, překročení, přechod Slunce z jednoho znamení do dalšího) jeden den v kažém měsíci, tedy 12 krát do roka
Oslava boha Slunce zpěvem a recitací manter, čtením posvátných textů, například textu Šrí Višnu sahasrá náma stótram, případně i půstem.

Váju
Váju je bůh vzduchu (váju, váta), větru (pavana) a dechu (prána), tedy také bůh života. Měl roli boha Udržovatele a ochránce světa.

Agni
Agni je bůh ohně, je prostředníkem pro přijímání obětin a je poslem mezi ostatními bohy. Má dvě hlavy jako symbol nesmrtelnosti a života, je věčně mladý a nesmrtelný. Jezdí na beranovi, symbol síly, energie.
Je považován za nejstaršího syna boha Brahmy, podle Višnu purány se zrodil z kosmické bytosti, Puruši (viz výše). Jeho ženou je Sváhá.

Indra (Vrtra)
Je vládcem nebes, králem bohů a symbolem síly a odvahy. Jako bratr (dvojče) boha Agniho je i bohem války, hromů a blesků. Přebývá na hoře Méru, která je považována za střed vesmíru. Jeho zbraní je blesk či hromoklín vadžra. Vadžra představe pevnost a tvrdost, a je proto zároveň symbolem poznání pronikající vším, jakkoli tvrdým a odolným.
Božská vtělení

Kršna a Rádhá
Kršna (též Krišna) je podle hinduistické mytologie inkarnací čili vtělením boha Višnu. Kršna v překladu znamená "černý, tmavý, tmavě modrý", což má značit, že je v hmotném světě neviditelný. Bývá zobrazován s tmavě modrou až černou pokožkou, hrající na flétnu, často v přítomnosti své družky Rádhy a posvátných krav.
Kršna se narodil ve 4. tisíciletí př. n. l. v královské rodině. Jeho matkou byla Dévakí a otcem Vásudéva, kteří vládli ve městě Mathura. Kršna byl předurčen k tomu, aby zabil zlého krále Kansu, jenž byl bratrem Dévakí a sužoval kraj v okolí města Mathury, a tím přinesl lidstvu možnost dosáhnout vysvobození. Avšak král Kansa se tuto věštbu dozvěděl a uvrhl Dévakí a Vasudévu do vězení s tím, že narodí-li se chlapec, tak ho zabije. V tentýž den, kdy se narodil Kršna, se narodila Jašódě a Nandovi ve vesničce Gókula holčička Jógamája, která díky své božské síle uspala své rodiče i všechny v Kansově paláci, a Vásudéva mohl odnést Kršnu z paláce a obě děti vyměnit. Tak se Kršna zachránil a vyrůstal u Jašódy a Nandy, kteří ho pokládali za svého syna.
Kršna vyrůstal jako pasáček krav ve Vrindavaně, oblasti spadající pod město Mathura. Další jména Krišny jsou Góvinda a Gópála, což znamená pasáček krav. Již jako malé dítě vykonal spoustu neobvyklých činů a zbavil svět mnoha zlých démonů.

Když bůh Indra seslal bouři na obyvatele Vrindavany, Kršna je zachránil tím, že zvedl horu Góvardhanu, takže se pod ní lidé i se svým dobytkem schovali, a Indra musel uznat Kršnovo vítězství. Zvítězil nad jedovatým hadem Kálijou, který byl hrozbou pro vesnici, a donutil ho opustit řeku Jamunu i zdejší kraj.

Asi nejznámější událostí v životě Kršny je bitva mezi Kuruovci a Pánduovci, v níž je Kršna vozatajem válečníka Ardžuny (syna boha Indry) a zjevuje mu Pravdu o podstatě Skutečnosti.
Rozhovor Ardžuny s Kršnou těsně před rozhodující bitvou zachycuje Bhagavadgítá, jež tvoří součást eposu Mahábharáta.

Hlavní manželkou Kršny byla princezna Rukminí, která si toužila vzít Kršnu za manžela, ale rodiče ji nutili do svatby se zlým králem. Rukminí napsal Kršnovi dopis, v němž vyznala svou lásku a prosila Kršnu o pomoc. Kršna za pomoci svého bratra Balarámy Rukminí unesl přímo ve svatební den a stal se jejím manželem.
Kršna měl dalších více než 16 000 manželek, které zachránil před démonem Narakasurou a poskytl jim ochranu a společenské postavení, kterého by se jim jinak nedostalo.

Kršnovou nemilejší družkou, s níž je také nejčastěji zobrazován, je Rádhá (též Rádhiká). Rádhá byla pasačka, gópí, s níž si Kršna hrával. Rádhá je považována za vtělení samotné bohyně Lakšmí. Někde je popisovaná jako řádná manželka Kršny, jinde jako odvážná žena, která se nebojí společenských následků. které vyplývá z jejího spojení s Kršnou.
Rádhá je věčná družka Kršny ztělesňující nejvyšší extázi božské lásky. Jejich neoddělitelné spojení je označováno jako Rádhákršna. Jako Rádhákršna je označován i sám Kršna, což symbolizuje sjednocení ženského a mužského principu, ke kterému musí na určitém stupni poznání dojít.
KRŠNA DŽANMÁŠTAMÍ, KRŠNÁŠTAMÍ, KRŠNA DŽAJANTÍ
Narození Kršny (džanma = zrození, aštamí = osmý den lunárního měsíce, džajantí = narození) (srpen)
Kršna je považován za nejmocnější vtělení boha Višnu a jeho posláním bylo zbavovat svět zla. Oslavy zahrnují zpívání duchovních písní, bhadžanů oslavujících Kršnu, duchovní tance a obřady.
RÁDHÁŠTAMÍ, RÁDHÁ DŽAJANTÍ
Narození Rádhy (aštamí = osmý den lunárního měsíce, džajantí = narození) (srpen či září)
Oslava Rádhy, družky Kršny, a její věčné a božské lásky a oddanosti ke Kršnovi. Oslava jejich božského spojení Rádhákršna. Rádhá Raní je považovaná za vtělení bohyně Lakšmí.
Zpívají se písně oslavující Rádhu, oblíbená je Rádhá gajátrí mantra.

Ráma a Sítá
Ráma je sedmou inkarnací či vtělením boha Višnu. Narodil se v indickém městě Ajódhja jako syn krále jménem Dašaratha, patřícího do dynastie Súrjavamša (Súrja = bůh Slunce, vamša = rod), která je též nazývána Raghuvamša podle krále Raghu, předchůdce krále Dašarthy.
Ráma je považován za vzor dokonalého muže a vládce, vzor dokonalého sebeovládání a mravnosti. V porovnání s Kršnou, Ráma je ideálem lidství, zatímco Kršna je ideálem božství.
Manželkou Rámy byla Sítá, považována za inkarnaci bohyně Lakšmí (více v části Trojice hlavních bohyní), vzor ženství a dokonalé manželky. Život Rámy je popsán v jednom z nejvýznamnějších indických spisů, Rámájaně.

Rámájana
Rámájana je vyprávění o životě Rámy, který sepsal mudrc Válmíki.
Král Dašaratha (velmi oblíbený mezi svými poddanými) neměl žádné potomky. Aby si zajistil přízeň bohů a narodil se mu syn, uspořádal třídenní obětní rituál, během kterého obětoval koně a rozdal lidem ohromné bohatství.
Obětní rituál se konal právě v době, kdy se bohové sešli u boha Brahmy a žádali ho o radu, jak porazit krále démonů, Rávanu, jehož síla ohrožovala bohy i tři světy. Rávana žil tisíce let asketickým životem a dostal za to od Brahmy požehnání, že ho nebude moci zabít žádný bůh ani démon. Zapomněl však na člověka. Bohové požádali boha Višnu, aby se zrodil jako člověk, porazil démona Rávanu a zachránil svět.
Na konci obětního rituálu vystoupila z ohně zářící bytost a podala králi Dašarathovi misku s rýžovou kaší, ze které se mají najíst rovným dílem všechny tři jeho manželky, Kausaljá, Sumitrá a Kajkéjí. Poté se králi narodili čtyři synové, Ráma, dvojčata Lakšmana a Šatrughan, a Bharata. Mezitím ostatní bohové zplodili tisíce synů v podobě opic, včetně krále opic, udatného Hanumána. Opice se usadily na jihu země a čekaly, až je Ráma povolá do svých služeb.

Když bylo Rámovi 16 let, podařilo se mu při napínání tětivy přelomit zázračný Šivův luk, který se do té doby nikomu nepodařilo napnout. Tento luk zabavili bohové Šivovi, který s ním ohrožoval ostatní bohy, a předali do úschovy předkům krále Džanaky, Tím si Ráma vysloužil za manželku dceru krále Džanaky, Sítu.
Když Ráma dospěl v muže, rozhodl se král Dašaratha, že mu předá svůj trůn. Další králova žena Kaikéjá se však nechala přesvědčit a přiměla krále, který byl vázán slibem splnit Kaikéje dvě přání, aby učinil svým nástupcem jejího syna Bharata a aby byl Ráma poslán na 14 let do vyhnanství.

Tak Ráma společně se svou oddanou ženou Sítou a bratrem Lakšmanou odešli z paláce a usídlili se v lese při úpatí hory Čitrakúta u řeky Gangy.
Brzy po odchodu Rámy král Dašaratha zemřel. Bharata, který se měl stát králem, sám požádal Rámu, aby se vrátil a vládl. Ráma však trval na dodržení otcova slibu. Následujících deset let putovali Ráma, Lakšmana a Sítá po lesích Dandaky. Od askety Agastji dostal Ráma darem zázračný Višnuův luk a šípy, které nikdy neminou cíl.

Jednoho dne se v lesích objevila Šúrpanakhá, sestra démonů Rávany a Khara, a Ráma se jí zalíbil natolik, že jej chtěla za muže. Když byla odmítnuta, strašlivě se rozhněvala a chtěla sežrat Sítu. Lakšmana jí však uťal nos a obě uši. Šrúpanakhá utekla zpět do lesů a její bratr Khara vyslal proti Rámovi 14 démonů a nakonec vyjel i sám se 14 000 démony, aby Rámu zabil.
Všichni, včetně Khara, však byli Rámou a Lakšmanou pobiti. Když se o tom dozvěděl démon Rávana, bratr Khary a Šrúpanakhy, nařídil démonu Maríčovi přeměnit se v krásnou gazelu. Jakmile Sítá uviděla gazelu, chtěla, aby ji Ráma a Lašmana ulovili. Lakšmana však měl podezření a zůstal u Síty. Ráma gazelu ulovil, ale ta se přeměnila zpět v démona Maríču. Ten vykřikl, ale hlasem Rámy, takže vyděšená Sítá poslala Lakšmanu Rámovi na pomoc. Síta osaměla, a přestože kolem ní udělal Lakšmana magický ochranný kruh, démon Rávana v podobě potulného askety žádajícího o almužnu Sítu přelstil a unesl do svého paláce na ostrově Lanka.
Ráma a Lakšmana se vydali osvobodit Sítu. Než se dostali až k paláci démona Rávany, museli vykonat ještě mnoho hrdinských činů. Na pomoc se k nim přidal také bůh v opičí podobě, Hanumán, který jim byl díky svým nadpřirozeným schopnostem, odvaze a oddanosti při osvobozování Síty nápomocen.

Když se dostali ke břehu oceánu oddělujícího pevninu od ostrova Lanka, kde Rávana věznil Sítu, vybudovali za pomocí opičí armády most přes oceán a nastal velký boj proti démonům Rávany. V tomto boji byl lstí a kouzlem démonických bratrů Rávany smrtelně zraněn Lakšmana. Avšak Hanumán zaletěl do Himálaje a přinesl horu s léčivými bylinami, takže se Lakšmana rychle uzdravil. Po dalších ukrutných bojích, ve kterých Ráma s Lakšmanou a Hanumánem pobili všechny bratry démona Rávany, vyrazil do boje samotný Rávana. Když to uviděl bůh Indra, seslal Rámovi na pomoc vojenský vůz a nové zbraně. Ráma vyzbrojen nebeskými zbraněmi nakonec démona Rávanu zabil.

Po svém osvobození však byla Sítá považována za nečistou a musela podstoupit zkoušku ohněm. Když vstoupila do ohně, objevili se bohové v čele s Brahmou a podali svědectví o tom, že je Sítá čistá, neboť je vtělením bohyně Lakšmí. Sám bůh ohně Agni vynesl Sítu z plamenů a dal ji Rámovi. Nakonec vyzval bůh Indra Rámu, aby vyslovil jakékoliv přání, které mu splní. Ráma si přál, aby všichni, kdo bojovali na jeho straně, ožili a uzdravili se ze svých zranění. Poté se Ráma vrátil domů a usedl na královský trůn.

Sítá však byla v očích prostého lidu stále považována za nečistou, a proto odešla z paláce. Po odchodu se jí narodili synové, dvojčata Lava a Kuša, o kterých již Ráma nevěděl. Chvíli s nimi žila v paláci v království svého otce v Mithile, ale pak odešla do poustevny básníka Válmíkiho, autora Rámájany, kde se její synové vzdělávali.
Po dvanácti letech vyslal Válmíki oba syny do světa, aby zpívali a recitovali báseň, kterou Válmíki napsal, Rámájanu. O básni, která vyprávěla celý příběh Rámy a Síty, se doslechl Ráma. Nechal si Lavu a Kušu předvolat, a když poznal, že jsou to jeho synové, nechal přivést i Sítu. Ta, aby znovu ukázala lidem svou čistotu, prohlásila, ať ji na důkaz věrnosti Rámovi přijme samotná bohyně Země. Po jejích slovech se Země rozestoupila a Sítu přijala. Ráma pak ještě dlouhá léta spravedlivě vládl a poté vystoupil na nebesa.
RÁMA NAVARÁTRI
(nava = devět, rátri = noc) (březen či duben)
Jde o jiný název svátku Vasanta navarátri (viz Svátky a slavnosti), jehož devátý den připadá na svátek Ráma navamí. Proto se v některých oblastech celému svátku říká Ráma navarátri.
RÁMA NAVAMÍ
Narození Rámy (navamí = devátý den lunárního měsíce) (březen či duben)
Oslava narození Rámy, sedmého avatára čili vtělení boha Višnu. Ráma je symbolem vládce a člověka, který vyniká spravedlivostí, čestným jednáním a skvělými vlastnostmi.
Během tohoto svátku se konají půsty a púdži neboli uctívání, četba textů oslavujících Rámu, jakým je např. Rámájána, a zpěv duchovních písní k oslavě Rámy a Síty.
Bohyně
Déví
Déví je sanskrtský výraz označující bohyni. Je to obdoba pojmu déva, což znamená bůh.
Synonymem k pojmu déví je šakti, jež představuje ženskou tvořivou energii prakrti. Je také označením pro Božskou Matku neboli Mátá či zkráceně Má.
Mahádéví
Mahádéví znamená Velká Bohyně, která v sobě zahrnuje všechny bohyně, všechny ženské aspekty božství. Označuje se též jako Ádi Parašakti (ádi = prvotní, původní, para = nejvyšší, nejzazší, šakti = síla, energie, ženský princip) nebo Matka světa, Džagat džananí (džagat = vesmír, svět, džananí = matka). Má pět forem, a to Párvatí, Lakšmí, Sarasvatí, Gajátrí (personifikace gajátrí mantry) a Rádhá.

Tridéví
Tridéví (tri = tři, déví = bohyně) je ženská obdoba Trojice hlavních bohú Trimúrti. Jedná se o bohyně Sarasvatí, Lakšmí a Párvatí, družky bohů Brahmá, Višnu a Šiva.

Sarasvatí
Je manželkou boha Brahmy a je bohyní učení, vědění, hudby a umění (saras = voda, řeč, vatí = ta, která ovládá). Na vyobrazeních mívá čtyři ruce a je oblečena v bílém sárí, které symbolizuje čistou, neposkvrněnou mysl. Sedí na bílém lotosu symbolizujícím hledání poznání či bílé labuti symbolizující zvídavosti a hraje na vínu, strunný nástroj podobný loutně, symbolizující harmonii.
Sarasvatí se objevuje i v buddhismu, kde je považována za ochranné a nápomocné božstvo těch, kteří studují učení Gautamy Buddhy.
SARASVATÍ PÚDŽA či VASANTA PANČAMÍ
(púdža = uctívání, vasanta = jaro, pančamí = pátý den hinduistického lunárního kalendáře) (leden či únor)
Jde o počátek přípravy na jaro, která trvá 40 dní, neboť tolik dní je třeba, než následující roční období propukne v plné síle. Po 40 dnech navazuje festival Hólí.
Sarasvatí púdža je oslavou bohyně Sarasvatí, bohyně moudrosti, řeči, hudby a dalších umění. Symbolizuje tvořivou energii ve všech formách, a též touhu po spojení a lásku. Jaro představuje nový začátek, obnovu, obrození. Vše je ve znamení žluté barvy, zřejmě podle žlutých květů hořčice, což se chápe jako oblíbená barva bohyně. Tento den se nosí žluté šaty (sárí), vše je ozdobeno žlutou barvou a k jídlu jsou sladkosti kořením obarvené do žluta.
V předvečer toho dne jsou chrámy plné jídla, tak aby bohyně zavítala druhý den mezi lid. Ráno se konají modlitby a púdža a lidé doufají v požehnání bohyně. Přes den se lidé společně se zabývají hudbou, zpěvem, četbou. Oslavy probíhají i na školách.
Svátek je spojen i s příběhem o bohu lásky Kámovi, který pomohl bohyni Sarasvatí přivést boha Šivu z meditace zpět do světa. Je oslavou i Kršny a Rádhy nebo Kámy a jeho družky Satí.

Lakšmí
Je manželkou boha Višnua a bohyní hojnosti na materiální i duchovní úrovni, bohyní štěstí a krásy. Tak jako jsou Ráma a Kršna vtělení boha Višnu, jsou Sítá coby manželka Rámy, Rádhá coby družka Kršny a Rukminí spolu s ostatními manželkami Kršny zase vtělení bohyně Lakšmí.
VARA MAHÁLAKŠMÍ VRATAM
(vara = požehnání, mahá = velký, vrata = posvátná činnost) (srpen)
Oslava a uctívání bohyně Lakšmí, jež je bohyní hojnosti, zbavuje oddané překážek, obdarovává je štěstím, úspěchem a hojností a přináší harmonii do jejich rodin.

Párvatí
Párvatí je manželkou boha Šivy a matkou dvou bohů, Ganéši se sloní hlavou a boha války Kártikéji. V překladu párvatí znamená pocházející z hor, horská, neboť je dcerou boha sněhu Himavána (himaván = sněžný), který je personifikací horstva Himálaje.
Párvatí je bohyní síly, energie, harmonie, lásky, krásy a oddanosti. Má čtyři nebo osm rukou a sedí na lvu či tygrovi. Její jiná jména jsou Durgá (v hrozivé formě), Kálí (bohyně smrti, času). Gaurí (bílá) či Umá (zářivá).

Durgá
Durgá je jednou z forem bohyně Párvatí a je spojována s ochranou, se silou, s mateřstvím, ale také s bojem a ničením, s vítězstvím dobra nad zlem (durga = neporazitelný). Má více rukou, v každé drží zbraň a jede na divokém tygru či lvu. Je to ničitelka démonů. Zabila například démony, démona Mahišásuru, který na sebe bral podobu býka.
NAVARÁTRI, DURGÁ PÚDŽA
(nava = devět, rátri = noc, púdža = uctívání) (březen či duben)
Oslava devíti forem bohyně Šaktí či Durgy uctíváním, zpěvem a tancem po devět za sebou jdoucích nocí. Svátek je symbolem boje a vítězství Durgy nad démony, dobra nad zlem, poznáním nad nevědomostí.
Navarátri se slaví čtyřikrát do roka, ale hlavní jsou oslavy jarní, vasanta navarátri (vasanta = jaro), a podzimní, šarada navarátri (šarada = podzim).
VASANTA NAVARÁTRI, DURGÁ PÚDŽA
(vasanta = jaro, nava = devět, rátri = noc, púdža = uctívání) (březen či duben)
Vasanta navarátri připadá na jarní období. Mezi devět aspektů bohyně se mohou řadit Kálí jako vládkyně času, Ambá či Džagadambá jako matka světa, Annapúrna jako dárkyně jídla a hojnosti, Sarvamangalá jako nadějeplná, Bhajraví jako hrozivá a budící strach, Čandiká, Čandí jako divoká, Lalitá jako hravá, Bhavání jako dárkyně existence a Tárá jako dárkyně úspěchu.
Protože devátý den oslav připadá na svátek Ráma navamí, někde se celému svátku říká Ráma navarátri.
Desátý den po devíti nocích se slaví jako vítězství dobra nad zlem, vítězství nad smrtí, neboli vidžaja dašamí (vidžaja = vítězství, dašamí = desátý den).
ŠARADA NAVARÁTRI
(šarada = podzim, nava = devět, rátri = noc) (září či říjen)
Šarada navarátri připadá na podzimní období. Devět nocí symbolizuje devět vtělení Durgy či bohyně Párvatí, tak jak je to popsáno v Dévípúráně. Boj Durgy proti démonu Mahišásurovi má na symbolické rovině mnoho aspektů a poučení. Každý den je ve znamení jedné z bohyní:
- Šailaputrí, dcera hor (šaila = hora, putrí = dcera), sedí na býku Nandi, v levé ruce má lotosový květ kamala, v pravé trojzubec trišúla. Symbolizuje odvahu, energii, čin. Barva dne je žlutá.
- Brahmačáriní, ta, která přijala brahmačarju, slib čistoty (brahman = nejvyšší Absolutno, čarja = konající, brahmačarja = sexuální zdrženlivost, konání vedoucí k Brahman). Chodí bosá, v levé ruce má růženec málá, v pravé misku na vodu kamandala. Symbolizuje čistotu, klid. Barva bílá.
- Čandraghantá, ta, která má na čele půlměsíc (čandra = Měsíc, ghantá = zvon). Sedí na tygřici, třetí oko otevřené, připravena bojovat s démony a chránit sobě oddané. V jejích 10 rukou je kromě předchozího kyj gadá, meč khadak, šíp, luk dhanuš, miska na vodu kamandala, a dále drží mudru abhaja, mudru ochrany a pomoci od strachu, a mudru varada, mudru požehnání. Symbolizuje krásu, statečnost, odvahu, důstojnost. Barva zlatá.
- Kúšmánda, ta, která stvořila svět teplem (ku = malý, ušmá = teplo, energie, anda = vejce, brahmánda = svět, Brahmovo vejce). Sedí na lvici a v rukou jsou kamala, kamandala, dhanuš, šíp, gadá, málá a dvě lahvičky, s krví a elixírem. Symbolizuje zajištění života na Zemi. Barva zelená.
- Skandamátá, matka boha války, Skandy (mátá = matka). Sedí na zuřivém lvu, ve 4 rukách jsou vlevo kamala a mudra ochrany, abhaja, vpravo kamala a syn Skanda (též Kartikéja). Barva šedá.
- Kátjájaní, dcera mudrce jménem Kátjájana (janí = dcera). Sedí na tygru či lvu, bojuje s démonem, ve 4 rukách má lotosový květ kamala, meč khadga a drží mudry abhaja a varada. Symbolizuje divokost, zuřivost, statečnost. Barva červená.
- Kálarátrí, ta, jež je nocí zániku, smrti (kála = čas, smrt, rátrí = noc). Sedí na oslu, ve 4 rukou má jako zbraň hromoklín vadžra s háky a zahnutý meč a drží mudry abhaja a varada. Symbolizuje zuřivost, odvahu i naději. Barva černá. Jiné jméno je Šubhakarí neboli ta,která přináší naději a dobro (šubha = dobro, kara = prostředek).
- Mahágaurí, celá bělostná (mahá = velký, gaurí = bílá). Sedí na bílém býku, ve 4 rukách jsou bubínek damara, trojzubec trišúla a drží mudry abhaja a varada. Symbolizuje krásu a ženskost, čistotu, klid a mír, odpuštění a zbavení se nevědomosti. Barva bílá.
- Siddhidátrí, dárkyně dokonalosti (siddhi = schopnost, síla, dátr = dárce). Sedí na plně rozvinutém lotosu a kolem jsou její uctívači, lidé, bozi, démoni i siddhové (mudrci). Ve 4 rukách jsou kyj gada a disk čakra, lastura šankha a lotosový květ aštadala o osmi plátcích, z nichž každý představuje jednu schopnost, siddhi, a to animá = učinit se nepatrným, mahimá = učinit se velkým, garimá = učinit se těžkým, laghimá = učinit se lehkým, prapti = dosažení, všudypřítomnost, prákámja – uspokojení všech tužeb, išitva = nadvláda, vašitva = kontrola. Symbolizuje čistotu, odstraňuje nevědomost a obdařuje poznáním Brahman. Jiné jméno je Ardhanáríšvara (ardhana = dělení na poloviny, íšvara = bůh), což je též označení boha Šivy projeveného z poloviny jako muž a z poloviny jako žena, forma šiva-šakti. Barva světle modrá či fialová.
Desátý den po devíti nocích se slaví opět vítězství dobra nad zlem vidžaja dašamí.
VIDŽAJA DAŠAMÍ
(vidžaja = vítězství, dašamí = desátý den) (březen či duben)
Desátý den jako ukončení svátku navarátri se slaví vítězství dobra nad zlem, vítězství nad nevědomostí.

Kálí
Kálí, též Káliká, je hrozivá forma bohyně Párvatí. Kálí je ženská obdoba boha času jménem Kála (kála = čas, osud, černý), což je jeden aspekt boha Šivy, jehož jméno je též Kála Bhairava (bhairava = hrůzu budící). Kálí je bohyní vládnoucí smrti a času. Je uctívána jako Matka vesmíru, Božská matka. Je spojována s transcendentálním poznáním a tomu, kdo je jí oddán, pomůže najít osvobození z iluze světa.
Bývá vyobrazována s tmavou pletí a vyplazeným jazykem, má mnoho rukou, v nichž drží zbraně či uříznuté hlavy zlých démonů.
Svátky a slavnosti
Podle dat pro rok 2025
Leden
MAHÁ KUMBHA MÉLA
(kumbha = džbán, méla = setkání, spojení, sjednocení) začíná 13. ledna

Jde o jedno z největších duchovních setkání na světě. Púrna kumbha méla (púrna = úplná) se koná každých 12 let, Ardha kumbha méla (ardha = poloviční) každých 6 let a normální kumbha méla každé 3 roky. Po dvanácti púrna, tedy jednou za 144 let se koná Mahá kumbha méla (mahá = velká), což připadá právě na rok 2025.
Kumbha méla se oslavuje poutí ke svaté řece v městech Prajágrádž, Haridvár, Nashik a Udždžain. Zahrnuje koupání ve svaté řece, setkání svatých mužů, mnichů i laiků, promluvy, přednášky, oslavy. Setkání trvá do 26. února.
Původ festivalu se klade do 8. st., kdy mudrc Ádi Šankaračárja, jenž je považován za zakladatele směru advaita védánta (viz výše), usiloval o to, aby se mnichové z různých klášterů ze všech koutů Indie mohli setkávat a vést společné disputace a meditace. Avšak již daleko dříve se Rgvéda zmiňuje o pouti do posvátného místa Prajág a o koupeli ve svaté řece, která očišťuje od všech špatných skutků.
Svatí muži v tuto dobu scházejí z hor, kde mnoho měsíců či let žijí a praktikují v odloučení na místech vzdálených světskému ruchu. Věřící ze všech koutů Indie i celého světa se v těchto týdnech sjíždějí, aby tu našli inspiraci a sílu pro další duchovní snažení.
Kumbha méla – největší hinduistická pouť a zároveň největší duchovní setkání nejrůznějších duchovních směrů. Není jen poutí a očistnou koupelí ve svaté řece, ale hlavně setkáním a propojením. Setkáním následovníků nejrůznějších duchovních směrů k posílení jejich duchovní praxe i setkáním mistrů a hledajících, ať už jsou přítomni fyzicky či duchem.
Je to spojení vědomí – vědomí, které může člověku pomoci posílit jeho hledání nebo prohloubit jeho uvědomění.
Únor
SARASVATÍ PÚDŽA či VASANTA PANČAMÍ
(púdža = uctívání, vasanta = jaro, pančamí = pátý den hinduistického lunárního kalendáře) 2. února

Jde o počátek přípravy na jaro, která trvá 40 dní, neboť tolik dní je třeba, než následující roční období propukne v plné síle. Po 40 dnech navazuje festival Hólí.
Sarasvatí púdža je oslavou bohyně Sarasvatí, bohyně moudrosti, řeči, hudby a dalších umění. Symbolizuje tvořivou energii ve všech formách, a též touhu po spojení a lásku. Jaro představuje nový začátek, obnovu, obrození. Vše je ve znamení žluté barvy, zřejmě podle žlutých květů hořčice, což se chápe jako oblíbená barva bohyně. Tento den se nosí žluté šaty (sárí), vše je ozdobeno žlutou barvou a k jídlu jsou sladkosti kořením obarvené do žluta.
V předvečer toho dne jsou chrámy plné jídla, tak aby bohyně zavítala druhý den mezi lid. Ráno se konají modlitby a púdža a lidé doufají v požehnání bohyně. Přes den se lidé společně se zabývají hudbou, zpěvem, četbou. Oslavy probíhají i na školách.
Svátek je spojen i s příběhem o bohu lásky Kámovi, který pomohl bohyni Sarasvatí přivést boha Šivu z meditace zpět do světa. Je oslavou i Kršny a Rádhy nebo Kámy a jeho družky Satí.
MAHÁ ŠIVARÁTRI
Velká noc Šivy (mahá = velký, rátri = noc) 26. února

Oslava Šivy, boha z trojice Stvořitel Brahmá, Udržovatel Višnu, Ničitel Šiva. Oslava Šivy jako Ničitele nevědomosti.
V předvečer se začíná očistnou koupelí a též začíná půst neboli vrata, který se drží po celý den. Praktikující jógini nejedí ani nepijí, ostatní pijí jen vodu, ovocné či zeleninové šťávy, nebo se spokojí s ovocem, mlékem a ořechy.
Domovy či chrámy jsou ozdobené lampami, svíčkami a květinami.
Hlavním rituálem zvaným abhišéka (abhi = před, předem, šékha od secyati = polévat) je uctívání lingamu jako symbolu tvořivé a plodivé síly vesmíru, případně abhišéka havana (havana = ohňový obřad), kdy se kromě polévání provádí obětování rýže či sušených bylinek vhozením do ohně.
Čtyřikrát po sobě se provede prahara sádhana (prahara = osmina dne, sádhana = duchovní cvičení, praxe), každá část praxe trvá tři hodiny. Šivalingam je postupně poléván vodou, pak vodou s jogurtem, ghí a medem, zdoben posvátnými listy (baelového stromu) a květy. Během obřadu se zpívá 108 krát mantra Ǒm namá Šivája či Mahá Mrtjundžaja mantra a poté se praktikuje tichá meditace či koncentrace na Šivu, buď Šivu bezforemného, nebo Šivu s formou. Celé se to čtyřikrát opakuje a doplňuje předčítáním textů o Šivovi, případně ohňovým obřadem.
Celou noc se koná džágara neboli noční bdění (džágara = bdění, vidiny za bdělého stavu), též zvané nišita kála (nišita = noční, kála = čas).
Ráno se vykoná annadána (anna = jídlo, dána = dávání), tj.darování jídla zvířatům a ptákům, a pak je půst ukončen lehkou snídaní.
Ať už se koná uctívání Šivy před jeho soškou či obrazem, například v podobě Šivy Natarádži tančícího divoký tanec tandava, nebo se provádí polévání a uctívání lingamu, ať je praktikována tichá meditace či púdža, džapa neboli opakování mantry nahlas nebo pouze v mysli oddaného, je tím hlavním, o co jde, uvědomování si Šivy jako Neomezeného Vědomí, uvědomování si toho, že ve skutečnosti nejsme nic jiného.
Březen
HÓLÍ
Festival jara, barev, lásky 14. března

Odkazuje na věčnou a božskou lásku Rádhy ke Kršnovi a také na vítězství Prahlády, oddaného stoupence boha Višnu, nad démonkou Hólikou, jež byla ztělesněním zla. Hóliká věřila, že jí nemůže ublížit oheň, ale Prahláda s pomocí boha Višnu vyšel z ohně nedotčen, zatímco Hóliká byla spálena na popel.
Svátek symbolizuje vítězství dobra nad zlem. Začíná se v předvečer svátku zapálením hranice, na níž shoří vše zlé. Oslavuje příchod jara, a je i oslavou bohatosti barev, kterou jaro přináší. Lidé zpívají a tancují a stříkají se barevnou vodou.
Duben
VIDŽAJA DAŠAMÍ
(vidžaja = vítězství, dašamí = desátý den) 7. dubna

Desátý den jako ukončení svátku navarátri se slaví vítězství dobra nad zlem, vítězství nad nevědomostí.
HANUMÁN DŽAJANTÍ
Narození Hanumána (džajantí = narození) 11. až 13. dubna

Hanumán je jeden z avatárů boha Šivy. Je to zástupce opičího národa, který symbolizuje sílu, moc a oddanost.
Jak je popsáno v eposu Rámájana, pomohl princi Rámovi získat zpátky jeho ženu Sítu, kterou unesl zlý démon Rávana. Svou chytrostí a silou pomohl Rámovi a jeho družině dostat se na ostrov Srí Lanka, kde Rávana Sítu uvěznil, Sítu osvobodit a démona přemoci.
Oddaní Rámy si čelo zdobí sindúrou (sindúra = rumělka, červený prášek) z nohou Rámy. Oslavy Hanumána symbolizují dosažení hojnosti, štěstí a duchovního naplnění.
Květen
VESAK, BUDDHA PÚRNIMÁ, BUDDHA DŽAJANTÍ
(púrnimá = úplněk, džajantí = narození) 13. dubna nebo 12. května

Oslava tří událostí spojených s Buddhou Gótamou, jimiž jsou jeho narození džajantí, probuzení nirvána a odchod z těla parinirvána. Všechny se udály za úplňku měsíce vaišákha (duben či květen), v jazyce pálí vesákha, z čehož pochází i název Vesak.
Svátek slaví buddhisté v jižní a jihovýchodní Asii stejně jako v Tibetu a Mongolsku.
V některých oblastech se slaví na den úplňku na začátku lunárního měsíce vaišákhja (v dubnu), jinde na den úplňku na konci tohoto měsíce (v květnu).
Siddháta Gótama se narodil v 6. st. př. n. l. v Nepálu v městě Lumbini v královské rodině Šákjů (proto též Šákjamuni Buddha). Poté co odešel z královského paláce, aby našel Pravdu a osvícení, prošel dlouhým asketickým obdobím, až nakonec, když se všeho toho vzdal, dosáhl osvícení pod stromem poznání, stromem bódhi na místě Bódh Gaja (bódhi = dokonalé poznání, bódha = probuzení, gaja = čeho bylo dosaženo). Ve věku 80 let pak Buddha v městě Kušinagar vstoupil do parinirvány, úplné nirvány (pari = zcela /předpona/, nirvána = vyvanutí).
Oslavy svátku Buddha púrnimá probíhají v duchu Buddhova poselství klidu a soucítění. Před úsvitem oddaní přinášejí symbolické dary svému mistru, květiny, svíčky, vonné tyčinky. Jako symbol osvobození z pout samsáry jsou zvířata, ptáci či hmyz vypouštěny ze zajetí na svobodu.
V chrámech se recitují buddhistické sútry a zpívají se mantry oslavující tři klenoty buddhismu, jimiž jsou Buddha, Dharma a Sangha. Buddha je ten, kdo je probuzený a může pomoci všem bytostem v následování jeho cesty. Dharma je cesta, učení, které Buddha předal a zanechal svým následovníkům. Sangha je společenství oddaných, které je pro všechny pomocí a podporou.
Na oltář se do nádoby s vodou nebo čajem a květy umisťuje malá soška Buddhy, aby mohli oddaní sošku polít či pokropit. Jde o symbol očištění od špatných minulých činů.
Buddhističtí mniši pořádají přednášky a promluvy o Buddhově životě a učení a nabádají oddané k hlavním zásadám, jako je neubližování ahimsá, a to vůči všem bytostem, a tolerance vůči všem ostatním duchovním a náboženským směrům.
Když Buddha umíral, viděl, jak jeden z jeho nejbližších žáků Ánanda pláče. Buddha mu pravil, aby místo pláče nad tím, co je nevyhnutelné, pochopil zákonitost, že všechny objekty podléhají rozkladu a jediné, co nezaniká, je skutečnost Cesty, Dharmy. Také ho nabádal, aby se uctívání neprovádělo pouze formou darů, květin, vonných tyčinek a svíček, ale hlavně upřímným a poctivým následováním Dharmy.
Červen
MITHUNA SAMKRÁNTI
Přechod Slunce do znamení Blíženců (mithuna = znamení Blíženců, samkránti = spojení, přechod, překročení, přechod Slunce z jednoho znamení do dalšího) 15. červen

Oslava a uctívání boha Slunce půsty, tancem a zpěvem za úspěch a štěstí, aby byla dobrá úroda, aby bylo člověku dopřáno, po čem touží.
Červenec
GURU PÚRNIMÁ
Svátek mistrů, guru (púrnimá = úplněk) 10. července

Oslava všech mistrů, guru, oslava vztahu učitel a žák. Je to oslava narození velkého učitele Vjásy, autora Mahábháraty. Guru (gu = nevědomost, temnota, ru = odstraňovatel) je ten, kdo pomáhá odstraňovat nevědomost, temnotu.
Tento den se vzdává úcta všem duchovním guru. K jejich oslavě se slouží púdža, zpívají se bhadžany a kírtany. Žáci téhož učitele si vyjadřují i vzájemný respekt mezi sebou. Svátek slaví buddhisté, hinduisté (i džinisté). Buddhisté ho oslavují jako den, kdy Buddha pronesl svou první promluvu. Hinduisté ho oslavují jako den, kdy Šiva předal učení jógy sedmi mudrcům zvaným saptarši.
Srpen
VARA MAHÁLAKŠMÍ VRATAM
(vara = požehnání, mahá = velký, vrata = posvátná činnost) 8. srpna

Oslava a uctívání bohyně Lakšmí, jež je bohyní hojnosti, zbavuje oddané překážek, obdarovává je štěstím, úspěchem a hojností a přináší harmonii do jejich rodin.
KRŠNA DŽANMÁŠTAMÍ, KRŠNÁŠTAMÍ, KRŠNA DŽAJANTÍ
Narození Kršny (džanma = zrození, aštamí = osmý den lunárního měsíce, džajantí = narození) 15. srpna

Kršna je považován za nejmocnější vtělení boha Višnu. Narodil se před více než 5000 lety v oblasti Mathura a již od narození bylo jeho posláním zbavovat svět zla. O jeho pomoci mluví i epos Mahábhárata a jeho část Bhagavadgítá, kde Kršna vysvětluje přístupy jógy a vyzdvihuje jógu oddanosti, bhaktijógu.
Oslavy zahrnují zpívání duchovních písní, bhadžanů oslavujících Kršnu, duchovní tance a obřady.
GANÉŠA ČATURTHI, VINÁJAKA ČAVITHI
(čaturthi, čavithi = čtvrtý den lunárního měsíce, vinájaka = odstraňovatel překážek) 26. - 27. srpna

Oslava příchodu boha Ganéši na zem. Ganéša je synem boha Šivy a bohyně Párvatí. Má sloní hlavu a představuje toho, kdo pomáhá odstranit překážky. Je symbolem štěstí a prosperity, proto se jeho uctívání provádí při započetí nového projektu.
Oslavy probíhají deset dní a končí svátkem Ananta čaturdaší (viz níže).
RÁDHÁŠTAMÍ, RÁDHÁ DŽAJANTÍ
Narození Rádhy (aštamí = osmý den lunárního měsíce, džajantí = narození) 31. srpna

Oslava Rádhy, družky Kršny, a její věčné a božské lásky a oddanosti ke Kršnovi. Oslava jejich božského spojení Rádhákršna. Rádhá Raní je považovaná za vtělení bohyně Lakšmí. Zpívají se písně oslavující Rádhu, oblíbená je Rádhá gajátrí mantra.
Září
ANANTA ČATURDAŠÍ
(Ananta = Višnu, čaturdaší = čtrnáctý den lunárního kalendáře) 6. září

Oslava boha Višnu ve formě hada Ananty. S tím se pojí příběh z Mahábháraty o ženě jménem Sušílá, která jednou při své cestě potkala skupinu žen uctívajících Anantu. Ženy jí vysvětlily, že uctívání Ananty má velký přínos a dává tomu, kdo ho provádí božskou ochranu. Sušílá se obřadu účastnila a stejně jako ostatní ženy si kolem levého zápěstí nechala uvázat proužek látky se čtrnácti uzly (symbolizující hada Anantu a příslušný čtrnáctý den). Poté se vrátila ke svému manželovi jménem Kaudinja a časem oba došli do města, kde je všichni vítali pro jejich velkou zbožnost. Dobře se jim dařilo a velmi zbohatli. Jednoho dne si manžel povšiml proužku na zápěstí své ženy. Žena mu vše řekla a vysvětlila mu, že bohatství a úspěchu se jim dostalo díky rituálu, kterého se zúčastnila. Manželovi se to nelíbilo, neboť byl přesvědčen, že za svůj úspěch vděčí jen svému vlastnímu úsilí. Přes odpor Sušíly jí proužek ze zápěstí sejmul a hodil do ohně. V tu chvíli se štěstí obrátilo. Manželé přišli o své bohatství, lidé je přestali mít v úctě a nakonec ještě jejich dům lehl plamenem. Kaudinja si uvědomil, že je to trest, a poté putoval po světě a hledal, kde by našel boha Anantu. Nakonec se mu Ananta zjevil v přestrojení za bráhmana a řekl mu, aby čtrnáct let prováděl obřad Ananta čaturdaší. Manželé obřad čtrnáct let prováděli, dosáhli odpuštění a vedli šťastný život.
Říjen
VIDŽAJA DAŠAMÍ
(vidžaja = vítězství, dašamí = desátý den) 2. října

Desátý den jako ukončení svátku navarátri se slaví vítězství dobra nad zlem, vítězství nad nevědomostí.
DÍVALÍ, DÍPÁVALÍ
(dípa = lampa, valí = řada, linie, dípávalí = řada světel) 20. října

Oslava světla. Oslava vítězství Kršny a jeho ženy Satjabhámy nad démonem Narakasurou. Oslava návratu Rámy a Síty po čtrnácti letech vyhnanství do rodné Ajódhy, kde její obyvatelé rozsvítili lampy, aby Rámu se Sítou a jeho bratrem Lakšmanou přivítali. Rozsvěcují se svíčky, zapalují prskavky.
Listopad
VRŠČIKA SAMKRÁNTI
Přechod Slunce do znamení Štíra (vrščika = štír, znamení Štíra, samkránti = spojení, přechod, překročení, přechod Slunce z jednoho znamení do dalšího) 16. listopad

Oslava boha Slunce zpěvem a recitací manter, čtením posvátných textů, například textu Šrí Višnu sahasrá náma stótram.
Tento den je považován za velmi šťastný pro změny v životě. V buddhismu samkránti znamená přechod do stavu buddhy či vstup do Buddhovy čisté země.
Prosinec
DHANU SAMKRÁNTI
Přechod Slunce do znamení Střelce (dhanu = luk, znamení Střelce, samkránti = spojení, přechod, překročení, přechod Slunce z jednoho znamení do dalšího) 16. prosinec

Oslava dne, kdy Bůh Slunce může obdařit štěstím své oddané. Je to oslava Džagannáthy, Pána vesmíru (džagat = vesmír, nátha = pán), nejvyššího Absolutna, Parabrahman. Je spojen s koupelí v posvátné řece, s uctíváním, čtením a zpěvem.
Hinduistický týden
Kromě mnohých velkých slavností a několikadenních svátků je možné každý den v týdnu konat púdžu neboli uctívání nějakého boha či bohyně, neboť každý den je někomu takto zasvěcen.
Pondělí
ŠIVA, ČANDRA, MĚSÍC
Pondělí je zasvěceno bohu Šivovi, který jakožto Čandrašékhara má jeden z atributů Měsíc. Šiva obdařuje upřímné oddané štěstím a úspěchem. Jí se pouze jedno jídlo za den, uctívá se bůh Šiva ve formě Ardhanaríšvarí (napůl muž a napůl žena) a zpívá se mantra Óm namá Šivája.
Úterý
HANUMÁN, MANGALA, MARS
Úterý je zasvěceno bohu Hanumánovi a bohu Mangala (mangala = nadějný, šťastný), který představuje planetu Mars. Mars přináší problémy a neštěstí, jež je nutno překonat, v čemž pomáhá právě uctívání případně půst. Uctívání Hanumána je s tím v souladu, neboť Hanumán jako symbol síly, odvahy a oddanosti zahání problémy a neštěstí. Barva dne je červená.
Středa
KRŠNA (VITTHALA, VITHÓBA, PÁNDURANGA) BUDHA, MERKUR
Středa je zasvěcena bohu Kršnovi, jinými jmény Vitthala, Vithóba či Pánduranga, a bohu Budha neboli planetě Merkur. Barva dne zelená. Je to vhodný den pro nové začátky.
Čtvrtek
VIŠNU, GURU
Čtvrtek je zasvěcen bohu Višnu a jeho deseti inkarnacím. Jí se jen jedno jídlo, které má obsahovat mléko či přepuštěné máslo ghí. Barva dne je žlutá. Tento den je zasvěcený Mistru, učitelovi, guru. Je to Guruvár či Guruvára (vára = den).
Pátek
MAHÁLAKŠMÍ (ŠAKTI, DURGÁ), ŠUKRÁ, VENUŠE
Pátek je zasvěcen Bohyni Matce, Šakti, Mahálakšmí, bohyni Durgá a bohyni Šukrá, která představuje planetu Venuši. Uctívání přináší radost a materiální hojnost. Barva dne je bílá.
Sobota
ŠANI, SATURN
Sobota je zasvěcena bohu Šani, který představuje planetu Saturn. Šani je bůh karmy a zákona, který vládne nad stářím, délkou života, utrpením, poznáním zrozeným ze zkušenosti. Je spojován i s disciplínou a askezí na duchovní cestě. Barva je černá.
Neděle
SÚRJA, SLUNCE
Neděle je zasvěcena bohu Slunce jménem Súrja, též Ravi. Uctívání Súrji přináší člověku více světla a záře do jeho života. Je kladen důraz na čistotu a koupele. Uctívání přináší sílu, pozitivní přístup a splnění přání.