O vzniku básně Bhadža Góvindam
Jednoho dne se Šrí Šankara procházel se svými žáky po ulici ve Varánasí a potkal starého učence, který si přeříkával gramatická pravidla sanskrtu. Šankarovi se starce zželelo, přistoupil k němu a připomněl, že nemá ztrácet čas gramatikou, ale obrátit svou mysl ke Kršnovi. Tak vznikla stótra či hymnus „Bhadža Góvindam“. První sloka, které se říká pallavi, je úvodním veršem, který sděluje hlavní myšlenku a od něhož se další verše odvíjí (pallavī – to, co raší a rozvíjí se). Spolu s dvanácti následujícími verši se tato část označuje jako dvādaśamañjarikā stotra (hymnus o dvanácti květech, verších) a je přisuzováno Šankarovi. Následujících čtrnáct slok je nazýváno jako caturdaśamañjarikā stotra (hymnus o čtrnácti květech, verších) a ty jsou připisovány jeho žákům. Podle vyprávění byl jimi Šankara potěšen a své žáky odměnil tím, že přidal ještě poslední čtyři sloky.