BHAGAVADGÍTÁ
Bhagavadgíta je jedním z nejdůležitějších duchovních textů Indie. Je součástí eposu Mahábhárata a jedná se o rozhovor Árdžuny, významného lučištníka, který má na poli Kurukšétra vést bitvu se svými příbuznými, s bohem Kršnou, který je jeho vozatajem a přesvědčuje ho, že nemá smysl se boje vzdávat. Bitva symbolizuje vnitřní boj člověka a Kršna Ardžunovi vysvětluje různé duchovní přístupy, jako jsou například karmajóga, cestu činů bez lpění na výsledcích, bhaktijóga, cesta lásky a oddanosti Bohu, či džňánajóga, cesta poznání a moudrosti. Ústředním poselstvím Gíty je, že člověk má jednat v souladu se svým vnitřním posláním (dharma), bez připoutanosti k plodům činů, a skrze poznání, oddanost a vnitřní kázeň dospět k osvobození (mókša). Gíta zároveň nabízí hluboký vhled do povahy átmanu (pravého Já) a reality (brahman), což ji činí klíčovým textem i pro advaitu.
„Činy osvobozeného člověka, který není poután proměnami hmotné přírody, jehož myšlení je založeno na poznání Mé podstaty a který jedná v Mém zájmu, se zcela rozplynou ve Mně.“ (II. 23)
„Kdo je čistého ducha a je oddán své práci, kdo vítězí nad sebou samým, má zklidnělé smysly a je soucitný se všemi bytostmi, ten, třebaže jedná, je neposkvrněn svými činy.“ (V. 7)
„Mezi tisícihlavými zástupy jen jedinci se snaží o dokonalost. A mezi těmito požehnanými jen málokterý Mne opravdu zná.“ (VII. 3)
„Mnou všechny věci počínají a ke Mně se všechny věci vracejí. Moudří lidé Mě oslavují a uctívají celým srdcem, neboť věří, že jsem zdrojem všech věcí a že všechny věci žijí ve Mně.“ (X. 8)
„Ale nade vše milí jsou Mi ti věrní, kteří neustále žízní po nápoji Mé nesmrtelnosti a ve Mně hledají pramen nevysychající!" (XII. 20)