Tak jako používáme zrcadlo k pozorování svého zevnějšku, můžeme použít obrazy Tarotu k tomu, abychom se přiblížili naší vnitřní skutečnosti. Dobrodružná výprava! Obrazy Tarotu jsou zrcadlem obrazů naší duše. Čím déle do nich nahlížíme, tím více toho o sobě a našem životě odkrýváme.
Zrcadlo viditelnou skutečnost odráží, aniž by ji posuzovalo. Ukazuje krásné i ošklivé, příjemné i nepříjemné Nic víc, nic míň. Když se nám náš odraz nelíbí, můžeme zrcadlo odložit nebo rozbít, ale svůj vzhled tím nezměníme.
Obrazy Tarotu popisují duševní stavy. Pozorujeme je, abychom poznali své nitro z nových perspektiv. Obrazy nejsou "pozitivní" ani "negativní", "pro" nás ani "proti" nám. Pouze nabízejí rady a vodítka. Můžeme je prozkoumat a rozhodnout se je zavrhnout nebo vzít v úvahu, ignorovat je nebo použít.
Mnoho lidí má ze své vnitřní reality strach. Namlouvají si, že se znají, a vynakládají mnoho energie, aby si udrželi svůj vlastní svět. Čím pevněji a neústupněji však někdo hájí svůj vlastní obraz, tím jasněji se ukazuje chybějící substance za zoufale udržovanou fasádou. Každá obrana, každé nepravé chtění a vlastnění ovšem znamená strach, tíseň, sebeomezení, nesvobodu a izolaci. Vlastní skutečnost zůstává nepoznaná a neznámá.
Nemůžeme přijmout sebe sama, dokud před svou vnitřní skutečností utíkáme. Pravá sebeláska přináší touhu po hlubokém poznáni sebe. Každé změně našeho vnějšího okolí předchází proměna v nitru.
Sebepoznání je však někdy i riskantní. Nové pohledy mohou staré postoje a zvyky radikálně zpochybnit a až do základů hluboce otřást (viz karta Věž). Nicméně je tento proces nezbytnou součástí každého transformačního vývojového procesu. Jen to můžeme ztratit, co nám skutečné nepatří; jen to může být zničeno, co nemá původ v našem pravém bytí. Výsledky takového vnitřního očistného procesu jsou ohromující. Pokaždé, když odhalíme a opustíme některou ze svých iluzorních představ, přibližujeme se o krok blíže ke své opravdové, neomezené a věčné síle. To, čeho se v tomto procesu vzdáváme a co ztrácíme, ve skutečnosti nikdy nebylo naše; to, co je zničeno, nikdy nezakořenilo v naší skutečné bytosti.
Uvolněním našeho sevřeni se dostáváme ke klidnému místu v nás - a jsme tím klidem, přicházíme domů - a jsme tím domovem. Tato kniha navrhuje, jak používat a hlouběji pochopit Crowleyho Thothův Tarot. Pomůže vám při práci s kartami, někdy jako průvodce na vašich vnitřních průzkumech, jindy jako ukazatel východiska v denních situacích nebo při obtížných rozhodnutích.
Tarot, tak jak jej chápu já, znamená subjektivitu a bezprostřední dotek základu bytí. Obrazy Tarotu odráží jako zrcadlo naše vlastní nevědomé impulzy a dešifrují je naší vědomé mysli. Někdy nás překvapí. S tím, jak se učíme poselství karet vykládat - asi tak jako můžeme interpretovat zamotaný sen - objevujeme nové vnitřní říše a nahlížíme do mystérií Universa a jeho všeobjímajících kosmických zákonitostí, jejichž součástí jsme i my.
Je autorem komentářů ke Crowleyho tarotu. Vystudoval psychologii, politologii, divadelní výchovu a religionistiku. Již od mládí se zabýval nejrůznějšími způsoby sebepoznání. Od roku 1979 pracuje jako skupinový facilitátor, terapeut a duchovní učitel. Tarot používá jako bránu do hlubin vědomí, jeho knihy a kurzy jsou živým úvodem do světa Tarotu, přibližují čtenářům možnosti využití tohoto podivuhodného prostředku poznávání sebe i druhých.
Vytvořila grafickou podobu karet. Souhlasila se ztvárněním obrazů za podmínky, že Crowley nebude během její práce přítomen a nebude ji zaplétat do svých černomagických praktik. V domění, že bude s prací hotova za několik měsíců, Crowley souhlasil. Ve skutečnosti pracovala na obrazech pět let (1938-43). Řídila se Crowleyho hrubými náčrty a popisy, a i když toho o Tarotu samotném moc nevěděla, její intuitivní porozumění a poznání Crowleyho představy ovlivnilo a doplnilo. Jednu kartu malovala často vícekrát. Zemřela v roce 1962, její sada vyšla poprvé v roce 1969. V dnešní podobě byl balíček vydán v roce 1977.