Jóga Vasištha

KNIHA ŠESTÁ: O osvobození

Příběh o králi jménem Vipaščit

VI.2.107, 108

VASIŠTHA pokračoval:

Celý vesmír je čirým Vědomím, avšak jako objekt je netečným projevením. Vše živé je tudíž jakoby neživé a i ty a já, ačkoli žijeme, jsme jakoby neživí. Proto se ve světě oprosti od představy světa a v sobě samém od představ já a ty, a dělej, co je třeba. Proč? Proč vůbec vznikl tento projevený svět? Není tu žádný důvod, podobně jako není žádný důvod k tomu, že si malé dítě hraje. Člověk by neměl ztrácet sobě vyměřený čas v marném hledání poznatků týkajících se hmoty a mysli. Když člověk hledá v zemi zlato, čistí zlato od hlíny a nečistí nebe!

Poslechni si následující příběh. V tomto vesmíru se na kontinentu Džambudvípa rozkládalo věhlasné město jménem Tatam, kterému vládl král Vipaščit, jehož jméno znamená učený, moudrý. Jeho sláva byla nepopsatelná. Dvorní básníci vložili do básní všechen svůj um, a přesto nedokázali popsat všechny královy ctnosti. Krále milovali, těšili se v jeho přítomnosti a i on je měl rád a častokrát je štědře obdaroval. Král měl v úctě bráhmany a také každý den prováděl uctívání ohně s obřadem na počest boha Agniho.

Vipaščit měl čtyři ministry, kteří pečlivě střežili všechny čtyři hranice království. Díky jejich moudrosti a udatnosti dlouho nebylo možné, aby někdo království napadl a nad králem zvítězil.

Jednoho dne vyhledal krále mudrc z východu a měl pro něj špatnou zprávu: „Ó králi, jsi svými údy poután k této zemi. Poslechni, co ti povím, a rozhodni se, co uděláš. Tvůj ministr strážící východní hranici království padl. Strážce jižní hranice se snažil zabezpečit východ, ale byl přemožen nepřítelem a je mrtev též. Když ministr strážící západ přispěchal na pomoc k jižní hranici, nepřítel ho přemohl a zabil.“

Hned poté, co mudrc domluvil, přispěchal sloužící se zprávou, že k branám paláce dorazil ministr strážící sever. Král poručil svým vojákům, aby byli ve střehu, a pak nechal přivést ministra. Ministr vstoupil a poklonil se králi. Byl slabý a těžce dýchal. Právě v důsledku své slabosti byl i on nepřítelem poražen. Potvrdil, že zbylí tři ministři ve snaze ochránit hranice království odešli do říše mrtvých. Prohlásil, že jediný, kdo má sílu čelit nepříteli, je sám Vipaščit.

Mezitím přišel posel s další zprávou: „Ó králi, královské město je obklíčeno nepřátelskými vojsky a všude v okolí města jsou vidět jejich zbraně. Nepřátelé jsou silní jako démoni a lesk jejich zbraní se vyrovná záři tvé vlastní slávy. Vojáci jsou seřazeni v šiku a jejich zuřivý válečný pokřik nahání hrůzu. Velitel nepřátelských vojsk mě vyslal za tebou s touto zprávou a ty nyní udělej, co uznáš za vhodné.“

Posel odešel a všichni královi vojáci se chystali k boji.

- ↑ -

VI.2.109, 110

VASIŠTHA pokračoval:

Mezitím se shromáždili královi ministři a rádci a snažili se najít řešení těžké situace.

MINISTŘI radili králi:

Pane, vše jsme zvážili a došli k závěru, že v úvahu nepřipadá žádný ze tří mírumilovných způsobů jednání. Vhodný bude pouze čtvrtý způsob, ukázat nepřátelům sílu a ztrestat je. Nikdy jsme vůči nim neprojevovali náklonnost a přátelství, neb jsou to hříšníci a barbaři, a nemělo by to tedy význam ani nyní. Nepřátelé jsou sjednoceni v názorech a dobře vědí, že jsme oslabeni. Nepřistoupí na žádné mírové jednání. Proto králi neváhej, povolej své vojsko do zbraně a připrav se k boji.

Král vydal nezbytné příkazy a poslal ministry na bitevní pole s tím, že se k nim připojí hned poté, co vykoná obvyklé uctívání posvátného ohně. Provedl očistnou koupel a přistoupil k posvátnému ohni.

KRÁL se modlil:

Ó Bože, dosud jsem vládl této rozsáhlé říši a bez velkého úsilí porážel všechny své nepřátele. Pod svou nadvládu jsem sjednotil mnoho ostrovů i kontinentů, mnoho lidí i démonů. Nyní jsem zestárl a mí nepřátelé mají za to, že je vhodná doba k ovládnutí mého území. Ó Bože, přinesl jsem posvátnému ohni již mnoho různých obětin a dnes mu dám v oběť svou vlastní hlavu. Modlím se, aby se z ohně pozvedly čtyři mocné bytosti jako čtyři zbraně boha Nárájany.

S těmito slovy se král chopil dýky, jedním pohybem si setnul hlavu a v dalším okamžiku již jeho tělo spolu s useknutou hlavou padlo do ohně. Z ohně vyšel král jako čtyři bojovníci výjimečného vzezření a síly. Každý z nich byl obdařen zbraní, kterou nepřítel nemůže přemoci, ať by si opatřil jakkoli silné protizbraně, mantry či omamné látky.

V tuto chvíli zahájily nepřátelé útok a rozpoutala se strašlivá bitva. Nebe se pokrylo prachem a dýmem, meče se blýskaly a ohnivé střely křižovaly oblohu. Tekly tu potoky krve, v nichž tonuli i mohutní sloni. Byla to strašlivá podívaná. Tu a tam se střetly dvě letící střely a osvětlily oblohu silnou září. V nitru každého válečníka byla jen jediná myšlenka: „zabiju nebo budu sám zabit“. Válka v lidech vybudila to, co v nich do té doby zůstávalo ukryto. Na jedné straně dobré a ušlechtilé vlastnosti, na straně druhé nesmyslně kruté jednání. Bojovníci zabíjeli zajatce, a kde mohli, drancovali a loupili.

Ti, kteří se bitvy přímo neúčastnili, z místa uprchli, a pro muže válčící na bojišti zmizel rozdíl mezi životem a smrtí.

- ↑ -

VI.2.111, 112

VASIŠTHA pokračoval:

Král se ve svých čtyřech tělech vydal do čtyř směrů. Viděl, že jeho armáda je o mnoho slabší než dobře vycvičená i vybavená armáda nepřítele. Začal rozjímat o tom, jak mudrc Agastja vypil celý oceán (aby odhalil bohům v moři ukryté démony – pozn. L.V.). Rozhodl se být druhým Agastjou a vzpomněl si na větrné zbraně, pomocí nichž může oceán nepřátelských sil vysušit. Poklonil se bohům, vykonal příslušné modlitby a namířil větrné zbraně proti nepříteli. Okamžitě tu tekly proudy střel a zbraní poháněných vichřicemi, jež připomínaly vichry kosmického zániku. Silou větrných zbraní krále byly vojenské síly nepřítele ve chvilce rozprášeny. Větrné zbraně s sebou přinesly vichřice, tmavá mračna a přívalové deště.

Jednotky nepřátelské armády se rozprchly na všechny strany. Vojsko ze země jménem Čedi (země perel a hadů) prchalo na jih. Vojsko Paršů čili Peršanů zmizelo v lese Vandžula. Vojsko Daradů se schovalo v jeskyních. Bojovníci ze země Dašárna prchli do blízkého lesa a tam byli zabiti lvy. Spousty dalších nepřátel v hrůze prchalo a končilo smrtí.

Ti, kteří zůstali naživu, se ukryli v pohoří Sahja. Sedm dní tam odpočívali a nebešťanky z území Gándhára neboli Kandahár ošetřovaly jejich zranění. Větrné střely krále Vipaščita způsobily těžké ztráty Hunům, Číňanům i bojovníkům horského kmene Kiráta. I stromy se bály větrné síly krále a ještě dlouho po boji stály v naprostém tichu, aniž by pohnuly jedinou větví.

Vzdušné síly vojska z území Vidura byly větrem zastaveny a vrženy do jezer a vojáci byli natolik oslepeni silným deštěm, že nebyli schopni dát se na útěk. Hunové prchající na sever byli zastaveni pohyblivými písky a všichni zahynuli. Vojsko ze země Šáka prchající na východ bylo dostiženo a zajato králem, na jeden den zadrženo a pak propuštěno.

Vojáci ze země Mandra hledali útočiště v pohoří Máhéndra. Z posledních sil vyšplhali až k poustevnám místních mudrců a poustevníků, kteří jim poskytli jídlo a pití. Utekli před smrtí do hor prosíce o potravu a odtud z jeskyň bohů se jim dostalo dvojího – místa poskytujícího bezpečí a společnosti mudrců nabízející věčný klid a mír. Souhrou okolností, podobnou situaci s vránou a kokosem, je někdy zlo vystřídáno dobrem. Na druhé straně byli vojáci ze země Dašárna shodou náhod otráveni a zemřeli. Bojovníci kmene Haihaja zase náhodou pozřeli léčivé byliny a získali schopnost létat.

- ↑ -

VI.2.113 – 115

VASIŠTHA pokračoval:

Čtyři králové, do nichž se vtělil Vipaščit, pronásledovali prchající nepřátele a dostali se daleko od domova. Hnáni Vědomím, jež v každém přebývá a je všemohoucí, pustili se do válečného tažení o vládu nad světem zvaného digvidžaja neboli dobytí světa. Jejich vojáci pochodovali s nimi. Bez přestávky a bez oddechu překonávali dlouhé vzdálenosti. Postupně vojenské síly králů slábly a stejně byla oslabena i pronásledovaná nepřátelská vojska. A tak jako zhasne oheň, když dohoří palivo, tak ztratily svoji účinnost zbraně všech čtyř králů.

Každý ze čtyř králů se vydal na jinou světovou stranu a na každého čekal obrovský oceán. Zbylé zbraně i střelivo skončily v bažinách, které tu zůstaly po prudkých deštích. A tak nakonec po dlouhém putování s údivem hleděli všichni králové na nedozírný oceán. (Následuje barvitý popis oceánu. – Pozn. S.V.)

Každého z králů doprovázeli jeho ministři, kteří ho během celé výpravy upozorňovali na krásy okolí - lesy, háje, oceány, hory, mraky i horské divoké kmeny. (Opět následuje básnický popis, v němž nechybějí ani vzájemně protikladné pohledy a jejich srovnání. – Pozn. S.V.)

Třebaže je Brahman jediné, jeví se jako rozdělené do rozmanitosti. A třebaže je Brahman neomezené, zdá se, že stvořilo tento omezený svět, který jednou zanikne. Podobně se jediný oceán jeví jako rozdělený na několik různých oceánů a zároveň, ač jediný, jeví se jako dvojí - jako věčný oceán i jako pomíjivé vlny.

MINISTŘI každého z králů ukazovali na jednotlivé oceány a říkali:

Pane, zde v tomto oceánu spočívá Nárájana. V tomto oceánu jsou ukryti jeho nepřátelé, démoni. V tomto oceánu jsou ukryté hory. Pod tímto oceánem je nepředstavitelně horký kosmický oheň a spolu s ním i mračno kosmického zániku.

Jak úžasná je rozlehlost a stálost oceánu i jeho schopnost nést takovou tíhu. Pohlédni na Měsíc. Jakmile vyjde nad východní obzor, rozprostře vůkol své jemné světlo a přináší naději, neboť každého zbavuje strachu z noční temnoty. Avšak i Měsíc je poznamenán temnými skvrnami. A je-li tomu tak u nebeského tělesa, co potom u světských věcí? Co lze na světě nazvat neposkvrněným, co lze nazvat dobrým či znamenitým, jaký osud či jaká doba nemohou v jediném okamžiku potemnět? Nic takového na zemi nenajdeme.

- ↑ -

VI.2.116

MINISTŘI pokračovali:

Ó králi, vládcové nad hranicemi světa se zapojili do bitvy a nebeské nymfy teď na nebeských vozidlech odvážejí těla udatných bojovníků, jež přišli o život. Za to nejlepší v životě se považuje, když člověk žije v úspěchu, ve zdraví a bohatství, nezpůsobuje druhým nepříjemnosti a účastní se spravedlivého boje pro dobro druhých. Kdo zabije druhého v boji, aniž by porušil morální zákony platné v boji, stává se hrdinou a přichází do nebe.

Ó králi, pohlédni na nebe, kde se mocní bohové i démoni projevují ve formě hvězd a umožňují pohyb dalších nebeských těles jako Slunci, Měsíci a Zemi. Přesto hlupáci považují nebe za prázdný prostor. Navzdory pohybům všech hvězd a planet, navzdory bojům mezi bohy a démony či mezi světlem a tmou, není tento prostor pošpiněn, poskvrněn ani jakkoli pozměněn.

Ó prostore, třebaže neseš na svých rukou Slunce i Pána Nárájanu s celou jeho družinou, nezříkáš se temnoty, jež v tobě sídlí. Jaká to záhada! Prostor považujeme za moudrý a inteligentní, protože ho neovlivňují vady a nedokonalosti světů, jež se v něm nacházejí.

Ó prostore, během dne jsi světlý, za svítání i za soumraku rudý a v noci temný. Jsi oproštěn od hmoty a neneseš břímě žádné substance. Jsi považován za máju. Nikdo, ani učenec či mudrc, nemůže skutečně pochopit tebe a tvou roli. Ó prostore, kdo nevlastní nic, dostává vše. Jsi čiré prázdno o sobě, a přece díky tobě se vše rozvíjí, vše bují.

V kosmickém prostoru nejsou města ani vesnice, lesy ani háje, stromy ani stín, a přece každý den prochází Slunce prostorem. Ušlechtilý koná bez výjimky své denní povinnosti, ač mohou být složité či nepříjemné.

Třebaže prostor zdánlivě nedělá nic, usměrňuje růst rostlin a stromů a předchází jejich přílišnému bujení. Prostor je tím, v čem se nekonečný vesmír rodí i v čem zaniká. Jak by bylo možné myslet si, že v prostoru není nic? Učenci to mají nějak popletené.

- ↑ -

VI.2.117 – 121

MINISTŘI pokračovali:

(Následující kapitoly jsou opět plné poetických a uměleckých popisů přírody, flóry i fauny, se zajímavými duchovními podobnostmi, z nichž uvádím následující dvě. – pozn. S.V.)

Ó pane, pohlédni na jeřába, jak usilovně a šikovně chytá a pojídá ryby. Nedobří lidé vidí v přirozeném chování jeřába ospravedlnění vlastní krutosti, ospravedlnění toho, že člověk může druhého zničit, dosáhne-li tím svého sobeckého cíle.

Pohlédni na páva. Svoji žízeň hasí v nejčistší dešťové vodě. Nepije znečištěnou vodu z příkopů a kanálů. Čistou vodou si neustále připomíná mraky a déšť, který vodu přináší, a dostává se mu spokojenosti. Je-li srdce pevně oddáno světcům a mudrcům, pak se i z nepříjemného zážitku stává příjemný.

A nyní si králi všimni, jak mluví mladík se svou milou a jak jsou spolu šťastni. Mladík se s dívkou setkává po dlouhém odloučení a je jí zcela okouzlen.

MLADÍK říká:

Moje milá, poslechni, co se mi stalo jednoho dne, když jsem byl pryč. Pozoroval jsem oblaka a modlil se, aby ti zanesla můj vzkaz. Moje touha po tobě byla tak silná, že mě přepadly mdloby. Dech se mi zastavil, vzpomínky zmizely. Tělo bylo chladné a toporné jako kus dřeva. Kdo může popsat to neštěstí při odloučení od milované osoby?

Kolemjdoucí, kteří vše viděli, mysleli, že jsem mrtev. Aby tělo spálili, přichystali pohřební hranici. Položili mě na ní a zapálili oheň. Během pár okamžiků jsem zakusil zvláštní pocity, vjemy a vize. Cítil jsem, že padám do hluboké díry. Ochranou mi byla tvoje láska a rozjímání o tobě. V nitru jsem zakoušel tvou přítomnost. Ještě teď si do nejmenších detailů pamatuji milostné spojení, v němž jsme si jeden druhého užívali a přitom na sebe sama zapomněli. Zároveň jsem kolem sebe viděl všude plameny ohně.

V tuto chvíli dívka omdlela, ale mladík ji zachytil do náruče a přivedl k vědomí.

MLADÍK pokračoval:

Vykřikl jsem „hoří“ a zvedl se ze svých mdlob. Lidé stojící kolem pohřební hranice mysleli, že jsem vstal z mrtvých. Byli z toho jako u vytržení, zpívali a tancovali a pak jsme se všichni vrátili do svých domovů.

VASIŠTHA pokračoval:

Každý ze čtyř králů zrozených z krále Vipasčita příběhy vyslechl a provedl obřad s uctíváním ohně. Před každým se zjevil bůh ohně Agni. Každý z králů vyslovil prosbu, aby mohl vidět celý vesmír složený z pěti prvků v jeho plnosti, a aby nezemřel dřív, než spatří vše, co lze spatřit fyzickým tělem nebo mimo tělo, tedy skrze mysl. Agni jim všem dal své požehnání.

- ↑ -

VI.2.124

RÁMA se zeptal:

Pane, jak je možné, že ačkoli byl Vipasčit jedna osobnost s jedním vědomím, zakoušeli jeho čtyři části rozličné touhy?

VASIŠTHA odvětil:

Ačkoli je Vědomí jedno jediné, ne-dvojné a všudypřítomné, zdá se, že se rozděluje podobně jako mysl snící osoby.

Tak jako se předměty odrážejí v čistém zrcadle, tak se vše odráží ve Vědomí, jež je absolutně čiré. Co se objeví před kterýmkoli ze čtyř králů, odrazí se v jeho vědomí a on to zakouší. Ačkoli se zdá, že jógín zůstává na jednom místě, může něco udělat i kdekoli jinde a může cokoli zakoušet ve všech třech časech. Voda, jež je jedna a prostupuje vším, může v jednom okamžiku udělat několik věcí nebo prodělat několik různých zkušeností. Živočichové s více končetinami použijí dvě končetiny k přidržení oběti a dalšími oběť ve stejném okamžiku usmrtí. K ochraně světa provádí jeden Višnu se svými čtyřmi těly nebo čtyřma rukama několik činnost naráz. A podobným způsobem se i král Vipasčit mohl zapojit do více činností najednou.

Tak každý ze čtyř králů spal na své posteli z trávy, každý žil a veselil se v jiné části světa. Běhal po jiném lese a putoval přes jiné pouště. Přebýval na jiném vrcholku hory a v jiné horské jeskyni. Plaval v jiném moři, houpal se na vlnách, běhal s větrem o závod, odpočíval na jiném mořském břehu a pobýval v jiném městě.

Vipaščita, který se vydal na východ, očarovaly na úbočí Hor vycházejícího slunce zvaných Udajagiri na kontinentu Šáka jákšové a on zde na sedm let usnul. Poté se napil skalní vody a na dalších sedm let se proměnil v kámen. Vipaščit, který se dostal na západ k Horám zapadajícího slunce zvaných Astáčala na témže kontinentu, se stal obětí nymfy, jež ho začarovala, aby se s ním celý měsíc mohla veselit. Další Vipaščit pobýval nějaký čas v lese, kde ho jeden z plodů stromu harítakí učinil neviditelným. Vipaščit, jenž šel na východ, byl očarován a strávil deset dnů jako lev a pak přemožen pišáčou žil deset let jako žába. Vipaščit, který šel na sever, přebýval stovky let v hluboké jámě v Modrých horách zvaných Nilagiri na kontinentu Šaka. Vipaščit, který odešel na západ, se pomocí různých manter naučil dovednostem nebešťanů a žil jako vidjádhara celých čtrnáct let.

- ↑ -

VI.2.125


Když král, který šel na východ, byl v zajetí kouzla ze skalní vody, zachránil ho západní Vipaščit pomocí svých manter. Když byl král, který šel na západ, začarován v kámen nebo později proměněn v býka, byl to král z jihu, který ho zachránil. Když byl král, který odešel na jih, proměněn v démona, zachránil ho západní král, který toho času žil jako nebešťan, vidjádhara. Když byl král, který odešel na východ, proměněn ve lva, zachránil ho opět král ze západu.

RÁMA se zeptal:

Jak mohli tito jógíni provádět to vše ve třech časech? Prosím, vysvětli mi to.

VASIŠTHA řekl:

Ať už by bylo vysvětlení neosvícených lidí jakékoli, nestarej se o ně. Poslechni si vysvětlení osvícené.

Pro toho, kdo zná Pravdu, existuje pouze čiré, neomezené Vědomí. Svět objektů ve skutečnosti neexistuje. Neexistuje stvoření ani jeho opak. Ten, kdo navždy spočine v čirém a neomezeném Vědomí, je všudypřítomný a všemohoucí. Po všechny časy je vším. Je Já všeho. Pověz, kdo by ho mohl zadržet či omezit? Jak, kde a kdy? Všudypřítomný se projeví, jak chce a kdy chce, neboť je Já všeho. Co není přítomno v Já všeho? Projevuje se tudíž, jak chce, kdy chce a kde chce, v minulosti, budoucnosti či přítomnosti, na poli jemnohmotného i hrubohmotného. Aniž by se vzdal toho, že je čiré Vědomí, je činný na dálku i na blízko a tvoří epochu nebo jen nepatrný okamžik. Všechno existuje v Já, ale projevení je iluze, mája. On sám je nezrozený, nestvořený a nelze jej ničím potlačit či omezit. To, co je, je takové, jaké je. To, co existuje, je masa Vědomí. To samo je třemi světy. Je to Já celého světa. Je to forma světa, jež vznikla v důsledku rozdělení Vědomí na subjekt a objekt. Kdo stvořil pozorovatele, subjekt toho všeho? Jak a kdy?

Pro Vědomí není nic nemožné. Vědomí Vipaščita bylo osvícené, ale nedosáhlo nejvyššího stavu. Proto ač jedno, projevuje se jako cokoli a kdekoli. Ve stavu, kdy existuje obojí, probuzení i neprobuzení, je možné cokoli. Nebylo-li dosaženo nejvyšší Pravdy, je takové zhmotnění možné. Je-li tu částečné osvícení, pak se u člověka projeví psychické síly. Tak mohl každý ze čtyř králů zakoušet stavy, jež měli ostatní tři králové.

RÁMA se zeptal:

Pokud byl Vipaščit osvícený, jak o sobě mohl uvažovat jako o lvu?

VASIŠTHA odvětil:

Mluvím-li o králích jako o probuzených či osvícených, jde jen o slovní obrat. Ve skutečnosti Vipaščit osvícený nebyl. Čtyři Vipaščitové nebyli osvícení, ale nebyli ani nevědomí. Pohybovali se někde mezi tím. U takových lidí jsou vidět jak známky osvícení či osvobození, tak známky nevědomosti a omezení. Jsou osvíceni napůl. To, čeho Vipaščit dosáhl, získal koncentrací, nikoli proto, že by dosáhl nejvyššího stavu. Každá psychická síla neboli siddhi je dosažena koncentrací.

Ten, kdo dosáhl nejvyššího stavu, je oproštěn od nevědomosti a iluze. Jak by takový člověk mohl mít klamné vize, jak by mohl vidět něco iluzorního? U jógínů, kteří praktikují koncentraci a díky milosti a požehnání získají různé psychické síly, lze zaznamenat, že podléhají nevědomosti. Nezaměřují totiž svoji koncentraci na Pravdu, ale na to, co není skutečné.

A je tu ještě něco. I v případě mudrců osvícených za života se během každodenních činností objevuje vnímání hmoty. Mókša neboli osvobození je stav mysli. A přirozené funkce těla se těla stále drží a nemizí. Toho, kdo je osvobozen od nevědomosti a oproštěn od mysli, už mysl nikdy nemůže omezit, podobně jako žádným úsilím nelze na strom vrátit ovoce, které již jednou ze stromu spadlo. Tělo pracuje podle své přirozenosti i v případě osvobozeného mudrce, ale vědomí mudrce je stabilní a stavy fyzického těla jej neovlivňují.

Síly a schopnosti získané koncentrací mohou druzí dobře vidět, ale stav osvobození, kterého člověk dosáhne, druzí nepoznají. Chuť medu musí každý poznat sám, druhým ji ukázat nelze. Osvobozeným se nazývá člověk, který zakoušel stav omezenosti, a s tím i bolest a radost, a je od toho všeho osvobozen. Člověk, jehož vědomí je naplněno klidem a mírem, je pokládán za osvobozeného a ten, jehož srdce a mysl jsou rozrušené a neklidné, za omezeného. Omezení či osvobození nelze vypozorovat z funkcí těla.

Osvobozený mudrc je osvobozený, ať se navenek směje nebo naříká, ať je prohlášen za krále nebo je jeho tělo rozsekáno na tisíc kusů. Uvnitř sebe se neraduje ani netrápí. Nezakouší štěstí ani neštěstí, třebaže se mu všech příslušných zkušeností dostává. Není mrtev, ani když zemřel, nepláče, třebaže naříká, neraduje se, přestože se směje. Takový je osvobozený člověk. Je oproštěn od přitažlivosti a lpění, ač je navenek něčím přitahován nebo na něčem lpí. Není nahněván, třebaže se hněvá. Není pošetilý, třebaže se chová pošetile.

- ↑ -