Jóga Vasištha

KNIHA ŠESTÁ: O osvobození

Příběh poutníka jménem Maňki

VI.2.23

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, bez tužeb a pokrouceného myšlení, oproštěn od podmíněností mysli, pozvedni se a dosáhni nejvyššího stavu tak jako Maňki.

Tvůj předek Adža mě jednou přizval k náboženskému obřadu. Jak jsem sestupoval z nebe, abych se k rituálu připojil, dostal jsem se do rozlehlého lesa. Sálalo z něj horko a vše pokrýval hustý prach. Snažil jsem se lesem projít a vtom jsem v mé blízkosti zaslechl zvolání poutníka: „Ach běda, tak jako je Slunce schopno spálit vše na prach, tak společnost hlupáků vytváří jen trápení a smutek. Půjdu do vesnice, jež je odtud na dohled, tam si odpočinu a naberu sílu.“

VASIŠTHA řekl poutníkovi:

Vítej, poutníče, jenž nenacházíš správnou cestu! Tak jako žízeň nezaženeš pitím slané vody, jež tvou žízeň ještě znásobí, tak nemůžeš dosáhnout věčného uspokojení na místě, kde přebývají nevědomí lidé. Nevědomí lidé putují bez účelu a vydávají se na nesprávnou cestu. Nezabývají se dotazováním na Já, nevyhýbají se špatným činům. Jednají mechanicky jako stroje. Lépe je být hadem v tmavé díře, červem ve studené skále či chromým zvířetem v poušti, než zůstávat ve společnosti nevědomců. Společnost nevědomých lidí vede k okamžitému potěšení, ale pro Já je ničivá a působí jako jed.

POUTNÍK odpověděl:

Kdo jsi, pane? Záříš jako vládce, ačkoli nic nemáš. Napil ses nektaru blaženosti? Jsi všeho prost, a přece dokonale naplněn. Ó mudrci, co to máš za podobu, jež se jeví ničím a přece vším, jež se zdá vše přesahovat a přece zůstávat na zemi? Jsi oproštěný od tužeb a nadějí, a přece se zdá, že tužby a naděje prožíváš. Představy a myšlenky ve tvém vědomí vznikají v souladu s tvým přáním a celý tento vesmír v tobě spočívá jako semínko v ovoci.

Já jsem poutník a jmenuji se Maňki. Daleko jsem putoval a nyní toužím vrátit se do svého skutečného domova. Nenacházím však k tomu potřebnou sílu a energii. Pane, moudří lidé se spřátelí na první pohled. Cítím, že nejsem schopen sám překonat iluzi tohoto světa, prosím, osviť mne.

VASIŠTHA odvětil:

Ó poutníče, jsem Vasištha. Neměj strach, dorazil jsi k bráně osvobození. Našel jsi společnost toho, jenž došel k poznání Já, a proto jsi již téměř u druhého břehu tohoto projeveného světa. V tvé mysli vznikla nezaujatost a odtažitost a to znamená klid a mír. Jsou-li odstraněny závoje zakrývající Skutečnost, pak Skutečnost zazáří sama od sebe. Řekni mi, co chceš poznat. Jak hodláš zničit iluzi světa?

- ↑ -

VI.2.24

MAŇKI řekl:

Pane, hledal jsem všude možně někoho, kdo by mi pomohl odstranit mé pochybnosti, ale až dosud jsem nikoho takového nenašel. Dnes jsem díky tvé přítomnosti obdržel nejvyšší požehnání, které se dostane těm nejšťastnějším z bytostí.

Věci v tomto světě vznikají a zanikají, a proto je tu stále se opakující zkušenost utrpení. Všechna potěšení světa končí nevyhnutelně smutkem. Považuji tudíž smutek za lepší než potěšení, jež pokaždé ke smutku vede. Nechám se ovládat zážitky radosti a bolesti, proto je má mysl plná špatných myšlenek a neodráží vnitřní světlo probuzené Inteligence. Jsem svázán skrytými sklony zrozenými z nevědomosti a má mysl mě vede k nesprávné činnosti a nedobrému životu. Promarňuji své dny. Honba za potěšením nepřináší naplnění ani uspokojení, a třebaže všechny záměry končí neúspěchem, samotná honba neodchází. Na podzim listy stromu zežloutnou a opadají, avšak touha po potěšení nikoli. A nemizí ani obavy přicházející z nitra a vedoucí mne do neštěstí. I ten, kdo je v životě obdařen mnohým požehnáním a zakouší četné úspěchy, je ve stáří vystaven ubohé existenci. Úspěch je často jako návnada, na níž se nevědomý člověk chytí do pasti smutku a trápení.

Mé nitro je pošpiněno špatnými sklony a neklidem. Mudrci, již viděli, že se zajímám jen o smyslová potěšení, mi proto nevěnovali svou pozornost. A má mysl přes to všechno stále sleduje svůj zničující směr, neboť ji dosud nepřemohla smrt. Temnotu mé nevědomosti, v níž se daří mému egu, zatím nedokázala rozptýlit ani měsíční zář svatých knih ani společnost osvícených bytostí. Slon nevědomosti se ve mně dosud nestřetl se lvem poznání. Stébla trav mé karmy nepoznala oheň, jenž by je zničil. Ještě ve mně nevyšlo Slunce Sebepoznání, aby rozptýlilo temnotu podmíněností a sklonů mé mysli.

To, co rozumem považuji za neexistující, se mi stále zdá být skutečné. Mé smysly mě užírají a znalost posvátných textů, místo aby pomáhala závoje odstranit, spíše jakoby další vytvářela.

Jsem uvězněn v nevědomosti a iluzi. Pane, řekni mi prosím, co mi skutečně pomůže.

- ↑ -

VI.2.25

VASIŠTHA odvětil:

Zážitky, myšlenky, podmíněnosti mysli a představivost nemají význam a přinášejí jen trápení. Smutek a neštěstí pocházejí ze smyslových zážitků a z myšlení. V nich také spočívají. Pro toho, kdo je ovládán podmíněnostmi a skrytými sklony je cesta života neboli samsára těžká a křivolaká. V případě probuzeného člověka samsára ustupuje, tak jak ustupují podmíněnosti jeho mysli.

Neexistuje nic jiného než čiré Vědomí, podobně jako v prázdném prostoru není nic jiného než čiré prázdno. Představa, že kromě čirého Vědomí existuje ještě někdo jiný, jenž zakouší, je nevědomostí. Rozvinutím takové nevědomosti vzniká samsára, vzniká projevený svět. Havěť vylézající ven za tmy zmizí v okamžiku, když na ni přímo posvítíme. A nepravé já, jež zdánlivě zakouší, ale je jen pouhým odrazem pravého Já, zmizí hned, jakmile je odhalena jeho pravá podstata.

Rozdělenost vytvořená v důsledku vnímání objektů zmizí, jakmile přijde pochopení toho, že Vědomí je nedělitelné. Hliněná nádoba neexistuje odděleně od hlíny, neboť je to jen pozměněná hlína. Všechny objekty pocházejí z Vědomí a nejsou od něj odděleny, nemá proto smysl je označovat jako „objekty vědomí“. To, co je poznáno skrze poznání, nelze od poznání oddělit. A to nepoznané poznáno nebylo! Vědomí je společný faktor subjektu, objektu i daného sdělení či poznání. Nic jiného než Poznání neboli Vědomí neexistuje. Kdyby tomu bylo jinak, pak by tu nějaké porozumění a pochopení (dvou zcela odlišných věcí) vůbec nebylo. I kámen a dřevo jsou jedné podstaty, jejich podstatou je Vědomí, jinak by nemohly být pochopeny. Vše, co na světě existuje, je čiré Vědomí. Třebaže se objekty jako dřevo a vosk jeví odlišně, neliší se z pohledu pozorovatele, neboť je to tentýž pozorovatel, jenž oba pozoruje, a tím pozorovatelem je Vědomí.

Tvůrcem rozdělenosti je pocit ega vnímající rozličnost. Pocit ega znamená omezení a zmizení pocitu ega je osvobozením. Je to tak prosté. Kde je jaká složitost? Rozdělenost vznikla podobně, jako vzniká obraz dvou Měsíců u člověka s dvojitým viděním. Jak ale v takovém případě můžeme říci, že rozdělenost „vznikla“? To je klam. Vědomí a nevědomost nelze vztáhnout jedno k druhému. Vědomí se nemůže stát nevědomím. Je to Vědomí, jež si samo sebe představí jako netečné a nevědomé, a pak jako když se kámen kutálí dolů z kopce, tak takové omezení sklouzne do představy hmoty.

- ↑ -

VI.2.26

VASIŠTHA pokračoval:

Když jedinec propadne iluzi projeveného světa, stane se okamžitě kořistí nesčetně dalších iluzí, vycházejících z té původní. Mysl je jako hustý les, kde bují spousty myšlenek a představ a kde převládá temnota. A lidé mají ve světě v důsledku své nevědomosti a omezeného já spousty zážitků radosti i bolesti.

Neexistuje rozdíl mezi mudrcem a Měsícem. Oba vyzařují radost, klid a mír, oba jsou obdařeni nektarem nesmrtelnosti a oba umožňují druhým vidět. Neexistuje rozdíl mezi nevědomým člověkem a dítětem. Pro oba jsou motivací jejich rozmary a představy, neuvědomují si, co bylo a co bude, a jejich jednání není přiměřené.

Nikdo, od Stvořitele Brahmy až po nejmenšího komára, nemůže dosáhnout nejvyššího klidu a míru, aniž by získal dokonalou kontrolu nad svou myslí. Podobně jako člověka nezastaví na jeho cestě žádná překážka, je-li včas rozpoznána, tak pouhým prozkoumáním podstaty omezenosti tato omezenost ustane. Zlé myšlenky nepronásledují toho, kdo je probuzený a dává si pozor. Zavřeš-li oči, zmizí obraz vnějšího světa, a odstraníš-li ze svého vědomí představy o světě, pak jediné, co zůstane, je čiré Vědomí. Toto čiré Vědomí existuje po celou dobu. Svět je falešné zdání vyvolané nepatrným vzruchem v čirém Vědomí. Je jakýmsi výtvorem kosmické mysli. Kosmická mysl zakouší pouze představu stvořeného světa, protože pro hmotné stvoření nemá hmotný základ! Svět je obraz namalovaný na plátně Brahman bez použití barev a štětců. Lze potom tvrdit, že svět byl skutečně stvořen? Jak a kým? Kdy a kde?

Představa „jsem šťastný“ jakoby zakoušela štěstí a představa „jsem nešťastný“ jakoby zakoušela neštěstí. Všechny tyto představy nejsou nic jiného než čiré Vědomí. Jakožto představy jsou neskutečné. Jelikož je neomezené Vědomí, Já, Átman, bez hranic a bez podmíněností, není v něm žádný pohyb ani vzruch. V Já nejsou touhy, lpění, závislost a ani neklid či pohyb. Závislost sama o sobě znamená omezení a nezávislost znamená osvobození, svobodu. Kdo přebývá v tom, co označujeme jako „Celek“, „Neomezenost“ či „Plnost“, ten po ničem netouží. Je-li fyzické tělo stejně neskutečné jako tělo viděné ve snu, proč by měl moudrý člověk vůči němu nějaké touhy?

V probuzeném a osvíceném stavu spočívá mudrc v Já a všechny jeho touhy dosahují svého naplnění. Ó Rámo, když toto Maňki vyslechl, vešel do hluboké meditace a opustil všechny klamné představy. Poté žil a jednal spontánně, tudíž dělal vždy to, čemu se říká nevyhnutelný čin neboli pravaha-patita kárja. Doslova to znamená čin člověka, jenž spadl do proudu.

- ↑ -

VI.2.27, 28

VASIŠTHA pokračuje:

V Já je jednota i různost, ale ne jako vzájemné protiklady. Jak může tedy člověk prosazovat zrovna různost? Existuje jediné Já, jemné a všudypřítomné jako prostor. Je nerozdělené rozením a smrtí těl. Představa „jsem tělo“ je klamná. Jsi čiré Já, nerozdělené Vědomí. Subjekt neboli pozorovatel, objekt neboli pozorovaný předmět a sdělení neboli pozorování jsou jen proměny mysli. Skutečnost nelze takovým dělením rozdělit, je nedělitelná, a překračuje i meditaci neboli dhjánu. Toto vše je nedělitelné Brahman a nic takového jako svět neexistuje. Jak vůbec může iluze světa vzniknout a projevit se? Klamný pocit, že existuje svět, buď jako skutečnost, nebo jako iluze, je díky poučení, jež jsem ti poskytl, rozptýlen a není důvod, abys dále trpěl omezeností. Ve štěstí i neštěstí žij svobodně, bez tužeb a pocitu ega.

RÁMA řekl:

Rád bych, abys mi ještě jednou vysvětlil, co je to karma a co je to boží vůle či osud.

VASIŠTHA odvětil:

Boží vůle, osud neboli daivam, stejně jako karma, jsou jen slova. Skutečností je, že jsou to pohyby ve Vědomí. Jakmile se takový pohyb objeví, vzniká svět, jakmile pohyb ustane, svět zaniká. Neexistuje rozdíl mezi pohybem a Vědomím. Neexistuje rozdíl mezi člověkem a jeho karmou neboli činností. Bytost se pozná podle charakteristického jednání a jednání odhaluje charakter bytosti. Bytost a její jednání jsou neoddělitelné. Pojmy jako boží vůle neboli daivam, jednání neboli karma a člověk neboli nara jsou jen výrazy, které označují pohyb ve Vědomí.

Pohyb ve Vědomí spolu s omezením Já slouží jakožto zárodek pro cokoli, ale neexistuje příčina či zárodek pohybu ve Vědomí. Není rozdíl mezi zárodkem neboli semínkem a výhonkem, jenž ze semínka vyklíčí. Vše včetně těla je jen pohyb ve Vědomí. Tento pohyb je všemohoucí, a proto je schopen projevení bohů, démonů a dalších bytostí, pohyblivých i nepohyblivých, vnímání schopných i neschopných. Ten, kdo tvrdí, že člověk a jeho karma jsou odlišné věci, je jen zvíře v lidské podobě.

Omezení Já a podmíněnost ve Vědomí je semínkem či zárodkem, z něhož vyklíčí projevený svět. Znič tento zárodek nelpěním a oproštěností. Nelpění a oproštěnost znamená jednat bez záměru, tedy ne-konat, a znamená to též zbavit se podmíněností neboli vásan. Dosáhni oproštěnosti jakýmkoli způsobem. Nejlepší způsob je ten, pomocí něhož jsi schopen zničit zárodek vásany. A v tom ti nepomůže nic než vlastní úsilí.

- ↑ -