Jóga Vasištha

KNIHA ŠESTÁ: O osvobození

Příběh vyprávěný Bhušundou

VI.2.1

RÁMA se zeptal:

Jestliže se člověk vzdá činnosti a vůli po činnosti, tělo odejde. Jak je potom možné, aby v takovémto stavu přebývala živá bytost?

VASIŠTHA odvětil:

Vzdát se psychických sklonů a představ může pouze živá bytost, nikoli ten, kdo je mrtev. Co je to Kalpaná neboli představa, myšlenka, činnost mysli? Kalpaná je pocit ega. A vzdát se pocitu ega znamená pochopit, že pocit ega je falešný. Kalpaná je představa vytvořená v jedinci vnějším objektem. Vzdát se této představy znamená, že představa musí získat povahu prázdna. Vzpomínky jsou Kalpaná. Proto moudří říkají, že nejlepší je být bez vzpomínek. Paměť obsahuje to, co bylo prožito, a stejně tak i to, co prožito nebylo. Vzdej se vzpomínek na to, co bylo i nebylo prožito, a ustáli se v Já jako dítě, které ještě napůl spí.

Tak jako hrnčířský kruh pokračuje v otáčení jen v důsledku setrvačnosti, tak pokračuj v životě a činnosti, aniž bys používal představy a myšlenky. Pak se mysl promění v čirou sattvu. Z celého srdce prohlašuji, že vzdát se myšlenek a představ je nejvyšší dobro. Proč na to lidé neslyší? Jak mocná je iluze! Jejím vlivem se člověk svého klamu nevzdá, třebaže drží v rukou vzácný drahokam vičáry, dotazování. Největším dobrem pro člověka je nevnímat objekty a nevytvářet představy. Toto je třeba zakoušet.

Spočineš-li v klidu a míru ve vlastním Já, pak poznáš, že v porovnání s tím je i stav císaře bezvýznamný jako stéblo trávy. Když se člověk chce někam vydat, stačí, aby k tomu přiměl mysl, nohy pak jdou samy a další činnost mysli není třeba. Chovej se jako ony nohy a činnost prováděj stejným způsobem. Jednej tak, že se dopředu vzdáš plodů svých činů i snahy po odměně, jednej bez touhy po úspěchu a potěšení. Smyslové objekty tak ztratí svoji přitažlivost a budou tím, čím doopravdy jsou. I když se v kontaktu se smyslovými objekty objeví pocit potěšení, nechej ho, ať tě vede směrem k Já. Nevytvářej si touhu po plodech činů ani nebuď nečinný. To, co svazuje, je vůle něco dělat, nebo naopak nic nedělat. Nepřítomnost této vůle znamená osvobození. Ve skutečnosti tu není nic, co je třeba, ani nic, co není třeba, neboť vše je čiré Bytí. Kéž tvůj rozum takto nerozlišuje. Setrvej navždy v Tom, co skutečně jsi. Základem utrpení jsou představy „já“ a „moje“. Pokud takové představy ustanou, je tu osvobození. Dělej, co se ti líbí.

- ↑ -

VI.2.2

VASIŠTHA pokračoval:

Podobně jako hliněná armáda není nic jiného než figurky z hlíny, tak celý vesmír není nic jiného než čiré Já, neduální, ne-dvojné. A pokud existuje jen samo neduální Já, co je potom objektem a kdo objekt pozoruje? Mimo nejvyšší Já neexistuje nic takového jako „já“ a „moje“.

RÁMA řekl:

Je-li tomu tak, proč se člověk má vzdát zlých činů a oddat se činům dobrým?

VASIŠTHA řekl:

Nejprve mi, Rámo, řekni, co je to čin a jak čin vzniká, jaké jsou jeho kořeny a jak mohou být zničeny.

RÁMA řekl:

Ó pane, co má být zničeno, musí být zbaveno kořenů. Zničit je třeba právě kořeny. Dokud trvá tělo, je tu konání. Konání je zakořeněno v samsáře, v projeveném světě. Každá činnost v těle vychází z pohybových orgánů, jejichž semínkem jsou vásany, tedy zvyky a podmíněnosti mysli. Tyto podmíněnosti pracující skrze smysly zahrnují i to, co je vzdáleno. Smysly mají své kořeny v mysli, mysl má své kořeny v džívovi a džíva je podmíněné vědomí, jež má své kořeny v nepodmíněném, které je kořenem a příčinou všeho. Brahman je kořenem nepodmíněného a samo Brahman je bez kořenů. Každé konání je tedy založeno na vědomí, jež se ztotožnilo s objektem a koná činy. Pokud se toto neděje, je tu nejvyšší stav.

VASIŠTHA řekl:

Ó Rámo, co je tedy třeba udělat a čeho je třeba se vzdát? Dokud je tu tělo, pokračuje mysl ve své existenci, ať už je vtělená osoba osvícená či nevědomá. Jak se člověk může vzdát své individuality, jak se může vzdát toho, že je džíva? Má se zříci mylné představy „já konám“ a začít dělat to, co je třeba. Je-li probuzena vnitřní Inteligence, projevený svět zmizí a objeví se odpoutanost, oproštěnost od myšlenek. Tomu se říká osvobození. Vzdá-li se člověk vnímání objektů, je tu klid a mír, jenž se nazývá Brahman. Vnímání a uvědomování si objektů znamená konání, jež se rozroste do samsáry a projeveného světa. Konec takového pomýleného vnímání znamená osvobození. Ó Rámo, dokud je tu tělo, je nemožné vzdát se činnosti. Takové odevzdání by dávalo činnosti důležitost a toho, co je pro nás důležité, se nemůžeme doopravdy vzdát.

- ↑ -

VI.2.3.

RÁMA se zeptal:

Jak se může z uvědomování či prožitku stát neuvědomování či neprožitek, když to, co existuje, nemůže přestat existovat, a to, co neexistuje, nemůže začít existovat?

VASIŠTHA odpověděl:

Je pravda, že to, co je, nemůže přestat být, a to, co není, neexistuje. Stejně jednoduché a snadné je vyřešit prožitek a neprožitek. Protože slovo „prožitek“ a všechno, k čemu odkazuje, je založeno na klamu a falši, vede to k utrpení. Vzdej se uvědomování si „prožitku“ a buď ustálen v uvědomování si nejvyššího Poznání. To je potom nirvána.

Dobré a zlé skutky odejdou, je-li tu pochopení, že ve skutečnosti vůbec neexistují. Kořeny všeho konání, pokud ještě nejsou zničeny, je třeba důkladně prozkoumat. Tak jako je vše, co vyraší ze země, od země neoddělitelné, tak je vše, co vznikne z Vědomí, neoddělitelné od Vědomí. Tekutost je neoddělitelná od tekutiny a podobně v Brahman neexistuje rozdělení ani mezi myslí a Vědomím. Činnost zvaná uvědomování vzniká bez příčiny ve Vědomí a je od Vědomí neoddělitelná. Jak by mohla být dobrá či zlá, když sama o sobě vůbec neexistuje?

Konání má své kořeny v těle, které je zase zakořeněno v pocitu ega. Vzdáme-li se představy ega, ego zmizí a tím jsou zničeny kořeny konání. Člověk, který zanechal konání, se netouží něčeho vzdávat ani nechce nic vlastnit. Zůstává ustálen v Tom, co je, a jeho činy jsou spontánní, protože on ve skutečnosti nic nekoná. Takový člověk pracuje bez osobního záměru, jen pomocí svých pohybových orgánů, podobně jako jsou bez vlastního záměru věci unášeny proudem při povodni. Vzdá-li se mysl zvyků a podmíněností, ztratí objekty svou přitažlivost.

Pochopení a probuzení Inteligence, to samo znamená, že se člověk vzdal představy konání. Jaký smysl má „konání“ či „konec konání“? „Vzdát se konání“ znamená, že ustane uvědomování si činu a prožitku, že jsou pryč sklony a podmíněnosti mysli a že je dosaženo klidu, míru a vyrovnanosti. Jestliže je tu místo skutečného odevzdání odevzdání falešné, člověk se chová jako nevědomé zvíře. Je zmatený a jako posedlý se zříká každé činnosti. Kdo skutečně pochopil, co to znamená vzdát se konání, ten ví, že to nemá co dělat s činností nebo nečinností. Kdo skutečně pochopil, zakouší nejvyšší klid a mír, ať už pečuje o dům a rodinu, nebo odešel do ústraní samoty. Pro toho, kdo je naplněn klidem a mírem, je dům jako lesní samota, zatímco pro toho, kdo je neklidný, je i samota lesa jako přelidněné město. Pro toho, kdo je v klidu a míru, je celý svět tichým lesem. Pro toho, kdo má tisíce myšlenek a klid nenachází, je svět oceánem utrpení.

- ↑ -

VI.2.4

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, je-li utišen pocit ega, projevený svět zmizí, dojde ke spontánnímu odevzdání představ o objektech, a jako když v lampě dojde olej, je tu konec vnímání objektů i vztahů mezi nimi. Odevzdání není konání. Pravé odevzdání je založeno na pochopení. Není-li v lampě pochopení doplňován olej pocitu ega a pocitů „já“ nebo „moje“, pak to, co zůstane, je poznání Já. Kdo pocity „já“ a „moje“ neodevzdal právě takovým způsobem, ten nepoznal skutečné odevzdání, skutečné pochopení ani klid a mír. Pocitu jáství se člověk může lehce vzdát, pokud ho bez zaváhání nahradí pochopením, že pocit „já“ neexistuje. Je třeba o tomto pochybovat?

Představy jako „jsem to a to“ či „nejsem to a to“ nejsou od Vědomí oddělené, nejsou na něm nezávislé. Vědomí je jako prázdný prostor. Jak v něm může existovat klam? Není tu klam ani ten, kdo je oklamán, není tu zmatení ani ten, kdo je zmaten. Všechno to vzniká jen proto, že není jasně vnímána skutečnost. Pochop to a setrvej v klidu a tichu. To je nirvána.

Tatáž věc, pomocí níž zakoušíš představu pocitu ega, ti v jediném okamžiku umožní pochopit jeho neexistenci. Pak překročíš oceán samsáry. Nejvyššího stavu dosáhne ten, kdo je schopen přemoci svou vlastní povahu a přirozenost. Takový člověk je hrdina. Jedině toho, kdo je schopen překonat šestero nepřátel (jimiž jsou káma neboli sexuální touha, kródha neboli zloba, lóbha neboli chtivost, móha neboli neschopnost rozlišovat, mada neboli pýcha a mátsarja neboli žárlivost – pozn. L.V.), lze považovat za moudrého člověka. Ostatní jsou jen opice v lidské podobě. Kdo je schopen překonat představy vznikající v mysli, je skutečný člověk, puruša. Takový člověk je člověk poznání.

Jakmile se v tobě objeví vnímání objektu, nahraď ho pochopením „toto nejsem já“ (praxe neti neti, ne toto ne tamto – pozn. L.V.). Pak takové vnímání, jež je vnímáním nevědomého člověka, okamžitě zmizí. K pravému pochopení není třeba něco poznat. Jediné, co je zapotřebí, je zbavit se klamu a mylného chápání. Není-li iluze opakovaně oživována, přestane existovat. Vznikne-li v tobě představa, podobně jako vzniká pohyb ve větru, pochop, že ty tou představou nejsi, a zbav ji tak opory.

Kdo nezvítězil nad chtivostí, pýchou a klamem, tomu čtení tohoto textu nepřinese užitek. Je to jen plýtvání časem.

Pocit ega vzniká v Já, podobně jako vzniká pohyb ve větru. Pocit ega není od Já oddělen. Projevuje se díky Já, jež je skutečností a základem všeho. Já nevzniká ani nezaniká. Nic jiného než Já neexistuje. Jak může někdo říci, zda je nebo není? Nejvyšší Já je v nejvyšším Já, Neomezené je v Neomezeném, klid a mír je v klidu a míru. Toto je jediné, co existuje. Není žádné „já“, „svět“ ani „mysl“.

- ↑ -

VI.2.5

VASIŠTHA pokračoval:

Konečné osvobození, vyhasnutí neboli nirvána je nirvána. V klidu a míru je klid a mír. V božském je božskost. Nirvána je také anirvána neboli nevyhasnutí, jež je spojené s prostorem, ale také s ním spojené není. Jakmile se objeví správné pochopení toho, že pocit ega není skutečný, není problém odolat útoku nepřátel či nemoci. Neboť bylo-li zničeno semínko projeveného světa, jímž je pocit ega, pak projevený svět odejde s ním. Tak jako se zrcadlo zamlží v důsledku vodní páry rozptýlené ve vzduchu, tak je Já zahaleno kvůli falešnému pocitu ega. Pocit ega způsobí vznik veškerého okolního projevení. Jakmile je pocit ega pryč, zazáří Já svým světlem, podobně jako zazáří Slunce, jsou-li rozptýleny mraky. Jako se hlína hozená do oceánu v oceánu rozptýlí, tak se pocit ega, vstoupí-li do Já, v Já rozplyne.

Dokud je tu pocit ega, projevuje se totéž Brahman, totéž neomezené Vědomí, ve formě rozličných objektů s rozličnými jmény. Je-li pocit ega pryč, zazáří Brahman jako čiré neomezené Vědomí. Pocit ega je semínkem, z něhož vyrůstá vesmír. Je-li semínko spáleno, slova jako „svět“, „omezení“ či „pocit ega“ ztrácejí smysl. Je-li rozbita hliněná nádoba, zůstane jen hlína. Odejde-li pocit ega, rozličnost zanikne. Tak jako objekty ve světě vnímáme jen tehdy, svítí-li Slunce, tak se rozličnost projeveného světa objeví jen se vznikem pocitu ega. Ó Rámo, neznám žádnou alternativu k poznání Já, k pochopení falešnosti pocitu ega. Nic jiného než poznání Já ti nezajistí skutečné dobro. Nejprve se tedy vzdej pocitu ega a nahlédni své Já jako celý vesmír. Poté pochop, že veškerý vesmír není nic jiného než Já, nic jiného než Brahman. Osvoboď se od jakéhokoli neklidu způsobeného představami o projeveném světě.

Kdo nepřemohl pocit „já“, nemůže dosáhnout nejvyššího stavu. Avšak tak jako se kapka oleje vsákne do čistého oblečení, tak má-li člověk čisté srdce, může do něj proniknout učení týkající se duchovního probuzení. V této souvislosti ti budu vyprávět starou pověst.

- ↑ -

Před dávnými časy jsem se zeptal moudrého Bhušundy, koho považuje na tomto světě za nevědomého a pomýleného?

BHUŠUNDA řekl:

Kdysi žil na vrcholku jedné hory vidjádhara neboli nebešťan, nebeská bytost. Tento vidjádhara byl nevědomý a většinu života se oddával smyslovému potěšení, ale osvojil si správný životní styl, který mu zajistil dlouhý život. Trvalo dlouho, než si uvědomil nekonečný koloběh radosti a bolesti i nekonečné utrpení, které přináší touha po smyslovém potěšení. Trvalo dlouho, než v něm uzrálo pochopení, že by měl dosáhnout stavu, ve kterém není zrození ani smrti. A s takovým naladěním mysli za mnou přišel, náležitě mě uctil a pak mi položil otázku.

NEBEŠŤAN se zeptal:

Ó pane, tyto smysly jsou neustále drážděny tužbou po uspokojení a stávají se tak zdrojem nekonečné bolesti a utrpení. Toto jsem pochopil a nyní hledám útočiště u tvých nohou.

- ↑ -

VI.2.6

NEBEŠŤAN pokračoval:

Prosím, pověz mi o tom, co je neomezené a oproštěné od růstu i pádu, co je čiré, bez začátku a bez konce. Dosud jsem žil, jako bych byl ve spánku, nyní jsem byl milostí Já probuzen. Prosím, zachraň mne od spalujícího žáru klamu a iluze.

Bytosti se rodí, a poté, co se opotřebují a vyčerpají, zemřou. A to vše ne pro dharmu, ne pro nirvánu. Nezdá se, že by toto byl konec bloudění v klamu a iluzi. Objekty potěšení, na něž se zaměřujeme, tuto iluzi posilují a stále se proměňují. Nenacházím v nich už žádné zalíbení. Poznal a užil jsem si všech potěšení nebe. Nyní byla touha po potěšení spálena na popel ohněm rozlišování. Pochopil jsem, jaký zmatek všechny smysly, tedy zrak, sluch, čich, chuť a dotyk, způsobují. Co dělat se stále se opakujícími prožitky? Ani po tisíci letech těchto prožitků nebude člověk uspokojen. Člověk užívá vládu nad světem a všechny radosti, jež jsou s tím spojeny, avšak co je na tom skvělého a mimořádného? Vždyť všechno podléhá zániku a smrti. Prosím, řekni mi, co je třeba získat, aby člověk dosáhl věčného uspokojení?

Nyní jsem jasně pochopil jedovatost smyslových zážitků, které jen zvětšují mé utrpení. Skutečným hrdinou na tomto světě je jen ten, kdo se rozhodl bojovat s mocnou armádou vlastních smyslů. Armádě velí pocit ega a boje se účastní koně smyslových zážitků. Město zvané tělo je touto armádou zcela obklíčeno. Se svými smysly musí bojovat i svatí muži. A jen ten, kdo z této bitvy vyjde vítězně, je skutečný mudrc. Ostatní jsou jen stroje z masa a kostí.

Na nemoc zvanou touha smyslů neexistuje jiný lék než vzdání se honby za potěšením. Žádná bylina, svatá pouť ani mantra tu nepomůžou. Jako když lupiči přepadnou v hlubokém lese osamělého poutníka, tak jsem byl já přepaden svými smysly. Tyto smysly jsou nečisté a vedou jen k neštěstí. Vytvářejí chtivost a nenasytnost a je těžké je přemoci. Jsou příčinou dalšího zrození. Jsou to nepřátelé člověka poznání a přátelé hloupých a nevědomých. Hříšný člověk se k nim uchyluje a člověk ušlechtilý se jim vyhýbá. V temnotě nevědomosti se potulují jako duchové a jsou prázdné a bezcenné, jako uschlý bambus, dobrý jen na podpal.

Pane, jsi jediným útočištěm prosebníka, jen ty ho můžeš spasit. Prosím, vysvoboď mne z tohoto oceánu samsáry svou osvícenou radou. Nejjistějším způsobem jak odstranit utrpení je oddanost mudrci, jako jsi ty.

- ↑ -

VI.2.7, 8

BHUŠUNDA odpověděl:

Jsi požehnán, neboť jsi duchovně procitl a toužíš se povznést výš. Tvá inteligence je plně probuzena. Proto cítím, že jsi schopen pochopit mé rady. Poslechni si tedy, co ti nyní řeknu, a věz, že se to zrodilo z dlouhodobé zkušenosti.

Co se nám jeví jako „já“ a „ti druzí“, není tvé Já. Když hledáš, kde „já“ a „druzí“ jsou, nenajdeš je. Přesvědčení, že „já“, „ty“ ani „svět“ neexistují, vede ke štěstí, nikoli k utrpení. Původ nevědomosti nelze určit. Ani po důkladném zkoumání nedokážeme zjistit, zda projevený svět vznikl z nevědomosti, nebo se nevědomost zrodila z projeveného světa. Tato dvojice, nevědomost a svět, to jsou ve skutečnosti dva aspekty téhož. Jediné, co existuje, je neomezené Vědomí neboli Brahman, a projevený svět je jako fata morgána, o níž lze říci, že „je“ nebo „není“.

Semínkem projeveného světa je pocit ega, neboť z pocitu ega vyrůstá strom projeveného světa. Smysly a smyslové objekty, různé formy podmíněností, nebe a země s horami a řekami, dělení času i všechna jména a všechny formy, to jsou rozličné části stromu zvaného projevený svět.

Je-li toto semínko spáleno, nic se z něho nezrodí. A jak lze semínko spálit? Pátráš-li po podstatě pocitu ega, zjistíš, že ji nelze nalézt. V tom tkví poznání. Oheň poznání spálí semínko zvané pocit ega na popel. Protože je pocit ega naší představou, zdá se existovat a vytvářet projevený svět. Jestliže se této falešné představy vzdáme, pocit ega zmizí a objeví se poznání Já.

Na samém počátku projeveného světa pocit ega neexistoval. Jak tedy můžeme věřit, že pocit ega, „já“ a „ty“ či dualita a ne-dualita jsou skutečností? Kdo se upřímně a poctivě snaží o pochopení Pravdy poté, co ji přijal z úst svého učitele a studoval ve svatých textech, snadno dosáhne poznání Já.

To, co se jeví jako svět, je rozmach vlastních představ a myšlenek, tedy rozvinutí sankalpy. Základem světa je Vědomí. Svět je optická iluze, jež má povědomí o své podstatě. Proto jej lze považovat za skutečný i neskutečný. Ve zlatém náramku je zlato skutečností a náramek představou. Projevení či neprojevení iluze světa není nic jiného než změna představy. Kdo to pochopil, toho nezajímá potěšení světa ani nebe a toto je jeho poslední vtělení.

- ↑ -

VI.2.9, 10

BHUŠUNDA pokračoval:

Ó nebešťane, přestaň považovat objekty projeveného světa za projevení neomezeného Vědomí. Setrvej v čirém Já. Netečnost se objevuje v důsledku vlastního projevení a objevuje se ve Vědomí, ač se zdá od Vědomí oddělená. Tak jako stejný vítr, jenž rozdmýchá oheň, může také oheň uhasit, tak totéž Vědomí podporuje vědomí i netečnost. Kéž tvé vědomí a tvá probuzená inteligence pochopí, že pocit ega čili „já“ neexistuje, pak budeš To, co skutečně jsi. Tvé vědomí se rozplyne ve Vědomí absolutním, aniž by vyvolávalo vznik objektů. A to je potom Brahman, jež nelze s ničím srovnat.

Celý vesmír je prostoupen neomezeným a nerozděleným Vědomím. Pochop to a dělej, co si přeješ. Člověk vnímá svět rozličností, jen dokud jsou jeho oči zaslepené nevědomostí. Ale všechny ty rozličné objekty jsou stejně málo skutečné jako vidiny člověka s poruchou zraku.

Netečný vesmír je neoddělitelný od neomezeného Vědomí, podobně jako zář odrážející se na vodní hladině je neoddělitelná od hladiny. Stejně tak není skutečný rozdíl mezi poznáním a nevědomostí. Protože má Brahman neomezené možnosti, projevuje se v neomezeném Vědomí netečnost i vědomí. Netečnost existuje v Brahman jako možnost, podobně jako existují budoucí vlny na klidné vodní hladině. Není úmyslem vody vytvořit vlny a není úmyslem Brahman vytvořit svět. Proto má smysl tvrdit, že bez platné příčiny nemůže stvoření existovat, a je to tudíž jen zdání, fata morgána. Jediné, co existuje, je Brahman. Brahman je klid a mír. Brahman je nestvořené a nic nevytváří.

Jsi tímto Brahman, jež je homogenní, celistvé a nedělitelné jako prostor. Jsi tím, kdo zná. Ať něco víš nebo ne, zůstaň bez pochybností. Jakmile pochopíš, že jsi nezrozené neomezené Vědomí, pak je tvá nevědomost a bláhovost u konce a mizí i projevený svět. Tam, kde existuje nejvyšší Brahman (a protože je neomezené, existuje všude), tam vzniká projevený svět. Totéž Brahman, totéž neomezené Vědomí, existuje ve stéblu trávy, v dřevě, ve vodě a ve všech věcech, které jsou ve vesmíru. Povaha Brahman je nepopsatelná a nedefinovatelná. Kromě Brahman neexistuje nic, proto jej nelze s ničím porovnat. O podstatě Brahman nemá smysl ani mluvit. To, co je zakoušeno, když zmizí pocit ega, je totéž Brahman, jež je dosaženo člověkem, v němž pocit ega zůstává, když pátrá po jeho podstatě. A následkem pátrání se pocit ega rozplyne ve Vědomí.

- ↑ -

VI.2.11, 12

BHUŠUNDA pokračoval:

V nejvyšším stavu je ustálen ten, v němž stejnou reakci přivodí nebezpečná zbraň i nahá žena. Člověk by měl poctivě provádět duchovní cvičení, dokud nedosáhne stavu, v němž reaguje na objekty, jako by šlo o sen. Kdo poznal Já, toho nemůžou zasáhnout psychické nemoci ani trápení.

Tak jako jed, který člověk pozřel, neztrácí totožnost jedu a způsobí fyzickou nevolnost, tak se Já stane džívou, aniž by ztratilo svoji totožnost neomezeného Vědomí. A Vědomí na sebe vezme i podobu nevědomí a netečnosti.

Zdá se, jakoby něco z Brahman vznikalo, ale ve skutečnosti je to od Brahman neoddělitelné. Jed se v těle stává jedovatým a jedem zůstává. Podobně se Já nerodí a neumírá, ale z jiného úhlu pohledu vstupuje do bytí a zaniká.

Aby člověk dokázal překročit oceán samsáry, jakoby to byla jen stopa malého telete, nesmí nechat svůj rozum zatemnit vnímáním objektů. K překročení oceánu samsáry člověku nepomohou bohové ani jiné prostředky. Jak může v Já, jež je všudypřítomné a přebývá ve všem, vzniknout mysl či pocit ega? Nikde nikdy pro nikoho neexistuje dobro ani zlo, potěšení ani bolest, úspěch ani neúspěch. Nikdo nic nekoná ani nezakouší.

Říkat, že pocit ega vznikl v Já, to je jako tvrdit, že prostor charakterizovaný vzdálenostmi vznikl v prostoru. Pocit ega není skutečný, je to jen klam a iluze. V prostoru je pouze prostorovost a podobně samo vědomí existuje ve vědomí. Nejsem to, co se nazývá pocit ega neboli „já“, a nejsem ani opak toho. Vědomí je velice jemné a málo patrné, proto může existovat neomezené jako hora v každé malinkaté částečce. Toto nejjemnější Vědomí začne zakoušet představy jako „já“ či „tamto“ a tyto představy se zdají být skutečné. Tak jako je vír jen forma vody, jsou pocit ega či prostor jen představy ve Vědomí. Ukončení těchto představ se označuje jako vesmírný zánik. Všechny světy vznikají a zanikají jen jako pouhé představy. Vědomí neprochází žádnou změnou. Ve Vědomí neexistuje zážitek radosti a bolesti, ani v něm nevznikají myšlenky jako „toto jsem já“. Vědomí nezakouší odvahu, potěšení, strach, paměť, osud či krásu. Tyto věci nejsou v Já vnímány o nic více než hadí stopy ve tmě.

BHUŠUDA pokračoval:

Brahman skýtá nektar a tím je stvořený svět. Protože však prostor a čas ve skutečnosti neexistují, je takový stvořený svět neskutečný. To, co se zdá existovat, není odděleno od Já, od Šivy. Tak jako se voda může jevit jako vodní vír a kouř v dálce jako mrak, stejně tak má Vědomí, jež si uvědomilo samo sebe a je tak příčinou představy, mezi sebou a představou třetí faktor, a tím je stvořený svět. Stvořený svět je jen zdání. Pokud tuto představu skutečnosti dobře prozkoumáme, neskutečný projevený svět zmizí.

Projevený svět je jako obraz namalovaný na plátně. A jako se plátno pomalované různými barvami jeví velmi přitažlivě, stejně tak přitažlivý se zdá i projevený svět s různými smyslovými zkušenostmi. Tento projevený svět závisí na pozorovateli, na pocitu ega, který je sám o sobě neskutečný. Projevený svět je proto neoddělitelný od nejvyššího Já, podobně jako je tekutost vody neoddělitelná od vody.

Světlem Vědomí je Já. Jestliže se v Já objeví pocit „já“, vzniká stvořený svět. Stvořený svět a stvořitel existují pouze jako představy. Protože pohyb je nedílnou vlastností vody, neexistuje pohyb vody jako takový. Voda je, jaká je, tedy pohyblivá, proudící. Ale pokud se na tutéž vodu podíváme v jiném čase či jiném místě, vzniká představa pohybu. Podobně je tomu s Vědomím. Je neomezené a stálé jako prostor, a není si tudíž prostoru v sobě vědomo. Ale pokud ve Vědomí vznikne uvědomění spojené s prostorem a časem, objeví se představa stvořeného světa.

Pochop, že vše, co zakoušíš skrze mysl, například rozum nebo pocit ega, není nic jiného než nevědomost. Nevědomost zmizí díky vlastnímu úsilí. Polovina nevědomosti je odstraněna ve společnosti mudrců a svatých mužů, čtvrtina studiem svatých textů a zbylá čtvrtina vlastním úsilím.

VASIŠTHA vysvětluje Rámovi:

Člověk by se měl uchýlit do společnosti světců a v jejich přítomnosti zkoumat pravdu týkající se stvořeného světa. Je třeba vyhledat mudrce a uctívat ho, neboť jakmile člověk mudrce nalezne a pobývá v jeho přítomnosti, polovina nevědomosti zmizí. Další čtvrtina nevědomosti se rozptýlí studiem svatých knih a poslední čtvrtina vlastním úsilím. Přítomnost mudrce zastavuje honbu za potěšením, a je-li touha po potěšení díky vlastnímu úsilí jasně odmítnuta, je nevědomost pryč. To vše se může přihodit najednou, nebo i jedno po druhém.

- ↑ -

VI.2.13

BHUŠUNDA pokračoval:

Palác, který si představíme ve své fantazii, nestojí na skutečných základech a podobně iluzorní projevený svět není založen na skutečném čase a prostoru. Čas, prostor a projevený svět jsou jen slova. Projevený svět je prchavý a jeho základem je činnost mysli, pohyb mysli. Projevení je jako vůně ve vzduchu, avšak oproti skutečné vůni, kterou vnímají i druzí, je projevený svět zakoušen pouze tou myslí, která si ho představuje. Tak jako je sen zakoušen pouze tím, kdo ho sní, je projevený svět zakoušen pouze tím, v jehož mysli vzniká.

V této souvislosti existuje stará legenda, která mluví o tom, jak se Indra, král bohů, ukryl do nitra malinkaté částečky.

Kdysi kdesi existoval strom plnící všechna přání. Na jedné z jeho větví vyrostlo ovoce, jímž je tento vesmír. Plod tohoto ovoce je jedinečný a zcela se liší od jiného ovoce. Stejně jako jsou v ovoci červi, přebývají v tomto světě nejrůznější bytosti, například bohové, démoni a lidé. Plod obsahuje zemi, nebe i podsvětí a je obrovský, neboť je projevem neomezeného Vědomí. Protože v sobě zahrnuje možnost bezpočtu různých zážitků, je velmi svůdný a lákavý. Vyzařuje z něj inteligence a jeho jadřinec představuje pocit ega. Plod obsahuje spoustu různých druhů bytostí, od těch hloupých a nevědomých až po ty, jež jsou blízké osvícení.

Uvnitř tohoto plodu je i král bohů Indra. Jednou, když Višnu a ostatní bohové odpočívali, přepadli Indru mocní démoni. Pronásledovaný Indra prchal do deseti směrů, ale nakonec byl démony přemožen. Když na chvilku pozornost démonů ochabla, Indra toho rychle využil. V okamžení se vzdal představy, že je obrovský, a představil si sám sebe v malinkatém těle.

Takto mohl vstoupit do nepatrné částečky a zde našel klid a mír. Zapomněl na válku s démony. Představil si palác, město a celý stát, i s dalšími městy a okolními lesy. Uzřel celý svět, celý vesmír s nebem i peklem, a přišla mu myšlenka, že je Indrou, králem nebes. Zanedlouho se mu narodil syn, jemuž dal jméno Kunda. Po určitém čase opustil Indra tělo a jako lampa, v níž dohořel olej, dosáhl nirvány.

Kunda se stal dalším Indrou a vládl nad třemi světy. I on byl požehnán synem, stejně chrabrým a skvělým jako on sám. Jeho rod se rozrůstal a i dnes vládne nebi jeden z jeho potomků. Tak v této nepatrné částečce existuje mnoho králů vládnoucích svému království.

- ↑ -

VI.2.14

BHUŠUNDA pokračoval:

Ve stejné rodině se narodil jedinec, jenž se stal králem nebes a zároveň měl předurčeno ukončit cyklus zrození a smrti. Následoval rad učitele bohů Brhaspatiho a dosáhl poznání. V situacích, tak jak přicházely, udělal vždy to, co bylo třeba. Vykonával náboženské obřady a také bojoval s démony.

V jeho mysli se objevilo přání vnímat Skutečnost absolutního Brahman. Vyhledal tedy samotu, vstoupil do hluboké meditace a setrval ve vnitřním klidu. Nahlédl nejvyšší Já, Brahman, všudypřítomné a všeprostupující, jež je vším, všude a ve všech časech. Nahlédl Brahman, jemuž patří všechny ruce a nohy, všechny oči, hlavy a tváře. Nahlédl Brahman, jež je oproštěno od smyslů, ale je samotným jejich základem. Nahlédl Brahman, jež je zcela odpoutané, ale vše mu patří, je oproštěné od všech vlastností a dovedností, ale zároveň je jimi obdařeno. Nahlédl Brahman, jež je uvnitř i vně všech bytostí, pohyblivých i nepohyblivých, jež je daleko i blízko, a přece nepoznané, neboť sotva patrné. Toto Brahman je v každé věci sluncem, měsícem i zemským prvkem, je skutečností hory i oceánu, je základní podstatou všeho. Toto Brahman má povahu stvořeného světa, ale přesto je osvobozeným Já, původním Vědomím. Ačkoli je vším, je prostý všeho.

Tento Indra uviděl Brahman v nádobě, v oblečení, ve stromu, v opici, v člověku, v nebi, v horách, ve vodě, v ohni i ve vzduchu, uviděl jej v rozličných projevech a činnostech. Pochopil, že Brahman je Skutečností projeveného světa. Rozjímal o Brahman skrze své čiré, očištěné vědomí a zcela se ponořil do meditace. Pochopil, že Brahman v Indrovi je nebeské království, a převzal vládu nad celým vesmírem.

Stejně jako tento Indra vládl vesmíru uvnitř nepatrné částečky, existovalo nespočetně dalších Indrů a dalších vesmírů. Dokud člověk vnímá pozorované objekty jako něco skutečného a hmotného, projevený svět plyne dál. Tato neustále se proměňující mája plyne dál, dokud není pochopena pravda a dokud mája neustane ve svém působení. Kdekoli a jakkoli tato mája působí, pamatuj si, že je to jen v důsledku pocitu ega. Jakmile je prozkoumána a pochopena skutečnost týkající se ega, mája okamžitě zmizí. Skutečnost či neomezené Vědomí jsou zcela oproštěny od dělení na subjekt a objekt a od vnímání hrubé hmoty. Je tu čirá prázdnota s jedinou Skutečností, neomezeným a nepodmíněným Vědomím.

- ↑ -

VI.2.15, 16

BHUŠUNDA pokračoval:

Stejně jako vznikl v centru malinkaté částečky celý vesmír, protože si Indra takové stvoření představil, tak jakmile se někde objeví pocit ega, tam vzniká i svět. Pocit ega je prvotní příčina projeveného světa, jenž je stejně iluzorní jako modř nebe.

V důsledku skrytých tendencí a sklonů vyrůstá v prostoru, na hoře jménem Brahman, ze semínka pocitu ega strom projeveného světa. Hvězdy jsou jeho květy, řeky jeho žíly, hory jeho listy. A představy a omezení jsou jeho plody. Tento svět tvoří jen rozvinuté představy o jeho existenci.

Celé projevení je jako obrovský oceán, v němž vznikají jako vlny jednotlivé světy. Projevený svět se rozvíjí v důsledku iluze a tato iluze znemožňuje poznání Já, a tudíž i osvobození. Svět se zdá krásným a přitažlivým díky neustále se měnící scenérii bytostí, jež se rodí a pak zase umírají.

Ó nebešťane, toto stvoření se dá přirovnat i k pohybu větru. Větrem je pocit ega a pohybem větru je projevený svět. Tak jako pohyb nelze oddělit od větru a jako vůně patří dané květině, tak je pocit ega spjat s projeveným světem. V samotném významu pojmu „pocit ega“ se skrývá svět a v samotném významu slova „svět“ se již skrývá pocit ega. Oba jsou na sobě vzájemně závislé. Je-li člověk schopen prostřednictvím probuzené inteligence odstranit pocit ega, odstraní ze svého vědomí i nečistotu zvanou projevený svět.

Ó nebešťane, ve skutečnosti nic takového jako pocit ega neexistuje. Pocit ega se objeví záhadně, bez příčiny a bez hmatatelné podstaty. Jediné Brahman prostupuje vším a pocit ega je falešný. A protože je pocit ega falešný, pak je falešný i svět, který je pro ego tak skutečný. Co je neskutečné, je neskutečné, a to ostatní, co zbývá, je věčný klid a mír. A To jsi ty.

Když to vše nebešťan vyslechl, vstoupil do hluboké meditace a dosáhl nejvyššího stavu. Někdy se stane, že se i nevědomá osoba stane nesmrtelnou, tak jako v tomto případě. Nesmrtelnost však lze získat pouze poznáním Skutečnosti, ničím jiným.

VASIŠTHA řekl Rámovi:

Padne-li učení na úrodnou půdu, tedy potká-li se s připravenou myslí, pak se mysl rozvine do probuzené inteligence. Kde není mysl připravená, tam se učení neuchytí. Z pocitu ega vzniká představa „to je moje“, která se rozvine v celý projevený svět.

Ó Rámo, poté, co jsem vše vyslechl, jsem se vrátil za ostatními mudrci a vyprávěl ti o osvobození nebešťana, jež proběhlo tak snadno. Od doby, kdy jsem příběh z úst Bhušundy slyšel, uplynulo již jedenáct světových cyklů.

- ↑ -

VI.2.17, 18

VASIŠTHA pokračoval:

Mocný strom zvaný stvoření, jenž skýtá plody sladké i hořké, plody štěstí i neštěstí, plody dobrého i zlého, dojde svého konce v okamžiku, kdy je pocit ega rozpoznán jako iluzorní. Kdo chápe pocit ega jako neskutečný a dosáhl tudíž stavu dokonalé rovnováhy, ten již nikdy neupadne do smutku. Jakmile poznání Já rozptýlí falešnou představu pocitu ega, pak pocit ega, dosud považovaný za skutečný, zmizí. Kam zmizí, nikdo neví. Nikdo nemá potuchy, kam odchází prvotní hybatel těla. Tělo, podobně jako list stromu, do sebe ze země nasaje vláhu v podobě pocitu ega. Poznání Já však ukáže falešnost pocitu ega a tak jako Slunce způsobí, že se pocit ega vypaří a promění v jemnou vodní páru, v Brahman. Chybí-li poznání Já, vyroste ze semínka pocitu ega v jediném okamžiku mohutný strom. V semínku je ukryt celý strom, bezpočet větví, listů, květů a plodů. Člověk poznání dobře ví, že celé stvoření je ukryto v semínku, jímž je pocit ega.

Toto vše neskončí ani smrtí. Za smrt označujeme to, když je představa skutečnosti jenom převedena z jedné látky na druhou. Pohleď, přímo před tebou je bezpočet bytostí a jejich světů, které si v sobě vytvořily. Mysl vzniká v životní síle, v práně, a svět existuje v mysli. V okamžiku smrti opustí prána tělo a vstoupí do prostoru, kde je kosmickým větrem unášena sem a tam. Pohleď na všechny prány a džívy s jejich představami a v nich ukrytými světy, jak vyplňují celý prostor. Svým vnitřním zrakem je vidím přímo před sebou.

Celý prostor je zaplněn pránami zemřelých. V pránách existuje mysl a v mysli se nachází svět podobně jako v semínku olej. Životní síla, prána, je nesena v prostoru a všechny světy jsou neseny v mysli, podobně jako se vzduchem nese vůně květů. To však lze vidět jen zrakem vnitřním, nikoli fyzickým, Rámo. Tyto světy existují vždy a všude. Jsou jemnější než prostor, neboť jejich povahou je esence myšlenek a představ. Ve skutečnosti se odnikud nikam nepohybují. Ale pro každého džívu složeného z prány, mysli a představ je představa zahrnující vlastní stvořený svět naprosto skutečná, neboť džíva věří v hmatatelnost a reálnost stvořeného světa. Všechny objekty na břehu rychle plynoucí řeky, se v odrazu od hladiny zdají být v pohybu, třebaže ve skutečnosti nejsou. A podobně svět vytvořený džívou můžeme chápat jako v pohybu nebo jako nehybný. Avšak v Já, v neomezeném Vědomí, takový pohyb neexistuje. Je to podobné, jako když pohybujeme s nádobou z místa na místo, ale prostor uvnitř nádoby je přitom nehybný. Jen v důsledku klamného přesvědčení o existenci stvořeného světa se tento svět zdá existovat. Ve skutečnosti existuje pouze Brahman, nestvořené a nezničitelné.

VASIŠTHA pokračoval:

I když se má za to, že tento svět vzniká v kosmickém prostoru, tak ten, kdo se v něm nachází, ho jako takový nezakouší. Kdo cestuje na lodi, ten se s lodí pohybuje, ale pokud sedí uvnitř lodi a nevidí ven, tak žádný pohyb nevnímá. Tak jako umí schopný umělec vytvořit na svých obrazech či řezbách iluzi prostoru a dálky, podobně vytváří mysl představu vzdálenosti i uvnitř nepatrné částice. Jde o překroucení zkušenosti ohledně velkých či naopak nepatrných objektů. Podobně je tu překroucené zakoušení světa a podsvětí, přestože jsou svět a podsvětí jen zdání. A z toho dále vzniká klamná představa toho, co je žádoucí či naopak nežádoucí.

Bytosti schopné vnímání zakoušejí existenci údů a jiných částí svého těla díky své vnitřní inteligenci a podobně džíva, čili v tomto případě kosmický džíva, si v sobě uvědomuje existenci světa rozmanitosti. Neomezené Vědomí je nezrozené a nedělitelné jako prostor a všechny světy jsou v něm jako jeho údy. Kdyby byl kus železa schopen vnímat, mohl by si v sobě představit možnou existenci nože nebo jehly, a podobně v sobě džíva vidí nebo zakouší existenci tří světů, ačkoli je to jen falešné vnímání, klam. I v netečném semínku existuje potenciální strom s nespočetnými větvemi, listy, květy a plody, ačkoli v semínku tato různorodost listů, květů atd. ještě není. Podobně existují všechny světy v Brahman v nerozlišeném stavu. Když se v zrcadle odráží město, pak ať už považuješ zrcadlo za vnímání schopné či nikoli, můžeš buď říci, že město v zrcadle vidíš, nebo oprávněně tvrdit, že město odražené v zrcadle neexistuje, a tudíž jej vidět nelze. Podobně se to má ve vztahu mezi třemi světy a Brahman. To, čemu se říká svět, není ve skutečnosti nic jiného než čas, prostor, pohyb a hmota, a v důsledku vzájemné provázanosti je to vše neoddělitelné od pocitu ega.

To, co vnímáme jako svět, je nejvyšší Já, jež se projevuje jako svět, ale samo nepodstupuje žádnou změnu. Zdá se být tím, co si jedinec v daném čase a prostoru představuje. Toto zdání vzniká jako představa v mysli, přičemž sama mysl není nic jiného než Vědomí. Projevený svět je tudíž klamný, neskutečný. Sankalpa neboli myšlenky a představy, vásaná neboli podmíněnost mysli a džíva, živá bytost, nejsou nic jiného než neomezené Vědomí. Třebaže jsou vnímány, zůstávají iluzemi, s výjimkou toho, kdy jsou pochopeny jako jediná Skutečnost, neomezené Vědomí. Jsou-li pryč falešné představy, je tu osvobození neboli mókša. A tvrdit, že světy jsou sem a tam unášeny v prostoru, nemá smysl, neboť všechno to je jen zdání, za nímž stojí jediná Skutečnost, neomezené Vědomí.

- ↑ -

VI.2.19

RÁMA se zeptal:

Ó mudrci, řekni mi prosím o formě, povaze džívy, o místu, jaké zaujímá, a o jeho vztahu k nejvyššímu Já.

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, džíva je ve skutečnosti nejvyšší Vědomí, které si představilo, že zakouší samo sebe, a uvědomilo se jako objekt. Také se tomu říká čit neboli čiré Vědomí. Džíva není ani malinkatou částečkou ani ničím velkým a hmotným, není prázdnem ani ničím jiným. Všudypřítomné čiré Vědomí zakoušející svou vlastní existenci se nazývá džíva. Je menší než nejmenší částečka a větší než to největší. Mudrci chápou džívu jako všudypřítomné Vědomí. Ať je zakoušen jakýkoli objekt, je to jen vlastní odraz tohoto džívy. Na cokoli džíva pomyslí, to je dříve či později zakoušeno. Zakoušení je podstatou džívy, podobně jako je pohyb podstatou větru. Jakmile zakoušení zmizí, džíva se stává Brahman.

Protože je podstatou džívy Vědomí, tak jakmile džíva zakusí představu pocitu ega, vytvoří si čas, prostor, pohyb a hmotu a začne působit v těle a skrze tělo. Veškeré iluzorní představy, jež uvnitř sebe vnímá, jsou pak pro něho skutečné, podobně jako se člověku jeví skutečně smrt zakoušená ve snu. V daném okamžiku člověk zapomíná svoji pravou podstatu a ztotožňuje se s falešnou představou. Přijímá nezáměrné spojení s pěti smysly a zakouší jejich fungování, jakoby to byla jeho vlastní zkušenost. Obdařen pěti smyslovými schopnostmi, projevuje se člověk jakožto puruša neboli přítomné vtělení a virádž neboli vesmírná bytost. Jde o jemnou, mentální bytost, prvotní projev vycházející z nejvyššího Bytí.

Tato bytost, tento jedinec vzniká sám od sebe, roste a upadá, sílí a slábne a pak odchází. Má povahu mysli (myšlenek a představ), v jemné formě se nazývá púrjaštaka neboli osmidílné město. Tato jemnohmotná bytost je malá i velká, projevená i neprojevená. Prostupuje vším, uvnitř i vně. Má osm končetin – pět smyslů, mysl, pocit ega a propojenost bytí s nebytím. Právě tato vesmírná bytost vyzpívala všechny védy a zavedla pravidla chování a zvyklosti, které platí dodnes.

Její hlava sahá do nebeských výšin, nohy jsou podsvětím a břicho vesmírným prostorem. Její boky jsou světy, krev je vodou, maso zemí, žíly řekami, ruce světovými stranami a vlasy hvězdami. Prána je kosmickým větrem, jiskra života je měsíčním kotoučem a mysl je souborem všech představ. Jeho „já“ je to nejvyšší Já, Átman.

Z této kosmické bytosti neboli kosmického džívy, zvaného též virádž, vznikají další džívové a ti se nacházejí ve všech třech světech. Brahma, Višnu, Rudra a další bohové jsou výtvory mysli kosmického džívy. Bozi, démoni i nebeské bytosti jsou projevem jeho myšlenek a představ. Džíva vznikl z Vědomí a tam je jeho místo. Tisíce takových vesmírných bytostí zvaných virádž vzniklo a tisíce jich v budoucnu opět vznikne.

- ↑ -

VI.2.20, 21

VASIŠTHA pokračuje:

Kosmická bytost virádž je mentální povahy, jejím základem jsou myšlenky a představy. A to, co si představí, to se v kosmickém prostoru vtělí do pěti prvků. Ó Rámo, vše, co se zdá být stvořeno, je mudrci chápáno jako rozbujení myšlenek a představ. Kosmická bytost je prvotní příčinou veškerého projeveného světa a důsledek má tutéž povahu jako příčina.

Vše se nachází ve Vědomí, nikoli v nevědomí. Každé stvoření, od malého červa až po boha Rudru, vzniklo z prvotní myšlenky, podobně jako mohutný strom vyroste z nepatrného semínka. Ačkoli se vesmír rozvinul z nepatrné částečky, základem tohoto rozvinutí či vývoje je Inteligence, nikoli netečnost. Tak jako kosmická bytost vznikla a projevila se jakožto vesmír, tak začaly existovat i všechny věci, skrze nepatrnou částečku.

Ve skutečnosti však nic není velké nebo malé. Každá představa, která se v Já objeví, je zakoušena, jakoby byla skutečná. Z měsíčního prvku vznikne mysl a mysl vytvoří představu Měsíce. Stejným způsobem dá jediný džíva vznik všem ostatním. Mudrci chápou džívu jako esenci nacházející se v semínku. V něm je ukryta blaženost Já, kterou džíva prožívá jakoby nezávisle na Já. Bez zjevného důvodu se zde objeví ztotožnění džívy s pěti základními elementy. Džíva přesto zůstává džívou a ve skutečnosti není těmito prvky omezen. Je uvnitř i vně elementů, přičemž složením těchto elementů vzniká to, co nazýváme tělo. Ztotožnění džívy s pěti základními elementy vytváří závoj, kvůli němuž džíva není schopen vidět svou skutečnou podstatu, podobně jako člověk od narození slepý není schopen vidět svou cestu. Osvobození neboli mókša znamená pro džívu zničení nevědomosti a pochopení své nezávislosti na elementech a na pocitu ega.

Ó Rámo, člověk by se měl snažit o to, být džňánin, člověk poznání a přímé zkušenosti, nikoli džňánabandhu, tedy nepravý džňánin, který skutečného džňánina jen napodobuje. Kdo je to nepravý džňánin? Ten, kdo podobně jako sochař studující umění studuje svaté texty pro potěšení nebo prospěch, aniž by podle učení svatých textů žil. V jeho životě se neodráží poznání z knih. Více ho zajímá uplatnění vědomostí k zajištění fyzické pohody a uspokojení smyslů. Proto nevědomého člověka stavím nad takového nepravého džňánina.

Džňána neboli moudrost znamená poznání Já a jiné druhy poznání jsou jen její slabé odrazy. Člověk by měl na světě pracovat natolik, aby si vydělal na poctivé žití. Měl by žít tak, aby si udržoval životní sílu. Měl by udržovat životní sílu, aby mohl získat poznání. A měl by zkoumat a poznat to, co ho osvobodí od utrpení.

- ↑ -

VI.2.22

VASIŠTHA pokračoval:

Džňánin je ten, kdo si nevšímá následků činů, protože je ustálen v poznání Já a nevnímá ani mysl jedince ani objekty. Džňánin je ten, u něhož byly odstraněny všechny podmíněnosti mysli. Džňánin je ten, jehož inteligence je bez pokroucení a jehož pochopení nevede k novému zrození. Bez připoutanosti, tužeb a záměrného konání se zabývá jednoduchými činnostmi, jako jsou jedení či oblékání, i spontánními činy, vhodnými v situacích, které samy od sebe přicházejí. Je moudrý neboli pandita.

Bytosti nacházející se na tomto světě nevstoupily do existence a v existenci nepokračují na základě svého záměru. Tyto bytosti totiž nejsou skutečné, ačkoli se tak jeví. Příčinný vztah přichází později kvůli logickému zdůvodnění tohoto falešného, neskutečného stvoření. Jaký je účel vzniku faty morgány? Ti, kdo se snaží najít důvod pro vznik faty morgány, jakoby se snažili vyskočit na ramena vnuku syna neplodné ženy. Jedinou příčinou faty morgány a iluze je neschopnost správného vnímání, neboť jakmile je situace prozkoumána, iluze zmizí. Po správném vnímání a nahlédnutí je odhaleno, že všechny věci jsou nejvyšší Já, Átman, jsou-li však věci vnímány skrze mysl, je tu džíva se svými podmíněnostmi. Důkladné zkoumání ukáže, že džíva je ve skutečnosti nejvyšší Já. Je-li džíva uchopen myslí, zdá se být džívou, který podléhá změně, zrození a smrti.

Kdo má přímou zkušenost kosmického Bytí, ten nevnímá různorodost, třebaže jeho oči hledí na svět. I když jeho mysl stále funguje, není v ní chaotický pohyb myšlenek ani jejich rozmach do všech možných směrů. Mysl takového člověka označujeme jako ne-mysl, je bez pohybu myšlenek. Takový člověk jedná bez záměru, je jako suchý list ve větru.

Nevědomý hlupák, spoutaný podmíněnostmi mysli, vychvaluje činnosti, jež jsou přikázané ve svatých textech. Je tomu tak proto, že není duchovně probuzen a jeho smysly baží po objektech. Moudrý člověk drží své smysly pod kontrolou a zůstává soustředěn na Já. Neexistuje zlato, které by nemělo konkrétní formu, ani Brahman zcela prostý projevu. Osvobození znamená zrušení představy stvoření a projeveného světa. U konce vesmírného cyklu během období zániku existuje jediná totální temnota zahalující celý stvořený svět. V očích mudrce je však přesto celý vesmír obalen jedinou Skutečností, Brahman. Oceán je navzdory různorodosti a pohybům, jež se v něm projevují, jediný a homogenní. Existuje jediné Brahman, které zahrnuje veškerou různost i pohyb. V rámci pocitu ega existuje svět a v rámci stvořeného světa existuje pocit ega. Tato dvojice je nerozlučná. Aniž by tu byla příčina, aniž by tu byl záměr, tak v sobě džíva vidí stvořený svět. Zlatý náramek znamená zlato. Pokud nevnímáme náramek, náramek zmizí a je tu pouze zlato. Proto ten, kdo zná Skutečnost, ač je žijící, nežije, ač je umírající, neumírá a ač je existující, neexistuje. Činnosti, které provádí, jsou funkce těla postrádající vlastní záměr.

VASIŠTHA pokračoval:

V každém těle existuje džíva jako sněhová vločka, zdánlivě velká a těžká ve velkých a hmotných bytostech a lehká a nepatrná v malých bytostech. A se svými představami vstupuje jako třetí faktor „já“, ego. Uvědomuje si samo sebe a ztotožňuje se s tělem, ač je tělo neskutečné a skutečným se jen jeví. Tato trojice, (džíva neboli duše jedince, déha neboli tělo a ahankára neboli ego, já – pozn. L.V.) vytváří obal karmy nazývaný karma-kóša. Karma-kóša je pro džívu omezením vyplývajícím z jeho minulých skutků. Tak jako vůně v květině existuje džíva ve spermatu rodičů. A jako se sluneční paprsky rozprostřou po celé zemi, rozprostře se džíva do celého těla.

Ačkoli je džíva všude, uvnitř i vně těla, ztotožňuje se s životní energií (pocházející ze spermatu) a tak má svůj příbytek v samotném centru, v srdci bytosti. Cokoli si džíva představí, to se stává pro danou bytost zkušeností, kterou zakouší. A dokud se džíva nevzdá všech myšlenek, všech pohnutek mysli, dokud se z něj nestane ne-mysl, nedosáhne klidu a míru a nezbaví se falešné představy „já jsem to a to“. Ó Rámo, dosud ještě zakoušíš myšlenky a pocity, ale jestliže tvé jáství neboli pocit ega zmizí, spočineš jako prostor a bude tu klid a mír.

Mudrci obdaření poznáním Já žijí a fungují ve světě, jako by byli umělými figurínami. Jejich tělesné orgány fungují, ale okolní svět nevyvolá v jejich vědomí sebemenší rozruch. Kdo existuje jako prostor a neovlivňuje ho nic, co se v prostoru odehrává, nemá žádná omezení, je osvobozený.

Kdo se nedokáže zbavit přesvědčení o existenci různosti, nezbaví se ani utrpení. Kdo je spokojen s tím, co má na sobě, co jí a jaké je jeho místo k odpočinku, ten září jako císař. Ačkoli se může zdát, že je jeho život omezený, je vnitřně volný a prázdný, bez jakýchkoli podmíněností. Ačkoli se může zdát, že je ponořen do činnosti, ve skutečnosti o nic neusiluje, ale funguje, jako by byl v hlubokém spánku. Jediným opravdovým rozdílem mezi nevědomým člověkem a mudrcem je ten, že mudrc neboli znalec Pravdy je oproštěn od podmíněností a sklonů mysli. A to, co se podmíněné mysli jeví jako svět, to je nepodmíněnou myslí nahlíženo jako Brahman.

Cokoli se ve světě projeví, to chvíli existuje, pak mizí a znovu se rodí. Ty jsi však To, co se nerodí ani neumírá, Rámo. Jakmile v tobě jednou vykvete poznání Já, nemá pak projevený svět nad tebou žádnou moc. Ze spáleného semínka již nikdy nevyroste strom. Mudrc spočívá v Já, ať už se zabývá činností, nebo je nečinný. Nejvyšší klid a mír zakouší jen ten, v němž zcela vyhasla touha po potěšení, nikoli jedinec, který dosáhl klidu mysli jinými prostředky.

- ↑ -