Jóga Vasištha

KNIHA ŠESTÁ: O osvobození

Příběh vyprávěný Bhušundou

VI.2.1

RÁMA se zeptal:

Jestliže se člověk vzdá činnosti a vůli po činnosti, tělo odejde. Jak je potom možné, aby v takovémto stavu přebývala živá bytost?

VASIŠTHA odvětil:

Vzdát se psychických sklonů a představ může pouze živá bytost, nikoli ten, kdo je mrtev. Co je to Kalpaná neboli představa, myšlenka, činnost mysli? Kalpaná je pocit ega. A vzdát se pocitu ega znamená pochopit, že pocit ega je falešný. Kalpaná je představa vytvořená v jedinci vnějším objektem. Vzdát se této představy znamená, že představa musí získat povahu prázdna. Vzpomínky jsou Kalpaná. Proto moudří říkají, že nejlepší je být bez vzpomínek. Paměť obsahuje to, co bylo prožito, a stejně tak i to, co prožito nebylo. Vzdej se vzpomínek na to, co bylo i nebylo prožito, a ustáli se v Já jako dítě, které ještě napůl spí.

Tak jako hrnčířský kruh pokračuje v otáčení jen v důsledku setrvačnosti, tak pokračuj v životě a činnosti, aniž bys používal představy a myšlenky. Pak se mysl promění v čirou sattvu. Z celého srdce prohlašuji, že vzdát se myšlenek a představ je nejvyšší dobro. Proč na to lidé neslyší? Jak mocná je iluze! Jejím vlivem se člověk svého klamu nevzdá, třebaže drží v rukou vzácný drahokam vičáry, dotazování. Největším dobrem pro člověka je nevnímat objekty a nevytvářet představy. Toto je třeba zakoušet.

Spočineš-li v klidu a míru ve vlastním Já, pak poznáš, že v porovnání s tím je i stav císaře bezvýznamný jako stéblo trávy. Když se člověk chce někam vydat, stačí, aby k tomu přiměl mysl, nohy pak jdou samy a další činnost mysli není třeba. Chovej se jako ony nohy a činnost prováděj stejným způsobem. Jednej tak, že se dopředu vzdáš plodů svých činů i snahy po odměně, jednej bez touhy po úspěchu a potěšení. Smyslové objekty tak ztratí svoji přitažlivost a budou tím, čím doopravdy jsou. I když se v kontaktu se smyslovými objekty objeví pocit potěšení, nechej ho, ať tě vede směrem k Já. Nevytvářej si touhu po plodech činů ani nebuď nečinný. To, co svazuje, je vůle něco dělat, nebo naopak nic nedělat. Nepřítomnost této vůle znamená osvobození. Ve skutečnosti tu není nic, co je třeba, ani nic, co není třeba, neboť vše je čiré Bytí. Kéž tvůj rozum takto nerozlišuje. Setrvej navždy v Tom, co skutečně jsi. Základem utrpení jsou představy „já“ a „moje“. Pokud takové představy ustanou, je tu osvobození. Dělej, co se ti líbí.

- ↑ -

VI.2.2

VASIŠTHA pokračoval:

Podobně jako hliněná armáda není nic jiného než figurky z hlíny, tak celý vesmír není nic jiného než čiré Já, neduální, ne-dvojné. A pokud existuje jen samo neduální Já, co je potom objektem a kdo objekt pozoruje? Mimo nejvyšší Já neexistuje nic takového jako „já“ a „moje“.

RÁMA řekl:

Je-li tomu tak, proč se člověk má vzdát zlých činů a oddat se činům dobrým?

VASIŠTHA řekl:

Nejprve mi, Rámo, řekni, co je to čin a jak čin vzniká, jaké jsou jeho kořeny a jak mohou být zničeny.

RÁMA řekl:

Ó pane, co má být zničeno, musí být zbaveno kořenů. Zničit je třeba právě kořeny. Dokud trvá tělo, je tu konání. Konání je zakořeněno v samsáře, v projeveném světě. Každá činnost v těle vychází z pohybových orgánů, jejichž semínkem jsou vásany, tedy zvyky a podmíněnosti mysli. Tyto podmíněnosti pracující skrze smysly zahrnují i to, co je vzdáleno. Smysly mají své kořeny v mysli, mysl má své kořeny v džívovi a džíva je podmíněné vědomí, jež má své kořeny v nepodmíněném, které je kořenem a příčinou všeho. Brahman je kořenem nepodmíněného a samo Brahman je bez kořenů. Každé konání je tedy založeno na vědomí, jež se ztotožnilo s objektem a koná činy. Pokud se toto neděje, je tu nejvyšší stav.

VASIŠTHA řekl:

Ó Rámo, co je tedy třeba udělat a čeho je třeba se vzdát? Dokud je tu tělo, pokračuje mysl ve své existenci, ať už je vtělená osoba osvícená či nevědomá. Jak se člověk může vzdát své individuality, jak se může vzdát toho, že je džíva? Má se zříci mylné představy „já konám“ a začít dělat to, co je třeba. Je-li probuzena vnitřní Inteligence, projevený svět zmizí a objeví se odpoutanost, oproštěnost od myšlenek. Tomu se říká osvobození. Vzdá-li se člověk vnímání objektů, je tu klid a mír, jenž se nazývá Brahman. Vnímání a uvědomování si objektů znamená konání, jež se rozroste do samsáry a projeveného světa. Konec takového pomýleného vnímání znamená osvobození. Ó Rámo, dokud je tu tělo, je nemožné vzdát se činnosti. Takové odevzdání by dávalo činnosti důležitost a toho, co je pro nás důležité, se nemůžeme doopravdy vzdát.

- ↑ -

VI.2.3.

RÁMA se zeptal:

Jak se může z uvědomování či prožitku stát neuvědomování či neprožitek, když to, co existuje, nemůže přestat existovat, a to, co neexistuje, nemůže začít existovat?

VASIŠTHA odpověděl:

Je pravda, že to, co je, nemůže přestat být, a to, co není, neexistuje. Stejně jednoduché a snadné je vyřešit prožitek a neprožitek. Protože slovo „prožitek“ a všechno, k čemu odkazuje, je založeno na klamu a falši, vede to k utrpení. Vzdej se uvědomování si „prožitku“ a buď ustálen v uvědomování si nejvyššího Poznání. To je potom nirvána.

Dobré a zlé skutky odejdou, je-li tu pochopení, že ve skutečnosti vůbec neexistují. Kořeny všeho konání, pokud ještě nejsou zničeny, je třeba důkladně prozkoumat. Tak jako je vše, co vyraší ze země, od země neoddělitelné, tak je vše, co vznikne z Vědomí, neoddělitelné od Vědomí. Tekutost je neoddělitelná od tekutiny a podobně v Brahman neexistuje rozdělení ani mezi myslí a Vědomím. Činnost zvaná uvědomování vzniká bez příčiny ve Vědomí a je od Vědomí neoddělitelná. Jak by mohla být dobrá či zlá, když sama o sobě vůbec neexistuje?

Konání má své kořeny v těle, které je zase zakořeněno v pocitu ega. Vzdáme-li se představy ega, ego zmizí a tím jsou zničeny kořeny konání. Člověk, který zanechal konání, se netouží něčeho vzdávat ani nechce nic vlastnit. Zůstává ustálen v Tom, co je, a jeho činy jsou spontánní, protože on ve skutečnosti nic nekoná. Takový člověk pracuje bez osobního záměru, jen pomocí svých pohybových orgánů, podobně jako jsou bez vlastního záměru věci unášeny proudem při povodni. Vzdá-li se mysl zvyků a podmíněností, ztratí objekty svou přitažlivost.

Pochopení a probuzení Inteligence, to samo znamená, že se člověk vzdal představy konání. Jaký smysl má „konání“ či „konec konání“? „Vzdát se konání“ znamená, že ustane uvědomování si činu a prožitku, že jsou pryč sklony a podmíněnosti mysli a že je dosaženo klidu, míru a vyrovnanosti. Jestliže je tu místo skutečného odevzdání odevzdání falešné, člověk se chová jako nevědomé zvíře. Je zmatený a jako posedlý se zříká každé činnosti. Kdo skutečně pochopil, co to znamená vzdát se konání, ten ví, že to nemá co dělat s činností nebo nečinností. Kdo skutečně pochopil, zakouší nejvyšší klid a mír, ať už pečuje o dům a rodinu, nebo odešel do ústraní samoty. Pro toho, kdo je naplněn klidem a mírem, je dům jako lesní samota, zatímco pro toho, kdo je neklidný, je i samota lesa jako přelidněné město. Pro toho, kdo je v klidu a míru, je celý svět tichým lesem. Pro toho, kdo má tisíce myšlenek a klid nenachází, je svět oceánem utrpení.

- ↑ -

VI.2.4

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, je-li utišen pocit ega, projevený svět zmizí, dojde ke spontánnímu odevzdání představ o objektech, a jako když v lampě dojde olej, je tu konec vnímání objektů i vztahů mezi nimi. Odevzdání není konání. Pravé odevzdání je založeno na pochopení. Není-li v lampě pochopení doplňován olej pocitu ega a pocitů „já“ nebo „moje“, pak to, co zůstane, je poznání Já. Kdo pocity „já“ a „moje“ neodevzdal právě takovým způsobem, ten nepoznal skutečné odevzdání, skutečné pochopení ani klid a mír. Pocitu jáství se člověk může lehce vzdát, pokud ho bez zaváhání nahradí pochopením, že pocit „já“ neexistuje. Je třeba o tomto pochybovat?

Představy jako „jsem to a to“ či „nejsem to a to“ nejsou od Vědomí oddělené, nejsou na něm nezávislé. Vědomí je jako prázdný prostor. Jak v něm může existovat klam? Není tu klam ani ten, kdo je oklamán, není tu zmatení ani ten, kdo je zmaten. Všechno to vzniká jen proto, že není jasně vnímána skutečnost. Pochop to a setrvej v klidu a tichu. To je nirvána.

Tatáž věc, pomocí níž zakoušíš představu pocitu ega, ti v jediném okamžiku umožní pochopit jeho neexistenci. Pak překročíš oceán samsáry. Nejvyššího stavu dosáhne ten, kdo je schopen přemoci svou vlastní povahu a přirozenost. Takový člověk je hrdina. Jedině toho, kdo je schopen překonat šestero nepřátel (jimiž jsou káma neboli sexuální touha, kródha neboli zloba, lóbha neboli chtivost, móha neboli neschopnost rozlišovat, mada neboli pýcha a mátsarja neboli žárlivost – pozn. L.V.), lze považovat za moudrého člověka. Ostatní jsou jen opice v lidské podobě. Kdo je schopen překonat představy vznikající v mysli, je skutečný člověk, puruša. Takový člověk je člověk poznání.

Jakmile se v tobě objeví vnímání objektu, nahraď ho pochopením „toto nejsem já“ (praxe neti neti, ne toto ne tamto – pozn. L.V.). Pak takové vnímání, jež je vnímáním nevědomého člověka, okamžitě zmizí. K pravému pochopení není třeba něco poznat. Jediné, co je zapotřebí, je zbavit se klamu a mylného chápání. Není-li iluze opakovaně oživována, přestane existovat. Vznikne-li v tobě představa, podobně jako vzniká pohyb ve větru, pochop, že ty tou představou nejsi, a zbav ji tak opory.

Kdo nezvítězil nad chtivostí, pýchou a klamem, tomu čtení tohoto textu nepřinese užitek. Je to jen plýtvání časem.

Pocit ega vzniká v Já, podobně jako vzniká pohyb ve větru. Pocit ega není od Já oddělen. Projevuje se díky Já, jež je skutečností a základem všeho. Já nevzniká ani nezaniká. Nic jiného než Já neexistuje. Jak může někdo říci, zda je nebo není? Nejvyšší Já je v nejvyšším Já, Neomezené je v Neomezeném, klid a mír je v klidu a míru. Toto je jediné, co existuje. Není žádné „já“, „svět“ ani „mysl“.

- ↑ -

VI.2.5

VASIŠTHA pokračoval:

Konečné osvobození, vyhasnutí neboli nirvána je nirvána. V klidu a míru je klid a mír. V božském je božskost. Nirvána je také anirvána neboli nevyhasnutí, jež je spojené s prostorem, ale také s ním spojené není. Jakmile se objeví správné pochopení toho, že pocit ega není skutečný, není problém odolat útoku nepřátel či nemoci. Neboť bylo-li zničeno semínko projeveného světa, jímž je pocit ega, pak projevený svět odejde s ním. Tak jako se zrcadlo zamlží v důsledku vodní páry rozptýlené ve vzduchu, tak je Já zahaleno kvůli falešnému pocitu ega. Pocit ega způsobí vznik veškerého okolního projevení. Jakmile je pocit ega pryč, zazáří Já svým světlem, podobně jako zazáří Slunce, jsou-li rozptýleny mraky. Jako se hlína hozená do oceánu v oceánu rozptýlí, tak se pocit ega, vstoupí-li do Já, v Já rozplyne.

Dokud je tu pocit ega, projevuje se totéž Brahman, totéž neomezené Vědomí, ve formě rozličných objektů s rozličnými jmény. Je-li pocit ega pryč, zazáří Brahman jako čiré neomezené Vědomí. Pocit ega je semínkem, z něhož vyrůstá vesmír. Je-li semínko spáleno, slova jako „svět“, „omezení“ či „pocit ega“ ztrácejí smysl. Je-li rozbita hliněná nádoba, zůstane jen hlína. Odejde-li pocit ega, rozličnost zanikne. Tak jako objekty ve světě vnímáme jen tehdy, svítí-li Slunce, tak se rozličnost projeveného světa objeví jen se vznikem pocitu ega. Ó Rámo, neznám žádnou alternativu k poznání Já, k pochopení falešnosti pocitu ega. Nic jiného než poznání Já ti nezajistí skutečné dobro. Nejprve se tedy vzdej pocitu ega a nahlédni své Já jako celý vesmír. Poté pochop, že veškerý vesmír není nic jiného než Já, nic jiného než Brahman. Osvoboď se od jakéhokoli neklidu způsobeného představami o projeveném světě.

Kdo nepřemohl pocit „já“, nemůže dosáhnout nejvyššího stavu. Avšak tak jako se kapka oleje vsákne do čistého oblečení, tak má-li člověk čisté srdce, může do něj proniknout učení týkající se duchovního probuzení. V této souvislosti ti budu vyprávět starou pověst.

- ↑ -

Před dávnými časy jsem se zeptal moudrého Bhušundy, koho považuje na tomto světě za nevědomého a pomýleného?

BHUŠUNDA řekl:

Kdysi žil na vrcholku jedné hory vidjádhara neboli nebešťan, nebeská bytost. Tento vidjádhara byl nevědomý a většinu života se oddával smyslovému potěšení, ale osvojil si správný životní styl, který mu zajistil dlouhý život. Trvalo dlouho, než si uvědomil nekonečný koloběh radosti a bolesti i nekonečné utrpení, které přináší touha po smyslovém potěšení. Trvalo dlouho, než v něm uzrálo pochopení, že by měl dosáhnout stavu, ve kterém není zrození ani smrti. A s takovým naladěním mysli za mnou přišel, náležitě mě uctil a pak mi položil otázku.

NEBEŠŤAN se zeptal:

Ó pane, tyto smysly jsou neustále drážděny tužbou po uspokojení a stávají se tak zdrojem nekonečné bolesti a utrpení. Toto jsem pochopil a nyní hledám útočiště u tvých nohou.

- ↑ -

VI.2.6

NEBEŠŤAN pokračoval:

Prosím, pověz mi o tom, co je neomezené a oproštěné od růstu i pádu, co je čiré, bez začátku a bez konce. Dosud jsem žil, jako bych byl ve spánku, nyní jsem byl milostí Já probuzen. Prosím, zachraň mne od spalujícího žáru klamu a iluze.

Bytosti se rodí, a poté, co se opotřebují a vyčerpají, zemřou. A to vše ne pro dharmu, ne pro nirvánu. Nezdá se, že by toto byl konec bloudění v klamu a iluzi. Objekty potěšení, na něž se zaměřujeme, tuto iluzi posilují a stále se proměňují. Nenacházím v nich už žádné zalíbení. Poznal a užil jsem si všech potěšení nebe. Nyní byla touha po potěšení spálena na popel ohněm rozlišování. Pochopil jsem, jaký zmatek všechny smysly, tedy zrak, sluch, čich, chuť a dotyk, způsobují. Co dělat se stále se opakujícími prožitky? Ani po tisíci letech těchto prožitků nebude člověk uspokojen. Člověk užívá vládu nad světem a všechny radosti, jež jsou s tím spojeny, avšak co je na tom skvělého a mimořádného? Vždyť všechno podléhá zániku a smrti. Prosím, řekni mi, co je třeba získat, aby člověk dosáhl věčného uspokojení?

Nyní jsem jasně pochopil jedovatost smyslových zážitků, které jen zvětšují mé utrpení. Skutečným hrdinou na tomto světě je jen ten, kdo se rozhodl bojovat s mocnou armádou vlastních smyslů. Armádě velí pocit ega a boje se účastní koně smyslových zážitků. Město zvané tělo je touto armádou zcela obklíčeno. Se svými smysly musí bojovat i svatí muži. A jen ten, kdo z této bitvy vyjde vítězně, je skutečný mudrc. Ostatní jsou jen stroje z masa a kostí.

Na nemoc zvanou touha smyslů neexistuje jiný lék než vzdání se honby za potěšením. Žádná bylina, svatá pouť ani mantra tu nepomůžou. Jako když lupiči přepadnou v hlubokém lese osamělého poutníka, tak jsem byl já přepaden svými smysly. Tyto smysly jsou nečisté a vedou jen k neštěstí. Vytvářejí chtivost a nenasytnost a je těžké je přemoci. Jsou příčinou dalšího zrození. Jsou to nepřátelé člověka poznání a přátelé hloupých a nevědomých. Hříšný člověk se k nim uchyluje a člověk ušlechtilý se jim vyhýbá. V temnotě nevědomosti se potulují jako duchové a jsou prázdné a bezcenné, jako uschlý bambus, dobrý jen na podpal.

Pane, jsi jediným útočištěm prosebníka, jen ty ho můžeš spasit. Prosím, vysvoboď mne z tohoto oceánu samsáry svou osvícenou radou. Nejjistějším způsobem jak odstranit utrpení je oddanost mudrci, jako jsi ty.

- ↑ -

VI.2.7, 8

BHUŠUNDA odpověděl:

Jsi požehnán, neboť jsi duchovně procitl a toužíš se povznést výš. Tvá inteligence je plně probuzena. Proto cítím, že jsi schopen pochopit mé rady. Poslechni si tedy, co ti nyní řeknu, a věz, že se to zrodilo z dlouhodobé zkušenosti.

Co se nám jeví jako „já“ a „ti druzí“, není tvé Já. Když hledáš, kde „já“ a „druzí“ jsou, nenajdeš je. Přesvědčení, že „já“, „ty“ ani „svět“ neexistují, vede ke štěstí, nikoli k utrpení. Původ nevědomosti nelze určit. Ani po důkladném zkoumání nedokážeme zjistit, zda projevený svět vznikl z nevědomosti, nebo se nevědomost zrodila z projeveného světa. Tato dvojice, nevědomost a svět, to jsou ve skutečnosti dva aspekty téhož. Jediné, co existuje, je neomezené Vědomí neboli Brahman, a projevený svět je jako fata morgána, o níž lze říci, že „je“ nebo „není“.

Semínkem projeveného světa je pocit ega, neboť z pocitu ega vyrůstá strom projeveného světa. Smysly a smyslové objekty, různé formy podmíněností, nebe a země s horami a řekami, dělení času i všechna jména a všechny formy, to jsou rozličné části stromu zvaného projevený svět.

Je-li toto semínko spáleno, nic se z něho nezrodí. A jak lze semínko spálit? Pátráš-li po podstatě pocitu ega, zjistíš, že ji nelze nalézt. V tom tkví poznání. Oheň poznání spálí semínko zvané pocit ega na popel. Protože je pocit ega naší představou, zdá se existovat a vytvářet projevený svět. Jestliže se této falešné představy vzdáme, pocit ega zmizí a objeví se poznání Já.

Na samém počátku projeveného světa pocit ega neexistoval. Jak tedy můžeme věřit, že pocit ega, „já“ a „ty“ či dualita a ne-dualita jsou skutečností? Kdo se upřímně a poctivě snaží o pochopení Pravdy poté, co ji přijal z úst svého učitele a studoval ve svatých textech, snadno dosáhne poznání Já.

To, co se jeví jako svět, je rozmach vlastních představ a myšlenek, tedy rozvinutí sankalpy. Základem světa je Vědomí. Svět je optická iluze, jež má povědomí o své podstatě. Proto jej lze považovat za skutečný i neskutečný. Ve zlatém náramku je zlato skutečností a náramek představou. Projevení či neprojevení iluze světa není nic jiného než změna představy. Kdo to pochopil, toho nezajímá potěšení světa ani nebe a toto je jeho poslední vtělení.

- ↑ -

VI.2.9, 10

BHUŠUNDA pokračoval:

Ó nebešťane, přestaň považovat objekty projeveného světa za projevení neomezeného Vědomí. Setrvej v čirém Já. Netečnost se objevuje v důsledku vlastního projevení a objevuje se ve Vědomí, ač se zdá od Vědomí oddělená. Tak jako stejný vítr, jenž rozdmýchá oheň, může také oheň uhasit, tak totéž Vědomí podporuje vědomí i netečnost. Kéž tvé vědomí a tvá probuzená inteligence pochopí, že pocit ega čili „já“ neexistuje, pak budeš To, co skutečně jsi. Tvé vědomí se rozplyne ve Vědomí absolutním, aniž by vyvolávalo vznik objektů. A to je potom Brahman, jež nelze s ničím srovnat.

Celý vesmír je prostoupen neomezeným a nerozděleným Vědomím. Pochop to a dělej, co si přeješ. Člověk vnímá svět rozličností, jen dokud jsou jeho oči zaslepené nevědomostí. Ale všechny ty rozličné objekty jsou stejně málo skutečné jako vidiny člověka s poruchou zraku.

Netečný vesmír je neoddělitelný od neomezeného Vědomí, podobně jako zář odrážející se na vodní hladině je neoddělitelná od hladiny. Stejně tak není skutečný rozdíl mezi poznáním a nevědomostí. Protože má Brahman neomezené možnosti, projevuje se v neomezeném Vědomí netečnost i vědomí. Netečnost existuje v Brahman jako možnost, podobně jako existují budoucí vlny na klidné vodní hladině. Není úmyslem vody vytvořit vlny a není úmyslem Brahman vytvořit svět. Proto má smysl tvrdit, že bez platné příčiny nemůže stvoření existovat, a je to tudíž jen zdání, fata morgána. Jediné, co existuje, je Brahman. Brahman je klid a mír. Brahman je nestvořené a nic nevytváří.

Jsi tímto Brahman, jež je homogenní, celistvé a nedělitelné jako prostor. Jsi tím, kdo zná. Ať něco víš nebo ne, zůstaň bez pochybností. Jakmile pochopíš, že jsi nezrozené neomezené Vědomí, pak je tvá nevědomost a bláhovost u konce a mizí i projevený svět. Tam, kde existuje nejvyšší Brahman (a protože je neomezené, existuje všude), tam vzniká projevený svět. Totéž Brahman, totéž neomezené Vědomí, existuje ve stéblu trávy, v dřevě, ve vodě a ve všech věcech, které jsou ve vesmíru. Povaha Brahman je nepopsatelná a nedefinovatelná. Kromě Brahman neexistuje nic, proto jej nelze s ničím porovnat. O podstatě Brahman nemá smysl ani mluvit. To, co je zakoušeno, když zmizí pocit ega, je totéž Brahman, jež je dosaženo člověkem, v němž pocit ega zůstává, když pátrá po jeho podstatě. A následkem pátrání se pocit ega rozplyne ve Vědomí.

- ↑ -

VI.2.11, 12

BHUŠUNDA pokračoval:

V nejvyšším stavu je ustálen ten, v němž stejnou reakci přivodí nebezpečná zbraň i nahá žena. Člověk by měl poctivě provádět duchovní cvičení, dokud nedosáhne stavu, v němž reaguje na objekty, jako by šlo o sen. Kdo poznal Já, toho nemůžou zasáhnout psychické nemoci ani trápení.

Tak jako jed, který člověk pozřel, neztrácí totožnost jedu a způsobí fyzickou nevolnost, tak se Já stane džívou, aniž by ztratilo svoji totožnost neomezeného Vědomí. A Vědomí na sebe vezme i podobu nevědomí a netečnosti.

Zdá se, jakoby něco z Brahman vznikalo, ale ve skutečnosti je to od Brahman neoddělitelné. Jed se v těle stává jedovatým a jedem zůstává. Podobně se Já nerodí a neumírá, ale z jiného úhlu pohledu vstupuje do bytí a zaniká.

Aby člověk dokázal překročit oceán samsáry, jakoby to byla jen stopa malého telete, nesmí nechat svůj rozum zatemnit vnímáním objektů. K překročení oceánu samsáry člověku nepomohou bohové ani jiné prostředky. Jak může v Já, jež je všudypřítomné a přebývá ve všem, vzniknout mysl či pocit ega? Nikde nikdy pro nikoho neexistuje dobro ani zlo, potěšení ani bolest, úspěch ani neúspěch. Nikdo nic nekoná ani nezakouší.

Říkat, že pocit ega vznikl v Já, to je jako tvrdit, že prostor charakterizovaný vzdálenostmi vznikl v prostoru. Pocit ega není skutečný, je to jen klam a iluze. V prostoru je pouze prostorovost a podobně samo vědomí existuje ve vědomí. Nejsem to, co se nazývá pocit ega neboli „já“, a nejsem ani opak toho. Vědomí je velice jemné a málo patrné, proto může existovat neomezené jako hora v každé malinkaté částečce. Toto nejjemnější Vědomí začne zakoušet představy jako „já“ či „tamto“ a tyto představy se zdají být skutečné. Tak jako je vír jen forma vody, jsou pocit ega či prostor jen představy ve Vědomí. Ukončení těchto představ se označuje jako vesmírný zánik. Všechny světy vznikají a zanikají jen jako pouhé představy. Vědomí neprochází žádnou změnou. Ve Vědomí neexistuje zážitek radosti a bolesti, ani v něm nevznikají myšlenky jako „toto jsem já“. Vědomí nezakouší odvahu, potěšení, strach, paměť, osud či krásu. Tyto věci nejsou v Já vnímány o nic více než hadí stopy ve tmě.

BHUŠUDA pokračoval:

Brahman skýtá nektar a tím je stvořený svět. Protože však prostor a čas ve skutečnosti neexistují, je takový stvořený svět neskutečný. To, co se zdá existovat, není odděleno od Já, od Šivy. Tak jako se voda může jevit jako vodní vír a kouř v dálce jako mrak, stejně tak má Vědomí, jež si uvědomilo samo sebe a je tak příčinou představy, mezi sebou a představou třetí faktor, a tím je stvořený svět. Stvořený svět je jen zdání. Pokud tuto představu skutečnosti dobře prozkoumáme, neskutečný projevený svět zmizí.

Projevený svět je jako obraz namalovaný na plátně. A jako se plátno pomalované různými barvami jeví velmi přitažlivě, stejně tak přitažlivý se zdá i projevený svět s různými smyslovými zkušenostmi. Tento projevený svět závisí na pozorovateli, na pocitu ega, který je sám o sobě neskutečný. Projevený svět je proto neoddělitelný od nejvyššího Já, podobně jako je tekutost vody neoddělitelná od vody.

Světlem Vědomí je Já. Jestliže se v Já objeví pocit „já“, vzniká stvořený svět. Stvořený svět a stvořitel existují pouze jako představy. Protože pohyb je nedílnou vlastností vody, neexistuje pohyb vody jako takový. Voda je, jaká je, tedy pohyblivá, proudící. Ale pokud se na tutéž vodu podíváme v jiném čase či jiném místě, vzniká představa pohybu. Podobně je tomu s Vědomím. Je neomezené a stálé jako prostor, a není si tudíž prostoru v sobě vědomo. Ale pokud ve Vědomí vznikne uvědomění spojené s prostorem a časem, objeví se představa stvořeného světa.

Pochop, že vše, co zakoušíš skrze mysl, například rozum nebo pocit ega, není nic jiného než nevědomost. Nevědomost zmizí díky vlastnímu úsilí. Polovina nevědomosti je odstraněna ve společnosti mudrců a svatých mužů, čtvrtina studiem svatých textů a zbylá čtvrtina vlastním úsilím.

VASIŠTHA vysvětluje Rámovi:

Člověk by se měl uchýlit do společnosti světců a v jejich přítomnosti zkoumat pravdu týkající se stvořeného světa. Je třeba vyhledat mudrce a uctívat ho, neboť jakmile člověk mudrce nalezne a pobývá v jeho přítomnosti, polovina nevědomosti zmizí. Další čtvrtina nevědomosti se rozptýlí studiem svatých knih a poslední čtvrtina vlastním úsilím. Přítomnost mudrce zastavuje honbu za potěšením, a je-li touha po potěšení díky vlastnímu úsilí jasně odmítnuta, je nevědomost pryč. To vše se může přihodit najednou, nebo i jedno po druhém.

<<< Pokračování tohoto dílu příště. >>>

- ↑ -