Jóga Vasištha

KNIHA ŠESTÁ: O osvobození

Příběh krále jménem Ikšváku

VI.1.117

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, tvůj vlastní předek, král Ikšváku, se jednoho dne zamyslel, jaký původ má svět, plný nejrůznějších trápení, jakými jsou stáří, smrt, bolest a iluze. Nemohl nalézt odpověď, proto řádně uctil svého otce Manua, syna Brahmy, a poté se na něj obrátil s otázkou.

IKŠVÁKU se zeptal:

Pane, tvá vůle mě přiměla, abych ti předložil svoji otázku. Co je původem světa? A jak se lze osvobodit ze samsáry?

MANU odpověděl:

Můj synu, co tu vidíš, ve skutečnosti neexistuje. Nic z toho doopravdy neexistuje! Není tu ani nic, co by bylo skryté za myslí a smysly. Neexistuje nic jiného než Já, jež je věčné a neomezené. To, co lze pozorovat jako vesmír, není nic jiného než odraz tohoto Já. V důsledku energie kosmického Vědomí, je tento odraz viděn jako vesmír či jako živé bytosti. A to nazýváš světem. Není tu omezení ani osvobození. Existuje pouze neomezené Vědomí, nikoli jednota nebo mnohost. Zanechej představ o omezení a osvobození a spočiň v klidu a míru.

- ↑ -

VI.1.118 - 120

MANU pokračoval:

Jestliže v sobě čiré Vědomí vytvoří pojmy a představy, přijme totožnost jedince, džívy. Takový jedinec pak putuje v projeveném světě, v samsáře. Podobně jako když během zatmění můžeme vidět to, co dříve vidět nebylo, je možné skrze zážitky jedince vnímat čiré zakoušení, jímž je neomezené Vědomí. Poznání Já však nelze získat studiem posvátných knih ani pomocí gurua. Poznání Já může být dosaženo pouze skrze Já pro Já.

Považuj své tělo a smysly za nástroje zakoušení, nikoli za sebe sama. Představa, že jsem tělo, je omezením a hledající by se jí měl vzdát. K osvobození vede teprve pochopení a neustálé si uvědomování, že nejsem věc, ale čiré Vědomí. Dokud člověk nenahlíží Já oproštěné od stáří a smrti, naříká si, jak je bezmocný, a takovými myšlenkami nevědomost posiluje. Oprosti svou mysl od nečistých myšlenek a představ. Oproštěný od myšlenek a představ spočívej v Já. Setrvej ustálený ve stavu vyrovnanosti i při činnostech, kterými se zabýváš, a vládni svému království v klidu a radosti.

Pán Šiva si v projeveném světě hraje a pak svět vtáhne do sebe. Síla či energie, která vytváří omezení, je také silou, která osvobozuje, která stvořený svět zničí. Tak jako strom prostupuje všechny své části, větve i listy, tak neomezené Vědomí prostupuje celý vesmír. A nevědomý člověk to nechápe, přestože Vědomí prostupuje každou částečku jeho bytí. Kdo pochopí, že Já je vším, zakouší blaženost.

Člověk by měl k takovému pochopení dospět studiem svatých textů a pobýváním ve společnosti mudrců. To je první stupeň. Druhým stupněm je pátrání a dotazování se. Třetím stupněm je odpoutanost, neulpívání a osvobození od myšlenek.

Čtvrtým stupněm je přetržení pout vásan, tedy sklonů a podmíněností mysli. Pátým stupněm je blaženost pocházející z čirého uvědomění, kdy osvobozený mudrc žije napůl jako ve spánku. Šestým stupněm je poznání Já, kdy je mudrc ponořen do blaženosti a žije jakoby v hlubokém spánku. Sedmým stupněm je transcendentální stav turíja, stav dokonalé čistoty a rovnováhy, jenž sám o sobě je osvobozením. Za ním (stále v rámci sedmého stupně) je stav turíja-atíta, který je mimo jakýkoli popis. První tři stupně představují stavy bdění. Čtvrtý stupeň představuje snový stav. Následuje stav hlubokého spánku naplněný blažeností a stav turíja, stav neduálního Vědomí. Stav za stavem turíja je nepopsatelný. Ten, kdo ho dosáhne, je ustálen v čirém Bytí, bez rozdělování na subjekt a objekt. Takový člověk netouží po smrti ani po životě. Je v jednotě se vším. Je osvobozen od těla.

- ↑ -

VI.1.121 – 122

MANU pokračoval:

Osvobozeným mudrcem může být člověk, který se vzdal světského života, ale i ten, kdo pečuje o rodinu. Mudrc ví, že není tím, kdo koná, proto nezakouší trápení. Ví, že na ničem nelpí, že jeho mysl je neutrální, bez sklonů a podmíněností, a že není ničím jiným než čirým a neomezeným Vědomím, proto nezakouší trápení. Je oproštěn od představ „já a druzí“, proto nezakouší trápení. Ať už je kdekoli a v jakékoli společnosti, ví, že vše, co je, je takové, jaké je, a proto nezakouší trápení. Ví, že všechno směřování je projevem věčného Já. Při různých příležitostech zakouší člověk radost či bolest jen v důsledku nevědomosti a omezení. Je-li však omezení oslabeno nebo zničeno, není tu radost ani bolest, nadšení ani smutek. Činnost, která pochází z oslabených sklonů a vásan, je ne-činností, její semínka neklíčí, tudíž nepřinášejí následky. Osvobozený člověk vykonává svou činnost za pomoci těla, ale srdce a mysl jsou v nejvyšším klidu a míru.

Kromě poznání Já se všechny jiné schopnosti, jež jedinec získal, ztratí, nejsou-li opakovaně používány. Poznání Já však nezmizí, ale den za dnem roste.

Jedinec existuje jen do té doby, dokud trvá touha po potěšení. I tato touha vyrůstá z nevědomosti! Když se objeví poznání Já, touha odpadne a s tím se Já vzdá pocitu jáství a pochopí svoji neomezenou povahu. Kdo zakouší pocity „to je moje“ nebo „já jsem to a to“, upadá do propasti nevědomosti. Kdo se takových představ ve své mysli zřekl, stoupá výš a výš. Nahlédni Já, které samo sebe ozařuje a prostupuje vším. Jakmile je všudypřítomnost Vědomí pochopena, překročí člověk oceán samsáry.

Nahlédni, že cokoli udělal Brahma či Višnu, to jsi udělal ty. Cokoli je kdykoli poznáno, to vše je Já neboli neomezené Vědomí. Jsi neomezené Vědomí. S čím jej lze porovnat? Nejsi prázdno ani ne-prázdno, nejsi vědomí ani ne-vědomí, nejsi já ani nikdo druhý! Spočívej v tomto pochopení. Neexistuje místo zvané osvobození! Jakmile zmizí pocit ega, zmizí i nevědomost, a právě to se nazývá osvobozením.

Kdo dosáhl poznání Já, stojí mimo kastovní systém, mimo předpisy běžného života i mimo příkazy a zákazy svatých knih. Je jako lev, který se probojoval z klece ven. Jeho činy jsou bez vůle a záměru, proto není poznamenán jejich následky. Je mimo chválu i hanu, neoddává se uctívání ani se mu nevyhýbá. Neznepokojují ho druzí a on neznepokojuje druhé. Sám si zaslouží být uctíván, veleben a oslavován. Nikoli náboženský obřad, ale uctívání právě takového mudrce může člověku pomoci dosáhnout poznání.

- ↑ -

VI.1.123

VASIŠTHA pokračoval:

Ikšváku takto poučen došel osvícení. Ó Rámo, přijmi i ty stejný postoj.

RÁMA se zeptal:

Je-li povaha osvíceného člověka taková, jak jsi ji popsal, co je na ní tak mimořádného a skvělého?

VASIŠTHA pokračoval:

A co je mimořádného a skvělého na tom, když člověk získá schopnost, jakou je například létání vzduchem? Přirozeností nevědomého člověka je nepřítomnost klidu a vyrovnanosti. Pro osvíceného člověka jsou charakteristické čistota mysli a nepřítomnost tužeb. Osvíceného člověka však nelze popsat charakteristickými vlastnostmi. Osvícený člověk je oproštěn od zmatku a iluze. Samsára došla svého konce a žádostivost, chamtivost, včetně dalších špatných vlastností jsou u něho zcela oslabeny.

Pán Šiva přijme vědomí já a stane se džívou Základní prvky se objeví ve vesmíru bez zjevného důvodu. Jedinec, který vznikl z Pána Šivy, zakouší objekty ve vesmíru, jakoby je sám stvořil. Takto bez zjevného důvodu každý jedinec vznikne a začne fungovat a od té chvíle se jeho vlastní činy stávají příčinami následných zážitků radosti a bolesti. A příčinou činů jedince je omezenost jeho chápání.

Příčinou omezení je tedy omezené pochopení jedince včetně jeho vlastních myšlenek a představ. A nepřítomnost omezeného pochopení je pak osvobozením. Oprosti se od všech myšlenek a představ. Jsi-li něčím na tomto světě přitahován, jsi omezený. Nejsi-li přitahován, jsi svobodný. Ať děláš či prožíváš cokoli, ve skutečnosti to neděláš a neprožíváš ty. Pochop to a buď svobodný.

Každá myšlenka neboli sankalpa existuje v mysli. Podmaň si mysl myslí. Očisti mysl myslí. Odstraň mysl myslí. Pradlena odstraňuje špínu jinou špínou, mýdlem. Zapíchnutý trn odstraníme pomocí jiného trnu. Protilátkou na jed je jiný jed. Džíva má tři formy, hmotnou, jemnou a pak formu nejvyšší. Hmotnou formou je fyzické tělo. Jemnou formou či jemným tělem je mysl se svými představami a omezeními. Vzdej se těchto dvou a uchyl se k formě nejvyšší, jež je Skutečností, k čirému a neměnnému Vědomí. To je kosmické Bytí. Oprosti se od těla a mysli a zůstaň pevně ustálen v kosmickém Bytí.

- ↑ -

VI.1.124, 125

RÁMA řekl:

Popiš mi prosím stav turíja, který prostupuje stavy bdění, snění a hlubokého spánku, aniž by byl rozpoznán.

VASIŠTHA pokračoval:

Čirý a vyvážený stav, oproštěný od jáství i ne-jáství, od skutečného i neskutečného, tento osvobozený stav se nazývá turíja neboli čtvrtý stav. Je to stav osvobozeného mudrce. Je to nepřerušené pozorující Vědomí. Liší se od bdění i snění, pro něž je charakteristický pohyb myšlenek, a liší se od hlubokého spánku, jenž znamená netečnost a nevědomost. Vzdáme-li se pocitu jáství, objeví se stav dokonalé rovnováhy, v němž se projevuje turíja.

Řeknu ti příměr, jehož vyslechnutím budeš osvícen, třebaže již osvícený jsi! V jednom lese žil velký mudrc a jednou za ním přišel lovec, jenž se o něm doslechl. Lovec se zeptal mudrce: „Ó mudrci, svým šípem jsem zasáhl laň a ta běžela přímo sem. Řekni mi, kterým směrem se vydala.“ Mudrc odvětil: „V tomto lese žijeme jen my, svatí muži, a naší přirozeností je klid a mír. Jsme bez pocitu ega. Ego a mysl, které umožňují činnost smyslů, se zastavily. Neznám to, čemu se říká bdění, snění či hluboký spánek. Neustále přebývám ve stavu turíja a v něm neexistuje objekt, jenž by bylo možné vidět!“ Lovec nemohl význam mudrcových slov pochopit a šel si svou cestou.

Ó Rámo, říkám ti, že vedle stavu turíja neexistuje nic. Turíja je neměnné Vědomí a jen To existuje. Bdění, snění a hluboký spánek jsou stavy mysli. Když odejdou, mysl zmizí. Zůstane pouze sattva, a to je to, k čemu se jógíni snaží dospět.

Všechny svaté knihy docházejí k závěru, že nevědomost neboli avidja ani iluze neboli mája ve skutečnosti neexistují, a jediné, co existuje, je Brahman. Někteří to nazývají Prázdno, jiní čiré Vědomí nebo Bůh a vzájemně se mezi sebou dohadují. Oprosti se od všech těchto pojmů a spočiň v nirváně, bez pohybu myšlenek, s myslí oslabenou a ztišeným rozumem. Spočiň v Já, jako bys byl hluchý, němý a slepý. Vnitřně se všeho zbav a navenek se zabývej, čím je třeba. Existence mysli znamená štěstí a existence mysli znamená neštěstí. Zůstaň neutrální k mysli a nech vše utichnout. Zůstaň neutrální k tomu, co je pěkné, i k tomu, co pěkné není. Právě takovým úsilím se dá překonat samsára! Zůstaň neutrální k radosti a bolesti, i k tomu, co leží mezi nimi, a překonáš utrpení. Právě takovým nepatrným úsilím dosáhneš Absolutna.

- ↑ -

VI.1.126

RÁMA se zeptal:

Jak člověk postupuje sedmi stupni jógy a jaké jsou vlastnosti těchto sedmi stupňů?

VASIŠTHA řekl:

Člověk je buď pravrtta, jenž svět přijímá, zabývá se jím a je v něm zapleten, nebo nivrtta, který se od světa odvrací, nevšímá si ho a nechává ho být. Pravrtta říká: „Co znamená osvobození? Mně samsára a život stačí.“ Plně se zapojuje do představení světa a jeho povinností a teprve po mnoha zrozeních zmoudří a zjistí, že světské činnosti jsou jen nesmyslná opakování. Nepřeje si již marnit svůj život a začne přemýšlet: „Jaký je smysl toho všeho? Rád bych si již od toho odpočinul.“ A tehdy je z něho nivrtta.

Neustále se snaží dopátrat toho, jak rozvinout nezaujatost a překročit oceán samsáry. Den za dnem v něm tato myšlenka vytváří nezaujatost a neutrálnost a v jeho srdci se objevuje klid a radost. Nezajímá ho práce na tržišti, ale zabývá se dobročinnými aktivitami. Obává se hříchu, mluví pravdu, vyjadřuje se vlídně a laskavě a říká to, co je v dané situaci vhodné. Tak přikročil k prvnímu stupni jógy zvanému první jóga-bhúmiká. Je oddaný službě světcům. Vyhledává a studuje svaté texty, kdykoli a kdekoli jen může. Neustále pátrá po překročení oceánu samsáry. On sám je hledající a druzí jsou sobečtí a sebestřední.

Poté pokročí do dalšího stupně, jímž je vičára, dotazování se. Dychtivě vyhledává společnost světců, dobře znalých svatých textů a duchovních cvičení. Ví, co je třeba dělat, a co je třeba nedělat. Vzdává se špatností, jakými jsou domýšlivost, žárlivost, iluze a chtění. Od svých učitelů se učí všem tajům jógy.

Snadno pak přistupuje ke třetímu stupni jógy, zvanému asamsanga neboli odpoutanost, oproštění. Odchází do ústraní, v odloučení se toulá po lesích a snaží se utišit mysl. Věrnost svatým textům a ctnostnému chování v něm vytváří schopnost vidět pravdu. Odpoutanost či oproštění je dvojího druhu, běžná a ta nejvyšší. Kdo si osvojil běžný typ, přemýšlí takto: „Nejsem ten, kdo koná či zakouší, a nejsem ani ten, kdo druhé zraňuje či je druhými zraněn. Vše se děje v důsledku předchozí karmy podle vůle bohů. Ať je tu radost či bolest, štěstí či neštěstí, já nic z toho nedělám. Vše, co se děje, setkání a loučení, psychické strádání a nemoci, to vše přináší sám čas.“ Tak prozkoumává skutečnost a provádí běžnou odpoutanost.

VASIŠTHA pokračoval:

Poctivým prováděním jógových cvičení, pobýváním v přítomnosti světců a straněním se špatné společnosti lze snadno odhalit pravdu. Když člověk pochopí nejvyšší Skutečnost, jež je jedinou podstatou překračující oceán samsáry, pochopí, že není konatelem, ale že konajícím je sám bůh, a že tomu tak bylo i v minulosti. Zanechá marných a nesmyslných řečí a setrvá ve vnitřním mentálním tichu. A to je ta nejvyšší odpoutanost a oproštění, kdy se člověk vzdává každé závislosti, nahoře i dole, uvnitř i vně, nehmotné i hmotné, týkající se cítících i necítících bytostí. Člověk září jako neomezený a nezávislý prostor. To je nejvyšší odpoutanost a v ní člověk zakouší klid a mír, spokojenost, čistotu a ctnost, poznání a dotazování se na Já.

První stupeň jógy se člověku představí jakoby náhodou poté, co vedl čistý život plný dobrých skutků. Kdo začne s hledáním, měl by si toho považovat, střežit to a přistupovat k tomu s nadšením, svědomitostí a úsilím. Tak bude moci pokročit na další stupeň, jímž je vičára, dotazování se na Já. A poctivým prováděním dotazování postoupí na třetí stupeň, jímž je asamsanga, odpoutanost a oproštění.

RÁMA se zeptal:

Jak je možné pro člověka, jenž je nevědomý, narodil se do špatné rodiny a nemá možnost pobývat se světci a mudrci, aby překročil oceán samsáry? A co se stane s člověkem, když zemře na prvním, druhém či třetím stupni?

VASIŠTHA řekl:

Po mnoha a mnoha životech je nevědomý člověk jakoby náhodou probuzen. Do té doby zakouší samsáru. Jakmile se v jeho srdci objeví neutrálnost, samsára začne ustupovat. I nedokonalé praktikování jógy zničí následky minulých špatných činů. Když člověk opustí tělo během provádění jógy, přijde do nebe a poté je zrozen za okolností, které přejí jeho snažení. Velmi rychle pak může přejít na další stupeň jógy čili sjednocení.

První tři stupně představují stav bdění, neboť během nich dochází k dělení a rozlišování ve vědomí. Kdo je provádí, stává se člověkem, jenž je árja, hodný úcty. Stává se vzorem inspirujícím nevědomé. Kdo jedná správně a vyhýbá se zlu, ten je hodný úcty, je árja. Tato svatost hodná úcty je na prvním stupni ve formě zárodku či semínka, na druhém stupni jako výhonek a na třetím stupni přináší ovoce. Kdo zemře s tím, že dosáhl postavení árji a rozvíjel ušlechtilé myšlenky, ten se bude po dlouhý čas radovat v nebesích a pak se zrodí jako jógín. Poctivým prováděním prvních tří stupňů jógy se odstraní nevědomost a v srdci člověka se probudí světlo poznání.

VASIŠTHA pokračoval:

Na čtvrtém stupni jógy má člověk mysl osvobozenou od rozdělování a vidí Jedno ve všem. Rozdělování ustalo, je nastolena jednota a člověk nahlíží svět jakoby ve snu.

Na pátém stupni zůstává pouze nerozdělená Skutečnost, proto se to přirovnává k hlubokému spánku. Kdo dosáhl tohoto stavu, spočívá v sobě, třebaže se věnuje vnějším činnostem.

Takto se člověk postupně dostává až na šestý stupeň, jímž je turíja. Zde dojde k pochopení: „Nejsem skutečný ani neskutečný, nejsem bez ega. Jsem za veškerou dualitou i jednotou. Jsou pryč všechny pochyby.“ Takový člověk je jako namalovaný obraz lampy – nedosáhl sice nirvány, tedy stavu, kdy v lampě došel olej, ale je i tak jako lampa bez oleje, neboť jde o lampu pouze namalovanou. Je prázdný uvnitř a prázdný vně, prázdný jako prázdná nádoba. Zároveň je plný uvnitř a plný vně, tak jako plná nádoba ponořená do oceánu.

Ti, kdo dosáhnou sedmého stupně, jsou osvobozené bytosti bez těla. Jejich stav nelze slovy popsat, a přesto byly různým způsobem popsány.

Kdo těchto sedm stupňů uvádí do praxe, nezakouší utrpení. Je tu však mohutný slon troubící po lese a vyvolávající chaos. Je-li slon zabit, člověk dosáhne úspěchu na všech sedmi stupních, jinak nikoli. Tímto slonem je touha. Troubí po lese zvaném tělo a smyslnost ho dohání k šílenství. Se svými podmíněnostmi a sklony nemá stání, nemá klidu. Na tomto světě zničí slon každého. Nazývá se různými jmény – touha, vásaná, mysl, pocit, připoutanost. Je třeba ho zničit zbraní zvanou odvaha či odhodlání, zrozenou z pochopení jednoty.

Touhy vznikají jen do té doby, dokud člověk věří v existenci objektů! Pocit „to je to a to“ je samsára. Osvobození neboli mókša znamená ukončení samsáry. To je základem poznání, džňány. Rozpoznávání objektů vede k touze. Nerozpoznávání objektů vede k zániku touhy. Jakmile jsou touhy u konce, vzdá se džíva svého omezení. Moudrý člověk se vzdá všech myšlenek na to, co bylo prožito, i na to, co nebylo prožito. Z celého srdce prohlašuji, že nejlepším stavem je stav bez myšlenek a představ. Takový stav nekonečněkrát předčí jakoukoli světskou moc. Jóga znamená ne-myšlení. Buď v tomto stavu a dělej, co je třeba, nebo nedělej nic! Utrpení nezmizí, dokud jsou tu představy „já“ a „moje“. Až tyto představy odejdou, zmizí i utrpení. S takovým poznáním dělej, cokoli se ti líbí.

- ↑ -

VI.1.127

VÁLMÍKI řekl Bharadvádžovi:

Když Ráma vyslechl tuto nejčistší esenci nejvyššího Poznání, byl zaplaven mocnou duchovní energií, jíž se říká šaktipáta, a ponořil se do oceánu blaženosti. Ustal v kladení dotazů, v žádostech o odpovědi i ve snaze vše pochopit. Ustálil se v nejvyšším stavu poznání Já.

BHARADVÁDŽA se zeptal:

Ó učiteli! Je to vskutku radost slyšet, že Ráma dosáhl nejvyššího stavu. Je však možné, abychom takového stavu, jehož není snadno dosáhnout ani bohům jako Brahma, dosáhli my, kteří jsme hloupí a nevědomí a se špatnými sklony?

VÁLMÍKI řekl:

Vyprávěl jsem ti v plném rozsahu rozhovor mezi Rámou a Vasišthou. Hluboce o něm přemýšlej, neboť je to zároveň mé poučení tobě.

Rozdělení ve Vědomí, jež by se dalo nazvat jako svět, neexistuje. Zbav se představy rozdělenosti pomocí tajného učení, jež ti bylo odhaleno. Bdění i spánek jsou součásti stvořeného světa a osvícení je jako čiré vnitřní světlo. Stvořený svět vzniká z ničeho a v ničem zaniká, jeho pravou podstatou je prázdno, stvořený svět tedy neexistuje. V důsledku zdánlivého omezení Já se zdá, že stvořený svět existuje a přitom vytváří bezpočet zmatení. Přebýváš v klamu, neboť si dostatečně často nepřipomínáš pravdu o neomezeném Vědomí a naopak se podílíš na otravě zdánlivým omezením Já a z toho plynoucích psychických sklonů a podmíněností.

Tvé zmatení bude pokračovat až do té doby, dokud se neuchýlíš k osvíceným mudrcům a nezískáš od nich pravé poznání. Můj milý, co neexistovalo na začátku, nebude existovat na konci a neexistuje ani nyní. Projevený svět je jako sen. Jediná Skutečnost, v níž se svět objevuje a zase mizí, je neomezené Vědomí. Jakožto důsledek možnosti zdánlivého omezení Já vzniká v oceánu samsáry a nevědomosti představa „já“. Pohyb myšlenek vytváří další představy, jako například „moje“, „přitažlivost“ či „odpudivost“. Jakmile do vědomí člověka zapustí tyto představy své kořeny, stává se člověk nevyhnutelně obětí nekonečných neštěstí a trápení.

Ponoř se do hloubky vnitřního klidu a míru a nepluj na vodách rozmanitosti. Kdo žije a kdo umírá, nebo kdo se narodil – proč se ztrácíš v klamných představách? Jestliže je pravou Skutečností jediné Já, kde je místo pro „druhé“? Teorie o tom, že se Brahman projevuje jako svět, podobně jako se provaz jeví být hadem, je míněna jen pro pobavení dětinských a nevědomých lidí. Osvícený mudrc spočívá neustále ve Skutečnosti a ta se nejeví jako něco jiného.

VÁLMÍKI pokračoval:

Nevědomí lidé, kteří se vyhýbají samotě, se trápí svými problémy a jen občas se možná trochu zasmějí. Kdo však zná Skutečnost, je šťastný a směje se neustále. Skutečnost neboli Já je jemná záležitost a jeví se jako zahalena nevědomostí. Ale i když věříš v to, že svět je hmotný, Já se nikam neztrácí. Proč se tedy rmoutit? To, co je neskutečné, tedy nevědomost, vůbec nezačalo existovat, a To, co je skutečné, tedy Já, zase existovat nepřestalo.

Z nějakých důvodů vzniklo zmatení. Abys ho dokázal překonat, uctívej Šivu, učitele vesmíru. Tvé špatné činy tě neopustily, ale staly se oprátkou, do níž jsi chycen a která tě nyní svazuje. Dokud se tvá mysl nestane ne-myslí, tedy sattvou, vzývej boží jméno a formu. Potom se ustálíš v rozjímání o Absolutnu a ve vnitřním světle třeba alespoň na okamžik nahlédneš Já skrze Já.

To nejvyšší může být dosaženo pouze takovým člověkem, který si vlastním úsilím a správným jednáním vysloužil milost Šivy. Minulé zvyky a sklony jsou tak silné, že jen vlastní úsilí nestačí. Ani bohové se nemohou vzepřít nevyhnutelnému, nemohou se vzepřít osudu. Každý je podřízen nijati, řádu světa, který je mimo všechny představy a popisy.

Duchovní hrdina však pevně věří, že osvícení je jisté, i kdyby až po několika vtěleních. Špatnými činy je člověk poután k samsáře a dobré činy jej osvobozují! Dobré činy v současnosti oslabují důsledky špatných činů minulosti. A pokud všechno své konání odevzdáš Brahman, již nikdy se nebudeš točit v kole samsáry.

Věz, že nevědomý člověk je na tomto světě přinucen hrát různé role režisérem zvaným Čas! Čas tvoří, udržuje a ničí. Proč se jednou necháš rozrušit ztrátou, zatímco jindy je ti do tance? V klidu a míru pozoruj kosmický tanec! Kdo je oddán bohům, světcům a guruovi a řídí se principy uvedenými ve svatých knihách, ten si vyslouží milost Šivy.

BHARADVÁDŽA řekl:

Pane, poznal jsem vše, co bylo třeba poznat. Vím, že není většího přítele, než je vairádžňa neboli neutrálnost, a většího nepřítele, než je samsára. Rád bych si od tebe vyslechl skutečnou podstatu učení mudrce Vasišthy.

VÁLMÍKI odvětil:

Ó Bharadvádžo, slyš, co ti nyní řeknu. Pouhým vyslechnutím se ochráníš od opětovného zabřednutí do samsáry.

- ↑ -

VI.1.128

VÁLMÍKI pokračoval:

Člověk má spočinout ve vnitřním klidu a míru, ovládnout svoji mysl a oprostit se od nevhodných a sobeckých činů i smyslového potěšení. Je třeba uchýlit se k pevné víře. Člověk by se měl posadit na pohodlné místo do příjemné pozice napomáhající vyrovnanosti. Je zapotřebí, aby dostal činnost mysli a smyslů pod svou kontrolu, proto je dobré opakovat posvátnou slabiku ÓM, dokud není mysl v dokonalém klidu a míru.

K očištění mysli je třeba provádět pránajámu a postupně odtahovat smysly od kontaktu s vnějšími objekty. Najdi způsob, pomocí něhož poznáš příčinu těla, smyslů, mysli a rozumové schopnosti, buddhi, a vrátíš to vše zpátky do zdroje. Nejprve je třeba spočinout ve virádž, v kosmickém projeveném Bytí, poté spočinout v tom, co je neprojevené, a nakonec v nejvyšší příčině všeho.

Takto se všechny věci vrací do svého zdroje. Fyzické tělo má povahu země a vrací se tedy do prvku země. Krev je tekutá a vrací se do prvku vody. Oheň, teplo a světlo v těle přináleží prvku ohně a vrací se do něj. Vzduch se vrací k prvku vzduchu a prostor k prostoru.

Podobně se do svého zdroje vracejí smysly. Sluch se vrací k prostoru, dotyk ke vzduchu. Zrak se vrací ke Slunci, k bohu Súrjovi, chuť k vodě, k bohu Varunovi. Životní dech se vrací ke vzduchu, k bohu větru, jímž je Vájú, řeč se vrací k ohni, k bohu Agnimu, ruce k Indrovi, nohy či schopnost pohybu k Višnuovi, rozmnožovací orgány ke Kašjapovi, vylučovací orgány k Mitrovi, mysl k Měsíci neboli Sómě, a buddhi k Brahmovi. Příslušnému orgánu vždy vládne určité božstvo. Tak se všechny orgány vrátí ke svému zdroji a ty uzříš sám sebe jako kosmické projevené Bytí, virádž. V srdci celého vesmíru pak přebývá Šiva ve formě androgyna, tedy oboupohlavní bytosti (ve spojení šiva-šakti symbolizuje šiva mužský prvek, vědomí, a šakti ženský prvek, energii – pozn. L.V.).

Ve vesmíru je každý ze základních prvků v pořadí země, voda, oheň, vzduch a prostor dvojnásobné velikosti než předcházející. Nechť se rozplyne země ve vodě, voda v ohni, oheň ve vzduchu, vzduch v prostoru. Prostor se pak rozplyne v kosmickém prostoru, jenž je příčinou všeho. Jestliže jógín setrvá na okamžik v jemném těle, měl by pocítit, že je „Já všeho“, a vzdát se všech omezení. To, v čem tento vesmír spočívá a co nemá jméno ani formu, nazývají někteří přírodou, prakrti, a jiní iluzí, májou. Také tomu říkají nevědomost, avidjá. Ti všichni jsou jen zmateni vzájemnými polemikami. Všechny věci existují ve svém neprojeveném stavu, bez vzájemných vztahů mezi sebou. Z neprojeveného stavu vznikají a existují během vesmírného cyklu. Prostor, vzduch, oheň, voda a země, takové je pořadí při stvoření. Při zániku je tomu naopak. Oproštěním se od tří stavů, tedy bdění, snění a hlubokého spánku, je dosaženo stavu turíja. A v meditaci je i jemné tělo pohlceno v tom Nejvyšším.

BHARADVÁDŽA řekl:

Pane, nyní jsem oproštěn od jemného těla a koupu se v oceánu blaženosti. Jsem nedělitelné Já, jež je tím nejvyšším Já obdařeným mocí vědomí i nevědomí. Oheň hozený do ohně vytvoří nerozlišitelný oheň a je-li tento svět obětován neomezenému Vědomí, tak se s neomezeným Vědomím sjednotí. Figurka ze soli hozená do moře ztratí své jméno i tvar a sjednotí se s oceánem. Voda se mísí s vodou, přepuštěné máslo ghí s jiným ghí a podobně i já vstupuji do neomezeného Vědomí.

Člověk by měl rozjímat následujícím způsobem: Jsem nejvyšší Brahman, jež je věčné, všudypřítomné, čiré, klidné, nedělitelné, nehybné a oproštěné od přitažlivosti i odpudivosti. Jsem Brahman oproštěné od zásluh i omylů, jehož myšlenky se zhmotňují. Jsem Brahman, zdroj vesmíru, nejvyšší světlo, Jedno bez druhého.

Takto se v mysli nastolí klid a mír. A jakmile ustane pohyb mysli, zazáří Já svým vlastním světlem, v němž zmizí všechno utrpení. Pak se objeví blaženost, již Já v sobě zakouší. Je tu přímé nazření Skutečnosti. Nic jiného než Já neexistuje.

VÁLMÍKI řekl:

Milý příteli, pokud si přeješ, aby iluze zvaná samsára odešla, pak zanechej všech činností a staň se milovníkem Brahman.

BHARADVÁDŽA řekl:

Ó guru, tvá osvícená řeč mě dokonale probudila, moje inteligence je čirá a projevený svět se přede mnou již nerozpíná. Rád bych věděl, čím se zabývá člověk poznání. Má nějaké povinnosti, anebo nemá žádné?

VÁLMÍKI řekl:

Kdo touží po osvobození, měl by se zabývat činnostmi, na nichž neulpívá žádná špatnost, a vyhýbat se sobeckému a zlému jednání. Vzdá-li se člověk vlastností příslušejících mysli, objeví se vlastnosti příslušející neomezenému Vědomí. Pokud se člověk v rozjímání ztotožňuje s tím, co je za tělem, myslí a smysly, pokud je oproštěn od představ radosti a bolesti, pokud ví, že není tím, kdo koná a prožívá, pokud chápe, že všechny bytosti jsou v Já a Já je ve všech bytostech, pokud se zříká bdění, snění a hlubokého spánku a spočívá jako vše překračující Vědomí, pak je džíva osvobozen. To je stav blaženosti, to je stav neomezeného Vědomí. Ponoř se do oceánu blaženosti naplněného klidem a mírem. Neutápěj se v rozličnosti.

Sdělil jsem ti slova mudrce Vasišthy. Zklidni svoji mysl cvičením a praxí. Následuj cestu poznání a sjednocení, cestu džňány a jógy. Tak dosáhneš pochopení všeho.

VÁLMÍKI řekl:

Višvámitra viděl, že se Ráma zcela ponořil do Já, a obrátil se na mudrce Vasišthu.

VIŠVÁMITRA řekl:

Ó svatý muži a synu stvořitele, jsi skutečný mudrc. Tímto přenesením duchovní energie, jemuž se říká šaktipáta, jsi dokázal, že jsi opravdový guru. Guru je ten, kdo dokáže pohledem, dotykem, mluveným slovem či milostí probudit v žákovi božské Vědomí. Inteligence žáka je probuzena, když se žák odvrátí od trojí nečistoty a získá bystrý úsudek. Ó mudrci, přiveď prosím Rámu zpět do vědomí těla, neboť tu má udělat ještě hodně věcí pro dobro tří světů i ku prospěchu mému.


Všichni shromáždění mudrci se nato poklonili Rámovi.


VASIŠTHA řekl:

Ó Višvámitro, řekni prosím všem přítomným, kdo ve skutečnosti je Ráma.

VIŠVÁMITRA řekl:

Ráma je nejvyšší božská osoba. Je to stvořitel, udržovatel i spasitel. Je Pánem a přítelem všech. Projevuje se různě, někdy jako plně osvícená bytost, jindy jako nevědomý člověk. Ve skutečnosti je bohem bohů a všichni bohové jsou jen jeho částečná projevení. Požehnán budiž král Dašaratha, jehož je Ráma synem. Požehnán budiž Rávana, jehož hlavu Ráma v boji získal.

Ó mudrci, přiveď prosím Rámu zpět do vědomí těla.

VASIŠTHA řekl k Rámovi:

Ó Rámo, není čas k odpočinku! Vstaň a vnes do světa radost. Zůstávají-li lidé spoutáni omezením, nehodí se, aby se jógín rozplynul v Já.

Po těchto slovech zůstal Ráma stále netečný. Vasištha tedy vstoupil do nitra Rámy skrze energetický kanál sušumná nádí. V těle Rámy se objevil pohyb prány a mysl začala fungovat. Džíva ve formě vnitřního světla ozářil všechny kanály nádí v těle. Ráma pomalu otevřel oči a před sebou spatřil mudrce Vasišthu.

RÁMA mluvil a během toho položil svou hlavu k nohám Vasišthy:

Není tu nic, co bych měl nebo neměl udělat. Avšak tvá slova by měla být vždy chválena a velebena.

Slyšte všichni! Neexistuje nic vyššího než poznání Já, neexistuje nic vyššího než guru.


Všichni shromáždění mudrci a nebešťané Rámu zasypávali květinami a žehnali mu. Pak se shromáždění rozešlo.


VÁLMÍKI řekl:

Ó Bharadvádžo, vyprávěl jsem ti příběh Rámy. Dosáhni nejvyšší blaženosti praktikováním této jógy, tohoto způsobu sjednocení. Kdo bez ustání naslouchá rozhovoru mezi Rámou a Vasišthou, pak ať jsou okolnosti jeho života jakékoli, bude osvobozen a dosáhne poznání Brahman.


Takto končí Mahárámajána mudrce Vasišthy vyprávěná mudrcem Válmíki.


- ↑ -