Jóga Vasištha

KNIHA ŠESTÁ: O osvobození

Příběh Bhrngíši

VI.1.115

VASIŠTHA pokračoval:

Zanechej všech pochyb a najdi mravní odvahu. Buď tím nejlepším v konání činů, nejlepším v zakoušení potěšení a nejlepším v odevzdání všeho! Tuto trojí disciplínu učil v dávných dobách Pán Šiva Bhrngíšu a ten díky tomu dosáhl úplného osvobození. Bhrngíša byl člověk běžného a tradičního chápání, který přišel za Šivou s dotazem.

BRHNGÍŠA se zeptal:

Pane, jsem zmatený tímto projeveným světem. Poraď mi prosím, s pomocí jakého postoje budu své iluze zbaven?

ŠIVA odvětil:

Zanechej všech pochyb a najdi mravní odvahu. Buď mahábhóktá (ten, kdo si dokonale užívá potěšení), mahákartá (ten, kdo dokonale jedná, dokonale provádí všechny činy) a mahátjági (ten, kdo dokonale odevzdává, dokonale se oprošťuje).

Mahákartá je osvobozen od pochyb a v dané situaci jedná vhodným způsobem, aniž by uvažoval nad tím, zda je jeho konání dharma či adharma, tedy správné či nesprávné, a zda je úspěšné či neúspěšné. Jedná, aniž by se nechal ovlivnit tím, co má či nemá rád, jedná bez pocitu ega, bez žádostivosti a s myslí ustálenou ve stavu čirosti a pokoje. Nelpí na ničem, ale zůstává jako svědek všeho, bez sobeckých tužeb a záměrů. Nejedná v nadšení ani ve vzrušení, ale s klidnou myslí, bez smutku a žalu, neutrální k činnosti i nečinnosti. Jeho přirozeností je klid a mír, rovnováha a vyváženost, které si zachovává ve všech situacích, tedy při vzniku, trvání i zániku čehokoli.

Mahábhóktá po ničem netouží ani vůči ničemu nechová nenávist, ale užívá si všechny zkušenosti, které k němu přicházejí. I když se určitou činností zabývá, k ničemu netíhne a nic neodmítá. Během zakoušení nic nezakouší a hru světa pozoruje zcela nezúčastněně. Své srdce nenechává ovlivnit potěšením ani bolestí, které život přináší, ani změnami, které způsobují zmatek. Dívá se beze smutku na stáří i smrt, moc i chudobu, štěstí i neštěstí. Jeho přirozeností je nenásilí a ctnost. Se stejným požitkem zakouší sladkost i hořkost věcí a nerozlišuje, co je příjemné a co nikoli.

Mahátjági je ten, kdo ze své mysli vypudil představy jako dharma a adharma, radost a bolest, zrození a smrt. Zbavil se všech tužeb, pochybností a přesvědčení. Zážitek bolesti, který zakouší tělo či mysl, vidí jako falešný. Pochopil, že nemá tělo, nemá zrození a nemá dobré ani špatné vlastnosti. Z celého srdce se oprostil od představy projeveného světa.

VASIŠTHA pokračoval:

Takto Pán Šiva poučil Bhrngíšu a ten poté dosáhl osvícení. Přijmi stejný postoj, Rámo, a překonej utrpení.

- ↑ -

VI.1.116

RÁMA se zeptal:

Pane, ty znáš celou pravdu. Zmizí-li z mysli pocit ega, podle jakých známek může člověk rozpoznat povahu sattvy?

VASIŠTHA řekl:

Ó Rámo, osvobozená mysl neboli sattva není ani v nejtěžších okamžicích zasažená chamtivostí či iluzí. V člověku, jehož pocit ega je pryč, jsou neustále přítomny dobré vlastnosti jako například potěšení ve prospěch druhých. Uzly podmíněností a sklonů jsou rozetnuty, zlost je zcela oslabena a iluze ztrácí na účinnosti. Touhy jsou bezmocné a chtění je pryč. Smysly pracují vyrovnaně, bez nadměrného nadšení nebo sklíčenosti. Radost či bolest se sice na tváři člověka odrazí, ale nijak neovlivní mysl, jež jim nepřikládá žádnou váhu. Srdce je klidné a vyrovnané.

Osvícený člověk obdařený všemi těmito ctnostmi používá své tělo přirozeně a bez násilí. Bytí a nebytí stejně jako úspěch a neúspěch následují jedno druhé a tvoří vzájemné protiklady, které mohou mít i svou důležitost, ale v mudrci nevyvolají radost ani smutek.

Kdo nenásleduje cestu poznání Já, jež je na dosah, pokud člověk vhodně nasměruje svůj rozum, ten podléhá utrpení. Prostředkem k překročení oceánu samsáry, koloběhu života a smrti, a k dosažení nejvyššího klidu a míru je pátrání po podstatě Já, světa a Skutečnosti pomocí otázek „kdo jsem já?“, „co je svět?“ a „co je skutečnost?“.

- ↑ -