Jóga Vasištha

KNIHA ŠESTÁ: O osvobození

Příběh o Bhagírathovi

VI.1.74

VASIŠTHA pokračoval:

Žil byl král jménem Bhagíratha, jenž byl oddán dharmě . Dával štědré dary zbožným lidem a světcům a byl postrachem pro ty, co páchali zlo. Neúnavně pracoval, aby odstranil všechny příčiny chudoby. V přítomnosti světců se jeho srdce rozplývalo zbožností a oddaností.

Je znám tím, že snesl svatou řeku Gangu z nebes na zem a během toho zakusil nejrůznější trápení a zklamání. Musel překonat mnoho těžkostí, usmířit si bohy Brahmu a Šivu i mudrce jménem Džáhnu.

Bhagíratha byl od raného mládí obdařen odpoutaností a schopností rozlišování. Jednoho dne seděl sám a zamýšlel se nad životem.

BHAGÍRATHA rozjímal:

Světský život je hloupý a postrádá veškerý smysl. Den a noc jdou stále znovu a znovu za sebou a lidé stále znovu a znovu provádějí tytéž nesmyslné činy. Za jediný vhodný a smysluplný čin považuji ten, který vede k dosažení toho nejvyššího, za čím již není co dosahovat. Jiné činy jsou jen stále opakované nechutné výměšky.

Vyhledal svého gurua, mudrce Tritalu.

BHAGÍRATHA se zeptal:

Ó pane, jak může člověk ukončit toto utrpení, stárnutí, smrt a iluzi, které jsou příčinou opakovaného zrození?

TRITALA odvětil:

Smutek zmizí, všechno omezení bude odstraněno a pochybnosti rozptýleny, pokud člověk dokáže být delší čas ustálen v klidu a vyrovnanosti Já, pokud zmizí vnímání rozličností, a skrze poznání toho, co má být poznáno, je tu vnímání úplnosti a celku. Co má být poznáno? Poznáno má být Já, které je čiré a jehož podstatou je neomezené Vědomí, věčné a všudypřítomné.

BHAGÍRATHA řekl:

Vím, že pouze Já je skutečné, zatímco tělo a vše ostatní nikoli. Ale jak to, že mi to není vždy zcela jasné?

TRITALA řekl:

Rozumové poznání není skutečné Poznání! Nelpět na manželce, na dětech a na majetku, být vyrovnaný v radosti i v bolesti, mít rád samotu a být ustálený v poznání Já, v tom spočívá skutečné Poznání! Vše ostatní je nevědomost. Poznání Já přijde až tehdy, když se oslabí pocit ega.

BHAGÍRATHA řekl:

A jak lze pocit ega vypudit, když je v těle tak pevně zakotven?

TRITALA řekl:

Lze toho dosáhnout vlastním úsilím, jestliže zanecháš honby za potěšením a zbavíš se jak pocitu vlastní důležitosti, tak tíživého pocitu hanby. Pokud to vše opustíš a zůstaneš pevný, pocit ega zmizí a ty nahlédneš, že jsi nejvyšší Bytí!

- ↑ -

VI.1.75, 76

VASIŠTHA pokračoval:

Jakmile vyslechl rady svého učitele, rozhodl se Bhagíratha, že vykoná posvátný obřad jako přípravu na vzdání se světa. Během tří dnů rozdal všechno kněžím a vlastním příbuzným a bylo mu jedno, zda jsou dobří či ne. Království přenechal svým nepřátelům žijícím za hranicemi. A pak oděn pouze bederní rouškou opustil království a putoval po zemích, kde ho nikdo neznal. Velmi rychle dosáhl stavu nejvyššího klidu a míru.

Náhodou se jednou přihodilo, že se Bhagíratha nevědomky ocitl ve svém bývalém království a prosil u zdejších obyvatel o almužnu. Lidé ho poznali, začali se mu klanět a prosili ho, aby se stal znovu jejich králem. Zatímco naříkali nad jeho smutným údělem a neštěstím, on od nich přijal jen trochu jídla a šel dál. Po několika dnech Bhagíratha své bývalé království opustil.

Bhagíratha se pak opět setkal se svým učitelem Tritalou, spolu putovali zemí a rozmlouvali: „Proč stále neseme břímě tohoto fyzického těla? Ale na druhou stranu, proč bychom se měli těla zbavovat? Ať si tu je, jak dlouho chce!“ Bhagíratha i Tritala byli oproštěni od radosti i bolesti a nelze říci, že by následovali střední cestu. Třebaže jim bozi a mudrci nabízeli bohatství i psychické schopnosti, vše odmítli, jakoby to byla stébla suché trávy.

Jednou se Bhagíratha stále oděný jen bederní rouškou, dostal do království, v němž zemřel král, který nezanechal potomky. Ministři hledali vhodného nástupce a rozhodli, že tím, koho posadí na trůn, bude právě Bhagíratha. Vyzdvihli ho na královského slona a korunovali na krále.

Během své vlády přišli za Bhagírathou lidé z jeho bývalého království a žádali ho, aby kraloval i tam. Bhagíratha to nakonec přijal a stal se vládcem celého světa. Setrvával neustále v klidu a míru, s myslí tichou a oproštěnou od tužeb a závisti. Za každých okolností dělal vždy to, co bylo třeba.

Jednou zaslechl, že jediným způsobem, jak usmířit duše zemřelých předků, je nabídnout jim jako úlitbu vodu řeky Gangy (která stéká z vlasů boha Šivy – pozn. L.V.). Aby mohl snést nebeskou řeku Gangu dolů na zem, svěřil vládu nad říší svým ministrům, odebral se do lesů a prováděl tam odříkání. Usmířil si bohy i mudrce, až nakonec dokázal snést řeku Gangu z nebes dolů na zem, takže každý člověk mohl vodu z posvátné Gangy nabídnout jako úlitbu svým předkům. Od té doby vody svaté řeky Gangy, která původně zdobila hlavu boha Šivy, tečou na zemi.

- ↑ -