Jóga Vasištha

KNIHA ŠESTÁ: O osvobození

Příběh sta Rudrů

VI.1.62

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, s tím, co jsem řekl, souvisí i následující příběh.

Žil byl bhikšu, žebravý mnich, který byl zcela oddán meditaci. Jeho mysl byla meditací tak pročištěna, že měl schopnost okamžitě zhmotnit každou svou myšlenku.

Jednoho dne skončil meditaci, ale protože byla jeho mysl plně soustředěná, napadla ho myšlenka, jaké by bylo poznat život v rodině obyčejných nevzdělaných lidí. V okamžiku se stal obyčejným člověkem jménem Džívata a vyvstalo v něm uvědomění „jsem Džívata“. Tento snový člověk Džívata si užíval všech potěšení svého imaginárního života a přebýval ve městě, které bylo též snové. Jednoho dne opilý usnul a zdál se mu sen, že je brahmín, žije spořádaným životem a je znalý svatých textů. Dále se zdálo brahmínovi, že je mocný král, jehož sláva se dotýká hvězd. A když král po královských radovánkách jednou usnul, zdálo se mu ve snu, že je nebeskou nymfou.

Nymfa zase měla sen, že je laní. A protože přirozeností mysli je vzpomínat na to, co vidíme a slyšíme, i laň měla sen a zdálo se jí, že je popínavou rostlinou. Laň se stala popínavou rostlinou, ale poté si vnitřní inteligence rostliny přála být včelou a rostlina se stala včelou. Včela poletovala z květu na květ, napájela se sladkým nektarem a to ji nakonec stálo život.

Zrovna když seděla na lotosu kvetoucím na hladině jezera, přišel k jezeru slon, rozdupal lotos a s ním ubohou včelu. Na poslední chvíli včela zahlédla slona a okamžitě zatoužila být velká a silná jako on. Co si představila, hned se stalo a včela se stala slonem. Zanedlouho se slon chytil do pasti a stal se válečným slonem krále. V jedné bitvě ho však nepřítel skolil svým mečem. Umírající slon spatřil roj včel, zatoužil být včelou a tak se jí i stal. Včela se opájela nektarem z květů, byla opět rozdupána slonem, ale těsně před smrtí spatřila na jezeře husu a stala se husou. Husa prožila spousty životů, až se stala houserem prohánějícím husy na jezeře. A houser zatoužil být jednou z labutí, které doprovázejí boha Brahmu. Tak se stal houser labutí.

- ↑ -

VI.1.63

VASIŠTHA pokračoval:

Jednou se Brahma rozhodl navštívit příbytek boha Rudry a labuť, která ho všude doprovázela, byla s ním. Ve chvíli, kdy labuť uviděla, jak před sebou stojí bůh Rudra, vyvstala v ní myšlenka „jsem Rudra“. Okamžitě odložila tělo labutě a stala se Rudrou. A protože je bůh Rudra obdařen pravým poznáním, uvědomil se a vzpomněl si na všechno, co se přihodilo!

DŽÍVATA jakožto RUDRA vzpomínal:

Hleďme, jak záhadná je tato mája, iluze působící ve všech světech. Třebaže není skutečná, jako skutečná se jeví. Ze všeho nejdříve tu v neomezeném Vědomí, jež je Já, vyvstala mysl vnímající objekty, třebaže mysl kosmická a vševědoucí. A pak se jakoby náhodou stalo, že jsem se stal džívou, kterého přitahují a okouzlují ty nejhezčí vesmírné součásti. Během určitého stvoření jsem se proto stal žebravým mnichem, který setrvává naprosto nevzrušený, je schopen překonat veškeré rozptýlení a být neustále ponořený v rozjímání.

Každá následující činnost má však větší sílu než ta předcházející. Mnich si představil, že je prostý člověk Džívata a tak se jím i stal. Poté měl představu brahmína a silnější myšlenka přemohla tu slabší. A tak jako strom dává ovoce, má-li dost vláhy, tak se brahmín v důsledku svého rozjímání stal králem. Společnicemi krále při jeho radovánkách jsou nymfy, a protože je král často pozoroval a přemýšlel o nich, stal se nymfou. Nymfa se zhlédla v lani a stala se laní, laň se stala popínavou rostlinou, rostlina se stala včelou a včela slonem.

Jsem Rudra, jenž byl Rudrou během sta posledních vesmírných cyklů, a toulám se v tomto projeveném světě, který není nic víc než iluze mysli. V jednom vesmírném cyklu jsem byl Džívatou, v jiném brahmínem, v dalším králem a v dalším zase labutí. Tak se točím v koloběhu mysli a těla.

Jsou to již věky, kdy jsem vypadl z neomezeného Vědomí, nejvyššího Já. Nedlouho po tomto pádu jsem byl žebravým mnichem, ještě obdařeným poznáním Skutečnosti. Pak jsem prošel mnoha a mnoha vtěleními, až se stalo, že jsem uviděl Rudru a díky Jeho milosti se Rudrou stal.

Džíva se souhrou náhod dostane do kontaktu s osvícenou bytostí a jeho nečisté sklony, vásany, ho opustí. To se může přihodit těm, kteří vytrvale usilují o setkání s osvícenou bytostí. Taková vytrvalá touha, vytrvalá disciplína neboli abhjása, se zhmotní a stane se skutečností.

RUDRA dále vzpomínal:

V důsledku vnitřního přesvědčení, že „tělo je moje já“, se iluzorní vnímání rozroste. A začne-li člověk pátrat po své skutečné podstatě, zjistí, že nic nezbyde! Už bylo dost takového zkoumání, které k ničemu nevede! Svět je optická iluze, stejně jako modř oblohy. Je to nevědomost. Už bylo dost i veškerého úsilí očistit tuto nevědomost! Klidně ať si tento projevený svět, jenž je zdáním, pokračuje ve svém projevu, zdání nikomu neublíží. Já se vydám po stopách těch zdánlivých proměn a nastolím jednotu, která se za nimi skrývá.

VASIŠTHA pokračoval:

Jak se Rudra rozhodl, tak udělal. Vydal se na místo, kde leželo tělo žebravého mnicha. Probudil ho a přiměl k tomu, aby si vzpomněl na vše, co se stalo. Mnich uviděl a poznal Rudru jako své vlastní Já a na všechno se rozpomenul.

Oba dva pak šli tam, kde v tomtéž neomezeném Vědomí přebýval Džívata, a oživili jeho tělo. Tito tři byli ve skutečnosti jedním. Plni úžasu nad touto záhadou pak pokračovali na místo, kde pobýval brahmín. Ten zrovna spal v náručí své ženy. Probudili ho ze spánku, probudili jeho vědomí a společně se vydali za králem. Král odpočíval ve své královské komnatě obklopen nymfami. I jeho vědomí probudili a i on užasl, když pochopil Skutečnost. Tak chodili, až se nakonec dostali na místo, kde žila labuť, právě ta labuť, jež se stala Rudrou.

Procházeli světem sta Rudrů minulosti. Uvědomili si, že to, v čem se odehrávaly jednotlivé iluzorní události, je jen jedno neomezené Vědomí. Z jedné formy se jich zdánlivě stalo více a těchto sto Rudrů prostoupilo celý vesmír.

Poněvadž je džívaze všech stran obklopen světem, který z něho vzniká, nemohou neprobuzení džívové vidět a chápat jeden druhého. Tak jako jsou všechny vlny téže podstaty, a proto jsou jedno, tak si probuzení džívové uvědomí svoji jednotu a porozumí jeden druhému. Každý džíva má svůj iluzorní projevený svět. A jako v každé jámě, kterou člověk vykope v zemi, je prázdný prostor, tak každé pátrání po podstatě projeveného světa džívů vede vždy k témuž neomezenému Vědomí.

Rozlišovat a oddělovat ve Vědomí přináší omezení. Osvobození je nepřítomnost rozlišování. To, co tě těší, si prosaď a stůj si za tím. Není rozdíl mezi tím a oním, neboť uvědomění je u obojího stejné. Kdo by truchlil nad ztrátou toho, co existuje jen v nevědomosti? A to, čeho lze dosáhnout „setrváním v tichu“, existuje stále, a toho již tedy dosaženo bylo!

- ↑ -

VI.1.64

VASIŠTHA pokračoval:

Všichni tedy v přítomnosti Rudry dosáhli probuzeného vědomí a byli šťastni, neboť pochopili, že jsou Jeho součástí. Rudra poznal, jak vznikla hra velké iluze neboli máji, a přiměl ostatní, aby znovu pokračovali v hraní svých původních rolí. Ujistil je, že se všichni po své zdánlivě nezávislé existenci k Němu vrátí a na konci světového cyklu dosáhnou nejvyššího stavu. Pak Rudra zmizel a Džívata i ostatní se vrátili do svých příbytků.

RÁMA se zeptal:

Nebyli snad Džívata i druzí jen pouhými postavami ze snu žebravého mnicha? Jak se z nich mohli stát skuteční jedinci?

VASIŠTHA odvětil:

Zbav se přesvědčení, že představa je něco skutečného! Když se zbavíš takových iluzí, pak to, co existuje, existuje v neomezeném Vědomí. Tak jako jsou pro cestovatele skutečné různé zážitky vztahující se k různým místům a časům, tak i vše, co vidíme ve snu a představujeme si jako skutečné, se skutečným vždy jeví. V neomezeném Vědomí existuje vše a člověk zakouší to, co tu vidí.

Snová podstata myšlenkové formy je pochopena jen tehdy, je-li tu intenzivní jógová praxe. Jen taková praxe umožňuje Šivovi a ostatním vnímat cokoli kdekoli. To, co máš před sebou a tvá mysl to vnímá, nemůžeš pochopit, je-li tu pomýlenost. Jen pokud tu pomýlenost není, může být objekt poznán a pochopen. Cokoli si člověk přeje, to získá, jestliže se tomu plně a výhradně věnuje jeho vnitřní bytí. Ten, kdo se plně věnuje tomu, co má před sebou, ten to dokonale pozná. Ten, kdo se plně věnuje imaginárnímu objektu, ten ho dokonale pozná. Pokud tu takové jednobodové zaměření není, pak člověk tento objekt nechá odejít (ze svého vědomí), tudíž si ho nebude vědom. Právě v důsledku jednobodové zaměřenosti se žebravý mnich stal Rudrou i všemi ostatními. Každý měl pak svůj vlastní svět, a dokud v nich nebylo probuzeno vědomí Rudry, nebyli si jeden druhého vědomi. Ve skutečnosti to, že byli všichni pomýleni a jeden se od druhého lišil v těle i v povaze, byla vůle Rudry.

Díky jednobodovému rozjímání „kéž se stanu nymfou“ nebo „kéž se stanu učeným člověkem“ díky plodům, které takové rozjímání přináší, se člověk může stát jedním či mnoha jedinci, může se stát nevzdělancem a hlupákem, anebo člověkem poznání. Pomocí koncentrace a meditace je možné stát se bohem či lidskou bytostí a podle toho jednat.

- ↑ -

VI.1. 65

VASIŠTHA pokračoval:

Neomezené Vědomí, jež je pravým Já všeho, je obdařeno všudypřítomností, avšak džíva, třebas se svou podstatou od Já neliší, je přiměřeně ke své představě obdařen přítomností na jednom místě. Podle své povahy džíva užívá omezeně či neomezeně sil a schopností. Neomezené Vědomí je bez rozpínání a stahování, to džíva je ten, který dostane to, co hledá. Jógíni, kteří ovládají různé schopnosti a síly, mohou projevit své schopnosti zároveň zde i onde. Protože mají prožitky na různých místech, zdá se, že jsou tyto prožitky rozmanité a je jich mnoho. Tak velký válečník Kártavírja vzbuzoval strach v srdci mnohých, třebaže ani nevyšel z domu! Podobně, aniž by opustil svůj příbytek, převtělil se Pán Višnu do člověka na zemi. Bůh Indra je zase přítomen všude, kde se konají posvátné obřady, jimiž on velí, a nevzdaluje se ze svého nebeského domova. Je-li Pán Višnu vzýván svými oddanými, zjevuje se jim na tisíci místech najednou. A tak také Džívata a ostatní, jež byli jen postavami ze snových představ a tužeb žebravého mnicha, vytvořenými vědomím Rudry, odešli zpět do svých domovů a žili dál jakoby odděleně a nezávisle. Tuto svoji roli po nějakou dobu hráli a pak se vrátili do příbytku Rudry.

Toto všechno nebylo ničím jiným než chvilkovou představou, která vznikla ve vědomí mnicha, ač byla pozorována jakoby na něm nezávislá. Podobně je to se zrozením a smrtí bezpočtu bytostí v neomezeném Vědomí. Každá bytost si v projeveném světě představí nekonečnou různorodost a pak hledá sjednocení v Já. V čase své smrti si v sobě představí jinou existenci a ta se pak zjeví jakoby vně! A dokud vtělené bytosti nedosáhnou osvobození, podstupují nepředstavitelné trápení. Vyprávěl jsem ti tento příběh, abych ti osvětlil skutečnost. Takový je osud všech bytostí, nejen onoho žebravého mnicha. Bytost, která zapomíná svou neoddělitelnost od nejvyššího Já, si vytváří představy o tom, jak je nezávislá a skutečná (a bude tudíž existovat napořád – pozn. L.V.). Z jednoho snu přechází do druhého, dokud neopustí představu „já jsem tělo“.

RÁMA se zeptal:

Jaký skvělý příběh! Ó Pane, řekl jsi, že všechny věci, jež považujeme za skutečné, pro nás skutečnými jsou a my je tak prožíváme. Řekni mi prosím, zda tento žebravý mnich také takto někde existoval?

VASIŠTHA odpověděl:

Budu o tom rozjímat a odpovím ti později.

V tu chvíli se shromáždění rozešlo ke svým poledním modlitbám.

- ↑ -

VI.1. 66

VASIŠTHA pokračoval:

Ó králi Rámo, pátral jsem po mnichovi svým třetím okem, okem poznání. Hluboce jsem kontemploval s přáním mnicha uvidět. Hledal jsem ho v tomto světě, ale nenašel ho. Jak se může představa nějakého člověka projevit vně jako skutečná?

Pustil jsem se na sever do země Džinů. Na jednom vrcholku byl obydlený klášter a v něm v chatrči žebravý mnich, jménem Dirghadrša. Seděl ponořen do hluboké meditace a jeho hlava byla žluté barvy. Ani jeho pomocník nevstupoval do chatrče, aby ho nerušil v meditaci. Byl právě jedenadvacátý den mnichovy meditace a měl být také dnem posledním.

Ačkoli z jednoho pohledu setrval v meditaci dva¬cet jedna dní, z jiného pohledu uběhlo tisíc let. Taková představa totiž v jeho mysli vznikla. Poznal jsem, že tento žebravý mnich žil v jiné epoše a v této epoše je druhý takový, ale dalšího jsem nikde neviděl. Se všemi schopnostmi a dovednostmi, které mám, jsem vstoupil do centra tohoto stvoření a hledal třetího mnicha.

Nakonec jsem ho našel v jiném vesmíru, který se téměř ve všem shodoval s naším vesmírem, ale byl stvořen jiným Brahmou. Byli tu shromážděni mudrci a svatí brahmíni, kteří prožívali představy jiných bytostí, které se v důsledku těchto představ zrodí. Taková je povaha máji, iluze.

Některé z těchto bytostí budou povahou podobné těm, kteří si je představovali, jiné budou odlišné, avšak budou se jim podobat vzhledem. Taková je velká mája, která je záhadou i pro mudrce. Ale ve skutečnosti mája neexistuje ani nepracuje, neboť to, co způsobuje, že něco vzniká či zaniká, je jen pouhý klam. Kde je krátké období jedenadvaceti dní a kde celá epocha? Je děsivé na tuto hru mysli i jenom pomyslet.

Všechno to je jen projevení, které se jako lotosový květ po ránu rozvine, a jako lotos v plném květu ukáže svou rozmanitost. Všechno to vzniká v neomezeném Vědomí, jež je čiré, ačkoli projevení se zdá pošpiněno nečistotou. Každá věc se projevuje jakoby odděleně a na konci své oddělené existence podstupuje další oddělení. Vše je relativně skutečné, nikoli zcela neskutečné. Vše se projevuje ve Všem, příčina je v Příčině!

- ↑ -

VI.1.67

DAŠARATHA, otec Rámy, řekl:

Ó mudrci, řekni mi, kde tento bhikšu medituje a já tam okamžitě pošlu své vojáky, aby ho vzbudili z meditace a přivedli sem.

VASIŠTHA odvětil:

Ó králi, tělo tohoto mnicha je již bez života a nelze jej oživit. Jeho duše již dosáhla osvícení a osvobození a nepodléhá již zážitkům projeveného světa. Pomocník mnicha stojí před chatrčí a čeká, aby dle instrukcí otevřel po uplynutí jednoho měsíce dveře. Pak bude patrno, že duše mnicha již opustila tělo, a do chatrče přijde někdo jiný.

Mája neboli iluze má omezené a omezující vlastnosti a kvality. Překonat ji nevědomostí nejspíš nepůjde, ale poznáním Pravdy ji lze překonat snadno.

V důsledku chybného vnímání vidíme místo zlata náramek. Příčinou chybného vnímání je projevený svět. Mája, toto zdánlivé projevení, je jen slovo, a projevení má k nejvyššímu Já stejný vztah jako vlna k oceánu. Když člověk pozná Skutečnost, přestává být projevení iluzí. Tento dlouhotrvající sen projeveného světa se zdá být skutečný jen v důsledku nevědomosti. Právě tak se rodí džíva. Je-li však poznána Pravda, je shledáno, že toto vše je Já.

Ať člověk zakouší jakoukoli představu, vždy je to Já, které se jakožto tato představa projevuje. Vesmír je důsledek představ zakoušených bezpočtem jedinců. Původní představa vytvořená Brahmou vzniká proto, aby byla džívou prožívána jako skutečnost. Dosáhne-li však člověk čirého Vědomí podobného vědomí Brahmy, pak vše nahlíží jako dlouho trvající sen.

V důsledku představy objektů mysl vypadne z neomezeného Vědomí a zakouší nejrůznější zážitky. Je však mysl nezávislá na nejvyšším Já? A není snad nejvyšší Já také myslí? Džíva, tělo i vše ostatní jsou jen odrazy či projevy nejvyššího Já! Veškerý pohyb se děje v jediném neomezeném Vědomí, jež je navždy neomezené a navždy Vědomí, nic jiného. Pohyb a změna jsou jen vymyšlené pojmy. Není tu pohyb ani nepohnutost, není tu jedinost ani mnohost. To, co je, je takové, jaké je. V neprobuzeném stavu vznikne rozmanitost, a jakmile člověk začne s hledáním a dotazováním, rozmanitost zmizí. Tazatel, tedy ten, kdo se ptá, bezpochyby existuje a je jím nejvyšší stav. Klid znamená svět. Klid sám o sobě existuje jakožto projevený svět. Nevědomost je falešná, neboť tu není poznávající, poznané ani poznávání. Mysl si představuje skvrnu na Měsíci, ale žádné poskvrnění tu není. Neomezené Vědomí má vědomí jako své tělo či projevení.

- ↑ -

VI.1.68

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, zůstaň navždy pevně ustálen ve stavu prostém pohybu myšlenek, v klidu a míru podobném klidu hlubokého spánku.

RÁMA řekl:

Pane, slyšel jsem o mlčení v řeči, mlčení očí a jiných smyslů a slyšel jsem též o přísném mlčení v přísném odříkání. Avšak co je to mlčení hlubokého spánku?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, ten, kdo provádí maunu, mlčení neboli setrvání v tichu, se nazývá muni. Existují dva typy muni, přísný asketa a osvobozený mudrc. Asketa je jako dřevěná socha světce, potlačuje své smysly a provádí cvičení a obřady, neboli krijá, fanaticky a bez pochopení. Mudrc osvobozený za života naproti tomu chápe, jak co je, rozezná pravdu od nepravdy, je obdařen poznáním Já a přitom jedná jako obyčejný člověk. To, co se považuje za maunu neboli ticho, závisí na tom, kdo maunu provádí.

Mluví se o čtyřech typech mauny, kterými jsou ticho v řeči (vák mauna), ticho smyslů (karana mauna), násilné potlačování nebo též mlčenlivost dřevěné sochy (káštha mauna) a ticho hlubokého spánku (sušupti mauna). Pak je ještě ticho mysli podobné tichu ve smrti, které je možné jen ve stavu přísné askeze, v hluboké meditaci, kdy jógín vstoupil do samádhí, či u mudrců osvobozených za života (je tedy možné jen u těch, kteří provádějí kášta maunu nebo sušupti maunu). První tři typy mauny se vyskytují u asketů. Čtvrtý typ, tedy sušupti mauna již vede k osvobození za života. Třebaže možná vzbudím nelibost těch, kteří se zabývají prvními třemi typy, přesto tvrdím, že není důvod se jimi zabývat.

Sušupti mauna neboli ticho hlubokého spánku přivádí k osvobození. Při něm se životní síla neboli prána nezadržuje ani nepodněcuje, smysly se nenechají hladovět ani se nesytí přespříliš, vnímání rozličnosti se nestaví na odiv ani se nepotlačuje a mysl není mysl ani ne-mysl. Je tu poznání Toho, co je, jaké je, a je tu osvobození od pochybností. Jde o naprostou prázdnotu, bez jakékoli opory. Jde o nejvyšší klid a mír, o němž se nedá říci, zda je skutečný či neskutečný. Stav, v němž člověk ví, že neexistuje „já“ ani „druzí“, že neexistuje mysl ani nic, co by z ní bylo odvozeno, že „já“ je jen představa a existuje jen čirá existence, takový stav se nazývá ticho hlubokého spánku. Kde se v této čiré Existenci, jež je neomezeným Vědomím, nachází „já“ a „druzí“?

- ↑ -

VI.1. 69

RÁMA se zeptal:

Ó mudrci, jak se vůbec objevilo sto Rudrů?

VASIŠTHA odpověděl:

Všech sto Rudrů se objevilo ve snu potulného mnicha, bhikši. Cokoli si přeje nebo představí ten, jehož mysl je čirá a nezastřená nečistotami, to pak opravdu zakouší. Každá představa, která vznikne, se v jediném neomezeném Vědomí taky projeví.

RÁMA se znovu zeptal:

Ó mudrci, proč je tomu tak, že bůh Šiva se zjevuje nahý, ověšený lidskými lebkami, pokrytý popelem, přebývající na pohřebištích a podléhající sexuální touze?

VASIŠTHA odpověděl:

Chování bohů, dokonalých bytostí a osvobozených mudrců se neřídí zákony a pravidly. Pravidla chování jsou vymyšlena nevědomými lidmi. Dokud je mysl nevědomého člověka silně podmíněna sklony a tendencemi, pak neřídí-li se pravidly, upadá do chaosu, v němž platí zákon silnějšího. Člověk poznání se však neztrácí ve svém chtění a nechtění, neboť je probuzený a bdělý a má své smysly přirozeně pod kontrolou. Žije a pracuje bez záměru, aniž by na situace reagoval na základě příčiny a následku. Jeho činnost je čistá a spontánní, jako když spadne kokosový ořech, aniž by to souviselo s tím, že na strom zrovna usedla vrána. Ale nemusí taky dělat vůbec nic!

Tak se i členové božské trojice, Brahma, Višnu a Šiva, zapojují do vtělení. Činnosti osvobozených bytostí se nedotýká žádné chtění či nechtění, žádná chvála ani hana, neboť osvobozený mudrc nemá představy „to je mé“ či „to je tvé“. Jeho činnost je čirá jako teplo ohně.

Nebudu podrobně rozebírat další formu mauny, jakou je ticho nevtělených bytostí, neboť ty jsi dosud vtělen. Jen ji krátce zmíním. Ten, kdo je plně probuzený, neustále ponořený v samádhi a dokonale osvícený, se nazývá sánkhja jógín. Ten, kdo pranajámou a dalšími cvičeními dosáhl stavu vědomí bez těla, se nazývá jóga jógín. Oba dva jsou si v podstatě rovni. Příčinou projeveného světa a příčinou omezení je mysl a oba dva způsoby vedou k utišení mysli. Proto cvičí-li se oddaně buď zastavení pohybu prány, nebo zastavení mysli, obojí vede k osvobození. To je podstata všech posvátných textů pojednávajících o osvobození.

RÁMA se zeptal:

Ó mudrci, je-li zastavení pohybu prány osvobozením, pak je osvobozením smrt, a každý člověk dosáhne osvobození ve smrti!

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, když se prána chystá opustit tělo, vytváří si kontakt s těmi součástmi, s nimiž se ustaví tělo následující. Tyto součásti jsou dány vásanami džívy, tedy jeho psychickými podmíněnostmi, sklony, dřívějšími pocity a vzpomínkami. Proto si džíva tyto součásti drží. Když prána opouští tělo, bere s sebou i všechny vásany džívy.

Dokud nejsou všechny vásany odstraněny, nemůže se mysl stát ne-myslí. A mysl se nezřekne prány, dokud nepřijde poznání Já. Poznáním Já jsou vásany odstraněny a s nimi vyhasne i mysl. Pohyb prány ustane a právě To je nejvyšší klid a mír. Poznat Já znamená pochopit neskutečnost představ o objektech projeveného světa. To vede k vyhasnutí vásan a k zániku spojení mezi myslí a životní silou, pránou. Vásany tvoří mysl. Mysl není nic jiného než souhrn vásan. Vyhasnou-li vásany, je tu nejvyšší stav. Poznání znamená poznání Skutečnosti a poznáním se rozumí samotná vičára neboli zkoumání a dotazování.

Jakmile je dovedena k dokonalosti naprostá oddanost jedné věci, tedy ovládnutí prány nebo utišení mysli, dosahuje člověk nejvyššího stavu. Prána a mysl jsou v blízkém vzájemném vztahu, podobně jako květina a její vůně, nebo sezamové semínko a z něho získaný olej. Proto ustane-li pohyb mysli, ustane i pohyb prány. Je-li mysl jednobodově oddána jediné Pravdě, ustane pohyb mysli i pohyb prány. Nejlepší způsob, jakým toho lze dosáhnout, je zkoumání a dotazování se na podstatu Já, jež je neomezené. Mysl se do toho zcela ponoří a pak vyhasne obojí, mysl i zkoumání. Zůstaň pevně ustálen v tom, co po tom všem zbude.

Netouží-li mysl po potěšeních, je spolu s pránou ponořena v Já. Nevědomost znamená nebytí, poznání Já znamená nejvyšší stav! Právě mysl je nevědomostí, jeví-li se jako skutečnost. Pochopit to, že mysl neexistuje, znamená nejvyšší stav. Zůstane-li mysl ponořena v Já alespoň čtvrt hodiny, projde celkovou proměnou, neboť zakusí nejvyšší stav poznání Já a nebude jej chtít opustit. Ale i když to mysl okusí jen na vteřinu, nevrátí se k světskému stavu. Semínka samsáry neboli koloběhu života a smrti budou spálena, s nimi zmizí nevědomost a vásany zcela vyhasnou. Kdo tohoto stavu dosáhl, je zakotven v sattvě, v Pravdě. Nahlíží vnitřní světlo a setrvává v nejvyšším klidu a míru.

- ↑ -