Jóga Vasištha

KNIHA ŠESTÁ: O osvobození

Příběh Ardžuny

VI.1.52

VASIŠTHA řekl:

To, čemu se říká samsára nebo projevený svět, není nic jiného než prvotní sen džívy. Sen džívy není jako sen člověka, je prožíván jako bdělý stav. Bdělý stav se chápe jako sen. Dlouhý sen džívy je okamžitě zhmotněn, třebaže je neskutečný, a v tomto snu přechází džíva z jednoho svého snu do druhého. Jak tato mylná představa, záměna snu za skutečnost, zesílí, je prožívána, jako by byla skutečná, a pravá skutečnost zůstává stranou jako neskutečná. Buď moudrý a žij jako Ardžuna, jenž dosáhl osvícení díky poučení od Pána Kršny.

Celý vesmír se projevuje v jediném oceánu kosmického Vědomí. Vesmír obývá čtrnáct druhů bytostí a je řízen hlavními bohy, jimiž jsou například Jama, Čandra či Súrja. Tito bozi ustavili hlavní zásady správného jednání. Když se většina lidí poddá špatným způsobům, přejde bůh smrti Jama na několik let do meditace, během níž populace prudce vzroste.

Bohové se populačního růstu obávají, proto se uchýlí k různým prostředkům, aby ho zastavili. To vše se opakuje stále znovu a znovu. Současným vládcem vesmíru (tedy současným Jamou) je Vaivasvata. I on se bude muset na čas oddat meditaci. Jakmile populace na Zemi začne vzrůstat, budou bohové naléhavě žádat boha Višnua, aby jim přišel na pomoc. Višnu se zrodí jako Kršna společně se svým druhým já jménem Ardžuna.

Nejstarším bratrem Ardžuny bude Judhišthira, jiným jménem Dharmananda neboli syn dharmy, vtělení spravedlnosti. Bratranec Ardžuny Durjódhana bude bojovat s Bhímou, dalším bratrem Ardžuny. V této bitvě mezi bratranci bude zabito osmnáct divizí ozbrojených sil a tak Višnu zbaví zemi jejího břemene.

Kršna i Ardžuna budou hrát roli obyčejných lidských bytostí. Když Ardžuna uvidí, jak proti sobě stojí armády z vlastních příbuzných, bude z toho sklíčený a odmítne bojovat. V tu chvíli ho Kršna poučí o nejvyšším Poznání, což způsobí jeho duchovní probuzení.

KRŠNA učí Ardžunu:

Nejvyšší Já neboli To se nerodí a neumírá. Je věčné a není zabito, když je zabito tělo. Kdo si o sobě myslí, že zabíjí nebo je zabit, je nevědomý člověk. Jak, proč a kým může být zničeno neomezené Bytí, jež je Jediné, bez čehokoli druhého a je jemnější než prostor? Ó Ardžuno, pohleď na Já, jež je věčné, neomezené, neprojevené a neposkvrněné a jehož podstatou je čiré Vědomí. Jsi nezrozený, jsi věčný!

- ↑ -

VI.1.53

KRŠNA pokračuje:

Ardžuno, nejsi ten, kdo zabíjí, takové egoistické představy se zbav. Jsi Já, které nepodléhá stárnutí ani smrti. Ten, kdo je oproštěn od pocitu já a jehož mysl není k ničemu připoutána, nezabíjí, ani když ničí celý svět. Proto zanechej mylných představ „jsem to a to“ či „toto je moje“. Jen kvůli těmto mylným představám se domníváš, že jsi ten, kdo zabíjí, a trápíš se tím. Pouze sebestředný nevědomý člověk si myslí, že něco vykonal, ačkoli je to vše vykonáno různými složkami jediného Já, neomezeného Vědomí.

Nechť se oči dívají, uši naslouchají, kůže pociťuje a jazyk ochutnává. Kde je v tom všem „já“? I když mysl pokračuje ve svých představách a užívá si je, není tu nic, co bychom mohli rozpoznat jako „já“. Činnost je vykonávána příslušnými smyslovými orgány, ale „já“ se domnívá, že koná ono samo, a proto trpí. Jógín dělá svou činnost pouze myslí a smysly, takto Já udržuje v čistotě. Za ušlechtilého člověka nelze pokládat toho, kdo je pošpiněn pocitem ega, ať je sebevíc učený nebo jinak významný. Kdo je naopak oproštěn od pocitů „já“ a „moje“ a zůstává vyrovnaný v radosti i bolesti, ten není omezen, ať už dělá, co je dovoleno, nebo co je zakázáno.

Ó Ardžuno, tvoje služba a povinnost bojovníka je řádná a ušlechtilá, třebaže zahrnuje násilí. To nejlepší, co můžeš udělat, je vykonat to, co ti přísluší, ač se to jeví nespravedlivé a odporné. Vhodným jednáním získej nesmrtelnost. Přirozené jednání i hlupáka je ušlechtilé. O to víc to platí v případě moudrého člověka. Jednej bez připoutanosti k činům a ustálený v jednotě, v józe. Pak budeš svobodný, ničím neomezený.

Buď v klidu a míru, tak jak je klidem a mírem Brahman. Osvoj si přirozenost Brahman. Dělej vše jako oběť a dar Brahman. Tak se okamžitě Brahman staneš. Bůh přebývá ve všem. Prováděj všechny své činy pro Boha a budeš všemi uctíván zářit jako Bůh. Zanechej myšlenek a představ a staň se skutečným sanjásinem, tím, kdo se všeho vzdal. Tak osvobodíš své vědomí.

Nejvyšší Já neboli Brahman znamená zánik všech myšlenek či představ a konec podmíněností a sklonů mysli. K tomuto cíli spěje jak jóga, tak poznání neboli džňána. Přesvědčení, že Brahman je všechno, včetně světa i „já“, znamená Brahmárpanam neboli odevzdat vše Bohu, odevzdat se Brahman.

KRŠNA pokračuje v učení:

Brahman je prázdné uvnitř a prázdné vně (je nerozdělené a homogenní). Není objektem pozorování ani není něco jiného než pozorovatel. Projevený svět vzniká jako nepatrná částečka Brahman v Brahman. Protože svět je jen jev, zdání, je ve skutečnosti prázdnotou, iluzí. A v tom všem vzniká jaksi záhadně pocit „já“, který je miniaturní podobou projeveného světa! Neomezené je ničím nedělitelné, a přece se zdá být rozděleno v důsledku pocitu „já“. Tak jako není já oddělené od neomezeného Vědomí, stejně tak hmotné věci nebo živé bytosti nejsou odděleny a neliší se jedna od druhé. Kdo by se chtěl přidržovat pocitu „já“? Proč nepřilnout k neomezenému Vědomí, jež se samo o sobě díky své záhadné energii projevuje jako toto všechno? Chápat to a netoužit po potěšení z plodů svých činů, to se nazývá sanjása neboli odevzdání se. Odevzdání či zřeknutí se znamená zřeknutí se tužeb a nadějí. Pokud člověk cítí přítomnost Boha ve všech projevech a proměnách a zřekne se všech klamů duality, znamená to, že se Bohu zcela podřídil a odevzdal Mu vše, včetně sebe sama.

Jsem naděje, jsem svět, jsem čin, jsem čas, jsem jediný a jsem mnohý. Proto naplň svoji mysl Mnou, pro Mne pracuj, Mně se oddej, Mne oslavuj. Takto neustále spojen se Mnou, jakožto nejvyšším cílem, ke Mně dojdeš.

Ó Ardžuno, mám dvě formy, jednu běžnou a druhou nejvyšší, neomezenou. Běžná forma má ruce, nohy a atributy, jako jsou lastura, disk a kyj. Nejvyšší forma je bez počátku a bez konce, je to Jedno bez čehokoli dalšího. Nazývá se různými jmény jako Brahman, Já, nejvyšší Já. Dokud není člověk plně duchovně probuzen, má uctívat běžnou formu. Takovým uctíváním dojde k jeho probuzení a poté k poznání formy nejvyšší. A díky poznání nejvyšší formy, se člověk již znovu nezrodí.

Díky mému učení jsi probuzen. Nahlížej Já ve všem a všechno v Já, setrvávej pevně ustálený v józe, v jednotě. Kdo je takto ustálen, již více se nezrodí, ale zde může dále pokračovat ve svých přirozených činnostech. Představa jednoty se používá proto, aby se zrušila představa mnohosti, a představa Já neboli neomezeného Vědomí se používá proto, aby se zrušilo vytváření představ o jednotě. Neomezené Já si nelze představovat ani jako existenci, ani jako neexistenci. Neomezené Já je To, co je.

To, jež se označuje výrazem „Já“, je vnitřní světlo, které září ve všech bytostech jakožto čiré zakoušení. O tom není pochyb.

KRŠNA pokračuje v učení:

Čiré zakoušení toho, co existuje ve všech objektech světa, to je Já. Schopnost zakoušení, která existuje ve všech živých bytostech, to je všudypřítomné Já. Tak jako je smetana v mléce, tak Já existuje ve všem.

Máme-li sbírku tisíce nádob, pak uvnitř i vně těchto nádob je prostor, který je homogenní a nedělitelný. Podobně prostupuje Já všechny bytosti tří světů. Tak jako v náhrdelníku z perel nemusí být vidět nit, na které jsou perly navlečeny, tak Já, které vše spojuje a drží pohromadě, zůstává samo o sobě neviditelné. Tuto Pravdu či Skutečnost nazýváme Já a Já prostupuje všechny věci od Stvořitele Brahmy až po stéblo trávy.

V Brahman existuje nepatrné projevení, jež je též Brahman. V důsledku nevědomosti a iluze se tomu říká jáství či svět. Ó Ardžuno, je-li to všechno jen jedno jediné Já, jaký význam mají slova „on zabíjí“ a „on je zabit“, „to je dobré“ a „to je špatné“? Kdo ví, že Já je svědkem všech změn, ale samo je beze změny a změnami nezasaženo, ten zná Pravdu, zná Skutečnost.

Používám výrazy, které budí dojem mnohosti a různosti, ale Skutečnost je neduální. Každý vznik či zánik, každé stvoření či zničení není nic jiného než Já. Já je sama podstata jednoty existence, podobně jako je tvrdost charakteristická vlastnost skály nebo tekutost zase charakteristická vlastnost vody.

Kdo nahlíží Já ve všem a všechno v Já a také ví, že Já není tím, kdo koná (neboť není rozděleno), ten nahlíží Skutečnost. Tak jako je zlato skutečností všech zlatých ozdob, bez ohledu na jejich velikost a tvar, tak jako je voda skutečností všech vln a vlnek v oceánu, též bez ohledu na jejich velikost a tvar, tak je nejvyšší Já či neomezené Vědomí samo o sobě Skutečností, v níž se zdá existovat svět rozličných bytostí.

Proč se zbytečně trápit? K jakému z těchto proměnlivých jevů by se srdce mělo přimknout? Takto se mudrc sám sebe táže a pak putuje po tomto světě svobodně, v naprostém klidu a vyrovnanosti. Je zbaven klamu a jeho touhy odešly samy od sebe. K ničemu nepřipoután je pevně ustálen v poznání Já. Osvobozen od duality, která se označuje jako pocit štěstí či neštěstí, dosahuje mudrc nejvyššího stavu.

- ↑ -

VI.1.54

KRŠNA pokračuje v učení:

Znovu slyš, co se ti snažím říci. Říkám to pro tvé dobro, a protože jsi mi drahý.

Snášej jakoukoli radost i bolest, teplo i chlad, všechno, čemu jsi vystaven. Jak to přišlo, tak to i odejde. Nejvyšší Já, jež je nedělitelné, bez počátku i bez konce, tím není nijak zasaženo. Smyslová zkušenost se rodí z iluze o vzájemném působení iluzorních prvků. Kdo to ví a setrvává v klidu, je vyvolen pro osvobození. Existuje-li jen Já samo, kde je pal prostor pro vznik radosti či bolesti? Protože nejvyšší Já je všudypřítomné, radost a bolest ve skutečnosti neexistují. To, co je neskutečné, nemá existenci. A to, co je skutečné, existovat nepřestává.

Nejvyšší Já se neraduje v radosti a netrpí v bolesti! Bolest zakouší netečná mysl sídlící v těle. Pokud se tělo rozpadne, Já tím není nijak zasaženo. Žádný objekt, jako například tělo, nebo pocit, jako je bolest, neexistují nezávisle na Já. Co potom lze zakoušet a kým? Ten, kdo je plně probuzen, je od takového klamu osvobozen. Podobně jako správným pochopením zmizí iluze o hadu, za něhož jsme omylem považovali provaz, tak duchovním probuzením zmizí iluze o těle a utrpení. Správné pochopení a duchovní probuzení spočívá v tom, že Brahman se nerodí ani neumírá.

Znič síly iluze, jakými jsou pýcha, smutek, strach, touha a také radost a bolest. Všechny dvojice protikladů jsou falešné. Ustáli se v Jednotě. Jsi jediný oceán Vědomí. Radost a bolest, zisk a ztráta, vítězství a porážka pocházejí z nevědomosti. Proto jimi zůstaň nedotčen. Cokoli uděláš, cokoli sníš, obětuješ či dáš, to vše je Já. Ať je tvým vnitřním bytím cokoli, zajisté toho dosáhneš. Abys došel k uskutečnění Brahman, naplň tímto Brahman své celé bytí.

Kdo vidí činnost v nečinnosti a nečinnost v činnosti, je moudrý a všeho dosáhne. Nepoutej se k plodům činnosti nebo nečinnosti. Ať už si člověk egoisticky myslí „toto dělám či „toto nedělám“, jeho přesvědčení, že on sám koná, znamená připoutanost. Takové přesvědčení i taková připoutanost jsou pošetilé. Zanechej pošetilosti. I když se budeš zabývat různými činnostmi, opusť představu různosti. Nejsi ten, kdo koná. Za moudrého je považován ten, jehož činy shořely v ohni Sebepoznání, a jenž je tudíž prostý všech tužeb. Kdo potlačuje fyzické tělo, ale oddává se potěšení mysli, je pokrytec. Hodný následování je ten, kdo ovládá smysly myslí, využívá fyzické tělo a je přitom oproštěn od jakéhokoli lpění. Všechny řeky směřují k oceánu, a pokud člověk dokáže všechny touhy, jež se v jeho srdci zrodí, nasměrovat k Já, pak už není člověkem ovládaným tužbami, ale spočívá v klidu a míru.

- ↑ -

VI.1.55

KRŠNA pokračuje:

Člověk by se měl všeho vzdát, i pocitů „já se raduji“ a „já trpím“, a za každých okolností setrvávat ve stavu rovnováhy. Nerozlišuj „to je Já“ a „to je ne-Já“. Odejde-li tělo, nic se neztratilo. Já nemůže být nikdy ztraceno! Ze své podstaty je Já nezničitelné, neomezené Vědomí. Nenech do mysli vstoupit myšlenku, že Já může zaniknout. To, co zaniká nebo se mění, jsou jen myšlenky a představy „to je ztraceno“, „to je třeba získat“. Věčné a neomezené Já nepřestane být Skutečností a to, co je neskutečné, nikdy skutečnou existenci mít nebude. Já, jež prostupuje vším, je nezničitelné. Tělo má svůj konec, ale Já je věčné. Neomezené Vědomí neboli Já je Jedno, bez jakékoli duality. A je-li pryč jakýkoli pocit dvojnosti, pak to, co zůstane, je Já, jež je nejvyšší Skutečností.

ARDŽUNA se zeptá:

Ó Pane, čemu se potom říká smrt a čemu se říká nebe a peklo?

KRŠNA odpoví:

Džíva neboli duše jedince žije v síti utkané ze základních prvků, jakými jsou země, voda, oheň, vzduch a prostor, a také z mysli a rozumové schopnosti. A tento džíva je vlečen svými skrytými sklony, založenými na pocitech a vzpomínkách z minulosti, a je uvězněn v kleci zvané tělo. Postupem času tělo zestárne a džíva vyjde z těla, jako když šťáva vyteče z rozmačkaných plodů. A podobně jako vůně opouští svůj zdroj a uvolňuje se pryč, tak opustí džíva tělo, přičemž si ponechá mysl a smysly, a jde dál. Tělo džívy není nic jiného než vásany, tedy zbytkové pocity získané v těle. Opustí-li džíva tělo, zůstane tělo netečné. Tomu se říká smrt.

Zatímco putuje prostorem, má džíva podobu prány neboli životní síly a vidí všechny formy, které se vytvořily předchozími vásanami, předchozími pocity. Předchozí dojmy a pocity lze zničit pouze intenzivním vlastním úsilím a dotazováním. I kdyby byly hory drceny na prach, i kdyby byly ničeny světy, člověk by se neměl vzdát vlastního úsilí. Nebe a peklo není nic jiného než projekce těchto minulých pocitů, těchto vásan.

Vásany vznikají z nevědomosti a pošetilosti, a zmizí pouze tehdy, je-li tu poznání Já. Co jiného je džíva než vásany neboli podmíněnosti mysli, které jsou jen planými myšlenkami a představami? Kdo je schopen opustit vásany ještě za života v těle, je osvobozený. Kdo vásany neopustí a setrvává v jejich zajetí, je omezený, ač je jinak velký učenec.

- ↑ -

VI.1:56

KRŠNA pokračuje:

Zřekni se podmíněností mysli a buď osvobozen! Udržuj se vnitřně klidný a zanechej trápení pocházejícího ze vzájemných vztahů. Vzdej se i nejmenších pochybností ohledně stáří a smrti a ve svém nahlížení buď neomezený jako nebe. Oprosti se od chtění, a tudíž i od nechtění. Dělej to, co je pro tebe přirozené. Nic tu nezaniká. Taková je přirozenost osvobozeného mudrce. A jenom hlupák přemýšlí „to mám udělat“ či „toho mám zanechat“.

Smysly osvobozeného mudrce jsou přirozeně a pevně ustáleny v jeho srdci. Právě srdce a mysl vykresluje na plátno všudypřítomného Bytí obraz tří světů. Mysl vytváří části a dělení. Ve skutečnosti žádné dělení neexistuje. Dělení a části, které ve světě pozorujeme, jsou jen obrazy mysli. Prostor je absolutní prázdnota. A v mysli během jednoho okamžiku vzniká či zaniká projevený svět! Neomezené Já, v němž je myslí vykreslen svět, prostupuje celým stvořením, a proto se stvoření jeví jako skutečné. Při správném prozkoumání se však stvoření rozpouští v Já.

Neexistuješ „ty“ a neexistují „ti druzí“. Proč se potom trápíš? V čirém prostoru není činnost ani pohyb, neboť činnost i pohyb jsou samy o sobě prázdné. Čirý prostor je neposkvrněn pojmy jako pohyb a čas. To vše je jen v mysli a ta svou představu šíří pomocí takových obrazů. Prostor nelze v žádném případě dělit.

Ó Ardžuno, nyní se tento vymyšlený stvořený svět rozplynul. Začal existovat v důsledku chvilkové iluze. Je neskutečný, ale mysl dovede takovou iluzi vytvořit v okamžení. Mysl dokáže krátký okamžik přeměnit v epochu, z malého udělat velké a způsobit, že neskutečné se okamžitě jeví jako skutečné. Tak vznikla tato iluze. A chvilkový přelud se zdá přetrvávat jako iluze zvaná svět, v očích nevědomého člověka nezpochybnitelná a samozřejmá skutečnost.

Protože je tento projevený svět založen na skutečnosti neomezeného Vědomí, nemají důkazy o jeho skutečné či neskutečné povaze žádný smysl. Je jistě s podivem, že se v nedělitelném neomezeném Vědomí objevuje svět různorodosti. Není to však nic víc než obraz tanečnice, jejíž končetiny tvoří bohové, démoni a další bytosti, a ostatní části těla tvoří všemožné jevy. To všechno je neomezené a nedělitelné Vědomí, je to základ, který nepodléhá žádné změně.

- ↑ -

VI.1.57, 58

KRŠNA pokračuje:

Je to div. Nejprve se objeví obraz a pak vznikne rozdělenost. Obraz existuje pouze v mysli. A co je vykonáno, je vykonáno prázdnotou v prázdnotě (v prázdném prostoru). Prázdnota zaniká v prázdnotě, prázdnota zakouší prázdnotu, prázdnota proniká prázdnotou. Cokoli se zdá existovat, je prostoupeno podmíněnostmi mysli neboli vásanami. Projevený svět je iluzorní. Existuje v Brahman, tak jako existuje obraz v zrcadle, tedy neskutečný, nehmatatelný, bez mezer a rozdělování – neoddělitelný od Brahman. I to, co se nazývá vásaná, je založeno na neomezeném Vědomí a není to nic jiného než Vědomí.

Kdo se neosvobodil od omezení vásanami, je pevně připoután k jejich iluzi. I když jsou v člověku jen nepatrné stopy těchto podmíněností čili vásan, brzy se rozrostou v mohutný les samsáry, v koloběh života a smrti. Pokud však v důsledku vytrvalého úsilí shoří semínko vásany v ohni správného pochopení a poznání Já, pak již nemůže znovu vzklíčit a přinést nové omezení. Ten, jehož vásany shořely v ohni Poznání, se neutápí v radosti ani bolesti. Žije ve světě jako list lotosu na vodě.

ARDŽUNA řekne:

Pane, moje klamné iluze jsou pryč. Díky tvé milosti jsem dosáhl probuzené Inteligence. Jsem osvobozen od všech pochybností. Udělám, co říkáš.

KRŠNA zakončí své učení:

Ustanou-li změny v mysli, je mysl v míru a pokoji. Vzniká sattva. Vědomí je osvobozené od vytváření objektů. Je tu čiré Vědomí. Je všudypřítomné a je vším. Je čiré a bez myšlenek. Překračuje vše. Dokud nejsou pryč všechny vásany, není možné k Němu dojít. Tak jako v teple roztaje sníh, tak v čirém Vědomí zmizí nevědomost. Jak lze nazvat To, co je ve vesmíru vším, To, co je ve vesmíru prázdné, To, co není možné vyjádřit? Jak lze nazvat To, co je nejvyšší Skutečnost?

VASIŠTHA pokračoval:

Jakmile Kršna takto poučí Ardžunu, ten na chvíli setrvá v tichu a pak promluví.

ARDŽUNA řekne:

Ó Pane, ve světle tvého poučení se lotus mého srdce plně rozvinul.

A jak to Ardžuna řekl, sebral své zbraně a pustil se do boje, jakoby to byla jen pouhá hra.

- ↑ -

VI.1.59

VASIŠTHA pokračoval:

Osvoj si takový postoj, Rámo, a zůstávej svobodný, obdařený odpoutáním a pochopením, že ať děláš či prožíváš cokoli, odevzdáváš se všudypřítomnému Bytí, odevzdáváš se Brahman. Pak nahlédneš Skutečnost a to znamená konec všech pochybností.

Je to nejvyšší stav, guru všech guru, je to Já, světlo, které ozařuje svět zevnitř. Je ve všech věcech skutečností, jež je obdařuje jejich základními vlastnostmi. Představa světa vzniká tehdy, když tu schází hledání a dotazování. Avšak „dřív než byl svět, Já jsem“. Jak by mne pak mohla spoutávat představa světa? Ten, kdo takto nahlédl Skutečnost, je osvobozen od všech začátků i konců. Komu je dáno pochopení nedvojnosti (a je jakoby v hlubokém spánku, třebaže bdí), ten zůstává v klidu, i když se aktivně zapojuje do života. Takový člověk je teď a tady osvobozený.

To, co se zde jeví jako svět, je ve skutečnosti dílo neomezeného Vědomí. Není tu jednota ani dvojnost. A mé rady jsou téže podstaty! Slova a jejich význam, žák a jeho přání či úsilí, schopnost gurua vyjádřit se slovy - to vše je hra neomezeného Vědomí! V klidu a míru vnitřního bytí člověka se objeví záchvěv ve Vědomí a s ním vyvstane svět. Jestliže tu takový záchvěv ve Vědomí není, není tu ani svět.

Mysl je jen pohyb ve Vědomí. Nechápat tuto Skutečnost znamená vidět svět! Nechápat tuto Skutečnost znamená, že pohyb myšlenek ve Vědomí ještě více zesílí. Tak se vytváří začarovaný kruh. Nevědomost a činnost mysli se navzájem udržují a podporují.

Je-li probuzena vnitřní Inteligence, ustane touha po potěšeních. A taková je přirozenost mudrce. K ukončení tužeb u něho dojde samovolně a bez úsilí. Mudrc ví, že tím, kdo prožívá zážitky, je síla Vědomí. Člověk, který jen aby se zalíbil, odmítá prožít to, co má být prožito, ten jakoby tloukl holí do vzduchu! Člověk získá Sebepoznání tím, že používá vhodné prostředky.

Touha po osvobození narušuje celistvost Já a nepřítomnost takové touhy zase podporuje omezení! Proto to nejdůležitější je neustálé uvědomování. Jedinou příčinou omezení i osvobození je pohyb mysli ve Vědomí. A když si to člověk uvědomí, pohyb mysli ustane. Když člověk pozoruje pocit ega, ten okamžitě zmizí, neboť pozorováním ztrácí oporu. Kdo a kým je potom omezený a kdo a kým je osvobozený?

- ↑ -

VI.I.60

VASIŠTHA pokračoval:

Taková je přirozenost nejvyššího Bytí, jež je neomezeným Vědomím. Komu je dána vesmírná forma jako Stvořiteli Brahmovi nebo bohům Višnuovi či Šivovi, ten je v nejvyšším Bytí ustálen a naplňuje roli vládce světa. Takto ustáleni jsou také dokonalí mudrci putující v nebi. Kdo dosáhne nejvyššího Bytí, neumírá a netrpí. A mudrc, který alespoň na okamžik spočinul v tomto nejvyšším Bytí, jež je svou podstatou nekonečným neomezeným Vědomím nebo též nejvyšším Já, může pokračovat ve světských činnostech, ale nezasáhne ho již žádné utrpení.

RÁMA se zeptal:

Když mysl, rozum a pocit ega ustanou v činnosti, jak se tu objeví čiré Bytí neboli neomezené Vědomí?

VASIŠTHA odpověděl:

Brahman, které přebývá ve všech tělech, zakouší všechny zkušenosti, tedy jí, pije, mluví, získává a ztrácí, ale neodděluje Vědomí a jeho uvědomění. To, co je všudypřítomné, bez počátku, bez konce, čiré, nerozdělené a neměnné Bytí, tomu se říká Existence, vastu-tattvam, Skutečnost.

Existuje jako prostor v prostoru, zvuk ve zvuku, dotyk v dotyku, kůže v kůži, chuť v chuti, tvar ve tvaru, zrak ve zraku, čich v čichu, vůně ve vůni, síla v těle, země v zemi, mléko v mléce, vítr ve větru, oheň v ohni, rozum v rozumu, mysl v mysli, pocit ega v pocitu ega. Vzniká jako čitta neboli mysl v mysli. Je stromem ve stromě, nepohyblivostí v bytostech neschopných pohybu a pohyblivostí v bytostech schopných pohybu. V netečných objektech je neschopností vnímat a ve vnímajících bytostech rozumovou schopností. Je božskostí v bohu a lidskostí v člověku. Je zvířecí přirozeností u zvířat a přirozeností červa u červů. Je samotnou podstatou času a ročních dob. Je energičností v činech a pořádkem v řádu. Je existencí v tom, co existuje, a zkázou v tom, co podléhá zkáze. Je dětstvím, mládím, stářím i smrtí.

Je nedělitelné a nerozdělené, neboť je podstatou všech věcí. Rozmanitost je iluzí, ale v určitém smyslu je skutečná, neboť neomezené Vědomí v představě rozmanitost vytváří a celou ji prostupuje. Nahlédni toto: „Všechno je prostoupeno Mnou, neboť jsem všudypřítomný a oproštěný od těla a dalších omezení“, a spočívej v klidu a míru v nejvyšší blaženosti.

Jak mudrc Vasištha domluvil, den se nachýlil ke konci a všichni shromáždění se rozešli, aby se uchýlili ke svým večerním modlitbám.

- ↑ -

VI.I.61

RÁMA se zeptal:

Ó mudrci, stejně jako je neskutečný svět, který vidíme ve snu, tak je neskutečný neboli asat i projevený svět, jenž je snem Stvořitele Brahmy. Ale jak je možné, že projevený svět vidíme tak hmatatelný a pevný?

VASIŠTHA odpověděl:

Celé původní stvoření Brahmy pozorujeme i dnes, jako by bylo skutečné neboli sat! Protože je Vědomí neomezené, pak cokoli džíva stvoří, to se nachází všude. Stvořený svět je bezpochyby zrozen z nevědomosti a víra v něj zabraňuje pravdivému vnímání. Ačkoli je stvoření iluzorní, asat, v důsledku vzniku pocitu ega se jeví jako skutečné, sat. Ten, kdo sní, si neuvědomuje pomíjivost snových objektů a stejně tak je tomu v případě kosmického snu Stvořitele. Sen s sebou nese vlastnosti toho, kdo sní. To, co vzniklo jako neskutečné, musí také neskutečným být. Proto ačkoli se svět jeví jako skutečný, tak protože vznikl jako iluzorní představa, jako sen Stvořitele, neměli bychom ho jako skutečný přijmout.

V Já, v neomezeném Vědomí, se stvoření projevuje jen dočasně. Během této doby se projevuje iluzorní představa, která má dlouhé trvání. Stvoření se pak jeví jako hmotné a skutečné. Třebaže vesmír existuje jako sen ve vědomí Stvořitele, je zakoušen jako dlouhý časový úsek ve vědomí (nebo spíše snu) všech bytostí, které jsou snovými objekty Stvořitele.

Cokoli a v jakékoli formě je v tomto snu viděno, to se stane. A je-li mysl ve stavu pomýlenosti, neexistuje nic, co by nemohla zakoušet. Proto v tomto světě vidíme tolik zvláštních jevů. V podmořských hlubinách vybuchuje oheň uprostřed vod, voda visí v mracích na obloze, v kameni jsou nalezeny živé bytosti a netečné objekty fungují jako stroje. Pomocí kouzelnických triků může člověk vidět i to, co je jistá iluze, a je i možné, aby ve snu viděl svoji vlastní smrt.

Není tu nic, co je skutečné, ani nic, co je neskutečné. V tomto snu zvaném stvoření je možné cokoli! Kdo je pohroužen do snu, považuje sen za zcela skutečný, a podobně ten, kdo je pohroužen do stvořeného světa, je přesvědčen o skutečnosti světa. Tak jako jde člověk z jednoho snu do druhého, jde i z jedné své iluze do druhé a prožívá svět jako zcela skutečný.

- ↑ -