Jóga Vasištha

KNIHA ŠESTÁ: O osvobození

Příběh o kameni

VI.1.46

VASIŠTHA pokračoval:

A je tu další podobenství, jež to vysvětluje a jež ti, Rámo, povím nyní.

Existuje mohutný kámen plný něhy a lásky, jenž je zřejmý a vždy jasně vnímán. Je jemný, všudypřítomný a věčný. Uvnitř něho vykvétá bezpočet lotosů, jejichž okvětní lístky se někdy vzájemně dotýkají a jindy ne, někdy se vystavují pohledům a jindy se před pohledy druhých skrývají. Některé hledí dolů a jiné nahoru. Některé mají své kořeny vzájemně propletené a jiné nemají kořeny vůbec. Každá věc je uvnitř kamene, ačkoli ve skutečnosti neexistuje.

Ó Rámo, tímto kamenem je kosmické Vědomí. Vědomí je homogenní, stejnorodé, podobně jako kámen. Přesto se v něm objevují nejrůznější bytosti vesmíru. Stejně jako si člověk může představovat v kameni různé tvary či postavy, tak se v pošetilé představě objevuje ve Vědomí tento vesmír. I když sochař vytesá v kameni postavu, zůstává kámen kamenem. A stejné je to v případě kosmického Vědomí, jež zůstává stále homogenní masou Vědomí. Tak jako tvrdý kámen v sobě ukrývá všelijaké obrazy a tvary, jež by z něj mohly být vytesány, tak v kosmickém Vědomí existují v možnosti jména a formy nejrůznějších bytostí vesmíru. Kámen zůstává kamenem, ať už je v něm něco vyryto, nebo ne, a Vědomí zůstává Vědomím, ať už se v něm svět projevuje, či nikoli. Projevení světa je jen prázdný pojem. Jeho obsahem není nic jiného než Vědomí.

I všechny projevy a proměny nejsou nic jiného než Brahman, kosmické Vědomí – ačkoli ne ve významu projevení a proměny. A i tento rozdíl postrádá v Brahman smysl. Jsou-li totiž takové výrazy použity vůči Brahman, je význam zcela odlišný, podobně jako voda, kterou spatříme v přeludu faty morgány, je něco jiného než voda v opravdové oáze. Protože semínko v sobě neobsahuje nic jiného, jsou i květy a plody, jež z něho vzejdou, téže podstaty. Podstata semínka je i podstatou z něho plynoucích následků. Stejně tak homogenní masa kosmického Vědomí nedává vznik ničemu jinému, než je Ono samo. Je-li tato Skutečnost pochopena, dualita mizí. Z Vědomí se nikdy nestane ne-vědomí. Je-li tu proměna, pak je Vědomí i touto proměnou. Proto ať tu existuje cokoli, kdekoli a v jakékoli formě, to všechno je Brahman. A toto všechno existuje v mase homogenního Vědomí neustále v možnosti, připravené kdykoli se projevit.

- ↑ -

VI.1.47

VASIŠTHA pokračoval:

Čas, prostor a další součásti tohoto takzvaného stvoření (které je ve skutečnosti jen jiným aspektem Vědomí) není nic jiného než Vědomí. Jak to lze považovat za neskutečné, je-li tu pochopení, že vše jsou to jen myšlenky a představy a Já je jediné a nedělitelné? V semínku není nic jiného než semínko, žádná různorodost. Zároveň je tu však přítomna i představa možné rozličnosti (květů a plodů). Stejně tak je kosmické Vědomí Jediné a prosté různosti a o vesmíru rozličností se říká, že existuje jen v představě.

Kámen je jediný a představa mnohosti (lotosů v něm ukrytých v možnosti – pozn.L.V.) vzniká jen ve vztahu k tomu jednomu jedinému kameni. Podobně se ve Vědomí objevuje představa různosti, aniž by skutečně různost přinesla. Tak jako voda v přeludu faty morgány existuje i neexistuje zároveň, tak je tomu s růzností v neomezeném Vědomí. Vše je Brahman, neomezené Vědomí. Tak jako představa lotosů v kameni kámen nezničí, tak zůstává Brahman nedotčeno projeveným světem, jenž existuje jako přirozenost Brahman v Brahman. Není podstatný rozdíl mezi Brahman a světem, jsou to synonyma. Je-li takto nahlížena Skutečnost, je nahlíženo Brahman samo o Sobě.

Tak jako všechno, co vidíme ve světě jako vodu, jsou jen prvky, z nichž je složena, tak projevený svět není nic jiného než Brahman. Vědomí, jež je Jedno, se projevuje jako mnohost, jako mysl, hory atd., podobně jako ve vajíčku páva je v možnosti přítomno různobarevné paví peří. A taková schopnost, taková síla je v možnosti přítomna v neomezeném Vědomí. Vidíme různé objekty vesmíru, ale pohlédneme-li na ně okem Poznání, tedy z hlediska poznání Skutečnosti (třetímu oku se též říká oko poznání – pozn. L.V.), pak uvidíme pouze Brahman neboli neomezené Vědomí. Brahman je neduální, třebaže zdánlivě různorodé, podobně jako představa různorodosti uvnitř pavího vejce. Představa Brahman a světa je tedy jak duální, tak neduální. A základem všech představ jednoty a dvojnosti je nejvyšší stav.

Neomezené Vědomí prostupuje celý vesmír a v neomezeném Vědomí celý vesmír existuje. Jednota a mnohost jsou ve vzájemném vztahu, tak jako v jednom pavím vejci je mnoho pavích pírek. Kde je v tom všem mnohost a různorodost?

- ↑ -

VI.1.48

VASIŠTHA pokračoval:

Pocit ega, prostor, čas atd., to vše přijalo povahu skutečných věcí, ač tyto nebyly vůbec stvořeny. Kde nic nevzniklo, nic nebylo stvořeno, tam je nahlédnuto a poznáno vše. Světci, bozi i dokonalí mudrci setrvávají ve vše-překračujícím Vědomí a zakoušejí blaženost vlastní přirozenosti. Zřekli se přeludu duality pozorovatele a pozorovaného objektu i pohybu myšlenek, který z takového přeludu vyplývá. Jejich pohled je pevný a neochvějný.

I když se takoví mudrci účastní nejrůznějších činností, nezakoušejí představu falešné existence. Jsou pevně ustáleni v tom, že se zřekli rozdělení na poznávající subjekt a poznávaný objekt. Jejich životní síla nevykazuje rozrušení. Jakoby byli postavami namalovanými na obraze. Jejich mysl je nehybná, stejně jako je nehybná mysl postav na obraze, neboť jejich vědomí nemá žádné tendence k vytváření pojmů a představ.

Zaměstnávají se vhodnými činnostmi mírným pohybem myšlenek ve vědomí, podobně jako to dělá Šiva, a takový pohyb mysli i zakoušení kontaktu pozorovatele s pozorovaným objektem v nich budí radost. Jejich vědomí je zcela čiré, vyčištěné od všech obrazů, pojmů a představ.

Takový stav čistoty Já, stav pravé přirozenosti neomezeného Vědomí, to není představa ani zážitek mysli a smyslů. Je nemožné ho předat, je nemožné ho naučit. Není snadné jej dosáhnout, ale není to ani vzdálené, není to nemožné. Takový stav je dosažen pouze přímou zkušeností.

Právě To existuje a nic jiného. Neexistuje tělo ani smysly, životní síla ani mysl, vzpomínky ani skryté tendence, džíva ani pohyb ve vědomí, vědomí ani svět. To není skutečné ani neskutečné a ani nic mezi tím. Není to prázdno ani ne-prázdno, není to čas, prostor ani hmota. Člověk, od všeho oproštěný a osvobozený od bezpočtu závojů zakrývajících jeho srdce, by měl zakoušet Já ve všem, co vidí. Já není začátkem ani koncem. Protože je přítomno vždy a všude, je považováno za něco jiného, než ve skutečnosti je. Tisíce bytostí se rodí a tisíce jich umírá, avšak Já, jež je všude, uvnitř i vně, to nijak neovlivní. Já setrvává ve všech tělech, jakoby se odlišovalo od neomezeného Já.

S radostí se věnuj různým činnostem, ale zůstaň osvobozen od pocitů „já“ a „moje“. Vždyť cokoli ve světě vidíme, je Brahman, prosté všech znaků a vlastností, věčné, čiré, plné klidu, míru a pokoje.

- ↑ -

VI.1.49

RÁMA se zeptal:

Pokud Brahman neprodělává žádnou proměnu, jak v něm může vzniknout tento projevený svět, jež je i není skutečný?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, skutečná proměna znamená transformaci jednoho objektu na nějaký úplně jiný. Srazí-li se mléko, pak tato sraženina nikdy znovu mlékem nebude. Co se však týká Brahman, to bylo neměnné před projevením světa a zůstává neměnné i po jeho projevení. Na začátku i na konci je neměnným homogenním Vědomím. Chvilková zdánlivá proměna je jen mírným vzruchem ve Vědomí, ne skutečnou proměnou. V Brahman neexistuje subjekt ani objekt vědomí. Za skutečné považujeme jen to, co existuje na začátku i na konci. A pokud se to mezi tím jevilo jako něco jiného, považujeme to za neskutečné. Já zůstává tímtéž Já na začátku, na konci i uprostřed! Nikdy nepodstupuje žádnou proměnu, žádnou transformaci.

RÁMA se znovu zeptal:

Jak se v tomto Já, jež je čirým Vědomím, může objevit jemný neklid?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, jsem přesvědčen, že neomezené Vědomí je samo o Sobě skutečné a v jeho přirozenosti není žádný neklid. Slovo Brahman používáme, jen abychom se domluvili, nikoli proto, abychom zdůraznili pojmy „jeden“ a „dva“. Ty, já i všechno kolem je čiré Brahman, není tu žádná nevědomost.

RÁMA se znovu zeptal:

Ó Pane, na konci své předchozí promluvy jsi mě však vyzýval, abych prozkoumal podstatu nevědomosti!

VASIŠTHA odvětil:

Ano, v té době jsi ještě nebyl plně probuzený. Výrazy jako „nevědomost“ či „džíva“ byly použity proto, aby pomohly tvému probuzení. Je třeba použít zdravý rozum a vhodné prostředky a probudit hledajícího dříve, než se mu předloží pravda o Skutečnosti. Bude-li někdo prohlašovat, že „vše je Brahman“, před člověkem neprobuzeným, je to jako kdyby psal stromu dopis s žádostí o pomoc. Neprobuzený člověk se probudí pomocí vhodných prostředků a probuzený je osvícen poznáním Skutečnosti. Ó Rámo, nyní jsi probuzen a já ti sdělím pravdu o Skutečnosti.

Jsi Brahman, já jsem Brahman a celý vesmír je Brahman. Uvědomuj si tuto Pravdu neustále, ať děláš cokoli. Brahman neboli Já je Skutečností ve všech bytostech, podobně jako je hlína skutečným základem všech hliněných nádob. Tak jako vítr a jeho pohyb je jedno a totéž, je jedno a totéž i Vědomí a jeho vnitřní pohyb neboli síla Vědomí, která je příčinou celého projevení. Zdánlivou různost způsobuje semínko představ, které padlo na úrodnou půdu Vědomí. Pokud semínko na úrodnou půdu nepadne, mysl se nerozvine.

- ↑ -

VI.1.50

RÁMA řekl:

Co má být poznáno, je nyní poznáno, co má být viděno, je nyní viděno. Všichni jsme naplněni nektarem nejvyšší Pravdy a za to vděčíme tobě, neboť jsi nám poskytl sladký nektar poznání Brahman. Tato plnost je plná plnosti. Tato plnost je zrozena z plnosti. A plnost naplňuje plnost. V plnosti je plnost vždy pevně ustálena. A přece se pro hlubší pochopení ještě jednou zeptám, měj se mnou prosím strpení. Jak je možné, že mrtvý člověk nemá žádné pocity, ačkoli jsou u něho stále přítomny smyslové orgány, pomocí nichž za života zakoušel?

VASIŠTHA pokračoval:

Mimo čiré Vědomí neexistuje mysl ani smysly a ani jejich objekty. Právě Vědomí se ve světě projevuje jakožto objekty a v člověku jakožto smysly. Jestliže se toto Vědomí objevuje jako jemné tělo neboli purjáštaka, pak odráží a uvědomuje si vnější objekty.

Věčné a neomezené Vědomí je bez jakýchkoli proměn, ale jakmile v něm vznikne představa „já jsem“, je tato představa nazývána džíva. V těle žije a jedná právě tento džíva. Jakmile se představa „já“, příbytek ega neboli ahambhavana objeví, nazýváme to pocit ega neboli ahamkára. Je-li tu myšlení neboli manana, říkáme tomu mysl, manas. Je-li tu porozumění neboli bódha, říkáme tomu inteligence, buddhi. Je-li tu vidění neboli drš, které duše jedince neboli indra vykonává, říkáme tomu smysl neboli indrija. Převládne-li tu představa těla, zdá se být vědomí tělem, převládne-li představa objektu, zdá se být různými objekty. Přetrvávání takových představ vede k tomu, že se jemná osobnost přemění ve hmotu. Totéž vědomí pak uvažuje „jsem tělo“ nebo „jsem strom“. A když podlehne tomuto sebeklamu, nezbývá mu než se rodit a umírat, dokud se nezrodí do čistoty a není duchovně probuzeno. Potom svojí oddaností Pravdě dosáhne poznání Já.

Nyní ti povím, jak vědomí vnímá objekty. Již jsem řekl, že v důsledku představy „já jsem“ přebývá vědomí v těle jakožto džíva. Jakmile smysly zachytí vně podobná těla, je tu vzájemný kontakt a objeví se touha tato jiná těla poznat (a sjednotit se s nimi). Je-li tu kontakt, pak se v jedinci objeví odraz objektu a džíva tento odraz vnímá, ale domnívá se, že jde o odraz vnějšku! Džíva vidí a poznává jen tento odraz, což znamená, že vidí a poznává sebe. Příčinou vnímání vnějších objektů je kontakt, proto je možný jen u nevědomých jedinců, jejichž mysl je pomýlená, a nikoli u osvobozených mudrců. Pokud je džíva (jenž je jen představou) i se vším ostatním netečný a vnímání neschopný, je takto viděný a zakoušený odraz pouhou optickou iluzí, iluzí mysli. Neustále po celou dobu je Já všechno ve všem.

- ↑ -

VI.1.51

VASIŠTHA pokračoval:

Jakožto představa vzniklo v neomezeném Vědomí vesmírné tělo tvořené silou Inteligence a základními prvky neboli prvotní purjáštaka, představující jemné vesmírné tělo. Stejným způsobem vzniká i každý další purjáštaka. To, co si džíva, který je též jemným tělem neboli purjáštakou, představí už v děloze, to pak vidí, že existuje. Tak jako v makrokosmu vznikají základní prvky, tak v mikrokosmu vznikají smysly, které těmto základním prvkům odpovídají. Nejsou však doopravdy stvořeny. Tyto výrazy jsou používány jen proto, aby bylo možné poskytnout poučení. Použité pojmy a představy se postupně rozplynou v důsledku zkoumání, k němuž samy přispěly a které podpořily.

I když budeš nevědomost pozorovat velmi pečlivě a svědomitě, neuvidíš ji. Vypaří se, zmizí. Neskutečné vychází z neskutečného, jako voda z přeludu faty morgány. Tato voda je neskutečná, nikdy ani vodou nebyla. Ve světle Pravdy se odhalí Skutečnost všech věcí a zmizí iluze i pomýlené vnímání.

Neomezené Já je skutečné. Duše jedince neboli džíva, jemné tělo neboli purjáštaka i vše ostatní skutečné nejsou a pátrání po jejich podstatě je nepochybně pátráním po jejich neskutečnosti! Výrazy jako džíva či purjáštaka jsou tu jen kvůli tomu, aby bylo možno poučit člověka o skutečné podstatě neskutečnosti.

Neomezené Vědomí zdánlivě přijímá charakter džívy, zapomíná na vlastní skutečnou přirozenost a prožívá to, o čem se domnívá, že existuje. Dítě spatří ve své představě strašidlo a vnímá ho jako skutečné, třebaže si ho samo vymyslelo. Podobně si džíva představí pět základních prvků a považuje je za skutečné. Ačkoli to jsou jen jeho představy, džíva je vidí, jakoby byly mimo něj. Domnívá se, že něco je uvnitř něho a něco je vně, a to potom zakouší.

Tak jako s prostorem je spjato prázdno, tak s Vědomím je neodmyslitelně spjato poznání. Vědomí však začne věřit, že poznání je jeho objekt. Prostor a čas, jimiž jsou omezeny všechny objekty, nejsou ničím jiným než pojmovým dělením vyvolaným tím, že Vědomí rozdělí samo sebe na subjekt a objekt, na vědomí a poznání. V Já, jež překračuje čas i prostor, takové dělení neexistuje.

A neomezené Vědomí s poznáním, jež je s ním spjato, si představuje různé bytosti. Taková je síla Vědomí a nikdo jí nemůže odporovat. Netečný prostor není schopen uvědomit a odrážet se sám v sobě. Ale Brahman, jehož podstatou je neomezené Vědomí, se v Sobě uvědomuje a odráží a představuje si sám Sebe jako dualitu, ačkoli ve skutečnosti je bez tvaru a těla.

VASIŠTHA pokračoval:

Na co si Vědomí pomyslí, to vidí, že existuje. Jeho pojmy a představy nejsou nikdy bez následků. Ve zlatém náramku je obsaženo dvojí – zlato a náramek. Jedno je skutečnost (zlato) a druhé projev (náramek). Podobně je dvojnost v Já, je tu vědomí i představa netečné hmoty. Poněvadž je Vědomí všudypřítomné, je v mysli, kde představy vznikají, přítomno neustále.

Člověku se ve spánku zdá o nějaké vesnici, určitou dobu v ní žije a má ji ve své mysli. Později má sen o něčem jiném a domnívá se, že žije někde jinde. Podobně džíva přechází z jednoho těla do druhého. Tělo je jen odrazem jeho představ. Neskutečné umírá a neskutečné se znovu rodí (jedno tělo přechází zdánlivě do jiného těla). Tak jako ve snu člověk zakouší věci, které viděl, i nové, které ještě neviděl, tak džíva zakouší ve svém snu svět a může vidět i to, co přijde v budoucnu.

Tak jako omyly včerejšího dne mohou být dnes vlastním úsilím napraveny a obráceny v dobrou věc, tak lze vhodným vlastním úsilím překonat zvyky minulosti. Avšak představa jáství i představa existence a fungování smyslů nemohou být vyrušeny jinak než dosažením osvobození. Do té doby se střídavě skrývají a objevují.

Představa zakoušená Vědomím se projeví jako tělo. Tomuto hmotnému tělu přísluší jemné tělo, ativáhika nebo také purjáštaka, složené z mysli, rozumu, pocitu ega a pěti prvků. Neomezené Já je bez formy, ale purjáštaka ve stvořeném světě putuje po tělech různých bytostí, bytostí schopných i neschopných vnímání, do té doby, dokud se neočistí a nedosáhne osvobození. Jemné tělo existuje po celou dobu. Jakoby v hlubokém spánku existuje i v tělech bytostí neschopných vnímání, v neživých objektech. A jako ve stvořeném světě, je to vše zakoušeno i v lidském těle. Hluboký spánek těla je netečností, jeho stav snění je prožíváním stvořeného světa a probuzený stav, stav turíja, je vše-překračujícím Vědomím. Pochopení Skutečnosti znamená osvobození. Stav osvobození za života sám o sobě znamená vědomí turíja. Za tím je Brahman, které je za stavem turíja neboli turíja-atita. V každé částečce existence není nic jiného než nejvyšší Bytí. Kdykoli vidíme svět, jde pouze o iluzorní projev. Taková iluze, jež je zároveň omezením, je udržována podmíněností a sklony mysli. Podmíněnost znamená omezení a zřeknutí se podmíněnosti je osvobozením. Těžká a hutná podmíněnost znamená existovat jako netečná věc, střední podmíněnost znamená existovat jako zvíře a slabá podmíněnost znamená existovat jako člověk. Ale dost už o vnímání rozdělenosti, vždyť celý vesmír není nic jiného než projev síly neomezeného Vědomí.

- ↑ -