Jóga Vasištha

KNIHA ŠESTÁ: O osvobození

Déva púdžá neboli uctívání Boha

Ó mudrci, přestaň myslí uchopovat objekty, tak jak je zvykem. Ten, kdo poznal Já, poznal to, co je hodno poznání. Co je více, být poznán či nebýt poznán? Poznej Já. Nahlédni Já. Buď mečem, který rozdělí to, co je považováno za klid a mír, od toho, co je považováno za neklid. Anebo na chvilku obrať svou pozornost vně a poslouchej, co ti řeknu. Jenom mlčením se ničeho nedosáhne!

Tělo udržuje naživu a v činnosti životní síla neboli prána. Bez ní je tělo netečné. Prána je energie, která udržuje tělo v pohybu. Inteligence, která skrze toto všechno prožívá a zakouší, je Vědomí. Vědomí je bez formy a průzračnější než nebe. Zmizí-li spojení mezi životní silou a tělem, oddělí se životní síla od těla, ale Vědomí, jež je průzračnější než prostor, nemizí.

Čisté zrcadlo odráží vše, co se nachází před ním. Odraz v zrcadle však není vidět, je-li zrcadlo pokryto prachem. A přestože stále vidíme tělo, které již opustila prána, Inteligence už objekty neodráží.

Třebaže je Vědomí neomezené a všudypřítomné, je schopno začít si uvědomovat pohyby mysli a těla. Jakmile zmizí klamné vnímání objektů a s tím spojené vytváření pojmů a představ, pak Vědomí zazáří jako nejvyšší Bytí. A To samo o Sobě je Stvořitel Brahma, Višnu, Šiva, Indra, Slunce, Měsíc, nejvyšší Bůh. Některá z božstev, například Brahma, Višnu a Šiva, nejsou oklamána iluzí světa, ale jsou skutečnou částí neomezeného Vědomí, a podobně jako do ruda rozpálený kov sdílí přirozenost ohně, tak tato božstva sdílejí pravou přirozenost neomezeného Vědomí. Žádné z nich však není neomezeným Vědomím stvořeno a žádné neexistuje mimo Něj. To vše jsou však jen slova, pojmy. Některé pojmy jsou hloupější než jiné a není možné popsat množství pojmů vzniklých z nevědomosti.

Použijeme-li slov, řekneme, že nejvyšší Bytí neboli neomezené Vědomí je otcem Brahmy, Višnua, Šivy a dalších. To, co je třeba uctívat, je samo neomezené Vědomí. Nemá však smysl ho k uctívání přivolávat. Žádná mantra nemá pro jeho uctívání význam, vždyť neomezené Vědomí je tu bezprostředně a přímo, je to vlastní Já člověka, a není třeba ho volat. Je to všudypřítomné Já všeho a tou nejlepší formou uctívání je nahlédnout neomezené Vědomí, a to bez jakéhokoli úsilí.

- ↑ -

VI.I.36

ŠIVA řekl:

Říká se, že Bůh Rudra je čiré spontánní prožívání Já, jež je jediným Vědomím přebývajícím ve všem. Je zárodkem všech zárodků, podstatou projeveného světa, největším ze všech činů. Je příčinou všech příčin a základem pro všechny živé bytosti. Ve skutečnosti však nic nezpůsobuje a není myšlenkou bytí, proto ho nelze pojmout slovy. Je uvědoměním se ve všem, co je vědomé a vnímající. Poznává samo sebe jako objekt, je svým vlastním nejzazším objektem a je si vědomo nekonečné různorodosti v sobě samém.

Ve všech zážitcích je přítomno Vědomí, avšak je čiré, čisté a nepodmíněné. Je absolutní Pravdou, tedy nikoli pravdou sestávající ze slov a pojmů. Je mimo slovní definici pravdy a nepravdy. Je to konečná nejzazší Pravda, původní Skutečnost. Je to čiré absolutní Vědomí, nic jiného.

A přece toto Vědomí samo Sebe zabarví chtěním a touhou po potěšení. Stane se tím, kdo zakouší radost, samotným zážitkem radosti i nečistotou, jež je tím způsobena. Třebaže je nepodmíněné a neomezené jako obloha, brzy se stane podmíněným a omezeným. V tomto neomezeném Vědomí existuje milión přeludů nazývaných projevený svět a milión dalších stále vzniká. A přece ve skutečnosti nevzniklo nic, co by bylo od neomezeného Vědomí oddělené, co by bylo nezávislé. Teplo a světlo, které vycházejí z ohně, vypadají, jakoby z ohně vznikly a samostatně bez něj neexistovaly.

Neomezené Vědomí lze přirovnat k nepatrné částečce, která ve svém nitru ukrývá nejmohutnější z hor. Zahrnuje bezpočet epoch, a přece nepustí ani okamžik. Je jemnější než jediný vlásek, a přece prostupuje celý vesmír. Nikdo nikdy nespatřil žádné omezení, žádnou hranici Vědomí.

Nic nekoná, a přece tvoří vesmír. Celý vesmír udržuje, a přitom nedělá nic. Žádná látka od Něj není oddělena, a přece není látkou. Není hmotné, ale veškerou hmotu prostupuje. Jeho tělem je vesmír, a přece tělo nemá. Je věčným „dnes“, ale také zítřejším ránem. Tak jako zdánlivě bezvýznamný zvuk získává svůj význam při komunikaci, tak neomezené Vědomí zároveň existuje i neexistuje. Je i to, co není. Všechna tvrzení o tom, co je a co není, jsou založena na logickém uvažování, avšak neomezené Vědomí překračuje relativní pravdu a překračuje logiku.

- ↑ -

VI.I.37

ŠIVA pokračoval:

Neomezené Vědomí za pomoci země, vody, času atd. dovoluje semínku vyklíčit a stát se potravou, dovoluje květinám vykvést a nosu cítit jejich vůně. Podobně může ve světě pomocí vhodných prostředků, kterým též dovoluje vzniknout, vytvářet a udržovat objekty i příslušné smyslové orgány. Síla Vědomí je schopna stvořit celý vesmír a poté zakusit představu „to a to neexistuje“ a vrátit všechno do stavu prázdnoty.

Takové zdánlivé tvoření není nic jiného než odraz Vědomí v Sobě samém, jenž postupem času získá formu. Trojice (bohů Brahmy, Višnua a Šivy – pozn. L.V.) je projevem vesmírné síly a též samotnou silou, která určuje „bude to tak a ne jinak“. A přece Vědomí nic netvoří. Je jako lampa osvětlující prostor, v němž se něco děje.

VASIŠTHA se zeptal:

Pane, jaké jsou síly tohoto Šivy, tohoto Vědomí, a jaké jsou jejich možnosti a činnosti?

ŠIVA odvětil:

Nejvyšší Bytí je bez formy, a přece má těchto pět aspektů: vůli, prostor, čas, řád či osud a kosmickou neprojevenou podstatu. Má bezpočet sil, nebo též energií či možností. Hlavními jsou síla poznání, síla způsobující změnu, síla činu a ne-činu.

Všechny nejsou nic jiného než čiré Vědomí. Tím, že se nazývají síly Vědomí, zdají se od Vědomí oddělené, třebaže tomu tak není.

Celé stvoření je jako pódium, na němž tyto síly či možnosti Vědomí tančí v rytmu času. Prvotní z nich se nazývá přirozený řád věcí a událostí. Říká se tomu též čin, touha či vůle konat, čas atd. A síla Vědomí řídí to, že každá věc, od Stvořitele Brahmy po stéblo trávy, má svoji charakteristickou vlastnost. Přirozený řád věcí je prostý jakéhokoli vzrušení, ale má svá omezení. Právě tento řád tančí svůj tanec a uvádí jím do pohybu hru projeveného světa. Zobrazuje různé nálady a rozpoložení mysli, jako jsou soucítění či zloba a vytváří či mění roční období i celé epochy. Je doprovázen nebeskou hudbou i hukotem oceánu a své pódium má ozářené Sluncem, Měsícem a hvězdami. Jeho tanečníky a tanečnicemi jsou živé bytosti všech světů. Takový je tanec přirozeného pořádku věcí. Neomezené Vědomí neboli nejvyšší Bůh je tichý, ale bdělý pozorovatel tohoto kosmického tance, který není oddělen ani od toho, kdo tančí, ani od samotného tance.

- ↑ -

VI.I. 38

ŠIVA pokračoval:

Takový je Bůh, jenž má být světci bez přestání uctíván. Právě On je mudrci uctíván různým způsobem a v různých formách, například jako Šiva nebo Višnu. A nyní poslouchej, jakými způsoby je třeba Boha uctívat.

Nejprve je třeba, aby člověk opustil představu těla, tedy představu „já jsem toto tělo“. Pravým uctíváním je meditace. Proto by měl člověk Boha tří světů pomocí meditace uctívat neustále. Jak by měl o něm rozjímat? Asi takto: On je čirá Inteligence, jež září jako sto tisíc Sluncí dohromady. Je světlo, které rozzáří všechna světla. Je vnitřní světlo. Neomezený prostor je jeho krkem, nebeská klenba jeho nohama a ruce jsou světové strany. Zbraně, jež drží ve svých rukou, představují světy. Celý vesmír je ukryt v jeho srdci, jeho vlasy tvoří bohové a energii v těle představují vesmírné síly. Čas je jeho strážný s tisícem hlav, očí, uší a rukou. On se všeho dotýká, všechno chutná, všechno slyší a všechno vymyslí, ačkoli překročil veškeré myšlení. Vždy všechno udělá, a na co člověk pomyslí či co si přeje, to mu nadělí. Přebývá ve všem, je vším a je tím, jehož má každý hledat. Takto je třeba o Něm rozjímat.

Je třeba Ho uctívat vlastním vědomím, nikoli hmotnými věcmi, ne zapalováním lamp či vonných tyčinek a ne nošením květin, obětováním jídla či santalové pasty. Lze Jej dosáhnout bez nejmenšího úsilí, pomocí poznání Já. Neustálé a nepřetržité uvědomění si existující Přítomnosti, vnitřního Světla neboli Vědomí, to je nejvyšší meditace a nejvyšší uctívání. Ať člověk dělá cokoli, hledí, naslouchá, dotýká se, chutná, jí, přemisťuje se, spí, dýchá či mluví, měl by naplňovat a uskutečňovat svoji přirozenost, jíž je čiré Vědomí. Tak člověk dojde osvobození.

Meditace je dar a oběť, voda podávaná božstvu k omytí rukou a nohou. A Sebepoznání získané meditací potom jako květina kladená božstvu na oltář. Všechno je nasměrováno k meditaci. Uskutečnění Já nelze jinak než meditací. I když bude člověk meditovat pouhých třináct vteřin, pak ač by byl nevědomý, má zásluhy, jako kdyby dal celou krávu ve prospěch chudých. Kdo bude meditovat po dobu sto a jedné vteřiny, jako kdyby vykonal posvátný obřad. Potrvá-li meditace dvanáct minut, zásluhy se znásobí tisíckrát. A trvá-li meditace den, pak člověk přebývá v Nejvyšším. Toto je nejvyšší jóga, toto je nejvyšší krijá. Kdo takto provádí uctívání, je sám uctíván bohy, démony i všemi dalšími bytostmi. Nicméně stále jde o vnější uctívání.

- ↑ -

VI.I.39

ŠIVA pokračoval:

Nyní ti vysvětlím vnitřní uctívání Já, které stojí nad všemi očistnými technikami a odstraňuje veškerou temnotu. Vnitřní uctívání má povahu nepřetržité meditace, prováděné neustále, ať už člověk chodí, stojí, bdí či spí, anebo se zabývá nějakou činností. Je třeba, aby člověk uctíval nejvyššího Boha, jenž přebývá v jeho srdci a může v něm probudit jakoukoli změnu. Je třeba, aby člověk uctíval bódha-lingam (bódha-linga), což znamená Vědomí v projevu či uvědomění si Já. Tento bódha-lingam spí a probouzí se, chodí a stojí, zabývá se vnějšími činnostmi, dotýká se toho, čeho se má dotknout, nechá být to, co má opustit, zakouší potěšení a pak se ho zříká, dává všem činům význam a setrvává jako klid a mír v tělesných orgánech v déha-lingamu neboli lingamu těla (to zřejmě odkazuje ke třem lingamům, třem hlavním psychickým centrům v těle – pozn. S.V.). Tento bódha-lingam, tuto vnitřní Inteligenci je třeba uctívat neustále, ať už k člověku přichází samo od sebe cokoli. Pevně usazen v proudu života a jeho zkušeností má člověk osvěžený Sebepoznáním uctívat tuto vnitřní Inteligenci skrze dosažení a uskutečnění Já.

O Bohu je třeba rozjímat následujícím způsobem: Bůh je světlem rozsvěcovaným sluneční a měsíční energií. Je Inteligencí, ukrytou ve všech látkách, ve veškeré hmotě. Je vnějším uvědoměním, které proudí k vnějšímu světu skrze tělo. Je pránou, která vstupuje do člověka a proměňuje činnost smyslů ve smysluplnou zkušenost. Bůh řídí vůz sestavený z prány a apány a ukrývá se v jeskyni srdce. Je tím, kdo poznává vše, co lze poznat, kdo koná všechny činy a prožívá všechny zážitky. On je původcem všech myšlenek. Je tím, kdo zná všechny části, kdo se ohlašuje existencí či neexistencí a kdo osvětluje všechny prožitky.

Je bez částí, ale je vším. Přebývá v těle, ale je všudypřítomný, prožívá i neprožívá. Je inteligencí každé částečky. V mysli je schopností myslet. Povstává uprostřed mezi pránou a apánou. Přebývá v srdci, v krku, na patře, mezi obočím i na špičce nosu. Je skutečností všech třiceti šesti charakteristik. Překračuje vnitřní stavy, je původcem vnitřních zvuků a přivádí na svět ptáčka zvaného mysl. Je Pravdou, v níž je popsán jako představa i jako ne-představa. Bůh přebývá ve všech bytostech, podobně jako je olej obsažen v každém semínku. Bůh přebývá v lotosu srdce i ve všech částech těla. Září jakožto čiré Vědomí a lze ho v jediném okamžiku spatřit všude. Ve všech prožitcích je čirým zakoušením, je tím, kdo se zdánlivě rozdělí, když objekt tohoto zakoušení pozoruje.

ŠIVA pokračoval:

Je třeba, aby člověk rozjímal o tom, že Bůh je Inteligencí v těle, a stejně jako družina slouží svému pánu, tak rozličné funkce a vlastnosti těla slouží této Inteligenci. Mysl je posel, který Bohu předává znalosti o třech světech. Dvě základní síly, síla poznání neboli džňána šakti a síla činu neboli krijá šakti, jsou Jeho družkami. Různé aspekty poznání jsou ozdobami a smyslové orgány branami, jimiž Bůh vchází do vnějšího světa. „Jsem neomezené Já, jež je nedělitelné. Jsem stále úplný, stále naplněný.“ Tak přebývá Inteligence v těle.

Kdo takto rozjímá, je v rovnováze, jeho chování je rovnovážné, vedené nezaujatostí a neutrálností. Takový člověk dosáhl stavu přirozené vnitřní čistoty a dobra a je skvělý ve všech aspektech svého bytí. Uctívá Boha, jenž je Inteligencí prostupující celé jeho tělo.

Takové uctívání se provádí nepřetržitě dnem i nocí, ať k člověku přichází samo od sebe cokoli, a je Bohu předkládáno s myslí pevně ustálenou v klidu a ve správném rozpoložení. (Bůh je Vědomí, proto je tak důležité správné nastavení mysli či vědomí člověka.) Boha je třeba uctívat vším, co samo od sebe přichází, a není třeba, aby člověk usiloval mít to, co nevlastní. Boha je třeba uctívat skrze veškeré potěšení, jež tělo zakouší, když jí, pije nebo se miluje. Boha je třeba uctívat v nemoci i jiných neštěstích a trápeních, která člověk zakouší. Boha je třeba uctívat ve všech činnostech, ve všech snech, jež člověk sní, v životě i smrti. Boha je třeba uctívat, ať člověk žije v chudobě nebo užívá bohatství. Boha je třeba uctívat i při boji nebo v hádce, při zábavě a sportu, i v projevech chtění či odporu. Boha je třeba uctívat ušlechtilými vlastnostmi zbožného srdce, tedy přátelstvím, soucitem, radostí a neutrálností.

Boha je třeba uctívat při každém potěšení, které k člověku samo od sebe přichází, ať už je svatými texty schvalováno či zakázáno. Boha je třeba uctívat s těmi, jež jsou považováni za toho hodné, i s těmi, které za toho hodné považováni nejsou. K takovému uctívání je třeba, aby se člověk zřekl toho, co už je pryč, a přijal to, co k němu samo od sebe přišlo.

ŠIVA pokračoval:

Je třeba, aby se člověk takovému uctívání věnoval nepřetržitě a s myslí ustálenou v klidu a rovnováze, ať už jsou jeho vjemy příjemné či nepříjemné. Je třeba, aby člověk přijímal vše jako dobré a příznivé (anebo aby to chápal jako směsici dobrého a zlého). Je třeba, aby člověk uctíval Já s pochopením, že všechno je jedno jediné Já. Je třeba, aby člověk pohlížel stejně na to, co je pěkné a příjemné, i na to, co je nesnesitelné. Takto je třeba uctívat Já.

Je třeba, aby člověk zanechal představ „to a to jsem“ či „to a to nejsem“ a pochopil, že „vše je Brahman, jediné, nedělitelné a neomezené Vědomí“. Takto je třeba uctívat Já. Je třeba, aby člověk uctíval Já vždy, ve všech tvarech a všech proměnách, ve všem a při všem, co k němu přijde. Je třeba, aby člověk uctíval Já oproštěn od rozdělování na chtěné a nechtěné, anebo není-li toho schopen, použil k uctívání samo toto rozdělování.

Bez chtění a odmítání je možné těšit se z toho, co k člověku samo přirozeně přichází. Tak jako se prostor nenechá ovlivnit věcmi, které v něm existují a proměňují se, tak člověk nemá jásat ani truchlit, ať už čelí čemukoli. Je třeba, aby člověk bez jakéhokoli myšlenkového překrucování uctíval Já ve všem, co k němu shodou okolností samo od sebe přišlo, ať už je to obecně chápáno za dobré, nebo méně dobré.

V tomto procesu je k uctívání Já stejně dobré to, co se obecně pro uctívání považuje za nezbytné, jako cokoli jiného, ačkoli projevy jsou různé. Klid a mír je blaženost, která překračuje smysly a mysl. Ať se člověk tímto klidem dotkne čehokoli, daný objekt se okamžitě stává blaženým, ať už byl chápán a popisován jakkoli. Právě to je uctívání, je-li mysl zcela tichá, bez nejmenšího pohybu myšlenek, bez jakéhokoli pokroucení, a člověk je ve stavu klidu a rovnováhy jako sám prostor. Moudrý člověk, ustálený ve stavu klidu a rovnováhy a provádějící všechny přirozené vnější činnosti bez chtění či odporu, má v sobě zakoušet neohraničenost a neomezenost. To je přirozenost toho, kdo uctívá tuto Inteligenci. Nevědomost, klam a pocit ega se u něj neobjevují ani ve snu. Ó mudrci, setrvávej v tomto stavu a prožívej vše tak jako děti. Vším, co ti s časem, okolnostmi a okolím přichází, uctívej Boha v těle, uctívej Inteligenci, jež toto tělo prostupuje, a prostý tužeb setrvávej v nejvyšším klidu a míru.

- ↑ -

VI.1.40

ŠIVA pokračoval:

Cokoli kdykoli děláš či dělat odmítáš, je uctíváním Boha, jenž je čirým Vědomím. Pokud to vše za uctívání Já, tedy za uctívání Boha považuješ, je Bůh potěšen.

Chtění a nechtění, přitažlivost a odpor se v Já nenacházejí odděleně od své podstaty. Jsou to pouhá slova. Ale i představy vyvolané slovy jako nezávislost, chudoba, potěšení, bolest, moje a tvoje jsou uctíváním Já, neboť právě Já je rozumovou schopností vytvářející pojmy a představy. A nejlepším způsobem uctívání kosmického Bytí, je poznání kosmického Bytí.

Samotné Já neboli kosmické Bytí je to, na co poukazuje představa „tohoto světa“. Je to záhada. Zdá se, že Já, jež je čirým Vědomím a čirou Inteligencí, jakoby zapomnělo na svoji pravou přirozenost a začne se považovat za džívu, za jedince. V tomto kosmickém Bytí, jež je Skutečností prostupující vším, neexistuje dělení na toho, kdo uctívá, toho, kdo je uctíván, a samotné uctívání. Je nemožné toto kosmické Bytí udržující celý vesmír popsat bez rozdělování a je nemožné kosmické Bytí vysvětlit druhému. Ten, kdo považuje Boha za omezeného prostorem a časem, není hoden našeho učení. Proto zanechej všech omezujících představ, zanechej dělení na toho, kdo uctívá, a toho, kdo je uctíván, a uctívej Já pomocí Já. Setrvávej v klidu a míru, prostý tužeb. Všechny své zkušenosti a projevy považuj za uctívání Já.

VASIŠTHA se zeptal:

Prosím, vysvětli mi podrobněji, proč existují pojmenování Šiva, Brahman či Já? Jak takové rozlišování vůbec vzniklo?

ŠIVA řekl:

Skutečnost je bez počátku a bez konce a v ničem se neodráží. Tak to je. Protože není možné zakoušet Skutečnost myslí a smysly, je chápána i jako Nebytí.

VASIŠTHA se zeptal:

Jestliže Skutečnost překračuje mysl, jak ji lze pochopit?

ŠIVA odvětil:

V případě hledajícího, dychtícího po osvobození z nevědomosti a vybaveného tím, čemu se říká sáttva-avidja neboli lehká nevědomost, tato sáttva-avidja s pomocí toho, čemu říkáme posvátné texty, odstraní nevědomost podobným způsobem, jako když pradlena zbaví prádlo nečistot za pomoci jiné nečistoty, a to mýdla. Takovou podpůrnou činností je odstraněna nevědomost a díky schopnosti sama Sebe osvětlit potom Já nahlédne Já a dojde k uskutečnění Já skrze Já.

- ↑ -

VI.1.41

ŠIVA pokračoval:

Hraje-li si dítě s dřevěným uhlím, začerní si ruce. A když po umytí pokračuje ve hře, znovu si ruce zamaže. Jenom v případě, že po umytí už uhlí do rukou nevezme, zůstanou jeho ruce čisté. Podobně zkoumá-li člověk podstatu Já a zároveň upustí od činností podporujících vznik nevědomosti neboli avidji, pak temnota nevědomosti zmizí. Nicméně jenom Já si může uvědomit Já.

Nepovažuj tuto rozličnost za Já. Neměj pocit, že poznání Já je výsledkem učení nějakého učitele. Guru neboli učitel je obdařen myslí a smysly, avšak Já neboli Brahman mysl a smysly překračuje. Nemůžeme přece říkat, že to, čeho je dosaženo pouze tehdy, když něco jiného zmizí, bylo pomocí toho jiného dosaženo. A rady učitele a další způsoby jsou považovány za prostředky k dosažení Sebepoznání, ačkoli tomu tak ve skutečnosti není.

Já není odhaleno ani pomocí posvátných textů, ani prostřednictvím rad učitele. A Já není odhaleno bez pomoci svatých textů a bez pomocných rad učitele. Já je odhaleno, pokud vše přijde společně. Dosáhnout poznání Já lze jen tehdy, je-li tu současně znalost svatých textů, rady gurua a správný přístup žáka.

To, co „je“, když smysly ustanou v činnosti a zmizí všechny představy radosti i bolesti, je Já neboli Šiva. Také se to označuje jako To, Pravda či Skutečnost. Avšak To, co „je“, když všechno odejde, existuje jako neomezený prostor i tehdy, kdy je vše přítomno. Ze soucitu s nevědomým člověkem a ve snaze duchovně ho probudit a vyvolat v něm žízeň po osvobození sepsali ochránci vesmíru, jimiž jsou Brahma, Indra, Rudra a další, posvátné texty, védy a purány. V těchto textech jsou užívány výrazy Brahman, Vědomí, Šiva, Já, Bůh, nejvyšší Já atd. Tato slova mohou vyvolat dojem různosti, ale ve skutečnosti taková různost neexistuje.

Skutečností, k níž odkazují tato slova, je čiré Vědomí. Vůči Vědomí je i neomezený prostor hmotný jako mohutná hora. Čiré Vědomí se zjeví jako poznatelný objekt a dá vznik představě rozumové schopnosti a vědomí jedince, ačkoli jakožto nejniternější Já objektem poznání není. Vzhledem k dočasnému vytváření představ umožní čiré Vědomí vznik pocitu ega, tedy i pocitu „já vím“.

ŠIVA pokračoval:

Pocit ega vyvolá představu prostoru a času a obdařen energií vitálního dechu se stane džívou, jedincem. Jedinec pak následuje to, co mu jeho představy velí, a upadá do stále větší nevědomosti. S pocitem ega se zrodí mysl a různé formy mentální energie, což se dohromady označuje jako ativáhika neboli jemné tělo, které putuje z jedné (energetické) roviny na druhou.

Následuje vznik představy hmotných objektů, které odpovídají jemným energiím ativáhiky. Objeví se smysly, tedy zrak, dotyk, sluch, chuť a čich, jim odpovídající objekty a s nimi spojené zkušenosti. To vše dohromady se nazývá purjáštaka a v jemném stavu také ativáhika.

Takto jsou stvořeny veškeré hmotné objekty, ačkoli ve skutečnosti nic stvořeno není. To vše jsou jen zdánlivé proměny jediného neomezeného Vědomí, které nejsou od Vědomí odděleny, podobně jako nejsou snové objekty odděleny od člověka. I když člověk o těchto objektech sní, jakoby se z nich staly objekty vnímání a to vše se jeví jako objektivní skutečnost.

Jakmile je pochopena pravda o hmotných objektech, rozzáří se všechny jako Bůh. Nicméně ani to není skutečné, neboť nic nikdy nebylo hmotnou věcí a objektem. Jen v důsledku toho, že člověk prožívá představu o existenci objektu, se zdá, že objekt má svou podstatu. Takto Vědomí vytváří hmotný svět a pak jej i nahlíží.

Ovlivněno a podmíněno svými představami se zdá, že vědomí jedince trpí. Podmíněnost mysli je utrpení. Podmíněnost je založena na myšlenkách a představách, na smyslových a psychických zkušenostech. Pravda však překračuje takové zkušenosti a svět je jen zdání, přelud podobný fatě morgáně! Co je ale potom podmíněnost a omezenost mysli? Kdo omezuje co a kdo je takovým omezením omezen? Kdo se napije vody z faty morgány? Když toto vše odmítneme, zůstane jen Skutečnost, kde není omezení a nic není omezeno. Může se to považovat za Bytí či Nebytí, ale právě To samo o Sobě existuje. Psychická podmíněnost je zdání, které ve skutečnosti neexistuje, tak jako neexistuje přízrak. Je-li podmíněnost překonána, zmizí i zdánlivé stvoření. Ten, kdo považuje za skutečný pocit ega nebo přelud zvaný stvořený svět, není schopen přijmout učení. Učitel může učit jen toho, kdo je obdařen moudrostí, nikoli nevědomého hlupáka. Nevědomý člověk vkládající svoji víru a naději v projevený svět je jako pomatenec, který zaslíbí svoji dceru člověku, kterého viděl jen ve snu!

- ↑ -

VI.1.42

ŠIVA pokračoval:

Džíva vnímá všechny prvky, které jakoby v prázdnu utvářejí jeho tělo, stejně jako vnímá rozličné objekty ve svém vnitřním prázdnu člověk, který sní. Tak jako snící člověk v sobě vnímá a zakouší různost, tak kosmické Vědomí neboli kosmické Bytí uvnitř Sebe vnímá a zakouší různorodý vesmír.

Džíva o sobě může uvažovat jako o Brahmovi či Višnuovi, ale nejde o nic víc než myšlenkové formy. Nicméně daná myšlenková forma si představuje, vnímá a také zakouší jiné myšlenkové formy. Jedinou skutečností v rámci všech vjemů je prvotní představa zvaná pocit ega, která vzniká v okamžiku, kdy si Vědomí uvnitř Sebe vytvoří představu objektu a domnívá se, že ho vnímá (pochopitelně jako svůj objekt). Takový okamžik je sám o sobě jako celá epocha a všechny její násobky i díly. V každé částečce Bytí toto drama zahalování a poznávání Já běží neustále a všechno je to jen myšlenková forma vytvořená kosmickým Vědomím. A přece v kosmickém Vědomí není kosmickým Vědomím nic stvořeno, neboť kosmické Vědomí zůstává neměnné.

Hora viděná ve snu má v čase a prostoru jen zdánlivou existenci. Ve skutečnosti žádný prostor nezaujímá a žádný čas neohraničuje její vznik a zánik. A tak je tomu i se světem. Všemohoucí Bůh vstupuje do Bytí a stejným způsobem v jednom okamžiku vstupuje do Bytí i ubohý červ. Všechny bytosti ve vesmíru, od Pána Rudry až po stéblo trávy, vznikají stejným způsobem, ať jde o malé organismy, nebo o mohutné jedince.

Zkoumá-li člověk podstatu samsáry (koloběhu života a smrti, projeveného světa), pak vnímání různosti zmizí hned, jakmile vysvitne světlo Sebepoznání neboli nazření Boha. Pokud pravá přirozenost neomezeného Vědomí zmizí jen na setinu sekundy, objeví se všechny ty nešťastné iluzorní stvořené bytosti. Slovem Brahman pak mudrci označují stav, v němž je člověk navždy pevně ustálen v neomezeném Vědomí. Je-li tento stav narušen, zakouší člověk představu světa jako něčeho skutečného. To vede k nekonečné různorodosti, v níž jsou bozi, démoni, lidé, bytosti podsvětí, zvířata, rostliny a červi. Nicméně pokud člověk ze stavu kosmického Vědomí nevypadne, pochopí, že Skutečnost je přítomná vždy a všude.

VASIŠTHA řekl:

Ó Rámo, když Šiva domluvil, přijal mé zbožné díky, požehnal mi a pak se i se svojí chotí Párvatí vzdálil. Přijal jsem učení Šivy za své, zanechal jsem dřívějšího způsobu uctívání a začal s uctíváním všudypřítomného neduálního Já.

- ↑ -

VI.1.43

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, falešný džíva vnímá falešný svět kvůli zdánlivému účinku zdánlivé skutečnosti. Co v tom všem lze považovat za skutečné a co za neskutečné? Falešný objekt je někým falešně popsán a člověk si ve vlastní představivosti myslí, že to chápe. Nicméně tak jako je pro kapalinu charakteristická tekutost, pro vítr pohyb a pro prostor prázdno, tak je pro Já charakteristická všudypřítomnost.

Od té doby, co mě Šiva poučil, prováděl jsem uctívání neomezeného Já. Díky tomu uctívání jsem prostý utrpení, ačkoli se věnuji neustálé různorodé činnosti. Nejvyšší Já, jež není rozdělené, třebaže se tak jeví, uctívám kyticí svázanou z událostí, které ke mně samy od sebe přicházejí, a z činností, jež jsou mi přirozené.

Pro všechny vtělené bytosti je obvyklé vstupovat do vztahu, tedy vlastnit nebo být vlastněn. Avšak jógín je k tomu ostražitý a jeho ostražitostí je uctívání Já. Přijal jsem tento vnitřní postoj a s myslí prostou jakéhokoli lpění se potuluji v nebezpečném lese zvaném samsára neboli projevený svět. Uděláš-li to také tak, vyhneš se utrpení.

Pokud tě potká těžké trápení, například ztráta blízkých či ztráta jmění, zkoumej povahu Skutečnosti způsobem, jaký jsem ti popsal. Pak se tě nebude dotýkat nadšení ani smutek. Nyní víš, jak všechny věci vznikají a zanikají, a znáš také osud člověka, který se jimi nechá zmást a nehledá jejich skutečnou podstatu. Věci projeveného světa ti nepatří a ty nepatříš jim. Taková je přirozenost iluzorního světa a je proto zbytečné se trápit.

Milý Rámo, jsi čiré Vědomí, jehož se nedotýká falešné vnímání mnohosti stvořeného světa. Pokud to chápeš, nemohou v tobě vzniknout představy chtěného ani nechtěného. Ó Rámo, uvědom si to a ustáli se pevně ve stavu turíja.

RÁMA řekl:

Pane, oprostil jsem se od nečistot duality neboli dvojnosti. Došel jsem k pochopení, že vše je Brahman. Má mysl je očištěna, bez pochybností a tužeb, a také bez otázek. Netoužím po nebi a nebojím se pekla. Jsem ustálený v Já. Ó Pane, díky tvé milosti jsem překročil oceán projeveného světa, oceán samsáry, a dosáhl jsem naplnění skrze přímé poznání Já.

- ↑ -

VI.1.44

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, činy, které jsou prováděny příslušnými tělesnými orgány, ale vůči nimž je mysl zcela odpoutaná, nelze považovat za záměrné konání. Potěšení ze smyslových zážitků je pomíjející a opakováním těchto zážitků nezopakujeme své potěšení. Kdo jiný než hlupák by mohl toužit po takové dočasné radosti? Daná věc ti navíc skýtá potěšení jen tehdy, jestliže po ní toužíš. Potěšení je spojeno s touhou, proto se vzdej všech tužeb a chtění.

Pokud v průběhu času dojdeš k nazření Já a zakusíš To, pak si to ve své mysli neukládej jako osobní vzpomínku, jako pocit jáství, jenž by tak mohl být skrze touhu znovu oživen. Přebýváš-li na vrcholku Sebepoznání, je pošetilé znovu upadnout do propasti ega. Nech odejít naděje a zmizet představy. Žij svobodně a dovol mysli dosáhnout stavu ne-mysli. Omezený jsi jen tehdy, jsi-li nevědomý. Pokud máš Sebepoznání, nic tě nemůže spoutat. Proto se ze všech sil snaž zůstat bdělý a ostražitý v poznání Já.

Jestliže tě smyslové zážitky nezajímají a přitom zakoušíš, co k tobě samo od sebe přichází, jsi ve stavu čistoty a vyrovnanosti, osvobozen od skrytých sklonů a vzpomínek. V takovém stavu, podobajícím se stavu nebe, tě neposkvrní ani tisíce vzruchů. Když poznávající, poznané a poznávání splynou v jediné Já, pak toto čiré Já, jež zakouší, v Sobě znovu nevytváří rozdělení.

Projevený svět neboli samsára, se objevuje či mizí nejnepatrnějším pohybem mysli. Učiň svou mysl prostou jakéhokoli pohybu myšlenek ovládnutím pohybu prány, tedy i ovládnutím skrytých tendencí, vásán. Pohybem prány samsára vzniká či zaniká. Důkladným cvičením osvoboď pránu od takového pohybu. Se vznikem či zánikem nevědomosti se objevuje nebo zase mizí sebestředné konání. Ovládni ho pomocí své disciplíny, rad učitele a posvátných textů. Iluze světa vzniká v důsledku pohybu myšlenek v mysli. Ustane-li pohyb myšlenek, zmizí iluze a mysl se stane ne-myslí. Toho lze dosáhnout i ovládnutím prány. To je nejvyšší stav. Ani v nebi nelze najít blaženost, jakou člověk zakouší ve stavu ne-mysli, blaženost, jež přichází sama od sebe. Tato blaženost je nepopsatelná a nelze ji slovy vyjádřit. Nehodí se pro ni výraz štěstí! Mysl toho, kdo zná Skutečnost, je ne-myslí. Je to čirá sattva. A když člověk nějakou dobu žije ve stavu ne-mysli, objeví se stav turíjá-atitá, tedy stav překračující i stav turíjá.

- ↑ -