Jóga Vasištha

KNIHA PÁTÁ: O ZÁNIKU

Příběh brahmína jménem Gádhi

V.44

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, tento koloběh života a smrti nemá konce. Mája nepřestane mít moc, pokud jedinec plně neovládne své srdce a mysl. K tomu ti povím následující příběh.

V tomto světě existuje místo nazývané Kóšala a zde žil brahmín jménem Gádhi. Již od dětství byl naplněn duchem prostoty a nezaujatosti a svojí učeností se zdál být samotným ztělesněním dharmy, ctnosti. Jednou tento brahmín odešel do lesů, aby se tam oddal odříkání. Jeho touhou bylo spatřit boha Višnua. Vstoupil proto do řeky a začal odříkávat mantry. Brzy byla jeho bytost očištěna.

Po osmi měsících se Višnu před ním zjevil a řekl mu, aby vyslovil své přání.

Gádhi odvětil, že si přeje poznat sílu iluze, Máju, která všechny bytosti oklamává a drží v nevědomosti.

BŮH VIŠNU řekl:

Uzříš moji iluzi, Máju, a v tom okamžiku se vzdáš mylného vnímání objektů.

Višnu zmizel a Gádhi vyšel z vody pln radosti. Následující dny vykonával mnoho zbožných činností a setrvával v blaženosti, jež byla následkem jeho setkání s Višnuem.

Jednoho dne se šel vykoupat k řece, přičemž stále rozjímal o slovech boha Višnua. Jakmile se ponořil do vody, uviděl sám sebe mrtvého. Jeho tělo leželo bez hnutí, tváře byly bledé a bez života.

Spatřil kolem sebe mnoho příbuzných. Všichni byli ovládnuti smutkem, plakali a naříkali. Jeho manželka mu objímala nohy, a jako když se protrhne přehrada, ronila neustávající proudy slz. Jeho matka stála vedle ní, hlasitě naříkala a rukama mu objímala obličej, na nějž padaly hořké slzy. Všude kolem stáli další příbuzní, všichni zdrceni žalem.

Gádhi se viděl, jak leží nehnutě, jakoby spal či byl v hluboké meditaci. Jakoby dlouze odpočíval. Slyšel pláč a bědování příbuzných a byl udiven, co to vše znamená. Tak rád by pochopil podstatu vztahů a přátelství.

Zanedlouho příbuzní odnesli jeho tělo pryč ke spálení. Když vykonali pohřební rituály, položili tělo na hranici, zapálili ji a brzy bylo tělo Gádhiho stráveno ohněm.

- ↑ -

V.45

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, zanedlouho Gádhi, jenž stále zůstával ponořen v řece, zjistil, že se nachází v zemi zvané Bhútamandala. Ležel jako plod v děloze ženy divokého horského kmene a všude kolem bylo maso a nečistoty jejího těla. Po narození musel nějakou dobu pobývat ve vlastních výkalech. Měl černou barvu kůže, stejně jako jeho rodiče, a byl svou rodinou velmi milován.

Brzy vyrostl v silného mladého muže. Stal se z něho dobrý lovec, oženil se a vedl nomádský život. Potuloval se po lese, někdy spal pod stromem, jindy v křoví nebo v jeskyni. Stal se otcem a jeho děti byly stejně divoké a černé jako on.

Měl velkou rodinu, spoustu příbuzných i přátel. Jak stárl, jeden po druhém mu jeho přátelé a příbuzní umírali, ale on zůstával naživu. Byl tím natolik znechucen, že opustil svůj kmen a vydal se do cizích krajů.

Putoval bezcílně různými zeměmi, až se jednoho dne dostal do království, které již na pohled oplývalo bohatstvím a hojností. Procházel se po široké třídě hlavního města, když před sebou uviděl královského slona v bohatém postroji, ověnčeného ozdobami.

Tento královský slon měl důležité poslání. Král, jenž zde vládl, zemřel bez potomků a podle tradice byl výběrem jeho nástupce pověřen právě královský slon. Tak jako klenotník umí rozpoznat diamant, tak tento slon vyhledá člověka vhodného ujmout se vlády.

Lovec na okamžik zaměřil na slona svůj pohled, v němž se mísila zvědavost i údiv. V následujícím okamžiku ho slon popadl svým chobotem a povalil na záda. Městem se rozezněl ohlušující zvuk bubnů a mohutné troubení a lidé radostně volali „Ať žije král!“ Slon vybral nového krále.

Lovce obklopili členové královského dvora. Kolem něj byly krásné ženy, které ho oblékaly a zdobily královskými klenoty. Ověnčily ho květy, navoněly parfémy a lovec se rozzářil jako skutečný král. Poté byl vysazen na trůn upevněný na zádech onoho královského slona a slavnostně korunován. Tak se lovec divokého kmene stal králem Kirapury a požíval všech královských potěšení a výhod.

Sama povaha situace, v níž se ocitl, ho naučila umění vládnout, takže se z něho stal známý král jménem Gavala.

- ↑ -

V.46

VASIŠTHA pokračoval:

Král Gavala, jemuž oddaně sloužili ministři i ženy v paláci, dočista zapomněl na svůj nízký původ. Uplynulo osm let a on vládl moudře, pln soucitu a čistoty.

Jednoho dne se vydal sám mimo palác, bez královských šatů a klenotů. Lidé, kteří jsou si vědomi své vlastní hodnoty, nekladou důraz na vnější ozdoby. Po chvíli zahlédl skupinu divochů, kteří zpívali jemu známé písně. Potichu se k nim přidal a nakonec začal nahlas zpívat s nimi.

Jeden starý muž z kmene ho poznal, vystoupil z davu a oslovil ho: „Ó Katandžo! Zdalipak Tě král této země podaruje a odmění za tvůj hudební výkon? Ach, jak rád tě vidím! Kdo by nebyl potěšen, když potká starého přítele?“ Gavala to přešel bez povšimnutí, ale dvorní dámy i dvořané stojící opodál byli otřeseni.

Král se rychle vrátil do paláce, ale služebnictvo a dvořané se nemohli vzpamatovat z poznání, že jejich král je nízkého původu. Kdyby to tušili, nikdy by se ho nemohli ani dotknout. Od té doby se mu začali vyhýbat a jednali s ním, jakoby byl páchnoucí mrtvola.

Takto odmítnut ministry, manželkami, jež s ním čekaly dítě, i služebnictvem, přehlížen všemi, kteří ho dříve uctívali, začal se Gavala projevovat ve své skutečné podobě, jako odpudivý černý divoch.

I obyvatelé města uhýbali jeho pohledu a stranili se ho. Gavala se cítil opuštěn a osamocen, třebaže žil v paláci plném lidí. Cítil se bídně, ačkoli byl král. I když se pokoušel s někým promluvit, nikdo na něj nereagoval, nikdo mu neodpověděl.

Nejvyšší představitelé města svolali radu, na níž zaznělo: „Ach běda, jsme zneuctěni stykem s divochem, jenž se živil masem psů. Nic nás nemůže očistit, nežli smrt. Připravíme velkou hranici, spálíme na ní svá pošpiněná těla a očistíme své duše.“

Jak řekli, tak udělali. Přichystali dřevo, postavili z něho obrovskou hranici a jeden po druhém se vrhli do ohně. Poté, co se všichni představitelé města vzdali svých životů, zavládl ve městě chaos a nepořádek.

Král Gavala přemýšlel: „Běda, to všechno se stalo kvůli mně! Proč bych měl dál žít? Smrt se v takovém případě zdá vhodnější než život. Pro toho, kým druzí opovrhují, je lépe umřít.“

A tak i král Gavala ukončil svůj život v ohni. Jakmile oheň začal trávit jeho tělo, přišel k vědomí Gádhi, který byl stále ponořen do vody v řece a recitoval své modlitby.

V tuto chvíli nastal večer a shromáždění se rozešlo. Druhý den Vasištha pokračoval.

- ↑ -

V.47

VASIŠTHA řekl:

Tak se Gádhi zbavil fantazií, jež prožíval v mysli, a vrátil se k vědomí, že je Gádhi. Dokončil svůj obřad a vystoupil z vody. Nevycházel z údivu: „Kdo vlastně jsem? Co jsem to viděl? Jak je to všechno možné?“ Pomyslil si, že ho zřejmě mysl obelstila v důsledku únavy. I poté, co se od řeky vzdálil, stále o své vizi rozjímal. Přemýšlel o rodičích, přátelích i dalších lidech, které ve svých představách viděl, a došel k závěru, že to vše bylo vymyšlené, neboť už to tak více neprožívá.

Pár dní poté navštívil Gádhiho jiný brahmín a Gádhi vzácnou návštěvu náležitě hostil. Bavili se o všem možném.

GÁDHI se zeptal:

Pane, co se stalo, že vypadáš tak znaven a vyčerpán?

HOST odvětil:

Povím ti pravdu, svatý muži. Na severu je město Kira neboli Kirapura. Strávil jsem tam měsíc a tamní obyvatelé mě bohatě hostili. Od nich jsem vyslechl neobvyklý příběh. Tvrdili, že v jejich království vládl osm let divoch z horského kmene. Jakmile byla jeho totožnost odhalena, mnoho brahmínů si kvůli tomu vzalo život. I já se cítil v tu chvíli pošpiněn a vyhledal jsem proto svaté místo zvané Prajága a oddal se přísnému odříkání a dlouhému půstu. Půst jsem dokončil až dnes.

Host strávil s Gádhim noc a následujícího dne odešel.

GÁDHI rozjímal:

Můj host popsal to, co jsem viděl ve své vizi, jako skutečnou událost! Měl bych si to ověřit.

A tak se Gádhi nejprve vydal na místo zvané Bhútamandala. Člověk na vyšším stupni vědomí může příslušným úsilím dosáhnout toho, co si mentálně představoval. Tak Gádhi, když došel na ta místa, uviděl vše, co bylo v jeho vizi.

Uviděl vesnici, jejíž obraz měl hluboce vrytý do paměti. Spatřil i dům a různé předměty, které patřily muži, divochu, jímž sám byl. Dům vypadal hrozně, všude se válely kosti zvířat, jejichž masem se rodina živila. Gádhi na tom hrůzném místě, jež vypadalo jako hřbitov, chvíli pobyl a pak se vydal do blízké vesnice a ptal se vesničanů, zda o muži, který v oné chatrči přebýval, něco vědí.

VESNIČANÉ odpověděli:

Jistěže víme, svatý muži. V chatrči žil až do vysokého věku nelítostný a hrůzu budící divoch. Ten pak opustil své příbuzné a odešel pryč. Stal se králem ve městě Kira a osm let zde vládl. Když byl odhalen, vzalo si kvůli němu mnoho lidí život a i on sám se vrhl do ohně. Proč se na něj ptáš? Byl snad tvůj příbuzný, nebo s ním jsi nějak spřízněn?

Když to Gádhi vyslechl, byl zmaten.

- ↑ -

V.48

VASIŠTHA pokračoval:

Gádhi poznal předměty a místa, spojená s životem ve vesnici. Poznal oděvy, jež nosil, místa, kde spal, jedl či lehával opilý. Gádhí se pak vydal do království Kira. Jakmile vstoupil do města, ptal se obyvatel, zda tu před pár lety nevládl divoch z divokého horského kmene. Obyvatelé města horlivě přisvědčili: „Jistě, vládl zde osm let, neboť byl vybrán královským slonem! Když byla odhalena jeho totožnost, spáchal sebevraždu. Stalo se to před dvanácti lety.“

Chvíli nato uviděl Gádhi, jak z paláce vychází se svým průvodem král. A králem nebyl nikdo jiný než převlečený bůh Višnu! Když to Gádhi spatřil, zůstal stát v údivu.

GÁDHI přemýšlel:

Opravdu se jedná o království Kira, kde jsem před nedávnem vládl. Nyní se mi zdá, jakoby se to vše odehrálo v minulém životě!

Bylo to jako sen, a přece se to nyní objevilo v mém bdělém stavu! Běda, jistě jsem chycen v síti přeludů a halucinací. Teď si vzpomínám! Bůh Višnu mi udělil požehnání, že budu moci poznat jeho Máju. To je ono!

Ihned poté Gádhi opustil město a vydal se do hor, kde se v nedaleké jeskyni oddal přísnému odříkání.

Brzy se před ním objevil bůh Višnu a ptal se ho, co si přeje.

GÁDHI se otázal:

Jak je možné, že přelud, který jsem viděl ve snu, se pak objevil i v bdělém stavu?

VIŠNU pravil:

Ó Gádhi! Iluze je to, co vidíš nyní. Ve skutečnosti neexistuje nic jiného než Já, ale je to vnímáno skrze mysl, která je nečistá a nechápe Pravdu. Mimo Já neexistuje nic. Tak jako je v semínku ukrytý strom, tak je všechno ukryto v mysli, a mysl to vnímá, jakoby to bylo vně. Je to právě mysl, která všechno vidí v přítomném okamžiku, všechno si představuje jakoby v budoucnu a na všechno vzpomíná jakoby v minulosti. Je to mysl, která je zakoušena jako sen, představa, nemoc či něco jiného. Kolik je květů na kvetoucím stromě, tolik je událostí v neklidné mysli. A stejně jako nevykvete strom vytržený z kořenů, tak se mysl oproštěná od pojmů a představ neúčastní dalšího zrození.

Proč se divit, že mysl obsahující nesčetně myšlenkových forem je schopna projevu myšlenky „jsem divoch z horského kmene“! V téže mysli se podobně objeví představy o hostu, který mně vypráví příběh, o cestě do země Bhútamandala nebo o tom, že jsem v království Kira. To všechno jsou jen přeludy! Svatý muži, viděl jsi nyní oba typy iluzí – iluzi, o níž jsi přesvědčen, že je iluzí, a iluzi, o níž si myslíš, že je skutečností. Obě jsou to však v pravdě iluze. Neměl jsi hosta ani jsi nikam nešel, to všechno byly jen přeludy! Nebyl jsi v kraji Bhútamandala ani v království Kira, i to byly halucinace. Vstaň, mudrci, a dělej, co je třeba, neboť bez činnosti člověk v tomto životě nedosáhne toho, co stojí za dosažení.

- ↑ -

V.49

VASIŠTHA pokračoval:

Aby se o všem ujistil, vydal se Gádhi ještě jednou do Bhútamandala. Ještě jednou si od tamních lidí vyslechl tentýž příběh, ještě jednou uctil boha Višnua a ještě jednou se před ním Višnu zjevil.

GÁDHI se zeptal:

Pane, šest měsíců jsem strávil putováním a dvakrát si vyslechl tentýž příběh, jež tamní lidé mají za pravdivý. Objasni mi to, prosím.

VIŠNU řekl:

Ó Gádhi, události z příběhu se odrážejí ve tvé mysli, ačkoli se k tobě nevztahují. Podobně je tomu u zdánlivého spojení mezi vránou, jež usedla na strom, a kokosem, který ze stromu v tutéž chvíli spadl. Tamní lidé vyprávějí příběhy, které ty považuješ za své! Taková shoda náhod je naprosto běžná. Někdy je tatáž představa sdílena mnoha lidmi najednou. Někdy má mnoho lidí tentýž sen, mnoho lidí podléhá stejnému přeludu a mnoho opilců má stejnou zkušenost, že se svět s nimi točí. Pár dětí si hraje na totéž, pár dětí hraje stejnou hru.

Podobné přeludy vznikají v myslích lidí i ohledně času. Čas je představa mysli a vztahuje se k určitým jevům v podobě vzájemné příčinné souvislosti.

Višnu zmizel a Gádhi dlouhý čas rozjímal. Potom se začal znovu modlit a Višnu se před ním znovu objevil.

GÁDHI prosil Višnua:

Pane, jsem Tvojí Májou naprosto zmatený. Prosím, zbav mě mého zmatku.

VIŠNU řekl:

To, co jsi viděl v kraji Bhútamandala a v městě Kira, bylo pravdivé. Muž jménem Katandža se tam před časem opravdu narodil. Pak přišel o své příbuzné a stal se králem ve městě Kira. To vše se objevilo v tvém vědomí. Tak jako občas mysl zapomene na to, co skutečně zakusila, tak se také může domnívat, že prožila něco, co nikdy neviděla. Tak jako člověk sní nebo má vize, může i v bdělém stavu zakoušet halucinace. Ačkoli Katandža žil před několika lety, ve tvém vědomí se to zdálo jako přítomnost.

Představa „to jsem já“ se objevuje v mysli nevědomého člověka, nikoli u toho, kdo získal Sebepoznání. Ten, kdo zná Pravdu, ví, že „já jsem vše“. Není zatažen do utrpení, neboť se nepřipoutává k omezeným věcem, které utrpení přinášejí. Nenechá se ovládat radostí ani smutkem.

Poněvadž nejsi plně osvícený, je tvoje mysl připoutána k iluzi objektivního vnímání, k pojmům a představám. Mája se šíří do všech směrů a jen ten, kdo zůstává ustálen ve středu, je od této iluze osvobozen. Od teď se po dobu deseti let věnuj intenzivní meditaci.

Gádhi začal hluboce meditovat a získal Sebepoznání. Žil potom jako osvobozený mudrc, zbavený strachu a utrpení.

- ↑ -

V.50

VASIŠTHA pokračoval:

Kosmická iluze neboli Mája vytváří velké zmatení a nerovnováhu. Je velmi obtížné jí porozumět. Jak lze srovnávat přelud trvající krátce během sotva hodinového snu s celým životem obsahujícím nejrůznějšími zážitky a zkušenosti? Jakou souvislost má to, co vidíme jako přelud ve snu, a to, co vidíme „na vlastní oči“? Co je opravdu neskutečné a co prochází skutečnou proměnou? Proto ti říkám, Rámo, že tato vesmírná iluze uvádí mysl, jež není dostatečně ostražitá, do nekonečných problémů.

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, může člověk z kola vesmírné iluze, roztočeného tak velkou silou, vůbec uniknout?

class="cite"VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, mysl je středem, kolem něhož se toto nelítostné kolo točí a v myslích nevědomých lidí tvoří iluzi. A jen ovládnutím tohoto středu intenzivním úsilím a inteligencí lze přivést celé kolo do stavu klidu. Jakmile je zastaven pohyb, kolo se přestane točit. Jakmile je mysl uvedena do klidu, iluze zmizí. Kdo tento postup nezná nebo ho neumí použít, prochází nekonečným utrpením. Ve chvíli, kdy je pochopena Pravda, je trápení u konce.

Nemoc spočívající ve vnímání přeludu světa nelze vyléčit jinak než ovládnutím mysli. Ó Rámo, zanechej svatých poutí, milosrdných darů či odříkání, neboť nejvyšším dobrem je ovládnutí mysli. Tak jako se prostor nachází uvnitř nádoby, tak projevený svět přebývá v mysli. Jakmile se nádoba rozbije, zdánlivé omezení prostoru je pryč, a jakmile ustanou myšlenky, zmizí z mysli představa světa. Stejně jako se hmyz uvězněný v nádobě osvobodí teprve tehdy, když je nádoba rozbita, tak se i ty budeš těšit z volnosti, až když v mysli ustane pohyb a zmizí představy o světě.

Žij v přítomnosti, s vědomím dočasně obráceným navenek, avšak bez úsilí. Pokud se mysl přestane vztahovat k minulosti či budoucnosti, stává se z ní ne-mysl. Jestliže okamžik za okamžikem přebývá tvá mysl u toho, co je, a je schopna ihned to nechat být, stává se z ní ne-mysl, která je naplněna čistotou. Jen dokud jsou na obloze mraky, může pršet, a jen dokud je mysl neklidná, může zakoušet různorodost svých vlastních představ. Představy a rozvíjení myšlenek jsou tu jen do té doby, dokud neomezené Vědomí samo sebe omezuje na konečnou mysl. Jakmile Vědomí přestane být omezenou myslí, pak věz, že jsou spáleny samotné kořeny iluzorního světa, koloběhu života a smrti, a je tu dokonalost.

VASIŠTHA pokračoval:

Vědomí osvobozené od omezení myslí se nazývá vnitřní Inteligence. Je to podstata ne-mysli a není proto poskvrněna nečistotami ve formě pojmů a představ. Je to Skutečnost, je to nejvyšší Dobro, je to stav označovaný jako nejvyšší Já, je to Vševědoucnost. Nelze jí dosáhnout, dokud funguje nečistá mysl. Je-li tu mysl, jsou tu naděje a touhy a objevují se zážitky bolesti a radosti. Probuzené Vědomí není ovlivněno představami a vjemy. Zdánlivě prožívá nejrůznější psychické zážitky, ale nedostává se do koloběhu projeveného světa a neúčastní se vesmírné iluze.

Ti, kteří se probudili díky studiu posvátných textů, společnosti mudrců a neustálé bdělé praxi, dosáhli čirého stavu Vědomí, v němž není rozdělení na subjekt a objekt. Proto je zapotřebí snahy pozvednout svoji mysl ze stavu nevědomosti a nerozhodnosti, přimět ji ke studiu svatých knih a přivést ji do společnosti světců.

Jedinou pomocí k dosažení neomezeného Vědomí neboli nejvyššího Já, je Já samo. Právě Já se v jedinci snaží ukončit utrpení a jediný způsob je dojít sám k vlastnímu Já.

Ó Rámo, zůstávej činný ve světě, avšak oproštěný od myšlenek. Pochop, že jsi čiré Vědomí. Vzdej se představ „to jsem já“, „to je on“, „to je moje“ a ustáli se ve vědomí nerozlišitelné Jednoty. Dokud trvá tělo, přemýšlej o přítomnosti i budoucnosti s klidem a nestranností. Setrvej ustálen ve Vědomí Já v jakékoli situaci - v mládí, dospělém stavu i stáří, v radosti i bolesti, v bdělém stavu, snění i hlubokém spánku. Vzdej se nečistoty plynoucí z vnímání objektů i ze všech nadějí a tužeb. Zůstaň ustálen v Sebepoznání. Zbav se představy dobrého a špatného, žádoucího a nežádoucího. Věz, že jsi podstata Vědomí. Pochop, že subjekt, objekt ani samotné činy se tě netýkají. Přebývej jakožto čiré Vědomí bez jakéhokoli rozruchu. Věz, že jsi všechno, a prožívej bdělý stav, jako bys byl v hlubokém spánku. Oprosti se od stavů dvojnosti i nedvojnosti a setrvávej ve stavu rovnováhy, ve stavu čirého Vědomí a svobody. Pochop, že kosmické Vědomí nelze rozdělovat na „já“ a „ti druzí“. Zůstaň pevný a neochvějný.

VASIŠTHA pokračoval:

Přetrhni pouta tužeb a nadějí pomocí Inteligence, jež nemá omezení a je obdařena trpělivostí a vytrvalostí. Jdi dál za dharmu i adharmu, ctnost i špatnost. Je-li člověk pevně zakořeněn v Sebepoznání, pak i nejhorší jed promění v nektar nesmrtelnosti. Iluze projeveného světa se v mysli objevuje pouze tehdy, je-li pochopení zastřeno nevědomostí. Poznání Já je bez omezení, hranic či podmíněností, a je-li v něm člověk pevně ustálen, pak iluze a nevědomost dojdou svého konce a světlo Poznání se rozzáří všemi směry do celého světa.

Tomu, kdo pije nápoj nesmrtelnosti v podobě poznání Já, tomu potěšení smyslů nepřináší nadšení. Vybírejme si společnost těch, kteří získali Sebepoznání, neboť ostatní jsou jako opice v lidské podobě. Krok slona je dlouhý podle jeho nohou a mudrc, který dospěl k vyššímu stavu Vědomí, směřuje ke stavu nejvyššímu. Nepotřebuje vnější pomoc a Slunce mu cestu neozařuje, neboť světlem je mu samotné Sebepoznání. Tak jako lampa ztrácí svůj jas ve světle Slunce, tak ten, kdo překročil říši objektivního poznání, nechápe Slunce a světy jako objekty vnímání.

Člověk poznání, znalec Pravdy, neboli mudrc je mezi všemi, kteří jsou obdařeni slávou, mocí, silou, velikostí a dalšími skvělými vlastnostmi, ten nejlepší. Mudrc září na tomto světě víc než Slunce, Měsíc, hvězdy a oheň dohromady. Na druhé straně ti, kteří poznání Já nedosáhli, jsou na tom hůře než mouchy a červi.

Iluze může člověka trápit jen do té doby, než přijde Sebepoznání. Nevědomý člověk je plný utrpení a nemůže se ho zbavit, ať hledá kdekoli. Je jako chodící mrtvola. Pouze člověk poznání je živá vnímající bytost. Tmavé mraky vytvořené na obloze zastíní světlo Slunce a mysl zanesená nečistotou a nevědomostí zakryje světlo Sebepoznání. Proto by se měl člověk vzdát honby za potěšením, a to jak potěšením, jež zažíval v minulosti, tak potěšením, které nezakusil, ale stále po něm touží. Pěstováním iluzorních vztahů k tělu, rodině, dětem, manželce a příbuzným, namísto vztahu k Já, mysl hrubne. Představy „já“ a „moje“ mysl otupují a činí nevědomou. To vše se ještě zhoršuje v důsledku stárnutí, utrpení, psychického vypětí, ctižádosti, lpění a chamtivosti, úsilí něco získat či se něčeho zbavit i touhy po sexu, bohatství či smyslovém potěšení. A to vše má svůj základ v nevědomosti a iluzi.

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, mysl je jako strom pevně zakořeněný v nezdravé půdě zvané tělo. Tento smrtelně jedovatý strom rozkvetl starostmi a strachem a obtěžkal ovocem stáří a nemoci. Je ověnčen květinami tužeb a smyslových potěšení. Naděje a přání jsou jeho větve a špatnosti jeho listy. Zdá se být pevný jako hora, avšak poraž ho dobře nabroušenou sekerou dotazování a zkoumání Já.

Ó Rámo, tato mysl je jako slon potulující se po lese zvaném tělo. Pohled slona je zastřen iluzí. Omezil se v nevědomého jedince se sklony a podmíněnostmi a není schopen spočinout ve vlastní blaženosti, v blaženosti Já. Je krutý a násilný a jeho kly představují neovladatelné touhy a chtění. Třebaže si přeje zakoušet pravdu, již slyšel od mudrců, je chycen v pasti myšlenek o rozdílnosti a lapen v představách radosti a bolesti. Ó Rámo, mezi princi a vladaři jsi králem zvířat, lvem! Roztrhej slona na kusy pomocí své inteligence.

Ó Rámo, mysl je jako vrána, jejímž hnízdem je tělo. Libuje si v nečistotě, roste a sílí pojídáním masa a proniká do srdcí druhých. Zná jen svůj úhel pohledu a jen ten považuje za pravdu. Je temná v důsledku neustále rostoucí nevědomosti. Je plná špatných sklonů a násilných projevů. Je jenom břemenem, Rámo, proto ji odlož pryč, daleko od sebe.

Ó Rámo, mysl je jako zlý duch, kterému slouží skřet zvaný touha. Přebývá v lese nevědomosti a v důsledku iluze prochází mnoha těly. Člověk nemůže dosáhnout Sebepoznání, dokud neporazí zlého ducha pochopením a oproštěností, milostí gurua, vlastním úsilím či opakováním manter.

Ó Rámo, mysl je jedovatý had, který již zabil bezpočet bytostí. Jako orel se ho zbav pomocí rozjímání, mantry či vhodných cvičení.

Ó Rámo, mysl je jako opice, potulující se z místa na místo a hledající ovoce v podobě odměn a potěšení. Připoutaná ke koloběhu světa lidem tančí a vymýšlí pro ně zábavu. Chceš-li dojít dokonalosti, udržuj ji ve všech ohledech pod kontrolou.

Ó Rámo, mysl je jako mrak nevědomosti. Rozežeň ho vytrvalým odmítáním všech pojmů a představ.

Tak jako jednu mocnou zbraň lze zničit zbraní ještě mocnější, utiš svoji mysl pomocí mysli samé. Jednou provždy se zbav veškerého mentálního nepokoje. Tak jako strom zbavený neklidu od poskakujících opic, setrvej v tichu a míru uvnitř Sebe.

- ↑ -