Jóga Vasištha

KNIHA PÁTÁ: O ZÁNIKU

Příběh krále jménem Bali

V.22

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, dosáhni proměny mysli tak jako král Bali, o němž ti budu nyní vyprávět. Naslouchej tomu, co ti pomůže v poznání věčné pravdy.

V části světa zvané džagat je něco, čemu se říká pátála neboli podsvětí. Jsou tu krásné démonky, vícehlaví plazi, démoni s obrovskými těly i ohromní sloni. Jsou tu jeskyně a hluboké štoly plné vzácných kamenů, místa posvěcená prachem posvátných nohou světce Kapily i místa posvěcená bohem Hátakéšvarou, jenž je uctíván nebešťankami.

Této oblasti vládl král démonů Bali, syn Viróčany. Učitelem a ochráncem tohoto krále byl sám Pán vesmíru, Šrí Hari, proto Baliho uctíval i sám bůh nebe, Indra. Bali přemisťoval hory pouhým pohledem a teplem, které vyzařoval, vysychaly oceány. Bali vládl dlouhý čas, až ho jednou přepadl hluboký klid a on začal přemítat.

BALI přemýšlel:

Jak dlouho budu vládnout podsvětí a jak dlouho budu putovat po třech světech? Co získám vládou nad tímto královstvím? Jestliže všechno ve třech světech podléhá zániku, jak může někdo doufat ve štěstí?

Stále dokola si užíváme týchž nechutných radostí, tatáž činnost se opakuje den za dnem. Jak to, že ani moudrý člověk tím není zahanben? Stále znovu a znovu stejný den a stejná noc, život na tomto světě se točí dokola jako ve víru.

Když to tak děláme každý den, jak můžeme dosáhnout stavu, v němž dochází k zániku takové opakující se existence? Jak dlouho se budeme točit ve víru a jaký to vše má smysl?

Pak si Bali vzpomněl na rozhovor se svým otcem Viróčanou.

KRÁL BALI se otce zeptal:

Otče, jaký je cíl projeveného světa a tohoto stále se opakujícího bytí? Kdy tomu bude konec? Kdy bude konec iluzím mysli? Co má jedinec získat, aby dosáhl plného uspokojení? Co má poznat, aby už nic nehledal? Vím, že něco takového nelze získat pomocí zážitků světského potěšení a konání. To jenom iluzi posiluje! Prosím, prozraď mi, jakým způsobem mohu navždy spočinout v nejvyšším klidu a míru.

VIRÓČANA mu odpověděl:

Můj synu, existuje ohromná říše dostatečně velká na to, aby obsáhla tři světy. Nejsou tam jezera, oceány, hory, lesy ani řeky, není tam půda, obloha, vítr ani Měsíc, nejsou tam bozi, polobozi ani démoni, není tam rostlinstvo ani nebe, vysoko ani nízko, nejsem tam já ani bůh Višnu. Jediné, co tam je, je nejvyšší Světlo. Je všemohoucí, všudypřítomné a je vším. Spočívá v klidu, jakoby nečinné. Je jako král, na jehož popud dělá všechno jeho ministr – co není, to vyvolá, a co je, to mění. Ministr není schopen něco prožívat, ani nic neví. Ačkoli je nevědomý a neschopný vnímání, udělá pro svého pána cokoli. Král zůstává sám, ustálený v klidu a míru.

BALI se zeptal:

Otče, co je touto říší, zbavenou nemocí těla a duše? Kdo je onen ministr a kdo onen král? Je to krásný a neobvyklý příběh. Prosím, vysvětli mi to vše do podrobností.

VIRÓČANA odvětil:

Ani všichni bohové a polobozi dohromady, ani síla mnohonásobně větší než jejich nemůže ohrozit ministra. Není ani Indrou, králem bohů, ani bohem smrti nebo bohem bohatství. Není bohem ani démonem, nad nimiž by bylo možné snadno zvítězit. Třebaže se říká, že bůh Višnu pobil démony, ve skutečnosti je zahubil tento ministr. I bozi jako Višnu jím byli přemoženi a rodí se tu. Bůh lásky dostává svoji moc od tohoto ministra. Zlost bere svoji sílu též od něj. A v důsledku jeho přání je zde neustálý střet mezi dobrem a zlem.

Ministra může porazit jen jeho král, nikdo jiný. Když se během času v králově nitru zrodí takové přání, je ministr snadno poražen. Ministr je ve třech světech nejmocnější a tři světy jsou jeho výtvor! Jsi-li schopen ho přemoci, pak jsi opravdový hrdina.

Jako vykvete lotos při východu slunce, tak dojde k projevení tří světů, jakmile se objeví ministr. Když ministr odpočívá, tři světy pozastaví svoji činnost. Jestliže ho s myslí jednobodově zaměřenou a osvobozenou od iluze a nevědomosti dokážeš porazit, jsi skutečný hrdina. Zvítězíš-li nad ministrem, zvítězil jsi nad všemi světy i se vším, co je v nich. Nezvítězíš-li nad ministrem, nezvítězil jsi nad ničím, třebaže si můžeš myslet, že jsi ve světě to či ono přemohl.

Proto, můj synu, k získání dokonalosti a věčného blaha použij všechny prostředky a celou svoji sílu, a ať jsou překážky a těžkosti jakkoli velké, dosáhni porážky mocného ministra.

- ↑ -

V.24

BALI se zeptal:

Jakými prostředky lze tohoto ministra porazit?

VIRÓČANA odpověděl:

Přestože je ministr téměř neporazitelný, povím ti, jak ho přemoci. Je třeba jít na něho chytře, s pomocí chytrého konání. Pak bude v okamžiku přemožen. Bez chytrého zacházení všechno zničí jako útočný had. Kdo k němu přistupuje chytře, hraje si s ním jako s dítětem a během hry si ho podrobuje, ten spatří krále a ustálí se v nejvyšším stavu. Jakmile je spatřen král, je ministr zcela pod kontrolou, a jakmile je ministr pod kontrolou, je jasně spatřen král. Dokud není král spatřen, není ministr doopravdy poražen, a dokud není ministr poražen, nemůže být spatřen král! Není-li viděn král, způsobuje ministr chaos a šíří utrpení. Není-li ministr poražen, zůstává král neviděn. Proto chytrý čin znamená dvojí najednou – spatřit krále a porazit ministra. Intenzivním úsilím a vytrvalým cvičením můžeš obojí získat, dosáhnout této říše a již nezakoušet trápení. Je to říše obývaná světci natrvalo ustálenými v klidu a míru.

A nyní, můj synu, ti vše objasním! Říše, o níž jsem mluvil, je stav osvobození, který znamená konec veškerého utrpení. Králem je Já, jež překračuje ostatní říše, ostatní stavy vědomí. Ministrem je mysl, a podobně jako se tvaruje hrnec z hlíny, vytváří mysl tento svět. Je-li mysl pod kontrolou, pak je pod kontrolou vše. Pamatuj, že mysl je téměř neporazitelná. Podmanit si ji lze jen chytrým zacházením.

BALI se zeptal:

Otče, řekni mi prosím, jakým zacházením mohu mysl porazit?

VIRÓČANA odvětil:

Nejchytřejším prostředkem, jakým si lze podmanit mysl, je naprostá oproštěnost od tužeb, nadějí a očekávání, vždy a vůči všemu. Takto lze mocného slona mysli porazit. Je to velmi jednoduché a zároveň nepředstavitelně těžké, můj synu. Obtížné je to pro toho, kdo takovou praxi nebere s opravdovou vážností, ale jednoduché pro toho, kdo je ve svém úsilí opravdový a upřímný. Kdo chce sklízet, musí zasít. Mysl si nelze podmanit bez vytrvalého úsilí. Proto začni cvičit odříkání. Dokud se člověk neodvrátí od smyslového potěšení, bude v tomto světě utrpení neustále bloudit. Ani silný člověk ke svému cíli nemůže dojít, nebude-li k němu směřovat. Stavu naprostého klidu nelze dosáhnout bez vytrvalého úsilí.

VIRÓČANA pokračoval:

Klidu a nezaujatosti lze dosáhnout pouze správným úsilím, jiná cesta není. Lidé mluví o božím požehnání nebo osudu, avšak na tomto světě si uvědomujeme tělo, nikoli boha. Lidé mluví o bohu, chtějí-li naznačit něco nevyhnutelného, co je mimo jejich kontrolu, například přírodní událost. A to, co vede k rovnováze a ukončení radostí i bolestí, je též označováno jako boží požehnání. Boží požehnání, přirozený řád či správné úsilí, to vše odkazuje k témuž. Oddělování je tu kvůli mylnému vnímání a iluzi.

Cokoli si mysl představí, to při správném úsilí dojde svého naplnění, a pokud mysl pochopí, že jde o naplnění, je tu zážitek radosti. Mysl je tím, kdo koná, a cokoli si z přirozeného řádu neboli nijati představí, to vytvoří a projeví. Mysl je zároveň schopná přirozenému řádu čelit, proto lze také říci, že je jeho hybatelem.

Tak jako se vítr pohybuje prostorem, tak jedinec neboli džíva funguje v tomto světě. Třebaže se jeho činy mohou zdát sobecké, on dělá to, co má být v rámci přirozeného řádu vykonáno. Džíva nucený přirozeností se jeví buď v pohybu, nebo v klidu, avšak v obou případech jde o pouhé projevy či mylné výklady, podobně jako pohyb stromu na vrcholku hory může vzbudit dojem, že se houpe hora.

Dokud je tu mysl, není tu bůh ani přirozený řád. A když mysl zmizí, ať si tu je cokoli!

BALI se zeptal:

Pane, řekni mi prosím, jak v mém srdci může nastat zánik touhy po potěšení.

VIRÓČANA řekl:

Můj synu, poznání Já je jako rostlina, jejímž plodem je právě zánik touhy po potěšení. Až když je poznáno Já, může v nitru pevně zakořenit nejvyšší forma nezaujatosti, klidu. Proto by měl člověk skrze dotazování a pátrání nahlížet Já, a zároveň se zbavovat honby za potěšením.

Dokud ještě není v člověku probuzena inteligence, měla by jeho mysl být z poloviny zaplněna radostí, ze čtvrtiny studiem posvátných textů a z poslední čtvrtiny službě guruovi. Je-li inteligence probuzena částečně, pak by polovina měla patřit službě guruovi a zbytek by měl být rovným dílem rozdělen na radosti a studium. Je-li plně probuzena, je polovina oddána službě guruovi a druhá polovina studiu, a to s klidem a nezaujatostí jakožto stálými společníky.

VIRÓČANA řekl:

Jen tehdy je člověk hoden naslouchat výkladu nejvyšší moudrosti, je-li naplněn dobrem. Proto je třeba snažit se mysl vzdělávat pomocí očišťujícího poznání a živit ji vnitřní proměnou vycházející ze studia posvátných textů. Až když je mysl takto transformována, je schopna nahlédnout pravdu, aniž by ji překroutila. Pak bez otálení by měl člověk usilovat o poznání Já. Sebepoznání i ukončení tužeb, obojí by mělo jít současně, ruku v ruce.

Skutečný klid člověk nedosáhne svatou poutí, odříkáním ani dobročinností, ale pouze přímým uvědoměním si vlastní podstaty. Pro přímé Sebepoznání není jiné cesty než správné vlastní úsilí. Proto je třeba vzdát se závislosti na bohu či osudu a pomocí správného úsilí opustit honbu za potěšením. Jakmile v člověku uzraje nezaujatost a odpoutání, objeví se v něm smysl pro zkoumání pravdy. A tento duch zkoumání a dotazování zpětně posílí nezaujatost. Dotazování a nezaujatost jsou na sobě závislé podobně jako oceán a mraky. Přidáme-li k nim Sebepoznání, máme tu blízké přátele, kteří vždy existují pospolu.

V první řadě je třeba zříci se závislostí na všem vnějším, tedy i bohu, zatnout zuby a pomocí správného úsilí pěstovat nezaujatost a odpoutání. Člověk nicméně může vydělávat a být bohatý. Nemá smysl zavrhovat tradice a zvyklosti nebo se stavět proti příbuzenstvu. Své bohatství by pak měl člověk využít k tomu, aby se dostal do blízkosti mudrců a světců. Společnost světců nadaných ušlechtilými vlastnostmi přináší klid a nezaujatost, s tím se objeví duch zkoumání a dotazování, a to pak vede ke studiu svatých knih a k poznání. Postupně tak člověk dosáhne nejvyšší Pravdy.

Když se odvrátíš od honby za potěšením, tak pátráním po pravdě a dotazováním dosáhneš nejvyššího stavu. A jakmile bude Já zcela očištěno, ustálíš se ve stavu nejvyššího klidu a míru. Pak již nezapadneš do bažiny pojmového myšlení a představ, jež jsou příčinou utrpení. Přestože budeš nadále žít, budeš osvobozen od přání a očekávání. Ó Rámo, jsi čistý, bez poskvrny! Pozdravení tobě, jenž jsi vtělením naděje!

V souladu s běžnou tradicí získej určité bohatství, s ním se pak dostaň do blízkosti světců a ty miluj a uctívej. Díky jejich přítomnosti tě přestanou zajímat objekty potěšení a správným úsilím a dotazováním získáš Sebepoznání.

- ↑ -

V.25, 26

BALI si řekl:

Všechno, co mi otec tenkrát pověděl, si naštěstí dobře pamatuji. Honba za potěšením u mě vymizela a nyní mohu dosáhnout klidu, sladkého jako nektar. Ze stále se opakujícího získávání majetku, naplňování tužeb a užívání sexuálních radovánek jsem znavený. Jak úžasný je stav klidu a míru! V naprostém vnitřním klidu všechny radosti i bolesti pozbývají své důležitosti.

Život je jen kolotoč opakovaných zážitků, nic nového tu není. Je třeba toho všeho zanechat a s myslí odpoutanou od honby za potěšením setrvávat spokojený a ustálit se v Já. Tento vesmír je jen výtvor mysli. Co mohu ztratit, když se ho vzdám?

Dost již bylo lítosti a pokání! Tím nejdůležitějším pro uzdravení je bezodkladná léčba nemoci. Vyhledám učitele Šukru a zeptám se ho, kdo jsem a co je toto všechno.

VASIŠTHA pokračoval:

Jakmile se tak rozhodl, už měl učitele démonů, Šukru, před sebou. Protože byl Šukra ustálen v neomezeném Vědomí, byl všudypřítomný. Věděl, že ho žák potřebuje a v okamžiku se před králem zhmotnil v těle.

V přítomnosti gurua vycházela z Baliho zvláštní záře. Bali přivítal učitele s náležitou úctou, oddaně mu padl k nohám a vznesl své dotazy.

BALI řekl:

Ó Pane, odlesk tvé božské záře mě přiměl k tomu, abych ti předložil svůj problém. Netoužím po potěšení a přál bych si poznat pravdu o tom, kdo jsem, kdo jsi ty a co je tento svět. Prosím, řekni mi to!

ŠUKRA odpověděl:

Jsem na cestě do jiné říše, ale povím ti pár slovy o podstatě poznání. Existuje pouze Vědomí, Vědomí, je vše, co je, a všechno je Vědomím prostoupeno. Já, ty i svět, to vše je jenom Vědomí. Jsi-li pokorný a opravdový, pak to, co jsem řekl, ti řekne vše. Pokud ne, tak jakýkoli pokus o další vysvětlení bude jako házet obětinu do hromady popela. Vytvářet pojmy a představy znamená omezení, Vzdát se těchto představ je osvobozením. Vědomí bez vytváření představ je pravou skutečností. Taková je podstata všech učení. Jakmile se v tomto poznání ustálíš, dosáhneš neomezeného Vědomí. Nyní tě opustím, neboť jdu konat boží dílo. Dokud trvá tělo, nemůže jedinec zanechat přiměřeného konání.

- ↑ -

V.27

BALI uvažoval:

To, co mi Šukra sdělil, je správné. Jediné, co existuje, je Vědomí a nic jiného není. Jestliže ve Vědomí vznikne představa, že „toto je Slunce“, pak se Slunce oddělí od temnoty. Je to Vědomí, které odliší světlo od tmy. Je to Vědomí, které rozpozná zemi jako zemi, vzdálenosti v prostoru jako vzdálenosti a celý svět jako svět. Kdyby Vědomí nerozpoznalo horu, existovalo by něco jako hora?

Vědomí je všechno včetně smyslů, těla, tužeb vyvstávajících v mysli, cokoli vně i uvnitř, prostor i měnící se jevy. Jenom díky tomuto Vědomí, nikoli kvůli tělu, mohu přicházet s věcmi do kontaktu a mohu je zakoušet. Nehledě na toto tělo jsem Vědomí, jsem Já celého vesmíru.

Poněvadž Vědomí je jedno bez něčeho dalšího, kdo je potom přítel a kdo nepřítel? Když tělu jménem Bali bude setnuta hlava, ztratí snad hlavu Vědomí? Nenávist a všechny další vlastnosti jsou jen změny ve Vědomí. Ani nenávist ani náklonnost, ani mysl ani její proměny ve skutečnosti neexistují, neboť je-li Vědomí neomezené a čiré, kde by se v něm vzalo takové poskvrnění či pokroucení? Vědomí je jen slovo, není to Jeho jméno. Protože To je beze jména!

Jsem věčný subjekt Já, osvobozený od všech objektů a závislostí. Klaním se všudypřítomnému Vědomí, jež je oproštěno od svůdných představ, a proto je navždy svobodné. Klaním se svému Já, Vědomí, jež je oproštěno od rozdělování na pozorující subjekt a pozorovaný objekt, jedná správně a nezaujatě a je světlem odrážejícím se v celém projevení. Jsem Vědomí, v němž honba za zážitky zcela ustala. Jsem neomezený jako prostor. Nejsem ovlivněn štěstím ani neštěstím, ať si se mnou dělají, co chtějí, nejsem od nich oddělen. Pohyb energie v tom, co je Jediné, neznamená ztrátu ani zisk. Jestliže existuje pouze Vědomí, pak myšlenky a jejich rozrůstání neznamená rozrůstání Vědomí. Proto budu pokračovat v činnosti, dokud nedosáhnu naprostého klidu v Já.

VASIŠTHA pokračoval:

Jak takto Bali rozmýšlel, vyslovil posvátnou slabiku ÓM a rozjímal o jejím skrytém významu, setrvávaje v tichu. Osvobozen od všech pochybností, od vnímání objektů a rozdělování mezi tím, kdo rozjímá, tím, o čem rozjímá, a samotným rozjímáním, zůstával Bali bez záměrů a představ. Ustálil se pevně v nejvyšším stavu, kdy v mysli ustane pohyb myšlenek a představ, podobně jako ustane pohyb plamene svíčky tam, kde neproudí vzduch. Takto Bali po určitý čas setrval.

- ↑ -

V.28, 29

VASIŠTHA pokračoval:

Démoni, tedy královi přívrženci a poddaní, přišli za králem do paláce a našli ho v hluboké meditaci. Protože nemohli pochopit, co se děje, pomysleli na svého učitele Šukru. V okamžiku stál Šukra u nich, a když viděl, že Bali přebývá v nejvyšším stavu Vědomí, s radostným úsměvem se obrátil k démonům.

ŠUKRA řekl:

Ó démoni, je skvělé, že tento král pomocí vlastního usilovného hledání dosáhl dokonalosti. Nechte ho, ať se ustálí ve svém Já. Činnost mysli způsobující vnímání světa u něho ustala, proto na něj nemluvte. Jakmile je temná noc nevědomosti u konce, vychází slunce Sebepoznání. A v takovém stavu se Bali nyní nachází. Až se v jeho vědomí objeví semínko projeveného světa, sám z tohoto stavu vyjde. Proto pokračujte ve své práci a za tisíc let se u něj vnímání světa znovu objeví.

Když to démoni vyslechli, vrátili se k povinnostem a péči o svou říši. Po uplynutí tisíce nebeských let, jež král strávil v meditaci, probudila Baliho nebeská hudba. Celé město pak bylo osvětleno nadpozemskou září, která z krále vycházela.

BALI rozmýšlel:

Jak nádherný je stav, v němž jsem nyní kratičkou chvíli pobýval! Budu v něm pokračovat, protože co je mi do záležitostí vnějšího světa! V mém nitru nyní vládne nejvyšší klid a blaženost.

Mezitím démoni přispěchali ke králi. Když je Bali uviděl, pokračoval v přemítání.

BALI rozmýšlel:

Jsem Vědomí a není ve mně žádné pokroucení, žádné poskvrnění. Co můžu získat a čeho se můžu vzdát? Je to zvláštní. Toužím po osvobození, ale kdo mě omezil, kdy a jak? Proč tedy po osvobození vůbec toužím? Neexistuje omezení a neexistuje osvobození. Co získám meditací a co tím, když meditovat nebudu? Jsem osvobozen od iluze meditace i ne-meditace, nechť se děje, co se má dít. Pro mě neexistuje zisk ani ztráta. Netoužím být v meditaci a netoužím v meditaci nebýt, netoužím po radosti a netoužím být bez radosti. Netoužím po nejvyšším Bytí ani po světě. Nejsem živý ani mrtvý, nejsem skutečný ani neskutečný. Klaním se svému Já, neomezenému Bytí! Ať už tento svět bude mým královstvím či nikoli, já budu To, co jsem. Co je mi do meditace, co je mi do království? Nechť je to, co má být. Nepatřím ničemu a nic nepatří mně. Není tu vůbec nic, co by mělo být vykonáno něčím, čemu říkáme já. Proč bych pak neměl dělat to, co je přirozené?

S tím král Bali upřel svůj zářivý zrak na přítomné démony, podobně jako Slunce sešle své paprsky na květ lotosu.

VASIŠTHA pokračoval:

A poté král Bali vládl svému království a vše dělal spontánně, aniž by něco promýšlel. Uctíval brahmíny, bohy a světce. Jednal uctivě se svými příbuznými. Bohatě odměňoval sloužící, rozdával milodary a byl laskavý k ženám.

Po určitém čase se v jeho nitru objevilo přání vykonat velký obřad. Zajistil tedy vše potřebné a celý rituál odpovídajícím způsobem zahájil. Toho využil Višnu, který chtěl sebrat vládu nad třemi světy Balimu a dát ji Indrovi. Proměnil se v trpaslíka a lstivě přesvědčil Baliho, aby vládu nad světem věnoval darem Višnuovi.

Ó Rámo, tento Bali byl příští Indra. Višnu ho vykázal do podsvětí, kde Bali přebýval jako osvobozený, osvícený mudrc a čekal, až přijde jeho čas a stane se vládcem nebe. Byl mu lhostejný jakýkoli vzestup či pád, úspěch či nepřízeň osudu. Jeho vědomí nezakoušelo nadšení ani sklíčenost. Dlouhou dobu panoval nad třemi světy, avšak nyní bylo jeho srdce klidné. Nad třemi světy bude znovu po dlouhý čas vládnout, tentokrát už jako Indra.

Vyhlídka na budoucí vládu nepřinesla králi nadšení a uvržení do podsvětí mu nezpůsobilo smutek. Bali přijímá vše, co k němu samo přichází, a uvnitř sebe zůstává v klidu a míru.

Vyprávěl jsem ti příběh o tomto králi, Rámo, abys stejně jako on získal poznání a zakoušel nejvyšší blaženost. Zanechej zbytečné a marné touhy po potěšení smyslů. Přitažlivá věc, která tě láká, si nezaslouží tvůj obdiv o nic víc než skalní útvar, který ti z dálky něco připomíná. Mysl, neustále přelétající od jednoho k druhému, je nutno ve svém nitru pevně ustálit.

Jsi světlo Vědomí, Rámo, všechny světy mají svůj původ v Tobě. Kdo je a kdo není tvůj přítel? Jsi neomezený. Všechny světy jsou navlečeny na tobě jako korálky v růženci, v mále. Jsi Bytí, které se nezrodilo a které neumírá. Toto Já je skutečné, zrození a smrt jsou iluzí. Zkoumej podstatu všech nemocí, které způsobují v životě utrpení, a žij bez tužeb a chtění. Jsi Světlo, jsi Bůh. A v tomto Světle se jeví svět. Svět nemá skutečnou a nezávislou existenci.

Dříve jsi opakovaně používal špatné představy o tom, co je žádoucí či nežádoucí. I toho zanechej. Pak budeš v rovnováze a kolo zrození se zastaví. Ať se bude chtít mysl utápět v čemkoli, ochraň ji od toho a nasměruj ji k pravdě. Takto lze divokého slona mysli ochočit a zkrotit. Nenech se zlákat prázdnými výroky samozvaných učitelů, kteří nemají přímou zkušenost. Nasloucháním mých slov jistě dojdeš osvícení.

- ↑ -