Jóga Vasištha

KNIHA PÁTÁ: O ZÁNIKU

O zániku

V.1, 2

VALMÍKI řekl:

Bozi, polobozi a mudrci, členové královské družiny i všichni ostatní naslouchali moudrým slovům Vasišthy s velkým zaujetím. Vládce Dašaratha i jeho ministři na chvíli opustili své královské a ministerské povinnosti a radovánky, aby se mohli plně soustředit na pochopení mudrcova učení. Dobu poledního a večerního odpočinku oznamovalo troubení na lastury. Tehdy se králové a princové zvedli ze svých míst, jejich bohatě zdobený šat oslnivě zářil nádherou ornamentů i drahých kamenů a celý dvůr vypadal, jakoby tu ve zmenšené podobě zářil sám vesmír.

Nastal večer a všichni se pomalu rozcházeli k odpočinku. Král Dašaratha ještě náležitě uctil přítomné mudrce a přijal jejich požehnání. Mudrc Vasištha se rozloučil s princem Rámou a jeho bratry, ti mu padli k nohám a též jim se dostalo požehnání.

Přišla noc a všichni spali na svých ložích, jen Ráma nemohl usnout a stále přemítal nad moudrými a poučnými slovy Vasišthy.

RÁMA rozjímal:

Co to vlastně je projevený svět? Kdo jsou všichni ti lidé a jiné rozmanité bytosti? Jak se zde objevili, odkud se vzali a kam zase odejdou? Co je podstatou mysli a jak může mysl dojít do stavu klidu a nehybnosti? Jak vznikla kosmická iluze neboli Mája a jak zase zanikne? Je ukončení této iluze žádoucí či nežádoucí? Jak se v neomezeném Já objeví omezení?

Jaké přesně jsou prostředky a způsoby, které mudrc Vasištha doporučuje pro ovládnutí mysli a smyslů? Mysl a smysly jsou nepochybně zdrojem utrpení. Je nemožné vzdát se radosti z potěšení a zároveň nelze ukončit utrpení, aniž bychom se té radosti vzdali. To je problém. Avšak hraje-li v tom všem nejdůležitější roli mysl, pak pokud mysl jednou zakusí nejvyšší klid osvobozený od iluze světa, pak ho jistě nevymění za touhu po smyslovém potěšení.

Ach, kdy bude má mysl čistá a spočine v nejvyšším Bytí? Kdy bude moci jako vlna, která se navrátila do oceánu, spočinout v Absolutnu? Kdy se osvobodím od svých tužeb a budu na vše pohlížet stejně? Kdy se zbavím oné nemoci, jež pramení z připoutanosti ke světu?

Ach mysli, ustálíš se už konečně v poznání, kterému učí mudrci? Můj rozume, jsi mi přítelem, rozjímej tedy o učení mudrce Vasišthy, abychom já i ty byli zproštěni utrpení plynoucího z této světské existence.

- ↑ -

V.3, 4

VALMÍKI pokračoval:

Jak se rozednilo, Ráma i jeho bratři vstali, provedli své ranní rituály a vydali se k domu mudrce Vasišthy. Mudrc již též vykonal své ranní modlitby a nyní seděl pohroužen v meditaci. Počkali, až se zvedl, a pak všichni nasedli do kočáru a jeli ke královskému paláci. Když vešli dovnitř, sám král Dašaratha je s náležitou poctou přivítal.

Brzy dorazili i ostatní členové shromáždění, všichni zaujali svá místa a Dašaratha zahájil sezení.

DAŠARATHA řekl:

Ó Požehnaný, doufám, že sis po včerejším výkladu dobře odpočinul. Všichni se cítíme povzneseni slovy nejvyšší moudrosti, která jsi k nám včera pronesl. Učení osvíceného mudrce rozpouští utrpení všech bytostí a obdařuje je blažeností. Pomáhá odstranit nečistoty způsobené předchozími činy a oslabuje špatné sklony k chamtivosti a lpění. Zpochybňuje též naše mylné přesvědčení o skutečnosti tohoto projeveného světa.

Ó Rámo, za plodný lze považovat jen den věnovaný uctívání mudrce. Každý jiný den jakoby zůstával nocí. Nyní máš nejlepší příležitost ptát se a učit od mudrce všechno, co je hodno poznání.

VASIŠTHA řekl:

Ó Rámo, zdalipak jsi rozjímal o mém učení? Zdalipak jsi o něm v noci přemýšlel a vryl si je hluboko do svého srdce? Pamatuješ si má slova o tom, že člověk znamená mysl? Pamatuješ si do podrobností, co jsem ti řekl o stvoření vesmíru? Jedině časté připomínání si tohoto učení vnese do mysli člověka jasnost.

RÁMA řekl:

Ó Pane, o tom všem jsem opravdu přemýšlel. Vzdal jsem se spánku a celou noc rozjímal o tvých osvícených slovech, abych pochopil pravdu, již jsi naznačoval. Takto jsem ji uschoval do svého srdce. Kdo by nepřijal tvé učení, když ví, že mu to přinese nejvyšší blaženost? Je zároveň tak příjemné tvým slovům naslouchat, odstraňují všechny pochyby a přinášejí výjimečné zážitky.

Proto, ó mistře, pokračuj prosím ve svém skvělém výkladu.

- ↑ -

V.5

VASIŠTHA řekl:

Ó Rámo, vyslechni toto poučení o zániku vesmíru a dosažení nejvyššího klidu a míru.

Podobně jako je velká stavba podpírána sloupy a pilíři, je projevení světa, jež se zdá být bez konce, udržováno a podporováno hloupostí (tamasem) a nečistotou (radžasem) svých bytostí. Ale jako se had svlékne ze staré kůže, tak snadno se od světa oprostí ten, kdo má čistou povahu. Člověk, jehož přirozeností je čistota, sattva, a jehož činnost (radžas) je na čistotě založena, nežije svůj život mechanicky, ale hledá původ a povahu projeveného světa. Je-li hledání provázeno studiem textů a společností světců, pak jako se šíří světlo od lampy, tak vznikne v jedinci, který zahlédl pravdu, čisté pochopení. Dokud jedinec tuto pravdu nevnímá skrze hledání a dotazování, nemůže dojít k opravdovému pochopení. Ó Rámo, jsi čisté povahy, proto zkoumej podstatu pravdy a klamu a buď oddán pravdě. Jak by mohlo být to, co na začátku neexistuje a po čase zmizí, považováno za skutečné? Skutečné je jen to, co vždy bylo a vždy bude.

Zrození je záležitostí mysli, Rámo, a vývoj či růst je věcí mysli též. Je-li pravda plně pochopena, je mysl osvobozena od vlastní nevědomosti. Nechej mysl následovat cestu správnosti studiem svatých textů, pobýváním v blízkosti světců a pěstováním klidu. Je-li jedinec tímto obdařen, měl by pobývat u nohou mistra, jenž má dokonalé poznání, a postupně věrným následováním jeho slov dosáhne stavu naprosté čistoty.

Rámo, tak jako Měsíc svým klidným pohledem obejme celý prostor, pohleď svým Já na Já skrze přímé hledání a dotazování. Tak dlouho je člověk jako kus stébla vrhán do oceánu tohoto iluzorního světa, dokud nezíská útočiště ve člunu Sebepoznání. Tak jako se zrnka písku rozptýlená ve vodě usadí na dně, když se voda zcela uklidní, tak i mysl člověka spočine v naprostém klidu a míru, získá-li člověk Sebepoznání. A jestliže je jednou poznání Pravdy dosaženo, nemůže být ztraceno, podobně jako není pro zlatníka problém rozpoznat kus zlata v hromadě popela. Dokud Pravda pochopena není, jsou tu zmatky a nejasnosti, ale jakmile je tu skutečné Poznání, zmatení tu být nemůže. Příčinou všeho utrpení je neznalost Já. Poznání Já vede k radosti a klidu.

VASIŠTHA pokračoval:

Vyřeš problém tkvící v tom, že mylně považuješ tělo za Já, a budeš spočívat v klidu a míru. Spadne-li kus zlata do bláta, zlato se tím nepokazí. Stejně tak tělo nemůže nijak pošpinit Já. Opakuji a provolávám, že „Já je jedno a tělo je druhé, tak jako voda a lotos“, nikdo mě však neposlouchá! Dokud netečná a nevědomá mysl následuje cestu potěšení, nemůže být rozptýlena temnota iluzornosti projeveného světa. Jakmile se však člověk z této iluzornosti probudí a prozkoumá podstatu Já, je temnota rozptýlena. Člověk by se měl vytrvale snažit probouzet mysl přebývající v těle, neboť jen probuzená mysl je schopna přenést se přes proces neustálých změn a právě změna je spojena s utrpením.

Tak jako není obloha ovlivněna částicemi prachu rozptýlenými ve vzduchu, tak není Já ovlivněno tělem. Tak jako je mylné si představovat, že prachové částice mohou oblohu pošpinit, tak se radost a bolest mylně přisuzuje člověku. Ve skutečnosti radost a bolest nejsou spojeny ani s tělem, ani s Já, které vše přesahuje. Pochází pouze z nevědomosti, nevědomé mysli. Jejich ztráta ztrátou není. Radost ani bolest nepatří nikomu. Všechno je Já, nejvyšší klid a mír, Absolutno. Toto pochop, Rámo.

Já a svět nejsou totožné a nejsou ani rozdílné. Vše je jen odraz Pravdy. Neexistuje nic jiného než Brahman. Je nesmyslné se domnívat, že „jsem jiný než to a to“. Vzdej se takové představy, Rámo. Jediné Já vnímá Sebe uvnitř Sebe jako neomezené Vědomí. Proto neexistuje utrpení ani iluze, zrození ani stvořená bytost. Cokoli je, je Brahman. Osvoboď se od utrpení, Rámo. Osvoboď se od dvojnosti a ustáli se v Já oproštěním se i od vlastního blaha. Spočívej s tichou myslí ve vnitřním klidu. Ať v tvé mysli není žádný smutek. Spočívej ve vnitřním tichu. Zůstaň sám, bez sebestředných myšlenek. Buď statečný a podrob si mysl a smysly. Buď bez tužeb, spokojený s tím, co k tobě samo přichází. Žij bez usilování, aniž bys chtěl něco vlastnit či se něčeho zbavit. Osvoboď se od zvrhlostí mysli a oslepujících iluzí. Spočívej spokojený ve vlastním Já. Takto se oprosti od všeho trápení. Jako nedozírný oceán zakoušej i ty plnost svého Já. Jako paprsek Měsíce zářící štěstím, raduj se v Já skrze Já.

- ↑ -

V.6, 7

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, osvobozen je ten, kdo ví, že podobně jako se v křišťálu všechny okolní věci odrážejí, aniž by měl křišťál takový záměr, tak se i všechny činnosti ve Vědomí dějí samy od sebe. Bytosti, které ani v lidském vtělení tuto nezáměrnou činnost Vědomí nezkoumají, přecházejí z nebe do pekla a zpátky, a tak pořád dokola.

Některé bytosti se oddávají nečinnosti a veškerou činnost zavrhují či potlačují. Ty přecházejí z pekla do pekla, z utrpení do utrpení, z obav do dalších obav. Jiné jsou svými sklony a touhami připoutány k plodům svých činů a rodí se jako červi, pak stromy či rostliny a znovu jako červi. A některé bytosti jsou požehnané, neboť znají Já tím, že důkladně prozkoumaly podstatu mysli a překonaly všechny tužby. Takové přecházejí do vyšších úrovní Vědomí.

Ten, kdo se rodí ve svém posledním zrození, je obdařen světlem a čistotou, sattvou, jen s malou příměsí nečistoty, radžasu. Od narození dozrává ke svatosti. Snadno vstřebává ty nejlepší znalosti. Všechny ušlechtilé vlastnosti jako přátelství, soucit, moudrost, dobro a šlechetnost ho vyhledávají a nacházejí u něho svůj domov. Dělá, co je třeba dělat, ale bez závislosti na tom, zda mu výsledek činnosti přinese zisk nebo ztrátu, pocit nadšení či stísněnost. Jeho srdce je čisté a tak přitahuje druhé. Člověk takových ušlechtilých kvalit vyhledá a následuje osvíceného mistra, který mu ukáže cestu Sebepoznání. Pak pochopí Já, jež je jediným kosmickým Bytím.

Takto osvobozený jedinec probudí dosud spící vnitřní inteligenci a probuzená inteligence rozpozná sebe sama jakožto neomezené Vědomí. Člověk požehnaný tím, že si je neustále vědom vnitřního světla, se pak povznáší do dokonale čistého stavu.

To je běžný vývoj, Rámo, jsou tu ale výjimky. Pro ty, kteří se zrodili do tohoto světa, existují dvě možnosti, jak dosáhnout osvobození. Buď hledající následuje cestu ukázanou mistrem a svého cíle, osvobození, dosahuje postupně, anebo hledajícímu spadne Sebepoznání doslova do klína a jde o náhlé osvícení.

Budu ti vyprávět příběh, který popisuje druhý typ osvícení. Pozorně naslouchej.

- ↑ -