Jóga Vasištha

KNIHA ČTVRTÁ: O EXISTENCI

Příběh Kači

IV.58

VASIŠTHA pokračoval:

V této souvislosti si vzpomínám na píseň, kterou zpíval syn učitele bohů, Kača. Kača byl ustálen v Sebepoznání a žil v jeskyni na hoře Méru. Jeho mysl byla prosycena nejvyšším Poznáním, takže ji nepřitahoval žádný objekt tohoto světa složený z pěti prvků. A Kača horoucně zpíval svoji píseň, jež má hluboký smysl.

KAČA zpívá:

Co mám dělat?
Kam mám jít?
Čeho se mám držet?
Čeho se mám vzdát?
Celý vesmír je prostoupen jediným Já.
Neštěstí a zármutek je Já.
Štěstí je rovněž Já.
Proto jsou všechny touhy pouhá nicota.
Protože vím, že všechno je Já, jsem osvobozen od veškerého usilování.
V tomto těle, uvnitř i vně, nahoře i dole, tam i tady, všude je pouze Já, samotné Já, a neexistuje žádné ne-Já.
Toto Já je všude a vše existuje jakožto Já.
Všechno je Já.
Existuji v Já jakožto Já.
Existuji všude a ve všem jako toto vše, jako skutečnost.
Jsem plnost.
Jsem blaženost Já.
Jako kosmický oceán naplňuji celý vesmír.

Takto Kača zpíval. Vyslovil posvátnou slabiku Óm a ta se rozezněla jako zvuk zvonu. Celé své bytí Kača spojil s tímto posvátným zvukem, takže nebyl uvnitř ani vně ničeho. Mudrc na místě zcela splynul s Já.

- ↑ -

IV.59

VASIŠTHA pokračoval:

Co jiného je zde na světě, Rámo, kromě jídla, pití a sexu? Co na tomto světě má pro moudrého člověka smysl hledat? Svět složený z pěti prvků a tělo sestávající z masa, krve a chlupů považuje za skutečné jen nevědomý člověk a pro něj je to vše k jeho pobavení a obveselení. Moudrý člověk v tom vidí dočasný a neskutečný, nicméně nebezpečný jed.

RÁMA se zeptal:

Když zničením všech představ mysl znovu dosáhne stavu samotného Stvořitele, jak se v ní objeví představa světa?

VASIŠTHA pokračoval:

Rámo, prvorozený Stvořitel při svém zrození z dělohy neomezeného Vědomí vyřkl zvuk „Brahma“, proto se nazývá Brahma Stvořitel. Tento Stvořitel nejprve zakusil představu světla a bylo tu světlo. Ve světle si představil své kosmické tělo a už bylo tady, i se zářivým Sluncem a dalšími rozličnými objekty, které zaplnily prostor. Rozjímal o tomtéž světle jako o bezpočtu jisker a z každé jiskry vznikla jiná bytost. Samotná kosmická Mysl se stala Brahmou i všemi dalšími bytostmi. A cokoli Brahma stvořil na začátku, lze vidět dodnes.

Tento neskutečný svět díky trvalé představě o své existenci získal důležitost a všechny bytosti ve vesmíru jej svými vlastními představami a myšlenkami udržují.

Poté, co Stvořitel silou vlastní myšlenky stvořil vesmír, uvažoval takto: „Toto vše jsem stvořil silou malého rozruchu v kosmické Mysli. Udělal jsem dost. Nechť to nyní pokračuje samo a já budu odpočívat.“ A Stvořitel spočinul ve svém Já v hluboké meditaci.

Stvořitel potom ze soucitu se stvořenými bytostmi odhalil texty pojednávající o Sebepoznání, aby spočinul opět ve svém Já, jež je mimo všechny popisy a představy. To je nejvyšší stav, Brahma sthiti, stav Stvořitele.

Od té chvíle stvořené bytosti přejímají charakter toho, s čím se spojují. Jsou-li spojeny s dobrem, stávají se dobrými, a přiklánějí-li se ke světským hodnotám, jsou světem omezeni. Takto se člověk k projevenému světu připoutává a tak se taky osvobozuje.

- ↑ -

IV.60, 61

VASIŠTHA pokračoval:

Po stvoření se tento projevený svět stal studnou, do níž se živé bytosti ponořují a zase se z ní vynořují, pevně k ní poutány svou touhou žít. Živé bytosti, které se jako vlnky zrodily z oceánu neomezeného Vědomí, vstoupily do fyzického prostoru, když vznikly prvky vzduch, oheň, voda a země, s nimiž se spojily. Tím se roztočilo kolo života a smrti.

Džívové sestupují na zem po paprscích Měsíce nejprve do rostlin a stromů. Postupně přinášejí své plody, zrající v paprscích Slunce, až jsou připraveny k lidskému vtělení. I v nenarozených bytostech jsou skryté jemné představy a podmíněnosti mysli a při jejich narození se závoj, který je zakrýval, odhrne.

Některé z bytostí se rodí čisté a osvícené (sáttvika), neboť se již v předchozích životech odvrátily od lákadla smyslového potěšení. Jiné bytosti se zrodily, jen aby pokračovaly v koloběhu života a smrti, a jsou směsicí čistého, nečistého a temného. Některé se rodí čisté se slabou dávkou nečistoty, jsou ušlechtilých kvalit a oddané pravdě. Takových, které jsou oproštěny od temnoty nevědomosti, je vskutku málo. Zato jiné bytosti jsou pohlceny temnotou nevědomosti a hlouposti, těch je jako kamenů a skal!

Lidé, kteří jsou naplněni čistotou a je v nich jen trocha nečistoty (rádžasa sáttvika), jsou stále šťastní, osvícení, netruchlí ani si nezoufají. Jsou nesobečtí jako stromy, a jako ony zakoušejí plody svých minulých činů, aniž by způsobovali vznik nových. Žijí bez tužeb, v klidu a míru sami se sebou a tento klid neopouštějí ani v nejhorších neštěstích. Na všechny lidi pohlížejí stejně a všechny milují. Neutápí se v oceánu utrpení.

Člověk by se měl všemi prostředky bránit před utonutím v oceánu utrpení a zkoumat podstatu sebe sama otázkou: „Kdo jsem a jak vznikla mylná představa světa?“ Člověk by se měl vzdát sobectví těla a lpění ke světu. Pak pochopí, že ať už tu nějaké objekty jsou nebo nejsou, rozdělení v prostoru neexistuje. Totéž Vědomí, které září ve Slunci, přebývá i v malém červu zalezlém do díry v zemi.

- ↑ -

IV.62

VASIŠTHA pokračoval:

Kdo je natolik moudrý, že je schopen zkoumat podstatu pravdy, má vyhledat pomoc moudrého učitele a studovat posvátné texty. Správný učitel je takový, který je osvobozen od touhy po potěšeních a má přímou zkušenost Pravdy. S jeho pomocí bude potom žák studovat písma a jógickou praxí nakonec může dosáhnout nejvyššího stavu.

Ó Rámo, jsi vpravdě duchovní hrdina obdařený dobrými vlastnostmi. Osvobodil ses od utrpení a dosáhl vyrovnanosti a rovnováhy. Pomocí nejvyšší inteligence se oprosti od všech iluzí. Pokud se osvobodíš od všeho, co se týká objektů tohoto světa, ustálíš se v nedvojném Vědomí. A to je konečným vysvobozením, o tom není pochyb. Moudří lidé toužící po Sebepoznání budou následovat tvůj příklad.

Jen ten, kdo má schopnost myšlení jako ty, kdo má dobrou povahu, na vše pohlíží bez rozlišování a ví, co je správné, je schopen uskutečnit Sebepoznání, jež jsem tu popsal.

Ó Rámo, dokud budeš přebývat v těle, žij tak, abys nebyl ovládán tím, co chceš nebo nechceš, co tě přitahuje či odpuzuje. Jednej v souladu se zvyky společnosti, v níž žiješ, ale bez touhy a chtění. Tak jako všichni svatí a mudrci, hledej neustále i ty nejvyšší klid a mír.

Následováním příkladu světců a mudrců člověk postupně směřuje k nejvyššímu stavu. Jakou má člověk povahu v tomto životě, takovou povahu získá, až tento život skončí. Avšak ten, kdo se nyní upřímně a opravdově snaží, bude schopen svá předurčení překonat a vymanit se ze stavu temnoty a hlouposti, tamasu, i ze stavu nečistoty a vášně, radžasu. S využitím poznání se člověk může z těchto stavů povznést do stavu čistoty a osvícení, sattvy.

Jen v důsledku velké snahy o Sebepoznání může člověk získat dobré vtělení. A není nic, čeho by se takovým intenzivním úsilím nedalo dosáhnout. Bude-li člověk zdrženlivý, co se týče světských potěšení, a celou svou duší oddán Brahman, tedy bude-li praktikovat brahmačarju, pak s odvahou, vytrvalostí, klidem a inteligencí založenou na zdravém rozumu obdrží Sebepoznání, které hledal.

Rámo, jsi osvobozená bytost. Žij podle toho!

- ↑ -