Jóga Vasištha

KNIHA ČTVRTÁ: O EXISTENCI

Příběh Dasury

V zemi zvané Magadha, která oplývala spoustou krásných zahrad, žil učený mudrc Dasura, jenž byl přísný asketa. Nezajímala ho žádná potěšení tohoto světa a podstupoval tvrdá odříkání.

Byl synem mudrce Saralóny. Oba jeho rodiče onemocněli a zemřeli, když byl ještě velmi mladý. Lesní bohové se nad sirotkem, který byl žalem celý zoufalý, slitovali a řekli mu:

„Moudrý hochu, jsi synem mudrce, proč tedy naříkáš jako hlupák? Neznáš pomíjivou povahu projeveného světa? Věci vznikají, určitou dobu existují a pak zase zanikají. Není pochyb o tom, že ať se tu objeví kdokoli, a může to být sám Stvořitel Brahma, podléhá neodvratnému zániku. Proto netruchli nad nevyhnutelnou smrtí svých rodičů.“

Chlapcův zármutek tím byl utišen, Dasura se vzchopil a vykonal pohřební obřad. Poté začal vést přísný náboženský život omezený tím, co se smí či nesmí dělat. Protože ještě nedošel naplnění Pravdy, věnoval se provádění rituálů, i se všemi jejich příkazy a zákazy. To vše v něm vytvořilo pocit, že celý svět je plný nečistot. Zatoužil žít na čistém, neposkvrněném místě a rozhodl se pro vršek stromu! Vykonal posvátný rituál, během něhož si odřízl kus svého vlastního masa a obětoval ho ohni. Během okamžiku se před ním zjevil bůh ohně a řekl mu: „Přání, které se zrodilo ve tvém srdci, se ti splní.“

Dasura boha náležitě uctil a Oheň zmizel.

- ↑ -

IV.49, 50, 51

VASIŠTHA pokračoval:

Poté před sebou mudrc spatřil obrovský strom jménem Kádamba, jehož zjev byl vskutku majestátní. Zdálo se, jakoby svýma rukama (listím) otíral slzy (dešťové kapky) svého miláčka (oblohy). Zakrýval prostor mezi nebem a zemí tisíci svými pažemi (větvemi) a stál tam jako kosmické božstvo se Sluncem a Měsícem jako svýma očima. Na nebeské mudrce, kteří přecházeli po nebi, pršely květy, jimiž byl celý strom poset, a včely, kterých tu bylo plno, pěly na počest světců písně. (Následuje další podrobný a krásný popis – poznámka S.V.)

Mudrc přistoupil ke stromu, který tu stál jako sloup spojující nebe a zemi. Usadil se na nevyšší větvi stromu a na chvilku svým pohledem přelétl obzor všemi směry. Naskytla se mu vidina kosmické existence. (Podrobně je to popsáno v kapitole 50 – poznámka S.V.)

Podle jeho příbytku ve stromě se Dasurovi začalo říkat Kádamba-dasura. Ve vrcholku stromu Dasura zahájil odříkání. Protože byl zvyklý na obřady popisované ve védách, vykonával je i zde, tentokrát však pouze v mysli. Taková však byla síla mentálního provádění, že dokázala jeho srdce a mysl očistit, a Dasura dosáhl nejvyššího Poznání.

Jednoho dne před ním stanula překrásná nymfa v šatech z květů. Mudrc se jí zeptal: „Krásná paní, vaší nádherou by byl přemožen i samotný bůh lásky. Kdo jste?“ A ona odvětila: „Pane, jsem bohyně lesa a vím, že nic na tomto světě není nedosažitelné pro toho, kdo přebývá v přítomnosti osvíceného mudrce, jakým jsi ty. Vracím se z lesní slavnosti, kde jsem se setkala s mnoha bohyněmi, které tam byly i se svými dětmi. Jsem mezi nimi jediná, která dosud dítě nemá, a jsem proto nešťastná. Ale proč bych měla být nešťastná, když tu jsi ty? Pane, dej mi syna, jinak se na místě proměním v popel.“ Mudrc sebral popínavou rostlinu, podal jí bohyni a řekl: „Teď jdi. Do měsíce tato rostlina začne kvést a ty porodíš syna.“ Bohyně plná vděčnosti odešla.

Po dvanácti letech se k mudrci vrátila se svým dvanáctiletým synem a řekla: „Pane, zde je tvůj syn. Seznámila jsem ho se všemi druhy učení a ty ho, prosím, pouč o Sebepoznání. Neboť kdo by nechal ze syna vyrůst hlupáka?“ Mudrc souhlasil, bohyně odešla a od toho dne začal Dasura učit chlapce Sebepoznání.

- ↑ -

IV.52

VASIŠTHA pokračoval:

V té době jsem se nacházel v blízkosti tohoto stromu a zaslechl, jak Dasura učí svého syna.

DASURA řekl:

To, co bych ti rád sdělil o projeveném světě, ti ukáži pomocí následujícího příběhu. Žil byl mocný král jménem Khótta, který si dokázal podrobit tři světy. Božstva vládnoucí nad světy věrně následovala jeho příkazy. Těžko by někdo vyčíslil všechny jeho skutky, které přinesly jednou štěstí, jindy neštěstí. Jeho chrabrost nedokázal nikdo žádnou zbraní, ani ohněm, zpochybnit o nic víc, než by kdo mohl udeřit pěstí prostor. S jeho činy se nemohly měřit ani skutky Indry, Višnua či Šivy.

Tento král měl tři těla, nejvyšší, střední a nejnižší (kvality sattva, radžas a tamas), která pohltila světy. Král se zrodil z prostoru a v prostoru přebýval. Vybudoval zde město, které mělo tři části (zemi a oblasti nad a pod zemí), čtrnáct okrsků (nebeských sfér), a kde bylo mnoho krásných zahrad, nádherné vrcholky hor i sedm moří, jež svým třpytem připomínaly perly. Byly zde také dva zdroje světla, teplý a studený (Slunce a Měsíc), které nikdy neslábly.

Ve městě král stvořil několik druhů bytostí. Některé přebývaly ve vyšších sférách, další uprostřed a jiné dole. Některé měly život dlouhý, jiné krátký. Měly černé vlasy a devět otvorů propouštějících vzduch dovnitř a ven (k udržení života). Byly vybaveny pěti světly (smysly), třemi sloupy (dvěma nohama a páteří) a bílými podpěrami (kostrou) a obaleny vlhkou hlínou (masem). Všechno vytvořila Mája neboli síla přeludu onoho krále.

A král žertuje a hraje si s duchy a skřety (egoismu), žijícími v nevědomosti, které si stvořil na obranu svých příbytků (svých těl). Nikde nemá stání, žije v jednom městě, ale už si buduje další ve své mysli. Pod vlivem duchů se hrne z jednoho místa na druhé, opouští jeden příbytek a stěhuje se do nového, přemítá o zničení (těla) a přemístění do nového a to taky uskutečňuje. Někdy naříká nad tím, jaký je hlupák, a jindy se raduje, jak je oproti druhým úspěšný.

Oceán projeveného světa si s králem pohrává a on tak žije, vítězí i ustupuje, padá a znovu se zvedá, vzkvétá a odchází.

- ↑ -

IV.53

DASURA pokračoval:

Toto je obraz stvoření vesmíru a člověka. Khótta, který vzešel z velkého prázdna, není nic jiného než představa či záměr. Tato představa vznikla ve velkém prázdnu sama od sebe a sama od sebe zase ve velkém prázdnu zanikne. Celý vesmír a vše, co je v něm, je výtvorem této představy. Ve skutečnosti i trojice Brahma, Višnu a Šiva je částí této představy. A právě tato představa je odpovědná za stvoření tří světů, čtrnácti okrsků a sedmi moří. Město vystavěné králem není nic jiného než tělo živé bytosti, s rozličnými orgány a vlastnostmi. A různé druhy bytostí žijí v různých oblastech, bohové v nejvyšších sférách a ostatní v těch nižších.

Vystavěním imaginárního města se král nalézá pod ochranou duchů. Tito duchové tvoří ahamkáru neboli princip jáství. Král v tomto těle prožívá svět. Jednu chvíli ho vidí za bdělého stavu a po nějaké době zaměří svoji pozornost dovnitř, kde zase prožívá svůj sen. Cestuje z jednoho města do druhého, z jednoho těla do druhého, z jedné říše do druhé.

Po mnohém putování se u něho rozvíjí poznání, přestává mít mylné představy o světě a jeho potěšeních, a až se dostane na konec své poutě, všechny jeho představy ustanou.

Jednu chvíli se zdá, že zakouší poznání a moudrost, ale v následujícím okamžiku je chycen touhou po potěšení, jeho pochopení se rozplývá a on je opět jako malé dítě. Představy krále mohou být jako neproniknutelná temnota (způsobují nevědomost a zrození v nižších úrovních stvoření), mohou být naopak čiré a průhledné (umožňují dosažení poznání a přitahují člověka blíže k pravdě), anebo nečisté, pošpiněné (způsobují to, že se svět a jeho potěšení jeví člověku přitažlivě). Jakmile všechny představy odejdou, je tu osvobození.

I kdyby se člověk zabýval všemi možnými druhy duchovních cvičení, i kdyby jako své učitele měl samotné bohy a i kdyby byl v nebi či jiných sférách, osvobození nedosáhne jinak, než tím, že odejdou všechny představy. Skutečné a neskutečné či směsice obojího jsou jen představy, nic jiného. Představy samy nejsou ani skutečné, ani neskutečné. Co lze vůbec v tomto vesmíru nazvat skutečným? Můj synu, oprosti se od představ, myšlenek či záměrů, a jakmile budou pryč, tvá mysl se přirozeně obrátí k tomu, co je za myslí, tedy k neomezenému Vědomí.

- ↑ -

IV.54

SYN DASURY se zeptal:

Otče, řekni mi prosím, jak sankalpa, neboli představa, myšlenka, záměr, vzniká, vyvíjí se a zaniká.

DASURA odvětil:

Můj synu, jakmile se v neomezeném Vědomí stane, že si Vědomí začne být samo sebe vědomo a nahlíží na sebe jako na objekt, je tu semínko všech představ. Je velmi jemné, ale brzy zhutní a zaplní celý prostor. Když se Vědomí nechá pohltit vytvářením představ, začne si myslet, že objekt je odlišný od subjektu. Vytváření představ vzklíčí, roste a množí se, a to pak nevede ke štěstí, ale k utrpení. V tomto světě neexistuje jiný důvod utrpení než vytváření představ!

Představy vznikají čirou náhodou (jako když vrána usedne na kokosovou palmu, a aniž by to spolu souviselo, spadne v téže chvíli z palmy kokos). Ale záležitost, která nemá skutečnou existenci, je stejně schopna růst! Tvé narození není skutečné. Tvoje existence též není skutečná. Když to pochopíš, všechno neskutečné mizí.

Nezabývej se myšlenkami. Nedrž se představ o svém bytí. Jenom díky představám je tu budoucnost. Není důvod se bát všechny představy zarazit. Není-li tu myšlenka, vytváření představ ustává. Můj synu, je snazší přestat s vytvářením pojmů a představ, než rozdrtit květinu, která leží na tvé dlani. To druhé vyžaduje úsilí. Jakmile ustanou představy, je tu klid a mír a utrpení je odstraněno i se svými kořeny. Všechno v tomto vesmíru je představa či myšlenka. Má různá pojmenování jako mysl, duše, džívů, inteligence, podmíněnost mysli, ale těmto jménům žádné skutečné věci neodpovídají. Proto se oprosti od všech myšlenek a neplýtvej životem a námahou na další usilování.

Jak postupně představy slábnou, je člověk méně ovlivňován štěstím či neštěstím. Poznání neskutečnosti objektů brání vzniku lpění. Kde není přání, není nadšení ani sklíčenost. Právě mysl je džívou a právě mysl staví vzdušné zámky a rozpíná se do minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Není možné porozumět vlnám a vírům představ, ale lze snad říci aspoň následující: Smyslové zážitky vytváření představ podporují. Pokud zanecháme vytváření představ, vlny a víry zmizí. Kdyby tyto představy byly skutečné, jako je pro uhlí skutečná jeho černá barva, nešlo by se jich zbavit. Ale protože tomu tak není, mohou být tyto představy zničeny.

- ↑ -

IV.55, 56

VASIŠTHA pokračoval:

Během toho, co jsem naslouchal výkladu mudrce Dasury, jsem sestoupil na strom Kádambu. Za nějakou dobu jsme již společně rozmlouvali o Sebepoznání a já pomáhal v synovi Dasury probouzet nejvyšší Poznání. Pak jsem je opustil a tobě to vyprávím, abych vykreslil povahu projeveného světa. Tento příběh je pravdivý jako svět sám!

Přestože věříš, že svět i ty jste skuteční, udělej toto – spočívej ve svém vlastním Já. Pokud si myslíš, že jste skuteční i neskuteční zároveň, přijmi k takovému proměnlivému světu vhodný postoj. A pokud se domníváš, že je svět neskutečný, pak buď pevně ustálen v neomezeném Vědomí. Ať už se domníváš, že svět má či nemá Stvořitele, nenech si tím zakrýt své pochopení.

Vědomí či Já nemá smysly, a třebaže právě Ono je konajícím, jenž stojí za vším děním, je jakoby netečné, nečinné. Člověk žije svůj život sto let. Proč by se nesmrtelné Já během této krátké doby honilo za smyslovým potěšením? I kdyby byl svět se všemi objekty skutečný, nebyl by důvod, aby vědomé Já toužilo po nevědomých objektech. A pokud skutečný není, nemůže taková snaha vést k ničemu jinému než k neštěstí.

Oprosti se od svých tužeb. Jsi v tomto světě To, co jsi. A když to víš, tak si svět užívej. Tak jako je světlo tam, kde svítí lampa, tak se všechny činnosti na světě dějí v přítomnosti Já. Lampa nemá za svůj cíl svítit a stejně tak není cílem Já něco dělat. Přesto se vše děje právě v přítomnosti Já. Jsou možné dva přístupy. Buď „jsem všudypřítomné bytí, které nic nekoná,“ nebo „jsem konajícím, který stojí za vším děním ve světě“. Přijmi jeden z nich a v obou případech dospěješ ke stavu dokonalé rovnováhy, jež je nesmrtelností. Budeš osvobozen od toho, co máš nebo nemáš rád, od toho, co chceš nebo nechceš. Budeš osvobozen od hloupých pocitů jako „ten mě pomohl“ či „ten mě ublížil“. Ó Rámo, možná vnímáš, že nejsi konající a neexistuješ, nebo že jsi konající a jsi vše. Anebo zkoumej podstatu Já pomocí otázky „Kdo jsem já?“ a pochop, že nejsi nic z toho, co je ti přisuzováno. Buď ustálen v Já, nejvyšším stavu Vědomí, v němž přebývají ti nejlepší z těch, kdo tento stav znají.

- ↑ -

IV.57

RÁMA se zeptal:

Jak může tento neskutečný svět existovat v Brahman? Může snad sníh existovat na Slunci?

VASIŠTHA řekl:

Rámo, na tuto otázku ještě není čas, neboť nejsi dostatečně zralý na to, abys pochopil odpověď. Malého chlapce nebude zajímat milostný příběh. Strom dá svoje ovoce v pravý čas. Stejně tak přinesou v pravý čas své ovoce má slova. Zkoumáš-li své Já skrze Já svým vlastním úsilím, pak odpověď na svoji otázku jistě nalezneš. Mluvil jsem o otázce konání a nekonání, abych ti objasnil podstatu podmíněnosti mysli, podstatu vytváření myšlenek a představ.

Omezení znamená omezení právě myšlenkami a představami. Osvobození znamená osvobození se od nich. Oprosti se od všech představ, včetně představ o osvobození. Nejprve se pěstováním dobrých vztahů a přátelství zbav touhy po hmotných statcích. Poté se oprosti i od představ přátelství, aniž bys ovšem přestal přátelsky jednat. Zbav se všech tužeb a rozjímej o povaze kosmického Vědomí. I to je stále v rámci myšlenek a představ, proto toho v pravý čas zanechej. Spočívej v tom, co zbude, když se od všeho oprostíš. A zřekni se toho, kdo se všech představ zříká. Jakmile odejde samotná představa jáství, budeš neomezený jako prostor. Kdo se takto z celého svého srdce odevzdá, je nejvyšší Pán, bez ohledu na to, zda nadále žije aktivním životem, nebo setrvává v meditaci. Činnost nebo nečinnost pro něj nemá žádný smysl. Ó Rámo, prostudoval jsem všechny svaté knihy a přesvědčil se o tom, že vysvobození nepřijde bez naprostého oproštění se od myšlenek, představ a podmíněnosti mysli.

Tento svět rozličných jmen a forem se skládá z toho, co je žádoucí nebo nežádoucí. Tím se lidé zabývají, kdežto Sebepoznání nikoho nezajímá! Ve třech světech se jen zřídka najde člověk Poznání. Někdo se stane vládcem světa nebo králem nebes, ale to všechno jsou jen složeniny z pěti prvků! Je smutné, že se lidé oddávají zkáze svého života pro tak nepatrný zisk. Je to škoda. Nikdo nevěnuje pozornost učení mudrce, jemuž se dostalo poznání Já. Člověk Poznání je ustálen v nejvyšším bodě, kam ani Slunce či Měsíc nemají přístup, proto ho nemohou okouzlovat úspěchy a potěšení tohoto světa.

- ↑ -