Jóga Vasištha

KNIHA ČTVRTÁ: O EXISTENCI

Příběh Damy, Vjály a Katy

IV.24, 25

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, ve velké říši, jíž se říká peklo, se jako mohutní sloni v říji potulují špatné skutky. V pozadí těchto skutků stojí smysly, které mají k dispozici obrovské množství tužeb, a je proto těžké je ovládnout. A nevděčné smysly ničí tělo, svůj vlastní příbytek, svoji ochranu.

Avšak ten, kdo je obdařen poznáním, je schopen odstranit tužby, aniž by si ublížil, podobně jako lze bez jakékoli újmy chytit do smyčky divokého slona. Blaženost, kterou zakouší mudrc ovládající své smysly, je nesrovnatelně větší než blaženost krále vládnoucího městu z malty a cihel. Pochopení mudrce roste v čistotě, neboť tužbami po potěše smyslů je mudrc již znaven. Toužení však zcela vymizí až poté, co je nahlédnuta nejvyšší pravda.

Pro mudrce je mysl jako poslušný služebník, dobrý rádce, schopný velitel smyslů, hodná žena, ochraňující otec a důvěryhodný přítel. Podporuje ho v konání dobrých skutků.

Rámo, ustáli se v pravdě a žij svobodně ve stavu bez záměrů a posuzování. Nebuď jako démoni Dama, Vjála a Kata, jejichž příběh ti teď budu vyprávět.

V podsvětí žil mocný démon Sambara. Byl mistrem v umění magie. Vytvořil magické město se stovkou sluncí na obloze, chodícími a mluvícími bytostmi ze zlata, labutěmi vytesanými ze vzácných kamenů, ledovým ohněm a vlastními nebeskými tělesy. Bohové na nebi z něj měli hrůzu.

Kdykoli Sambara usnul nebo opustil město, snažili se bohové využít situace a ničit jeho armádu. Ale stalo se, že rozzlobený démon vnikl do nebe. Bohové se ve strachu z jeho magických schopností schovali tak, že je nenašel, a pak v příhodné chvíli jeho vojáky pobili. Aby propříště ochránil svou armádu, stvořil Sambara tři mocné démony, Damu, Vjálu a Katu.

Tito tři démoni neměli žádná předchozí vtělení a byli proto bez podmíněností a tužeb. Neměli strach, pochyby ani jiné takové sklony. Neprchali před nepřítelem, nebáli se smrti a nechápali smysl války, vítězství ani porážky. Ve skutečnosti to nebyli ani nezávislí jedinci, džívové, ale robotu podobné projekce démona Sambary. Jejich chování bylo chováním člověka, který vymýtil skryté touhy, ale nedosáhl osvícení. Démon Sambara se radoval, že jeho armáda bude mít nepřemožitelné ochránce.

- ↑ -

IV.26, 27

VASIŠTHA pokračoval:

Démon Sambara vyslal svoji nepřemožitelnou armádu, chráněnou třemi novými démony, do boje proti bohům. K boji se připravilo i vojsko bohů. Začala zuřivá bitva, démoni nebyli ozbrojeni a došlo k boji muže proti muži. Bitva pokračovala a později byly použity různé druhy střel, které ničily města, vesnice i vše ostatní. Na obou stranách se střídalo vítězství s porážkou.

Tři vůdci démonů pátrali po třech nejvyšších bozích, ale marně. Vrátili se tedy k Sambarovi, aby mu podali zprávu. Mezitím se bohové modlili ke Stvořiteli Brahmovi, až se ten před nimi náhle zjevil. Prosili ho, ať jim pomůže nalézt způsob, jak démony porazit.

BRAHMA řekl:

Ó bohové, Sambaru nyní zabít nemůžete, bude zabit až za sto let bohem Višnuem. Uděláte moudře, když z boje odejdete jako poražení. Časem se v důsledku všech bojů začne ve třech démonech vytvářet pocit ega. V jejich myslích se objeví podmíněnosti a rozvinou skryté touhy. Nyní jsou bez pocitu ega a z něho plynoucích tendencí.

Kdo nemá pocit ega, pocit „já“, ani žádné skryté tendence, ten nezná chtění ani zlobu a je neporazitelný. Avšak toho, kdo je sice považován za významného a učeného člověka, ale je svázán pocitem ega a tendencemi mysli, porazí i malé dítě.

Představy „já“ a „moje“ jsou jako nádoby, dychtivě shromažďující smutek a trápení. Ten, kdo Já ztotožňuje s tělem, podléhá utrpení. Ten, kdo nahlíží Já jako všudypřítomné Bytí, trápení překonává. Pro něho není ve třech světech nic, co by nebylo Já a po čem by tedy měl toužit.

Toho, kdo má mysl podmíněnou tendencemi a touhami, lze porazit. Bez tendencí a tužeb se i komár stane neporazitelným. Podmíněná mysl prožívá utrpení. Mysl zbavená podmíněností, zakouší radost. Tendence a touhy člověka oslabují. Proto se nebojte boje s démony. Udělejte všechno možné, abyste v nich vzbudili pocity „já“ a „moje“, a protože to jsou nevědomá stvoření démona Sambary, snadno padnou do léčky. Pak je hravě porazíte.

- ↑ -

IV.28, 29, 30

VASIŠTHA pokračoval:

Jakmile to Brahma řekl, zmizel. Bohové chvíli vyčkávali ve svých úkrytech a připravovali se na nový útok. Obnovený boj mezi armádami bohů a démonů byl ještě zuřivější než předtím. Všude zbyla spoušť a zkáza.

Nepřetržité zaujetí bojem vyvolalo ve třech vůdcích démonů prvotní představu “já jsem“. Tak jako zrcadlo odráží předměty, které jsou v jeho blízkosti, tak se jednání jedince odráží v jeho vědomí jako pocit ega. Pokud si však člověk udržuje „odstup“ a není tu ztotožnění se s daným jednáním, potom pocit ega nevzniká.

Když se však pocit ega dostaví, je okamžitě následován touhou po prodloužení života v těle, získání bohatství, zdraví, potěšení atd. Právě tyto touhy démony velmi oslabily. V myslích se jim objevil klam, z něhož vznikly pocity „to je mé“ či „to je mé tělo“, a všechno nevyhnutelně vyústilo v neschopnost dělat to, k čemu byli určeni. Začalo je lákat jídlo a pití. Věci jim skýtaly pocit potěšení, a tak je připravily o jejich svobodu. Se ztrátou svobody zmizela odvaha a oni prožívali strach a obavy. Báli se i pouhé myšlenky na to, že by mohli v bitvě padnout.

Bohové využili situace a zaútočili na démony. Damy, Vjály i Katy se zmocnil strach a z boje utekli.

Když armáda démonů viděla, že jejich dříve nepřemožitelní ochránci utekli, jejich morálka ochabla a oni umírali po tisících.

Jakmile se démon Sambara dozvěděl, že jeho armáda utrpěla krutou porážku, byl vzteky bez sebe a začal zjišťovat, kam se jeho nepřemožitelní démoni poděli. Bojíce se jeho zloby, ukryli se démoni Dama, Vjála a Kata v nejhlubším podsvětí.

Tam jim služebníci boha smrti Jamy poskytli útočiště a dali jim tři dívky za manželky. Démoni žili v podsvětí dlouhý čas, až jednoho dne je navštívil sám Jama. Přišel však bez své hole a bez doprovodu. Démoni ho nepoznali, neprojevili mu náležitou úctu a rozzlobený Jama je vykázal do nejhorších pekel. Po utrpení v mnoha mimolidských vtěleních žijí nyní jako ryby v jednom kašmírském jezeře.

- ↑ -

IV.31

VASIŠTHA pokračoval:

Tady vidíš, k jakým neštěstím vede nevědomost a jak tři dříve neporazitelní démoni byli zcela přemoženi a potupeni v důsledku pocitu ega, který vyvolal v jejich srdcích strach. Podlehnutí světu vyrůstá jako smrtící popínavá rostlina ze semínka, jímž je pocit ega. Proto, Rámo, seber všechnu sílu a nech tento pocit ega být. Ustáli se v přesvědčení, že „já neznamená nic“ a buď šťastný. Pocit ega neboli pocit jáství zastiňuje neomezené Vědomí, jehož povahou je čirá blaženost.

Ačkoli démoni Dama, Vjála a Kata původně nepodléhali cyklu zrození a smrti, tak v důsledku svého pocitu ega byli do tohoto koloběhu vtaženi. A tak ti, kterých se báli i sami bohové, žijí nyní jako ubohé ryby v kašmírském jezeře.

RÁMA se zeptal:

Démoni Dama, Vjála a Kata byli neskuteční, neboť si je vykouzlil Sambara. Jak je možné, že se stali stejně skutečnými jako my?

VASIŠTHA odvětil:

Rámo, tak jako byli neskuteční vykouzlení démoni, tak jsme neskuteční i my, bohové a všichni ostatní. Všechny představy o „já“ a „ty“ jsou neskutečné, Rámo. To, že ty a já se zdáme jako skutečné entity, pravdu nezmění. I kdyby se mrtvý člověk zjevil nyní před tebou, tak pořád mrtvým zůstane!

To, že jedinou skutečností je Brahman, však není moudré říkat nevědomému člověku. Neboť přesvědčení o skutečnosti projeveného světa, jež je hluboce zakořeněné v mysli nevědomého, nelze rozptýlit jinak, než důkladným zkoumáním podstaty a smyslu svatých textů. Ten, kdo před nevědomými lidmi bude tvrdit, že tento svět je neskutečný a jedinou skutečností je Brahman, se dočká jenom posměchu. Ať jim to vysvětlíš sebelépe, nepochopí to o nic víc, než bys naučil mrtvoly tančit. Tuto pravdu mohou zakoušet pouze mudrci.

Ó Rámo, ani my ani démoni nejsme skuteční. Skutečné je pouze jediné neomezené Vědomí, jež nepodléhá žádné změně. V neomezeném Vědomí vznikají představy mě, tebe či démonů a ty považujeme za skutečné, neboť vnímající vědomí skutečné je. Jestliže je vědomí v „bdělém stavu“, pak tyto představy vznikají, jestliže je ve „stavu hlubokého spánku“, představy mizí. Přesto v neomezeném Vědomí stavy jako bdění a spánek neexistují. Neomezené Vědomí je čiré, ryzí. Pochop to a buď osvobozen od starostí a strachů pocházejících z rozdělování.

- ↑ -

IV.32

RÁMA řekl:

Svatý muži, řekni mi prosím, kdy a jak dojdou ti tři démoni osvobození.

VASIŠTHA odvětil:

Rámo, až uslyší vyprávět svůj vlastní příběh a připomene se jim pravá podstata, jíž je čiré Vědomí, budou osvobozeni.

Za nějaký čas vyroste uprostřed Kašmíru město Adhišthána. Ve městě bude hora zvaná Pradjumna Šékara a na ní palác čnící do nebes. V rohu této budovy se jako vrabčák narodí démon Vjála.

Palác bude obývat král Jasaskara. Démon Dama se narodí jako komár a bude žít ve spáře mezi pilíři paláce.

V jiné části města bude stát palác Ratnavalívihára a v něm bude žít královský ministr Narasimha. Démon Kata zde bude zavřený ve zlaté kleci jako mluvící špaček.

Jednoho dne se ministr Narasimha před svými hosty pustí do vyprávění příběhu démonů Damy, Vjály a Katy. Jak to zaslechne jeho špaček, démon Kata, bude osvícen. Připomene se mu, že původně byl stvořen kouzlem démona Sambary, a s tímto uvědoměním bude oproštěn od kouzel démona a dosáhne nirvány.

Příběh, který ministr vyprávěl, si budou lidé mezi sebou předávat, až se dostane i k vrabci a komárovi. A po jeho vyslechnutí budou osvobozeni i démoni Vjála a Dama.

Ó Rámo, takový byl příběh démonů, kteří se kvůli pocitu ega a svému chtění dostali do pekla. To všechno není nic víc než hra nevědomosti a iluze.

Ve skutečnosti mylný pocit „já jsem“ zakouší právě čiré Vědomí. Aniž by se vzdalo své přirozené povahy coby Vědomí, prožívá jako ve hře zkreslený obraz sebe v sobě samém. Přestože je tento pokroucený obraz nepravdivý a neskutečný, jedinec s pocitem „já“ v jeho skutečnost věří a upadá tak do iluze.

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, svaté texty poukazují na to, že ten, kdo je ustálen ve stavu osvobození, překračuje oceán projeveného světa, neboť jeho vědomí směřuje k Já. Zato ti, kteří jsou chyceni v síti názorů a polemik, přinášejících jen trápení a zmatek, připravují samy sebe o nejvyšší dobro. Co se týká způsobů popsaných ve svatých textech, pak nejjistější cestou, vedoucí člověka k nejvyššímu cíli, je pouze přímá osobní zkušenost.

Co jiného zbyde z člověka plného tužeb než hrstka popela? Avšak ten, pro něhož svět neznamená víc než stéblo trávy, nikdy neupadne v zármutek. Tomu, kdo plně uskutečnil to Nejvyšší, se dostává ochrany vesmírných božstev. Proto se člověk nemá vydávat cestou klikatou, lemovanou bolestmi a strádáním. Ten, kdo se řídí svými ctnostmi, má osud nakloněn, je schopen obracet zlé v dobré a je zbaven neštěstí. Jen toho lze považovat za lidskou bytost, kdo není uspokojen svými schopnostmi, ale je oddán učení a následuje cestu pravdy. Všichni ostatní jsou pouhými zvířaty v lidské podobě. Pán Hari neboli Višnu, jehož příbytkem je oceán mléka, přebývá v srdcích těch, kdož jsou naplněni mlékem laskavosti a vlídnosti.

Co má být prožito, již bylo prožito, co má být spatřeno, bylo spatřeno. Co je na světě nového, co by mohl moudrý člověk hledat? Člověk by měl být oddán službě, kterou mu určují svaté texty, a opustit touhy po potěšení. Uctívej světce a to tě ochrání před smrtí.

Člověk by se měl držet ponaučení, jež dávají svatá písma, a trpělivě čekat na prohloubení, jež přijde, až uzraje čas. Nedovol, abys upadl do hrubosti. Vezmi na pomoc svaté texty, neustávej v hledání pravé podstaty a věz, že „toto je jen odraz“. Neřiď se podle druhých. Nebuď jako ovce ve stádě. Probuď se z dřímoty nevědomosti. Probuď se a usiluj o to, oprostit se od stáří a smrti.

Majetek bývá původcem zla a smyslové potěšení zdrojem bolesti. Rána osudu se ukazuje jako největší štěstí. Všeho se vzdát znamená vítězství. Život vzkvétá a přináší plody šlechetnosti a úcty tomu, kdo jedná s laskavostí, je odpoután od světa a neprahne po světských potěšeních, jež vedou k utrpení.

- ↑ -

IV.33

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, každé opravdové úsilí je vždy korunováno úspěchem. Proto se pravého úsilí nevzdávej. Je pochopitelně třeba dobře zvážit hodnotu konečného výsledku, dříve než začneme o cokoli usilovat. Pokud to pozorně prozkoumáš, zjistíš, že odstranit kořeny lidského osudu, naplněného bolestmi a potěšeními, je schopno právě Sebepoznání. Proto správné úsilí je třeba zaměřit na poznání Já. Zbav se všech představ o nezávislých objektech, jež v tobě vytvářejí touhy po potěšení. Existuje snad radost, která by nebyla doprovázena bolestí?

Z hlediska absolutního Brahman není rozdíl mezi tím, zda praktikujeme sebeovládání či nikoli. Praxe sebeovládání nám však přináší radost i naději. Proto pěstuj sebeovládání a zbav se pocitu ega. Dotazuj se na podstatu pravdy a vyhledávej společnost moudrých. Moudrý a dobrý člověk je ten, kdo žije v souladu s poučeními svatých knih a u koho každým dnem slábne nenasytnost, klam a zloba.

Ve společnosti moudrých roste Sebepoznání a zároveň slábne nebo případně zcela mizí mylná představa o skutečnosti vnímaných objektů. Jakmile se takto začne vytrácet svět jako objekt vnímání, zůstane pouze nejvyšší pravda a džíva neboli jedinec je v ní pohlcen, neboť nenalézá objekt, k němuž by mělo cenu se upínat. Svět jako objekt nikdy nebyl stvořen, neexistuje nyní a nikdy tak ani existovat nebude. To, co po všechny časy existuje jako jediná Skutečnost, je jediné nejvyšší Bytí.

Tisícerými způsoby jsem ti vysvětlil podstatu neskutečnosti světa coby objektu vnímání. Neexistuje nic jiného než čirý prostor Vědomí, v němž není dělení a nemá tudíž smysl říkat „toto je pravda“ či „toto není skutečné“. Světem nazýváme ono úžasné projevení neomezeného Vědomí, nic jiného. Dělení na subjekt a objekt či podstatu a stín jsou jen zbytečné, nahodilé předpoklady. Je to, jako kdybychom dělali rozdíl mezi slunečními paprsky a slunečním svitem. Ve skutečnosti existuje pouze nedělitelné a neměnné Vědomí. A když podle své přirozenosti jakoby zavírá či otvírá oči, říkáme tomu zánik nebo stvoření vesmíru.

VASIŠTHA pokračoval:

Není-li tu správné pochopení, jeví se „já“ jako nečistá představa neomezeného Vědomí. Je-li „já“ správně pochopeno, je nahlédnuto jako neomezené Vědomí. Jestliže je viděna jeho pravá podstata, neobjeví se pak už nikdy více jako pocit ega, ale jako jediná neomezená Skutečnost.

Je-li tato pravda odhalena člověku s čistou myslí, jeho nevědomost se rázem rozptýlí. Ostatní se však pevně drží svých mylných představ.

Jestliže je poznána falešnost „já“ jakožto odděleného jedince, jak by člověk mohl věřit představám z něho odvozeným, jakými jsou například nebe a peklo? Touha po nebi a dokonce i po osvobození se v srdci člověka objevuje jen do té doby, dokud je „já“ chápáno jako jedinec. Dokud přetrvává „já“, jsou v životě člověka samé nesnáze. A této představy „já“ se nelze zbavit jinak než Sebepoznáním. Je-li člověk ovládán zlým duchem „jáství“, žádný svatý text ani mantra mu nepomohou.

Jen neustálým připomínáním si toho, že „já“ je pouhý odraz neomezeného Vědomí, se „jáství“ zastaví v růstu. Projevení světa je jen trik kouzelníka. Všechny vztahy mezi subjektem a objektem, mezi „mnou“ a „tamtím“ jsou falešné. Jakmile toto pochopení zakoření, bude „jáství“ kořenů zbaveno, a tedy vymýceno. A jakmile je nahlédnuto, že právě „já“ vede ke vzniku představy „světa“, obojí v míru odejde.

Nicméně vyšší forma „jáství“, která dává vzniknout pocitu, že „jsem jedno s celým vesmírem a nic ode mě odděleného neexistuje“, je pochopení osvícené bytosti. Jiný typ „jáství“ je, když člověk cítí, že „já“ je ve své podstatě nepatrné a velice jemné, takže se od věcí ve vesmíru odlišuje a je na nich nezávislé. Proti takovému pojetí též nelze nic namítat a i to vede k osvobození. Avšak „jáství“ popsané dříve, které ztotožňuje Já s tělem, je nutno opustit. Neustálým pěstováním vyšší formy „jáství“ se nižší forma vytratí.

Člověk by měl mít nižší formu „jáství“ pod kontrolou a uchylovat se k jeho vyšší formě tím, že neustále bude v sobě vyvolávat pocit „jsem Vše“ či „jsem velice jemné a ničem nezávislé“. Postupem času je však nutno vzdát se i této vyšší formy „jáství“, a pak ať se člověk zabývá jakoukoli činností, anebo se uchýlí do ústraní, nemusí se obávat pádu zpět.

- ↑ -