Jóga Vasištha

KNIHA TŘETÍ: O STVOŘENÍ

Příběh tří neexistujících princů

III.101

VASIŠTHA pokračoval:

Pro lepší pochopení ti povím příběh, pozorně poslouchej.

Malý chlapec požádal svoji chůvu, aby mu něco vyprávěla. A ona pověděla tento příběh.

Kdysi dávno, ve městě, které neexistovalo, žili tři šťastní, udatní princové. Dva z nich byli nenarozeni a třetí nebyl počat. Všichni jejich příbuzní zemřeli a princové opustili své rodné město a šli, kam je nohy nesly. Velmi brzy na ně šly mdloby, neboť už nemohli vydržet sluneční žár. Chodidla jim hořela od horkého písku a špičatá tráva je do nich ještě bodala. Konečně se dostali do stínu tří stromů, z nichž dva neexistovaly a třetí nebyl zasazen. Po chvíli odpočinku a osvěžení se plody stromů pokračovali dále. Došli až ke břehům tří řek, z nichž dvě byly vyschlé a ve třetí nebyla voda. Princové vykonali osvěžující koupel a uhasili svou žízeň. Poté se dostali do velikého města, které teprve mělo být vystavěno. Vešli do něj a zde nalezli tři paláce nevídané krásy. Dva z nich nebyly postaveny a třetí byl bez zdí. Vstoupili do paláců a uviděli tři zlaté tácy, dva z nich byly rozlomené a třetí zcela zničený. Vybrali si ten zničený. Vzali tři bez čtyř hrstí rýže a uvařili ji. Pak pozvali na hostinu tři svaté muže, z nichž dva neměli tělo a třetí ústa. Poté, co svatí muži všechno jídlo snědli, dojedli princové zbytek a byli velmi spokojeni. Tak žili v tom městě po dlouhý čas v míru a radosti. Toto je neobyčejně krásná legenda, můj chlapče. Stále si ji připomínej a vyroste z tebe moudrý muž.

Ó Rámo, když příběh skončil, byl z něj chlapec zcela unešen.

To, co známe jako stvoření světa, není o nic víc skutečné než tento příběh. Svět je jen přelud, čirá představa. V neomezeném Vědomí se objevila myšlenka stvoření a to je to, co tu je. Svět je jen myšlenka, Rámo, všechny objekty světa jsou pouhé představy. Odmítni chybný postoj (nečistotu), spočívající ve vytváření myšlenek a představ. Osvoboď se od myšlenek, zůstaň zakořeněný v pravdě a dosáhneš klidu a míru.

- ↑ -

III.102

VASIŠTHA pokračoval:

Pouze hlupák, nikoli moudrý muž, se nechá klamat svými vlastními představami. Hlupák upadá do iluze, když to, co je stálé, mylně považuje za pomíjivé. Ego je falešná představa založená na mylném ztotožnění Já s fyzickými prvky. Jak vůbec může vzniknout to, čemu říkáme ego, jestliže člověk existuje v tom všem jako neomezené Vědomí? Ego neexistuje o nic víc než fata morgána na poušti. Proto, Rámo, odlož své nedokonalé vidění, jež není založeno na skutečnosti, a spočívej v dokonalém zření založeném na pravdě a spojeném s blaženým klidem.

Hledej základ pravdy. Opusť klam a faleš. Jsi volný a svobodný, tak proč sám sebe nazýváš omezeným a pak trpíš? Já je neomezené, tak proč, jak a čím by mohlo být omezeno? V Já není dělení, neboť všechno je nejvyšší Brahman. Čemu se říká omezení a čemu osvobození? Pouze ve stavu nevědomosti si myslíš, že zakoušíš bolest, ačkoli se tě bolest netýká. Takové věci v Já nejsou.

Ať tělo upadá nebo sílí, anebo přejde do jiného vesmíru, nejsem tělem omezen, tak jak by se mě mohly tyto věci dotýkat? Vztah mezi tělem a Já je jako vztah mezi mrakem a větrem, mezi lotosem a včelou. Je-li mrak rozehnán, vítr se sjednotí s prostorem. Jestliže lotos uvadne, včela vzlétne k nebi. Odpadne-li tělo, Já zničeno není. Ani mysl nezmizí, dokud není sežehnuta ohněm Sebepoznání, natož pak Já.

Smrt je jen ukrytí vždy přítomného Já za závojem času a prostoru. Smrti se bojí pouze hlupáci.

Tak jako pták, který chce vzlétnout, rozbíjí a opouští svou skořápku, tak opusť své skryté touhy. Touhy zrozené z nevědomosti způsobují nekonečné trápení a je těžké je zničit. Právě tyto nevědomé sebeomezující touhy a sklony mysli vidí neomezené jako omezené. Nicméně tak, jako sluneční paprsky rozeženou mlhu, tak dotazování se po podstatě Já rozežene tyto sebeomezující sklony mysli. Už samotný záměr přistoupit k takovému dotazování a hledání je schopen vyvolat změnu. Činnosti, jako jsou odříkání a pokání, jsou zde zcela bez užitku.

Je-li mysl očištěna od minulosti příchodem poznání, odloží předchozí touhy. Mysl hledá Já jen proto, aby sama sebe rozpustila v Já. Právě taková je přirozenost mysli. A to je nejvyšší cíl, Rámo, usiluj o něj.

V tuto chvíli se další den nachýlil ke konci.

- ↑ -