Jóga Vasištha

KNIHA TŘETÍ: O STVOŘENÍ

Příběh o velikém lese

III.98

VASIŠTHA pokračoval:

Rámo, ať původ mysli byl či je jakýkoli, člověk by ji měl neustále skrze vlastní úsilí směřovat k osvobození. Čistá mysl je osvobozena od skrytých tužeb a proto dosahuje Sebepoznání. Poněvadž je celý svět v mysli, jsou v ní i představy omezení a osvobození. S tím je spojen i následující příběh, který ti budu vyprávět tak, jak jsem ho slyšel od samotného Brahmy. Poslouchej pozorně.

Byl veliký les. Byl tak rozlehlý, že si to jen stěží lze představit, a v něm jen jeden člověk s tisíci rukama a tisíci nohama. Ten člověk nikdy nikde nenacházel klidu. V rukách držel hole, kterými sám sebe neustále tloukl, ale aby se bití uchránil, v panické hrůze utíkal pryč. Spadl do hluboké jámy, a když se z ní s námahou vyškrábal, opět se tloukl holemi a opět utíkal v panické hrůze. Zaběhl doprostřed lesa, kde bylo křoví plné trnů. Když z něj vyběhl, opět se bil a opět utíkal. Přiběhl do banánového háje, a třebaže zde nebylo čeho se bát, ve strachu stále naříkal a plakal. A pak opět běžel pryč a bil sám sebe jako předtím.

Všechno jsem pozoroval a silou své vůle jsem ho na chvíli zadržel a zeptal se ho: „Kdo jsi?“ Ale byl tak vystrašený, že mě považoval za nepřítele a nahlas bědoval a pak se nahlas smál. Nato se začal zbavovat svého těla tak, že odhazoval jednu část za druhou.

Vzápětí jsem spatřil jiného člověka, který stejně jako první běhal a tloukl se, naříkal a bědoval. Když jsem ho zase na chvíli zadržel, začal mi nadávat a opět utíkal pryč, zůstávaje pevně připoután ke svému způsobu života. Potkal jsem několik takových lidí. Někteří vyslechli má slova, opustili předchozí způsob života a stali se osvícenými. Jiní si mě nevšímali nebo mnou opovrhli, další odmítli vylézt z jámy nebo ze tmy lesa.

Takový je veliký les, Rámo. Nikdo v něm nenachází klidu, ať už přijal jakýkoli způsob života. I dnes to vidíš v tomto světě. I sám na sobě jsi viděl takový život v nevědomosti a iluzi. Když jsi byl mladý a nevědomý, nechápal jsi to.

- ↑ -

III.99

VASIŠTHA pokračoval:

Rámo, tento veliký les není daleko odsud a daleko není ani onen divný člověk. Lesem je samotný svět. Je to velká prázdnota, ale jakožto prázdnota je viděna jen ve světle dotazování se po Já. Tato moudrost je některými přijímána a jinými odmítána. Ti, kteří ji přijímají, jsou osvíceni, ti druzí nadále trpí.

Člověk s tisíci rukama je mysl, která má bezpočet projevů. Mysl sama sebe trestá svými skrytými sklony a toulá se po světě, aniž by nacházela klid. Hluboká jáma z příběhu je peklo a banánový háj je nebe. Les s křovím plným trnů je světský život. Trnů je nepočítaně, jsou to žena, děti, majetek atd., a po celý čas člověka zraňují. Mysl se toulá tu v pekle, tu v nebi a tu ve světě lidí.

I když na život poblouzněné mysli zasvítí světlo poznání, mysl jej hloupě odmítne, považujíc poznání za nepřítele. Nato nešťastně běduje a naříká. Někdy zakusí částečné probuzení a pak bez správného pochopení zavrhne světská potěšení. To se pak stane zdrojem dalšího velkého utrpení. Pokud se však mysl zřekne světských potěšení na základě plného pochopení a moudrosti, jež se zrodila z pátrání po podstatě mysli, pak takové odevzdání vede k nejvyšší blaženosti. Vedle této blaženosti ztrácí dřívější představa o potěšení smysl. Tak jako useknuté části těla člověka z příběhu spadly na zem a zmizely, tak zmizí z mysli i skryté sklony člověka, který se v moudrosti poznání vzdá světa.

Pohleď na hru nevědomosti, která nechá člověka, aby zraňoval sám sebe ze své vlastní vůle, a nutí ho v panice nesmyslně běhat sem a tam. Přestože světlo Sebepoznání září v srdci každého člověka, lidé bloudí v tomto světě hnáni svými skrytými touhami. Mysl jejich utrpení ještě umocňuje a pobízí je, aby se pohybovali v nekonečném kruhu. Svými rozmary a vrtochy, představami a nadějemi sama sebe svazuje, a jakmile ji postihne utrpení, je zoufalá a nenachází klidu.

Pokud ten, kdo získá moudrost, si ji udrží a vytrvá v praxi dotazování se po Já, nebude zakoušet utrpení. Zdrojem trápení je neovladatelná mysl. Je-li toto důkladně pochopeno, všechny smutky zmizí, tak jako zmizí mlha, je-li prozářena sluncem.

- ↑ -

III.100

VASIŠTHA pokračoval:

Mysl jedince (neboli vědomí jedince) vzniká v nejvyšším Bytí, Rámo. S neomezeným Vědomím je i není totožná, podobně jako vlna je i není totožná s oceánem. Pro osvícené je mysl absolutní Brahman, nic jiného. Pro neosvícené je mysl příčinou samsáry, koloběhu životů. Používání těchto dualistických pojmů je jen pro usnadnění pochopení, žádné rozdělení tu ve skutečnosti není.

Absolutní Brahman je všemohoucí a není nic mimo Něj. Všechny objekty jsou prostoupeny jeho silou či energií. Ve vtělených bytostech je to čit šakti neboli síla Vědomí, Inteligence. Ve vzduchu je to pohyb, v zemi pevnost, v prostoru prázdno a ve stvořených bytostech síla Sebepoznání „Já jsem“. A přece to vše není nic jiného než absolutní Brahman. Je to energie, která je příčinou žalu těch, které postihl smutek, i radostného vzrušení těch, kteří se radují. Je to chrabrost válečníka. Je to síla, která spouští stvoření vesmíru a zároveň způsobuje jeho zánik.

Džíva znamená spojení vědomí a hmoty a protože je odrazem nejvyššího Brahman, říkáme, že existuje v Brahman.. Poznej celý vesmír i své já jako Brahman, neboť Já, jež je Brahman, je všudypřítomné. Jestliže Já přemýšlí, říkáme tomu Mysl. Není to nic jiného než energie nejvyššího Brahman, která není od Brahman oddělená. Pojmy „já“ a „toto“, na které mysl rozděluje, jsou pouhé odrazy Brahman. Jediným skutečným, co se za myslí skrývá, je Brahman samo.

Tady i tam, teď i potom způsobuje energie nejvyššího Brahman projevení jedné nebo více jeho sil. Všechna tato projevení jsou pouze zdánlivé odrazy energie Brahman, nikoli skutečné stvoření. Stvoření, proměna, existence a zánik, to vše je vyvoláno skrze Brahman v Brahman a není to nic než Brahman. Konání, konající i vykonaný čin, zrození, existence i smrt, to vše je Brahman. Nic jiného neexistuje. Iluze, touha, nenasytnost a lpění neexistují. Jak by mohly, když neexistuje dvojnost? A když neexistuje omezení, je i osvobození neskutečné.

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, řekl jsi, že když mysl na něco myslí, pak to i zhmotňuje. A nyní tvrdíš, že omezení neexistuje! Jak lze tato dvě tvrzení skloubit?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, ve stavu nevědomosti si mysl představuje omezení. Omezení existuje pouze ve stavu nevědomosti. Tak jako zmizí objekty ze snu, když se snící člověk probudí, tak v očích osvíceného neexistuje ani omezení ani osvobození.

- ↑ -