Jóga Vasištha

KNIHA TŘETÍ: O STVOŘENÍ

Příběh o královně jménem Ahalja

III.89

SLUNCE pokračovalo:

Pane, Mysl je Stvořitel vesmíru a Mysl je též Puruša, První Bytost či Nejvyšší duše. Co udělá mysl, je čin, co udělá tělo, není čin. Pohleď na sílu mysli! Díky určitému způsobu myšlení se deset mladých mužů stalo Stvořiteli vesmírů! Na druhé straně, pokud si někdo myslí, že je jen malé bezvýznamné tělo, stává se smrtelnou bytostí. Ten, jehož vědomí je obrácené do vnějšího světa, zakouší radost a bolest. Naproti tomu jógín, jehož vědomí je obrácené do sebe, představy radosti a bolesti nemá. V této souvislosti ti budu vyprávět jeden příběh. V zemi Magadha byl králem Indradjumna, jenž měl za manželku Ahalju. Žil zde také pohledný mladý prostopášník jménem Indra.

Jednoho dne královna slyšela vyprávět o bájné Ahalje, manželce mudrce Gautamy (jednoho ze sedmi mudrců současné manvantry – pozn. L.V.), kterou svedl bůh Indra, král nebes. Vyslechnutí příběhu mělo za následek, že se královna Ahalja do mladého Indry zamilovala.

Ahalja byla svou láskou k Indrovi úplně posedlá a s pomocí jedné z dvorních dam zařídila, aby k ní byl Indra přiveden. Od té chvíle se Ahalja s Indrou pravidelně v tajnosti setkávali a užívali vzájemné lásky.

Ahalja byla do Indry tak zamilovaná, že ho viděla všude a ve všem, a myšlenky na něj její tvář zcela rozjasnily. Tak jak jejich láska rostla, nešlo již vztah utajit a doneslo se to i k uším krále Indradjumny.

Rozzlobený král chtěl milence potrestat a jejich vztah zničit a zkoušel to mnoha způsoby. Nechal je ponořit do ledové vody, smažit na rozpáleném oleji, bičovat i smýkat na provaze taženém slonem. Nato Indra řekl králi s úsměvem:

„Ó králi, celý vesmír není pro mě nic jiného než má milovaná Ahalja a pro ni jsem celým vesmírem zase já. Proto nás tvoje tresty nezasahují. Pane, jsem pouze Mysl a Mysl sama o sobě je Puruša, Nejvyšší Duše. Můžeš potrestat tělo, ale nepotrestáš ani nijak nezměníš Mysl. Je-li mysl něčím plně prosycena, nedotýká se jí nic, co se děje s tělem. Pevně ukotvena zůstává nedotčena požehnáním i kletbou, stejně jako hora, kterou zvíře na rohy nenabere. Tělo mysl nevytvoří, to mysl vytváří tělo. Mysl je semínkem pro tělo. Umře-li strom, semínko přežije, kdežto je-li zničeno semínko, strom umírá s ním. Pokud zemře tělo, mysl si pro sebe vytvoří těla jiná.“

- ↑ -

III.90, 91

SLUNCE pokračovalo:

Král vyhledal mudrce Bharatu a prohlásil, že by mudrc měl hříšný pár potrestat kletbou. Mudrc pronesl zaklínadlo, přičemž Indra s Ahaljou řekli: „Ach jak jste oba hloupí! Touto kletbou jste promrhali to, co jste získali svým předchozím odříkáním. Kletba zničí naše těla, ale my neztratíme nic. Nikdo nemůže zničit mysl druhého.“ Kletba tedy zničila jejich těla, ale oba milenci se při dalších zrozeních objevovali vždy spolu jako druh a družka, nejprve coby zvěř a ptáci, poté jako muž a žena, naposledy jako bráhman a bráhmaní. Jejich velká láska a oddanost zapůsobila a inspirovala i stromy v lese.

Ani prokletí nemohlo způsobit změnu v myslích obou milenců. Stejně tak, Pane, nemůžeš zasahovat do toho, co stvořilo deset mladých mužů. Ale o co bys přicházel, když se zabývali svým vlastním tvořením? Nech je být s tím, co stvořila jejich mysl! Nemůžeš to zničit o nic víc než obrazy zrcadlící se v kusu křišťálu.

Pane, ve svém vlastním vědomí vytvoř svět, jaký se ti líbí. Ve skutečnosti jsou neomezené Vědomí, Mysl i neomezený prostor Vědomí jedné podstaty. Proto nehledě na to, co bylo deseti mladými muži stvořeno, ty můžeš vytvořit tolik vesmírů, kolik si přeješ!

BRAHMA řekl Vasišthovi:

Jakmile jsem vyslechl rady Slunce, ihned jsem začal s tvořením světů jako přirozeným projevem svého bytí. Požádal jsem Slunce, aby bylo při tomto úkolu mým prvním společníkem. Tak je to Slunce ze stvoření deseti mladých mužů, jež je zároveň původcem lidské rasy v mém stvoření. A Slunce tuto dvojí roli zvládá dobře. V souladu s mým záměrem Slunce přivodilo stvoření světů. Co se zrodí v mysli jedince, to zdánlivě vstupuje do bytí, ustálí se a dokonce nese své plody! Taková je síla mysli. Tak jako se synové světce stali díky síle své mysli Stvořiteli, stejně tak jsem se stal Stvořitelem světa i já. Je to mysl, která způsobuje, že se zde věci, jako například tělo, projevují. Těla si je vědoma pouze mysl.

BRAHMA řekl:

Vědomí jedince neboli mysl jedince v sobě obsahuje rozmanité možnosti, tak jako je v pepři obsažena jeho chuť. Toto omezené vědomí se projevuje jako jemné, éterické tělo a jakmile se zhutní, jeví se jako tělo fyzické, materiální. Vědomí jedince ve svém jemném stavu se nazývá džíva neboli individuální duše. Jakmile ale celá ta hra džívy skončí, pak se individuální vědomí rozzáří jakožto nejvyšší Bytí. V tomto vesmíru neexistuji já ani nikdo jiný, neexistuje nic jiného než neomezené Vědomí. Tak jako se projevily úmysly deseti synů světce, je i toto všechno projev neomezeného Vědomí. Jejich úmysly způsobily, že se cítí jako Stvořitelé. Stejně jsem na tom i já.

Čiré neomezené Vědomí si o sobě myslí, že je džíva nebo mysl, a pak uvěří, že je tělem. Pokud tato představa podobná fantaziím ze snu přetrvává, jeví se tento dlouho trvající sen jako skutečnost! Je to tedy skutečné i neskutečné. Poněvadž to vnímáme, jeví se to jako skutečné, ale poněvadž to obsahuje vnitřní rozpor, je to neskutečné. Mysl je schopna vnímat, neboť jejím základem je Vědomí. Jakmile se však považuje za něco od Vědomí odděleného, je vnímání neschopná a zmatená. Je-li tu vnímání, přebírá mysl roli objektu vnímání, třebaže tím ve skutečnosti není. Je-li chápána jako objekt, je viděn náramek, i když skutečností je zlato.

Protože jediné, co je, je samo Brahman, pak i to, co není vnímání schopno, není nic jiného než čiré Vědomí. My všichni, mnou počínaje a kamenem konče, jsme nedefinovatelní. Nejsme ani vnímání schopni, ani vnímání neschopni. Pochopení a vnímání je možné jen tehdy, jsou-li mezi subjektem a objektem nějaké podobnosti. Vzhledem k tomu, co je nedefinovatelné a čí existence není jasná, jsou výrazy „vnímání schopen“ a „vnímání neschopen“ jen nesmyslná slova. Mysl si představuje subjekt jako vnímání schopný a objekt jako vnímání neschopný, netečný. Takto se džíva točí v kruhu zajat iluzí. Právě tato dvojnost čili dualita (vztah subjektu a objektu – pozn. L.V.) je přelud vytvořený myslí. A my ani nemůžeme s jistotou určit, zda takový přelud existuje. Pouze neomezené Vědomí skutečně JE.

Jakmile toto iluzorní rozdělení není chápáno takové, jaké je, vzniká falešné ego. Ale jakmile se mysl vrátí ke své podstatě, rozdělení mizí a je tu pochopení jedinosti neomezeného Vědomí.

- ↑ -

III.92

VASIŠTHA se zeptal Brahmy:

Pane, jak je možné, že kletba mudrce postihla Indrovo tělo a ne jeho mysl? Je-li tělo od mysli neoddělitelné, pak by měla kletba zasáhnout i mysl. Vysvětli mi to, prosím.

STVOŘITEL BRAHMA odpověděl:

Můj milý, ve vesmíru, Brahmou počínaje a kamenem konče, má každá vtělená bytost dvojí tělo. To první je mentální tělo, které je velmi neposedné a pracuje rychle. To druhé je tělo z masa a kostí, které nedělá nic. Lze ho přemoci kletbou, ale též požehnáním či kouzlem. Je bezmocné, neschopné a zároveň pomíjivé jako krůpěj rosy na lotosovém lístku. Je zcela závislé na osudu a předurčení. Mysl je na těle nezávislá, třebaže se to jeví jinak. Pokud se mysl pevně oddá vlastnímu úsilí, pak je mimo dosah utrpení. Jakmile mysl o něco usiluje, pak zcela jistě plody svého snažení nalezne.

Fyzické tělo nedostane nic, ale mentální tělo výsledky obdrží. Pokud mysl bez ustání spočívá u toho, co je čisté, pak je imunní i k následkům kletby. Tělo může podlehnout tomu či onomu, ale mysl zakouší pouze to, na co myslí. To ukázal Indra. Totéž předvedl i mudrc Dirghatapa, který při přípravě náboženského obřadu spadl do propasti. Provedl obřad ve své mysli a získal jeho plody, tak jako kdyby provedl rituál fyzicky. A deset synů světce svým mentálním úsilím získalo stav Stvořitele, aniž bych tomu já mohl nějak zabránit.

Mysl, jež je oddaná Já, nemůže být ovlivněna mentálními či fyzickými neduhy, ani žádnou kletbou o nic více, než může kvítek lotosu rozpůlit kámen ve dví. Proto by se měl člověk pomocí mysli snažit přivést mysl na cestu čistoty, s pomocí Já přimět já sledovat ryzí cestu. O čem mysl rozjímá, to se vzápětí zhmotňuje. Důkladné rozjímání může v mysli způsobit radikální změny a uzdravit ji z chorého vidění, které zaměňuje iluzi za skutečnost. To, co je v mysli, je zakoušeno jako pravda. Proto může člověk sedící v noci při měsíčku zakoušet spalující žár nebo naopak ten, na koho praží slunce, cítit příjemný chlad.

Taková je síla mysli.

- ↑ -

III.93

VASIŠTHA pokračoval:

Takto jsem byl v dobách minulých poučen Stvořitelem Brahmou a tak to nyní předávám tobě, Rámo.

Protože nejvyšší Brahman ve svém nerozlišeném stavu prostupuje vším, je v tomto nerozlišeném stavu všechno. Když se sám od sebe tento nerozlišený stav zhutní, rodí se kosmická Mysl. V ní vzniká velmi jemná touha po existenci rozmanitých prvků jemného stavu. Souhrnem toho všeho je nejvyšší kosmická Bytost, Puruša, známá jako Brahma Stvořitel. Tento Stvořitel tedy není nic jiného než kosmická Mysl.

Brahma Stvořitel vidí to, co ve své mysli vidět chce, neboť má povahu Vědomí. To on si přál, aby vznikla nevědomost, která je rozlišovacím prvkem ve vesmíru a má za následek to, že člověk mylně zaměňuje Já za ne-Já. Stvořitel způsobil, že se vesmír v důsledku nevědomosti jeví jako plný rozmanitých bytostí. A tak přestože celý vesmír není nic jiného než neomezené Vědomí, zdá se, že tu existují bytosti zrozené z malých částic a prvků.

Ó Rámo, všechny objekty a látky ve vesmíru se vynořily v Brahman tak, jako vznikají vlny v oceánu. V tomto nestvořeném vesmíru si Mysl Stvořitele Brahmy uvědomila Sebe jako ego a z Brahmy, coby kosmické Mysli, se tak stal Brahma Stvořitel. Je to energie kosmické Mysli, co se jeví jako rozličné vesmírné síly, a v této Mysli se projevuje bezpočet rozmanitých bytostí, džívů.

Jakmile v neomezeném prostoru Vědomí vzniknou rozliční džívové, zdánlivě složeni ze základních prvků, vstoupí do každého těla otvorem pro životní sílu vědomí a vytvoří se semínko pro tělo, ať se jedná o tělo pohyblivé či nepohyblivé. Dochází tak ke zrození jedince. Každá jednotlivá bytost se náhodně (viz vrána a kokos) spojí s různými možnostmi, jejichž projevy dají vzniknout zákonu příčiny a následku a tudíž i k vzestupu a pádu v postupném vývoji. Příčinou toho všeho je tedy touha. Ó Rámo, přesně tak vypadá hustý les, jemuž říkáme projevený svět. Ten, kdo utne samotné kořeny jeho stromů sekerou zkoumání a dotazování se po pravdě, bude z něho vysvobozen. Někdo k tomuto poznání přijde brzy a jinému to může trvat velmi dlouho.

- ↑ -

III.94

VASIŠTHA pokračoval:

Nyní ti popíši rozdělení bytostí na nejlepší, střední a nejhorší, tak jak k tomu došlo na začátku tohoto cyklu stvoření. První a nejlepší z bytostí se rodí ze šlechetných pohnutek. Jsou přirozeně dobří a oddaní dobrým skutkům. Osvobození dosahují během pár životů. Jsou plni čistoty a světla, což představuje kvalitu neboli gunu, která se nazývá sattva. Pak jsou tu ti, kteří jsou plni nečistoty, což představuje kvalitu pasivity, netečnosti a neschopnosti vnímat, neboli gunu tamas. V těchto bytostech je přilnutí ke světu velmi silné. Osvobození u nich přijde až po tisíci životech a pro některé z nich není v tomto cyklu stvoření vůbec možné. Mezi těmito dvěma typy jsou tací, kteří jsou plni touhy, činnosti a vášně, což představuje kvalitu aktivity, neboli gunu radžas. Jestliže jsou tito lidé natolik blízko osvobození, že při odchodu ze světa osvobození dosáhnou, je v nich s radžasem namíchána i sattva. O čistý radžas se jedná, pokud jsou radžastické tendence silné a jejich rozpuštění trvá déle. A jsou-li touhy a vášně příliš hutné, nesou známky tamasu a k osvobození je velmi daleko.

Ti, kteří i po tisíci zrozeních setrvávají v temnotě neprobuzeni, se nazývají bytosti tmy a představují čistý tamas. Jestliže se zdá, že se k osvobození přibližují, pak je jejich tamas doplněn radžasem. A zdá-li se osvobození již nablízku, pak je tamas namíchán se sattvou. Pokud bytosti po stovce zrození mají před sebou ještě nejméně další stovku, pak jsou v hluboké temnotě a jejich osvobození není jisté.

(V této kapitole je naznačeno, že sattva, radžas a tamas samy o sobě nic o osvobození nevypovídají, ale že překážkou k osvobození jsou další proměny v důsledku špatných myšlenek a špatných činů – pozn. S.V.)

Všechny bytosti vznikly v nejvyšším Brahman, když došlo k narušení rovnováhy a klidu. Podobně vznikají i vlny na moři. Prostor ve sklenici, prostor v pokoji i prostor v malé dírce nejsou nic jiného než jediný vesmírný prostor a stejně tak jsou všechny bytosti jen jedno jediné neomezené Bytí, které je nedělitelné. V něm vznikají a zanikají. Tak se z vůle neomezeného Brahman zdají všechny bytosti přicházet a zase odcházet.

- ↑ -

III.95

VASIŠTHA pokračoval:

Čin i konající (ten, kdo čin vykonává), vznikají spontánně v nejvyšším Bytí v témže čase, podobně jako se s květinou objevuje současně i její vůně. Pouze z pohledu nevědomého se stvoření džívy jeví jako skutečné (a tudíž nezávislé na nejvyšším Bytí – pozn.L.V.). Jen nevědomý člověk považuje modrou barvu nebe za skutečnost! Pro osvíceného jsou obě tvrzení „džíva se rodí z Brahman“ a „džíva se nerodí z Brahman“ stejně nesmyslná.

Dvojnost neboli dualita je dočasně přijata jenom kvůli poučení nevědomých, neboť bez ní je slovní vyjádření nemožné. Učitel prohlásí, že džíva se rodí z Brahman, pak ale zdůrazní, že poněvadž následek není oddělitelný od příčiny, je i džíva neoddělitelný od Brahman. Vše se jeví jako z Brahman zrozené, stejně jako se rodí vůně z květiny. A vše zase přechází zpět do Brahman, podobně jako přecházejí roční období jedno do druhého!

Se všemi druhy bytostí, které se v tomto světě projevují, se současně rodí i jejich přirozené chování a povaha. A jen nevědomost o vlastní podstatě a přirozenosti, nevědomost o Já, vede k takovému chování a takovému činu, jež vyvolají následnou odezvu v dalším zrození.

RÁMA řekl:

Svatý muži, svaté knihy sestávají z tvrzení mudrců, jejichž mysl není ničím zabarvena. Mudrcem je zván ten, jehož srdce je čisté a v jehož vidění není rozdělování. Nezralý člověk má naději uvidět světlo pravdy pouze s pomocí svatých textů či osvícené bytosti. V tomto světě můžeme pozorovat, že se semínko rodí ze stromu a strom vyrůstá ze semínka. Lze říci, že se z nejvyššího Brahman zrodily rozličné bytosti bez semínka předchozí karmy?

VASIŠTHA odvětil:

Když se pozorně podíváš, Rámo, uvidíš, že čin se rozroste o své plody jen tehdy, je-li do konání zapletena mysl. Mysl je tím semínkem. Je to dokonce tak, že když se projeví v nejvyšším Brahman kosmická Mysl, v témže okamžiku se rodí povaha a přirozené touhy každé z rozličných bytostí a z vtělené bytosti se stává džíva. Není rozdíl mezi myslí a činem. Než se čin projeví, vznikne nejprve v mysli, mysl je jeho základem. Proto konání není nic jiného než pohyb energie ve Vědomí a nevyhnutelně přináší své plody. Když takové konání spěje ke konci, i myšlení spěje ke konci. A jakmile myšlení ustane, není tu ani konání. To je případ osvobozených mudrců, nikoho jiného.

- ↑ -

III.96

VASIŠTHA pokračoval:

Mysl znamená vnímání a vnímání je pohyb ve Vědomí. Vyjádřením tohoto pohybu je čin s následnými plody. Mysl znamená záměr, který se objevil ve všemohoucím a neomezeném Vědomí. Sama o sobě stojí mezi skutečným a neskutečným, ale má tendence chápat a rozumět. Od neomezeného Vědomí není oddělená, ale myslí si, že je. Ačkoli sama nic nedělá, myslí si, že ano. Takové jsou kvality vlastní mysli, taková je mysl. A s myslí je nerozlučně spjat i džíva.

Co se v mysli zrodí, to se činné prvky ihned snaží uskutečnit. Proto mysl znamená konání nebo čin. Nicméně mysl, rozum, ego, jedinec, čin, představa, zrození a smrt, skryté touhy, znalosti, úsilí, vzpomínky, smysly, přirozenost, Mája neboli iluze, činnost a další pojmy jsou jen slova bez skutečného smyslu. Jedinou skutečností je neomezené Vědomí, v němž se tyto pojmy rodí. Všechny tyto pojmy vznikají, když shodou okolností (viz vrána a padající kokos) neomezené Vědomí neboli Inteligence pohlédne na sebe jako na objekt vnímání.

Pokud Inteligence, takto zahalená závojem nevědomosti, nahlíží rozmanitost a rozlišuje objekty, mluvíme o mysli. Je-li mysl o jistých vjemech pevně přesvědčena, říkáme jí rozum. Jestliže se hloupě ztotožňuje s nezávislým, odděleným jedincem, nazýváme ji egem. Odmítá-li mysl důsledné hledání a dotazování se po pravdě a nechává-li rozehrávat hru neustále přicházejících a odcházejících myšlenek, označujeme to jako mysl jedince či omezené vědomí jedince.

Čistý pohyb ve Vědomí znamená činnost bez odděleného konajícího jedince, avšak pokud se mysl zajímá o plody konání, je tu karma, tedy čin se svými důsledky. Jestliže si mysl v souvislosti s něčím viděným nebo i neviděným představuje „to jsem již viděla“, jde o vzpomínky a paměť. Pokud důsledky minulých prožitků zůstávají, třebas neviděné, v myšlenkovém poli jedince, říkáme tomu skryté touhy a tendence. Uvědomuje-li si mysl pravdu o tom, že rozdělování je výsledkem nevědomosti, říkáme tomu moudrost. Pokud se však mysl obrátí opačným směrem k většímu sebezapomnění a silnější připoutanosti k falešným představám, jde o nečistou, zatemnělou mysl. Chová-li mysl v sobě pocity, říkáme tomu smysly neboli indrija. Zůstává-li mysl neprojevena v kosmickém Bytí, označujeme to jako přirozenost. O iluzi neboli Máje mluvíme tehdy, zaměňuje-li mysl skutečnost a zdání. Pokud si mysl myslí „jsem omezená“, je tu omezení, pokud si myslí „jsem volná“, je tu osvobození.

- ↑ -

III.97

VASIŠTHA pokračoval:

Světlo Vědomí, zastíněné pevným přesvědčením o existenci mysli, je opravdu mysl. Ta se vtěluje do rozličných bytostí, lidí, bohů, démonů, polobohů a nebešťanů. Pak se rozvine do dalších forem a vytvoří například vesnice a města. Je-li tomu tak, jaký smysl pak má zkoumat tyto vnější jevy? To, co je opravdu hodno zkoumání, je samotná mysl. Neboť pokud pomocí vičáry, neboli dotazování se po pravdě, odhalíme podstatu mysli, pak zjistíme, že všechny stvořené objekty, všechny jevy jsou výtvory mysli. Jediné, co zůstává myslí nestvořené, je neomezené Vědomí. Je-li mysl důkladně zkoumána, je vstřebána do své podstaty. A je-li takto pohlcena, je tu nejvyšší mír a osvobození. Pak není dalších zrození, neboť je to mysl, která se jeví jako to, co se rodí či umírá.

RÁMA se znovu zeptal:

Pane, pověz mi prosím, jak se to vše objevilo v čirém neomezeném Vědomí? Jak mohla vzniknout mysl, která je patrně směsicí skutečného a neskutečného?

VASIŠTHA řekl:

Rámo, prostor má tři úrovně. První je neomezený prostor nerozděleného Vědomí, pak je tu omezený prostor rozděleného Vědomí a nakonec fyzický prostor, v němž existuje hmotný svět. Nekonečný prostor nerozděleného Vědomí neboli čit akáša (též čidakáša) existuje ve všem, uvnitř i vně, jakožto čirý svědek toho, co je skutečné i toho, co se zjevuje. Omezený prostor rozděleného vědomí neboli čitta akáša vytváří dělení času, prostupuje všemi bytostmi a zajímá se o blaho všech bytostí. Ve fyzickém prostoru se nacházejí všechny další základní prvky (vzduch, oheň, voda a země). Druhé dva typy prostoru nejsou odděleny od prvního, tj. neomezeného prostoru nerozděleného Vědomí, samy o sobě neexistují a toto dělení prostoru Vědomí na tři typy se užívá jen tehdy, pokud slouží k poučení nevědomých lidí. Osvícený ví, že existuje pouze jediná skutečnost – neomezené Vědomí.

Rámo, pokud ve vědomí vznikne myšlenka „jsem vnímání schopný “ nebo „jsem vnímání neschopný“, jde o mysl. A na základě této mylné myšlenky se pak objeví všechny další fyzické i psychické prvky.

- ↑ -