Jóga Vasištha

KNIHA TŘETÍ: O STVOŘENÍ

Příběh o Líle

Kdysi dávno žil na zemi král jménem Padma. Byl dokonalý ve všech ohledech a díky své povaze i svému jednání se mu dařilo pozvednout slávu dynastie. Ctil náboženské tradice, tak jako oceán uznává autoritu břehů. Podmanil si nepřátele, tak jako slunce rozptyluje temnotu. Jako oheň spálí seno na popel, tak vymýtil ve společnosti všechno zlo. Svatí muži se u něho scházeli, jako se scházejí bohové v nebi. Byl příbytkem ctnosti. Jako se psí víno chvěje při silném větru, tak se před králem na bitevním poli třásli jeho nepřátelé. Byl velmi vzdělaný a nic pro něj nebylo nemožné, stejně jako pro Pána Nárájanu.

Tento král měl ženu jménem Líla. Jakožto žena byla dokonalá a navíc velmi krásná. Vypadala jako vtělená bohyně Lakšmí, družka Pána Nárájany. Měla vybrané způsoby, jemnou mluvu, ladnou a rozvážnou chůzi a její úsměv zářil jako chladný svit měsíce. Byla milá a čestná. Měla útlé a jemné ruce a její tělo bylo čisté a svěží jako vody svaté řeky Gangy. Dotknout se jí přineslo stejnou blaženost jako osvěžení ve vodách Gangy. Byla velice oddána svému manželu Padmovi a uměla mu posloužit i ho potěšit.

Byla s králem jedno tělo jedna duše, sdílela jeho radost i bolest. Byla jeho druhým já, jen když se rozzlobil, nevyjadřovala zlobu, ale respekt.

- ↑ -

III.16

VASIŠTHA pokračoval:

Král Padma a královna Líla žili dokonalý život. Užívali si všeho dobrého, co život nabízel. Byli mladí a plni síly jako bohové a jejich vzájemná láska byla silná a čistá, bez přetvářky a strojenosti.

Jednoho dne si královna Líla pomyslela: „Tento vznešený král, jenž je mým manželem, mi je dražší než vlastní život. Co mám dělat, abychom on i já mohli žít a užívat si radostí života navěky? Podstoupím odříkání, jaké mi doporučí svatí muži, aby bylo moje přání splněno.“ Nato vyhledala shromáždění světců.

Svatí muži jí řekli: „Ó královno, odříkání a pokání, opakování manter a život v kázni ti jistě nadělí vše, co je pro člověka možné v tomto světě získat, ale fyzickou nesmrtelnost získat nelze!“

Královna jejich radu zvážila a rozhodla se: „Pokud bych umřela dříve než můj manžel, pak získám sebepoznání a osvobodím se od utrpení a zármutku. Kdyby mne však on měl opustit dříve, musím se už nyní snažit získat požehnání bohů, tak aby „džíva krále po smrti neopustil palác. Pak budu moci žít šťastně s vědomím, že on je stále se mnou.“

Takto rozhodnuta začala okamžitě, aniž by se o svém záměru zmínila králi, obětovat bohyni Sarasvatí. Jedla jednou za tři dny a před tím vždy prováděla oddané uctívání Pána, svatých mužů, mudrců, učitelů a učenců. Byla naprosto přesvědčena o tom, že její pokání přinese kýžený výsledek, a toto přesvědčení posilovalo její úsilí a odhodlání pokání podstupovat. Neodhalila králi své záměry, ani nedovolila, aby její služba králi utrpěla kvůli obětem a obřadům, jež prováděla. Poté, co své třídenní oběti provedla stokrát, zjevila se před ní královna Sarasvatí, aby jí udělila požehnání. Královna prosila: „Ó svatá Matko, uděl mi prosím dvojí požehnání. Nejprve prosím, ať poté, co král opustí tělo, zůstane jeho duše v paláci, a dále prosím, ať tě mohu vidět vždy, když se k Tobě pomodlím.“ Sarasvatí jí požehnání udělila a zmizela.

Čas neúprosně plynul. Král Padma byl smrtelně raněn v bitvě a v paláci zemřel. Královna byla zdrcená žalem. Jak ale byla ponořena ve svém truchlení, promluvil k ní hlas z nebe.

- ↑ -

III.17

HLAS BOHYNĚ SARASVATÍ mluvící z nebe:

Má dcero, zakryj královo tělo květinami, nepodlehne tak rozkladu a duše krále neopustí palác.

Líla tak udělala, ale přesto nebyla spokojena, cítila se jako bohatý člověk, jenž byl podveden a musí žít v chudobě. Modlila se k bohyni Sarasvatí a ta se jí ukázala.

BOHYNĚ SARASVATÍ řekla:

Proč naříkáš, má dcero? Utrpení je stejná iluze jako voda ve fatě morgáně.

LÍLA se zeptala:

Řekni mi prosím, kde je teď můj manžel.

SARASVATÍ odpověděla:

Ó Lílo, existují tři typy prostoru, psychologický prostor, fyzický prostor a neomezený prostor Vědomí, z nichž ten poslední je nejjemnější. Důkladným rozjímáním o neomezeném prostoru Vědomí lze vidět a zakoušet přítomnost člověka, například tvého manžela, jehož tělem je tento neomezený prostor, i když daného člověka nevidíš zde v tomto prostoru. Během toho, kdy omezené vědomí cestuje z jednoho místa na druhé, neomezený prostor Vědomí je stále zde. Jestliže se vzdáš všech myšlenek, teď a tady dosáhneš jednoty se vším. Obyčejně toho dosáhne jen ten, kdo pochopí neexistenci světa, ale ty to tak budeš mít díky mojí milosti.

VASIŠTHA pokračoval:

Líla začala rozjímat a okamžitě vstoupila do nejvyššího stavu vědomí, osvobozeného od všech rozptylujících představ (nirvikalpa). Byla v neomezeném prostoru Vědomí. Tam znovu uviděla krále. Seděl na trůně obklopen králi, kteří ho uctívali, mudrci a světci, kteří recitovali Védy, a též mnoha ženami a vojáky. Líla ho takto viděla, ale on neviděl ji, neboť představy člověka jsou viditelné jen pro něho, ne pro jiné. Viděla, že král má mladé tělo, a rovněž zde viděla mnoho členů královského dvora krále Padmy. Podivila se, že by byli též mrtvi!

Opět díky milosti bohyně se Líla vrátila zpět do paláce a viděla své služebníky spát. Vzbudila je a požádala, aby ihned svolali všechny členy královského dvora. Poslové je rychle shromáždili, takže se zanedlouho celý královský dvůr krále Padmy hemžil ministry, mudrci, služebnictvem, příbuznými a přáteli. Líla byla velmi potěšena, že je všechny vidí.

- ↑ -

III.18

VASIŠTHA řekl:

Když je Líla takto spatřila, byla zmatena. Pomyslela si: „Je divné, že se tito lidé vyskytují na obou místech zároveň – tam, kde jsem je viděla v mém rozjímání, a zde přímo přede mnou. Tak jako horu lze vidět v zrcadle i mimo něj, lze toto stvoření vidět ve vědomí i mimo něj. Ale co z toho je skutečné a co jen odraz? Musím to zjistit od bohyně Sarasvatí.“

Modlila se k bohyni, až ji uviděla sedět před sebou.

LÍLA se zeptala:

Ó Bohyně, snažně tě prosím o vysvětlení. To, v čem se tento svět zrcadlí, je naprosto čiré, nedělitelné a nelze to rozumem poznat. Svět existuje jako zrcadlení uvnitř a jako pevná hmota vně toho. Co je skutečné a co je jen odraz?

SARASVATÍ řekla:

Pověz mi nejprve, co chápeš jako skutečné a co jako neskutečné.

LÍLA odpověděla:

To, že jsem tady a ty jsi přede mnou, považuji za skutečné. Sféru, kde se nyní nachází můj manžel, považuji za neskutečnou.

SARASVATÍ řekla:

Jak může být důsledkem skutečného neskutečné? Mezi důsledkem a příčinou není v zásadě rozdíl. Tak jako v případě hliněné nádoby, jež udrží vodu, zatímco samotná hlína ne, vzniká tento rozdíl jen dalšími příčinami, jež do toho vstupují. Jaká byla hmotná příčina narození tvého manžela? Hmotné důsledky mají hmotné příčiny.

Pokud nenalezneš k danému následku bezprostřední příčinu, pak jistě existovala tato příčina v minulosti, v paměti. Paměť je stejně jako prostor prázdná. Celé stvoření je důsledkem této prázdnoty a proto stvoření je též prázdné. Stejně jako narození tvého manžela je jen iluzorní produkt paměti, já vidím veškeré stvoření jako iluzorní důsledek představ.

Budu ti vyprávět příběh, který ukazuje snovou podstatu tohoto stvoření. V čirém Vědomí v koutku mysli Stvořitele stála polorozpadlá svatyně s modrou kopulí. Bylo v ní čtrnáct pokojů coby světů. Tři pukliny tvořily tři dimenze prostoru a lampa byla sluncem. Hromádky hlíny byly horami, mraveniště byla městy a louže byly oceány. To je stvořený svět, vesmír. V jednom malém kousku vesmíru žil svatý muž se svoji ženou a dětmi. Byl zdravý a ničeho se nebál. Vykonával dobře náboženské i společenské povinnosti.

- ↑ -

III.19 - 21

SARASVATÍ pokračovala:

Svatý muž se jmenoval Vasištha a jeho žena Arundhatí (nebyli to však ti věhlasní Vasištha a Arundhatí). Když jednoho dne seděl svatý muž na vrcholku hory, uviděl, jak se k jejímu úpatí blíží procesí v čele s králem jedoucím na královském slonu a za ním vojsko a náklad věcí. Jak to světec spatřil, zrodilo se v jeho srdci přání: „Život krále je bohatý, plný potěšení a slávy, kéž bych mohl sedět na královském slonu a být následován takovým vojskem.“

Po nějakém čase světec zestárl a vzala si ho smrt. Jeho žena, jež mu byla velmi oddaná, se ke mně modlila. Prosila o tutéž milost jako ty, aby duše jejího manžela po jeho smrti neopustila dům, a já jí toto požehnání udělila.

Třebaže byl světec éterickou bytostí, tak se díky síle svého přání z minulého života stal mocným králem a panoval nad velkou říší, jež připomínala nebe na zemi. Jeho nepřátelé se ho obávali, ženy ho milovaly, vůči pokušení byl pevný jako skála, zrcadlil v sobě všechny svaté texty, naplňoval přání těch, kdo to potřebovali, a byl útočištěm svatých mužů. Byl vskutku úplňkem spravedlnosti.

Jeho žena též odložila tělo a dosáhla opětovné jednoty se svým manželem. Je to osm dní, kdy k tomu došlo.

Ó Lílo, tvým manželem a králem není nikdo jiný než onen svatý muž a ty sama nejsi nikdo jiný než jeho žena Arundhatí. To vše se z důvodu nevědomosti a zmatení zdá odehrávat v neomezeném Vědomí. A můžeš to považovat za skutečné, nebo neskutečné.

LÍLA se zeptala:

Ó Bohyně, všechno se mi jeví tak zvláštní a neuvěřitelné! Je to jako říci, že v hořčičném semínku je ukryt slon, že uvnitř malého zrnka bojuje komár se lvem, nebo že v lotosu se tyčí vysoká hora.

SARASVATÍ řekla:

Má milá, netvrdím nesmysly, říkám ti pravdu. Zní to neuvěřitelně, ale zdá se, že toto království je pouze v chatrči svatého muže v důsledku jeho touhy. Vzpomínky na minulost jsou zakryty a vy dva jste se znovu objevili. Smrt je jen probuzení ze sna. Zrození, které vzniká na základě přání, není o nic skutečnější než samo přání, podobně jako voda ve fatě morgáně.

SARASVATÍ pokračovala:

Tvůj dům, Lílo, ty sama, já a všechno ostatní není nic jiného než ryzí Inteligence, Vědomí. Tvůj dům je v domě světce Vasišthy. V prostoru vědomí jeho džívy existovaly řeky, hory a vše další. I poté, co bylo toto všechno „stvořeno“, zůstalo v domě světce všechno jako před tím. V každé částečce se nacházejí světy uvnitř světů.

LÍLA se zeptala:

Ó Bohyně, řekla jsi, že je to teprve osm dní, co světec zemřel, ale já a můj manžel Padma jsme přece spolu žili dlouhý čas. Jak lze vysvětlit tento rozpor?

SARASVATÍ řekla:

Ó Lílo, tak jako nemá pevné měřítko prostor, nemá jej ani čas. Protože svět a jeho stvoření jsou pouhá zdání, tak i okamžik a epocha jsou zdánlivé a nikoli skutečné. Mrknutím oka džíva projde iluzí smrti, zapomene na vše, co se událo, a v neomezeném prostoru Vědomí si pomyslí: „Jsem ten a ten, jsem syn toho a toho, je mi tolik a tolik let“. Není podstatný rozdíl mezi zakoušením tohoto či jiného světa, všechno jsou to myšlenkové formy v neomezeném Vědomí. Jako dvě vlny v témže oceánu. Poněvadž tyto světy nebyly nikdy stvořeny, nemohou zaniknout. Takový je zákon. Jejich pravou podstatou je Vědomí čili Inteligence.

Tak jako se ve snu děje zrození, smrt či milostný vztah, vše ve velmi krátkém čase a tak jako pro milence trvá jediná noc bez milované bytosti celou věčnost, tak si džíva mrknutím oka pomyslí na prožité i neprožité věci a hned poté si je představí jako skutečné. I ty věci, které neprožil ani neviděl, se před ním objevují jako ve snu.

Tento stvořený svět není nic jiného než vzpomínka nebo sen, vzdálenost nebo časové úseky jako okamžik či epocha jsou jen přeludy. Jedním ze způsobů poznání je paměť, ale existuje i způsob jiný, jenž není založen na vzpomínkách minulých zkušeností. A tím je nepředvídatelné a nahodilé setkání oddělené částečky s Vědomím, které může mít svůj účinek.

Osvobození znamená pochopit, že svět jako takový neexistuje. Není to pouhé odmítnutí existence ega a světa! To by bylo jen částečné pochopení. Skutečné osvobození znamená uvědomit si a pochopit, že neexistuje nic jiného než ryzí Inteligence.

LÍLA se zeptala:

Ó Bohyně, jak by mohlo dojít ke stvoření svatého muže a jeho ženy bez prvotního přeludu?

SARASVATÍ řekla:

Je to skutečně důsledek prvotní myšlenky Stvořitele Brahmy. Brahma v sobě nemá ukryté vzpomínky, neboť před stvořením došlo k zániku vesmíru a Brahma v tu chvíli dosáhl osvobození. Na začátku epochy se někdo ujme role Stvořitele tím, že si pomyslí: „jsem nový Stvořitel“, a přitom jde o shodu náhod. Jako když člověk vidí z kokosové palmy odlétat vránu přesně ve chvíli, kdy z palmy spadne kokos, a přesto ty dvě události spolu nesouvisí a nejsou na sobě závislé. Nesmíme pochopitelně zapomínat na to, že ačkoli se zdá, že události běží jedna za druhou, ve skutečnosti žádné stvoření neexistuje! Jediné neomezené Vědomí je samo o sobě představou i zkušeností. Neexistuje vztah příčiny a následku, „příčina“ a „následek“ jsou jen slova, nikoli fakta. Neomezené Vědomí je neomezeným Vědomím navždy.

LÍLA řekla:

Ó Bohyně, tvá slova jsou skutečným osvícením. Protože mi však nyní byla odhalena poprvé, není mé pochopení ještě dostatečně pevné. Přála bych si vidět dům světce Vasišthy.

SARASVATÍ řekla:

Ó Lílo, zbav se představy o sobě a získej ryzí duchovní vhled. Pouze Brahman může poznat a pochopit Brahman. Mé tělo je z čistého světla, z čirého Vědomí. Tvé tělo nikoli. Se svým tělem nemůžeš jít ani do míst svých vlastních představ, natož do oblasti představ někoho jiného. Získáš-li však světelné tělo, pak dům svatého muže uvidíš okamžitě. Ujišťuj sama sebe: „Nechám své tělo tady, přijmu tělo světelné a s ním se jako vůně kadidla přenesu do domu světce.“ A jako se voda smísí s vodou, sjednotíš se i ty s prostorem Vědomí.

Vytrváš-li v takovémto rozjímání, tvé tělo se zjemní a získá povahu čirého Vědomí. Proto já vidím své tělo jako Vědomí, kdežto ty ho tak nevidíš, neboť vidíš svět hmoty. Tak jako si nevědomý člověk klidně splete vzácný kámen s oblázkem. Taková nevědomost vznikne sama od sebe, ale zmizí pouze díky poznání a dotazování se po pravdě. Ve skutečnosti neexistuje ani tato nevědomost! Neexistuje neznalost, nevědomost, omezení ani osvobození. Neexistuje nic jiného než čiré Vědomí, ryzí Inteligence.

- ↑ -

III.22, 23

SARASVATÍ řekla:

Milá Lílo, tělo ve snu se zdá být skutečné, ale jakmile se probudíme a zjistíme, že šlo o sen, skutečnost takového těla je tatam. Stejně tak fyzické tělo udržované vzpomínkami a skrytými touhami uvidíme jako neskutečné, jestliže pochopíme, že jsou neskutečné ony vzpomínky a touhy. Jakmile skončí sen, uvědomíme si své fyzické tělo. Ustanou-li touhy, uvědomíme si své tělo duchovní. Skončí-li snění, přijde hluboký spánek. Zaniknou-li semínka myšlenek, jsme osvobozeni. Osvobození znamená, že neexistují semínka myšlenek. Zdá-li se, že osvícený mudrc prožívá a přemýšlí, jenom to tak vypadá. Ve skutečnosti je jako popel, jenž zachoval tvar spáleného předmětu. Hluboký spánek či bezvědomí se odlišují tím, že v těchto stavech semínka myšlenek existují, jen jsou schovaná a odpočívají.

Soustavným a vytrvalým cvičením můžeš pocit ega mírnit. Pak budeš přirozeně spočívat ve Vědomí a pozorovaný svět bude směřovat k zániku. Co rozumíme pojmem cvičení neboli abhjása?

Cvičení moudrých neboli abhjása znamená myslet na To jediné, mluvit o Tom jediném s ostatními a naprosto se Tomu jedinému oddat. Je-li rozum člověka naplněn krásou a blažeností, jsou-li vize člověka jasné a není-li v člověku touha po smyslových potěšeních, je to cvičení, abhjása. Je-li člověk upevněn v přesvědčení, že tento vesmír sám o sobě nikdy nebyl stvořen a nemůže tedy zaniknout, a neobjevuje-li se v člověku myšlenka: „toto je svět a toto jsem já“, je to cvičení, abhjása. Tehdy nevzniká chtění ani odmítání. Jestliže něco chceme nebo něco odmítáme a svoje chtění či odmítání se snažíme překonat vůlí, je to odříkání, nikoli pochopení.

V tuto chvíli nastal večer. Shromáždění se rozešlo, aby se znovu sešlo časně zrána následujícího dne.

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, Sarasvatí a Líla okamžitě vstoupily do hluboké meditace, nirvikalpa samádhi, a odpoutaly se od vědomí těla. Protože odložily všechny představy o světě, představa fyzického těla z jejich vědomí zmizela. Pohybovaly se volně ve svých duchovních tělech. Třebaže se zdálo, že v prostoru urazily obrovskou vzdálenost, byly stále na tomtéž místě, jen v jiné rovině vědomí.

- ↑ -

III.24, 25

VASIŠTHA pokračoval:

Držíce se za ruce, pomalu se Sarsvatí s Lílou snášely na místo velmi vzdálené místu, odkud se vydaly. Prostor byl čirý a zcela prázdný. Odpočaly si na vrcholku hory Méru v ose země, poté se jim naskytla nádherná podívaná, když překračovaly dráhu měsíce. Putovaly s obrovskými formacemi mraků, až vstoupily do neomezeného prostoru, lůna a zdroje nepřeberného množství bytostí v nezměrném množství světů.

Viděly sedm velkých hor, zářících jako ničivé ohně při zániku vesmíru, viděly zlaté pláně v okolí hory Méru a viděly i ty nejtemnější formy temnoty. Viděly siddhy, bytosti obdařené nadpřirozenými silami, viděly zástupy démonů, skřítků a dalších bytostí. Viděly vozidla pohybující se prostorem sem a tam, viděly zpívající a tančící nebeské nymfy, viděly spousty ptáků a zvířat, andělů, bohů i velkých jógínů s mnoha skvělými vlastnostmi a dovednostmi. Viděly příbytek Stvořitele Brahmy, boha Šivy i dalších. Jako dvě poletující včelky toulaly se po všech těchto místech. (Popis je v textu velmi barvitý a podrobný – poznámka S.V.)

Krátce lze říci, že viděly všechno, co bylo v mysli bohyně Sarasvatí a co Sarasvatí chtěla královně Líle ukázat. Svět vypadal jako lotos srdce. Okvětní plátky znamenaly směry (či kontinenty – viz dále), bahno, z něhož lotos vyrůstal, odkazovalo na podsvětí a kořen, kterým je lotos přidržován k zemi, znamená božského hada zvaného Šéša.

V lotosu srdce viděly kontinent zvaný Džambudvípa, skládající se z nesčetně zemí a oblastí. Džambudvípa je obklopený slaným oceánem. Za ním se nachází Šákadvípa obklopený oceánem mléka, Kušadvípa s oceánem sraženého mléka, Krunčadvípa s oceánem přepuštěného másla ghí, Šalmalidvípa s oceánem vína, Gomédadvípa s oceánem šťávy z cukrové třtiny a Puškaradvípa s oceánem sladké vody. Za tím následuje hrůzu budící vesmírná jáma a oslnivě zářící hora Lókalóka, na jejímž vrcholku se potkávají tři světy. Dále pak je ohromný les, velký severní oceán obklopující pól, jasné světlo polární záře a tak to pokračuje, až nakonec se rozléhá neomezený prostor, čirá prázdnota.

Poté, co Líla viděla oceány a hory, vládce světů, říše bohů, vysoké nebe a samotné lůno země, ocitla se zpátky a spatřila svůj dům.

- ↑ -

III.26

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, Sarasvatí s Lílou vešly do domu světce. Na celou rodinu dolehl velký smutek a v důsledku jejich truchlení působil dům skličujícím dojmem. Protože Líla díky své jógické praxi čistého poznání dosáhla schopnosti okamžitě materializovat své myšlenky, přála si, aby ona i Sarasvatí vypadaly před příbuznými jako obyčejné ženy. Tak se i stalo, avšak z obou žen vycházela záře, která v domě naráz rozptýlila veškerou chmurnou atmosféru.

Nejstarší syn zemřelého světce je přivítal a protože je považoval za lesní bohyně, řekl jim: „Ó bohyně, jistě jste sem přišly, abyste ulevily našemu smutku. Neboť je přirozeností božských bytostí, že utěšují druhé v jejich trápení.“

Obě ženy se muže zeptaly: „Řekni nám, jaká je příčina vašeho smutku, který jak se zdá, postihl všechny přítomné.“

Syn světce odvětil: „Ó bohyně, zde v tomto domě žil zbožný muž se svou oddanou ženou a oba vedli ušlechtilý život. Nedávno opustili své děti, dům i dobytek a vystoupili na nebe. Tím jakoby svět pro nás ztratil smysl. Pohleďte, i ptáci naříkají, bozi smutkem roní slzy deště a stromy každého rána roní zase slzy rosy. Moji rodiče jistě opustili tento svět, aby odešli do světa nesmrtelných.“

Když to Líla uslyšela, položila ruku na hlavu muže a jeho trápení okamžitě ustalo. Jak to uviděli ostatní, byli i oni smutku ihned zbaveni.

RÁMA se zeptal:

Ó svatý muži, proč se Líla svému synovi nezjevila jako jeho skutečná matka?

VASIŠTHA odvětil:

Ten, kdo pochopil neskutečnost hmotných věcí, vidí všude jen jediné nerozdělené Vědomí. Ten, kdo sní, tento svět nevidí, stejně jako člověk v hlubokém kómatu, který vidí jiné světy. Líla pochopila Pravdu. A pro toho, kdo pochopil, že neexistuje nic jiného než Brahman, jediné neomezené Vědomí, nezbývá prostor pro syna, přítele či manžela. I to, že Líla požehnala svého syna položením ruky na jeho hlavu, bylo spontánní vyjádření milosti Brahman, nikoli čin založený na mateřském citu.

- ↑ -

III.27

VASIŠTHA pokračoval:

Když takto potěšily truchlící rodinu, obě ženy zmizely a členové rodiny se rozešli do svých příbytků. Líla se obrátila na Sarasvatí s otázkou, ale pochopitelně ve stavu, v jakém obě byly, neměla jejich těla ani povahu hmotnou jako země, ani psychosomatickou jako životní dech. Byly jako objekty ve snu, které spolu navzájem komunikují.

LÍLA se zeptala:

Jak je možné, že tady nás členové rodiny viděli, zatímco když jsme navštívily mého královského manžela, tak ten nás nezpozoroval?

SARASVATÍ odpověděla:

U svého královského manžela jsi byla připoutaná k představě „já jsem Líla“, kdežto nyní jsi oddělené vědomí těla již překonala. Dokud v člověku přetrvává vědomí duality, nemůže jednat jakožto neomezené Vědomí a nemůže ho ani pochopit. Stejně jako ten, kdo v danou chvíli stojí na slunci, neví, jak chutná chladivý stín stromu. Kdybys přišla za svým manželem nyní, mohla bys s ním komunikovat jako dřív.

LÍLA řekla:

Ó Bohyně, na tomto místě byl můj muž světcem a já jeho ženou. Právě tady jsem byla královnou, když můj královský manžel zemřel, a právě tady nyní opět vládne! Vezmi mě prosím tam, kde se s ním budu moci vidět.

SARASVATÍ řekla:

Lílo, ty a tvůj manžel jste spolu prošli mnoha inkarnacemi. Tři z nich již znáš. Nyní v tomto životě král upadl do léčky světa a představuje si, že je silný a šťastný vládce. Třebaže z duchovního hlediska je celý svět prožíván tady, z hmotného hlediska jde o sféru nepředstavitelně vzdálenou. V neomezeném Vědomí, v každé jeho částečce, vesmíry přicházejí a odcházejí jako částice prachu, které jsou vidět v pruhu slunečních paprsků procházejících škvírou ve střeše.

LÍLA začala vzpomínat:

Ó Bohyně, od doby, co jsem se jako odraz vynořila v neomezeném Vědomí, jsem prošla osmi sty zrozeními. Teď to vidím. Byla jsem nymfou, nemravnou ženou, hadem, ženou lesního kmene, pak v důsledku svých špatných činů popínavou rostlinou a díky blízkosti mudrců zase dcerou mudrce. Dále jsem byla králem, pak kvůli dalším špatným skutkům komárem, včelou, ptákem, rybou a opět nebešťankou, pak želvou, labutí a znovu komárem. A též jsem byla nebeskou nymfou, které všichni nebešťané padali k nohám. Tak jako balancujeme při hledání rovnováhy, tak jsem se nechala uvěznit na houpačce opakujících se existencí, v samsáře.

- ↑ -

III.28

RÁMA se zeptal:

Ó svatý muži, jak bylo pro obě ženy možné cestovat do vzdálených galaxií, jak překonávaly všechny překážky během dlouhé cesty vesmírem?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, kde je vesmír, kde jsou galaxie a kde jsou překážky? Obě ženy zůstaly v komnatě královny. Právě tam světec Vasištha vládl jako král Vidúratha, který byl nejprve králem Padmou. To vše se dělo v čirém prostoru Vědomí a tam není vesmír, vzdálenost ani překážky.

Obě ženy hovoříce spolu vyšly z pokoje paláce a vydaly se k vesnici na vrcholku hory. Krása a vznešenost hory byla nepopsatelná. Všechny domy ve vesnici byly pokryty květy, které padaly ze stromů. Mladé ženy spaly v pokojích na postelích z obláčků. Domy byly ozářeny světlem.

Díky tomu, že Líla s velkou intenzitou praktikovala jógu moudrosti, dosáhla plného poznání minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Připomněla si minulost a obrátila se k Sarasvatí.

LÍLA řekla:

Ó Bohyně, před nějakým časem jsem byla starou ženou a žila zde v této vesnici. Byla jsem ve všech směrech oddána správnému životu, ale nikdy jsem nepátrala po podstatě Já. Nedotazovala jsem se: „Kdo jsem já a co je tento svět?“. Můj manžel byl rovněž dobrý, spravedlivý a učený muž, ale jeho vnitřní inteligence též nebyla probuzena. Byli jsme příkladem správného chování a učili druhé, jak mají žít.

Nato Líla ukázala Sarasvatí svůj předchozí příbytek.

LÍLA pokračovala:

Podívej, zde je moje nejmilejší kráva. Kvůli mé nepřítomnosti přestala jíst a po celých osm dní ustavičně naříká. V tomto místě můj manžel vládl jako král. Díky své silné touze a tomu, že bylo předurčeno, že bude králem, stal se jím během krátké doby osmi dní, ačkoli se zdálo, jakoby uběhla spousta času. Stejně jako se vzduch pohybuje prostorem nepozorován, tak můj manžel žije neviděn v prostorách tohoto domu. A zde na nepatrném prostoru si představujeme království zaujímající obrovskou plochu. Já i můj manžel nejsme nic jiného než čirá Inteligence a přesto se z důvodu tajuplné síly Máji neboli Iluze zdá, že se v království nacházejí stovky hor a pohoří. Vskutku úžasné. Přála bych si jít do hlavního města království, kde můj manžel nyní žije a vládne. Pojďme, neboť co je nemožné pro toho, kdo je snaživý a vytrvalý?

- ↑ -

III.29, 30

VASIŠTHA řekl:

Královna Líla spolu s bohyní Sarasvatí vystoupaly do nebe, prolétly oblastí Polárky, říší dokonalých mudrců, říšemi, kde sídlí bozi i Stvořitel Brahma, dostaly se za Gólóku, říši Šivy, říši manuů i osvícených mudrců. Zde Líla viděla, jak jsou Slunce i Měsíc daleko pod nimi a téměř neviditelné.

SARASVATÍ řekla Líle:

Má milá, musíš se dostat ještě dále, až na samý vrcholek stvoření. Vše, co jsi viděla, je jen pár částí, které pocházejí právě odtud.

Brzy dosáhly vrcholku, neboť odhodlání těch, kteří mají vědomí čiré a nezkalené, je pevné jako diamant.

Tam Líla viděla, že stvoření je obaleno vrstvami vody, ohně, vzduchu a prostoru a za tím vším je čiré Vědomí, ryzí Inteligence. Tato nejvyšší neomezená Inteligence je čirá, klidná a bez iluzí, usazená ve své vlastní nádheře. Zde Líla spatřila bezpočet stvořených světů vznášejících se jako částice prachu pozorované v pruhu světla. Džívové, kteří v těchto světech přebývají, určují pomocí svých představ tvar a povahu světů. Díky základní podstatě tohoto neomezeného Vědomí se všechno opakovaně objevuje a zase navrací do klidu silou svých vlastních myšlenek. Je to celé jako dětská hra.

RÁMA se zeptal:

Co lidé rozumí slovy „nad“ a „pod“, jestliže pravdivé je jen to, co je neomezené?

VASIŠTHA odvětil:

Ó Rámo, když mravenec přelézá kulatý kámen, je „dole“ to, co je pod jeho nohama, a „nahoře“ to, co je za jeho zády. Podobně o těchto směrech mluví lidé.

Z bezpočtu vzniklých světů, jsou v některých pouze rostliny, jinde vládnou Brahma, Višnu, Rudra a další bohové a někde není nic. V některých je jen oceán, jinde jsou skály, některé obývají pouze červi a převládá tam temnota, jiné jsou ozářeny jasný světlem a sídlí zde bohové. Některé vypadají, že směřují k rozplynutí, u jiných se zdá, že brzy skončí destrukcí a zánikem. Protože Vědomí existuje všude a neustále, dochází na všech místech a ve všech časech k neustálému vzniku a zániku světů. To vše je propojeno záhadnou všudypřítomnou silou. Ó Rámo, všechno existuje v jediném neomezeném Vědomí, všechno z tohoto Vědomí vzniká a samo Vědomí je vším, co je.

- ↑ -

III.31 – 40

VASIŠTHA pokračoval:

Když to vše Líla nahlédla, spatřila znovu komnatu paláce a v ní tělo krále, pohřbené pod záplavou květů. Zrodila se v ní obrovská touha spatřit králův další život. Okamžitě vystoupala na vrcholek stvoření a poté se dostala do říše, jíž nyní její manžel vládl.

Jeho království začal právě v tu dobu obléhat mocný vládce, jenž vládl nad oblastí Sindhu. Obě ženy se přenesly nad bitevní pole, kde se již mnoho nebeských bytostí chystalo stát svědky bitvy i hrdinských činů velkých bojovníků.

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, řekni mi, kdo z vojáků ve válce je hrdina a kdo lidská zrůda či válečný zločinec?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, kdo se účastní boje, jenž je v souladu s pokyny svatých knih, a bojuje za bezúhonného spravedlivého krále, tak ať už vyhraje, nebo v bitvě padne, je hrdinou. Kdo bojuje jménem nespravedlivého vládce, který má zálibu v mučení lidí a zohyzďování jejich těl, tak i když v boji padne, je válečným zločincem a přijde do pekla. Kdo bojuje, aby chránil dobytek, světce, přátele, či ty, jimž poskytl přístřeší, je ozdobou nebes. Ten, kdo bojuje za krále či pána, který týrá a mučí lidi, přijde do pekla. Do nebe se může dostat jen ten, kdo zemře v čestném boji, zatímco ten, kdo bojuje nečestně, i kdyby v bitvě padl, do nebe nepřijde.

Ó Rámo, Líla viděla shůry dvě obrovské armády, jak se k sobě přibližují s odhodláním utkat se v bitvě. (Zde následuje podrobný popis obou armád a rozmístění vojenských jednotek a dále je tu popsána zuřivá bitva i následné hrůzné scenérie; to vše je v tomto překladu vynecháno - poznámka S.V.)

Když přišel večer, manžel Líly svolal své ministry, aby společně rokovali o vývoji událostí. Potom šel spát.

Obě ženy opustily místo, z něhož pozorovaly zuřivou bitvu, a přenesly se jako vánek do komnaty, v níž spal král.

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, tělo se jeví jako velké a těžké, jak může projít nepatrnou škvírou?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, pro toho, kdo je pevně svázán s představou fyzického těla, není možné škvírou projít. Vnitřní přesvědčení „jsem tělo, omezené ve svém pohybu“ se pak projeví jako překážka, ale není-li přítomno první, není přítomno ani druhé.

Tak jako voda vždy zůstane vodou a bude téci dolů, tak jako oheň bude věrný své přirozenosti a bude směřovat vzhůru, tak Vědomí vždy zůstane Vědomím. Avšak ten, kdo to nepochopil, nemůže zakoušet jemnost a pravou podstatu Vědomí. Jaké je pochopení, taková je mysl. Proto pochopení znamená mysl. A přece nasměrování mysli lze pomocí velkého úsilí změnit. Jednání člověka je v souladu s jeho myslí, tj. pochopením.

Jak by mohl být omezen v pohybu ten, kdo ví, že jeho tělo má duchovní podstatu? Ve skutečnosti každé tělo, ať je kdekoli, není nic jiného než čiré Vědomí. V důsledku představ vyvstávajících v srdci člověka se však tělo jeví jako něco, co přichází a odchází. Jediné neomezené Vědomí je tak individuálním vědomím, tedy myslí jedince, a zároveň prostorem, tedy i hmotou. Proto může duchovní tělo vstoupit kamkoli a jít, kam ho touhy jeho srdce povedou.

Ó Rámo, tuto povahu a schopnost má vědomí každého člověka. Každý člověk má však jinou představu o světě. Smrt a podobné zkušenosti jsou jako zánik vesmíru, noc kosmického Vědomí. Jakmile vědomí jedince spěje ke konci, probudí se jedinec do svého vlastního myšlenkového stvoření, jež je zhmotněním jeho představ, myšlenek a iluzí. Stejně jako po zániku vesmíru kosmické Bytí stvoří svět, jedinec si stvoří svůj vlastní svět po své smrti.

Božstva jako Brahma, Višnu i Šiva, dále též mudrci a světci dosahují během zániku vesmíru konečného osvobození a jejich zrození v novém cyklu stvoření nevychází z minulých vzpomínek. Co se týče ostatních, jejich nové zrození po smrti je ovlivněno otisky, jež zůstaly v mysli z různých zážitků a zkušeností minulého života.

VASIŠTHA pokračoval:

Stav těsně po smrti, kdy lze říci, že člověk není ani zde ani tam a jeho vědomí jakoby se probouzelo, se nazývá pradhána, což znamená hmotná podstata či nehybný stav Vědomí. Považuje se jak za vnímající, tak za vnímání neschopný. Nazývá se též duchovní podstata či neprojevená podstata. Právě ta odpovídá za vzpomínky či jejich nepřítomnost, a tím i za další zrození.

Jakmile se tato duchovní podstata začne probouzet a v jejím vědomí se zhmotní pocit ega, vznikne pět základních prvků (prostor, vzduch, oheň, voda a země), časoprostorové kontinuum i vše ostatní, co je třeba k fyzickému zrození a existenci. To vše potom zhoustne do své hmotné podoby a během stavů bdění a snění dává vzniknout pocitu fyzického těla. Ve skutečnosti je to všechno vytvořeno duchovním tělem džívy.

Jakmile představa „já jsem tělo“ zapustí hluboké kořeny, duchovní tělo vytvoří fyzické charakteristiky těla, například oči a uši, ačkoli to vše jsou jen vibrace, pohyb mysli. A třebaže se všechny zdají skutečné, jsou stejně skutečné (nebo neskutečné) jako zážitek sexuálního potěšení ve snu.

Kdekoli člověk umírá, právě tam vidí džíva všechno dění. Právě v prostoru Vědomí si džíva představuje, že „toto je svět a toto jsem já“ a věří, že je zrozen a užívá si světa, třebaže svět není nic jiného než prostor, stejně jako samotný džíva! Džíva si myslí: „To je můj otec, to má matka, to je mé bohatství, zde jsou mé dobré skutky a tady, běda, ty špatné“, představuje si: „Teď jsem malé dítě a teď už mladík…“ a všechno to vidí ve svém srdci a své mysli.

Stvořený svět připomíná les a tento les vyrůstá v srdci každého džívy. Kdekoli člověk umírá, právě tehdy a tam spatří takový les. Ve vědomí jednotlivých džívů se bezpočet světů neustále rodí a zase zaniká, podobně jako se rodí a uvadají listy stromů v tomto lese stvoření. Stejně tak v nekonečném běhu světa vzniklo a zase zaniklo bezpočet Brahmů, Višnuů, Rudrů a Sluncí. V tomto smyslu se zakoušení stvořeného světa nesčetněkrát událo, děje se nyní a bude se dít i v budoucnosti, neboť nejde o nic jiného než o pohyb mysli, která je neoddělitelně spjatá s Vědomím. Ve skutečnosti není mentální činnost nic jiného než Vědomí a toto Vědomí je nejvyšší Pravda.

- ↑ -

III.41

VASIŠTHA pokračoval:

Obě ženy vstoupily do komnaty krále jako dvě bohyně, každá zářící jako měsíc na obloze. Královo služebnictvo pod jejich vlivem upadlo okamžitě do spánku. Jakmile se posadily ke králi, ten se vzbudil a pohlédl na ně. Okamžitě před nimi padl na zem a uctil jejich svaté nohy květinami. Sararsvatí probudila svou vůlí králova ministra, aby Líle pověděl o původu a předcích krále.

Ministr sdělil ženám, že tento král jménem Vidúratha je potomkem legendárního krále jménem Ikšváku, jeho otcem byl Nabhóratha, který Vidúrathovi, tehdy desetiletému, předal vládu a odešel do ústraní, aby se věnoval duchovnímu životu.

Sarasvatí poté položila ruce na hlavu krále a díky jejímu požehnání si král vzpomněl na všechny skutečnosti svých předchozích zrození.

VIDÚRATHA se zeptal Sarasvatí:

Ó Bohyně, jak je možné, že ačkoli je to sotva den, co jsem zemřel, zdá se mi, že jsem v tomto těle žil celých sedmdesát let a pamatuji si všechno z doby, kdy jsem byl v tomto těle mladý?

SARASVATÍ odpověděla:

Ó králi, právě v okamžiku tvé smrti a na místě tvé smrti se projevilo všechno to, co zde vidíš. Vše se odehrává ve vesnici nahoře na kopci, kde žil svatý muž Vasištha. Jde o jeho svět, uvnitř něhož je svět krále Padmy, a ve světě krále Padmy je zase svět, v němž jsi nyní ty. Žiješ v něm a myslíš si: „Toto jsou moji příbuzní, moji poddaní, moji ministři a moji nepřátelé“. Domníváš se, že vládneš zemi a vykonáváš náboženské obřady, že jsi bojoval s nepřáteli a byl jimi poražen. Domníváš se, že nás nyní vidíš,vzdáváš nám úctu a přijímáš od nás osvícení. Myslíš si: „Překonal jsem všechno utrpení, zakouším nejvyšší blaženost a měl bych se ustálit v pochopení Absolutna, Pravdy“.

To vše nezabere žádný čas, podobně jako se během jediného snu může odehrát celé životní drama. Ve skutečnosti ses nenarodil ani nezemřeš. Vidíš, jak to všechno bylo, ačkoli vlastně nevidíš, neboť není-li všechno nic jiného než jediné neomezené Vědomí, kdo potom může co vidět?

VIDÚRATHA se zeptal:

Pak tedy moji ministři ani nejsou nezávislé bytosti?

SARASVATÍ odpověděla:

Pro osvíceného je tu jen jediné neomezené Vědomí a představy „já jsem a oni jsou“ pro něj neexistují.

Jakmile Vasištha domluvil, den se nachýlil ke konci a v rozpravě se pokračovalo zase příštího rána.

- ↑ -

III.42

SARASVATÍ pokračovala:

Nezralému, dětinskému člověku, který je přesvědčen o tom, že tento svět je skutečný, se svět jako skutečný opravdu jeví. Je to podobné tomu, když dítě uvěří v duchy a přízraky a ti jej pak v životě pronásledují. Je-li člověk okouzlen zdobením náramku, nevidí za jeho krásou zlato. Komu učaruje nádhera paláců, měst a přepychu, nevidí neomezené Vědomí, které jediné je skutečné.

Tento svět je jen dlouhý sen. Pocit ega a falešná představa o tom, že tu jsou druzí, je stejně skutečná (či neskutečná) jako věci viděné ve snu. Jedinou Skutečností je neomezené Vědomí, jež je ryzí, neměnné, všudypřítomné a všemohoucí a jehož podstatou je Absolutno (nikoli objekt či něco poznatelného). Ať se toto Vědomí projevuje kdekoli a jakkoli, je to vždy To, Absolutno. Představuje-li si pozorovatel, že vidí lidské bytosti, lidské bytosti se objeví. Je-li podstata, v tomto případě neomezené Vědomí, skutečná, je skutečné vše, co je na ní založeno, přestože Skutečností je tato podstata sama. Stvořený svět a veškeré bytosti v něm nejsou nic jiného než dlouhý sen. Ty jsi skutečný pro mě, já jsem skutečná pro tebe a všichni ostatní jsou skuteční pro tebe i pro mě. A tato relativní skutečnost je jako skutečnost věcí ve snu.

RÁMA se zeptal:

Jestliže se ve snu člověka objeví město, pak si město žije svým životem, jako by bylo skutečné. To je to, co svými slovy naznačuješ, mudrci?

VASIŠTHA odpověděl:

Je to tak, Rámo. Protože je sen o městě založen na tom, co je skutečné, tedy neomezeném Vědomí, zdá se toto snové město skutečné. Potom však není rozdíl mezi bdělým stavem vědomí a spánkem se sny. Co je skutečné v jednom, je neskutečné v druhém. Oba tyto stavy mají tutéž povahu.

Právě proto jsou objekty bdělého stavu i snění stejně neskutečné, s výjimkou neomezeného Vědomí, na němž se toto vše promítá.

Sarasvatí vyložila králi učení a požehnala mu.

SARASVATÍ řekla:

Ať tě štěstí a přízeň provází. Pochopil jsi, co mělo být pochopeno, a teď nám dovol odejít.

VIDÚRATHA řekl:

Ó Bohyně, brzy opustím toto místo, tak jako člověk ve spánku přechází z jednoho snu do druhého. Snažně tě prosím, ať moji ministři a má dcera mohou jít se mnou.

Sarasvatí mu přislíbila jeho přání splnit.

- ↑ -

III.43

SARASVATÍ řekla:

Ó králi, v této bitvě zemřeš a po smrti tohoto těla se s dcerou i ministry vrátíš do hlavního města předchozího království. My dvě nyní odejdeme, jak jsme přišly, a vy dorazíte v příslušném čase za námi. Neboť jinak běží kůň, jinak slon a jinak velbloud.

VASIŠTHA pokračoval:

Jakmile Sarasvatí domluvila, přihnal se královský posel se zprávou, že nepřítel zaútočil na město. V důsledku ohnivých střel je město v plamenech. Obě ženy, král i ministři se vrhli k oknům a naskytl se jim hrůzný pohled.

Ve městě začalo rabování a odevšad byl slyšet křik drancujících nepřátel. Domy byly zahaleny hustým dýmem. Z oblohy sršel oheň. Ohnivé střely opisovaly na nebi dráhu tvaru půlměsíce. Střely těžké jako kámen nacházely svůj cíl a ničily domy, ulice i prostranství mezi domy.

Král spolu s ostatními slyšel žalostný nářek obyvatel. Odevšad se ozýval pláč, kvílení i srdcervoucí křik žen a dětí. Někdo bědoval: „Ach, tato žena ztratila otce, matku, bratra i své malé dítě, a třebaže sama nezemřela, neštěstí ji zlomilo srdce.“ Jiný křičel: „Rychle utečte, dům se brzy zřítí!“ A někdo jiný zase: „Podívejte, snad žádný dům neunikl zkáze!“ Střely pršely jako velká průtrž, jež předchází konec světa. Prostranství mezi domy vypadalo otřesně, všechny stromy byly sežehnuty ohněm. Z bitevního pole vysílali nepřátelé do vzduchu obrovské střely sršící oheň, před nímž nebylo úniku. Všude po městě byly zátarasy. Muži hnaní touhou vnikali do hořících domů a hledali ženy. Nepřátelé odvlekli i ženy z královského harému. Plačíce a bědujíce nevěděly tyto urozené dámy, co dělat: „Ach běda, kdo nám v této hrozné chvíli pomůže?“, naříkaly obklopené nepřátelskými vojáky.

Taková je sláva a nádhera království či říše.

- ↑ -

III.44

VASIŠTHA pokračoval:

Mezitím dorazila královna. První dáma harému ji uvedla ke králi a promluvila k němu: „Vaše Výsosti, všechny ostatní dámy z harému byly násilně odvlečeny nepřítelem. V tomto neštěstí, jež nás postihlo, nám může pomoci jen Vaše Výsost.“

Král se poklonil Sarasvatí a omluvil se, že musí odejít na bitevní pole, aby se postavil nepříteli. Svoji manželku zanechal s bohyní v paláci.

Osvícená Líla byla ohromena, když viděla, že královna se jí podobá jako vejce vejci.

LÍLA se zeptala Sarasvatí:

Ó Bohyně, jak je možné, že je královna úplně stejná jako já? Jak jsem vypadala za mlada, ona vypadá nyní. A též tito ministři jsou stejní jako ministři v našem paláci. Pokud jsou to jen obrazy či předměty naší fantazie, mají vůbec schopnost vnímat? Jsou obdařeny vědomím?

SARASVATÍ odvětila:

Jakmile se v člověku zrodí obraz či vize, je tato představa ihned zakoušena. Vědomí jakožto subjekt, který pozoruje, se stává objektem pozorování. Dojde k tomu přesně v tom okamžiku, kdy se ve Vědomí utvoří obraz světa. Prostor, čas, trvání či vztah subjektu a objektu nevznikají z hmoty, neboť pak by musely být hmotné. Co je zobrazeno ve vědomí člověka, vyzařuje i ven.

To, co je považováno za skutečný svět bdělého stavu, není o nic skutečnější než svět zakoušený ve snu. Během snu neexistuje svět bdělého stavu a během bdění neexistuje sen. Stejně tak odporuje smrt životu. Během života neexistuje smrt a ve smrti neexistuje život. Neboť to, co udržuje jednu zkušenost, není přítomno v druhé.

Člověk nemůže říci, zda je skutečný či neskutečný. Může pouze říci, že jeho podstata je skutečná. Svět existuje v Brahman pouze jako představa, pojem. Svět není skutečný ani neskutečný podobně jako had ukrytý v kusu provazu. Stejně je tomu s existencí džívy. Džíva zakouší svá vlastní přání a představuje si, že prožívá něco, co už prožíval dříve. K tomu přidá nějaké nové zážitky, které se starým někdy podobají, jindy ne. Všechny takové zážitky, ačkoli jsou ve své podstatě neskutečné, jako skutečné vypadají. To je případ ministrů i ostatních. Tato královna Líla existuje jako výsledek obrazu utvořeného ve Vědomí. Tak existuješ i ty, já a všichni ostatní. Pochop to a spočívej v klidu a míru.

- ↑ -

III.45, 46

DRUHÁ LÍLA řekla Sarasvatí:

Ó Bohyně, uctívám Sarasvatí a ona se zjevuje v mých snech. Protože vypadáš stejně jako ona, domnívám se, že nemůžeš být nikdo jiný než Sarasvatí. Snažně tě prosím o požehnání. Pokud můj manžel padne v bitvě, nechť mohu jít za ním v těle, které nyní mám, ať půjde kamkoli.

SARASVATÍ odpověděla:

Má milá, uctívala jsi mne oddaně po dlouhý čas, proto ti tvé přání splním.

PRVNÍ LÍLA řekla Sarasvatí:

Tvá slova nikdy nelžou a tvá přání se vždy plní. Řekni mi prosím, proč jsi neumožnila mně cestovat v tomtéž těle z jedné roviny Vědomí do druhé.

SARASVATÍ odvětila:

Má drahá Lílo, já ve skutečnosti nikomu nic neumožňuji. Každý džíva si svůj stav zaslouží podle svých skutků.

Jsem pouze božstvo vládnoucí nad inteligencí všech bytostí. Jsem síla jejich vědomí a jejich životní síla. Živá bytost do sebe pojme nějakou formu energie a ta přinese během času své plody. Ty jsi toužila po osvobození a získala jsi je. Můžeš to považovat za plody svého odříkání a uctívání božstev, ale je to samo Vědomí, jež tě obdařilo těmito plody. Může se nám zdát, že ovoce padá z nebe, ale ve skutečnosti padá ze stromu.

VASIŠTHA pokračoval:

Mezitím co spolu obě ženy takto hovořily, král Vidúratha nasedl na svůj skvostný válečný vůz a vydal se do bitvy. Naneštěstí neodhadl dobře síly svoje a protivníkovy a ocitl se přímo mezi řadami nepřátel.

Obě Líly, Sarasvatí i princezna, jíž Bohyně udělila své požehnání, sledovaly hroznou bitvu z komnaty paláce.

Nebe pokryly střely od obou armád. Všude se rozléhal válečný ryk a město bylo zahaleno v oblaku prachu a kouře. Ve chvíli, kdy se král Vidúratha ocitl mezi nepřáteli, palba zesílila a ohnivé střely zasahovaly své cíle s dunivými zvuky khut-khut, tuk-tuk, džhun-džhun.

- ↑ -

III.47 – 50

DRUHÁ LÍLA se obrátila k Sarasvatí:

Ó Bohyně, prosím řekni mi, máme-li tvé požehnání, proč nemůže můj manžel bitvu vyhrát?

SARASVATÍ odvětila:

Král Vidúratha mě po dlouhou dobu uctíval, ale neprosil o vítězství v bitvě. Jakožto Vědomí, jež dlí ve vědomí každého člověka, dávám každému to, oč žádá. O cokoli mě člověk prosí, tím ho obdařím. Je přirozené, že oheň dává teplo. Král žádal o osvobození a dostane tedy osvobození.

Na druhé straně král ze Sindhu též uctíval božstva a žádal o vítězství v bitvě. Král Vidúratha bude tudíž v boji poražen, vrátí se k vám a časem dosáhne osvobození, zatímco král ze Sindhu válku vyhraje a bude jakožto vítěz vládnout zemi.

VASIŠTHA pokračoval:

Zatímco ženy pozorovaly bitvu, vyšlo nad obzor slunce, jakoby chtělo být svědkem poslední fáze této hrozné bitvy. Obklopeni tisíci vojáky, bojovali oba králové proti sobě. Jejich zbraně byly různých tvarů i velikostí. Některé, třebaže jednohlavňové, se po výstřelu rozpadly na tisíce kousků a v počtu doslova desetitisíců zasahovaly cíl.

Oba králové si byli v chrabrosti i síle rovni. Vidúratha měl tyto kvality vrozené, zatímco nepřítel je obdržel jako požehnání od Pána Nárájany. V úžasu přihlíželi vojáci obou armád tomuto boji.

Když už to vypadalo, že Vidúratha vyhraje a druhá Líla to nadšeně sdělovala Sarasvatí, nepřítel se právě v tom okamžiku objevil nezraněn. Každý smrtící útok jednoho musel druhý odrážet protiúderem. Na střely s hadím jedem byl užíván protijed, vodní střely se střetávaly s ohnivými a oba králové používali zbraň boha Višnua.

Králové ztratili své vozy a pokračovali v boji na zemi. Vidúratha se v příhodný okamžik pokusil naskočit na nový vůz, ale v tu chvíli byl sražen nepřítelem k zemi. Jeho tělo bylo přeneseno do paláce, který díky přítomnosti Sarasvatí byl před nepřáteli uchráněn.

- ↑ -

III.51, 52

VASIŠTHA pokračoval:

Brzy poté, co byl král Vidhúratha poražen, nastal ve městě naprostý chaos a zmatek. Král ze Sindhu prohlásil svého syna za nového krále, jeho poddaní se radovali a ministři urychleně chystali korunovaci. Nová vláda neprodleně vyhlásila své zákony, které měly v zemi obnovit mír a pořádek.

Ihned poté, co druhá Líla spatřila, jak byl král Vidúratha sražen k zemi, upadla do bezvědomí.

PRVNÍ LÍLA se obrátila k Sarasvatí:

Ó Bohyně, pohleď, můj manžel se chystá vypustit duši.

SARASVATÍ řekla:

Má drahá, celý ten zuřivý boj, ničení a smrt jsou stejně skutečné jako sen. Není tu království, není tu stát. Vše se nachází v domě světce Vasišthy na vrcholku kopce. Tento palác, bitevní pole i všechno ostatní není nikde jinde než v komnatách tvého vlastního paláce. Ve skutečnosti je tam celý svět. V domě světce Vasišthy je svět krále Padmy. V paláci a ve světě krále Padmy se nachází vše, co vidíš tady. Všechno je to jen pouhá představa, přelud, halucinace. Jediné, co existuje, je Skutečnost, která nebyla stvořena a nemůže být zničena. Jediné, co existuje, je neomezené Vědomí, které nevědomý člověk vnímá jako svět.

Tak jako pro spícího člověka je skutečné město, o němž se mu zdá, tak v nepatrné částečce existují tři světy, v těchto světech existují malé částečky a každá zase obsahuje tři světy.

Druhá Líla, která upadla do bezvědomí, se mezitím dostala do světa, v němž leželo tělo jejího manžela, tentokrát jako krále Padmy.

PRVNÍ LÍLA se zeptala:

Ó Bohyně, řekni mi, jak se tam již druhá Líla mohla dostat a co jí tam lidé řekli?

SARASVATÍ odpověděla:

Stejně jako jste obě dvě jen představami krále Padmy, jsme také král i já snovými objekty. Kdo toto ví, objekty smyslového vnímání nevyhledává. V neomezeném Vědomí jsme si jeden druhého vytvořili v našich představách. Ty sama jsi byla druhou Lílou, v rozkvětu mladosti, která mě uctívala a prosila, aby se nikdy nestala vdovou, a proto ještě před smrtí krále Vidúrathy z tohoto světa odešla. Má drahá, ty jsi oddělené, individuální vědomí, kdežto já jsem kosmické Vědomí a já způsobuji, že se to vše děje.

- ↑ -

III.53

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, druhá Líla, jež dostala požehnání Sarasvatí, se vznesla k nebi a tam se setkala se svou dcerou. Požádala ji, aby ji dovedla tam, kde se nachází její manžel, král Vidúratha. Dívka i matka tedy odletěly pryč.

Nejprve prolétly sférou mraků, vystoupaly nad vzduchovou sféru a překročily dráhu Slunce směrem k hvězdnému nebi. Pokračovaly dál a dál přes říši Brahmy Stvořitele a říše bohů Višnua i Šivy až na samý vrcholek vesmíru. To vše se dělo podobně, jako může z lahve plné ledu vyzařovat chlad, aniž by se lahev rozbila. Pochopitelně, že to Líla, jejíž duchovní tělo bylo složené ze zhmotněných myšlenek, všechno prožívala uvnitř sebe.

Líla pokračovala dál až za tento svět, překročila oceány a další prvky obklopující tento vesmír a vstoupila do neomezeného Vědomí, v němž existuje bezpočet vesmírů, které o sobě vzájemně nevědí.

Vstoupila do jednoho z vesmírů, opět prošla sférami bohů, až vešla do města a dostala se do paláce, kde leželo tělo krále Padmy ukryté pod záplavou květů. Avšak běda, když se rozhlédla kolem, nikde nenašla svoji dceru. Ta záhadně zmizela. Druhá Líla poznala v králi svého muže a domnívala se, že se jakožto válečník, jenž padl v hrdinném boji, dostal do nebe hrdinů. I začala královo tělo ovívat a při tom si pomyslela, že je nejpožehnanější mezi lidmi, když se sem díky milosti bohyně Sarasvatí mohla fyzicky přenést.

PRVNÍ LÍLA se zeptala bohyně Sarasvatí:

Co dělali královi sluhové, když druhou Lílu uviděli?

SARASVATÍ odvětila:

Král, služebnictvo krále i všichni ostatní nejsou nic jiného než neomezené Vědomí. A poněvadž základem všeho je odraz neomezeného Vědomí, jež je skutečné, a poněvadž je tu přesvědčení, že vymyšlený stvořený svět má svůj řád, tak se bytosti navzájem poznají. Manžel řekne: „Toto je má žena“ a manželka řekne: „Toto je můj muž“.

Druhá Líla se nemohla do nové říše dostat ve svém vlastním fyzickém těle, neboť světlo nemůže existovat společně s temnotou a dokud je v člověku nevědomost, nemůže se objevit poznání. Když v člověku uzraje poznání týkající se duchovního těla, pak jeho fyzické tělo přestane být považováno za skutečné. A to bylo požehnání, jež jsem jí udělila. Ten, kdo přijme mé požehnání, si myslí: „Jsem přesně takový, jak jsi mě svou milostí přiměla si o sobě myslet.“ Proto si nyní myslí, že dosáhla manželova příbytku ve svém fyzickém těle. Člověk může z nevědomosti vidět hada v kusu provazu, ale provaz se nemůže chovat jako had.

- ↑ -

III.54

SARASVATÍ řekla:

Jen ti, kdo dosáhli poznání, se mohou povznést do duchovních říší, nikdo jiný. Tato Líla takové poznání nemá, proto si jen představuje, že dosáhla města, v němž její manžel přebývá.

OSVÍCENÁ LÍLA řekla:

Nechť je to, jak pravíš, ó Bohyně, ale řekni mi prosím, jak získávají věci své vlastnosti. Jak získá oheň své teplo, led svůj chlad či země svoji pevnost? Jak se poprvé objeví vesmírný řád čili nijati, nebo zrození a smrt?

SARASVATÍ řekla:

Má drahá, během zániku vesmíru celý vesmír zmizel a pouze neomezené Brahman zůstalo bez pohnutí. Toto Brahman, jehož podstatou je Vědomí, pocítí „Já jsem“ a poté „jsem částice světla“. A tak zakouší pravdu tohoto tvrzení uvnitř sebe sama. Také si v sobě představuje existenci rozmanitých bytostí a protože jeho podstatou je ryzí a absolutní Vědomí, jeví se tento imaginární stvořený svět jako skutečné stvoření, s objekty různé povahy přesně podle představ neomezeného Vědomí.

Cokoli, kdekoli a jakkoli bylo neomezeným Vědomím během prvního stvoření vymyšleno, to vše zde s danými vlastnostmi zůstává. Takto zde vznikl pevný řád.

Ve skutečnosti je tento řád neoddělitelně spjat s neomezeným Vědomím. Všechny objekty a jejich vlastnosti jsou v něm potenciálně přítomné i během zániku vesmíru. Kam jinam by měly zmizet? A navíc jak by se z něčeho mohlo stát nic? Zlato, jež se projevuje jako náramek, nemůže najednou být bez formy.

Pak tedy přestože všechny prvky stvořeného světa jsou naprostou prázdnotou, byla-li na začátku určitá vlastnost v představě daného prvku, zůstane tak až dosud. Vše závisí na úhlu pohledu, neboť vesmír nebyl vlastně vůbec stvořen a jediné, co existuje, je neomezené Vědomí, nic jiného. Je povahou projeveného světa, že ač neskutečný, zdá se být skutečným.

Takový je řád vesmíru čili nijati, který až dosud nic nedokázalo změnit. Neomezené Vědomí si samo v sobě představilo všechny prvky, samo v sobě je zakouší a tato zkušenost se jeví jako zhmotnělá.

SARASVATÍ pokračovala:

Podle řádu, jenž existoval při prvním stvoření, jsou lidské bytosti obdařeny délkou života sta, dvou set, tří set či čtyř set let. Zkrácení či prodloužení doby života závisí na čistotě nebo nečistotě daného území, doby, činnostech a také látek, které jsou používány či konzumovány. Kdo následuje doporučení svatých textů, ten si užívá dobu života, kterou tyto texty slibují. Člověk tedy prožívá dlouhý či krátký život, až dojde k jeho konci.

OSVÍCENÁ LÍLA řekla:

Ó Bohyně, prosím pouč mne o smrti. Je smrt příjemná nebo nepříjemná? A co se děje po smrti?

SARASVATÍ řekla:

Jsou tři typy lidí, má milá: hlupáci, ti, kteří se cvičí v koncentraci a meditaci, a jógíni neboli ti, kdo jsou obdařeni inteligencí. Hlupáci, kteří nepraktikovali koncentraci a meditaci a byli vydáni na milost a nemilost vnějších sil, zakouší s příchodem smrti velká muka, zatímco ti druzí odcházejí v radosti a ze své vlastní vůle.

Hlupáci zakoušejí uvnitř sebe děsivě pálivé pocity, začnou těžce a namáhavě dýchat a jejich tělo pomalu ztrácí barvu. Vstupují do husté tmy a vidí hvězdy za bílého dne. Dostávají závrať a jsou zmateni, neboť vidí zemi jako prostor a nebe jako pevnou zem. Blouzní a zakoušejí všechno možné – padají do studně, pronikají do skály, řídí rychlý vůz, rozpouštějí se jako sníh, jsou taženi na provazu, jsou odvanuti jako stéblo trávy atd. Chtějí o svém utrpení mluvit, ale nejsou toho schopni. Postupně jejich smysly ztrácí sílu, nejsou schopni ani myslet, až upadnou do nevědomí a nevědomosti.

OSVÍCENÁ LÍLA se zeptala:

Třebaže je každý člověk obdařen osmi údy, zakouší celou tu agónii a nevědomost. Proč je tomu tak?

SARASVATÍ odvětila:

Takový je řád, jenž byl ustaven neomezeným Vědomím na začátku stvoření. Jestliže životní dech nemůže volně proudit, přestává člověk žít. Ale to vše je zdánlivé. Jak může přestat existovat neomezené Vědomí? Člověk není nic jiného než neomezené Vědomí. Kdo umírá a kdy? Komu toto neomezené Vědomí patří a jak by mohlo? I kdyby zemřely milióny těl, neomezené Vědomí se tím neumenší.

- ↑ -

III.55

OSVÍCENÁ LÍLA řekla:

Pokračuj prosím ve výkladu o zrození a smrti. Nasloucháním tvým slovům se mé poznání jistě prohloubí.

SARASVATÍ řekla:

Jakmile přestane plynout životní dech, stane se vědomí jedince zcela pasivním. Pamatuj však, Lílo, že Vědomí je čiré, věčné a neomezené, nevzniká ani nezaniká. Je tady neustále, v bytostech pohyblivých i nepohyblivých, na nebi, na horách, v ohni i ve vzduchu. Jakmile životní dech ustane, říkáme, že je tělo mrtvé, netečné. Životní dech se vrací tam, odkud pochází, tedy do vzduchu, a Vědomí osvobozené od vzpomínek a tužeb zůstává jakožto Já.

Malou éterickou částečku, jež vlastní vzpomínky a touhy, nazýváme džíva. Džíva se zdržuje v blízkosti mrtvého těla a označujeme to také jako „préta“, oddělená duše. Tento džíva nyní opouští své myšlenky i vše, co do té doby poznal, a jakoby ve snu či denním snění vnímá zase jiné věci.

Po dočasném výpadku vědomí si začne džíva představovat, že vidí jiné tělo, jiný svět a jiný život.

Ó Lílo, existuje šest druhů oddělených duší. Jsou tu duše hříšné, a to zlé, horší a nejhorší, a duše ctné, a to dobré, lepší a nejlepší. Pochopitelně je lze dělit ještě dále.

Nejhorší z duší podstupují hrozná muka v pekle a než přijde konec jejich utrpení, rodí se jako nejrůznější živé bytosti. Mohou také po dlouhou dobu existovat jako stromy. V případě hříšných duší může dočasný výpadek vědomí trvat i velmi dlouhý čas. Střední hříšníci mají výpadek vědomí také poměrně dlouhý a rodí se pak jako červi a zvířata. Nejmenší hříšníci se brzy opět zrodí jako lidské bytosti.

Nejlepší ze ctných jdou do nebe, těší se životem v nebi a poté se rodí do dobrých a bohatých rodin. Střední mezi ctnostnými jdou zase do sféry nebešťanů a vracejí se na zem jako děti bráhmanů. I ctnostní musejí po nebeských radovánkách projít říší polobohů, aby zakusili následky nepravostí, kterých se někdy dopustili.

SARASVATÍ pokračovala:

Každá oddělená duše zakouší plody svých minulých činů. Nejprve je tu představa „jsem mrtev“ a poté myšlenka „poslové boha smrti mě odnášejí pryč“. Ctnostné duše si představují, že jdou do nebe a průměrní hříšníci se vidí stát před božím soudem, kde je bůh smrti přezkoumává a soudí na základě záznamu o skutcích jejich minulého života, zvaném Čitragupta.

Cokoli džíva vidí, to zakouší. Neboť v tomto prázdném prostoru Vědomí není nic takového jako čas nebo skutek. Džíva si představuje, že ho bůh smrti posílá do nebe (nebo pekla), kde si užívá nebeských radovánek (nebo zakouší pekelná muka) a že se pak rodí do nového života, tak jak mu bůh smrti určil.

V tom okamžiku vstupuje džíva do mužského těla, poté přestupuje do těla ženského a přichází na svět, kde prožívá život v souladu s plody svých minulých skutků. Tam sílí a zase slábne jako měsíc na obloze, a podstupuje stáří a opět smrt. Tak se to opakuje stále dokola, dokud není džíva osvícen poznáním Já.

OSVÍCENÁ LÍLA se zeptala:

Ó Bohyně, řekni mi prosím, jak to všechno bylo od samého začátku.

SARASVATÍ odpověděla:

Hory, lesy, země a obloha, to všechno není nic jiného než neomezené Vědomí. Právě Ono je veškerým bytím a veškerou skutečností. Proto se zdá, že kdykoli se toto čiré neomezené Vědomí projevilo, přijalo jakoukoli formu a stalo se čímkoli. A tak je tomu dosud. Jakmile vstoupí do těla životní dech a začne různé části těla uvádět do pohybu, řekneme, že tělo žije. Takové živé tělo existovalo již na samém počátku stvoření. Jestliže se tělo, do něhož vstoupil životní dech, nemůže pohybovat, jde o stromy a rostliny. Jen malá část neomezeného Vědomí se stává inteligencí v těle a vstupem do těla vytváří různé orgány, jako například oči.

Ať si Vědomí představí, že je čímkoli, danou formu hned přijímá. Toto Já všech věcí tudíž existuje ve všech tělech, a to buď s možností pohybu u pohyblivých těl, nebo s nemožností pohybu u nepohyblivých těl. A takto všechna těla existují i nyní.

SARASVATÍ pokračovala:

Jestliže si tato inteligence, jež je součástí neomezeného Vědomí, představila sama sebe jako strom, stala se stromem. Jestliže si představila, že je skálou či trávou, stala se skálou či trávou. Není rozdíl mezi objekty vnímání schopnými a vnímání neschopnými, není rozdíl mezi objekty, které mohou myslet a těmi netečnými. Věci se ve své podstatě neliší, neboť neomezené Vědomí je přítomno ve všem stejně. Rozdíly jsou tu jen proto, že se inteligence ztotožňuje s různými objekty a totéž neomezené Vědomí se pak v těchto objektech nazývá různými jmény. Totéž neomezené Vědomí se tak skrývá za červy, mravenci i ptáky. Zde nemá smysl žádné porovnávání, není tu žádný rozdíl. Tak jako lidé žijící v severních zemích neznají obyvatele jižních oblastí a tudíž se s nimi nepoměřují. Každý nezávislý objekt existuje tak, jak je, aniž by se odlišoval od jiných. Vymezování rozdílů mezi objekty vnímajícími a vnímání neschopnými, je jako rozdělovat žáby na ty, které se narodily ve skále, a ty, které se narodily venku, a považovat jednu za vnímání neschopnou, kdežto druhou za vnímající.

Inteligence, která je částí neomezeného Vědomí, je všude a je vším. Ať si na samém počátku stvoření představila sebe jako cokoli, stala se tím a od té doby takto setrvala.

Pomyslela si, že je prostorem, pomyslela si, že je proudícím vzduchem, pomyslela si, že je neschopna vnímat, pomyslela si, že je vnímající bytost. To všechno jsou jen představy inteligence. Takové jevy nejsou skutečností, třebaže se to jako skutečné jeví.

Ó Lílo, myslím, že se král Vidúratha chystá vejít do těla krále Padmy.

OSVÍCENÁ LÍLA řekla:

Ó Bohyně, pojďme tedy za ním.

SARASVATÍ řekla:

Král Vidúratha se začíná přizpůsobovat egu krále Padmy a představuje si, že přechází do jiného světa. Pojďme za ním, avšak svojí vlastní cestou, neboť člověk nemůže kráčet cestou druhého.

- ↑ -

III.56

VASIŠTHA pokračoval:

Mezitím životní dech opustil tělo krále Vidúrathy, podobně jako ptáci opustí strom, který má spadnout. Královo vědomí vystoupilo do prostoru v éterické podobě. Líla a Sarasvatí ho uviděly a vydaly se za ním. V období těsně po smrti se vědomí vytratilo, ale hned poté se éterická forma stala vědomou a král si představil, že vidí i hmotné tělo, s nímž příbuzní vykonali příslušný smuteční obřad.

Král pak cestoval na jih až k příbytku boha smrti, jenž prohlásil, že se král nedopustil žádných zlých skutků, a nařídil svým poslům, aby králi dovolili vstoupit do jeho předchozího těla, nabalzamovaného těla krále Padmy.

V tom okamžiku se džíva krále Vidúrathy přenesl do vesmíru, kde leželo tělo krále Padmy, a dostal se až do jeho paláce. Král Vidúratha byl s tělem krále Padmy spojen skrze pocit ega, podobně jako zůstává člověk cestující do vzdálených zemí spojen s místem, na němž si zakopal poklad.

RÁMA se zeptal:

Ó svatý muži, může člověk získat éterickou formu, třebaže jeho příbuzní neprovedou pohřební obřad, jak je třeba?

VASIŠTHA řekl:

Ať je obřad vykonán dobře nebo ne, tak pokud oddělený jedinec věří tomu, že jej příbuzní vykonali, éterickou formu získá. Člověk je tím, co má ve vědomí, to je známá pravda. Věci, tedy objekty a substance, se objevují na základě představivosti jedince, na základě jeho myšlenek a představ. A představy člověka zase vznikají na základě věcí. Představa či víra člověka dokáže proměnit jed v nektar a podobně se pomocí silné víry může neskutečný objekt stát skutečností. Nikdy a nikde nemůže být důsledek bez své příčiny, proto tu nejsou ani představy či myšlenky. Z důvodu jediného neomezeného Vědomí, jež je bez příčiny, tedy nikdy nic nevzniklo ani nebylo stvořeno. O tom neměj pochyb.

V každém případě oddělené duši, pokud nešlo o skutečně zlého a krutého člověka, velmi pomůže, jestliže příbuzní zemřelého vykonají pohřební rituál s opravdovou vírou.

Pojďme se vrátit do paláce krále Padmy. Líla a Sarasvatí se znovu přenesly do tohoto krásného paláce a vstoupily do komnaty, kde leželo královo tělo. Všichni královi služebníci spali hlubokým spánkem.

- ↑ -

III.57

VASIŠTHA pokračoval:

Líla a Sarasvatí zde uviděly druhou Lílu, jak sedí vedle těla krále Padmy a oddaně na krále hledí. Ony ji viděly, ona je však nikoli.

RÁMA se zeptal:

Bylo řečeno, že první Líla, když seděla u krále, dočasně opustila své tělo a vydala se na cestu s bohyní Sarasvatí ve svém éterickém těle. Nyní se však o těle první Líly vůbec nemluví.

VASIŠTHA odpověděl:

Jakmile se první Líla stala osvícenou, představa ega o jejím éterickém skutečném bytí se vzdala spojení s hrubým hmotným tělem a to se rozplynulo, jako když roztaje sníh. Ve skutečnosti to byly jen falešné představy Líly, které vytvořily zdání fyzického těla. Jestliže se člověku ve snu zdá, že je srnou, bude snad tuto srnu po probuzení hledat? V mysli zmatených lidí se to, co není skutečné, jeví jako skutečné, ale jakmile je tato iluze rozptýlena (jakmile dojde k poznání, že tu není had, ale jen provaz, co hada připomínal), pomatené představy zmizí. Falešné přesvědčení o skutečnosti neskutečného je hluboce zakořeněno kvůli neustále opakovaným představám.

Člověk se může přemisťovat z jednoho éterického těla do druhého, aniž by musel jedno tělo zničit. Je to podobné tomu, když ve snu přijímá jednu formu za druhou, aniž by se předchozí vzdával. Tělo jógína je vskutku neviditelné, éterické, třebaže se jako viditelné jeví očím nevědomého člověka. Ten si pak na základě své nevědomosti myslí, že „jógín je mrtev“. Neboť kde je tělo, které existuje a které umírá? To, co je, je. Zmizela pouze iluze!

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, stane se pak fyzické tělo jógína éterickým tělem?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, kolikrát jsem ti to už říkal a ty to stále nechápeš! Je tu pouze éterické tělo a to se z důvodu přetrvávající iluze zdá spojené s tělem fyzickým. Jestliže nevědomý člověk, ztotožněný se svým fyzickým tělem, umře a toto tělo je spáleno, stále má jemnohmotné tělo. Stejně tak jógín osvobozený během života má tělo éterické.

Fyzické tělo je jen iluze nevědomého člověka, není skutečné. Není rozdílu mezi fyzickým tělem a nevědomostí. Myslet si, že je to dvojí, znamená samsáru, koloběh života a smrti.

- ↑ -

III.58

VASIŠTHA pokračoval:

Mezitím Sarasvatí zadržela džívu krále Vidúrathy, aby ještě nevstupoval do těla krále Padmy.

OSVÍCENÁ LÍLA se zeptala Sarasvatí:

Ó Bohyně, kolik času uplynulo od doby, kdy jsem se tu posadila a oddala se meditaci?

SARASVATÍ odvětila:

Má milá, od chvíle, kdy jsi vstoupila do meditace, uběhl již měsíc. Během prvních patnácti dnů se tvé tělo, které bylo vystaveno horku vznikajícímu v důsledku pránájámy, vypařilo a padlo k zemi jako suchý list. Pak ztvrdlo a vychladlo. Ministři se domnívali, že jsi odešla z vlastní vůle, a tělo spálili. Nyní dle svého přání ses zde objevila v éterickém těle. Nejsou v tobě žádné vzpomínky na minulé životy ani skryté touhy z předchozích inkarnací. Neboť jakmile je mysl ustálena a přesvědčena o své éterické podstatě, je fyzické tělo zapomenuto, tak jako člověk v dětství zapomeneme na svůj embryonální život. Dnes je třicátý první den a ty jsi zde. Pojď, ukážeme se druhé Líle.

Jak je druhá Líla uviděla, padla jim uctivě k nohám.

SARASVATÍ řekla druhé Líle:

Pověz nám, jak ses sem dostala.

DRUHÁ LÍLA řekla:

Když jsem v paláci krále Vidúrathy upadla do bezvědomí, nějaký čas jsem o sobě nevěděla. Pak jsem uviděla své jemnohmotné tělo, jak stoupá k nebi a nastupuje do vzdušného vozu, který mě přiváží sem. A zde jsem spatřila krále Vidúrathu, jak tu leží v záplavě květin. Myslela jsem, že je vyčerpaný z bitvy, proto jsem ho nebudila, ale jen ovívala vějířem.

V tu chvíli nechala Sarasvatí džívu krále Vidúrathy vstoupit do těla krále Padmy. Král se probudil, jako by byl jen spal. Obě Líly se mu poklonily.

KRÁL se zeptal osvícené Líly:

Kdo jsi ty, kdo je tato žena a kde se tu vzala?

OSVÍCENÁ LÍLA odvětila:

Pane, já jsem tvoje žena z tvého předchozího vtělení, která tě stále doprovází, stejně jako slovo je vždy doprovázeno svým významem. Tato Líla je tvoje další žena, je to můj obraz, mnou vytvořený tobě k potěše. A tam na zlatém trůně sedí sama bohyně Sarasvatí, která je tu s námi díky našemu šťastnému osudu.

Jak to král Vidúratha slyšel, posadil se a bohyni pozdravil. Sarasvatí mu dala jako požehnání dlouhý život, bohatství a osvícení.

- ↑ -

III.59, 60

VASIŠTHA pokračoval:

Jakmile Sarasvatí udělila králi požehnání, zmizela. Král a královna se vřele objali a královští služebníci, kteří měli strážit jeho tělo, procitli a radovali se, že je král opět naživu.

Radost byla v celé zemi. Široko daleko si ještě dlouho lidé vyprávěli, jak se královna Líla vrátila z onoho světa s druhou Lílou, jakožto darem pro krále. Král si od osvícené Líly vyslechl, co vše se za poslední měsíc událo. Dále pokračoval ve vládě a užíval si tří světů jakožto milosti, kterou mu udělila Sarasvatí a jež si bezpochyby zasloužil svým vlastním úsilím.

To byl příběh o Líle, který jsem ti nyní pověděl do všech podrobností. Rozjímání o něm odstraní z tvé mysli i nejnepatrnější přesvědčení o skutečnosti toho, co vnímáš. Ale popravdě řečeno, lze-li odstranit jen to, co je skutečné, jak se pak člověk může zbavit toho, co skutečné není? Není tu nic, co by mělo být odstraněno, neboť cokoli se zdá v tvých očích existovat, není nic jiného než neomezené Vědomí. A bylo-li něco stvořeno, i to vzniklo skrze Něj a uvnitř Něho samého. Všechno je, tak jak je, nic nebylo nikdy stvořeno. Lze říci, že to, co se zdá existovat, je stvoření Máji, iluze. Ale ani Mája není skutečná!

RÁMA řekl:

Pane, jak skvělý obraz nejvyšší Pravdy jsi mi poskytl! Avšak svatý muži, je ve mně neukojitelný hlad po nektaru tvých osvícených slov. Odhal mi prosím tajemství času. V příběhu o Líle byl celý život prožit někdy za osm dní, jindy za měsíc. Jsem z toho zmatený. Jsou snad v různých světech různá měřítka času?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, cokoli si člověk v sobě svoji vlastní myslí představuje, právě to taky prožívá. Člověk může i nektar zakoušet jako jed, pokud ho za jed považuje. Z přátel se stávají nepřátelé a z nepřátel přátelé podle vnitřního naladění a postoje člověka. Člověk vnímá danou věc přesně v souladu se svým vnitřním cítěním. Pro trpícího člověka trvá jedna noc jako celá epocha, zato noc strávená v radovánkách je v mžiku pryč. Ve snu není rozdíl mezi okamžikem a epochou. Život Manua není nic víc než půldruhé hodiny pro Brahmu, celý život Brahmy je Višnuův jediný den a život Višnua je jako den Šivy. Pro mudrce, jehož vědomí překonalo všechna omezení, neexistuje den ani noc.

VASIŠTHA pokračoval:

Jógín ví, že právě myšlení člověka udělá ze sladké věci hořkou a naopak, udělá z přátel nepřátele a naopak. Stejným způsobem může v sobě člověk jen změnou úhlu pohledu a neustálým snažením rozvíjet chuť do studia svatých knih a různých cvičení, která ho dříve nezajímala. Neboť tyto vlastnosti se nenacházejí v objektech, ale pouze ve způsobu myšlení jedince. Tak jako člověk, který trpí mořskou nemocí, vidí houpat se svět kolem sebe, tak je nevědomý člověk přesvědčen o tom, že vlastnosti přebývají v objektech. Tam, kde stojí zeď, vidí opilec jen prázdné místo a skřet, který neexistuje, může zabít zmateného člověka.

Tento svět není nic jiného než záchvěv Vědomí v prostoru. Zdá se existovat, stejně jako se v očích nevědomého člověka zdá existovat skřet. To všechno je jen Mája, neboť mezi neomezeným Vědomím a zdánlivou existencí světa neexistuje rozpor. Je to jako úžasný sen člověka, který je vzhůru.

Ó Rámo, na podzim stromy shazují listí, aby na jaře na týchž stromech vyrašily listy nové, jež byly uvnitř ukryty. Stejně tak tento stvořený svět po celou dobu existuje v absolutním Vědomí. Nemusí být vždy vidět. Tekutost, která se ukrývá ve zlatu, též není vždy zřejmá. Když stvořitel jedné epochy dosáhne osvobození a stvořitel nové epochy vytváří v mysli nový svět, nejsou ani tyto představy nic jiného než neomezené Vědomí.

RÁMA se zeptal:

Jak je možné, že král i jeho poddaní zakoušeli tutéž skutečnost?

VASIŠTHA odpověděl:

Je to proto, že mysl každého džívy má základ v jediném neomezeném Vědomí. I poddaní tedy byli přesvědčeni, že je to jejich král. Myšlenkové vibrace jsou neoddělitelně spjaty s Vědomím, jsou zcela přirozené a nepotřebují ke svému vzniku žádný důvod. Tak jako je pro diamant přirozený jeho lesk, tak v králově mysli vzniká myšlenka „já jsem král Vidúratha“. A tak to udělají všechny bytosti ve vesmíru. Jestliže se mysl člověka ustálí v pravdě, jež se týká neomezeného Vědomí, dosáhne stavu nejvyššího osvobození. Závisí to na vlastním úsilí jedince a jeho touze po osvobození. Člověk je přitahován dvěma opačnými směry, k pochopení Absolutna neboli Brahman, a k bláhovému přijímání skutečnosti světa. To, po čem člověk touží s větší intenzitou, vyhrává! Jakmile člověk překoná nevědomost, pak jsou všechny matoucí představy o neskutečném navždy rozptýleny.

- ↑ -

III.61

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, vysvětli mi prosím stručně ještě jednou, jak vzniknou poprvé a bez jakékoli příčiny iluzorní představy „já“ a „svět“.

VASIŠTHA odvětil:

Všechny věci jsou obdařeny inteligencí stejným způsobem, a tudíž to nestvořené je vždycky vším, je to Já všech věcí. Když užíváme vyjádření „všechny věci“, je to jen slovní obrat, neboť existuje pouze neomezené Vědomí neboli Brahman. Tak jako neexistuje rozdíl mezi zlatým náramkem a zlatem, nebo mezi vlnou a vodou, neexistuje ani rozdíl mezi vesmírem a neomezeným Vědomím. Vědomí samo o sobě je vesmírem, ale vesmír jako takový není Vědomím. Náramek je vyroben ze zlata, ale zlato není vyrobeno z náramku. Tak jako považujeme člověka a jeho končetiny za jeden celek, stejně tak chápeme, že přítomnost neomezeného Vědomí ve všech bytostech neznamená jeho rozdělení.

K neomezenému Vědomí patří to, že nelze pochopit jeho neomezenou povahu. Ta se projevuje jako „já“ a „svět“, přičemž tyto představy vznikají v neomezeném Vědomí podobně, jako lze na mramoru nalézt nejrůznější křivky a obrazy, aniž by tam byly záměrně vyryté. Tak jako vlny na klidném moři existují pouze ukryté v možnosti, tak v neomezeném Vědomí existuje v možnosti stvořený svět, stvoření. Slovo „stvoření“ nepoukazuje k něčemu druhému, odlišnému. Stvoření se nenachází v neomezeném Vědomí a neomezené Vědomí není obsaženo ve stvoření. Nejsou vůči sobě v odděleném vztahu.

Neomezené Vědomí pohlédne na vlastní inteligenci, jako by byla oddělená, třebaže od něho oddělená není, podobně jako od větru není oddělen jeho pohyb, a ve chvíli, kdy se toto falešné oddělení objeví, vznikne ve Vědomí představa prostoru, která se silou Vědomí projeví jako prvek prostor. Později Vědomí přijme představu vzduchu a poté ohně, přičemž na základě těchto představ se projeví oheň a světlo. Dále se tu objeví představa vody a s ní spojená vlastnost chutě a představa země s vlastnostmi vůně a pevnosti. Tak vzniknou a projeví se prvky vody a země.

VASIŠTHA pokračuje:

Zároveň s tím totéž neomezené Vědomí přijme představu jednotky času, rovné jedné milióntině doby mrknutí oka, a z ní odvodí časovou linii, která vede až k epoše a zahrnuje několikero opakování po sobě jdoucích čtyř věků, každý o délce trvání jednoho kosmického stvoření. Samotného neomezeného Vědomí se to však nijak nedotýká, neboť to nemá začátek, střed ani konec a není v něm vznik ani zánik, jež jsou podstatné pro každé časové trvání.

Neomezené Vědomí samo o sobě je Skutečností, neustále probuzenou a osvícenou, a i se stvořeným světem je stále stejné. A je to neomezené Vědomí, jež je zároveň neosvíceným projevením stvořeného světa, ale i po tomto stvoření je stále stejné. Je stále totéž. Jakmile jedinec ve svém Já a skrze Já pochopí, že Vědomí znamená Absolutno či Brahman, pak jej zakouší ve všem a pociťuje jej jako jedinou energii prostupující všemi jeho údy.

Lze říci, že tento projevený svět je skutečný jen v tom smyslu, že jde o projev Vědomí a přímou zkušenost, a je neskutečný, chopí-li se ho mysl a smyslové orgány. Vítr je chápán jako skutečný ve svém pohybu, ale není-li tu pohyb, vítr neexistuje. A projevený svět je taktéž chápán dvojím způsobem, jako skutečný i jako neskutečný. Projevení podobné fatě morgáně neexistuje odděleně od nejvyššího Brahman.

Stvoření existuje v Brahman, tak jako je klíček rostliny v semínku, tekutost ve vodě, sladkost v mléce a pálivost v chilli papričce, ale v důsledku nevědomosti se zdá být na Brahman nezávislé a od něj oddělené. Pro existenci světa jakožto čirého odrazu v nejvyšším Brahman neexistuje žádný důvod. Jakmile je tu představa stvoření, stvořený svět se zdá existovat, jakmile je díky vlastnímu úsilí pochopeno nestvořené, pak tu žádný stvořený svět není.

Nikdy nikde nic nebylo stvořeno a nikdy nikde nic nespěje ke konci. Nejvyšší Brahman je vše, je nezrozené a stálé, je to nejvyšší mír a čiré Vědomí. V každé částečce se projevují světy uvnitř světů. Co je jejich příčina a jak vznikají?!

Pokud a jakmile se člověk zbaví představ „já“ a „svět“, je osvobozen. Jedinou překážkou je představa „já jsem toto“. Ten, kdo pozná neomezené Vědomí jako bezejmennou a bezforemnou podstatu vesmíru, zvítězí nad samsárou, koloběhem života a smrti.

- ↑ -

III. 62, 63

RÁMA se zeptal:

Je zřejmé, že jediné, co existuje, je Brahman, ó mudrci! Proč se ale potom objevují ve světě mudrci a lidé poznání, jakoby je seslal bůh? A co je vlastně bůh?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, existuje síla či energie tohoto neomezeného Vědomí, jež je neustále v pohybu. Je skutečností všech nevyhnutelných budoucích událostí, neboť proniká všemi časovými epochami. Díky této síle je povaha každé věci ve vesmíru určena. Tato Čit šakti (síla Vědomí) se též nazývá Mahásatta (Velká existence), Maháčitti (Velká inteligence), Mahášakti (Velká síla), Mahádršti (Velké vidění), Mahákríja (Velké konání či Velký konající), Mahódbháva (Velká změna) či Maháspanda (Velký pohyb). Právě tato síla dává všem věcem jejich charakteristické vlastnosti. Ale tato síla není na nejvyšším Brahman nezávislá a není od něho oddělená. Je stejně skutečná jako vzdušný zámek. Mudrci slovně rozlišují pojmy Brahman a síla a prohlašují, že stvoření je práce této síly.

Rozlišení je slovní, podobně jako když člověk mluví o těle jako celku a o jeho částech. Tak jako si člověk uvědomí údy svého těla, tak si neomezené Vědomí uvědomí sílu, která je od něho neoddělitelná. Takovému uvědomění se říká nijati, osud či moc Absolutna určit povahu věci. Též se označuje jako daiva, boží řízení, boží vůle.

To, že mi kladeš otázky, určila nijati, a to, že budeš podle mého učení jednat, je též dáno touto silou. Říká-li líný člověk: „Bůh se o mě postará“, je to také práce nijati. Tuto nijati nemůže odstranit ani bůh Rudra. Moudrý člověk by se však proto neměl vzdávat vlastního úsilí, neboť nijati funguje pouze jakožto vlastní úsilí a skrze něj. Má dva aspekty, lidský a nadlidský. Ten první se pozná tam, kde vlastní úsilí nese své ovoce, a ten druhý tam, kde nenese.

Pokud člověk zůstává nečinným, pak v závislosti na nijati, která pro něj udělá vše, co může, brzy zjistí, že ho život opouští, neboť život znamená čin. Mohl by vstupem do vyšších stavů vědomí zastavit dech a dosáhnout osvobození, ale k tomu je potřeba to největší úsilí!

Neomezené Vědomí se projevuje na jednom místě tak a na druhém onak. Není rozdíl mezi Vědomím a jeho silou, tak jako není rozdíl mezi vlnou a vodou, mezi končetinami a celým tělem. Takové rozdělení vnímá jen nevědomý člověk.

- ↑ -

III.64, 65

RÁMA se zeptal:

Pokud je jedinou skutečností Vědomí a jeho hybná síla, jak v této jednotě, jež je bez druhého, získá džíva svou zdánlivou skutečnost?

VASIŠTHA odpověděl:

V mysli nevědomého se hrozný skřet zvaný džíva objeví jako odraz Vědomí, jako projevení. Nikdo, ani člověk poznání či mudrc, nemůže s jistotou říci, co to je, neboť to postrádá jakýkoli náznak své podstaty.

V zrcadle neomezeného Vědomí je vidět bezpočet obrazů, které vytvářejí tento projevený svět. Jsou to džívové. Džíva je jako malá vlnka na klidné hladině oceánu, jímž je Brahman, či jako nepatrný pohyb plamínku svíčky v pokoji, kde vzduch neproudí. Pokud takový malý rozruch překryje neomezenost neomezeného Vědomí, objeví se omezení. Přičemž toto omezené vědomí je s neomezeným Vědomím neoddělitelně spjato a nazývá se džíva.

Tak jako když se malá jiskra dostane do kontaktu s hořlavou látkou a rozhoří se samostatným plamenem, tak se omezené vědomí, vyživované vzpomínkami a skrytými tužbami, projeví jako ego neboli „jáství“. Toto „jáství“ není skutečné, ale džíva ho za skutečné považuje. Jde o stejný klam, jakým je modrá barva oblohy. Jakmile si ego začne užívat své vlastní představy, vzniká myšlení a představa samostatného a nezávislého jedince, vzniká mysl a Mája neboli vesmírná iluze.

Inteligence, která se těmito představami baví, vytvoří základní prvky (zemi, vodu, oheň, vzduch a prostor) a svázaná těmito představami se z ní stane jiskérka světla, třebaže ve skutečnosti je to světlo celého vesmíru. Poté se zformuje do bezpočtu forem, někde se stane stromem, jinde ptákem, někde skřetem, jinde polobohem. První z těchto forem je Stvořitel Brahma, který dle své vůle a svého plánu vytvoří vše ostatní. Vibrace v samotném Vědomí je tak džívou, karmou, bohem i čímkoli dalším.

Stvoření mysli není nic jiného než rozruch ve Vědomí, přičemž svět existuje v mysli! Zdá se jako skutečný z důvodu nedokonalého nazírání a pochopení, ale doopravdy je to jen dlouhý sen. Je-li toto pochopeno, spěje veškerá dualita ke konci a pojmy jako Brahman, džíva, mysl, Mája, konatel, čin a svět se stávají synonymy Jediného, nedvojného, neomezeného Vědomí.

- ↑ -

III.66, 67

VASIŠTHA pokračoval:

To Jediné se nikdy nestane mnohým, Rámo. Zapálí-li se od jedné svíce mnoho dalších, všechny přesto hoří stejným plamenem. Podobně je to s jediným Brahman, které se zdá být mnohým. Pokud člověk nazře neskutečnost této mnohosti a rozmanitosti, je osvobozen od trápení.

džíva není nic jiného než omezené vědomí, jakmile omezení zmizí, je tu klid a mír. Podobně je pro člověka, nosícího boty s koženou podrážkou, celá země obalena kůží. Co je tento svět? Je to jen zdání. Stejně jako po kořalce může člověk na čisté obloze uvidět různé fantaskní obrazy, tak mysl způsobí, že člověk vidí rozmanitost v jednotě. Stejně jako může opilec vidět pohybující se stromy, tak nevědomý člověk pozoruje v tomto světě pohyb.

Jestliže mysl vnímá dvojnost, dualitu, pak je tu jak dualita, tak její protiklad, jednota. Jakmile mysl opustí vnímání duality, není tu ani dualita, ani jednota. Je-li člověk upevněn v jedinosti neomezeného Vědomí, a to bez ohledu na to, zda je v klidu nebo zaměstnán činností, pak je v míru sám se sebou. Jestliže je takto upevněn v nejvyšším stavu, říkáme tomu též stav ne-já či stav poznání prázdnoty.

V důsledku rozruchu v mysli se Vědomí začne jevit jako objekt poznání! V mysli vyvstane spousta falešných představ, jako například představa „jsem zrozen“. Takové poznání není nic jiného než mysl, proto se mu říká nevědomost či iluze.

Na to, abychom se zbavili nemoci zvané samsára nebo projevený svět, není jiný prostředek než moudrost, čili Sebepoznání. Poznání je lékem na mylné vnímání hada v kusu provazu. Je-li tu poznání, nevyvstává v mysli honba za potěšením smyslů, která nevědomost ještě umocňuje. Proto, je-li tu takové puzení, nenásleduj ho. Je snad na tom něco složitého?

Jestliže mysl vytváří představy věcí, je v mysli rozruch a pohyb. Jestliže tu věci a představy nejsou, ustane i pohyb myšlenek v mysli. Je-li tu pohyb, svět se projevuje. Není-li tu pohyb, ustává i projevení světa. Samotný pohyb mysli se nazývá džíva, neboli důvod a čin. To je semínko projeveného světa. Poté následuje stvoření těla.

VASIŠTHA pokračoval:

Tento pohyb mysli je tu z nejrůznějších příčin. Někdo se od něj osvobodí během jednoho života, jiný po tisíci zrozeních. Je-li tu pohyb mysli, člověk nemůže vidět pravdu, neboť vyvstávají pocity jako „já jsem“, „to je moje“ atd.

Projevení světa je bdělým stavem Vědomí, ego je spánkem se sny, mysl je hlubokým spánkem a čiré Vědomí je čtvrtým stavem, turíja, neboli bezespornou pravdou. Za tímto stavem je absolutní čirost Vědomí. Ten, kdo se ustálil zde, je mimo veškeré trápení.

Lze říci, že příčinou projevení světa je nejvyšší Brahman. Je to podobné, jako že příčinou růstu stromu je obloha (nebo prostor) – nebrání mu v růstu, tudíž jeho růst podporuje a umožňuje. Brahman není aktivní příčina, to lze odhalit pomocí dotazování. Stejně jako člověk narazí na prázdný prostor, kope-li v zemi dostatečně dlouho, tak ty, Rámo, pochopíš pravdu, že neexistuje nic jiného než neomezené Vědomí, vytrváš-li v dotazování po pravdě.

RÁMA se zeptal:

Řekni mi prosím, jak se toto stvoření stane tak rozsáhlým?

VASIŠTHA pokračoval:

Vibrace ve Vědomí není odlišná od samotného Vědomí. Tak jako z této vibrace vyrůstá džíva, tak z džívy vyrůstá mysl, neboť džíva přemýšlí. Sama mysl vytváří představu pěti prvků a sama se do těchto prvků transformuje. Na co mysl myslí, to vnímá. Poté si tedy džíva pořídí smyslové orgány, jazyk, oči, uši, nos atd. Nejde o příčinné spojení mezi myslí a smysly, ale je to náhodná souběžnost myšlenky a projevení smyslových orgánů. Jako v případě, kdy vrána usedne na kokosovou palmu a přesně v tom okamžiku spadne zralý kokos na zem. Takto se objevuje i první kosmický džíva.

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, pokud nevědomost ve skutečnosti neexistuje, proč by se pak člověk měl zatěžovat dotazováním po pravdě a hledáním osvobození?

VASIŠTHA odpověděl:

Rámo, tato otázka by měla přijít v pravý čas, ne nyní! Květiny vykvetou a plody dozrají, až přijde jejich doba.

Kosmický džíva vysloví Óm a svojí vůlí stvoří nejrůznější objekty. Tak jako se objevil stvořitel Brahma, tak vznikl i obyčejný červ. A poněvadž červ zůstává v nečistotě, jsou jeho činy nicotné. Rozlišování je však iluzorní. Ve skutečnosti neexistuje stvoření, tedy ani rozlišování.

- ↑ -