Jóga Vasištha

KNIHA TŘETÍ: O STVOŘENÍ

O stvoření

III.1

VASIŠTHA pokračoval:

Nyní ti povím o stvoření a jeho tajemství. Dokud člověk vnímá objekty jako skutečné, je tu omezení, jakmile taková představa zmizí, omezení zmizí s ní. Co bylo v tomto stvořeném světě zrozeno, roste, rozvíjí se, upadá a odchází do nebe či do pekla, nebo dosáhne konečného osvobození.

Na konci vesmírné epochy celý stvořený svět zanikne a rozplyne se v neomezeném Bytí, jež mudrci nazývají různými jmény, jako Átmá (neosobní Já), Brahman, Pravda, aby o tom vůbec bylo možné mluvit. Totéž neomezené Já v sobě nechá vyrůst dualitu „já a druzí“. S tím se objeví mysl jako vlna na hladině původně klidného moře. Měj na paměti, že tak jako zlato v sobě ukrývá možnost vytvoření zlatého náramku, tak Stvořitel v sobě skrývá možnost stvoření světa. Zlato existuje, třebaže nemusí být náramkem, ale náramek nemůže bez zlata či jiného kovu existovat. Podobně mysl nemůže existovat bez Já, nemůže být od neomezeného Já oddělena.

Tak jako fata morgána vytvoří na poušti přesvědčivou iluzi oázy, i tento stvořený svět se zdá být zcela skutečný. A dokud člověk lpí na představě o skutečném „já“ a „těch druhých“, nemůže tu být osvobození. Nestačí pouze slovně představu individuálního já odmítnout, neboť takové odmítnutí se stane jen další hříčkou mysli.

Ó Rámo, kdyby byl stvořený svět skutečný, nebyla by tu možnost jeho ukončení. Pravda je taková, že to, co je neskutečné, nemůže mít reálnou existenci a to, co je skutečné, nemůže přestat existovat. Odříkání, meditace a další metody proto nemohou způsobit ukončení existence stvořeného světa ani osvícení. Dokud přetrvává představa skutečnosti projeveného světa, není možné nirvikalpa samádhi, neboli pohroužení (samádhi), v němž není žádný pohyb mysli (nirvikalpa). V okamžiku, kdy se člověk vrací z hlubokého pohroužení, v mysli se znovu objevuje stvořený svět i se vším utrpením. Představa objektů světa vzniká pohybem mysli.

Tak jako každá věc má svou podstatu, jako je olej v sezamovém semínku nebo vůně v květině, tak je v pozorovateli ukryta schopnost pozorování objektů. Zakoušet předměty ve snu může jen ten, kdo sní, a podobně objekty pozorování zakouší ten, kdo pozoruje. Tak jako v pravý čas vyraší ze semínka klíček, tak se taková schopnost, potencialita (ukrytá ve Stvořiteli – poznámka L.V.) začne projevovat jakožto představa stvořeného světa.

- ↑ -

III.2

VASIŠTHA pokračoval:

Jeden svatý muž jménem Akášaja (což znamená: zrozený z prostoru) žil v neustálé meditaci a pracoval pro dobro všech. Už byl dlouho naživu, tak si smrt pomyslela, že si pro něj dojde. Jak se ale k němu přiblížila, objevil se silný oheň, který světce chránil. Smrt oheň sice překonala, ale ať natahovala ruce sebevíc, uchopit světce se jí nepodařilo! Zmatená zcela nečekanou situací vydala se za Jamou, který vládne v říši mrtvých, a zeptala se ho: „Pane, řekni mi prosím, jak je možné, že nedokážu toho muže sebrat?“

Jama odpověděl: „Víš smrti, ty ve skutečnosti nikoho nezabíjíš! Smrt si každý způsobuje sám skrze plody svých činů, jež se označují jako karma. Proto odhal karmu onoho člověka a ta ho přivede ke smrti!

Tak jako nikdo nikde nenalezne syna neplodné ženy, tak smrt nebyla schopná objevit karmu světce.

Oznámila to Jamovi a ten řekl: „Ó smrti, tento svatý muž Akášaja je skutečně zrozený z prostoru a nemá tudíž žádnou karmu. Je čirý jako prostor, a proto není příčinou vzniku žádné karmy, pomocí které by ses ho zmocnila.

Stejně jako syn neplodné ženy ani tento světec se nenarodil. Nemá žádnou karmu z předchozích životů, a proto je bez myšlenek. Z toho důvodu se ani nedopouští mentálních činů, které by ho přivedly do tvé náruče. Existuje jen jako pouhá inteligence. Jakožto živá bytost se jeví pouze nám, v něm žádná taková představa, která by mohla vést ke vzniku karmy, nevzniká. Je nerozlučně spjatý s nejvyšším Vědomím, nejvyšší Inteligencí, podobně jako obrazy malíře jsou nerozlučně spjaty s myslí malíře.

Jako je přirozeností vody tekutost a přirozeností prostoru prázdnota, tak tento světec žije v nejvyšším Vědomí. Jeho projevení je bez příčiny, proto můžeme říci, že je samozrozený. Kdo se drží hloupé představy, že je tělo žijící na zemi, je přitahován ke hmotě a ty ho můžeš přemoci. Pokud světec takovou představu nemá, je opravdu bez těla a mimo tvůj dosah.

Tento svatý muž se nikdy nenarodil. Je čisté Vědomí nepodléhající žádné změně. V neomezeném Bytí se na začátku epochy objevila vibrace, z níž jako ve snu vznikl svět plný různorodých bytostí. Svatého muže se to však nijak nedotýká, takže setrvává jakožto čiré Vědomí.“

VASIŠTHA řekl:

Ve Stvořiteli, jenž je samozrozený, neexistuje pozorovatel ani objekt pozorování. Stvořitel září v kosmickém Vědomí jako obraz v mysli malíře.

- ↑ -

III.3

VASIŠTHA pokračoval:

Jestliže Stvořitel (Brahma, nebo též svatý muž z našeho příběhu) nemá žádnou karmu, nemá ani vzpomínky na minulé činy. Brahma, jenž je samozrozený, nemá fyzické, ale pouze jemnohmotné duchovní tělo. Smrtelné bytosti mají těla dvě, fyzické a duchovní, ale nezrozený Stvořitel má pouze duchovní tělo, neboť neexistuje příčina, která by dala vzniknout tělu fyzickému.

Sám nezrozen je Stvořitelem všech bytostí. Vše, co bylo vytvořeno, je téže podstaty jako to, z čeho to bylo vytvořeno (zlatý náramek má stejnou podstatu jako zlato). Příčinou rozmanitosti stvořeného světa byla myšlenka Stvořitele, který nemá fyzické tělo, a proto podstatou stvořeného světa je opět myšlenka bez hmoty.

Ve Stvořiteli se objevila vibrace a jakožto myšlenka se rozšířila v podobě vesmíru. Díky této vibraci vzniklo jemnohmotné tělo každé bytosti, které je vytvořené z inteligence. Tím, že tyto bytosti byly stvořeny pouze z myšlenky, je jejich projevení zdánlivé, třebaže je pociťují jako skutečné. A toto projevení, považované za skutečnost, bude mít své pozorovatelné následky, podobně jako sexuální zážitek zakoušený ve snu. Podobně Stvořitel, neboli svatý muž z našeho příběhu, přestože fyzické tělo nemá, projevuje se tak, jakoby ho měl.

Stvořitel je Vědomí a projevuje se jako myšlenka. Vědomí je čiré a čisté, myšlenka je příčinou omylu a zmatení. Stvořitel je Inteligence, která udržuje celý vesmír, a každá myšlenka, která v této Inteligenci vzniká, dostává nějaký tvar, formu. Přestože podstatou všech těchto forem je čistá inteligence, tak z důvodu sebezapomnění a představy o fyzickém těle, zůstávají tyto formy, ve skutečnosti nehmotné, uvězněny ve fyzickém těle.

Stvořitel takové iluzi nepodléhá. Protože je jeho podstata duchovní nikoli hmotná, je i podstata jím stvořeného světa ve skutečnosti duchovní. Podstatou stvoření je inteligence, stejně jako je inteligencí nejvyšší Bytí, Brahman. Materiálnost stvořeného světa je jen vzdušný zámek, iluzorní představa, již stvořila mysl jedince.

Stvořitel je mysl či inteligence a jeho projevem je opět mysl či inteligence. Myšlenka je neoddělitelná od mysli. Pozorovaný objekt je neoddělitelný od pozorovatele. Není mezi nimi žádný rozdíl.

- ↑ -

III.4

VÁLMÍKI řekl:

V tomto okamžiku se již slunce rychle sklánělo k západnímu pohoří, jakoby zatoužilo rozjímat o slovech mistra a poskytnout světlo i dalším místům na zemi.

RÁMA se zeptal:

Ó svatý, řekni mi prosím, co je to ve skutečnosti mysl.

VASIŠTHA odpověděl:

Tak jako je prázdný a nehybný prostor, tak bezforemné a prázdné nic je i mysl. Ať skutečná či neskutečná, je zastoupená ve všech objektech vnímání. Rámo, kde je myšlenka, tam je mysl, mezi těmi dvěma není rozdíl. To, co dává vzniknout hmotnému či fyzickému tělu, je mysl. Ono Já, oděné hávem duchovního těla, je mysl. Nevědomost, samsára, mysl, omezení, znečištění, temnota a netečnost jsou synonyma. Zkušenost sama je mysl a to, co je zakoušeno či vnímáno, je opět mysl.

Celý tento vesmír není nic jiného než vědomí, jež dlí v každém atomu, podobně jako zlatá ozdoba není nic jiného než zlato. Tak jako se ve zlatě ukrývá možnost vytvoření zlaté ozdoby, tak v subjektu (v tom, kdo vnímá a zakouší – pozn. překl.) existuje možnost vzniku objektu či světa objektů. Pokud se však subjekt zbaví představy světa objektů, pak existuje vědomí samo, bez projeveného světa. Je-li toto pochopeno, pak ze srdce člověka odejde lidská láska i nenávist, rozlišování libého i nelibého a stejně tak falešné představy „já“, „ty“ a „svět“. Zmizí i samotná tendence k vytváření představ. Toto je pak osvobození.

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, pokud je objekt vnímání skutečný, pak nemůže zmizet, a je-li neskutečný, pak ho jako neskutečný nechápeme. Jak lze toto překonat?

VASIŠTHA řekl:

Ó Rámo, vidíme přece, že existují mudrci a svatí muži, kteří to překonali! Vnější objekty, jako například prostor, nebo psychologické faktory jako „já“ existují jen coby označení, jména. Ve skutečnosti neexistuje ani svět objektů ani „já“, které objekty pozoruje, ani samo pozorování ani prázdno ani nehybnost. Jediné, co existuje, je vědomí, čit. A v něm vytváří mysl rozmanitost, různé činy a různé zkušenosti, pocit omezení i touhu po osvobození.

- ↑ -

III.5, 6

RÁMA se zeptal:

Ó svatý! Co je zdrojem mysli a jak mysl vzniká? Prosím, osvětli mi to.

VASIŠTHA odpověděl:

Po zániku vesmíru a před tím, než započala nová epocha, byl celý svět ve stavu dokonalé rovnováhy. Byl zde též nejvyšší Pán, věčný, nezrozený, všemohoucí a sebe ozařující, jenž je vším. Je mimo jakoukoli představu či popis a třebaže je znám pod různými jmény, jako například Átmá, jde pouze o náznak, nikoli pravdu samu. Existuje, a přesto jej nelze v rámci světa pochopit. Je uvnitř těla, a přesto vzdálený. Podobně jako ze slunce vychází bezpočet paprsků, tak z něho vzniká bezpočet bohů, například Pán Višnu. A stejně jako vznikají vlny na hladině oceánu, tak z něho vychází nekonečně světů.

On je nejvyšší Inteligence, v níž se objevuje bezpočet objektů vnímání. Je to světlo, v němž září Já i svět. Určuje povahu všech stvořených věcí. Podobně jako se objevuje a zase mizí fata morgána, tak v něm opakovaně vznikají a zanikají světy. Jeho forma (svět) se vytratí, ale jeho Já je neměnné. Přebývá ve všem. Je utajený a je jako záplava. Díky pouhé jeho přítomnosti je tento zdánlivě nehybný hmotný svět se svými obyvateli neustále v činnosti. Díky jeho všudypřítomné všemohoucí vševědoucnosti dostávají jeho myšlenky a představy hmotný tvar.

Ó Rámo, nejvyšší Já nelze pochopit jinak než poznáním, rozhodně ne prováděním náboženských rituálů. Toto Já není daleko ani blízko. Není nedosažitelné ani není na vzdálených místech. Je tím, co se v člověku jeví jako zážitek blaha, lze jej proto skrze člověka pochopit.

Odříkání a pokání, dobročinnost a dodržování náboženských přikázání nevedou k dosažení Já. Pomoci může pouze společnost mudrců a studium posvátných textů, které rozptýlí nevědomost a klam. Jakmile je člověk přesvědčen o tom, že jediné, co je skutečné, je Já samo, pak překonává utrpení a jde cestou osvobození.

Odříkání či pokání je bolest, kterou způsobujeme sami sobě. Jaký smysl má dobročinný skutek, je-li vykonán s penězi získanými na základě klamání druhých – pouze oni sklízí plody takové dobročinnosti! A dodržování náboženských povinností jen ještě víc podporuje domýšlivost jedince. Na nevědomost týkající se Já existuje jen jediný lék, a to zřeknutí se všech tužeb po smyslových potěšeních.

- ↑ -

III.7

RÁMA se zeptal:

Kde tento Pán přebývá a jak jej lze dosáhnout?

VASIŠTHA odpověděl:

Ten, kdo je označován jako Pán, není daleko. Je inteligencí přebývající v těle. Je vesmírem, třebaže vesmír není On. Je to ryzí Inteligence.

RÁMA podotkl:

I malé dítě ví, že Pán je Inteligence, tak proč je třeba zvláštní nauka, která se tím zabývá?

VASIŠTHA odpověděl:

Ten, kdo ví, že svět objektů je ryzí Inteligence, neví nic. Vesmír má schopnost vnímat, stejně jako má schopnost vnímat individuální duše, džíva. Schopnost vnímat vytváří objekty, které je možno rozumem poznávat, a s tím přichází utrpení. Jakmile to, co lze poznávat, ustoupí do pozadí a pozornost se přesune na to, co je nepoznatelné, tedy ryzí Inteligenci, pak je tu naplnění a člověk se dostane mimo utrpení.

Dokud to, co lze rozumem poznávat, neustoupí do pozadí, nemůže se pozornost člověka obrátit jinam. Pouhé uvědomění si zapletenosti džívy do samsáry nepomůže. Ale když je poznán nejvyšší Pán, všechno utrpení zmizí.

RÁMA požádal:

Ó svatý muži, pověz mi prosím o Pánovi.

VASIŠTHA odpověděl:

Pán je Inteligence, v níž svět tak, jak byl, zmizí. V Něm přestává existovat vztah subjektu (který pozoruje) a objektu (který je pozorován). Pán je prázdnota, v níž se zdá existovat svět. V Něm i vesmírné Vědomí zůstává nehnuté jako hora.

RÁMA se zeptal:

Jak můžeme pochopit Pána a uvědomit si neskutečnost světa, který jsme vždy považovali za skutečný?

VASIŠTHA odpověděl:

Pána lze pochopit, jen pokud má člověk pevné přesvědčení o tom, že tento svět je stejně klamný jako modrá barva nebe. Dvojnost neboli dualita předpokládá jednotu a nedvojnost zase poukazuje ke dvojnosti. Pána lze pochopit jen tehdy, když pochopíme, že celé stvoření je klam.

- ↑ -

III.8, 9

RÁMA se zeptal:

Jakým způsobem to lze pochopit a co bych měl vědět, aby mohlo odejít to, co lze poznávat rozumem?

VASIŠTHA odpověděl:

Mylná představa o tom, že tento svět je skutečný, je pevně zakořeněná z důvodu nepřetržitého mylného uvažování. To však lze změnit hned v ten den, kdy se dostaneš do společnosti svatých mužů a ke studiu posvátných textů. Ze všech textů je tato Mahárámajána nejlepší. Co lze najít v jiných textech, zde nechybí, a co tu najít nelze, není ani jinde. Pokud však někdo nemá chuť ke studiu této knihy, nechť studuje cokoli jiného.

Jakmile zmizí mylné představy a je pochopena pravda, pak toto pochopení člověka natolik naplní, že o tom přemýšlí, mluví, raduje se z toho a učí to druhé. Takový člověk se nazývá džívanmukta (osvobozený za života) či vidéhamukta (osvobozený, který nemá tělo).

RÁMA se zeptal:

Pane, jaké jsou vlastnosti džívanmukty a vidéhamukty?

VASIŠTHA odpověděl:

Ten, kdo žije zdánlivě normální život a přitom zakouší celý svět jako prázdnotu, je džívanmukta. Ten, kdo v bdělém stavu zakouší klid hlubokého spánku a ani v nejmenším se ho nedotýká potěšení a bolest, je džívanmukta. Ten, kdo bdí i v hlubokém spánku, ale nikdy se nebudí do tohoto světa, je džívanmukta. Jeho pochopení není zamlženo skrytými touhami. Může se zdát, že má něco rád a něco nerad, nebo že má strach, ale ve skutečnosti je prázdný jako prostor. Je osvobozen od sobectví a chtění a ať něco udělá nebo naopak neudělá, jeho se to nijak nedotýká. Nenahání nikomu strach a sám se nikoho nebojí. Jakmile je v příslušný čas odloženo tělo, stává se vidéhamuktou.

Vidéhamukta je, a přitom není, není „já“ ani „druzí“. Je sluncem, které září, Višnuem, jenž všechny ochraňuje, Rudrou, jenž vše ničí, i Brahmou, který vše stvoří. Je prostorem, zemí, vodou i ohněm. Je to vesmírné Vědomí, jež je samou podstatou všech bytostí. On sám je vším, co je, v minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

RÁMA se opět zeptal:

Pane, moje vnímání je zkreslené, jak tedy mohu dosáhnout stavu, který jsi nyní popsal?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, to, co se označuje jako osvobození, je ve skutečnosti samotné Brahman. Co je zde vnímáno jako „já“ a „ty“, se pouze zdá existovat, neboť to nikdy nebylo zrozeno. Jak bychom mohli říci, že se Brahman stal všemi těmi světy?

Ó Rámo, za zlatou ozdobou vidím pouze zlato, za vlnami vodu, za vzduchem pohyb, za fatou morgánou teplo, za prostorem prázdnotu. Podobně za všemi světy vidím pouze Brahman, Absolutno.

Vnímat „světy“ znamená nevědomost, která však zmizí, je-li upřímně hledána pravda. Jen to, co vzniklo, může přestat existovat. Tento svět ve skutečnosti nikdy nevznikl, a přece se zdá, že existuje – vysvětlení je obsaženo v této části O stvoření.

Když nastal minulý zánik vesmíru, zmizelo vše, co se před tím zdálo existovat. Zůstalo pouze To skutečné, Absolutno. Nebyly prostor ani forma, vidění ani viděné, existence ani neexistence. Absolutno nemá uši, oči ani jazyk, a přece slyší, vidí a jí. Je bez příčiny a bez zrození, ale tak jako se z vody tvoří vlny, tak se z Něho tvoří vše. Jeho světlo září všude a neustále a sídlí v srdci každého. V tomto světle se jako přelud zjevují a září tři světy.

Jakmile se To zachvěje, vynoří se jako zdání světy, které zase zmizí, když vibrace ustane. Podobně točíme-li hořící větévkou, vznikají ohnivé kruhy, které zmizí hned, jak točit přestaneme. Ať vibrující nebo nevibrující, To je vždy a všude stále stejné. Pokud to nechápeme, upadáme do iluze. Je-li to pochopeno, všechny touhy a obavy mizí.

Z Toho pochází čas i pozorování pozorovatelných objektů. Činnost, forma, chuť, čich, dotyk a myšlení - vše, co znáš, je Absolutno samo a jen díky Tomu to vše víš! Za pozorovatelem, pozorováním i pozorovaným stojí opět To, jakožto vnímání samo. Když to pochopíš, pochopíš své Já.

- ↑ -

III.10

RÁMA řekl:

Svatý muži, jak můžeme říci, že To není prázdnota, není světlo a není temnota? Těmito protiklady jsem zmaten.

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, na tvé otázky ještě neuzrál čas, přesto ti objasním smysl toho všeho.

Jako reliéf vyřezaný do sloupu je uchován ve sloupu, tak je tento svět, ať už ho považuješ za skutečný nebo neskutečný, reliéfem neoddělitelně spjatým s Absolutnem, jež tím pádem nemůže být prázdnotou. Tak jako o klidném moři nemůžeme říci, že v něm nejsou přítomny žádné vlny, tak o Absolutnu nemůžeme říci, že je prázdné a neobsahuje svět. Toto podobenství má ovšem své omezení a nelze ho brát doslova.

Ve skutečnosti tento svět z Absolutna nevzniká ani v něm nezaniká. Jediné, co nyní a navždy existuje, je Absolutno. Pojmy prázdný a neprázdný zde ztrácí smysl, neboť říkáme-li prázdný, musíme myslet na něco, co prázdné není, a naopak. (Pojem prázdný má význam jen vedle pojmu neprázdný.)

Absolutno je nehmotné a jeho světlo nelze vysvětlit pomocí hmotných zdrojů světla, jakým je slunce (jehož světlo je opakem tmy). Absolutno je Sebe ozařující, proto není nehybné ani temné. Absolutno nemůže být pochopeno či zakoušeno něčím jiným než Sebou samým.

Sféra Vědomí je čistší a ryzejší než sféra prostoru. Podobné je to s Absolutnem a se světem. Člověk nemůže poznat chuť papriky, dokud papriku neochutná, a stejně tak nemůže zakoušet Vědomí, není-li tu svět objektů. I toto Vědomí se zdá být nehybné a bez schopnosti vnímat a stejně tak se zdá být zakoušen svět. Podobně jako existují v hmotném oceánu hmotné vlny, tak existuje v bezforemném Brahman svět bez formy. Absolutno vyvěrá ze Sebe sama a existuje v Sobě samém, a proto z Něho nikdy nemůže vzniknout svět, neboť ten je totožný s tím, z čeho vyvěrá.

Je-li představa „já“ zničena tím, že mysl přestane vytvářet představy, pak to, co zůstane, je To, Absolutno. To, co neupadá do spánku ani nepřebývá v nehybnosti koncentrace, je Absolutno. Díky Němu poznávání, poznávající i poznávané existují bez přítomnosti rozumu jako jedno a totéž.

- ↑ -

III.11

RÁMA řekl:

Ó pane, kam se poděl svět, který nyní jasně vidíme, během zániku vesmíru?

VASIŠTHA řekl:

Odkud přichází a kam odchází syn neplodné ženy? Syn neplodné ženy nikdy neexistoval. Podobně neexistuje tento svět jako takový. Tuto podobnost nemůžeš pochopit jen proto, že existenci tohoto světa bereš jako samozřejmost.

Uvažuj takto: Vidíš ve zlatém náramku „náramkovost“, anebo je to prostě zlato? Je věc, kterou nazýváme nebe, nezávislá na prázdném prostoru? Podobně věc, kterou nazýváme svět, není nezávislá na Brahman .Tak jako k ledu patří chlad, tak s Brahman je neoddělitelně spojeno to, co nazýváme svět.

Voda, kterou ukazuje fata morgána, nezačne ani nepřestane existovat a stejně tak tento svět z Absolutna nevzniká ani nikam neodchází. Stvoření světa nemá příčinu, tudíž ani začátek. Svět neexistuje ani nyní, jak by potom mohl zaniknout?

Pokud připustíš, že se svět nevytvořil z Brahman, ale je to projevení, jehož základem je skutečnost Brahman, pak svět jako takový neexistuje a existuje pouze Brahman. Je to podobné snu. Ve stavu nevědomosti se inteligence v jedinci projevuje jako nespočet snových objektů, které nejsou ničím jiným než touto inteligencí. Podobně v tom, co nazýváme počátkem stvoření, se uskutečňuje právě takové projevení, jež je s Brahman neoddělitelně spojeno, neexistuje mimo Něj, a tudíž samo o sobě neexistuje.

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, je-li tomu tak, jak je možné, že tento svět působí tak skutečně? Dokud je tu pozorovatel, existuje to, co je pozorováno, a vice versa. Teprve když obojí zmizí, je tu osvobození. Máme-li čisté zrcadlo, stále to či ono odráží a podobně bude v pozorovateli stále znovu a znovu vyvstávat stvořený svět. Je-li pochopeno, že stvořený svět jako takový neexistuje, pak přestane existovat i pozorovatel. Ale získat takové pochopení je těžké!

VASIŠTHA řekl:

Rámo, rozptýlím tvé pochybnosti pomocí podobenství. Pak pochopíš neexistenci stvoření a povedeš osvícený život na tomto světě.

- ↑ -

III.12

VASIŠTHA řekl:

Ó Rámo, budu ti vyprávět o stvoření, které se zdá vynořovat z jediného čirého a nerozděleného kosmického bytí, podobně jako se zdají vynořovat sny ve vědomí spícího člověka.

Tento vesmír je ve skutečnosti věčná, zářící Inteligence, která uvnitř Sebe vytváří to, co lze rozumem poznávat (a co známe jako to, co je), s představou formy (jíž je prostor) a s hledáním Sebe sama. Takto vzniká nejprve prostor. Když po určitém čase vědomí stvořeného světa v kosmickém bytí zesílí, objeví se budoucí džíva, kosmická duše neboli Hiranjagarbha a Absolutno, Brahman, se vzdá svého nejvyššího stavu a vyhraní se jakožto džíva. I poté však Brahman zůstává Brahman a není tu ve skutečnosti žádná přeměna v něco jiného.

V prostoru se projeví kvalita zvuku. Pak se objeví egoismus, který je životně důležitý pro další stvoření vesmíru, a s ním vzniká čas. To vše se děje jen jako tvůrčí představa neoddělitelně spojená s kosmickým bytím, nikoli jako skutečná proměna Absolutna.

Pomocí tvůrčí představy vznikají další objekty. Je stvořen vzduch, objeví se Védy. Vědomí, které je vším tím obklopeno, se nazývá džíva, a to dává vzniknout všem rozličným prvkům tohoto světa.

Existuje čtrnáct úrovní existence a každá má své obyvatele. Všechno to jsou projevy tvůrčích představ mysli a vědomí. Jakmile ve vědomí vznikne představa „já jsem světlo“, okamžitě se vynoří zdroj světla, slunce. Podobně se vytvořila voda a země.

Všechny základní prvky dohromady pokračují ve vzájemné činnosti (zakoušející, zakoušení a to, co je zakoušeno) a celé stvoření se objevuje jako vlny na hladině oceánu. A vlny jsou tak dokonale propojeny a promíchány, že se jedna od druhé neoddělí, dokud nenastane konec vesmíru. Tato hmotná projevení se neustále mění, kdežto Skutečnost zůstává nezměněna. Protože všechny projevené objekty jsou spojeny s myslí a vědomím, okamžitě přijímají hmotný charakter, přestože nejsou nic jiného než sama nejvyšší Inteligence, pro níž neexistuje žádná změna.

- ↑ -

III.13

VASIŠTHA pokračoval:

V nejvyšším Bytí je přítomna vibrace, jež je zároveň klidem i rozruchem. Díky této vibraci se objeví prostor, světlo i nehybnost, ale není to tak, že by byly skutečně stvořeny. Protože se to vše děje ve Vědomí, získávají kvalitu poznatelného a s nimi se tu ihned objeví i ten, kdo poznává. Tímto poznávajícím je síla Vědomí, která všechny věci osvětluje. Vědomí se tak stává jak tím, co je poznáváno, tak i samotným poznávajícím. A jakmile se objeví tento vztah, objeví se ve Vědomí představa „já jsem džíva, individuální duše“.

Během dalšího ztotožnění se s tím, co je rozumem poznatelné, se v původně ryzím Vědomí objeví představa ega a poté schopnost rozlišování a logického uvažování. Pak vzniká mysl a základní prvky. (Pěti základními prvky jsou éter, vzduch, oheň, voda a země – pozn. překl.) Opakovaným spojováním základních prvků se tvoří světy. Spontánně i v rámci pravidelných změn stále vzniká a zase zaniká bezpočet tvarů, tak jako se objevují a zase mizí města ve snu. Nic z toho nepotřebuje hmotnou příčinu, tedy zemi, vodu či oheň. Vše má svůj základ ve Vědomí a je to právě Vědomí, ryzí Inteligence, jež toto vše zdánlivě vytváří, tak jako si člověk ve snu vytváří obrazy měst. Není to nic jiného než ryzí Inteligence.

Pět základních prvků tvoří semínko, z něhož vyrůstá strom světa, a věčná Inteligence je zase semínkem, z něhož vznikají tyto prvky. Jaké je semínko, takový je strom. Proto svět není nic jiného než Brahman, Absolutno.

V tomto smyslu byl kosmickou Inteligencí vykouzlen v prostoru vesmír se všemi svými vlastnostmi. Tento vesmír není skutečný a nebyl ani doopravdy stvořen. Třebaže těchto pět prvků se mezi sebou skládá a vytváří hmotu tohoto světa, je to vše jen pouhé zdání, stejně jako formy viděné v prostoru. Vidíme tvary, jejichž pravou podstatou je ryzí Inteligence, která jediná je skutečná.

Neoddávej se pocitu, že svět pěti prvků je těmito prvky stvořen. Nahlížej na ně jako na projev síly Vědomí, neoddělitelně s ním spjaté. Lze říci, že pět základních prvků se objevilo ve Vědomí jako objekty ve snu. Jsou to pouhá zdání a jen v důsledku nevědomosti zdánlivě překrývají kosmickou Inteligenci. Tak to vidí či chápou svatí muži, mudrci.

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, nyní ti povím, jak se džíva neboli individuální duše usídlila v tomto těle.

Džíva si pomyslel: „Jsem ve své podstatě i významu jen malou částečkou.“ A tak se stal částečkou, třebaže jen zdánlivě, kvůli mylné představě. Podobně jako se může někomu ve snu zdát, že zemřel nebo má jiné tělo, tak se tento džíva, jenž má ve skutečnosti to nejjemnější tělo ryzí Inteligence, začne ztotožňovat s těžkým hmotným tělem, až se jím stane.

Stejně jako zrcadlo ukáže obraz hory a my horu vidíme, jakoby v zrcadle opravdu byla, tak džíva odráží vnější objekty a činnosti, až si začne myslet, že jsou všechny uvnitř něho a že on je tím, kdo koná činy a prožívá zkušenosti.

Jakmile džíva zatouží vidět, jsou v hmotném těle zformovány oči. Podobně jsou podle příslušných přání utvořeny uši, nos, jazyk, kůže a pohybové orgány. Tak se džíva, jenž má nejjemnější tělo Inteligence, usídlí v hmotném těle a představuje si nejrůznější vnější fyzické zážitky a nejrůznější vnitřní psychické prožitky. Setrvávajíc v neskutečném, jež se zdá být skutečným, se nyní Brahman projevuje jako džíva a upadá v omyl.

A totéž Brahman, které se považuje za omezeného džívu obdařeného fyzickým tělem, se obává vnějšího světa, jenž se kvůli nevědomosti zdá být složený z hmoty. Někdo si představuje, že je Brahma, a někdo jiný si představuje něco úplně jiného. Takto si džíva myslí, že je tím či oním, a sám sebe svazuje mylnou představou projeveného světa.

Toto všechno je jen pouhá představa či myšlenka. Nikdy nebylo nic stvořeno. Existuje pouze neomezený čirý prostor. Stvořitel Brahma nemohl stvořit svět takový, jaký byl před zánikem předchozího vesmíru, neboť při zániku vesmíru i Brahma dosáhne konečného osvobození. Jediné, co existuje teď i navždy, je nejvyšší Inteligence. V ní nejsou žádné světy ani stvořené bytosti. Tato Inteligence, zrcadlící se Sama v Sobě, se zdá být stvořením. Stejně jako může mít imaginární noční můra skutečné následky v denním životě, tak tento svět ve stavu nevědomosti vytváří zdání, že je skutečný. Jakmile přijde pravé poznání, neskutečný svět zmizí.

- ↑ -

III.14

VASIŠTHA pokračoval:

Jak jsem ti již, Rámo, objasnil, tento svět skládající se z ega a bezpočtu zakoušených objektů nemohl být stvořen, a není tudíž ani skutečný. To, co existuje, je Brahman, Absolutno. Tak jako se na klidném moři objeví vlna, je-li hladina zčeřena, stejně tak „pomyslí-li si“ Absolutno, že je džíva, pak se povaha džívy projeví. Tak jako si spící člověk v sobě zdánlivě vytváří různé bytosti, aniž by se kdy vzdal své vlastní samostatné existence, tak vytváří Absolutno pouhou myšlenkou či přáním bezpočet bytostí, aniž by samo o něco přišlo či se nějak proměnilo.

Kosmická forma Nejvyšší Inteligence, Virádž, má pochopitelně povahu ryzí Inteligence, neposkvrněné hrubou hmotou. Kosmickou formu ryzí Inteligence lze připodobnit k nikdy nekončícímu snu spícího člověka, v němž existují města, paláce a všemožné bytosti.

V této Nejvyšší Inteligenci je i Stvořitel Brahma pouhou myšlenkovou formou. Vědomí, zobrazující samo v sobě své vlastní myšlenkové formy, je zdánlivým pozorovatelem i tím, co je pozorováno, což ale všechno jsou jen pouhé představy. Všechno to existuje a rozvíjí se jen zdánlivě. Podobně jako se kosmické Bytí vynořilo z kosmického Vědomí coby myšlenková forma, tak se vynořilo i vše ostatní z myšlenek tohoto kosmického Bytí, jako se jedna lampa zapaluje od druhé. Ale to vše je od tohoto jediného kosmického Bytí neoddělitelné, neboť právě v Něm se příslušné myšlenkové vibrace objevily.

Brahma sám je kosmickým Bytím, formou a kosmická forma neboli Virádž je celým stvořením, včetně džívy a základních prvků, z nichž se stvořený svět skládá.

RÁMA se zeptal:

Pane, je tu jen jeden kosmický džíva, který je univerzální, nebo jich je mnoho či tvoří nějaké uskupení?

VASIŠTHA odpověděl:

Není tu jeden džíva, ani jich není mnoho, ani netvoří žádné uskupení. Džíva je pouhé zdání! Jediné, co existuje, je Brahman. Protože je všemohoucí, jeho myšlenkové formy se materializují. Jen z důvodu nevědomosti se To Jediné zdá být rozmanité. A tato nevědomost zmizí skrze dotazování se po pravdě, podobně jako zmizí temnota, posvítíme-li si lampou. Brahman sám je kosmickou duší neboli Mahádžívou i milióny individuálních duší zároveň. Nic jiného než Brahman neexistuje.

VASIŠTHA pokračoval:

Kvůli představě vnímaných a poznávaných objektů se Vědomí stává džívou, duší jedince, a zdánlivě podléhá opakujícímu se koloběhu života a smrti, samsáře. Jakmile odejde mylná představa, že poznávající je oddělen od toho, co je poznáváno, pak je obnovena rovnováha.

Běžnými a někdy i zvláštními cestami se jediný Mahádžíva stává individuálním džívou, dědícím po předchozích generacích pocit duality a individuality.

Záhadná moc Inteligence, která podivuhodným a nevysvětlitelným způsobem vytváří nekonečnou různorodost jmen a forem, se nazývá ego. Totéž Vědomí, které touží zakoušet samo Sebe, se stává poznatelným světem. Pouze nezralý člověk v tom může vidět skutečnou proměnu či dokonce skutečný projevený svět. Protože neexistuje nic jiného než Vědomí, Inteligence.

Oceán je ve své podstatě voda, vlny jsou též voda a když si tyto vlny hrají, hladina se zčeří, ale je to stále voda. Stejné je to se světem. Podobně jako oceán může pozorovat a rozpoznávat individualitu vlnek, tak si Inteligence vymyslí nezávislé jedince a zrodí se ego, jáství. To všechno je nádherná hra záhadné síly Inteligence a právě to nazýváme vesmírem.

Jakmile se objeví ego (jež se však neliší od vědomí), vytvoří si představy různých prvků tvořících tento svět a tak se tyto prvky ve světě objeví. V jednotě vznikne různorodost. Ó Rámo, vzdej se všech falešných představ „já“ a „ty“, odlož i představu džívy a s ním spojených věcí. Jakmile to vše odejde, pochopíš pravdu, která se nachází uprostřed mezi skutečným a neskutečným. Jakmile se všechny mraky rozplynou, jediný nedělitelný celek zazáří, jakoby nikdy zářit nepřestal. Jak poznat, co je skutečné a co není!

Tuto Inteligenci poznat nelze. Zatouží-li být poznatelná, pak ji známe jako svět. Mysl, rozum, ego, pět hlavních prvků a svět, nespočet jmen a forem, to vše je pouze Inteligence. Člověk, jeho život a práce jsou navzájem neoddělitelné prvky, jsou to nehybné a pohyblivé projevy téhož. Džíva, mysl a všechno ostatní jsou jen vibrace ve Vědomí.

VASIŠTHA pokračoval:

Opravdu tu existuje Inteligence, která ví, že nemůže být spálena ani rozřezána, zmáčena ani usušena. Ví, že je věčná, všudypřítomná, neměnná a nehybná. To je pravda. Lidé se rádi dohadují, matou druhé, ale přitom jsou sami zmateni. Ó Rámo, my jsme již mimo toto zmatení. Změny v tom, co je neměnné, jsou jen představou nevědomých a zmatených lidí. Z pohledu mudrců, již dosáhli sebepoznání, se ve Vědomí či Inteligenci žádné změny nedějí.

Ó Rámo, jediné Vědomí se rozprostřelo jako prostor, aniž by se jakkoli proměnilo. Poté se projevilo jako vítr, jenž představuje pohyb. A pak se toto jediné Vědomí ukázalo jako oheň, voda a země se svými nerosty i těly živých bytostí. (Pěti základními prvky jsou éter, vzduch, oheň, voda a země – pozn. překl.)

Jakmile zmizí představa vnějších poznatelných objektů, je tu sebepoznání. Pokud však ještě zůstane představa únavy, netečnosti a nevědomosti, přijde stav hlubokého spánku. Protože po všechny časy existuje pouze jediné Vědomí, jediná Inteligence, lze říci, že prostor zároveň existuje i neexistuje a stejně tak zároveň existuje i neexistuje svět.

Tak jako patří k ohni teplo, k lastuře bělost, k vodě tekutost, k cukrové třtině sladkost, k mléku smetana, k ledu chlad, ke svícení jas, k semínku olej, k řece proud a ke květině vůně, tak k Inteligenci patří svět. Svět existuje proto, že existuje Inteligence a svět je tělesnou formou Inteligence. Není tu žádné rozdělení, žádná odlišnost, žádný rozdíl. Proto lze říci, že svět je i není skutečný. Skutečný díky Inteligenci, která je jeho podstatou, a neskutečný proto, že neexistuje sám o sobě, nezávisle na Inteligenci. Tato Inteligence je nedělitelná, nemá části, nemá větve.

Nelze však říci, že je-li neskutečný svět, je neskutečná i jeho příčina, Inteligence. Takové tvrzení je jen sled slov beze smyslu, neboť se příčí naší zkušenosti. Existenci Inteligence či Vědomí nelze popřít.

Přišel třetí večer a shromáždění se rozešlo.

- ↑ -

III.15

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, tak jako v bdělém stavu je zřejmé, že objekty vnímané ve snu nemají hmotnou podstatu, třebaže během snění se tak mohou zdát, i tento svět se zdá být hmotným, ale ve skutečnosti je to jen ryzí Inteligence. Voda ve fatě morgáně neexistuje ani dočasně, ani v jemné formě a v tomto smyslu neexistuje skutečný svět, ale pouze čirá Inteligence. Jen poznání založené na nevědomosti se přiklání k představě světa. Ve skutečnosti není rozdíl mezi pojmy „svět“, „Brahman“, „Absolutno“ či „Já“. Svět je ve vztahu k Brahman stejně skutečný jako město ve snu ve vztahu ke zkušenosti bdělého stavu vědomí. Proto pojmy „svět“ a „kosmická Inteligence“ jsou synonyma.

Abych to vše učinil zcela jasným, budu ti nyní vyprávět příběh o Chrámu, Mandapě. Pozorně prosím naslouchej.

- ↑ -