Jóga Vasištha

(podle anglického překladu Svámí Vénkatésánandy do češtiny přeložila Lenka)

Úvod (Svámí Vénkatésánanda)

Učenci se dohadují o autorovi tohoto velkolepého díla a dalších teoretických otázkách, ať je Bůh obdaří úspěchem.

Jóga Vasištha je skvělá a detailně propracovaná pomoc k duchovnímu probuzení a přímému zakoušení Pravdy. To je jisté. Chceš-li právě toto, vítej u Jógy Vasišthy.

Text je plný opakování, která však nepůsobí monotónně. Pokud nemáš opakování rád (nebo je nepotřebuješ), pak si přečti jen následující verš:

„Tento projevený svět je klam, stejně jako je optickou iluzí modré nebe. Myslím, že je lepší si klamu nevšímat, než se jím v mysli stále zabývat.“ (I.3.2,3)

Tento verš se v díle objevuje několikrát a zdá se být samotnou esencí učení. Pokud ti to není zcela jasné, pak si knihu přečti. Způsoby, jimiž je zde pravda odhalována, ti pomohou otevřít tvou mysl.

Je moudré přečíst si jen jednu stránku denně, učení je převratné. Mysl zatížená předsudky ho nemůže okamžitě vstřebat. Po přečtení denní dávky rozjímej, nechť může sdělení vstoupit dovnitř.

* * * * * *

Výrazem, který se v tomto díle často opakuje, je kákatáltiya – vrána usedne na kokosovou palmu a v témže momentě spadne zralý kokosový ořech na zem. Tyto dvě spolu nesouvisející události se zdají v čase a prostoru závislé, přestože zde není žádný příčinný vztah.

Takový je život. Takové je „stvoření“. Ale mysl je chycena do pasti logického uvažování „proč“. Vymýšlí „proč“ a „proto“, aby sama sebe uspokojila, a z pohodlnosti si nevšímá nepohodlných otázek, které bystrou mysl neustále pronásledují.

Vasištha požaduje přímé pozorování mysli, jejích pohybů, představ a uvažování, falešných příčin a očekávaných výsledků, pozorovaného a pozorování – požaduje pochopení jejich neoddělitelné jednoty (jednoty pozorující mysli, pozorovaného objektu a pozorování – pozn. L.) jakožto neomezeného vědomí.

Tady je jedinečnost díla, které samo sebe prohlašuje za vrcholné:

„Člověk nemůže získat to, co je dobré, nijak jinak než skrze toto učení, ať už teď nebo později. Pro dokonalé pochopení nejvyšší pravdy by tedy člověk měl toto dílo pečlivě prozkoumat.“ (VI.2.103)

Vrcholným se rozumí učení, nikoli kniha nebo mudrc. Proto se Vasištha nebojí říci:

„Pokud se někdo domnívá, že není směrodatné to, co pochází od člověka, pak se může uchýlit ke studiu jiného díla zabývajícího se sebepoznáním a konečným osvobozením.“ (VI.2.175)

Ať je dílo jakékoli a předkládané kýmkoli, ať je cesta, kterou jsi zvolil jakákoli, nezastavuj se, dokud duševní návyky a podmíněnosti zcela neustanou. Proto Vasištha nabádá hledajícího:

„Člověk by měl denně prostudovat alespoň malou část knihy. Krása tohoto učení spočívá v tom, že student není ponechán v beznaději. Není-li něco jasné hned napoprvé, další studium to ozřejmí.“ (VI.2.175)

- ↑ -