Ramesh S. Balsekar

Vaše hlava v tygří tlamě

Obraz patnáctý

*****

Ve svém duchovním hledání jsi upřímný a opravdový a k upřímnosti a opravdovosti nabádáš i druhé. Kde sis pořídil svoji upřímnost a opravdovost? Kde si tygr koupil své černé pruhy a zlaté skvrnky? Proč je škorpión nebezpečný a slon dobrácký?

*****

Vše je řečeno jedním slovem: "Uvědomění".
Vše je řečeno dvěma slovy: "Kdo dbá?"
Vše je řečeno třemi slovy: "Tedy tím buďte."
Vše je řečeno čtyřmi slovy: "Co na tom záleží?

*****

Jens: Minulou noc jsem měla sen, že jsem se s vámi setkala a došlo k tomu, že se moje hlava ocitla ve vašich ústech! Bylo to právě takhle, víte! (Nyní to předvádí.) Cítila jsem se trapně. A když jsem se probudila, byla moje hlava mokrá.

Horst: A já jsem Jens povídal, jak často citujete slova Rámany Maharšiho o "hlavě v tygří tlamě".

Jens: Je tu podobnost.

Yogesh: Rámana Maharši!

Ramesh: Vy jste to, Jens, neznala?

Horst: Ne! Mluvili jsme o tom - o této podobnosti - dnes ráno.

Ramesh: Ano, to je opravdu podobné! (Smích.)

Brigitte: (K Jens:) Nikdy dříve jste o tom nečetla? Nikdy jste o tom nečetla ani neslyšela? Nikdy?

Jens: Ne. Prostě jsem se probudila a řekla Horstovi, že se mi zdálo něco úplně bláznivého. (Směje se.)

Carmen: Rameshi, nechápu, jak můžete říkat: "Kdo by o to dbal?" To mě mate. Existuje tolik utrpení a lidem je jedno, co se druhému děje. Někdy to dojde do bodu, kdy už to nemohu přijmout, a vy pak řeknete: "Kdo by se staral? Kdo by o to dbal?"

Ramesh: Počkejte chvilku! Vy nechápete, v jakém kontextu je to řečeno. "Kdo by o to dbal?" je určeno domnělému hledajícímu, který se považuje za "toho", kdo provádí hledání, hledání Boha, osvícení či čehokoli jiného. "Kdo by o to dbal?" se netýká života ve světě jevů. "Kdo by o to dbal?" znamená: "Kdo by dbal o to, zda mě Bůh mojí cestou vede rychle či pomalu." Kdo by o to dbal? Je to Jeho věc. Tento postoj nemá co dělat s praktickým životem.

Do jaké míry mají slova "Kdo by o to dbal? Kdo by se staral?" obecný význam pro život? Mějme dva lidi. Jeden se stará hodně a druhý jen velmi málo. Ten, který se hodně stará, nepřestane, ani když mu bude řečeno, aby se o druhé nestaral. A ten, kdo se není schopen o druhé starat, toho schopen nebude, ani když mu řeknete, aby to dělal. Proč? Protože každá soustava těla a mysli má určitou přirozenost, kterou člověk sám nezískal, ale která přišla s danou soustavou. Jedné soustavě těla a mysli byla dána velká vnímavost, takže péče o druhé je součástí její přirozenosti. Jiná soustava byla vytvořena týmž Zdrojem, týmž Bohem, ale s daleko menší vnímavostí - nad tím člověk neměl žádnou kontrolu - a proto je v její přirozenosti i daleko menší schopnost pečovat o druhé. Způsob, jakým je kdo naprogramován, jeho přirozené rysy - vnímavost či nevnímavost - je mimo kontrolu kohokoli. Vůbec jsem tím nechtěl říci, že by postojem k životu mělo být: "Kdo by se staral? Kdo by o to dbal?". Tato slova se vztahují na hledajícího a jeho postoj ohledně duchovního pokroku.

Nirave, máte nějaké otázky k tomu, co jste včera slyšel?

Nirav: Ano.

Ramesh: (Směje se.) To šlo rychle.

Nirav: Rišiové říkají, že . . .

Ramesh: Kolik jste potkal ve svém životě rišiů?

Nirav: Ve všech svých minulých životech?

Ramesh: Ach, máte vzpomínky na minulé životy?

Nirav: Někdy.

Ramesh: To je skvělé. To já ne. A jaká je tedy vaše otázka?

Nirav: Říkají, že poznat pravdu nelze pomocí smyslů, že je třeba ji nazřít přímo. Co přesně myslí tím přímým viděním?

Ramesh: Nevím, měl byste se jich zeptat.

Nirav: Já se ptám vás.

Ramesh: Myslím, že to, co říká někdo jiný, vám vysvětlit nemohu. Ale já bych se rišiů zeptal, "kdo" má přímo nazřít a "co" má nazřít. Rišiové vám říkají, že byste měl přímo nazřít, prohlédnout. Žádají "někoho", aby uzřel "něco", což znamená "něco odlišného". Chápete? Vy tedy říkáte, že po vás chtějí, abyste uzřel něco, aniž byste použil smyslů. Je to tak?

Nirav: Ano, to říkají. Ale jsem z toho zmatený.

Ramesh: Ano, přirozeně. Neboť, jak vám říkám, "koho" vlastně žádají, aby bez pomoci smyslů nazřel, a "co" aby nazřel? Co byste mohl bez smyslů uvidět, Nirave? Všechno, co Nirav pozoruje, pozoruje pouze prostřednictvím smyslů. Chápete? Zdrojem toho, co chcete vidět, je Zdroj. Ale vy nemůžete uvidět Zdroj. A oni po vás právě chtějí, abyste nahlédl Celek, Zdroj. Je to tak? Jak "To" ale můžete spatřit, Nirave? Jste částí projevení, které je odrazem Celku uvnitř Sebe Sama. Chápete? Jak může Nirav, jakožto součást odrazu Zdroje, uvidět Zdroj?

Nirav: Je to nemožné.

Ramesh: Právě to bych rišiům řekl. V tom to vězí. Neexistuje žádný Nirav, který by mohl něco nazřít, neboť všechno, co je, je Zdroj. Můžete to nazvat Vědomí, Primární Energie, Bůh či jak chcete. Ale skutečnost je taková, že jediné, co existuje, je Zdroj. Nic jiného kromě Zdroje neexistuje. Kdo může nazřít Zdroj? Je to jednoduché. Rišiové chtějí po tomto "já", po Niravovi, aby "něco" nazřel. Právě v tom je problém. Chtít uvidět Zdroj, to je problém vytvořený pro Nirava. Je třeba pochopit pouze to, že tu není nic jiného než Celek. Neexistuje nic jiného než Zdroj. Jak tedy může Nirav nazřít čili poznat Zdroj?

Nirav: Zdroj se tedy snaží uvidět Zdroj?

Ramesh: Zajisté! To je jediné poznání, Nirave. To je jediné poznání! Vše, co je, je Vědomí, Zdroj, a každé úsilí, vynaložené Niravem na to, aby "To" nazřel nebo poznal, je překážkou, neboť individuální konatel neexistuje. Není tu žádný oddělený Nirav, který by jakožto součást zdánlivého projevení (jež je pouze odrazem Zdroje) mohl poznat Zdroj.

Rohit: Je-li Nirav součástí Zroje . . .

Ramesh: Ne! Nirav není součástí Zdroje. Není součástí Zdroje. Nirav je součástí zdánlivého, jevového projevení, které je odrazem Zdroje uvnitř Sebe Sama. Opakuji, že Nirav je jméno dané zdánlivému objektu, soustavě těla a mysli, jež je součástí celku projevení, přičemž tento celek projevení je odrazem Zdroje uvnitř Sebe Sama.

Victor: A vědomí, které je odrazem Zdroje, je v dané soustavě těla a mysli vědomím někoho?

Ramesh: Ne. Zdroj použije Svůj aspekt energie a pracuje prostřednictvím dané soustavy těla a mysli, podobně jako pracuje elektřina prostřednictvím elektrických spotřebičů.

Victor: Ano. Co je ale podstatou, přirozeností Zdroje v dané soustavě těla a mysli? Je to vědomí někoho?

Ramesh: Můžete to nazvat vědomím, chcete-li. Já dávám přednost označení energie. Funkčním aspektem Zdroje, neboli Vědomí, je energie. Víte, podle indické filozofie je tu Šiva-Šakti. Šiva je Potencialita. Šiva je Zdroj. A Šiva ve Svém projevení je Šakti, neboli energie. Šiva nedělá nic. Šiva pracuje prostřednictvím Své družky Šakti. Šiva, Zdroj, je nerozdělený. Když se "To" projevuje, stane se to dvojicí Šiva-Šakti, a celé projevení je tak založeno na dualitě. Bez Šivy nemůže existovat Šakti. A bez Šakti je Šiva Potencialitou, tím, co je neprojevené.

Victor: Může existovat Šiva bez Šakti?

Ramesh: Zajisté. Máte-li na mysli Šivu jako Zdroj, Potencialitu, Celek, či jakkoli jinak "To" nazvete.

Gabriel: Šiva bez Šakti tedy může existovat?

Ramesh: Je-li Šiva projevený, v činnosti, objeví se Jeho aspekt Šakti. Je to tedy Šiva-Šakti. Dualita, to je Šiva-Šakti, Vědomí v pohybu. Jednota, to je Šiva, Vědomí v klidu, Potencialita.

Gabriel: Kdo říká, že Šiva je Potencialita?

Ramesh: Já to říkám. Proto je to koncept. To vám říkám už od začátku.

Gabriel: A bez Šakti je Šiva pouze . . .

Ramesh: V projevení, v dualitě, je to Šiva-Šakti. Šiva bez Šakti, bez energie, není ničeho schopen. Mužský princip je bez ženského principu nepoužitelný.

Gabriel: Opravdu.

Ramesh: Nemůže nic vytvořit.

Gabriel: Nemůže vytvořit dualitu?

Ramesh: Ano. A bez duality nemůže dojít k projevení. Jediné, co máte přijmout, je to, že bez duality k projevení nedojde. Všechno v tomto projevení je založeno na dualitě . . .

Victor: Utrpení, bolest i radost . . .

Ramesh: Počkejte chvilku, počkejte. Vyslechněte si to celé, jinak z toho budete mít problém. (Smích.) Základem projevení je dualita. Dualita znamená, že tu jsou protiklady. Základem duality v tomto projevení, v činnosti tohoto projevení, jsou vzájemně závislé protiklady. V projevení nenaleznete krásu bez ošklivosti, dobro bez zla. Jsou vzájemně závislé. Nenajdete nic krásného bez toho, že byste již něco označili jako ošklivé. Nenajdete nic dobrého bez toho, že byste již něco označili jako zlé. Jde to ruku v ruce. Nejvyšší pochopení spočívá v tom, že základem projevení jsou vzájemně závislé protiklady.

Problémy vznikají proto, že individuální ego chce jedno a nechce druhé. Individuální ego nepřijímá obojí. Pokud přijmete, že obojí je součástí "Toho, co je", a že projevení nemůže fungovat bez duality, pak není žádný problém. Pokud přijmete obojí, dobro i zlo, krásu i ošklivost, pak ani nemusíte nazývat něco krásným nebo ošklivým. Přijímáte obojí. Problém vzniká proto, že individuální ego řekne: "Chci pouze krásu, ne ošklivost. Chci pouze dobro, ne zlo."

Victor: Proč je ego takovým problémem, když je součástí projevení?

Ramesh: Podívejte se, je to tak, že bez ega by život, tak jak ho známe, neprobíhal. Vy jste ego nevytvořil. Kdo ho vytvořil? Byl to Bůh, neboli Zdroj, Vědomí. A vytvořil ho tak, aby ego říkalo: "Líbí se mi tohle, ale nelíbí se mi tamto. Mám rádo tebe, ale nemám rádo tamtoho."

Victor: "´Já´ jsem udělal tohle, ´já´ jsem udělal tamto."

Ramesh: "´Já´ jsem udělal tohle a ´já´ . . ." Chápete? Pocit osobního konatelství - ego znamená pocit osobního konatelství. Osobní konatelství zahrnuje chtění a výběr, neboť bez chtění, výběru a oddělování by život, tak jak ho známe, nemohl probíhat. Aby mohlo dojít k projevení, vytvořil Bůh ego jako součást mechanismu tohoto projevení.

Ivan: Rameshi, pokud mé problémy způsobuje ego . . .

Ramesh: Ne, ego nezpůsobuje "vaše" problémy. Ego prostě způsobuje problémy. (Smích zaplnil místnost.)

Ivan: Jestliže se rozhodnu spáchat sebevraždu . . .

Ramesh: Tak se rozhodnete spáchat sebevraždu. Ale to, zda k ní dojde nebo nedojde, to není ve vaší moci. Povím vám skutečný příběh. Jeden policista z Los Angeles nebyl naprogramován k práci policisty. Byl příliš citlivý. Následkem toho u něho došlo k nervovému kolapsu. Bylo to vážné a jemu se podařilo přesvědčit soud, že příčinou toho byla jeho práce policisty. Výsledek byl takový, že začal pobírat penzi. Tím se vyřešila jeho finanční situace, ale základní problémy, problémy ega, nepřestaly. Dosáhly takových rozměrů, že se rozhodl spáchat sebevraždu. Když si šel vzít pušku, kterou měl ještě z doby policejní služby, náhle a jasně uslyšel hlas, který mu říkal: "Nedělej to." A on to neudělal. Nejste-li předurčeni k tomu, abyste spáchali sebevraždu, pak to neuděláte.

Svaté knihy uvádějí, že to nejhorší, co může člověk udělat, je spáchat sebevraždu, neboť pak se bude navždy smažit v pekle. (Smích.) Chápete? Má hlavní myšlenka však spočívá v tom, že je to osud, čili vůle Boží, zda je daná soustava těla a mysli předurčená k tomu, zemřít nebo nezemřít jako sebevrah. Prostřednictvím soustavy těla a mysli k smrti dojít musí. Jak k tomu dojde, to je určeno v okamžiku početí. Je to Boží vůle. Osudem početí může být i to, že nedojde k porodu. V takovém případě matka potratí, ať už samovolně, nebo úmyslně. Je-li osudem dané soustavy narodit se a žít sto let, pak to, co se během této stovky let přihodí, je podle mého konceptu též určeno v okamžiku početí. Opakuji, že jde o můj koncept.

Elaine: Existuje v hlubokém spánku uvědomění "Já jsem"?

Ramesh: "Já jsem" v hlubokém spánku existuje, neboť kdyby neexistovalo a vy jste se probudili, jak byste potom mohli říkat, že jste se vyspali dobře nebo špatně? Kdyby neexistovalo uvědomění . . .

Elaine: Já se na to však nepamatuji.

Ramesh: Ne, chvilku počkejte. Uvědomění zde bylo, ale Elaine si toho nebyla vědoma. A to, co vlastně Elaine hledá, a co hledá každý, je mír tohoto uvědomění, který existuje v hlubokém spánku a neexistuje v bdělém stavu.

O co jde v duchovním hledání? V duchovním hledání jde právě o tento klid a mír, který existuje v hlubokém spánku a který si přejeme mít i v bdělém stavu. Co je základem tohoto klidu a míru hlubokého spánku? Je to neexistence Elaine jakožto konatele. A jak může přijít tento mír i v bdělém stavu? Může přijít pouze tehdy, když zmizí Elaine jako konatel, jako individuální konatel, který věří, že "on" má moc nad "svým" životem, že "on" koná a že vše, co se prostřednictvím dané soustavy těla a mysli děje, je "jeho" konání.

Elaine: V hlubokém spánku tedy osobní vědomí neexistuje?

Ramesh: Osobní vědomí vlastně znamená pocit konatelství. Chápete? Otázka zní: "Jak může Elaine zakoušet klid a mír hlubokého spánku v bdělém stavu?" A odpovědí je, že ho může zakoušet jen tehdy, je-li tu naprosté přijetí toho, že to, co pracuje, je soustava těla a mysli, a že neexistuje žádná Elaine, která by něco dělala. Jakmile k tomuto přijetí dojde, pocit osobního konatelství zmizí.

Jakmile je pochopení takové, že cokoli se prostřednictvím dané soustavy těla a mysli děje, je pouze nezúčastněně pozorováno jako neosobní činnost Vědomí, neboli neosobní činnost Celku, pak tady není pocit Elaine jakožto osobnosti a v bdělém stavu přijde tentýž mír, jaký existuje v hlubokém spánku. To však nastane pouze tehdy, je-li tu naprosté a bezpodmínečné přijetí toho, že neexistuje individuální konatel. A to, zda k takovému přijetí dojde, není ve vašich rukách.

Hilda: Nepůsobí to ale na motivaci? Mám na mysli, že motivace v práci a v každodenním životě bude daleko menší, když tu není ego, které by nás nutilo něco dělat.

Ramesh: Myslíte, že všechno konání v dané soustavě těla a mysli ustane?

Hilda: Ne, nutně ne.

Ramesh: Činnost energie, mentální i fyzická, bude v dané soustavě dále pokračovat. A jak bude energie tuto činnost provádět? Bude to dělat podle naprogramování a osudu dané soustavy těla a mysli.

Hilda: Ano. Ale já se ptám na to, jak to bude s motivací a průbojností ve světě, jenž je založen na konkurenci. O tom mluvím.

Ramesh: Já vím. Vím, o čem mluvíte. Podívejte se, vy se domníváte, že to máte ve "svých" rukách.

Hilda: Ne. Mluvím o tom, jak být schopná fungovat a vůbec existovat. Myslím, že nebudu schopná . . .

Ramesh: To je úplně špatně! Žádná "motivace" není potřeba. Energie, čirá Energie, která prostřednictvím dané soustavy těla a mysli pracuje a která pracuje prostřednictvím všech soustav těla a mysli, bude pokračovat v činnosti, fyzické i mentální, a to podle naprogramování dané soustavy a podle jejího osudu.

Motivace je pouhý výmysl vytvořený pocitem individuálního konatelství, pocitem, že "já" mám "svůj" život pod kontrolou, že "já" něco dělám a k tomu, abych to dělal, musím mít motivaci. Předpokládejme, že motivace neexistuje. Nebude snad Energie i nadále pokračovat ve své činnosti?

Hilda: Bude.

Ramesh: A jak bude pokračovat? Podle osudu dané soustavy těla a mysli. A to je vlastně to jediné, co je třeba pochopit - že neexistuje individuální konatel. Všechno se prostě děje prostřednictvím dané soustavy, a to čistě jako mechanická akce či reakce.

Rozeberte si to, co nazýváte "svým" činem, analyzujte to na základě vlastní zkušenosti. Z vlastní zkušenosti, minulé i současné, analyzujte jakýkoli jednoduchý nebo složitý čin, který nazýváte "svým" činem, a zjistíte, že jde pouze o reakci mozku na vnější událost, nad níž nemáte žádnou moc. Vnější událost může být taková, že k vám přijde myšlenka, že něco uvidíte či zaslechnete.

Nemáte žádnou moc nad tím, jaké myšlenky se vám v hlavě objeví. Nemáte žádnou moc nad tím, co uvidíte nebo uslyšíte. A mozek na tyto události reaguje podle svého naprogramování, nad nímž také nemáte moc. A tuto reakci mozku, tuto mechanickou reakci mozku pak mylně označíte jako "svůj" čin.

Proč ji nazvete svým činem? Je to proto, jak napsal jeden spisovatel, že v soustavě těla a mysli existuje mechanismus, který dané soustavě zabraňuje vidět svoji mechanistickou podstatu. Chápete? V této soustavě těla a mysli, neboli v tomto mechanismu těla a mysli, existuje mechanismus, jímž je ego, který dané soustavě brání pochopit její mechanistickou podstatu. Toto nazývám Božskou hypnózou, která je tu proto, aby mohl probíhat život, tak jak ho známe.

Život, tak jak ho známe, může fungovat jenom tehdy, když se každý jedinec považuje za oddělenou bytost, za konatele, který má svůj život pod kontrolou a chce dělat, co si zamane. Bez tohoto ega, bez tohoto pocitu osobního konatelství, by život, tak jak ho známe, nemohl probíhat.

Diana: Je lpění též konání?

Ramesh: Lpění či připoutanost je součástí ega.

Max: Diana se chtěla zeptat na to, zda s odpoutáním můžeme normálně fungovat.

Ramesh: Víte, otázkou je, zda s odpoutáním můžete fungovat "vy". Chápete? Činy se dějí. Jakmile je to přijato, a jenom tehdy, je-li to přijato, se věci dějí bez pocitu osobního konatelství.

Pokud říkáte: "´Já´ to dělám. ´Já´ mám nárok na odměnu.", pak jde o připoutanost. Chápete? V tom je problém. Správné pochopení spočívá v tom, že "já" ve skutečnosti nic nedělám, vše je vytvářeno Energií, neosobní Energií, Vědomím, které pracuje prostřednictvím soustavy těla a mysli podle vnějších událostí, nad nimiž "já" nemám žádnou moc, a podle naprogramování, nad nímž jsem rovněž neměl žádnou moc.

Diana: Tolik energie se promrhá v hledání. Zdá se to jako nesmysl.

Ramesh: "Kdo" tu plýtvá či mrhá energií? "Energie je promrhána", jak říkáte, neboť má být promrhána. (Smích.)

Povím vám jeden příběh, který jsem četl o Svámí Nitjánandovi, což byl guru proslulého Muktánandy. Proslulého, nebo neblaze proslulého, jak chcete. (Smích.) Tento Nitjánanda dostával od lidí darem ovoce. Vždy na konci dne řekl svému pomocníku, aby ovoce dal tomu či onomu, anebo je poslal do nějakého chrámu. Jednou tam ovoce zbylo a druhý den již bylo zkažené. Pomocník řekl Nitjánandovi, že to bylo plýtvání, protože je nikomu neposlal. A víte, co na to odpověděl Nitjánanda? "Ne, přišlo přesně tam, kam přijít mělo - dostali ho červi." (Smích.)

Rohit: Ztotožnění znamená ego, přicházející prostřednictvím hypnózy.

Ramesh: Ztotožnění znamená ego vyvolané Božskou hypnózou, Božskou lílou. A "To", čím bylo ego vytvořeno, si v některých případech zase přeje ego ostranit. V tom spočívá celý problém domnělého hledajícího - pouze ta Síla, která hypnózu vytvořila, ji může zase odstranit.

Rohit: A kromě tohoto ztotožnění tu není jiné ztotožnění ani žádná entita jako taková?

Ramesh: Ztotožnění znamená entitu. Nejvyšší pochopení spočívá v tom, že entita nikdy neexistovala. Nikdy tu nebyl žádný hledající. Nikdy tu nebyl žádný konatel.

Rohit: Ztotožnění tedy vytváří objekty?

Ramesh: Ano, jistě.

Rohit: Pane, mluvil jste o "projevení". Je to projevení ve smyslu jevu, zdání?

Ramesh: Ano.

Rohit: Je pouze zdánlivé?

Ramesh: Ano.

Rohit: Není skutečné?

Ramesh: Podívejte se, vyjdete-li na slunce, objeví se stín. Je stín skutečný nebo neskutečný? Je skutečný, neboť ho vidíte. A je neskutečný, neboť sám o sobě nemá vlastní existenci. Jeho existence závisí na vašem těle a na slunci. Stín je tedy skutečný, neboť ho lze vidět, a je neskutečný, neboť nemá nezávislou existenci. Projevení je skutečné, neboť je lze pozorovat, a je neskutečné, neboť samo o sobě nemá nezávislou existenci. Je pouze odrazem Zdroje uvnitř Sebe Sama.

Rohit: Je tedy odraz součástí Zdroje?

Ramesh: Když si stoupnete před zrcadlo a je tu odraz, je tento odraz vaší součástí? Jak velkou součástí? Desetinou? Dvacetinou? Padesátinou? Jakou součástí vás může být váš odraz? Je to odraz, Rohite. Jak by odraz mohl být součástí něčeho?

Julia: Já nesouhlasím.

Ramesh: Nesouhlasíte? Zcela správně!

Julia: Mám právo na svůj názor.

Ramesh: Ano, to máte.

Julia: Přítel mi řekl, že tady je místo, kde mohu tiše sedět, tak jsem přišla.

Ramesh: Nejlepší místo k tomu, abyste mohla tiše sedět, je ve vašem hotelovém pokoji. (Smích.)

Julia: Já prostě nesouhlasím. Co můžu dělat?

Ramesh: Tohle je dobré pochopení: "Co jenom ´já´ můžu dělat?" To je naprosto správné!

*****

Máte ještě nějaké otázky? - Ne?
Je všechno jasné a průhledné? - Ano?
Máte vůbec ještě nějaká očekávání? - Ne?
Ať se stane cokoli, je to jedno? - Ano?
Pak ale "vy" jste zcela zničen!
Tygr své čelisti sklapnul!

*****

- ↑ -