Ramesh S. Balsekar

Vaše hlava v tygří tlamě

Obraz čtrnáctý

*****

Věk moudrosti je zároveň věkem hlouposti. Věk krásy je zároveň věkem ošklivosti. Věk vývoje je zároveň věkem úpadku. Jediné, co je a co také vždy bylo, je "Teď a Tady".

*****

Jaká je ta antihmota, o níž mluví vědci? Jak se odlišuje od hmoty? A konečně, záleží na tom vůbec?

(Poznámka překladatele: Slovní hříčka, jejímž základem je angl. slovo "matter", jež znamená "hmota", ale ve spojení "it doesn´t matter" to znamená "na tom nezáleží".)

*****

Kdysi jsme věřili ve Stvořitele s bílým plnovousem, přebývajícím nahoře na nebi mezi mráčky. Už brzy budeme věřit v zákon singularity, předkládaný vědci, a modlit se: "Na počátku jsme byli jedinou částicí." Jaká je pravda? - Současná věda rozhodně nemá poslední slovo!

*****

Lidská bytost má dosti intelegence na to, aby vyslala člověka na Měsíc. Kdyby měla také svobodnou vůli, proč by svět dovedla do toho stavu, v jakém se nyní nachází?

*****

Pravým poznáním je to, že fyzické objekty jsou stejně neskutečné jako objekty mentální.

*****

Ramesh: "Výběr mezi různými možnostmi, prováděný Vědomím, je z hlediska kvantové mechaniky nevědomý proces. Osobní uvědomění si této volby totiž přijde asi o půl sekundy později než ´potenciální připravenost´, která se objeví v mozkových vlnách", říká specialista na lidský mozek Benjamin Libet. "A proto žádná svobodná vůle, toto ´drahocenné vlastnictví´, kterým je posedlý západní svět, nemůže existovat. Totéž říkal i indický mudrc Rámana Maharši."

Jak tomu tedy rozumím, kvantová mechanika říká, že nikdo nemůže vědět, co se stane v příští minutě či hodině. Nelze poznat, kam nějaká částice doletí. Nelze to předpovědět. K tomu došel Niels Bohr ve své teorii neurčitosti, která říká, že nikdo nemůže poznat, co se v daném čase stane. Když tuto teorii předložili Albertu Einsteinovi, nenašel v ní žádnou chybu. Řekl však, že i když ji neshledal chybnou, tak mu ji jeho výchova, podmíněnosti a návyky nedovolují přijmout. Řekl: "Nenašel jsem v této teorii chybu, ale nemohu přijmout, že by Bůh hrál se světem v kostky." Nato mu Niels Bohr odpověděl: "Bůh se světem nehraje v kostky. To, že Bůh hraje v kostky, si myslíte jen proto, že nemáte všechny informace, které má Bůh."

Bůh je plně informován, on ví, co se děje. Vidí celkový obraz. Tento obraz již existuje. My však nemáme Božské poznání, a proto nic není jisté. To, že se něco někomu v určitém okamžiku přihodí, závisí podle kvantové mechaniky na vlnách pravděpodobnosti. Určitá událost nastane tehdy, dojde-li k tzv. kolapsu vlnové funkce. Objeví se myšlenka či touha, ve zlomku sekundy na ni mozek zareaguje a mysl, neboli ego, se toho okamžitě chopí a prohlásí to za "svoji" myšlenku, "svoji" touhu. Touha vznikne, když dojde ke kolapsu kvantově-mechanické vlnové funkce. A ego to přijme jako "svoji" touhu. Povězte mi tedy, zda je to touha ega, anebo touha Vědomí.

John: Cesta odevzdání však znamená cestu netoužení.

Ramesh: Ne, ne. To je omyl. Podívejte se, někdo, nějaké ego je žádáno, aby odložilo touhy. Je to tak?

John: Ano, a pak se ten někdo odevzdá.

Ramesh: Někdo se odevzdá? Má hlavní myšlenka spočívá v tom, že neexistuje "nikdo", kdo by se mohl odevzdat. Co můžete "vy" odevzdávat, Johne? A komu odevzdávat? Bohu?

John: Ano.

Ramesh: Mluvíte o odevzdání Bohu. John říká: "Odevzdám se Bohu." Co máte k odevzdání, Johne? Máte nějaké jmění, něco, o čem můžete říci: "Bože, toto ti odevzdám"? Máte něco vlastního, co byste mohl Bohu odevzdat? Co ve skutečnosti máte? Nic! Co tedy budete Bohu odevzdávat?

John: A co své touhy?

Ramesh: Říkal jsem vám, že se objeví touha a ego si řekne: "To je moje touha." Ale touha se objevuje sama, je to Božská touha. Touha se objevuje proto, že je dáno, abyste tuto touhu měl. A pokud tuto touhu máte mít, jak se jí můžete zbavit?

John: Znamená to snad, že když se někdo odevzdá, tak ví, že touhy zase přijdou?

Ramesh: Můžete se touhy zbavit, Johne? Vznikne touha. Je možné, abyste se jí zbavil?

John: Mohu se jí zbavit.

Ramesh: Jak se jí můžet zbavit? Jestliže se jí zbavíte, znamená to, že ji potlačíte.

John: Tak nevím.

Ramesh: Podívejte se, moje hlavní myšlenka spočívá v tom, že když řeknete, že se touhy vzdáváte, je touha ve skutečnosti jenom potlačena. V následujícím okamžiku se vrátí s dvojnásobnou silou. Dojde k explozi. Touhu lze odevzdat, jedině když přijmete, že to není vaše touha. Touhy se lze zbavit jedině tak, že si hned na začátku uvědomíte: "To není moje touha. Touha přišla, ale není to moje touha."

John: To znamená, že tolik nenakrmíme své ego?

Ramesh: Ano! Přesně tak. A čím více budete uvažovat způsobem: "Není to moje touha, není to moje zklamání, není to nic mého", tím méně budete ego přikrmovat, a ono bude stále slabší a slabší.

John: Přikládáme-li touze důležitost, tím jenom ještě více ego posílíme. Je to tak?

Ramesh: Zcela správně. Pokud si myslíte, že je to "vaše" touha, pak to tak je. Všichni ti, kdo jsou považováni za guruy, ale ve skutečnosti nic nechápou, Johnovi radí: "Johne, zbavte se svých tužeb. Cílem je bezžádostivost." Mohou se však oni sami zbavit svých tužeb? Touha se rozpustí! Ale oni to nechápou a myslí si: "´Já´ jsem se zbavil svých tužeb." Je tu tedy velmi silné ego.

Otázkou je, "kdo" se zbavuje "čích" tužeb? Jediný způsob, jak může k odevzdání či přijetí dojít - neříkám však jediný způsob, jak se můžete odevzdat - je takový, že tu není žádné "vy", které by říkalo: "´Já´ přijímám. ´Já´ odevzdávám." Teprve pak dojde k přijetí. A v tomto opravdovém přijetí neexistuje "já", které by říkalo: "´Já´ přijímám."

"Kdo" se komu odevzdává, Johne? Vznikne touha. Jak říká kvantově-mechanická teorie, vznikne touha. O zlomek sekundy později zareaguje mozek a bezprostředně nato se toho chopí ego, mysl, a řekne: "To je ´moje´ touha." Nebo přijde myšlenka. O zlomek sekundy později zareaguje mozek a bezprostředně nato mysl, ego, řekne: "´Já´ mám skvělý nápad." Odkud pochází tento nápad, tato myšlenka? Mozek nemůže myšlenku vytvořit. Myšlenka se objevila, mozek ji zachytil a mysl, ego, okamžitě řekne: "To je ´moje´ myšlenka."

Je jedno, jestli vznikne touha, zlost nebo nějaký pocit. Prostě to vznikne. A je-li tu skutečné pochopení, pak si John neřekne: "´Já´ se zlobím. ´Já´ se bojím. ´Já´ jsem šťastný." Strach, který vznikl, je pouze nezúčastněně pozorován. Zlost, která se objevila, je nezúčastněně pozorována. Pocit štěstí je nezúčastněně pozorován. Nic z toho není pozorováno jako "můj" strach, "moje" zlost či "moje" štěstí.

John: To znamená, že to akceptujeme, že to přijímáme?

Ramesh: Správně. Přesně tak. Tím nejvyšším je přijetí, nebo odevzdání, jak chcete. Ale bezprostřední je "přijetí". Cokoli přijde, je přijato. Vznikne štěstí, je tedy přijato. Objeví se strach, je přijat. Vznikne zlost, je přijata.

Murthy: Přijetí znamená, že nedojde k "převzetí balíků", balíků štěstí, strachu či zlosti.

Ramesh: Ano. Znamená to, že tu není "já", které by říkalo "´Já´ jsem zlostný." Zlost prostě přišla.

Lance: Ani přijetí tedy nepřebíráme.

Ramesh: Správně. Nepřebíráte ani přijetí. K přijetí dochází. Neexistuje "nikdo", kdo by říkal: "´Já´ přijímám." K přijetí dochází. A když k tomu dojde, řeknete si: "Kdo jsem ´já´, abych něco přijímal? Kdo jsem ´já´, abych něco odevzdával?"

Co Johne vlastníte, abyste to mohl Bohu odevzdat? Nemáte nic. Přišel jste, aniž byste něco měl, a stejně tak i odejdete. Neboť "vy" jste nikdy neexistoval. Tehdy, když bylo tělo počato a stvořeno, žádné "vy" neexistovalo. Bylo tu jen tělo dítěte, fungující intuitivně. Dítě si neříká: "Piji z prsu ´své´ matky."

John: Dítě vše pouze přijímá.

Ramesh: Ano, neboť jeho ego se ještě nevyvinulo natolik, aby říkalo: "´Já´ přijímám." Přijetí se děje. (Smích.)

Lance: Pak tedy mluvit o zbavení se "svých" tužeb je samo touhou. Je to tak?

Ramesh: Zcela správně. Je to touha zbavit se touhy.

John: Zmínění guruové často mluví o tichu.

Ramesh: O tichu? Dobrá. Co chápete pod pojmem ticho, Johne? Ticho znamená, že tu krok za krokem nejsou žádné otázky. A to, že tu nejsou otázky, znamená, že tu není "já", které by ty otázky kladlo.

John: Já kladu otázky a vy dáváte odpovědi. Odkud tyto odpovědi přicházejí?

Ramesh: Odpovědi přicházejí z Vědomí. Myslíte si, že John mluví a Ramesh naslouchá, či Ramesh mluví a John naslouchá. Avšak zde je to chápáno takovým způsobem, že jde o rozhovor mezi dvěma soustavami těla a mysli, přičemž tyto soustavy jsou pouze naprogramovanými nástroji Vědomí či Boha. Kdo tedy vede tento rozhovor, Johne?

John: Řekl bych, že se ptá John.

Ramesh: To říkáte vy. Já říkám, že prostřednictvím této soustavy klade otázky Vědomí.

John: Otázky tedy přicházejí z Ticha, z Vědomí.

Ramesh: Přesně tak.

John: Ale guruové a mistři odpovídají na tutéž otázku různě. Všechny otázky tedy nezodpovídá Bůh?

Ramesh: Ale ano, zodpovídá.

John: Proč potom ti učitelé . . . Proč . . .

Ramesh: Protože je to Boží přání, aby v soustavách těla a mysli těchto učitelů nedošlo k úplnému pochopení. Tito guruové mohou být upřímní a opravdoví - neříkám, že jsou neupřímní - ale možná, že skutečně nepochopili. Řekněme, že tu je takový nedopečený guru. (Smích.) Kdo tohoto nedopečeného gurua stvořil, Johne? Nebylo to snad Vědomí, nebyl to Bůh?

John: Ano.

Ramesh: Proč Bůh tvoří nedopečené guruy? Protože je to součást Jeho hypnózy.

John: A proč je někteří lidé následují?

Ramesh: Protože jít za takovým učitelem, je jejich osud.

Lance: Rameshi, cítím, že je tu velmi dobré přijetí tohoto učení.

Ramesh: Ano, vím to.

Lance: Jediné, co prostě nemohu přijmout, je koncept osudu. Odkud pochází? Jde o rozumový, logický nebo . . .

Ramesh: Podívejte se, vše, co se děje, se pouze děje. Vše, co se děje, je činnost Vědomí či Boha. Žádná myšlenka ani žádný čin nejsou vaše. A přesto lidská bytost posuzuje činy Vědomí či Boha jako dobré nebo špatné. Matka Tereza i nějaký psychopat, oba byli stvořeni toutéž Silou. Komu chcete dávát vinu? Jestliže jste skutečně pochopili - a zde jde o intuitivní Pochopení, ne tedy, že by "já" chápalo intelektuálně - pak posuzování ustane. A když hodnocení, posuzování ustane, potom zmizí "já" a je tu přijetí "Toho, co je v Přítomném Okamžiku".

Lance: To chápu, ale co nechápu je, že když všechno je Boží činnost a osud . . . Zmatek pochází z toho, že je paradoxní, že se věci prostě dějí.

Ramesh: Věci se prostě dějí.

Lance: Jestliže se věci jenom dějí, pak osud je odpovědí na to, proč se dějí.

Ramesh: To je správně. Osud je prostě koncept.

Lance: Ano.

Ramesh: A koncept je nutný jen k tomu, abychom něco pochopili.

Lance: Bůh tedy může v každé minutě vytvářet novou skutečnost.

Ramesh: Ano. Znovu a znovu, správně. V každé minutě, v každém zlomku sekundy.

Lance: Z hlediska Vědomí se tedy film neustále proměňuje?

Ramesh: Ne, film již existuje. Ale to, co vidíte, je obrázek za obrázkem, okamžik za okamžikem. Film však již existuje.

Lance: Je to tedy pevně daný osud.

Ramesh: Je to pevně daný obraz. Film již existuje. Vědomí či Bůh již napsalo scénář. Vědomí či Bůh již film natočilo, narežírovalo a obsadilo všechny role ve filmu. A kdo film sleduje? Sleduje ho zase Vědomí.

Lance: To je to, čemu nerozumím. Jak se může člověk dobrat pochopení, že je to film?

Ramesh: Je to koncept. Koncept, který vám má pomoci pochopit, že neexistuje svobodná vůle. Samotná svobodná vůle je také koncept. Víte, co říkal Rámana Maharši o konceptech? Říkal, že použití konceptu je podobné, jako když k odstranění trnu zaraženého do chodidla použijete jiný trn. Jakmile je trn z nohy venku, tak trn, který vám pomohl, si neponecháte, ale zahodíte ho pryč. Koncept je tu tedy pouze proto, aby omezený lidský rozum mohl pochopit určitý bod. Tím bodem je to, že neexistuje svobodná vůle. Dnes vám i vědci řeknou, že svobodná vůle neexistuje. Mystici totéž říkají odedávna.

Lance: To znamená, že dojde-li k nějaké změně, je to proto, že změna byla součástí filmu.

Ramesh: Zcela správně. Bůh ví, kde co má přesně být. Vy to nevíte. Proto Niels Bohr řekl: "Nemáte všechny informace, které má Bůh."

Claude: Ve vědeckém světě je to padesát na padesát.

Ramesh: Ano. "Na padesát procent", tímto způsobem vědec řekne, že nic neví. A on vědět nemůže. Bude-li závodit borec, šampión s nějakým chudáčkem, můžete říci, že na devadesát procent šampión vyhraje. Ale stejně to nevíte. (Smích.)

Některý astrolog může mít dar vidět do budoucnosti, ale i Nostradamus může vidět jen část obrázku, nikoli všechno. Dané předpovědi můžeme přijmout jako pravdivé, ale ony být pravdivé nemusí. Nakolik bylo Nostradamovi dáno vidět do budoucnosti, to nevíme.

Lance: Nemohl přece lhát.

Ramesh: Lhát znamená, že je v tom úmysl, záměr. Je to tak? Ale lhaní může být taky Boží vůle.

Lance: Potom tedy lež nikdy neexistovala.

Ramesh: Ve skutečnosti opravdu lež nikdy neexistovala.

Claude: Jediné, co je, je Teď a Tady.

Ramesh: Správně.

Claude: Bůh je všude a v každém okamžiku. Je tu jen přítomnost.

Ramesh: Když řeknete přítomnost, pak nastoupí i minulost a budoucnost. Mluvit můžete jedině o Přítomném Okamžiku. To je to jediné, v čem lze být - v Přítomném Okamžiku, v "Tom, co je".

Claude: A vy jste Bůh a já jsem Bůh.

Ramesh: Místo abych mluvil o tom, že jste Bůh, říkám: "Je tu Bůh."

Claude: Bůh je všude?

Ramesh: Ano. Všechny řeči, týkající se budoucnosti, vede spekulativní mysl, rozum. To jenom ego se zabývá budoucností. Bůh se budoucností nezabývá. Bůh je v Přítomném Okamžiku. Co se týká rozumu, Bůh je v tomto Přítomném Okamžiku tehdy, když tu mysl, čili rozum, není. V Přítomném Okamžiku mysl neexistuje, neboť mysl se týká času - minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti.

Claude: Souvisí bytí v Přítomném Okamžiku s odevzdáním či přijetím?

Ramesh: Bytí v Přítomném Okamžiku znamená Přijetí a znamená Odevzdání. Neboť být v Přítomném Okamžiku znamená, že tu není ego, že tu není spekulativní mysl. Je to tedy Přijetí či Odevzdání, ale netýká se "mne".

Claude: Je to také víra, naděje?

Ramesh: Ano, ovšem! Můžete říci "víra", můžete říci "láska", či cokoli dalšího. V Přítomném Okamžiku je tedy přítomna Láska i Víra. A Láska i Víra jsou v Přítomném Okamžiku, neboť tehdy tu není spekulativní mysl. Spekulativní mysl, čili ego, Přítomný Okamžik zakrývá.

Claude: Proč potom mysl vůbec používat?

Ramesh: Mysl, rozum, je nástroj sloužící k pochopení. Rozum je nástroj, jehož prostřednictvím pochopení začíná.

John: Nemohu pochopit bytí v Přítomném Okamžiku. Nemohu pochopit, jak být Teď a Tady.

Ramesh: Pokud "vy" něco chápete, chápete to v čase, nikoli v Přítomném Okamžiku. V Přítomném Okamžiku k pochopení dochází! V Přítomném Okamžiku dochází též k Odevzdání, k Přijetí, k Víře, nebo jak to "vy" nazvete. A v Přítomném Okamžiku není John, který by říkal: "´Já´ chápu, ´Já´ přijímám, ´Já´ věřím." Přítomný Okamžik je neosobní - není tu osobní "já", není tu "moje". Přítomný Okamžik je bezčasový - není tu minulost, přítomnost ani budoucnost.

Lance: Poté, co dojde k Pochopení, tak ať děláte cokoli, prostě k tomu dochází, prostě se to děje?

Ramesh: V každém případě se to děje. To jenom "vy" si myslíte, že něco děláte. Ale cokoli se kdy dělo, vždy se prostě jenom dělo.

Lance: Ego si však myslí, že to dělá. A když se ego rozplyne a je tu pochopení, že "nikdo" nic nedělá, musí to být legrace.

Ramesh: Je to ohromná legrace. Celé ty roky se všechno prostě jenom dělo a "já" hlupák si myslel, že to dělám "já". Je to velmi legrační. Tak se tomu pak zasmějete.

Lance: Dnes ráno jsem se zlobil, protože vedle mě někdo kouřil. Hned nato přišla myšlenka: "Jsem naprogramován k tomu, abych se zlobil, tak se zlobím, ale tato zloba není ve skutečnosti moje."

Ramesh: Zapletenost do zlosti byla tedy přerušena, zlost tedy musela odejít.

Lance: Ale zlost pokračovala.

Ramesh: Kdybyste opravdu přijal, že se nezlobíte "vy", že se zlost prostě jen objevila, pak by zlost odpadla.

Lance: Jak dlouho zlost trvá, závisí na tom, nakolik jsme zapleteni?

Ramesh: Je to tak. Zlost vznikne v Přítomném Okamžiku. Doba vaší nazlobenosti ukazuje horizontální zataženost. A náhlé nazření, které tuto zapletenost přeruší, je opět vertikální záležitost. Můžete se zeptat: "Kdo způsobí toto náhlé pochopení zapletenosti?" "Vy" to nejste, ego to není, neboť ego samo je zapleteností. Náhlé nazření je vyvoláno Bohem, Vědomím, čili pochopením. Tak jak se pochopení prohlubuje, dochází k tomuto vertikálnímu nazření zloby i jejímu rozpuštění stále rychleji.

Lance: Jde tedy o organický proces?

Ramesh: Ano, je to organický proces. A jak dlouho potrvá, to nikdo neví.

Lance: Není tedy nutné zjišťovat, proč zlost vyvstala, odhalit psychologické důvody podle Freuda a tak podobně?

Ramesh: To vůbec není důležité a zabírá to čas, neboť ve chvíli, kdy to děláte, jste v čase. Jste v minulosti.

Lance: Stačí prostě vědět, že to není naše zlost.

Ramesh: Prostě vědět, že to není "vaše" zlost. A právě to tvrdí kvantová teorie. Zlost vyvstane, mozek o chvilku později zareaguje a potom se do toho zaplete spekulativní mysl s tím, že to označí za "svoji" zlost.

Devesh: Když si vezmu taxík a taxikář se mnou jede oklikou, pak s tímto pochopením mám dvě možnosti. Buď chápu, že je to jeho naprogramování vozit mě delší cestou, než je nutno, a tak to nechám být, anebo mu vynadám a dovedu ho na policii.

Ramesh: Ano. A ať se stane cokoli, bude to součástí činnosti Celku. Ať se stane cokoli, bude to osudem vaším i toho taxikáře. V čem je problém? Říkáte, že se stane jedno z toho. Přivedete-li ho na policii, bude vaším i jeho osudem zaplétat se s policií. A dáte-li mu peníze, potom je vaším osudem přijít o peníze a jeho osudem peníze získat. Kde je jaký problém? Kde je jaká nejasnost? Jedno z toho se stane. Tedy vyčkejte a pozorujte, co se děje. Ať dojde k čemukoli, nejde o "vaše" konání. Co se bude dít, není ve vašich rukách. To, co se stane, je osudem soustavy těla a mysli pojmenované Devesh, a mělo se tak stát. Ať se stane cokoli, mělo se tak stát.

Devesh: Někdy se však události liší od astrologických předpovědí. Znamená to, že něco může přijít i navzdory osudu?

Ramesh: Co to jsou astrologické předpovědi? Jsou to vývody astrologů. Astrolog se může mýlit. Interpretace může být chybná. Co to znamená, že se nenaplnil osud nebo že se věci děly navzdory osudu? Nikdo nezná osud dokonale. Ani Nostradamus. Kdo ví, kolik jeho předpovědí se vyplnilo?

Devesh: Někde jsem četl, že pokud jsme uvědomělí, vědomi si myšlenek, můžeme změnit běh událostí.

Ramesh: "Kdo" může změnit běh událostí? "Kdo" je Devesh? Řekněte mi nejdřív, "kdo" je Devesh, a pak můžeme mluvit o změně běhu událostí. Jediné, co vidím, je soustava těla a mysli, která je určitým způsobem, geny a podmíněnostmi, naprogramovaná. Tato soustava je jen loutka, za jejíž provázky tahá Bůh. Bůh způsobí, že Devesh udělá to, co udělá. Existuje snad Devesh jinak než takto? "Kdo" je Devesh, že si myslí, že "on" může něco změnit?

Devesh: Mám však pocit sebe sama.

Ramesh: Tento pocit, to je jen osobnost, jejímž základem je vaše naprogramování. Geny a návyky vytvořily osobnost, o níž Devesh říká, že je Deveshem. Je to jen obraz vytvořený geny a podmíněnostmi. Je to jen obraz, otisk. Co je Devesh jiného, než jenom tento obraz?

Lance: Mám problém s pojmy "Já-Já" a "Já jsem".

Ramesh: Není v tom žádný problém, neboť to není dvojí. Není to dvojí. "Já-Já" označuje Vědomí v klidu. A jakmile je "To" v pohybu, pak jde o "Já jsem". "Já-Já" je pojem, kterým se ve skutečnosti vůbec nezabýváte. Je to prostě kopncept. To, co se vás opravdu týká, je "Já jsem".

Lance: "Já jsem" znamená celek projevení.

Ramesh: Správně.

Lance: A co to je, když se nacházíme ve stavu spánku?

Ramesh: Je to "Já jsem", neboť je tu tělo a je to v rámci světa jevů, ve fenoménovosti.

Lance: A není-li tu projevení, je tu "Já-Já"?

Ramesh: Správně.

Lance: V knize o Rámanu Maharšim se říká, že vracíme-li se otázkou "Kdo jsem já?" nazpátek, objeví se prázdnota.

Ramesh: Podívejte se, Rámana Maharši ve skutečnosti mezi "Já-Já" a "Já jsem" vůbec nerozlišoval, neboť je to zbytečné. Jak sám řekl, "Já-Já" je jen koncept a nemá smysl si s ním dělat starosti. Vás se týká pouze "Já jsem" a "Já jsem Lance". Jakmile tu není Lance, je tu "Já jsem".

Lance: Co to potom je stav snění?

Ramesh: Snový stav, to je ztotožněné Vědomí v pohybu. A co je to živoucí sen, sen života? Živoucí sen je sen onoho "Já jsem". Lance sní osobní sen a "Já jsem" sní živoucí sen. Je to tedy vlastně tak, že se z osobního snu probouzíte do snu života.

Lance: A v hlubokém spánku je "Já-Já"?

Ramesh: V hlubokém spánku je "Já jsem"! "Já-Já" se vás opravdu vůbec netýká.

Lance: Ale zrovna teď je tu potřeba poznat to.

Ramesh: Odkud přišlo "Já jsem"? To je konceptuální otázka. A konceptuální odpovědí na tuto konceptuální otázku je, že "Já jsem" je neosobní Energie, aktivizovaná do projevení, a "Já-Já" je Potenciální Energie. Osobní "já", o němž si Lance myslí, že jím je, je neosobní energie ztotožněná jakožto ego, které se považuje za konatele a chce poznat. Jakmile již neexistují opravdu žádné otázky, pak tu není konatel. Jakmile tu není konatel, není tu ego. A není-li tu ego, pak ze soustavy těla a mysli září "Já jsem" bez osobního ztotožňování. Pokud soustava těla a mysli umírá, "Já jsem" přetrvává jako "Já jsem". A zmizí-li celek projevení, pak "Já jsem" je oním "Já-Já", Vědomím v klidu. A toto všechno je koncept.

Lance: Dobrá. Tedy z konceptuálního hlediska je vzduch v místnosti "Já-Já", ale Ramesh je "Já jsem"?

Ramesh: Vzduch i Ramesh, to obojí existuje v projevení, ne?

Lance: Molekula je "Já jsem"?

Ramesh: Ano! Všechno je "Já jsem" .

Lance: Myslím, že to je vše, co jsem potřeboval vědět.

Ramesh: Slyšel jste o Tao? Zenový mistr prohlásil, že vše je Tao. Nato se někdo uličnicky zeptal: "Je hovno také Tao?" A mistr odpověděl: "Ano! Tao je hovno a Tao je Bůh. Tao je strom a Tao je lidská bytost. Tao je všechno, neboť vše, co existuje, je Tao."

Všechno, co existuje, je Vědomí. Nic jiného než Vědomí neexistuje. Nic jiného než Bůh neexistuje. Proto Vědomí (či Bůh) musí být ve všem imanentně skryto.

Devesh: Provádíte nějaké púdži?

Ramesh: Mám své rituály. Zahrnuje to púdži Mahárádžovi a Rámanu Maharšimu. A před lety, přibližně před sedmdesáti pěti lety, jsem své matce slíbil, že budu recitovat text známý jako Rámarakša stótra. Trvá to deset minut. Slíbil jsem jí to a posledních pětasedmdesát let to dělám. Nebo jinak řečeno, posledních pětasedmdesát let se to děje.

*****

héči dána dégá dévá / tudžá visara na vhává //
guna gájín ávadi / héči mádži sarva džódi //
na lagé mukti dhana sampadá / santa sanga déi sadá //
Tuká mhané garbhavási / sukhé ghálávé ámhasi //

Splň mi jen jedno přání, můj Pane.
Ať nikdy nezapomenu, že vše se děje podle Tvé vůle.
S radostí budu opěvovat Tvé slavné skutky.
Dej mi společenství lidí, kteří v Tebe plně věří.
Nestarám se o Vysvobození, slávu ani štěstí.
Tukárám říká:
Pokud nechceš, aby v tomto těle došlo k osvícení,
nechť se stane, můj Pane.
Kdo o to dbá?

*****

- ↑ -