Ramesh S. Balsekar

Vaše hlava v tygří tlamě

Obraz třináctý

*****

Možná, že nikdy nebudete schopni Boha uvidět či poznat, ale jím stvořené bytosti můžete vždycky pobavit a rozesmát.

*****

Udržovat žáky ve strachu a naději, to je jediné útočiště nepravých duchovních mistrů.

*****

Lidské zvíře vynaloží veškeré úsilí na to, aby milovalo své okolí, ale je ochotno podříznout si hrdlo, pokud jeho učení o Bohu není takové, jaké by mělo být.

*****

Cynismus je tu proto, aby lidi zmátl a ponížil, moudrost je tu proto, aby dala lidem poznat, že jsou zmateni a poníženi.

*****

Bylo vám řečeno, že máte být jako děti. Co to znamená? Děti reagují na události přirozeně - neposuzují sebe ani druhé.

*****

(Obraz začíná tím, že se Vědomí projeví jako Režisér.)

Ramesh: Trochu hlasitěji a pomaleji.

Ines: (Vydechne a podívá se na anglický text, který pečlivě přepsala z němčiny, jejího rodného jazyka.)

Ramesh: Trochu hlasitěji a pomaleji.

Ines: (Čte ještě jednou.) Milovaný Rameshi. Říkal jsi, že existují dvě možnosti, kdy se utiší spekulativní mysl. První, když je pracovní mysl zcela zabrána do činnosti, a druhá, když je tu prosté pozorování. Vím ještě o třetí možnosti. Spekulativní mysl se utiší také tehdy, když je v srdci oddaného láska. Děkuji Bohu, že mi dal srdce bhakty, srdce oddaného. Děkuji Bohu.

Ramesh: Tedy si o tom popovídejme. Co myslíš, Ines? Máš úplnou pravdu. Je to přesně tak. Máš stoprocentní pravdu.

Ines: Co mám říkat? Je-li v srdci láska, spekulativní mysl tady není.

Ramesh: Myslíš tím, že pokud je v srdci láska, není tu spekulativní mysl. Je to tak? Zcela správně. Abhangy, které zpíváme na závěr našeho satsangu jsou většinou právě o lásce v srdci. Proč to tak je? Protože abhangy psali oddaní bhaktové. Ačkoli je tu jedna, Kalindi ji obyčejně zpívá jako poslední, kterou napsal bhakta, ale jde o čistou advaitu.

Mohl byste nám o tom něco povědět, Wolfgangu? Neříkala vám o ní Kalindi něco?

Wolfgang: Ach ano.

Ramesh: A co na to říkáte? Tím mám na mysli, co o tom, nebo o něčem jiném, můžete říci? Chci jenom, abyste chvíli pohovořil. Dobře tomu rozumíte, tak o tom, prosím vás, chvilku pohovořte.

Wolfgang: Jde o to, co rozumíme pod pojmem láska.

Ramesh: Ano. Zcela správně. To je ono.

Wolfgang: Obyčejně je psána s velkým písmenem, aby se to odlišilo od toho, co se běžně láskou rozumí. Běžně tím myslíme to, že je tu někdo, kdo miluje někoho nebo něco druhého.

Ramesh: Zcela správně.

Wolfgang: Jde tedy ještě o dualitu milujícího a milovaného. Láska s velkým "L" však znamená, že tu již dualita není. Je tu pouze jednota, čili nedualita. A pochopení, že ten druhý je totéž, co já - nejenom pochopení, ale i přímé zakoušení - je právě To, co je nazýváno Láskou.

Ramesh: Ano. A jak k ní dojde, Wolfgangu?

Wolfgang: Prostě se přihodí.

Ramesh: Víte, i v rámci duality bhakta zpívá: "Jediné, co znám, jsi ty." V jedné písni říká: "Nevím nic o poznání. Nemám zkušenosti z putování. Neznám šástry a neznám svatá písma. Jediné, co vím, je, že tě miluji." Proto tvrdím, že tu zůstává tato dualita, dualita bhakty a Boha.

Wolfgang: Ano. Obvykle je tu touha po splynutí s milovaným objektem, s guruem či Bohem. A toto toužení trvá do té doby, dokud je dualita zakoušena.

Ramesh: Ano, jistě.

Wolfgang: Ale jakmile se dualita rozplyne, touha zmizí a je tu pouze zakoušení.

Ramesh: Ano. Proto říkám, že láska bhakty k Bohu je stále ještě v dualitě, chápete? Bhakta po Bohu touží a v jedné z abhang se zpívá: "Odešel jsem, abych Boha poznal, a vrátil jsem se s tím, že Bohem jsem."

Wolfgang: Tedy s pochopením, že je tu pouze Bůh a nic jiného.

Ramesh: Ano. Proto Kavita říkala, že touží po tichu. "Ona" však mít ticho nemůže. Ticho je tady, když tu ona není. Není-li tu Kavita, je tu hluboký spánek. Kavita nemůže hluboký spánek poznat, může pouze v hlubokém spánku být. Právě na to poukazuje jeden verš z Bhagavadgíty. Krišna zde říká: "Jakmile oddanost bhakty dosáhne stupně, kdy se stane nesnesitelnou, pak mu dám schopnost přijmout poznání."

Wolfgang: Zdá se, že pro džňánina je cesta právě opačná. Začíná s rozumovým pochopením, ale jak se pochopení prohlubuje a proniká do srdce, objevuje se též Láska.

Ramesh: Zcela správně. Poznání rozkvete do Lásky. Chápete? A Láska vykvete v Poznání. Proto téměř každý džňánin říká, že mezi bhakti a džňánou není žádný rozdíl. Opravdu není rozdílu mezi bhakti a džňánou.

Ádi Šankara, zakladatel advaity, napsal pár velmi dojemných básní o Šakti, Dévi, ženské energii. Někdo je pouze pro advaitu, zná jen poznání a nic jiného. Nemůže pochopit, že advaitista, jakým byl Ádi Šankara, mohl napsat takové básně. Nechápe, že je-li tu pravé Poznání, pak pravé Poznání přechází v bhakti. Skutečné Poznání rozkvete do Lásky a Bhakti.

Pierre: Když jsem poprvé četl Maharšiho, všiml jsem si jeho poznámky, že stezka džňány je tak úzká, že se po ní dá jít pouze po jednom. Co si o tom myslíte?

Ramesh: Nevím, na to jsem nenarazil. Jak to bylo přesně řečeno?

Pierre: V podstatě se tím míní, že tu pro druhé není místo.

Ramesh: Skutečná džňána znamená Jednotu, že ano? Nemyslí se tím právě toto? Džňána vposledku znamená Jednotu. Tím se říká, že dokud je tu dualita, skutečná džňána nemůže přijít. Proto dokud je tu rozdíl mezi bhaktou a jeho Bohem, zůstává láska bhakty v dualitě a není tu místo pro džňánu. Proto Krišna v Bhagavadgítě říká: "Jakmile láska bhakty k Bohu dosáhne určité intenzity, dám mu schopnost přijmout Poznání."

Pierre: Kde je tu tedy prostor pro druhé?

Ramesh: Žádný prostor pro druhé tu není. Proto mluvil o tom, že se dá jít pouze po jednom. Zřejmě jsem přímo na tuto větu nenarazil, ale takto bych si ji vysvětloval.

Pierre: Ano, toto z ní vyplývá. Západ je velmi silně zaměřen na vztahy. Jak to ovlivňuje toto poznání?

Ramesh: Myslíte, pokud je tu dualita vztahů, vztahu mezi mužem a ženou, mezi lidmi navzájem?

Pierre: Ano, jakýchkoli vztahů.

Ramesh: Jde o vztahy a ty existují v rámci projeveného světa. Jak to jde dohromady? Vztahy tu mohou být dál. Tím mám na mysli, že dojde-li k Poznání, neznamená to, že by všechny vztahy zmizely, ale že tu jsou vztahy bez připoutanosti. Vztahy existují, ale není tu připoutanost.

Pierre: Domnívám se, že jsem nikoho takového dosud nepotkal. Tím myslím, že být naprosto svobodný ve vztazích se jeví jako rozpor. Nikdy jsem neviděl člověka, který by nezakoušel žárlivost, zlost či . . .

Ramesh: V těchto případech nedošlo k Poznání. Poznání se nepřihodilo. Transformace nenastala.

Pierre: Někdo jiný si tedy může svobodně dělat to, co chce?

Ramesh: Ano, jistě. Někdo je zcela svobodný a dělá to, co si přeje. Zajisté. Vasane, přišel jste již před časem. Toto učení tedy znáte. Povíte nám, jaké je to učení? Co byste řekl, kdyby se vás někdo zeptal: "Jaké je učení, které následujete? Co vlastně Ramesh říká?"

Vasan: Řekl bych, že všechno je Vědomí.

Ramesh: Ano, to je jedna věc. A když o tom bude chtít vědět něco víc? Co se rozumí slovy: "Všechno je Vědomí"?

Vasan: Lidská bytost je utvořena a poté zhypnotizována, a proto to, co vidíme, není skutečné. Všechno je to neskutečné. Existuje však i něco jiného, co je třeba prožívat.

Ramesh: Ano. A další otázkou by bylo: "Jak to lze prožívat? Jak lze zakoušet jednotu, o které mluvíte? Říká toto učení, jak to udělat?"

Vasan: Nejprve ze všeho tu musí být poznání. Poznání, že toto vše je nereálné, že všichni jsme pod vlivem Božské hypnózy neboli máji. Nejprve by tedy mělo přijít pochopení, potom je třeba začít s rozjímáním, kontemplací, a pak je nutné pustit se do zkoumání. Musíme si připomínat, že nejsme tělo ani mysl. To je to, co si o tom myslím.

Ramesh: Rozumím. Ale musíte si sami sebe připomínat? Mám na mysli, jak si můžete sami sebe připomínat, když jste zaneprázděni, když jste stále zaměstnáni. "Vy" si můžete sami sebe připomínat pouze tehdy, když nejste zaneprázdněni. Je to tak?

Vasan: Zpočátku si začneme sami sebe připomínat, když se ničím nezaměstnáváme, ale když zaneprázdněnost naskočí, můžeme své myšlenky alespoň brzdit.

Ramesh: Opravdu to můžete dělat?

Vasan: Dělal jsem to a šlo to.

Ramesh: Chápu. A jak to šlo?

Vasan: Najednou to nedělám. Nejsem jedinec.

Ramesh: Řekl jste "najednou", je to tak?

Vasan: Najednou. Najednou to mohu zabrzdit.

Ramesh: Najednou brzdy fungují, anebo najednou "vy" můžete brzdit? Pokud brzdy používáte "vy", proč potom najednou? (Vasan se směje.) Proč ne pořád, celou tu dobu?

Vasan: Protože jsme v zajetí myšlenek. Protože se necháváme myšlenkami unášet.

Ramesh: Ano, jste strháváni myšlením. Ale jste to "vy", kdo najednou může zabrzdit, anebo brzdy prostě najednou fungují? Jde mi o toto - je použití brzd ve "vašich" rukách, anebo brzdy prostě najednou jdou použít?

Vasan: Není to v našich rukách. Přijde to samo.

Ramesh: Přijde to samo. V tom to vězí. Pokud k tomu dojde, a pokud se to bude dít stále častěji a častěji, pak i zapletenost do věcí bude stále slabší. Je to tak?

Vasan: Obvykle je to tak, že k tomu nedojde, protože jsme se v tom necvičili. Měl bych si být sebe vědom, víc se uvědomovat.

Ramesh: Opravdu jste to zkoušel?

Vasan: Ano, zkoušel jsem to.

Ramesh: Ale právě proto se to neděje častěji - protože se o to snažíte. Necháte-li to být, bude to častější. V opačném případě se to stane překážkou, a to tím víc, čím víc si budete myslet, že "vy" ty brzdy používáte. Neboť "vy" jste překážka. Samo toto pochopení vyvolá náhlé nazření, že "vy" jste zapleten. Právě toto pochopení vede . . .

Vasan: K překážce.

Ramesh: Ne. "Vy" jste tou překážkou. To, že "vy" chcete používat brzdy, je překážkou. Chápete? Proto pokud budete dále dělat to, co děláte, ale bez toho, že byste něco dělat chtěl, pak k náhlému nazření vaší zapletenosti bude docházet stále častěji.

Vasan: O to se právě pokouším. (Oba se smějí.) Neboli se to děje.

Ines: Říkáte, že když si například představuji Ines, jde o myšlenku. Ale není to pouze myšlenka. Moje zkušenost je taková, že tu nemůže být myšlenka, aniž by tu zároveň byl pocit Ines.

Ramesh: Ano.

Ines: Je tu například pociťování Rameshe, ale není to myšlenka, je to jakési zabarvení. Je to, jako bychom řekli, že vy jste červený a já žlutá. A je-li tu navíc láska, pak tyto dvě barvy spolu vytvoří něco nového, vytvoří oranžovou.

Ramesh: Rozumím.

Ines: Jako by tu byla nová kvalita. Vypadá to tak. A jakmile na tuto novou barvu zaměříme pozornost, začne se vytrácet. Stává se stále průhlednější. Chápete, o čem mluvím? Proto to, co ve skutečnosti jsme, nemůžeme zakoušet, neboť je to . . .

Ramesh: Je to tady.

Ines: Ano, je to tady a to poslední, co lze zakoušet, je tato barva . . .

Ramesh: Toto Jáství, toto Bytí, že?

Ines: Ano. A pozornost je zaměřena na tento bod.

Ramesh: Rozumím. To, co jste říkala o barvě, zabarvení, to je zajímavé. Můžete o této barvě, tak jak ji popisujete, říct ještě něco víc?

Ines: Řekneme-li, že je to barva, jsou to jen slova, ale ve skutečnosti jde o určitý pocit . . .

Ramesh: Barvy tedy znamenají jen rozlišení? To máte na mysli?

Ines: Je tu například určitý pocit, který se dostavuje, když pociťuji Rameshe. Ale vaše barva je téměř průhledná. Není tak snadné toho pocitu dosáhnout.

Ramesh: Rozumím. Když tedy o někom mluvíte, přemýšlíte o něm jako o určité barvě?

Ines: Ne, nejde o barvu, barva je jen slovo. Nejde o žlutou nebo oranžovou, to není důležité. Jde o to nalézt vhodné označení pro vyciťování daného čověka.

Ramesh: Pociťování jeho zvláštnosti, osobitosti?

Ines: Ne, to by se jednalo o temperament, chování. Temperament také něco znamená, ale tohle s tím, jak daný člověk mluví, jak něco říká, vůbec nesouvisí. Je to vyciťování nějakého člověka.

Ramesh: Ano, chápu.

Ines: Je to velice jemné. Jde o pocit z nějakého člověka. Je rozdíl mezi tím, jak pociťuji vás, nebo sebe. Je téměř neznatelný, ale rozdíl to je.

Ramesh: Chápu. A co se děje? Co se děje, vzhledem k tomuto rozdílu?

Ines: Pozornost je upřena na pocit z daného člověka. Nejde o myšlenku.

Ramesh: Ano, chápu. Jde o pociťování. Domnívám se, že lidské vztahy jsou ve své podstatě právě takovými pocity. Je to tak? Lidské vztahy jsou založeny ne na myšlenkách, ale na pocitech. Máte tedy pocit z nějakého člověka, jak říkáte. A co se s tímto pocitem děje?

Ines: Je-li pozornost upřena na tento pocit, pociťování Ines nebo někoho jiného, pak jediné, co tu je, je pociťování obou najednou. Nejde o dvě věci. Nejde o splynutí, neboť tu nejsou dva. Je to jediný pocit a tento pocit je to jediné, co je zakoušeno.

Ramesh: Chápu.

Ines: Je to jeden prožitek, nikoli dva. A je-li pozornost upřena na něj, pak je tu i jedno dění. Není odděleno od toho, co je tím prožitkem. Je to jediné . . . není snadné nalézt pro to slova, je to velmi jemná záležitost.

Ramesh: Chápu. Máte tedy na myslli, že tu ve skutečnosti není žádný rozdíl?

Ines: Není tu rozdíl. Zabarvení Ines i zabarvení Rameshe je totéž.

Ramesh: Rozumím.

Ines: Není to jednoduché, neboť nejde o nic, co by šlo ohmatat, co by šlo popsat.

Ramesh: To chápu, ano.

Wolfgang: Rameshi, někdy se mi zdá, že když někdo použije váš koncept osvícení, tedy zmizení pocitu konatelství, na mystiky a mistry, kteří jsou všeobecně známí, nebo kteří již odešli, tak na mnohé z nich tento koncept nepasuje. Když například čtu Aurobinda, zjišťuji, že jeho učení nejde s vaším konceptem dohromady.

Ramesh: Proto vždy říkám, že toto je můj koncept osvícení. Koncept někoho jiného může být odlišný. Chápete? Někdo jiný může říkat: "Není tu osvícení, pokud tu nejsou žádné siddhis. Není tu osvícení, dokud není probuzena kundaliní." Existují různé koncepty. Rámana Maharši však vysvětluje, že událost osvícení či transformace nemá co dělat s probuzením kundaliní. Jinými slovy, probuzení kundaliní může vést k osvícení, ale osvícení nepředpokládá existenci probuzené kundaliní. Chápete? Existují tedy různé představy, různé koncepty. Můj koncept je takový - opakuji, že jde o můj koncept - že tu nemůže být osvícení, pokud zcela nezmizí pocit osobního konatelství. Jde o tentýž koncept, jaký měl Rámana Maharši.

Wolfgang: Tento koncept se mi jeví velmi reálně. Zdá se pravdivý. Mohu jen říci, že před několika lety jsem měl jinou představu o osvícení. Například když jsem byl u Osha, považoval jsem ho za největší osvícenou bytost v celé historii lidstva, ale to bylo jenom v rámci konceptu, který jsem tehdy přijal.

Ramesh: Jaký jste tehdy přijímal koncept, Wolfgangu, co se týká Osha?

Wolfgang: Představoval jsem si, že osvícení je spojeno s vyzařováním energie, s nějakým silným energetickým polem. Když se člověk přiblíží k osvícené bytosti, cítí tyto silné vibrace energie. A zdá se, že ášramy v Púně i Oregonu byly založeny na tomto energetickém fenoménu. Osho dělal velké meditace, masové meditace, něco jako daršany, kde se energie neustále zvětšovala. Představy všech Oshových sannjásinů byly v té době zřejmě takové, že když energie dosáhne určitého bodu, pak mysl nějakým způsobem zmizí. Toto bylo považováno za osvícení. A taková byla v té době i moje představa.

Ramesh: Rozumím. Ale i když k tomu došlo, tak se pak mysl zase vrátila zpátky, že ano?

Wolfgang: Ano, ano. K projevům energie tehdy docházelo. Lidé pod vlivem energie upadali do bezvědomí.

Ramesh: Ach, skutečně?

Wolfgang: Ale návyky mysli se pochopitelně za nějakou dobu vrátily zpátky a pocit konatelství byl zase tady.

Ramesh: Znovu se vrátil, ano.

Wolfgang: Člověk musel meditovat, aby znovu dosáhl toho vyššího energetického stavu, stavu bez mysli. Ale představa, že je tu někdo, kdo medituje . . .

Ramesh: V tom to je.

Wolfgang: Představa, že je tu někdo, kdo musí tohoto stavu bez myšlenek dosáhnout, tu zůstávala. A byla na překážku.

Ramesh: Ano, ano. To byla opravdu překážka. To máte pravdu.

Wolfgang: Prováděl jsem různé druhy meditací, včetně mnoha let meditací v Oshově meditačním centru. Měl jsem mnohé zkušenosti z meditací, ale viděl jsem, že po třinácti letech jsem v podstatě tentýž jako na začátku.

Ramesh: Ano.

Wolfgang: Možná došlo k nějakým psychickým změnám, ale v podstatě jsem byl stejný jako na začátku.

Ramesh: Ano. A když říkáte "v podstatě jsem byl stejný", co tím myslíte, Wolfgangu?

Wolfgang: Míním tím, že jsem měl stále pocit toho, že jsem někdo . . .

Ramesh: . . . kdo něco dělá! Kdo provádí meditaci nebo dělá cokoli jiného.

Wolfgang: A chce něčeho dosáhnout.

Ramesh: Ano.

Wolfgang: A nakonec jsem byl tak frustrovaný, že mě to připravilo pro vaše učení. (Místnost se naplnila smíchem.)

Ramesh: V takovém případě Krišna říká: "Když oddanost bhakty dosáhne jistého stupně, obdařím ho schopností přijímat." Když Wolfgangovo zklamání dosáhne určité intenzity (Ramesh mluví a směje se zároveň), obdařím ho schopností přijmout poznání!

Jaké jsou vaše zkušenosti, Kavito?

Kavita: Když jste včera řekl, že osvobození znamená osvobození od představy o osobním konateli, který má být osvobozen, tak . . .

Ramesh: Tak to zapůsobilo?

Kavita: Ano, velice. Není-li tu tato představa, je tu osvobození.

Ramesh: Je tady. Přesněji řečeno, zmizí-li pocit osobního konatelství, k transformaci to nevede. Zmizení pocitu osobního konatelství už totiž transformací je. Jedno nevede ke druhému. Jedno je druhým. Chápete?

Kavita: (Pauza.) Dřív jsem si myslela, že osvobození znamená osvobození od vytváření myšlenek, představ a od ztotožňování se s těmito věcmi. Ale jak jste včera řekl: "Nechte mysl být, . . . ať se tyto představy dál tvoří . . ."

Ramesh: Ovšem.

Kavita: Já, jako oddělená entita, je však nevytvářím.

Ramesh: Správně. A co tyto představy vytváří, Kavito? Co je vytváří? V dané soustavě těla a mysli je vytváří Energie, a to podle toho, jak to bylo naplánováno, jak to bylo naprogramováno. Místo genů teď používám slovo "plán". Chápete? Tento plán spolu s návyky znamená naprogramování a podle naprogramování vytváří Energie představy a obrazy.

Kavita: Tedy to nevadí.

Ramesh: Nevadí, že představy přicházejí a odcházejí. Nechme je přicházet a odcházet. Chápete? Ale pokud si říkáte: "´Já´ mám špatné představy, měla bych mít správné představy . . ."

Kavita: Domnívala jsem se, že bych je mohla zastavit, a dokud to neudělám . . .

Ramesh: Ano. A teď je to lepší? (Významně se směje.)

Kavita: Ano, skvělé.

Ramesh: Proto vás sem Bůh poslal. A kdo ví, třeba vás pošle i někam jinam. Odjíždíte, Bianco? Nyní máte možnost mluvit. Všechny ty dny jste jen malovala.

Bianca: To je také způsob vyjádření, ne? Je to tiché mluvení.

Ramesh: Ano, ale nepřiměje vás něco z toho, co bylo řečeno, k tomu, abyste promluvila?

Bianca: Přimět k mluvení?

Ramesh: Ano. Mám na mysli, jestli to, co řekli Ines, Wolfgang nebo Kavita, nezapůsobilo tak, že byste k tomu chtěla něco říci?

Bianca: Všechno jsou to slova, ne? Slova a koncepty.

Ramesh: Zcela správně. Všechno jsou to koncepty.

Bianca: A pravda je za tím. Lépe je tedy na všechny koncepty a všechno, co tu bylo řečeno, zapomenout a . . .

Ramesh: Zcela správně.

Bianca: . . . a pak být volná, čili pouze být.

Ramesh: Skutečně, osvobození znamená osvobození od konceptů. Osvobození je osvobozením od konceptů a tím nejhorším konceptem je představa "já".

Bianca: A je-li toto pochopeno . . .

Ramesh: Je-li toto pochopeno, pak nic dalšího není třeba pochopit. Je to tak?

Bianca: Hmm, ano.

Dunwood: Stále se dostávám do špatné nálady a chtěl bych se stabilizovat. Když přijedu sem, je to velká úleva, neboť nervozita a špatná nálada ustoupí.

Ramesh: Rozumím. A co je toho příčinou, Dunwoode?

Dunwood: Okolnosti na mě teď velmi doléhají. Cítím se velmi stísněně. Nejsem schopen se vyjádřit.

Ramesh: A čím to tedy je, že vám toto učení dává pocit . . . Máte pocit klidu a míru?

Dunwood: Ano.

Ramesh: A co rozumíte pod pojmem klid či mír, Dunwoode? Co chápete pod pojmem mír? Řekl jste, že je tu určitý klid a mír. Kde se tady tento klid bere?

Dunwood: Nevím, opravdu nevím. Je tu prosté sezení a naslouchání ve stavu určité odevzdanosti . . . prosté přijímání. A to pak vede k určitému pocitu.

Ramesh: Chcete tedy říci, že jakmile sem přestanete chodit, tento klid zmizí?

Dunwood: Ne.

Ramesh: Vy jste totiž řekl, že tento mír se objeví jako důsledek toho, že jste tady.

Dunwood: Není to tak zlé. (Oba se smějí.)

Ramesh: Mám tedy tyto otázky: Co způsobuje tento klid, když jste tady? A co vlastně pod pojmem klid rozumíte?

Dunwood: Vždycky jsem býval velmi nazlobený.

Ramesh: Rozumím. Mluvíte o zlosti nebo o frustraci?

Dunwood: O obojím.

Ramesh: Chápu. Obojí to spolu úzce souvisí, že?

Dunwood: Ano. A vůbec se všemi negativními věcmi. Nicméně když říkáte, že tu není nikdo, kdo by byl vinen, neboť každý jenom hraje svoji roli . . .

Ramesh: Zcela správně. Jinými slovy, říkám, že neexistuje osobní konatelství. Nikdo nic nedělá. Jestli si někdo myslí, že něco dělá, vždy jde jenom o reakci mozku na vnější podnět podle naprogramování dané soustavy těla a mysli, přičemž jak tento podnět, tak toto naprogramování jsou mimo kontrolu daného jedince. To, co vytváří klid a mír je právě pochopení, že tu ve skutečnosti není individuální konatel. Ani v mém případě, ani v případě druhých tu není individuální konatel.

Čím je daný klid vyvolán? Pochopením, že člověk ve skutečnosti nedělá to, co si myslí, že dělá. Toto pochopení přináší klid. Je to tak? Klid přijde jako výsledek toho, že tu není pocit osobního konatelství, neboť je tu pochopení, že cokoli se děje, děje se proto, že se to dít má, a děje se to podle toho, jak je člověk naprogramován. Je tu pochopení, že neexistuje osobní konatelství, a to vede ke klidu a míru. Je to tak? Je-li tu takovéto pochopení, pak s daným pochopením víte, že to, že jste zde, jste nezpůsobil "vy". Chápete, co se snažím říci?

Dunwood: Ale to jsem vyslechl až tady.

Ramesh: Ach ano, zajisté.

Dunwood: Dříve jsem to nevěděl.

Ramesh: Můžete říci, že jste mi za to vděčný. Dobrá, buďte vděčný. Ale co je příčinou vašeho klidu? V tom to vězí. Je to právě toto pochopení, nikoli to, že jste tady. Chápete? Kdyby to tak bylo, pak jakmile byste odjel, klid by zmizel. Pokud si však toto pochopení odvezete s sebou, pak s vámi tento klid bude stále, dokud tu bude toto pochopení. Je to tak, Bianco?

Bianca: Ano, je to pravda.

Ramesh: To, co způsobuje tento klid, není to, že jste tady, ale je to pochopení, které jste tady získal. Chápete?

Wolfgang: Zjišťuji, že velmi pomáhá, když neustále zdůrazňujete tytéž základní body.

Ramesh: Z tohoto důvodu se promluvy v posledních letech staly mimořádně vyhraněné. Staly se - nebylo to v plánu. Víte, dříve tu bylo hodně přebíhání od jednoho předmětu k druhému, ale v posledních několika letech je tu velmi úzké zaměření, a proto je možné opakovat základní body stále znovu a znovu.

Vasan: Rameshi, říkáte nám, že se věci prostě dějí, a jak jsme o tom mluvili před chvílí, tedy i "fungování brzd" se v mém případě prostě jenom děje, je to tak?

Ramesh: Právě to máte pochopit.

Vasan: Musí přijít pochopení?

Ramesh: Pochopení tu má být, nemá přijít. Má tu být pochopení, že "brzdy prostě fungují" a "vy" nejste konatel. To je ta podstata, kterou je třeba pochopit. Jak jinak by mohl zmizet pocit osobního konatelství? Nezmizel by. Pokud neustále uvažujete ve smyslu "to dělám ´já´", jak může pocit osobního konatelství zmizet? Ani zmenšit se nemůže.

Podívejte se, jediný způsob, jak lze pocit osobního konatelství zmenšit, je ten, že tu bude důkladné pochopení. Ale ani to není ve vašich rukách, to se může pouze přihodit. Pokud chcete, můžete říci, že se to děje z Boží vůle. Děje se to proto, že je to osud dané soustavy těla a mysli. A není-li to osudem dané soustavy, pak k pochopení nedojde. To hlavní však spočívá v tom, že pochopení, nebo naopak jeho nedostatek, vyvolá ve vašem životě ty změny, které byly předurčeny. To, zda k pochopení dojde, není ve vaší moci, a stejně tak není ve vaší moci, jaké změny to přinese. Právě v tom spočívá důkladné pochopení (jež je nutné) - že ať se děje cokoli, neděláte to "vy". A ještě důležitější je to, že ať se děje cokoli, nedělá to ani nikdo jiný. Chápete? Pokud to skutečně chápete, pak i když si někdo druhý myslí, že něco dělá, vy víte, že to nedělá. Že se to prostě děje.

Vasan: Ani když dojde k hledání, není to tak, že "já" hledám. Prostě se to děje.

Ramesh: V tom to je!! (Bouchne rukama do křesla.)

Vasan: Hledání se děje.

Ramesh: Jestliže se hledání děje, kdo je potom hledající, který touží po osvícení? Hledání se děje a jde si svou cestou. A jak rychle nebo pomalu půjde, to není ve "vašich" rukách. Co tedy můžete dělat? Pouze pozorovat, jak k hledání dochází.

Kavita: Rameshi, četla jsem vaši knihu Consciousness Speaks (Vědomí hovoří), a tam píšete, že plán vesmíru či způsob, jak vesmír funguje, je natolik obsáhlý a komplikovaný, že to mysl není schopna pochopit, že to není schopna poznat. Lze to však poznat? Je to poznáno?

Ramesh: Já se však ptám, Kavito: "´Kdo´ to chce poznat?" Jedna individuální mysl chce poznat činnost celého vesmíru. Má otázka zní: "Je-li tu ohromný stroj s milióny šroubků a matiček, je možné, aby jeden šroubek poznal účel a činnost celého stroje?"

Kavita: Vím, že jeden šroubek to nikdy poznat nemůže, to je pochopitelné. Ale může to být někdy poznáno? Je tu nějaký vývoj?

Ramesh: A "kým" by to mělo být poznáno?

Kavita: To je otázka. Je to zvláštní, že je tu něco tak komplikovaného a zjevně inteligentního, a přece nikdo . . .

Ramesh: Víte, co řekl jeden německý mystik, Mistr Eckhart? Řekl mnoho věcí, ale jednu si pamatuji: "Lidská mysl může vesmír pouze obdivovat, může nad ním pouze žasnout." Nemůže ho pochopit. Je zbytečné, aby se mysl člověka snažila vesmír, jenž je vesmírem Božím, pochopit. Může nad ním pouze žasnout.

Malému šroubku tedy nezbývá, než tento obrovský stroj, s milióny šroubků a matiček, obdivovat. Nemůže ho poznat. Snažíte-li se ho poznat, je tu zklamání. Je to totéž, jako kdybyste se snažili pochopit, co je to hluboký spánek - nejde to.

Kavita: Vím, že to mysl není schopna pochopit. Měla jsem však určitý pocit, že součástí osvícení je to, že je tu něco . . .

Ramesh: Podívejte se, to je nějaká vaše představa o osvícení. Tedy podle vašeho konceptu, když dojde k osvícení, pak vše, co se děje, je poznáno. Vaším konceptem je, že džňánin musí znát všechno, co přijde. Je to tak?

Kavita: Zdá se, že když je člověk plně ztotožněn s Vědomím, se Zdrojem veškerého projevení . . .

Ramesh: Ano, přesně tak. Pak tu není nikdo, kdo by se zajímal o to, co se kde děje! (Směje se.) Chápete to?

Peter: A je-li potřeba, aby nějaká informace přišla, pak přijde.

Ramesh: Ano, přijde. Chápete? V tom to je. Není tu nikdo, kdo by chtěl znát, kde se co děje. Děje se to. Nechme to tedy, ať se to děje. Ano, Hello? (Hella se směje.) Pochopila jste?

Alexander: Intelektuálně.

Ramesh: Ovšem. Nenechte se zmást, Alexandře, ať chápete cokoli, je to pouze intelektuálně. Ale neodmítejte to proto, že je to pouze intelektuální. Je to intelektuální pochopení, které má z mysli posléze sestoupit do srdce. "Vy" s tím nic nenaděláte. Jediné, co "vy" můžete, je snažit se alespoň o intelektuální pochopení. Chápete? I intelektuální pochopení závisí na Boží vůli a na vašem osudu. Je však důležité nebrat intelektuální pochopení na lehkou váhu. Ve většině případů je rozumové pochopení na prvním místě, postupně se prohlubuje, až nakonec přechází ve stoprocentní přesvědčení.

Hella: Možná, Rameshi, že už nyní vím, jaké je mé předurčení, mé naprogramování. Jsem . . . Cítím, že ve světě vystupuji jako blázen. Víte, co mám na mysli?

Ramesh: Vy jste . . .?

Hella: Blázen.

Ramesh: Ano, rozumím.

Hella: Jsem naprogramovaná tak, abych ve světě dělala blázna . . . Abych dělala ve světě legraci . . . Víte, co tím myslím?

Ramesh: Říkejte to německy a Wolfgang bude překládat.

Wolfgang pro Hellu: (Překládá pro Hellu.) Hella pochopila, jaké je její předurčení a co to pro ni znamená. Ve stavu iluze, zmatení, se cítí stále jako blázen.

Ramesh: Ano.

Wolfgang pro Hellu: Má představu, že má rozbít určité vzory, modely.

Alexander: (Manžel Helly překládá.) Hella má představu, že ve světě má vystupovat jako blázen, že se tedy nemá chovat tak, jak si druzí myslí, že by se chovat měla.

Ramesh: Ano, a co je tu za problém?

Hella: Uvěřit tomu, co cítím. (Směje se.)

Ramesh: Ne. Podívejte se, problém je v tom, že "tato" Hella, která by v životě měla hrát roli blázna, vůbec neexistuje. Pokud to přijmete, pak hrejte roli blázna! V čem je problém? (Alexander překládá.) Problém je tu tehdy, když roli blázna hrát nechcete. Je to tak? Pokud role blázna je opravdu to, co máte dělat, pak si hrajte na blázna! A nikdo není žádanější, než právě šprýmař a klaun. (Alexander překládá.)

Hella: Ne, tak to není!

Ramesh: (Směje se.) Lidé si myslí něco jiného?

Hella: Nic neberu vážně. Neustále slyším: "Nic nebereš vážně. Nemáš žádný systém." Když prožívám svůj život, víte, co mám na mysli?

Ramesh: Ano! A víte, co byste měla odpovědět?! (Alexander překládá.) Měla byste říci: "Vy ale nevíte, jak jsem šťastná!" (Směje se na celou místnost.)

Hella: To je pravda!

Ramesh: Ano. Já vím, že je to pravda, Hello. (Směje se.)

Hella: Ale druzí mi říkají, že jsem . . .víte, co myslím?

Ramesh: Ano.

Hella: A je to můj problém. Teď to vím.

Ramesh: Teď jim na to řeknete: "Vůbec nechápete, jak jsem šťastná." (Alexander překládá.) A říkám vám upřímně, že ti, kteří vás pomlouvají, na vás žárlí. Nedělám si legraci. (Alexander překládá.) Opravdu si nedělám legraci.

Hella: Je to pravda.

Ramesh: Hluboko uvnitř na vás žárlí. Chtěli by být jako vy. Ale nemohou! Neboť jsou naprogramováni jinak. Je to tak, Hello. Proto přijměte to, že jste veselá. (Alexander překládá.)

Hella: (Přes slzy:) Jsem veselá.

Ramesh: Oni by chtěli být takoví, jako jste vy! Ale nemohou, neboť jsou naprogramováni jinak. Jsou předurčeni k tomu, aby mezi sebou klevetili, a tak se vás pokoušejí zranit. (Alexander překládá.) Chtějí vám ublížit, neboť na vás žárlí. Pochopte to a budete mít pokoj. (Alexander překládá.)

Hella: To jsem nevěděla, to jsem nevěděla . . . ( Říká to německy Wolfgangovi.)

Wolfgang: Hella nemůže pochopit, že druzí žárlí.

Ramesh: Ano, ale je to tak! Tomu můžete věřit. A vy to víte, hluboko uvnitř to víte. (Alexander překládá.) Jinak by se nestarali o to, aby vám něco říkali. Jinak by se nestarali o to, aby vás udělali takovou, jací jsou oni sami. (Alexander překládá.) Horlivě se vás snaží změnit, abyste byla jako oni. Pak by byli šťastní. Chtějí, abyste se změnila a byla jako oni - nešťastná!

Hella: Ja.

Yves: Před několika dny přišlo něco, co mě zasáhlo jako rána do hlavy. Mluvili jsme o konceptech a já měl pocit, že je jeden po druhém odlupujeme. Řekl jste: "Bůh je koncept. Rozum je koncept." Uvedl jste jich mnoho. A vzpomínám si, že se vás někdo zeptal: "´Já jsem´ je tedy také koncept?" A vy jste odpověděl: "Ano." A náhle jsem pocítil, že se všechny ty konstrukce, které vznikají v mysli, které mysl podpírají a živí . . .

Ramesh: Vznikají "v mysli" a "živí mysl", tak to je.

Yves: Ano, . . . že jsou bez jakékoli podstaty.

Ramesh: Jsou zbytečné. Bez jakékoli podstaty. Zcela správně.

Yves: Potom jsem pocítil . . .

Ramesh: Pocítil jste úlevu.

Yves: Ne.

Ramesh: Cítil jste se bezmocný.

Yves: Ne.

Ramesh: (Směje se.) Co jste tedy cítil, Yvesi?

Yves: Prázdnotu.

Ramesh: Prázdno, ovšem.

Yves: Avšak hroznou prázdnotu.

Ramesh: Ano, ale "kdo" cítil tuto hroznou prázdnotu? Prázdnota je tady. Ale "kdo" říká, že je hrozná, Yvesi?

Yves: Ten, kdo je zvyklý být Yvesem.

Ramesh: Přesně tak. A je to Yves, kdo říká: "Ta prázdnota je hrozná."

Yves: Ano, neboť jsem neměl nic, čeho bych se mohl držet.

Ramesh: Zcela správně. Následkem toho se Yves, ego, čili spekulativní mysl, cítí bezmocně. Proto neustále opakuji, že jakmile skutečně pochopíte, že "vy" neexistujete, že ego neexistuje, pak neexistuje ani Yves. Jakmile je to pochopeno, pak tu jsou dvě možnosti: Buď přijde pocit hrozné bezmocnosti, anebo pocit úžasné svobody. Jedno z toho. Bezmocně se cítí ego. Ego pociťuje příšernou bezmocnost. A svoboda znamená osvobození od ega. Pokud tedy doopravdy pochopíte, že "vy" nemůžete dělat absolutně nic, a co je ještě důležitější, že tu není vůbec nic, za co byste "vy" byli odpovědní . . .

Yves: Tohle bylo pryč, odpovědnost byla pryč.

Ramesh: Kdyby byla opravdu pryč, "kdo" by pak vnímal tuto prázdnotu jako něco hrozného? Kdyby byla pryč, Yvesi . . .

Yves: Zdůrazňujete stále tuto hroznou věc, prázdnotu.

Ramesh: Prázdnotu, ano. Máte pravdu. Je jedno, nazvete-li to prázdnotou, svobodou či transformací. Ale je tu slovo "hrozná". "Kdo" vnímá tuto svobodu jako hroznou? Je to Yves, ne?

Yves: Je to ten starý blázen.

Ramesh: (Směje se.) Dobrá, jak říkáte: "Je to ten starý blázen." Ale ten "starý blázen" se stále vrací zpátky. Rámana Maharši říkával: "Zloděj se stále vrací zpátky." Maharši seděl u umírajícího, s nímž byl ve velmi blízkém vztahu, a pln soucitu se mu snažil pomoci. Položil ruce na jeho hruď a muž se utišil. Chápete, zklidnil se. Poté co Maharši odešel, našel v sobě umírající ještě dost sil na to, aby těsně před smrtí řekl své rodině: "Ach, všichni jste tady, jsem tak šťastný." Když se o tom zmínili Maharšimu, ten řekl: "Ach, tak se ten starý zloděj vrátil." Ten starý zloděj, ego, "já" a "moje" se vrátilo, neboť se ještě zabývalo svojí rodinou. Zloděj se vrátil. (Pauza.) Zloděj se vrací znovu a znovu.

Peter: Dokud tu zbývá něco, co lze ukrást?

Ramesh: Dokud . . . máte pravdu, dokud tu ještě zbývá něco, co lze ukrást. Až už tu nic, co lze ukrást, není. Právě v tom to je. A to, co zbývá ukrást, je lpění, připoutanost k něčemu. Dokud tu je připoutanost, zloděj se vrací, aby se připoutanosti zmocnil, aby se s ní ztotožnil.

(Dlouhá pauza.) Nenechte se zmást, Hello. Jestliže jste blázen, pak si připomeňte, že jste šťastný blázen, a ti druzí, "moudří", nechtějí, abyste jím byla. Všichni ti "moudří", nešťastní lidé nechtějí, abyste byla šťastným bláznem. Pamatujte na to, Hello. Taková je skutečnost! Oni na vás žárlí!

Hella: Pro moji práci je to dobré, ale pro běžný život je to hrozné.

Ramesh: Ano. Ale domnívám se, že když to pochopíte, tak není potřeba vnímat to jako hrozné.

Hella: Teď se to zdá dobré. Cítím klid a svobodu.

Ramesh: Klid, ano. Spokojenost.

Hella: Cítím klid a mír.

Ramesh: To je dobře.

Hella: Je dobře, že je tu dobré naprogramování. (Směje se.)

Ramesh: Ano. Víte, klid nemůžete nalézt, pokud posloucháte druhé. Klid naleznete jen tehdy, když nasloucháte svému vlastnímu srdci a pochopíte, že to, co jste, je to, k čemu jste byla předurčena být.

Hella: Pochopení je . . . jsem opravdu blázen!

Ramesh: (Oba se smějí.) Když už musíte říkat, že jste blázen, pak alespoň říkejte, že jste šťastný a spokojený blázen. (Všichni se smějí.)

Hella: Ano, to jsem.

Ramesh: Dobrá. Jste šťastný a spokojený blázen, plný klidu a míru. (Všichni jsou veselí a smějí se.)

Yves: Z osvícení se vlastně stává něco velmi přitažlivého, působí to jako magnet.

Ramesh: Jistě.

Yves: "Chci být osvícený." Nikdo však nechápe, co to ve skutečnosti znamená. Každý to chce, neboť se to zdá jako pohádka.

Ramesh: Ne. O co vlastně hledající, který hledá osvícení, usiluje? Co hledá?

Yves: Byl tak naprogramován.

Ramesh: Ne. To je odpověď na to, proč hledá. Ale co hledá? Co je tím, co hledající hledá a nazývá to osvícení? Hledá objekt, který mu poskytne větší potěšení, než cokoli jiného na světě. Chápete, co se snažím říci?

Yves: Ano.

Ramesh: Hledající - dokud je tu hledající, který hledá osvícení - hledá osvícení jako objekt, který mu dá víc potěšení, než mu byl schopen dát kterýkoli jiný objekt na světě, potěšení, které přesahuje rámec jeho představ. Ať mu jakýkoli objekt na světě dal nebo by podle jeho představ mohl dát cokoli, tak tento objekt mu dá tisíckrát více. Proto hledající hledá právě toto.

Yves: Individualita, ego, to vše je stále tady?

Ramesh: A to velice silně. Je to tak, Wolfgangu?

Wolfgang: Ano, a bude to něco jako věčný vesmírný orgasmus.

Ramesh: Něco takového, ano.

Wolfgang: Blaženost trvající čtyřiadvacet hodin.

Ramesh: To jsou Oshovy výrazy?

Wolfgang: Ano.

Ramesh: (Směje se.) Vesmírný orgasmus.

Wolfgang: Ano. Jako když berete drogy a máte krásné zážitky. Pak je chcete stále víc.

Ramesh: Ve skutečnosti právě takové drogy vyvolávají představu objektu. Chápete? (Mluví na Hellu:) Alexander v telefonu říkal, že přijedete na šest dní. To je dost dlouhá doba.

Hella: Ano?

Ramesh: Ó ano.

Hella: Týden je dost dlouhá doba?

Ramesh: Ano. Já tvrdím, že naslouchat jste schopni právě tak týden. Víte, mysl si může říci: "Mám šest týdnů, mám spoustu času." Anebo si řekne: "Mám jen jeden týden, musím se koncentrovat." Chápete? Týden je tak akorát. Poslechnout si to jednou nebo dvakrát, to nestačí, ale když je to pětkrát či šestkrát, je to dobré.

Yves: Ale co představy o tom, že pobývat v přítomnosti mistra, gurua, a být zaplaven jeho energií, si žádá víc než jen pět dní.

Ramesh: Ano, pokud to říkáte takto, pak je dobrá jakkoli dlouhá doba. Měl jsem štěstí být s Mahárádžem každé ráno po tři roky. Téměř tři roky jsem byl každé ráno s ním, neboť jsem, jak víte, překládal.

Yves: Má guru skutečně takovou energii? Opravdu vyzařuje takovou energii? Jde o milost gurua nebo o co tedy? Nebo se to jen tak říká?

Ramesh: Indická tradice to tvrdí. A já tvrdím, že je to koncept. (Všichni se smějí.)

Yves: Ano, však tomu taky nevěřím!

Ramesh: (Směje se.) Je to koncept, nenechte se zmást. Je to koncept.

Peter: Ale v daném okamžiku k tomu může dojít.

Ramesh: Ovšemže by k tomu mohlo dojít. Mohlo by k tomu dojít.

Volta: Ale když říkáte: "Vědomí mluví skrze mne", pak si myslím, že to tak cítíte.

Ramesh: Víte, co tím myslím? Mám na mysli, že nic z toho co je řečeno, nebylo předem připraveno. Nic není naplánováno, pouze to spontánně přichází. Chápete?

Volta: Já to tady tak cítím.

Ramesh: Ano, jistě.

Alexander: Pro mě je to obtížné, neboť jsem bojovník a sleduji cestu džňány. A v tomto případě není s čím bojovat.

Ramesh: (Směje se.) Ano.

Alexander: (Směje se s ním.) Je hloupé bojovat, co? Něco tady chybí.

Ramesh: Ano. To je to, co si říká ego.

Dinesh: Boj je ztracen.

Ramesh: (Směje se ještě víc.) Není tu žádný boj. Ego si říká: "Mám rád boj, ale není tady nikdo, s kým bych bojoval."

Hella: Jen s manželkou v hotelu. (Všichni se smějí.)

Ramesh: Jste již dlouho manželé?

Hella: Dvacet sedm let. To je dlouhá doba, co?

Ramesh: Dlouhá doba? Víte, jak dlouho jsme spolu s mojí ženou? Padesát šest let.

Alexander: Povězte nám o tom něco.

Ramesh: (Směje se.) No, ještě spolu nebojujeme.

Alexander: To o mnoho přicházíte. (Výbuch smíchu v celé místnosti.)

Hella: Vy nejste bojovník?

Ramesh: Ne, nikdy jsem nebyl bojovník. Tato soustava těla a mysli byla naprogramována jako nesmělá a nevýbojná.

Hella: Nesmělý? (Druzí to Helle překládají do němčiny.) Ach, snad citlivý, láskyplný.

Ramesh: Ano, můžete říci citlivý, láskyplný.

Hella: Tedy láskyplný bojovník. (Smích se rozlehl po celé místnosti.)

*****

ámha na kalé džňán na kalé purán //
védáňčé vačan na kalé ámhá //
ágamáči áti nigamáčé bhéd //
šástráňčé vačan na kalé ámhá //
jóga jága ném aštánga sádhana //
na kalé dán vrata tapa ámhá //
Čóka manhé mádža bhóla bháv dévá //
gáín Kéšavá nám tudžé //

Nerozumím slovům džňány ani tomu,
co je psáno v Púránách.
Můj rozum nestačí
k pochopení Véd.
Nevím, proč jsem se narodil,
ani se nestarám o to,
co bude po smrti těla.
Nejsem schopen pochopit všechno to, co předpisují šástry.
Nerozumím józe ani rituálům určeným k Tvé potěše.
Osm forem sádhany, oběti, meditace ani zbožné putování,
nic z toho nezasáhlo mé srdce, můj Pane.
Čóka říká:
Můj Pane, já Tě pouze miluji.
Můj Pane, budu pouze zpívat Tvé sladké jméno.

*****

déva mádžá mí déváčá / híča mádži satja váčá //
déha déváčé déúla / áta báhéri nirmala //
déva pahájási géló / déva hóvónijá áló //
Tuká mhané dhanja džáló / ádža Viththala bhétaló //

Mojí pravou podstatou je Bůh.
To je jediná pravda, kterou znám.
Tělo je chrám, kde přebývá Bůh,
a čiré světlo Vědomí září uvnitř i vně.
Odešel jsem, abych Boha uviděl a poznal,
po cestě však bylo ego zničeno,
a já se vrátil s tím, že Bohem jsem.
Být Bohem – to nastalo tehdy,
když zmizelo chtění Boha poznat.
Tukárám říká:
Přišlo osvícení.
Viththala je všechno, co je.

*****

- ↑ -