Ramesh S. Balsekar

Vaše hlava v tygří tlamě

Obraz dvanáctý

*****

Pokud přijmeme prohlášení fyziků, že ve skutečnosti neexistuje nic takového jako minulost, přítomnost a budoucnost, může tu tedy být zrození či smrt?

*****

Jednu dobu fyzikové tvrdili, že "žádný člověk nemůže rozbít atom".
V jinou dobu jiní fyzikové prohlašovali, že "žádný stroj, těžší než vzduch, nemůže létat".
Je tu potom rozdíl mezi nevědomostí a poznáním?

*****

Jediné, co je ve světě jevů stálé, je změna.

*****

Navzdory všem teoriím, rovnicím a symbolům vědců zůstává nepoznatelné nepoznáno.

*****

Ramesh: Tak o čem budeme hovořit? Víte, když jsem přišel k Mahárádžovi, byl jsem tam nový, byl jsem nováček. Bylo tu mnoho jiných, kteří přišli dřív. Zvykl jsem si Mahárádžovi pomáhat, předával jsem mu dárky, obstarával, co bylo v domě potřeba, a po přednášce za poledního klidu (smích) jsem ho brával na projížďku autem. Mahárádž mě měl rád, ale ne kvůli tomu všemu. První totiž, co mi řekl, bylo: "Tak konečně jsi přišel, co? Pojď a posaď se."

U druhých to vzbuzovalo určitou žárlivost. Mahárádž říkal: "Vy sem chodíte dvacet let. A tenhle, sotva přišel, už to tu okupuje, jako by mu Mahárádž patřil." V té chvíli mě napadlo, že jediný způsob, jak chápat to, co Mahárádž dělá, je nebrat to tak, že něco dělá on, ale že se prostě něco děje.

Zde je jeden příběh o Buddhovi. Oblíbeným žákem Buddhy byl Ánanda. Ostatním žákům se nelíbilo, že mu Buddha straní, ale před Ánandou se o tom neodvažovali mluvit. Jednou se stalo, že když měli přecházet řeku, požádal Buddha Ánandu, aby pro něco zašel. Buddha a ostatní překonali řeku a Ánanda zůstal, aby udělal, oč byl požádán. Jakmile ostatní žáci dorazili k druhému břehu, pomysleli si, že je to dobrá příležitost postěžovat si Buddhovi na to, že upřednostňuje svého oblíbence Ánandu. A co na to Buddha? Zavolal velmi naléhavě: "Ánando!" Ánanda ho uslyšel a přispěchal s takovou horlivostí, že přišel po vodě. Chápete? (Smích.) Mistr něco velmi naléhavě potřeboval, tak Ánanda prostě přišel po vodě. Od té doby se žádné stížnosti neobjevily.

A to se děje pořád. Největším oblíbencem Rámkrišny byl Vivékánanda. Vypadalo to tak, že nebyl-li Vivékánanda v dohledu, býval Rámkrišna poněkud nesvůj. Byly z toho všelijaké řeči a objevily se i takové pomluvy jako: "Na co toho Vivékánandu má? Jaký je mezi nimi vztah?", a podobně.

Řekl bych, že nejjednodušší způsob, jak žít v klidu, je prostě nepřemýšlet: "Proč mi to ten či onen udělal?" Tím mám na mysli, že se zamezí vyvstávání takových myšlenek. Pokaždé, když se taková myšlenka objeví, pak máme-li určité pochopení, okamžitě nám dojde, že "ten druhý nic nedělá, že se to jeho prostřednictvím prostě děje". Jakmile toto pochopíte, život se velmi zjednoduší.

(K posluchačce:) Už sem nějaký čas chodíte, Brigito. Jak na vás učení působí?

Brigita: Velmi silně a velmi dobře.

Ramesh: Dobrá. Mohla byste nám o tom něco říci?

Brigita: Ano. Stále na to myslím. Stále je to přítomno v mém životě. Je to velmi příjemné.

Ramesh: Chápu. A jak to v životě funguje? To je to, co mě vždy zajímá. Jak toto učení v životě funguje?

Brigita: Mám silnou potřebu neustále na to myslet a stále . . .

Ramesh: Ano, ale když na to myslíte, neruší vás to v tom, co děláte?

Brigita: Zažívala jsem hodně strachu a obav, a nejdůležitější myslím je, že mnohé se vytratily. Objeví-li se strach - bojím se například létat - pak v dané situaci toto učení hodně pomáhá.

Ramesh: Můžete mi říci, Brigito, jak pomáhá?

Brigita: Cítím, že to nenesu na svých bedrech. Cokoli se děje, tedy i tento strach, to vše je Bůh. A to je pro mne velká úleva.

Ramesh: Rozumím. Ani vznik strachu není ve vašich rukách. Není to ve vaší moci. Jde pouze o strach z létání?

Brigita: Ach, ne. Mám velmi mnoho obav. Jsou tady, ale nejsou již tak velké, nemají již takovou váhu.

Ramesh: Ano, chápu. Vzniknou, ale už vás tolik nezasáhnou.

Brigita: Ano, už ne tolik.

Ramesh: Čím jste se dříve zabývala?

Brigita: Astrologií.

Ramesh: Dělala jste astrologa?

Brigita: Ano, ale nyní se to změnilo.

Ramesh: Chápu. Zabývala jste se astrologií? Co jste jako astrolog dělala? Dělala jste jen rozbor osobnosti, nebo předpovídala budoucnost? Anebo obojí?

Brigita: Ne. Prostřednictvím astrologie jsem pochopila, že životní vzorec je již dán a není třeba ho hodnotit či posuzovat.

Ramesh: Chápu. Chcete tedy říci, že astrologie ukazuje, že pokud něco předpovíte, pak to něco, co je v čase, v budoucnosti, je již ve skutečnosti tady. Je to tak? A podstata astrologie spočívá v tom, že to, do jaké míry můžete vidět budoucnost, záleží na tom, jak velký dar vám byl dán.

Jeden můj dobrý přítel byl astrolog. Zeptal jsem se ho: "Kolik tvých předpovědí je správných? Jaké procento tvých předpovědí je správných?" Myslel jsem, že řekne sedmdesát pět či osmdesát procent, nebo tak nějak podobně. Víte, co řekl? "Padesát procent." Řekl, že padesát procent. Když viděl, jak jsem překvapený, dodal: "Zeptej se poctivého doktora, kolik jeho diagnóz je správných, a pokud je opravdu poctivý, řekne ti, že padesát procent." (Smích.)

A přesto předpovědi existují. Slyšela jste o nadi, předpovědích psaných na suché palmové listy? Už před mnoha lety jsem s tím měl vlastní zkušenost. Někdo mi tehdy řekl o věštci, který žil nedaleko a uměl z těchto listů číst. Již jsem o tom něco slyšel, a tak jsem se tam vydal. Nebylo tu žádné soukromí. Tím myslím, že každý se posadil a čekal, až přijde na řadu. Někomu věštec řekl: "Váš lístek nemám", a ten pak odešel zklamaný. Vzpomínám si na případ jednoho Žida s velmi chatrným zdravím, který se chtěl dozvědět něco o svém zdravotním stavu. Věštec měl lístek pro každou oblast života: peníze, sňatek, milostný život, zaměstnání, duchovno, zdraví atd. Věštec vzal příslušný lístek, přečetl ho v jazyce, v němž jsou listy psány, tedy v tamilštině, uvedl speciální dietu a modlitbu. Vzpomínám si na přesnou instrukci napsanou na listu: "Provádějte tuto modlitbu ráno i večer." A věštec zopakoval modlitbu. Onen Žid se velice rozčílil, ale zároveň byl zcela zmaten. Řekl: "Tuto modlitbu nemůže znát nikdo jiný než rabín." Na starém listu byla zapsána modlitba, kterou měl znát pouze rabín. (Smích.)

Důležité je to, Brigito, že u čtení nadi nejde o interpretaci. List je jenom přečten, tak jak byl kdysi dávno napsán. Ještě před touto mojí zkušeností s nadi se mě někteří lidé ptali, zda věřím v astrologii. Odvětil jsem: "Věřím v astrologii, ale nevěřím astrologům." (Smích.) Chápete? Indičtí astrologové, když chtějí dostat dobře zaplaceno, věští občas tak, že sledují váš obličej, aby si byli jisti, že jste s předpovědí spokojeni. Změní předpověď podle toho, co chce zákazník slyšet. Při předpovědích nadi však nejde o interpretaci. List je přečten přesně tak, jak byl před dávnou dobou napsán. Člověk, který četl můj list, mi řekl, že o astrologii ví velmi málo.

Na začátku věštění mi věštec uvedl nejméně patnáct jmen členů rodiny, aby se ujistil, že čte ze správných listů. Kromě mého jména tu byla jména mé ženy, matky, otce, bratra atp. Uvedl skutečná jména. Víte, když se o tom lidem zmíním, začnou se obvykle o věštění zajímat. Tento způsob věštění se dosud používá na některých místech na jihu země, v Bangalóru, Madrásu nebo Čidambaramu. Ale tyto lidi varuji: "Nebudete-li opatrní, můžete být podvedeni. Jediný způsob, jak si můžete být jisti, je přimět věštce, aby vám řekl jména členů vaší rodiny. Jména tu být musí. Zda se předpověď ukáže jako správná či špatná, to je něco jiného, ale přinejmenším budete vědět, že bylo čteno opravdu z vašich listů."

Při věštění jsem požádal o svůj duchovní list. Věštec příslušný list přinesl a četl: "Tento jedinec se narodí jako indický brahmín, ale nezajímá se o hinduismus, nýbrž o . . .", a zde věštec podal obecný popis advaity. Dále pokračoval: "Celý život hledá učitele. Jednoho potká pět či šest let po tomto věštění. Spojení s ním bude trvat dvacet let, ale nepřinese nic zvláštního. Se svým skutečným guruem se setká rok po odchodu do důchodu a výsledek pak bude rychlý." Jak jsem řekl, bylo to v roce 1950. Dál jsem se věštbou nezabýval, ale při pohledu zpátky lze zjistit, že k událostem došlo tak, jak to bylo předpovězeno.

Pochopil jsem, že lidé sice stále říkají: "Ne, ne, já jsem přece pánem svého osudu. Mohu si dělat, co chci. Mám svobodnou vůli.", ale jakmile jim někdo řekne: "Vidíte tamtoho člověka? Umí velmi dobře hádat z ruky!", tak hned přiskočí, aby mu své ruce ukázali. Jsou-li však pány osudu, proč je potom zajímá jejich budoucnost? Proč? Protože hluboko uvnitř vědí, že to, co se stane, už je tady. Hluboko uvnitř to vědí. Proč to vědí? Vědí to z minulých zkušeností. Z těchto zkušeností vědí, že ať se jim kdy stalo cokoli, oni sami s tím mohli dělat jen velmi málo. Každý člověk ví, že něco, co se v minulosti stalo, mohl ovlivnit jen velmi málo.

Brigito, byla jste tady už minulý rok. Můžete zopakovat, co si myslíte, že je základem učení? Víte, jaká je podstata tohoto učení?

Brigita: Není tu žádný konatel, život se děje, pocity se dějí. Někdy je tu pocit konatelství, ale hluboko uvnitř cítím, že . . .

Ramesh: Ano, rozumím. Hluboko uvnitř víte, ale pocit konatelství se občas objeví. Proč existuje v každém člověku tento pocit konatelství? Proč existuje pocit osobního konatelství? To si každý tento pocit konatelství sám vytvořil?

Brigita: Nikdo si ho nevytvořil.

Ramesh: Nikdo si pocit konatelství nevytvořil a každý to ví, neboť pocit konatelství je utrpením. Duchovní hledání spočívá v tom, že se každý snaží pocitu osobního konatelství zbavit. Je to tak? Nedivíte se někdy: "Proč vůbec pocit konatelství vznikl?"

Brigita: Někdy se divím, ale . . .

Ramesh: Neznáte odpověď?

Brigita: Domnívám se, že moje mysl odpověď nalézt nemůže. Moje mysl se neustále čeří, ale odpověď nedostávám.

Ramesh: Pokud se však upnete k tomu podstatnému, pak odpověď dostanete. A co je tím podstatným? "Všechno se prostě děje, ´vy´ to neděláte." Co tím myslím, že se všechno děje? Míním tím, že se všechno děje podle Boží vůle či vůle Vědomí. Děje se to, co si přeje Vědomí. Proto cokoli se děje, děje se tak proto, že je to Boží vůle. Bůh či Vědomí je Zdrojem všeho. Otázka zní: "Kdo vytvořil pocit osobního konatelství?" Je to tak? Tím míním, že pokud přijmete, že Zdrojem všeho je Bůh, pak tento pocit konatelství je též Boží práce. Řeknete si, že Bůh musel být zřejmě velmi škodolibý, když vytvořil pocit konatelství, jenž je příčinou tolika utrpení, že? Proč tedy Bůh v každém člověku tento pocit vytvořil?

Brigita: Proto, aby mohl probíhat život.

Ramesh: Ano, v tom to je. Protože bez pocitu konatelství, který je v každém člověku, by nevznikly pocity lásky či nenávisti, neexistovaly by mezilidské vztahy, nebylo by tu štěstí ani neštěstí. Bez pocitu konatelství by nemohl probíhat život tak, jak ho známe. Chápete? Aby tedy mohla prostřednictvím projevení, neboli života, tak jak ho známe, probíhat činnost Boha, čili Vědomí, musí být základem života tento pocit osobního konatelství.

Brigita: A bojovat proti tomu je jako bojovat s větrnými mlýny . . .

Ramesh: Ano, přesně tak. Jak tento pocit osobního konatelství vznikl? Já říkám, že Bůh každého zhypnotizoval, tak aby se každý považoval za osobního konatele. Je to Božská hypnóza. Podívejte se, může-li člověk, který je dobrým hypnotizérem, přimět dva tisíce lidí, aby uvěřili, že tu je něco, co tu ve skutečnosti vůbec není, nebo že tu není něco, co tu ve skutečnosti je, tak proč by Bůh nemohl všechny zhypnotizovat tak, aby se považovali za konatele? To, o co se člověk pokouší, je zbavit se této hypnózy. Chápete? Nemůžete ale odstranit něco, co udělal Bůh. Kdo to může odstranit? Pouze Bůh. Proto hledání začalo, když vám bylo čtrnáct. Něco jste si přečetla, co ve vás utkvělo, a vaše mysl o tom začala přemýšlet. Hledání tedy začalo již v této době. Ale později, Brigito, přichází na scénu hledající a říká: "Hledám toto a chci tamto." Tehdy začnou problémy. Chápete?

Jednou ze základních věcí, které říkám, je to, že tu ve skutečnosti nikdy nebyl žádný hledající. Nikdy neexistoval žádný konatel. Jak lze i rozumově dojít k závěru, že tu není žádný konatel? Když opravdu pochopíte, že to vše je Boží vůle. Nerozhodli jste se: "Od zítřka začnu s hledáním." Vy jste se nerozhodli. Hledání se přihodilo.

Má hlavní myšlenka, Brigito, spočívá v tom, že od chvíle, kdy se narodí dítě a intuitivně začne hledat matčin prs, není celý život ničím jiným než hledáním. Život není nic jiného než hledání. A hledání se děje přesně podle přirozených charakteristik, podle osudu a naprogramování dané soustavy těla a mysli.

Salila: Vždy ale máme možnost volby.

Ramesh: Ne! Žádnou možnost volby nemáte! Vy si jen myslíte, že se můžete rozhodovat. A proč si to myslíte?

Salila: To, že jsem si neustále vědoma možnosti volby, vzniká pravděpodobně díky naprogramování.

Ramesh: Správně.

Salila: Takže díky tomuto naprogramování je mým osudem myslet si, že mám možnost volby.

Ramesh: Správně.

Salila: A když nebudu mít možnost volby, pak to nebude mým osudem. Ale to, co nám předkládáte, jsou jen koncepty.

Ramesh: Ano. Ale říkám vám, že pokud si myslíte, že se můžete rozhodovat, pak dělejte to, co dělat chcete.

Salila: Čili, jestliže to vychází z pocitu konatelství . . .

Ramesh: Je to přesně to, co chce Bůh, abyste si myslela. Proto vás tak naprogramoval. Pokud si myslíte, že se rozhodujete, pak Bůh chce, abyste si to myslela. Tak se rozhodujte. Chápete?

Salila: Ano.

Xavier: Minulý rok jsem četl, že poněvadž neexistuje možnost volby, máme jedinou možnost, ztotožnit se s Já. To znamená být nezúčastněným pozorovatelem.

Ramesh: Řekněte to ještě jednou, Xaviere.

Xavier: Nemáme možnost volby, vše je předurčeno. Jediná možnost spočívá v tom, s tím vším se neztotožňovat, ale ztotožnit se s Já. Snažit se být nezúčastněným svědkem . . .

Ramesh: Máte tuto možnost, Xaviere? Máte možnost volby? Podívejte se, vy říkáte: "Mám možnost volby hledat svoji Pravou Přirozenost, hledat Boha." Tohle říkáte, ne? Nebo co říkáte?

Xavier: Vykročit na cestu.

Ramesh: Takže jediná možnost volby je vykročit na cestu a stát se pozorovatelem toho, co se děje.

Xavier: Mám tuto možnost?

Ramesh: Já si to nemyslím. Kdybyste měl, tak proč byste ji Xaviere nevyužil již před lety? (Všeobecný smích.) Proč jste to už dávno neudělal? Proč nejste pozorovatel, kterého se světské trápení nedotýká?

Xavier: Vypadá to, jako byste tvrdil, že je předurčeno i to, zda se stanu nezávislým pozorovatelem. I to je osud.

Ramesh: Ne. Říkám jen toto: Pokud hledáte Boha, nebo jak nazveme To, co není hmotné, pak Ho hledáte ne proto, že jste se rozhodli Ho hledat, ale proto, že Bůh danou soustavu těla a mysli naprogramoval tak, aby k tomuto hledání došlo. Kdyby byla tato soustava naprogramovaná k touze po penězích či slávě, pak by prostřednictvím této soustavy přišlo usilování o peníze či slávu.

Xavier: Ano, tím se to vyjasňuje.

Ramesh: Ani toto není vaše rozhodnutí. Vím, že Rámana Maharši říkal, že hledání Já je vaše volba. Říkal to však jenom ze soucitu. Já ale říkám, že nemáte ani tuto volbu.

Xavier: Ano, na to jsem se ptal.

Ramesh: Říkám, že nemáte ani tuto volbu. To, co hledáte, je Boží vůle, a z tohoto důvodu Bůh danou soustavu těla a mysli příslušným způsobem naprogramoval. Hledáte-li Boha, je to proto, že to tak chtěl Bůh. Bůh vytvořil danou soustavu s takovým naprogramováním, že dochází k hledání Boha. Hledání je určité konání, je to tak? Jestliže se tedy považujete za hledajícího, znamená to, že jste konatel. Hledání je konání a žádné konání není vaše konání. Ani hledání tedy není "vaše" hledání. Jinými slovy tedy říkám, že nejste hledající. Hledání se děje.

Rohit: A ego tu má také nějakou funkci?

Ramesh: Zajisté! Pro mě je ego maximálně funkční. Má základní funkci. Základní funkcí ega je to, že vás přiměje považovat se za oddělenou individualitu se schopností dělat to, co chcete. Ego je základem pro to, aby život probíhal tak, jak probíhá. Každá individuální bytost se má považovat za individuálního konatele. Jinak by život, tak jak ho známe, nemohl probíhat. A kdo vytvořil ego? Ego vytvořil Zdroj, a to proto, aby mohl probíhat život, tak jak ho známe. Chápete? Zdroj, či Bůh, vytvořil ego. A kdo může ego odstranit? Jak řekl Rámana Maharši: "Ego se samo odstranit nemůže." Jenom ta Síla, která ego stvořila, může ego zase zničit. Maharši říká: "Vaše hlava je již v tygří tlamě." Buďte za to vděční a nechte Boha, ať pokračuje. Vy jste s hledáním nezačali. Nechte tedy tu Sílu, která s hledáním začala, aby v hledání pokračovala. Proč si s tím dělat starosti?

Durganan: Je tu nějaké místo pro sádhanu? Pro uskutečňování?

Ramesh: Zajisté.

Durganan: A můžeme to uskutečnit my sami?

Ramesh: Ne. Základní je tu pochopení. Bez něho vám žádná sádhana nic nepřinese. Cílem každé sádhany je dovést vás k závěru, že "já" nekonám nic. "Já" jsem pouze naprogramovaný nástroj, jehož prostřednictvím pracuje Univerzální Energie. Kdo je toto "já", které chce dosáhnout osvícení? Je-li tu nějaká sádhana, pak ať je jakákoli, nakonec vás dovede k tomuto závěru.

Je sádhana nutná? Má odpověď je velmi jednoduchá. Je-li sádhana nutná a je-li to osud dané soustavy těla a mysli, což znamená Boží vůle, pak k sádhaně dojde. Chápete, co se snažím ukázat? Je možné, že soustava těla a mysli chce provádět určitou sádhanu, ale pokud k ní není naprogramovaná, pak bude říkat: "Rád bych meditoval, ale nemohu. Jak mám meditovat?" Chápete? Daná soustava těla a mysli nebyla k meditaci naprogramovaná, a proto ji není schopna provádět. Na druhé straně však může být naprogramovaná k práci pro druhé. Proto u ní přirozeně přijde služba druhým, která zase vůbec nemusí nastat u soustavy, zabývající se meditací. Pokud má k sádhaně, ať už jakékoli, podle osudu dané soustavy dojít, pak k ní dojde.

Durganan: Neexistuje nějaká speciální sádhana?

Ramesh: Ovšem. Pro každou soustavu těla a mysli existuje podle jejího naprogramování příslušná speciální sádhana. Chápete? Neexistuje žádná univerzální sádhana. Neexistuje cesta, kterou by měla jít každá soustava těla a mysli. To je častý problém, který určité soustavy těla a mysli mají ohledně náboženství. Ale říkám vám, Dungarane, že není třeba dělat si starosti se sádhanou. Pokud má sádhana přijít, pak přijde. Proč se s tím trápit?

Durganan: Mám tedy prostě dál dělat to, co cítím?

Ramesh: Ano. Správně. Dělejte to, co cítíte, že chcete dělat. Meditoval jste a meditujete rád, rozhodně tedy pokračujte v meditování. Jen jedno vám řeknu - ani to však není ve vaší moci - neuvažujte ve smyslu: "´Já´ jsem dvacet let meditoval, zasloužil bych si nějaké vize nebo něco podobného, ale ono se nic neděje. To není fér!" Tady jde o problém "někoho", "meditujícího", který medituje s určitým záměrem. Pokud se cíl nevydaří, je tu zklamání. Meditujete-li tedy rádi, meditujte bez očekávání! Hrajete-li rádi tenis, hrajte tenis. Ale nečekejte, že vás tenis dovede k osvícení! Ryzí a smysluplná je jen ta sádhana, která je vykonávána bez pocitu osobního konatelství. Znovu opakuji: "Ryzí a smysluplná je pouze ta sádhana, k níž dochází bez pocitu osobního konatelství." A o čem dalším budeme hovořit?

Peter: Kdy používáte slovo "konceptualizování" a kdy slovo "pochopení"?

Ramesh: Konceptualizování znamená myšlení, přemýšlení.

Peter: A pochopení?

Ramesh: Pochopení je něco, co se objeví. Pochopení, tak jak to chápu já, znamená neosobní pochopení.

Peter: Jež je mimo mysl.

Ramesh: Ano, které je mimo mysl. Správně. Čiré Pochopení mysl transcenduje. Čiré Pochopení mysl překračuje, takže tu není jedinec, který by chápal, který by říkal: "´Já´ chápu." Rozumíte? Je-li tu pocit "já chápu", pak je tu subjekt, který chápe objekt.

Peter: Mohu se zeptat na něco jiného?

Ramesh: Zajisté.

Peter: Mnoho guruů klade důraz na lásku a i vy to ve svých knihách děláte. Poslední dva dny jsem tu však slovo "láska" nezaslechl. Mohl byste říci něco o úloze lásky? Co je to vlastně "láska"?

Ramesh: To jsem se chtěl zeptat já vás. Mluvíte o lásce, co však láskou rozumíte?

Peter: Četl jsem o "lásce" ve vašich knihách, co tím chápete vy? A co si myslíte, že tím slovem rozumí druzí? Co tím rozumí Osho?

Ramesh: Nemám ponětí, co tím míní Osho. Ale já Láskou rozumím nepřítomnost oddělenosti. Nepřítomnost oddělenosti. Není-li tu oddělenost, je tu Láska. Ale bez potřeby o ní mluvit. Ve chvíli, kdy o Lásce mluvíte, stává se Láska konceptem. Proto raději mluvím o zmizení ega, které Lásku překrývá. Lásku, jež je oním "Já jsem".

Peter: Použil byste v nějakém kontextu slovo "sebeláska", nebo se vám toto slovo nehodí?

Ramesh: Nestarám se o slovíčka. Proč se jimi zabývat? Je to jen konceptualizování, chápete? Mysl, čili ego, miluje nálepky, miluje formulace. Právě tohle mysl chce, nálepku, které se může přidržet. Je-li tu meditace, je tu svoboda. Je-li tu meditace, je tu osvobození. Osvobození od čeho?

Matt: Od ega.

Ramesh: Osvobození od ega. Osvobození od konceptualizování. Chápete? Meditace je osvobození od konceptualizování. A jak říkám, zda k meditaci dojde nebo ne, to záleží na tom, jakým způsobem je daná soustava těla a mysli naprogramována!

Matt: Vy ale nemluvíte o sezení se zkříženýma nohama a nezúčasněném pozorování, že?

Ramesh: Správně. Domnívám se, že meditovat neznamená sedět se zkříženýma nohama a s myslí, jež si říká: "Jsou má záda dosti rovná? Mám držet rovná záda." Meditace "rovného sezení" není meditace. Meditace může přijít v jakékoli pozici. Meditace může přijít, když se procházíte. Meditace znamená nepřítomnost konceptualizování. Meditace znamená nepřítomnost myšlení.

Peter: Řekl jste, že "Já" v "Já jsem" neznamená ego. Co to tedy znamená? Říkáte, že "Já-Já", ale já to nechápu.

Ramesh: Podívejte se, Vědomí, které si neuvědomuje Sebe Samo, tedy Potenciální Energie, to je koncept, představa. Nenechte se zmýlit! "Já-Já", "Já jsem", "Já jsem Peter" - celá ta věc je koncept, který je tu jen proto, abyste pochopil svoji pravou přirozenost. "Já-Já" znamená Potenciální Energii před projevením.

Peter: Projevením mého já?

Ramesh: Ne. Jde o celkové projevení.

Peter: Toto "Já" je tedy zcela neindividuální?

Ramesh: Přesně tak. Ve skutečnosti se "Já-Já" a "Já jsem" neliší, není to dvojí. "Já-Já" se v projevení stává "Já jsem". "Já-Já" se uvědomuje jakožto "Já jsem". Ale je to totéž jediné Vědomí.

Peter: Je to označení, název pro Vědomí? Je to nálepka pro Vědomí?

Ramesh: Ano. Je to koncept, pojem. Proto stále opakuji, že jakmile o tom hovoříte, stává se z "Já jsem" koncept. Toto čiré Vědomí Existence je Pravdou, ale v okamžiku, kdy o Tom promluvíte, stává se z Toho koncept.

Peter: Jaký je vztah mezi Vědomím a slovem "Já"?

Ramesh: "Já" je pouze jméno dané Vědomí.

Peter: Ach ano! Je to jen to, čemu říkáte nálepka.

Ramesh: Ano. Podívejte se, i "Vědomí" je nálepka, i "Bůh" je nálepka.

Peter: Ano. Matoucí je tady použití slova "Já", kterým obvykle označujeme naši individualitu.

Ramesh: Proto říkám "Já-Já" "Já jsem", "Já jsem Peter".

Peter: Jsou to tři odlišná "Já".

Ramesh: Anebo je to totéž Vědomí, ale v různých významech.

Peter: Ano. To poslední znamená ego.

Ramesh: To poslední znamená ego.

Peter: Prostřední, tedy "Já jsem" . . .

Ramesh: . . .znamená neosobní Vědomí.

Peter: A "Já-Já" . . .

Ramesh: To je neosobní Vědomí před . . .

Peter: Před projevením.

Ramesh: Ano. Přesně tak. A zase to jsou jen slova, která mají něco vysvětlit. Chápete?

Peter: Ano, ano.

Durganan: Toto Vědomí či Bůh nemá žádné charakteristiky . . .

Ramesh: Nemá žádné charakteristiky. Charakteristiky poukazují k objektu, ale "To" je čirá Subjektivita, Zdroj všeho.

Durganan: Rozumový potenciál, blaho a tak podobně.

Ramesh: To jsou koncepty vytvořené myslí. "Blaženost" je zavádějící výraz. "Blaženost" nutí ego hledat osvícení. Ego si totiž říká: "Ve světě jsem prožilo už všechno možné, ale "tato" blaženost musí být něco velkolepého. Chci ji zakoušet." Já dávám přednost výrazu "klid" či "mír" (třebaže i to jsou jen koncepty).

Durganan: Je možné koncept klidu chápat jako blaženost, jako něco podobného blaženosti?

Ramesh: Ne. Pokud ego zaslechne, že jde jen o klid a mír, řekne si: "Ne, to já nechci. Já chci vytržení, extázi." Klid a mír znamená nepřítomnost vytržení, nepřítomnost blaženosti, nepřítomnost utrpení. Klid či mír jsou pojmy užívané pro překročení protikladů.

*****

Pandharinivásá sakhjá Pándurangá / kari angasangá bhaktáčijá //
bhaktakaivárijá hósi Nárájana / bólatá vačana kája ládža //
mágé bahutáňčé phédijalé rina / ámhasáthi kóna áli dháda //
váramvára tudža ládža náhi dévá / bóla ré Kéšavá mhané Námá //

Pándurango (Krišno), můj milý příteli z Pandhari,
zbavuješ své oddané utrpení tím, že jim dáš poznat Jednotu.
Nárájano (Krišno), vždy přispěcháš,
abys zachránil oddaného, který se odevzdal do Tvé vůle.
Když zpívám Tvé jméno, necítím bázeň, můj pane.
Byl jsi štědrý k tolika oddaným v minulosti.
Proč mě odmítáš, proč v mém případě váháš?
Neostýchám se bez ustání opakovat Tvé jméno.
Námdév říká:
Moji drazí, jen dále co nejvroucněji opakujte Boží jméno
a pochopte, že vše se děje podle Jeho vůle.

*****

- ↑ -