Ramesh S. Balsekar

Vaše hlava v tygří tlamě

Obraz desátý

*****

Chystáš-li se hodnotit něčí konání, chvilku se zastav a zeptej se sám sebe:
"Koho hodnotím, člověka nebo Boha?"

*****

Meditace znamená BYTÍ, kdy není žádný meditující.

*****

Hledající se netrápí tím, že nechápe teorii relativity, ale trápí ho, že není schopen pochopit Boží vůli.

*****

Prostřednictvím Božské hypnózy jsme Bohem neustále klamáni, a proto může probíhat život tak, jak ho známe.

*****

Ramesh: Jaké poznání si myslíte, že nyní máte? Inspiroval vás Rámana Maharši. Jel jste někam v minulých letech? Dělal jste s tím něco?

Hans: Například před dvaceti lety jsem se náhodou setkal s Nisargadattou Mahárádžem.

Ramesh: Ach ano, já vím.

Hans: Ničemu jsem nerozuměl. Neměl jsem . . .

Ramesh: Jak došlo k vašemu setkání s Mahárádžem?

Hans: Pobýval jsem nedaleko jeho domu. Můj hostitel mi řekl: "Je tu jeden člověk, kterého byste měl vidět." Nic jiného jsem nevěděl. Šel jsem tam a posadil se u něj nahoře.

Ramesh: Ano, v malé místnosti, ani ne tak velké, jako je tato.

Hans: Bylo to velmi dlouhé, seděl jsem tam a nevěděl, co se děje. Ničemu jsem nerozuměl.

Ramesh: Ne. Ale povězte mi, šel byste se podívat třeba na žongléra, kdyby vám řekli, že je to zajímavý člověk? Kdyby vám někdo řekl: "Je tu zajímavý člověk, velmi dobrý žonglér", šel byste se na něj podívat?

Hans: Přijel jsem do Indie, abych nalezl někoho, kdo zná pravdu. To byl můj hlavní záměr.

Ramesh: Ano, chápu. Jaký byl váš první dojem ze setkání s Mahárádžem?

Hans: Nemohu říci. Knihu I Am That (Já jsem To) jsem četl až mnohem později, po mnohaletém učení u jistého gurua, kdy se mi náhle odkrylo . . .

Ramesh: Pobýval jste mnoho let u gurua? Mohl byste mi říci, co jste se tam tolik let učil? (Hans se směje.) O jaké šlo učení? Čeho jste dosáhl, Hansi? Co jste pochopil?

Hans: Učení přinášelo stále nové a nové zkušenosti . . .

Ramesh: Kde to bylo?

Hans: V zimním období v Tiruvannamalai a v létě ve Švýcarsku. Šlo o téhož člověka, stoupence Rámany Maharšiho.

Ramesh: Rozumím. Byl to Ind?

Hans: Němec. A jak je německým zvykem, šel na to velmi tvrdě. Měl však schopnost přenášet na druhé stav, v němž "není mysl". Stále znovu a znovu jsme se do tohoto stavu dostávali.

Ramesh: Počkejte chvilku. Rámana Maharši však nemluvil o žádném stavu, kdy "není mysl", ne?

Hans: Ne. Je to jen rozdíl v pojmech. Nazývali jsme tak zkušenost "Já". Když odpadlo vše ostatní, bylo tu právě jen toto bytí. Stále znovu se objevovalo, více či méně jasně, více či méně hluboce. Ovšem zase to zmizelo a staré věci nastoupily o to silněji. Čím hlubší byl zážitek, tím více smetí vyšlo napovrch. Avšak cítil jsem, že centrálním bodem života je právě tento zážitek "Jáství" - tedy být schopen víc a více setrvávat v tomto vědomí.

Ramesh: Chápu. "Kdo" však má víc a více přetrvávat v tomto vědomí?

Hans: (Směje se.) Nikdo.

Ramesh: Řekl jste, že to chápete takto: Čím více někdo něco dělá, tím hlouběji je ve vědomí.

Hans: Čím víc svých vazeb opustím, tím víc poskytnu . . . ne . . . tím dojde k většímu rozpuštění "já" neboli ega, a tím víc tu bude tento stav.

Ramesh: Zcela správně. Čím víc se ego rozpustí, tím víc vynikne stav "Já jsem". Správně. A jak může ego samo sebe rozpustit, tak aby převládl stav "Já jsem"? Dostal jste nějaké instrukce, jak by mohlo "já", ego, samo sebe rozpustit, tak aby převládl stav "Já jsem"?

Hans: To je velká záhada. (Směje se.)

Ramesh: A jak byla tato záhada vyřešena, Hansi? Jak byla po dvaceti letech tato záhada vyřešena?

Hans: Přijde to prostě jako dar, objeví se to samo. Já nevím, opravdu nevím.

Ramesh: Domnívám se, že právě toto je řešení, ne? Říkáte-li "já", míníte tím Hanse. Je to tak? A když řeknete: "Já nevím", máte na mysli, že Hans to neví.

Hans: Přesně tak.

Ramesh: Znamená to, že Hans to ve skutečnosti ani vědět nemůže?

Hans: Ano, ovšem.

Ramesh: Hans to vědět nemůže.

Hans: Hans musí zmizet.

Ramesh: Co tedy potom Hans hledá?

Hans: Hledá, jak by zmizel! (Všichni se smějí.)

Ramesh: Může si Hans přivodit své zmizení sám?

Hans: Ne.

Ramesh: Máte úplnou pravdu. Tak jak Hans postupně víc a víc mizí, objevuje se stav "Já jsem" častěji a je hlubší. Tak zní poučka. "Já jsem" je jako slunce zakryté mraky. Jak mraky postupně mizí, slunce "Já jsem" svítí čím dál jasněji. Ale problém je v tom, že se Hans snaží zbavit Hanse.

Hans: Přesně tak.

Ramesh: A dozvěděl se Hans, jak by to měl udělat? Řekl mu během těch minulých dvaceti let jeho mistr, stoupenec Rámany Maharšiho, jak to udělat?

Hans: Ne. On byl schopen odstranit mraky, tak aby slunce zazářilo. Ale v jeho nepřítomnosti se mraky dříve či později vrátily zpátky.

Ramesh: Jaké je tedy řešení?

Hans: Jeho řešení . . .

Ramesh: Takže s tímto člověkem musíte být napořád, je to tak?

Hans: Proto jsem tady. (Směje se.)

Ramesh: Tím myslím, že pokud na tom či onom člověku závisí, aby odstranil vaše . . . Co z toho plyne?

Hans: Že je to čiré omezení.

Ramesh: Pokud závisíte na někom, kdo odstraňuje "já", čili Hanse, znamená to omezení.

Hans: Po dvaceti letech jsem se rozhodl jít na to odjinud.

Ramesh: A nyní tedy hledáte odkud, že?

Hans: Cítím určité souvislosti. Mojí zkušeností znovu a znovu zůstává to, že právě daršan, tento přímý přenos, způsobuje, že se objeví jasné slunce. Hans nemůže dělat nic. Jediné, co může, je vyhledávat tento přenos, tento daršan či satsang.

Ramesh: Jaké je vaše konečné pochopení, Hansi? Hans stále ještě hledá, že? Hans stále hledá, jak se zbavit Hanse. Taková je současná situace, je to tak? Nebo je snad Hans v situaci, kdy se může sebe sama zbavit?

Hans: Ne.

Ramesh: Jaké je tedy řešení? Dostali jsme se k tomu, že Hans chápe, že k tomu, aby převládl stav "Já jsem", musí být Hans odstraněn. A Hans sám sebe odstranit nemůže. Jaký je následující krok, Hansi? Shodli jsme se na tom, že neexistuje nic, co by Hans mohl dělat. Proto Hans uvažuje: "Já nic dělat nemůžu, ale ten či onen guru by něco udělat mohl."

Hans: Moje zkušenost je taková, že v mé soustavě těla a mysli existuje jakási síla, síla povznášet či pozvedávat. A zdá se, že čím více si to Hans uvědomuje, čím více si je vědom toho, co je v životě povznášející, tím více je tu tato síla přítomna. Až dosud jsem se domníval, že to nejlepší, co mohu dělat, je sedět, meditovat, nechat věci přicházet, ale také se starat o své běžné záležitosti, o povinnosti každodenního života. Postupovat krok za krokem. Vyzkoušel jsem si, že přesně tak to probíhá. Tak to probíhá, ale pokaždé se to zase vytratí.

Ramesh: Ano. A co Hans nyní dělá? Stále ještě něco dělá, ne?

Hans: Naslouchá.

Ramesh: Ano, v této chvíli naslouchá. Ale mluvím o tom, jaké přišlo pochopení po těch dvaceti letech, ještě než jste přišel sem. Mám pravdu, když řeknu, že pochopení je dosud takové, že Hans je schopen udělat něco, co mu pomůže zmizet, takže převládne stav "Já jsem"? Proto se Hans domnívá, že by měl jít za tím či oním a být v jeho přítomnosti. V přítomnosti A se zážitek "Já jsem" objevoval a zase mizel, možná že v přítomnosti někoho jiného, třeba B, zůstane tento zážitek napořád. A když se to nepovede u B, půjdu k C.

Hans: Říkáme tomu shopping - shánění, kupování.

Ramesh: Říká se tomu guru hopping - skákání od jednoho gurua ke druhému. (Všeobecné veselí.) Je to tak, že ano? A co je to nejdůležitější, co je třeba pochopit - k tomu, aby Hans pochopil Hanse?

Hans: To nejdůležitější je, že Hans nemůže dělat nic.

Ramesh: V tom to je, Hansi! Není tu nic, co by Hans mohl dělat. A navíc tu není ani nic, co by pro Hanse mohl udělat někdo jiný. Chápete? Hans hledá Pravdu. Jak k tomu došlo? Jak se to před těmi dvaceti lety stalo? Rozhodl jste se snad v nějakém určitém okamžiku, že od zítřka začnete hledat a půjdete do Tiruvannamalai?

Hans: Prostě se to stalo.

Ramesh: Prostě se to stalo! A rovněž tak zmizení Hanse se prostě jenom stane! Právě tak, jako přišlo hledání, probíhal i proces hledání. A konec hledání, pokud k němu dojde, zase prostě jenom nastane. A čím víc se bude Hans snažit něco dělat, tím déle to bude trvat. Co musí Hans pochopit? Že nic z toho, co hledá, "on" získat nemůže. Může to pouze přijít, může to pouze nastat. A proto, co má Hans dělat, když pochopil, že nemůže nic získat? Jak má žít svůj život? Čím se živíte, Hansi?

Hans: Sochařstvím.

Ramesh: To vás sochařství uživí?

Hans: Už ne. Teď se to přeměnilo na výrobu a prodej náhrobků.

Ramesh: A vyděláte si tak, abyste mohl být spokojeně živ?

Hans: Ano.

Ramesh: Hans, jenž vyrábí náhrobky, si tedy musí odpovědět: "Ničeho z toho, co hledám, nemohu dosáhnout. Může se to pouze přihodit." Co má Hans dělat, jestliže toto pochopil? Jak má žít svůj život? Taková je otázka, je to tak?

Hans: Jistě, ovšem.

Ramesh: Došel jste ke konečnému pochopení, že to, co jste hledal a chtěl získat, získat nemůžete. Není to ve vaší moci.

Hans: Přesně tak.

Ramesh: V čí moci to je, není vůbec podstatné. Podstatné je, že to není v Hansově moci. Jestliže mysl chce vědět, v čí je to moci, můžete říci, že je to Boží vůle nebo neosobní činnost Vědomí. Ale není to v rukách Hanse. Není-li to v jeho rukách, jak má Hans žít svůj život? Když pochopil, že s tím nic nenadělá ani on, ani nikdo jiný, co má potom Hans dělat? Jaká je odpověď, Hansi?

Hans: Má prostě tuto skutečnost přijmout.

Ramesh: Ano, a přijme-li tuto skutečnost, jak má žít svůj život, jak má do budoucna prožívat svůj život?

Hans: Toto chtění něco získat má prostě nechat být.

Ramesh: Můžete to však sám nechat být? Ne, to nemůžete. To jste již pochopil. To jste již přijal, že to nemůžete sám nechat být, ale že se to může pouze přihodit. Je-li toto pochopeno, byť i jen intelektuálně, je-li přijato, že nic není v "mé" moci, pak cokoli se děje, může se dít pouze tehdy, je-li to Boží vůle, neboli neosobní činnost Celku. "Nechat být", či jakkoli jinak to nazveme, je tím konečným přijetím. Ale i s tímto konečným přijetím je Hans stále ještě tady a ptá se: "Když jsem pochopil, že nic není v ´mé´ moci, jak mám žít svůj život?" Je to složité!

Hans: Je to velmi jasné, ale je téměř nemožné najít odpověď. Je to hádanka.

Ramesh: Říkáte, že je to hádanka, a já říkám, že je to velice jednoduché. Víte, proč říkám, že je to jednoduché?

Hans: Protože to nelze udělat.

Ramesh: Ale to lze udělat, a docela dobře. Co bude Hans do budoucna dělat, jestliže danou skutečnost pochopil a přijal? Co bude Hans dělat? Hans bude dál vyrábět náhrobky. Hans bude i nadále otesávat kameny, vyrábět a prodávat náhrobky, vydělávat peníze a žít svůj život tak, jak k němu život bude přicházet. S daným pochopením není třeba Hansův život nijak měnit! Hans bude i nadále žít svůj život tak jako předtím, ale s hlubokým pochopením, že nic z toho, co se děje, nemá ve svých rukách. Co tedy bude dělat? Bude prostě žít svůj život. Bude prostě žít svůj život, a to s nejhlubším možným pochopením, že svůj život nežije. Život je prostřednictvím Hanse pouze žit. Součástí tohoto přijetí je tedy pochopení, že Hans svůj život nežije. Hans je jen jméno dané soustavě těla a mysli. Soustava těla a mysli je žita. Žita kým? Vědomím.

Konečné pochopení tedy spočívá v tom, že daná soustava těla a mysli dělá to, k čemu se narodila a byla vychována. To je vše, co může soustava těla a mysli dělat. Život je žit prostřednictvím této soustavy a tato soustava dělá to, co dělala dosud, ale právě s tím jediným pochopením, že nemá nad "svým" životem žádnou moc. Toto pochopení na jejím životě nic nezmění. Soustava těla a mysli bude pokračovat v tom, k čemu je naprogramovaná. Nemá žádnou možnost volby. Tato soustava již byla naprogramovaná.

Naprogramováním míním určité přirozené charakteristiky, které byly dány v okamžiku početí, a to fyzické, mentální a povahové. Soustava byla dále podmíněna prostředím, v němž vyrůstala. Rodiče, geny, DNA, ani dané prostředí jste si vybrat nemohli. A nemohli jste si proto vybrat ani návyky, získané v dětství. Naprogramováním rozumím geny plus tyto návyky.

Jak je to tedy s Hansem? Hans pouze pozoruje život, který je prostřednictvím dané soustavy těla a mysli prožíván. Hans pouze to, co přichází, nezúčastněně pozoruje a přitom ví, že se nejedná o jeho činy. Nejde o žádný rébus. To jenom mysl z toho dělá hádanku. To jenom mysl mění jednoduchou skutečnost v hádanku. Žádný problém tu není.

Hans: V roce 1976 nebo 1977, když jsem se setkal s Nisargadattou . . .

Ramesh: To tedy bylo ještě dříve, než jsem se s ním setkal já. Já jsem k němu začal chodit v roce 1978.

Hans: Pamatuji se, že se ho někdo zeptal: "Jak se vám to podařilo?" Jeho odpověď byla: "Prostě jsem uvěřil svému učiteli." To pro nás ovšem nebyla žádná odpověď. Teď už to chápu.

Ramesh: Jak to chápete, Hansi?

Hans: Že to prostě přijde.

Ramesh: Prostě to přijde! Víte, Hansi, co přijde? Víte, co povídal Nisargadatta? Říkal: "Když jsem šel za svým guruem, váhal jsem. Nechtěl jsem k němu jít." Než se dostal ke svému guruovi, byl zvyklý chodit do chrámu a zpívat s druhými bhadžany. Daná soustava těla a mysli byla vcelku šťastná, když po denní práci šla do chrámu zpívat bhadžany. Jinými slovy, nebylo tu vlastně žádné hledání. Až přítel ho přesvědčil, aby s ním šel za jeho guruem. On sám o to zájem neměl. Přítel ho přinutil jít za guruem a guru mu řekl:

"Vy jako takový neexistujete. Jediné, co existuje, je soustava těla a mysli, jejímž prostřednictvím pracuje Vědomí. Všechno, co je, je Vědomí. Prostřednictvím každé lidské bytosti pracuje Vědomí, ale činy, které Vědomí skrze soustavu těla a mysli produkuje, považuje fiktivní osobnost "já" za "svoje" činy. Ve skutečnosti žádné "já" neexistuje . Všechno, co je, je Vědomí a tělo, neboli Vědomí a lidská bytost, Vědomí a objekt. Veškerá činnost, ke které prostřednictvím daného objektu dochází, je tedy vykonávána Vědomím. Není tu žádné "já", které by cokoli dělalo. Je to tudíž váš život? Vy svůj život nežijete. Není tu žádné "vy", které by žilo "svůj" život. Jediné, co existuje, je soustava těla a mysli, jejímž prostřednictvím Vědomí žije život - život, jenž je dán osudem dané soustavy těla a mysli."

Mahárádž říkal: "Vyslechl jsem to a přijal." Je otázkou, proč právě on to byl schopen přijmout, zatímco většina jiných toho schopna není. Osud soustavy, která má prostou mysl, je takový, že je schopna to přijmout. Prostě k tomu došlo. To je vše, co mohu říci, Hansi.

Hans: (Směje se.) To stačí. To stačí. Je to totéž pochopení, tatáž atmosféra.

Ramesh: Ano, ale nikdo ji nevyvolává. Prostě přijde. Tak jak pochopení proniká hlouběji do srdce, stále znovu se objevují dvě věci. Přicházejí dvě myšlenky. Ta první je, že vše se prostě děje, a druhá, že ať se děje cokoli, tak na tom vlastně nezáleží. Nemohu to nijak ovlivnit!

Hans: Náhle se vynořují obrazy - to, co jsem tehdy prožil s Mahárádžem. Když se vám dívám do očí, je to, jako kdybych hleděl do očí jemu.

Ramesh: Rozumím.

Hans: Je to zvláštní. (Tiše se směje.)

Ramesh: Ale v podstatě velmi prosté, že?

Hans: Ano, a my kolem toho naděláme tolik zmatku.

Ramesh: A jak ten zmatek vzniká, Hansi? Co je tím základním problémem?

Hans: To, jak se neustále prosazuje ego.

Ramesh: To ano, ale co je to za problém s egem?

Hans: Ego není nic, nemá žádnou podstatu. Ale chce něčím být, a proto vytváří všechny ty velké filosofie.

Ramesh: Jak tedy ego zmizí?

Hans: Jakmile pochopí, že nemá žádnou podstatu, že se prostě děje.

Ramesh: Odpověď je trošku jiná. Ne když ego pochopí, ale když dojde k pochopení, že ego nemá žádnou podstatu. A jak k tomuto pochopení, že je ego bez podstaty, dojde?

Hans: Kdy k tomu dozraje čas?

Ramesh: Ne, ne. Jak? Tím myslím, co musíte udělat, co se musí stát, či co je nutno pochopit, abychom poznali, že ego nemá podstatu? Je zapotřebí pochopit jedinou věc: "Jak ego vzniká?" A ego, Hansi, vzniká tak, že se Hans považuje za konatele!

Hans: Je to tak.

Ramesh: Kdyby si Hans nepředstavoval, že "on" to všechno dělá, pak by tu Hans nebyl. Jediný způsob, jak pochopit, že Hans neexistuje, je pochopit, že Hans nedělá nic. Jakékoli konání, k němuž prostřednictvím dané soustavy těla a mysli dojde, považuje Hans za "své" konání. Je to tak?

Hans: Ano.

Ramesh: Jakékoli konání, k němuž prostřednictvím dané soustavy těla a mysli dojde, považuje Hans za "své" konání. Proto Hans existuje. Proč je tu Hansova existence? Protože se Hans domnívá, že vykonává věci, které se dějí prostřednictvím dané soustavy těla a mysli. Hans je tedy ve skutečnosti ztotožněním se soustavou těla a mysli. Hans může zmizet jedině tak, že dojde k pochopení, že Hans není konatel! A jak můžete pochopit, že Hans není konatel? Jenom skrze pochopení, že činy, které se dějí prostřednictvím soustavy těla a mysli zvané Hans, způsobuje nějaká jiná síla. Co ve skutečnosti je to, co Hans považuje za "své" konání? Víte Hansi, co to vlastně je? Je to pouhá reakce mozku na vnější událost. Přijde myšlenka a mozek zareaguje. A tuto reakci nazvete "svým" konáním! Je tady pouze reakce mozku na vnější událost, nad kterou "vy" nemáte žádnou moc. Ve "vaší" moci není, jaká přijde myšlenka, ve "vaší" moci není, co uslyšíte či uvidíte. Mozek reaguje a tuto reakci "vy" nazvete "svým" konáním.

Jim: A u džnánina je tomu také tak?

Ramesh: Promiňte, co jste říkal?

Jim: U osvícené bytosti je tomu také tak? Také nemá moc nad přicházejícími myšlenkami?

Ramesh: Říkáte, že i osvícená bytost, tedy soustava těla a mysli, u níž došlo k osvícení, nemá moc nad tím, jaké přicházejí myšlenky? To máte pravdu. Je to přesně tak, jak říkáte.

Jim: Myšlenka neznamená ego?

Ramesh: Myšlenka neznamená ego! Myšlení je ego!

Jim: (Směje se sám pro sebe.)

Ramesh: Přijdou myšlenky, mozek na ně reaguje a to vede k horizontálnímu myšlení. Myšlenka vznikne vertikálně. Ani mudrc nemá moc nad tím, jaké myšlenky se objeví.

Jim: Myšlení ale vytváří nové myšlenky?

Ramesh: Rozlišuji mezi pojmy myšlenka, jež znamená původní myšlenku, nezávislou na soustavě těla a mysli, a následné horizontální myšlení. Přijde myšlenka, anebo něco uvidíte, a v tu chvíli vyvstane zlost. Reakcí mozku na to, co viděl nebo slyšel, bude zlost. Ale zlost je přirozená reakce mozku. Zlost může vzniknout v každé soustavě těla a mysli, ať jde o mudrce, nebo o obyčejného člověka. Mudrc si neřekne: "´Já´ mám zlost, měl bych kontrolovat své chování." Není tu ´já´, které by se zaplétalo do myšlení! Zlost vznikne, ale jde si svou cestou. Mudrc zlost pouze pozoruje a ona si jde svou cestou. U obyčejného člověka se do toho zaplétá ego, a to pak vede k myšlení, k horizontálnímu uvažování: "´Já´ mám zlost. Neměl bych být zlostný. Musím se snažit mít ´své´ chování pod kontrolou. Jak se to chovám? Musím se přece ovládat!"

Jim: Nesmí tu být ´já´, které pociťuje zlost?

Ramesh: Správně. Přijde zlost a člověk buďto tento balík zlosti převezme a řekne: "´Já´ mám zlost", nebo to neudělá. A v tom je právě rozdíl mezi mudrcem a obyčejným člověkem. Přijde zlost a rozdíl mezi obyčejným člověkem a mudrcem spočívá v tom, zda k převzetí balíku zlosti egem, "já", dojde nebo ne. Mudrc neřekne: "´Já´ se zlobím." Mudrc nezúčastněně pozoruje, jak zlost vzniká, jak nějakým způsobem probíhá, a jak potom odchází.

Jim: A v čem nebo v kom vzniká zlost?

Ramesh: V soustavě těla a mysli. Mozek reaguje a reakcí je zlost. Ve skutečnosti tu "nikdo" není. To je má hlavní myšlenka! Mozek reaguje na vnější událost, jakou může být myšlenka nebo smyslový podnět, ale daná reakce mozku není reakcí "někoho", není reakcí ega. Teprve když "někdo" na tuto reakci mozku zareaguje, jde o zapletenost. A pak je tu "já", které do toho vstoupí s horizontálním myšlením. Když tedy mozek reaguje na myšlenku a vzniká nějaký pocit, pak v případě mudrce tu není "nikdo", u "koho" myšlenka či pocit vznikají. Reakcí mozku může být zlost, soucítění, strach . . .

Jim: Ale nezmění se myšlenky a pocity, když se jedná o osvícenou bytost? Nejsou pak tyto myšlenky a pocity jiné?

Ramesh: Ne. Myšlenka je stejná, pocit je stejný, jen reakce je odlišná. Reakce je odlišná. Řekl jsem, že vyvstane zlost. Normální člověk si řekne: "´Já´ se zlobím." U mudrce je zlost pouze nezúčastněně pozorována. Není tu žádné "já", které by se do toho zaplétalo.

Jim: Ztotožňování tedy vytváří další myšlenky . . .

Ramesh: Ano! Ztotožňování je příčinou myšlení.

Allen: Je příčinou toho, že se nám zdá, že myšlenky jsou něco jiného než Vědomí. Když vznikne myšlenka, není to nic jiného než Vědomí.

Ramesh: Odkud vlastně myšlenka pochází? Můžete říci, že ji pošle Bůh, nebo že přijde z Vědomí. Mozek je netečná hmota. Nemůže myšlenky vytvářet. Je to jen reagující mechanismus. Mozek pouze reaguje na myšlenku, která přichází z Vědomí nebo od Boha, jak řekl Allen. Je mi jedno, zda říkáte, že myšlenku pošle Bůh, nebo že myšlenka přijde z Vědomí. A rozdíl mezi mudrcem a obyčejným člověkem spočívá právě v tom, co následuje potom.

Jock: Takže mudrc zůstává nezúčastněným pozorovatelem i tehdy, když má velkou zlost?

Ramesh: Ano!

Jock: "Já jsem" je stále . . .

Ramesh: Dovolte, abych to vyjádřil následujícím způsobem: Pokud vznikne zlost v nějaké jiné soustavě těla a mysli, bude ji mudrc jen nezúčastněně pozorovat. A pokud vznikne zlost v jeho vlastní soustavě těla a mysli, bude ji pozorovat úplně stejně, jako kdyby vyvstala v soustavě někoho jiného. Pro mudrce se jeho vlastní soustava těla a mysli nijak neliší od jiné soustavy těla a mysli. Mozek reaguje v každé soustavě podle toho, jak byla daná soustava těla a mysli naprogramována.

Jim: Pokud je pravdou, že nemůžeme dělat nic, proč nám potom mudrci říkají, že máme něco dělat?

Ramesh: Mudrci vám neříkají, že máte něco dělat. Ve skutečnosti například Rámana Maharši říká, že úsilí znamená omezení. Řekne velmi stručně, že úsilí znamená omezení. Co tím má na mysli?

Jim: Ztotožňování.

Ramesh: To je ono! Když úsilí přijde, ať přijde! Pro "koho" je to omezení? Jenom pro toho, kdo říká: "´Já´ vynakládám úsilí. ´Já´ se musím snažit. ´Já´ jsem slyšel, že bez úsilí ničeho nedosáhnu a musím se tedy snažit." Toto "já", které vynakládá úsilí, je omezením. Úsilí samo neznamená omezení! Má-li k úsilí dojít, pak k němu dojde. Ego . . .

Jim: Není lepší neusilovat?

Ramesh: Ego říká: "´Já´ usiluji."

Jim: . . . nebo "´já´ neusiluji."

Ramesh: . . . nebo: "´Já´ bych se měl snažit. ´Já´ jsem se nesnažil." Neříkám, že vám někteří guruové opravdu nedají seznam toho, co dělat či nedělat, a neslibují, že budete-li dělat to, co máte, stanete se osvícenými.

Jim: Jak je to s tímto slibem? Není v pořádku?

Ramesh: Není, neboť pokud se po třiceti či čtyřiceti letech nesplní (Hans se směje.), jediným výsledkem je zklamaný sádhaka.

Jim: Ale tomu rozumím tak, že žádné úsilí vynakládat nemáme.

Ramesh: Vy usilovat nemáte! Pokud je úsilí nezbytné, přijde samo. Neříkám, že úsilí nepřijde. Na druhé straně, pokud je soustava těla a mysli naprogramována tak, že není žádného úsilí schopna, pak úsilí nepřijde! Bylo vám řečeno, že máte meditovat. Ale některá soustava těla a mysli je tak neklidná, že meditovat nemůže! Pokud daná soustava nebyla stvořena k tomu, aby meditovala, jaký to může mít jiný výsledek než zklamání? Tento neklid . . .

Jim: Jestliže se sám sebe ptám: "Mám meditovat, nebo nemám?", je to chybná otázka?

Ramesh: Ne, není! Odpověď může být velmi . . .

Jim: Pokud meditujeme, budeme meditovat, a pokud nemeditujeme, tak meditovat nebudeme?

Ramesh: Jaká je odpověď? Odpověď je . . .

Jim: Nebo si takovou otázku klást nemáme?

Ramesh: Ale ne, ptáte se a jaká je odpověď? Pokud meditujete rád, pak meditujte! Pokud nemeditujete rád, pak nemeditujte! Taková je odpověď! Chápete? Meditujete-li rád, meditujte. Neexistuje nic "správného" ani "špatného", ať už se to týká meditování, nebo něčeho jiného.

Allen: A jaký je nejvyšší cíl toho všeho? Je to snad jen zábava, líla, hra, kterou hraje Bůh?

Ramesh: Ano, je to líla, hra, kterou hraje Bůh.

Allen: A žádný nejvyšší cíl tedy neexistuje?

Ramesh: "Čí" nejvyšší cíl? "Nikdo" tu není, proto tu neexistuje "ničí" nejvyšší cíl. Podívejte, běžte s dítětem na pláž, dejte mu kyblík a lopatku a ono stráví spoustu času stavěním hradu z písku. Řekněte mu, že je čas jít domů, a dítě do hradu kopne, rozzboří ho a jde. Kdybyste se ho zeptal: "Proč to s takovým úsilím a trpělivostí stavíš, když to pak zase zboříš?", nebude vaší otázce rozumět. A když z něho přesto budete chtít odpověď vytáhnout, pak vám takový malý kluk řekne: "Udělal jsem to, protože jsem chtěl. Zbořil jsem to, protože jsem chtěl." Kde je tu účel? Kde je tu cíl? Když se staví pískové hrady, kde je jaký cíl?

Jock: Všechny cíle si vymyslelo ego.

Ramesh: Všechny cíle si vymyslelo ego. Právě ego říká: "Život musí mít nějaký cíl."

Wendell: Spekulativní mysl stále něco hledá.

Ramesh: A proč to tak je?

Wendell: Protože to tak má být.

Ramesh: Ale proč to tak má být? Protože taková je přirozenost spekulativní mysli. Proč je opice neklidná? Je to její přirozenost. Existuje příběh o jednom mudrci, který viděl, jak škorpion bojuje o to, aby se z řeky vydrápal na břeh. Mudrc mu pomohl a škorpion ho uštkl. Chápete? Někdo se zeptal: "Cos to udělal? Vytáhl jsi ho z vody, zachránil mu život a on tě uštkl." Mudrc odpověděl: "Jednal jsem podle své přirozenosti a on zase jednal podle své." Každá žijící bytost dělá to, co má dělat. A co tu tedy pracuje? Je to přirozenost. Bylo osudem škorpiona, že má být zachráněn. Proto byl zachráněn. Kdyby v jeho osudu bylo, že nemá být zachráněn, pak by šel kolem někdo jiný a strčil by ho dolů do vody.

Allen: Mudrc tedy ve své soustavě těla a mysli může pociťovat i nenávist či zlost. Je to tak?

Ramesh: "Nenávist", to bych neřekl. Odpor nebo zlost vzniknout může. Mozek může v dané soustavě těla a mysli zareagovat s odporem nebo zlostí, ale nemůže cítit odpor vůči někomu.

Allen: Nebude tedy nikoho hanět, tak jak by to třeba udělal někdo jiný.

Ramesh: Mudrc nikomu nedává vinu. Všechno je součástí "Toho, co je". To mu však nebrání, aby pomohl tam, kde pomoci může, ať už se stalo cokoli. Nebrání mu to v tom, aby lidem pomáhal, jak je to jen možné.

Allen: A kdyby byl katem, nebránilo by mu to ani v tom, aby někoho popravil!

Ramesh: Zcela správně. Nezabránilo by to soudci odsoudit člověka k trestu smrti. A kat by za popravení člověka necítil vinu.

Jock: Mohl by mudrc zabíjet komáry?

Allen: Rámkrišna to dělal.

Ramesh: Ano. A proč?

Jock: Jestliže byl naprogramován zabíjet komáry . . .

Ramesh: Ne. Osudem komárů byl zemřít pod rukou Rámkrišny. Komáři byli předurčeni k tomu, aby byli zabiti Rámkrišnou. Ale Rámkrišna si nemyslel, že "on" zabíjí komáry. Rámkrišna si nemyslel, že se dopouští nějakého hříchu. To je ten rozdíl.

Cindy: Rameshi, nyní dochází k velkému znečišťování životního prostředí a s devastací přírody to vypadá podobně, jako když děti boří své pískové hrady. Stále mám problémy přijmout, že je to Boží vůle, ale jsou to vlastně takové Boží "hrady z písku".

Ramesh: Dítě ničí svůj pískový hrad, který tak dlouho a s velkým úsilím a trpělivostí stavělo.

Tom: Co je to karma?

Ramesh: Karma znamená jednoduše čin. Teorie karmy znamená příčinnost. V životě dochází k určitým činům. A ty mají své následky. Tyto následky mohou být dlouhodobé. Kvůli činům s dlouhodobými následky Bůh vytvoří nové soustavy těla a mysli, jejichž prostřednictvím dané následky přijdou. A to je příčinnost, příčina a následek, kde následek se stává novou příčinou. To tvoří základ života.

Wendell: A toto nazýváte horizontálou.

Ramesh: Ovšem. Karma znamená příčinnost v čase. Říkám však, že neexistuje jedinec, který by byl s událostmi karmy, čili s touto příčinností, spojen.

Wendell: Když mluvíte o vertikále, v jakém smyslu může vertikální událost znamenat příčinnost? Je to vůbec příčinnost?

Ramesh: Vertikální myšlenka vytváří horizontální příčinnost.

Wendell: Přichází to však z Vědomí. Jak to s tím je? Objeví se myšlenka . . .

Ramesh: Ano.

Wendell: . . . ta ale neznamená příčinnost?

Ramesh: Je to příčina příčinnosti. Vznikne myšlenka . . .

Wendell: . . .a je mimo samotnou příčinu.

Ramesh: Ano. Je mimo příčinu. Ale může být důvodem k tomu, aby se příčinnost rozběhla.

Wendell: My však myšlenku považujeme za příčinu, neboť ji vidíme v čase.

Ramesh: Vidíme ji jako příčinu, ale ve skutečnosti je to vstupní informace, kterou Bůh vložil do dané soustavy těla a mysli, do tohoto podmíněného, naprogramovaného nástroje, tak aby došlo k určitému konání. Je to tedy vstup. Myšlenka je vstupem, který přivodí výstup, jenž potom vede k příčinnosti.

Wendell: Myšlenka sama příčinou není?

Ramesh: Není. Je to vstup. Gerald: Myšlenka přichází v okamžiku, zatímco příčinnost se děje v čase?

Ramesh: Ano, je to tak.

Wendel: Okamžik je mimo čas.

Ramesh: Přítomný Okamžik je mimo čas.

Wendell: A horizontální myšlenka přichází mimo rámec času?

Ramesh: Horizontální znamená v čase. Vertikální znamená v Přítomném Okamžiku, který je mimo čas.

Wendel: Zpětně se na daný okamžik díváme tak, jako by měl nějakou strukturu, jako kdyby vyrůstal z nějakého základu. Ale v daném okamžiku nic takového ve skutečnosti neexistuje.

Ramesh: Ne. Ale nenechte se zmýlit. Neustále opakuji, že všechno je jen koncept. Nenechte se zmýlit. Je to koncept.

Wendell: Ale lidé s jeho pomocí hledají pravdu.

Ramesh: Ano.

Cindy: Není tedy pravda, že neexistuje svobodná vůle?

Ramesh: Ne. Řekl jsem vám, že jedinou Pravdou je "Já jsem", "Já existuji". Toto je jediná Pravda. Všechno ostatní je koncept. Vaše karma je koncept. "Neexistuje žádná karma, která by byla vaše", "všechno, co se děje, je Boží vůle", to jsou koncepty. Ale koncept Boží vůle, tedy to, že se v životě děje vše podle Boží vůle, takový koncept vede k jednoduchému životu, životu bez viny, pýchy a nenávisti. Zatímco koncept: "Já mám svobodnou vůli", vede k pýše, nenávisti a frustraci.

Craig: Rameshi, ačkoli se jedná o koncept, tak zjišťuji, že většina lidí, kteří ve svobodnou vůli věří, ve skutečnosti o této věci vůbec nepřemýšleli.

Ramesh: Správně. Proto říkám, že pokud věříte ve svoji svobodnou vůli, přeberte si ze své vlastní zkušenosti v uplynulých šesti měsících, nebo šesti letech, do jaké míry se věci děly podle vaší svobodné vůle. Z vlastní zkušenosti zjistíte, že žádná svobodná vůle ve skutečnosti neexistuje.

Wendell: Rameshi, přijmeme-li koncept, podle kterého neexistuje individuální entita, pak bude vyřešena spousta problémů, ne?

Ramesh: Velmi to zjednoduší život, Wendell. A jak? Nejsem-li konatel, proč bych měl pociťovat pýchu nebo nenávist k lidem? A bez pocitů viny, pýchy či nenávisti se život zjednoduší. Tím mám na mysli, že tu bude pouze to, co člověk k životu opravdu potřebuje. Zapomeňte na duchovno. Zapomeňte na hledání. Zapomeňte na osvícení. Co člověk k životu opravdu potřebuje? Potřebuje, aby tu nebyla vina, pýcha či nenávist. Potřebuje mír.

Řekla jste to správně. Hledáte-li v tomto životě mír, pak jediné, co je třeba pochopit, je to, že nejste konatel, že vlastně za nic, co děláte, nenesete odpovědnost. To ale neznamená, že máte být nezodpovědná. Protože nakonec jde o to, abyste dělali, co dělat chcete, podle vámi přijatých měřítek morálky a odpovědnosti. Tato měřítka morálky a odpovědnosti jsou součástí naprogramování a vy nemůžete jednat jinak, než jak jste byli naprogramováni.

Mary: To tedy znamená: "Dělej, co chceš dělat, a přijmi následky."

Ramesh: Ano, je to skutečně tak.

Mary: Mnoho lidí by to nazvalo odpovědností.

Ramesh: Ano.

Mary: To, že přijímáme následky činů.

Ramesh: Proto dělejte, cokoli chcete dělat, podle svých měřítek morálky a odpovědnosti, ať jsou jakékoli. Neříkám, že se máte zbavit své odpovědnosti. To ne. Naopak říkám: "Dělejte to, co dělat chcete, podle všech měřítek morálky a odpovědnosti, jaké máte, a tato měřítka budou součástí vašeho naprogramování.

Mary: Nemáme je tedy měnit?

Ramesh: Vy je měnit nemůžete! Někdo vám řekne: "Můžete si dělat, co chcete." Můžu jít, vzít pušku a zastřelit nějaké lidi? Odpověď je následující: "Pokud jste naprogramováni tak, že to dělat nemáte, že na nikoho ruku nevztáhnete, tak jak by vám vaše naprogramování mohlo dovolit něco takového udělat?" Není to možné, chápete?

Wendell: Ale nějaký psychopat může toto učení použít ke svému ospravedlnění.

Ramesh: Ano.

Wendell: Přijde někdo, kdo spáchá něco hrozného a ospravedlní to duchovními důvody.

Ramesh: Duchovní skutečnost je taková, že "vy" nic neděláte. Prostřednictvím dané soustavy těla a mysli dochází k činům, které jsou součástmi jejího osudu. To, co se v důsledku toho dané soustavě přihodí, je též jejím osudem. K činu, dobrému či špatnému, dochází prostřednictvím soustavy těla a mysli. A to je její osud. Přijdou následky, které závisí na tom, zda se jednalo o čin dobrý, nebo špatný, a tyto následky budou též osudem dané soustavy. Kdo trpí následky, ať dobrými, či špatnými? Je to soustava těla a mysli, o jejíž osud se jedná. Žádné "vy", kterého by se to týkalo, tu ve skutečnosti není.

A Hansi, jaká bude vaše odpověď teď na konci této promluvy? Co se dělo během těch dvaceti let vašeho hledání?

Hans: Jakmile se Hans naladí na Rameshe, Rameshův život mu ukazuje, jak to je. Všechno se zdá jasné, všechno je tak samozřejmé. Ale jakmile se člověk odvrátí, jsou mraky najednou zpátky.

Ramesh: Proč, Hansi? Proč jsou zpátky?

Hans: Protože jde o staré návyky.

Ramesh: Je to tak. Staré myšlenky se vracejí, neboť je to Boží vůle. A kdy tyto myšlenky ustanou, Hansi? Kdy staré myšlenky přestanou přicházet? Až když si to bude přát Bůh. Nyní se stále vracejí. Myšlenky, či mraky, se vracejí, neboť je to Boží vůle. A až to bude Boží vůle, tak se vracet přestanou.

Hans: Víte, jakmile tu jsou mraky, je tu i utrpení.

Ramesh: Pochopitelně.

Hans: Ale pokud je tu uvědomění, pak není žádný problém.

Ramesh: Ano, vím. A proč tedy mraky přicházejí?

Hans: Podle vašeho učení je to proto, že je to Boží vůle.

Ramesh: A proč je Boží vůlí, aby mraky přicházely? Boží vůlí je i to, že tu má být utrpení. Boží vůlí je, že mraky přijdou a způsobí utrpení. A kdy mraky zmizí? Až když to bude Boží vůle. Moje otázka je následující: "Co bude Hans dělat do té doby, než se Bůh rozhodne tyto mraky odstranit?" Hans bude dále vyrábět náhrobní kameny! Chápete?

Hans: Víte, s duchovnem je to jako s heroinem. Jakmile jste ho jednou okusili, tak ho prostě hrozně chcete.

Ramesh: Přesně tak.

Hans: Nemůžete na něj zapomenout. Je tu neustálá snaha být na světle, být na slunci. A když na slunci nejsme, je to špatné, je to bolestné.

Ramesh: Co to všechno znamená? Všechno se to redukuje na jedinou věc - "já" se neustále vrací zpátky. Spekulativní mysl stále svými mraky zakrývá slunce a bude tu tak dlouho, dokud z Boží vůle nezmizí. A co má do té doby dělat Hans?

Hans: Jít dál . . .

Ramesh: Jít dál, pokračovat ve svém životě, a to s poznáním, že nic není v jeho moci. Co jiného může dělat? Nemůže dělat nic jiného, než dále pokračovat ve svém životě.

Hans: A je to milost. Je to tak?

Ramesh: Ano. Není to snad Boží milost, že prostřednictvím hledání, jak jste řekl, dochází k utrpení?

Hans: Ano, je to dar.

Ramesh: Je to dar. To, že jste hledající, je samo o sobě Boží milost. Nevybral jste si to, Hansi. To, že hledáte, i to, co hledáte, je Boží milost. Proto i rychlost daného procesu je Boží milost. Kdy to skončí, pokud to skončí, je opět Boží milost. Důležité je však to, že jste hledající, který je tu z Boží milosti. A proto Rámana Maharši povzbuzoval jedince, netrpělivě toužící po osvícení, slovy: "Vaše hlava je již v tygří tlamě."

Hans: Už dávno bych ji stáhnul zpátky, kdyby to jen bylo možné.

Ramesh: Ano, přesně tak. Svou hlavu byste vytáhl, ale to právě nemůžete. Rámana k tomu dodával: "Není úniku." Vaše hlava je již v tygří tlamě. Není úniku.

*****

pandharičá vása Čandrabhágé snána / ánik daršana Vithóbáčé //
héči ghadó madža džanmadžanmantari / mágané šrí Hari náhi dudžé //
mukhi náma sadá santáňčé daršana / džani Džanárdana aisá bháva //
Námá mhané tudžé nitja mahádvári / kírtana gadžarí saprémáčé //

Viththalo (Krišno), žádám Tě o jediné, přebývat v Pandharpúru,
koupat se v řece Čandrabhága a spatřit Tvoji podobu.
Kéž mám stále na svých rtech Tvé sladké jméno.
Dovol, ať zůstávám mezi těmi, kdo v odevzdání spočinuli u Tvých nohou.
Požehnej mne pocitem, že Ty jsi projevení.
Námdév říká:
Budu stát venku před Tvým chrámem a zpívat písně
opěvující lásku mezi Tebou a Tvými oddanými.

*****

- ↑ -