Ramesh S. Balsekar

Vaše hlava v tygří tlamě

Obraz devátý

*****

"Proč" je pro materiální život i vědecký vývoj tím nejdůležitějším, avšak v duchovním hledání je na překážku.

*****

Vytváření pojmů a představ v mysli i formulování myšlenek do slov nám brání v přímém, intuitivním vnímání.

*****

Daleko těžší by bylo pro člověka, jakkoli inteligentního, pochopit Boží vůli, neboli Vesmírný zákon, než pro dítě z první třídy pochopit teorii relativity.

*****

Arnie: Rameshi, na stole vidím knihu Suzanne Segal. Možná ji někdo také četl. Mě by zajímalo, jak se na její příběh díváš ty.

Ramesh: Upřímně řečeno, četl jsem ji velmi zběžně, neboť Suzanne mi poslala rukopis a přála si, abych knihu opatřil komentářem, který se pak objevil na zadní obálce. Kniha pouze popisuje traumatické zážitky, které Suzanne prožila. V poznámce uvádím, že já chápu osvícení jako naprosté zmizení pocitu osobního konatelství. Zda k tomu, aby přišlo osvícení, je nutný traumatický zážitek, to je sporné. Já se domnívám, že nutný není. K osvícení či pochopení může dojít naprosto hladce. Suzanne popisuje své traumatické zážitky do nejmenších detailů a velmi procítěně, což je dělá zajímavými.

Bob: Trvaly čtrnáct let.

Ramesh: Ano. A navíc jsem slyšel, že i po vydání knihy tu strach zůstal.

Bob: Nebylo tomu tak, že to, co se s ní dělo, se snažila pochopit rozumem?

Ramesh: Opravdu to tak bylo. Stále tu byla spekulativní mysl.

Hope: Byl tu strach ztratit své ego. Děsíme se toho, že bychom se měli zbavit svého ega, ale ona ho již ztratila a strach přetrvával.

Ramesh: Počkejte chvilku, Hope. "Kdo" měl "co" ztratit? Kdo ztratil ego? Ona byla ego.

Hope: Suzanne byla osvícená. Nebo snad ne? Měla zážitek osvícení.

Ramesh: Ne. Měla určitý zážitek. Kdo však může říci, že to bylo osvícení? Proto vysvětluji, co míním pojmem osvícení. Osvícení znamená naprosté zmizení pocitu osobního konatelství.

Hope: To je to, co popisovala ve své knize.

Arnie: Též jsem to tak chápala. Žádná Suzanne tu již nebyla.

Ramesh: Psychologové, jak jsem slyšel, pro to mají speciální výraz. Nazývají to "disociace" (rozštěpení osobnosti) či tak nějak podobně. Nevím jistě.

Bob: Mezi psychickým procesem a procesem duchovním je však rozdíl.

Ramesh: Ano.

Bob: Zdálo se mi, že u ní šlo spíše o proces psychický, než duchovní.

Ramesh: Vypadá to tak. A tento psychický proces byl některými lidmi považován za duchovní. To, co se dělo, určitě nemohlo být duchovní. Protože dojde-li ke ztrátě pocitu osobního konatelství, je tu pocit obrovské otevřenosti.

Hope: Jinými slovy, kdyby Suzanne doopravdy pozbyla pocitu osobního konatelství, nebyl by v ní strach.

Ramesh: Taková je má hlavní myšlenka.

Nan: Možná teď přišla vhodná chvíle k tomu, abych vyprávěl svůj příběh o tom, jak jsem se nebál, když jsem sám sebe ztratil. Na dálnici při cestě domů jsem poslouchal hudbu. Sjel jsem z dálnice a čekal na světlech na zelenou. Hudba hrála a já se cítil báječně. Náhle jsem se ocitl vně toho, kde jsem byl předtím. Už jsem nebyl v autě. Bylo to ohromné. Neviděl jsem dolů, ale bylo to jiné. Cítil jsem jednotu. Nevím, kde jsem se zastavil, ale všechno kolem bylo pouhou jednotou. Cítil jsem absolutní klid a mír a nebylo třeba o cokoli usilovat. O všechno bylo postaráno. To byla ta největší úleva. Prostě jsem si úlevou oddychl. Další věc byla ta, že to vypadalo, jako bych poznal vše, co mělo být poznáno. Na nic se mě však neptejte, neboť teď už to necítím, tehdy jsem to ale věděl.

Ramesh: To, co nyní popisujete, trvalo pouze krátkou chvíli. To, co myslím "krátkou chvíli", můžou být dva roky nebo dva dny, ale je to prostě dočasné. Je to tak?

Nan: Je to tak. Poznal jsem, že to byl zážitek osvícení, ale stále jsem nechápal, co jsem to zakoušel. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil a . . . ale cítím, že teď již to chápu lépe. Taky si myslím, že je důležité nepokoušet se tento stav znovu navodit.

Ramesh: Ano. To je důležitá myšlenka. Víte, neustále opakuji, že když dojde k této zkušenosti "Já jsem", k zážitku pouhého bytí, znamená to nepřítomnost "já". Možná to trvá několik minut nebo jen pár vteřin, ale k těmto momentům dochází téměř u každého i během normálního pracovního dne. Najednou vyvstane pocit jednoty. Zmizí pocit oddělenosti. Objeví se to na chvilku, ale v této chvilce dojde k jedné ze dvou možností. Byla-li daná soustava těla a mysli naprogramována k duchovnímu hledání a je-li tu jisté pochopení, pak protože nešlo o absolutní zkušenost, tak si přetrvávající spekulativní mysl řekne: "Tento zážitek se mi líbí. Chci více takových zážitků." Pokud tu není určité pochopení ani duchovní hledání, v případě že daná soustava těla a mysli k tomu nebyla naprogramována, pak si spekulativní mysl řekne: "Co to děláš, že takhle marníš čas? Dělej něco!" V obou případech do toho vstupuje spekulativní mysl a zážitek je narušen. Co je tedy třeba dělat, přijde-li zkušenost jako je tato? Nechat danou zkušenost být, nezabývat se jí!

Nan: Ale to není v mé moci.

Ramesh: Není to ve vaší moci. A co se stalo potom, Nane?

Nan: Dva měsíce jsem byl ve velké euforii. Přitom jsem četl duchovní věci a bezprostředně jsem jim rozuměl, ale nebylo to již tak intenzivní. Pak jsem přešel do opačného stavu, měl jsem deprese a vrátily se mi staré problémy s ramenem. Měl jsem toho hodně na práci a pak jsem začal znovu pracovat v architektuře. Teď si všímám toho, jak snadno pociťuji lásku k lidem. Je to prostě velmi snadné.

Ramesh: Podívejte se, výsledkem této zkušenosti je, že přinesla určité důsledky, jako třeba to, že cítíte více lásky vůči druhým.

Nan: Cítím jednotu. Byl jsem tam a tak vím, že takové místo existuje.

Ramesh: Ano. Pocit jednoty, který jste zažil, přináší - pokud se jím přestanete zabývat - své důsledky. Jak říkáte, víte, že jste tam byl. Jediná výhoda drogy spočívá právě v tom, že vám řekne, že takový stav existuje. Nevýhodou však pochopitelně je to, že se můžete stát závislými. Dojdete-li proto k tomuto zážitku pomocí meditace, je to mnohem bezpečnější cesta.

Nan: Moje dcera měla určité zkušenosti s LSD. Věřím, že jí LSD opravdu pomohlo dosáhnout onoho stavu a přinést větší klid.

Ramesh: Jsou lidé, kteří po takové zkušenosti opravdově touží. Drogu, LSD či něco jiného, si tedy vezmou a jakmile k zážitku dojde, uspokojí je poznání, že stav, který popisují mystici, skutečně existuje, že to není iluze. Pak drogu odloží. Domnívám se, že jedním z takových lidí byl Aldous Huxley. Řekl, že droga má tuto výhodu.

Henry: Nedávno jsem narazil na to, jak Rimpohče ve své knize Tibetská kniha o životě a smrti říká: "Nepleťte si poznání či pochopení s realizací a nepleťte si realizaci s osvobozením."

Ramesh: Ano. A nespleťte si osvobození ještě s něčím jiným. (Směje se.) Všechno je to hra se slovy.

Henry: Přijde mi to jako vyprávění Nana. Jde tady o věc osvobození, pokud víte, jak to myslím.

Ramesh: "Osvobození" je vhodné slovo, Henry. A je to osvobození od čeho? Osvobození od pocitu osobního konatelství.

Henry: Osvobození od snahy pochopit, co to osvobození je.

Ramesh: Zcela správně. Neboť "kdo" chce poznat, co je to osvobození? Chtít poznat, to je právě ten pocit osobního konatelství - "´Já´ chci poznat." Proto Rámana Maharši neustále opakoval: "Vyvstane-li otázka, nepokoušejte se ji zodpovědět. Zjistěte, kdo chce poznat." Pokud se opravdu dostanete až k tomu, "kdo chce poznat", pak ten "někdo" zmizí, neboť tu ve skutečnosti "nikdo" není.

Vyvstání otázky není ve vaší moci, a ve vaší moci není ani to, zda se na tuto otázku chytnete a necháte se do ní horizontálně zatáhnout. Vyvstání otázky je událost vertikální. Zapletenost je záležitost horizontální. Horizontální zapletenosti se lze zbavit otázkou: "´Kdo´ chce poznat?"

Gail: A směřovat k tomu, co jsme, znamená horizontální čin?

Ramesh: Podívejte se, otázku: "Kdo chce poznat?", položí pracovní mysl. Vznik této otázky je vertikální, zapletenost spekulativní mysli je horizontální. Pracovní mysl není horizontální. Pracovní mysl je v Přítomném Okamžiku. V Přítomném Okamžiku se pracovní mysl zeptá: "Kdo chce poznat?", a pokud do toho nevstoupí spekulativní mysl se snahou o odpověď, pak toto "kdo" zmizí. Taková je teorie. Rámana Maharši nepoužíval pojmy "spekulativní mysl" a "pracovní mysl". Tyto koncepty se objevily u mne. Ale právě to měl Rámana na mysli.

Gail: Rameshi, možná jsem vás špatně pochopil, ale řekl jste, že osvícení může být nebo je náhlé, zatímco osvobození někdy trvá déle?

Ramesh: Ne. Jakýsi zenový mistr řekl, že probuzení je vždy náhlé, zatímco vysvobození může být postupné.

Gail: Co to je "vysvobození"? Jaký je rozdíl mezi vysvobozením a . . .

Ramesh: To nevysvětlil. V tom je ten vtip. Vtip je v tom, že spekulativní mysl se chytne toho, co je to vysvobození. Má základní myšlenka však spočívá v tom, že jakmile dojde k osvícení, jakmile dojde k probuzení, není tu nikdo, kdo by se zajímal nebo staral o vysvobození.

Gail: Ale ti druzí kolem by mohli být zvědavi, co to znamená.

Ramesh: Dojde-li k náhlému probuzení, není z toho vynechán nikdo.

Gail: To je skvělé.

Ramesh: Osobně si myslím, že ten zenový mistr byl liška podšitá. Řekl to jistě proto, aby se na to chytila spekulativní mysl.

Matthew: Rameshi, když mluvíme o probuzení či zážitku probuzení, tak ať je to jakkoli, přece se mi zdá, že i potom je nutný nějaký časový proces k tomu, aby se realizace ustálila.

Ramesh: Znovu to zopakujte a sám najdete na svou otázku odpověď.

Matthew: Po probuzení . . .

Ramesh: Po probuzení jste probuzený!

Gail: Ale můžeme znovu upadnout do spánku.

Ramesh: Jistě, pak se ale nejedná o probuzení.

Matthew: Dobrá. Zdá se, že u lidí, pokud nepočítáme někoho podobného, jako byl Rámana Maharši, dochází k určitému procesu.

Ramesh: Počkejte chvilku. K tomuto procesu dochází před tím, než je tu konečné probuzení. Právě hledání je proces v rámci světa jevů. Hledání je proces, probíhající v čase, ale přijde-li konečné probuzení, jedná se o vertikální událost, ze které je čas vyloučen.

Matthew: Pár okamžiků určitého pochopení tedy podle vás není tím "konečným probuzením"?

Ramesh: Ne. Naopak. To já nazývám "houpačka" - probuzení a opětovné upadnutí do spánku. Střídání "chápu" a "nechápu". Pochopení přijde a zase odejde. Tato houpačka je součástí procesu.

Je to tak, že hledání jakožto koncept se podobá schodišti. Nevíte, kolik schodů máte vystoupat. Někdo jich má před sebou tři tisíce, někdo tři sta a někdo jen třicet. Kolik schodů máte vyjít, to záleží na schopnosti přijímat, na receptivitě, která je součástí naprogramování dané soustavy těla a mysli. V případě Rámany Maharšiho byla receptivita absolutní. Když k tomu došlo, nebyla tu žádná předchozí sádhana, ani žádné hledání. V běžném případě je tu hledání.

Dejme tomu, že máte vyjít sto schodů. Když jste na osmdesátém, osmdesátém pátém či devadesátém schodu, spatříte záblesky. Ale záblesky pak zase zmizí, a vy poznáte, že mohou být i nebezpečné, neboť někdo si řekne: "Já jsem již osvícený." K náhlému probuzení dojde pouze mezi devadesátým devátým a stým schodem. Mezi devadesátým a devadesátým devátým se bude opakovat houpačka. Není nutné být z této houpačky zklamaný. Pochopení přichází a zase odchází. Nechte ho přicházet a odcházet. Ať tady houpačka klidně je. Přijetí této houpačky je samo o sobě velkým krokem.

Luca: Poté, co přijde poslední krok, se už nikdy zpátky nevrátíme?

Ramesh: Už se nikdy zpátky nevrátíte. Správně. A proč se nevrátíte, Luco? Protože tu již není nikdo, kdo by chodil nahoru nebo dolů! Žádná Luca, která by stoupala nahoru nebo scházela dolů, již neexistuje. Právě to nazývám pocitem osobního konatelství. Ten je úplně pryč.

Luca: Když k této události dojde, je to šokující?

Ramesh: Víte, může to být šokující, ale taky nemusí. To záleží na osudu dané soustavy těla a mysli. Když řeknu, že musíte vyjít sto schodů, neznamená to, že budete stoupat krok za krokem. Nemusí to být krok za krokem. Je-li to pozvolné, je to v osudu dané soustavy těla a mysli. A pak to žádný velký šok nebude.

Gail: Po dvou či třech dnech strávených tady přišlo pochopení: "Kdo by se staral, zda dosáhnu či nedosáhnu osvícení?"

Ramesh: Je velmi dobré mít tento pocit.

Gail: Ale trvalo to jen několik hodin.

Ramesh: To je právě ta houpačka, o níž jsem mluvil.

Gail: Byl to velmi silný pocit.

Ramesh: Přišel pocit: "Co bych se o to vlastně staral." Ale pak se starost znovu objevila. Je to houpačka. Ať tu tedy je. Moje hlavní myšlenka spočívá v tom, že starost přijde, neboť je to vertikální událost, nad níž nemáme žádnou moc. Kdy však do toho vstoupí horizontální zapletenost? Když se o tuto starost staráme a říkáme: "Nechci se o to starat. Nechci, aby taková starost přicházela." Pak je tu horizontální zapletenost. Řešením je, o tuto starost se nestarat. Přijde-li starost, nechť tedy přijde.

Nepřijímáte-li soucit jako něco, co přichází, chopí se toho ego a řekne: "Jsem soucitný člověk", což je horizontální zapletenost. Vyvstane strach, zlost, nebo právě soucit, a vše má svůj vlastní průběh. Vznikne soucit a promění se v to, že někomu dáte něco, co potřebuje. Anebo se soucit objeví a zase odejde. Vznik strachu, zlosti či soucitu jsou vertikální události.

Objeví se zlost. To se může stát i v případě mudrce. Pokud se objeví a nějakým způsobem proběhne, kde je tu horizontální zapletenost? K horizontální zapletenosti dochází jen tehdy, když je zde domnělý jedinec, s pocitem konatelství, a když si spekulativní mysl řekne: "Zlobil jsem se a to bych neměl. Musím své chování kontrolovat." To je horizontální zapletenost. A pokud nedošlo ke skutečnému osvícení, pak si domnělý mudrc říká: "Nesmím se rozzlobit. Co by si lidé řekli? Lidé si budou myslet, že nejsem mudrc, že nejsem osvícený." Všechno to je horizontální zapletenost.

Matthew: Je-li tu tedy houpačka, je to v pořádku?

Ramesh: Ach, jistěže!

Matthew: A co když je tu zhoupnutí jen na jednu stranu? Tím myslím, že se jednou zhoupneme sem a tam, a pak už jsme jen na té jedné straně. Děje se to tak? Může se to stát?

Ramesh: Stát se může všechno. Tím mám na mysli, že neexistuje nic, co by se stát nemohlo. A znovu se vrátím k Rámanu Maharšimu: "´Kdo´ to chce zjistit?"

Matthew: Dobrá, myslím, že moje mysl.

Ramesh: Je to spekulativní mysl, což znamená ego s pocitem osobního konatelství, tak jak o tom stále mluvím.

Matthew: Něco ve mně si tento pocit osobního konatelství chce udržet: "Já konám toto. Já dosahuji osvícení."

Ramesh: Proto poslední stádium, kdy právě může k osvícení neboli probuzení dojít, spočívá v opravdovém přijetí toho, že k osvícení vlastně dojít nemusí. Posledním stupněm je to, že si řeknete: "Opravdu se už nestarám o to, zda osvícení přijde, nebo ne. Není to v mých rukách."

Zde je příběh Lao Tzu a jeho žáka. Žák přišel za Lao Tzu s tváří zářící úspěchem a řekl: "Mistře, mám to!" Lao Tzu mu soucitně položil ruce na ramena a odpověděl: "Synu, nemáš to." Žák odešel a vrátil se později. Mysl teď bude zajímat, co znamená toto "později". "Za týden" nebo "za rok"? To ale není podstatné. (Smích.) Vrátil se a s velkou pokorou oznámil Mistrovi: "Mistře, stalo se to." Lao Tzu věděl, že tentokrát k tomu došlo. Zeptal se ho: "Co se dělo tehdy, když jsi ode mne odešel? Žák odpověděl: "Řekl jste mi, že k osvícení nedošlo, a já to přijal jako Boží pravdu. Přijal jsem vaše slova, ale taky jsem dospěl k závěru, že jsem udělal všechno, co jsem byl schopen udělat. Nebylo tu nic, co bych ještě mohl dělat. Tohle bylo stejně jasné, jako vaše slova o tom, že k osvícení nedošlo. Jako Boží pravdu jsem tedy přijal dvě věci. Zaprvé, že jsem udělal vše, co bylo možné, a nezbylo nic, co bych mohl dělat. A zadruhé, že k osvícení nedošlo. Přestal jsem tedy o osvícení usilovat a hleděl si svých povinností. A pak náhle přišlo pochopení: ´To je ono!´" Nikdo nic nechce. Nikdo nechce osvícení a není již otázek. Právě to je skutečné osvícení. Není tu žádné "já", které by po něčem toužilo, třeba po osvícení. Žák přestal hledat osvícení.

Poslední fáze, v níž právě k osvícení může dojít, nastane tehdy, když hledající již osvícení nehledá. A není-li tu hledající, který by hledal osvícení, pak je možné, že k osvícení dojde.

Matthew: Našel jste mezi těmi, kdo za vámi přicházejí, někoho, jehož houpačka se zastavila, nebo můžete mluvit pouze o stoupání po schodišti?

Ramesh: Máte na mysli, zda tu byly nějaké případy, kdy houpání ustalo? Na to se ptáte, že?

Matthew: Ano, to jsem měl na mysli.

Ramesh: Odpověď je: "Ano!" Byly tu případy, kdy houpačka ustala a došlo k probuzení. Ano, jsou tu takové případy. Není tedy důvod k zoufalství. (Všichni se rozesmějí.)

Dobrá. Mauno, neměli bychom pokračovat ve včerejším rozhovoru?

Mauna: Začněme tímto: Mohl byste, prosím, vysvětlit pojmy spekulativní mysl a pracovní mysl?

Ramesh: Četl jste knihu Consciousness Speaks (Vědomí hovoří)?

Mauna: Ano.

Ramesh: Je to velmi jednoduché, Mauno. Spekulativní mysl znamená ego, pracovní mysl není ego. Rámana Maharši řekl, že pochopení neboli osvícení může přijít jen tehdy, je-li ego odříznuto od svých kořenů. Prováděním sádhany, tedy snahou o očištění mysli, pouze odřezáváte větve, které ale zase znovu narostou. Proto Maharši říká, že ego musí být odříznuto od kořene. Ale taky říká: "Ego vzniká i u mudrce." I u světce, i u mudrce se objevuje ego. Chápete? Maharši však říká, že pro mudrce není ego nebezpečné, že mudrcovo ego je jako shořelý provaz. Zachovává tvar, ale je nepoužitelný - nic s ním nesvážete.

Možná vás napadne: "Jak se ego může objevit i u mudrce, když Maharši řekl, že má být odříznuto od kořenů?" Otázku lze zodpovědět, pokud mysl konceptuálně rozdělíme na spekulativní mysl a pracovní mysl. Maharši říká: "Ego vzniká i u mudrce." Ale ego, o němž mluví, znamená pouze pracovní mysl, nutnou k tomu, aby fungovala soustava těla a mysli. Chápete?

Rámana nepoužíval konceptuální rozdělení mysli na pracovní mysl a spekulativní mysl. Avšak otázka, která mysl napadne při výroku Maharšiho, může být zodpovězena právě s pomocí tohoto rozdělení. To, co je odříznuto u kořene, je spekulativní mysl. Pracovní mysl, která zahrnuje ztotožnění se se jménem a formou, přetrvává a je tím shořelým egem, o kterém Rámana mluví.

Mauna: Z knihy jsem pochopil, že spekulativní mysl je právě ztotožnění se se jménem a formou . . .

Ramesh: Avšak ztotožnění se se jménem a formou jako s "já", s osobní entitou. Proto ať se stane cokoli, spekulativní mysl uvažuje: "Jaký to na ´mne´ bude mít vliv?" Spekulativní mysl, tedy ego jakožto konatel - "já" a "moje" - si řekne: "Něco se děje. ´Já´ tady něco dělám. Jak ´mě´ to asi v budoucnosti ovlivní?" Toto dělá spekulativní mysl. Chápete? Spekulativní mysl se zabývá budoucností. Pracovní mysl se budoucností nezabývá. Pracovní mysl se zajímá pouze o Přítomný Okamžik, přičemž dělá to, co má dělat. Ať dělá cokoli, dělá pracovní mysl pouze to, co má v daný okamžik dělat. A když je to uděláno, pak ji žádné budoucí následky týkající se osobnosti nezajímají. Budoucími následky se zabývá pouze spekulativní mysl, "já", neboli ego s pocitem osobního konatelství. V tom je ten zásadní rozdíl. (Ticho.)

Gabriel: Znamená spekulativní mysl manas a pracovní mysl buddhi?

Ramesh: Víte, synonymy se nezabývám! Když chcete používat synonyma, tak si pak taky s nimi "vy" sám poraďte! Manas, dobré skutky . . . vytváříte si problémy, Gabrieli! Vidíte, právě to je spekulativní mysl! Pracovní mysl si řekne: "Ano, chápu ten rozdíl." A hotovo! Spekulativní mysl si však říká: "Můžu to nazvat takto? Můžu to nazvat takhle? Lze to porovnat s tímto? Lze to porovnat s tamtím?" O co tu jde? Jakýkoli koncept jenom poukazuje k Pravdě. Proto jakmile máte koncept, jakmile jste pochopili smysl konceptuálního rozdělení mezi spekulativní myslí a pracovní myslí, tak to skončete a nechte koncepty být . . . (Ticho.)

Mauna: Ptal jsem se na spekulativní a pracovní mysl proto, že se musím znovu vrátit k Suzanne Segal. Dalo by se říci, že to, co fungovalo, byla její pracovní mysl a v rámci ní právě pociťovala strach a emoce?

Ramesh: Nešlo o strach, vznikající jako spontánní reakce mozku, ale o starost či znepokojení, horizontální znepokojení, které pociťovala. A to je spekulativní mysl. Spekulativní mysl nezmizela!

Mauna: Znamená to, že u osvíceného člověka nevznikají žádné emoce?

Ramesh: Pochopitelně, že emoce přicházejí. Řekněme, že v této soustavě těla a mysli vznikne nějaká emoce. Co budu dělat? Budu ji pouze registrovat, pozorovat její vznikání. Emoce bude nezúčastněně pozorována, "jako kdyby" šlo o emoci někoho jiného, nikoli ´moji´ emoci! Podívejte se, přicházející emoce je reakcí mozku na něco, co je spatřeno, zaslechnuto či ucítěno. Někdo sem přijde, položí otázku, mozek zareaguje a vznikne třeba pocit hlubokého soucítění. Přijde soucit, ale zároveň je tu i poznání, že nemohu udělat nic, abych člověku pomohl zbavit se emocí, do nichž je zapleten. Soucit vznikne jako reakce na utrpení někoho, kdo není schopen přijmout učení. Objeví se soucit, ale spolu s ním je tu i pochopení, že to, co se děje, je osudem dané soustavy těla a mysli.

Přicházející soucit pro mne není břemenem. Přicházející strach se u mne nepromění v úzkostnou starost, neboť tu není spekulativní mysl, která považuje za svou odpovědnost něco pochopit. Normální učitel považuje za svoji odpovědnost, zda žáci porozumí. Je tu spekulativní mysl, která způsobuje zapletenost!

V tomto učení k zapletenosti nedochází, neboť tu není odpovědnost za to, zda někdo něčemu porozumí. Pochopení spočívá v tom, že to, zda někdo porozumí nebo ne, záleží na jeho osudu! Kdyby zde, v této soustavě těla a mysli, byla spekulativní mysl, pak by říkala: "Je to jeho osud, ale je to též můj osud, neboť když mu nepomohu pochopit, bude říkat: ´Nechoďte za Rameshem, je to zbytečné.´" Chápete? Ale spekulativní mysl tu není! Pokud tedy někdo bude říkat: "Nechoďte za Rameshem", v pořádku! Bude tu méně lidí! Nebudu muset chodit nikam do velkého sálu a můžu zůstat v tomto malém pokoji.

Copak, Claudio, rozesmálo tě to? Je to legrační, že?

Claudia: (Směje se.) Je to legrační! Je to velmi legrační.

Ramesh: Tak co, Anyo, myslíš si, že je to legrační?

Anya: Ano. Je to legrační.

Ramesh: Ano, Mauno? Máte ještě něco?

Mauna: Nejdřív musím strávit toto.

Ramesh: Ano, ano. Je to ale jasné?

Mauna: Koncept je jasný.

Ramesh: Intelektuálně je tedy koncept jasný. To je jediné, co mne zajímá, Mauno.

Mauna: Budu se snažit si to sám pro sebe vysvětlit.

Ramesh: Ano! A kdybyste tento koncept měl někomu vysvětlit, jak byste to udělal? Kdyby se vás někdo zeptal: "Jaký je rozdíl mezi spekulativní myslí a pracovní myslí?"

Mauna: Řekl bych, že všechny činy, které děláme, příslušejí pracovní mysli.

Ramesh: To je v pořádku.

Mauna: A všechno, co je posuzováním či hodnocením něčeho . . .

Ramesh: Když tedy spekulativní mysl posuzuje následky toho, co udělala pracovní mysl, jde o přemýšlení, ve smyslu spekulování o následcích.

Mauna: Ano . . . A takto přichází trápení a zapletenost!

Ramesh: Ano! Dejme tomu, že pracovní mysl vykonává práci malíře. Malíř na něčem pracuje a pracovní mysl se raduje nad výsledkem a říká: "Je to dobré. Lépe jsem to udělat nemohl." Pracovní mysl neřekne: "Co se stane, když obraz neprodám?"

Mauna: Pracovní mysl tedy také hodnotí. Když pracovní mysl říká: "Je to dobré", nebo "Není to dobré", jde o hodnocení.

Ramesh: Jistě. Pracovní mysl také pohlédne do minulosti, podobně jako spekulativní mysl. Když na něčem pracujete, ať už je to cokoli . . . A co vy vlastně . . .

Mauna: Též maluji.

Ramesh: Malujete. Předokládejme, že jste mechanik nebo námořník. Když budete muset něco udělat, vaše pracovní mysl se zeptá: "Mám udělat toto, nebo radši tamto?" Pak si vzpomene, že někdy dříve udělala něco, co se ukázalo být špatné. A proto si řekne: "Ne, tentokrát to udělám jinak a třeba se to povede." Pracovní mysl rozhoduje, zda udělá to či ono, jde tedy o hodnocení!

Mauna: Které však stále přísluší pracovní mysli?

Ramesh: Ano, stále to přísluší pracovní mysli! Předpokládejme, že jste ve vedoucím postavení. Máte dva asistenty a jednoho z nich máte povýšit. Neměl byste rozhodnout, kdo je lepší? To je věc pracovní mysli. Pracovní mysl řekne: "Pracovník A je lepší než pracovník B." Spekulativní mysl řekne: "Ale já mám raději B."

Mauna: Tady nastupuje posuzování.

Ramesh: Ano. Právě proto je člověk nešťastný. Pokud naprogramování člověka zahrnuje pevný charakter a určitý smysl pro spravedlnost, pak pracovní mysl řekne: "Vím, že mám raději B, ale také vím, že A je lepší pracovník. Proto povýším A." To je pracovní mysl. Povýšíte-li B, jedná se o spekulativní mysl.

Pracovní mysl tedy též posuzuje, ale v Přítomném Okamžiku. Pracovní mysl setrvává neustále v Přítomném Okamžiku. Spekulativní mysl však pracuje pro budoucnost. Spekulativní mysl si řekne: "Měl bych povýšit B, B je všeobecně oblíbený. Můj vedoucí ho má taky rád, a proto bude rád, když povýším pracovníka B. Povýším-li B, udělám vedoucímu radost." Tímto se zabývá spekulativní mysl - zabývá se budoucími osobními následky činů. Pracovní mysl řekne: "A je lepší. Povýším A." Co se bude dít později, tím se pracovní mysl nezabývá. Nenechte se zmýlit! Pracovní mysl také posuzuje. Ale toto posuzování se děje v Přítomném Okamžiku a nezahrnuje osobní následky.

Lance: Předpokládejme, že ještě než se pracovní mysl pustí do nějaké práce, dojde k mentálnímu procesu plánování. Je toto také pracovní mysl?

Ramesh: Toto je také pracovní mysl! Říkal jsem vám, že pokud má mudrc stihnout letadlo, které odlétá o půlnoci, pracovní mysl musí plánovat: "Letadlo odlétá ve dvanáct hodin. Na letišti musím být v deset hodin. Odtud budu odcházet o deváté. Balit začnu v osm a najíst se tedy musím o půl osmé." Toto všechno je plánování, že?

Mauna: On tedy rovněž zvažuje následky.

Ramesh: Zvažuje následky v rámci tohoto posuzování, v rámci plánování! Odlet je možno zmeškat i navzdory plánování pracovní mysli. Mudrc se nezabývá následky plynoucími ze zmeškání odletu. Proto jistý súfi říká: "Věř v Boha, ale velblouda si přivaž!" Pracovní mysl přiváže velblouda a ujistí se, že je provaz pevný. Ale pak je tu spekulativní mysl, která se zabývá tím, co se stane, když velblouda někdo ukradne.

Během svého prvního semináře v Kovalam Beach v roce 1988 jsem koncept spekulativní a pracovní mysli ještě nepoužíval. To přišlo později. Vzpomínám si, že jsem na tomto semináři mluvil o tom, že problémem je to, když se do věci necháme zatáhnout, problémem je naše zapletenost. Jak jsem to dořekl, zvedla jedna dáma okamžitě ruku a řekla: "Ale Rameshi, jsem učitelka, a když učím, jsem do toho zatažená absolutně! Je to něco špatného?"

Když jsem použil pojmy "zataženost", "zapletenost", bylo to pochopeno jinak. Nyní to tedy mohu vysvětlit. Zataženost učitelky do její práce, to je pracovní mysl, která pracuje přesně tak, jak má. Čím více je pracovní mysl do věci zatažena, tím je práce lepší! Utrpení však způsobuje zataženost či zapletenost spekulativní mysli, ega, které se zabývá budoucností.

Markus: Dojde-li k osvícení, není tu spekulativní mysl, a pokud by se tudíž objevily myšlenky, šlo by pouze o myšlenky pracovní mysli?

Ramesh: Vzniknout mohou všechny možné myšlenky, ale v případě mudrce je tu pouze pracovní mysl. Spekulativní mysl tu není.

*****

tírtha Viththala kšétra Viththala /
déva Viththala dévapúdžá Viththala //
mátá Viththala pitá Viththala /
bandhu Viththala gótra Viththala //
guru Viththala gurudévatá Viththala /
nidána Viththala nirantara Viththala //
námá mhané madža Viththala sápadala /
mhanóni kalikálá pád náhi //

Opakování jména Viththala (Krišna),
to je má koupel v posvátné řece.
Připomínání si Viththaly,
to je má pouť na svatá místa.
Viththala je Bohem a uctívání Boha je Viththalou.
Viththala je můj počátek,
můj otec i matka.
Všichni mí blízcí jsou Viththala.
Můj mistr je Viththala
a i samotné přijetí mistra za Boha je Viththala.
Viththala je můj poklad.
Viththala je věčnost.
Námdév říká:
Pochopil jsem, že Viththala je všechno, co je.
Není tu "já", které by se zaplétalo do projevení.
Projevení jenom nezúčastněně pozoruji jako sen.

*****

- ↑ -