Ramesh S. Balsekar

Vaše hlava v tygří tlamě

Obraz sedmý

*****

Je skutečně legrační, že snědením jablka v Rajské zahradě jsme byli díky svému "poznání" odděleni od vesmíru. A je to "poznání", jež přišlo s rozbitím atomu, které nás přesvědčilo o tom, že na té nejzákladnější úrovni je všechno "jedním", že "deset tisíc věcí" je ve skutečnosti "jedno, jediné".

*****

Film života si všemožně užívej, účastni se ho, ale vždy si buď vědom plátna Vědomí, na němž tento film probíhá.

*****

Mudrc není význačný člověk, není to někdo, kdo něčeho dosáhl. Je to obyčejný člověk, ale bez přání, tužeb a zklamání obyčejných lidí. Proto je vždy tak blízko "Já", jak má být obyčejný člověk.

*****

Tvojí pravou přirozeností je to, co existuje v hlubokém spánku nebo v intervalu mezi dvěma myšlenkami.

*****

Mahrouk: Přemýšlel jsem o tom, jak jsem se na léta přesunul z hledání odpovědí v rámci materialistického světa (což jsem dělal většinu svého života v psychoterapii, vědě a příbuzných oborech) k tomu, že jsem prováděl psychická zkoumání. Ale i tady pokračoval zájem o fakta. Byl jsem fascinován ezoterickými vědami. V Kalifornii jsem dělal spoustu workshopů týkajících se psychického vyzařování a reinkarnační terapie. Dělal jsem rozhovory s lidmi, které jsem znal a kteří zemřeli. Proto jen těžko mohu věřit, že to byly falešné představy - byly tak skutečné.

Ramesh: Ano, takový je svět, v němž žijeme.

Mahrouk: Proto přijímám, že jsou stejně skutečné jako my.

Ramesh: To je správně. Zajisté.

Mahrouk: Ale zdá se, že z toho vyplývá, že existuje bytí bez těla.

Ramesh: Zajisté. Proto se říká, že může-li Bůh stvořit bytosti s tělem . . .

Mahrouk: Ne, tomu rozumím. Ale z toho, jak se zdá, vyplývá, že tatáž bytost existuje v duchovním světě.

Ramesh: Jak Bůh vytváří bytosti bez těla? To nevíme! Taková je odpověď! Chápete? Ne všechny psychické bytosti, ne všechny bytosti bez těla, měly tělo nebo byly něčím, co mělo tělo, a ne všechny bytosti s tělem se stanou bytostmi bez těla.

Mahrouk: A některé ano?

Ramesh: Některé mohou. Proto říkám, že příslušný mechanismus poznat nemůžeme.

Mahrouk: Ano, po pěti letech jsem taky poznal, že to nemá smysl, a nechtěl jsem již žádné odpovědi.

Ramesh: Víte, jedna moje přítelkyně, která sem mnoho let chodila, má hodnost magistra sociálních věd, je to její zaměstnání. Nějakou dobu se tím živila, ale pak u ní došlo k jistému psychickému prožitku a teď říká, že mluví s anděli. Živí se tím a jde jí to dobře. Lidé k ní přicházejí se svými problémy a ona mluví s jejich anděli a jen opakuje, co jí andělé říkají. Myslím, že v Americe je mnoho ezoteriků.

Blayne: Ano, i v Evropě.

Ramesh: Ano, věřím tomu, že existuje mnoho lidí zabývajících se psychickými jevy. Určité soustavy těla a mysli jsou naprogramovány takovým způsobem, že součástí jejich naprogramování je velmi silný psychický prvek. Některé soustavy těla a mysli jsou naprogramovány tak, že mají dar přímého vidění. Chápete? Je to prostě jeden z darů - a řekl bych, že často je to dar pochybný.

Blayne a Marhouk: Souhlasím. Naprosto souhlasím.

Ramesh: Víte, je to pochybný dar, ale je to dar, který je součástí naprogramování. Když se mě lidé ptají na Judy, což je jméno té, která mluví s anděli a kterou tu někdy vidí, odpovídám: "Mohu říci jen to, že Judy nepodvádí. To je všechno, co mohu říci. Judy není podvodník." Ona někdy hodinu nebo přes hodinu mluví k lidem, kteří za ní přišli a které nezná. Chápete? Do jaké míry jejímu zákazníku tyto andělské promluvy pomohou, to záleží na osudu dané osoby.

Blayne: Jak je to s přetrvávajícími vztahy k přátelům či blízkým, kteří zemřeli? Pokaždé je nemůžeme přivolat. Někdy přijít nemohou.

Ramesh: Ne. To je pravda.

Blayne: V závislosti na daném vztahu, ať už je to s našimi dary jakkoli, někdy přicházejí pravidelně, ale pak se zase dlouhou dobu neukážou.

Ramesh: Ovšem.

Blayne: Někdy nám však po léta poskytují informace o vztahu s lidmi, o nichž ani netušíme, že jsme kdy s nimi nějaký vztah měli.

Ramesh: Jistě.

Blayne: Mohou nám pochopitelně poskytnout i informace o tom, co se stane v budoucnosti.

Ramesh: Zajisté, ano.

Blayne: Nejde však o nějaké vtělení - používám nesprávný výraz - nejde o soustavu těla a mysli, která by hleděla do budoucnosti. Je to přítel, který již není tady, který je na druhé straně a udržuje s námi vztah.

Ramesh: Ano, to je v pořádku. Je to součást Boží vůle.

Blayne: Souhlasím. Ano, souhlasím.

Ramesh: Proto říkám, že ne každá bytost s tělem se stává bytostí bez těla.

Blayne: Ach.

Ramesh: Ne z každé bytosti s tělem se stává bytost bez těla. A která bytost, nyní bez těla, dříve tělo měla, to ví Bůh. My to vědět nemůžeme.

Blayne: Když přemýšlím o všech těch lidech, které ve Státech znám - touto věcí jsem se zabýval osmnáct let - i vzhledem k tomu, co jste říkal o Judy, tak někteří z nich jsou nepochybně poctiví, opravdu nemohou být podvodníci. Existují tedy duchové, kteří vedou a učí, a lidé, kteří zemřeli a v nějakém smyslu pokračují . . .

Ramesh: To je v pořádku. Judy je nazývá anděly.

Blayne: Dobrá, ale ve srovnání s někým, kdo umřel a pokračuje v komunikaci, má říše andělů úplně jinou energii.

Ramesh: Možná se tedy to, o čem mluví Judy, liší od toho, o čem mluvíte vy.

Blayne: Ano.

Ramesh: Stále je to však součást psychických jevů. Proto pokud si myslíte, že psychický svět existuje, nevidím důvod, proč by existovat neměl. Proč ne? Říkám "proč ne". Kromě Boha není nic.

Blayne: Vím, že tento svět existuje, protože jsem ho zakusil.

Ramesh: Proč ne?

Estrella: Já to ale nechápu. Když umřu, tak jsem skončila! Jak by ego mohlo existovat v nějakém jiném světě?

Ramesh: Zda to nazývat egem, to nevím. Jediné, co říkám je, že je-li Boží vůlí, aby existovalo spojení mezi bytostí s tělem a bytostí bez těla, proč by Bůh takové spojení nestvořil?

Estrella: Ano, ale pokud každý po smrti odchází do oceánu Vědomí, pak . . .

Ramesh: Pak z tohoto oceánu Vědomí Bůh vytvoří bytost bez těla, která má nějakou spojitost s předchozím tělem. Co může zabránit Bohu, aby dělal něco, co nechápete, Estrello?

Estrella: Ano, ale zdá se to divné.

Ramesh: Ano, divné. Ovšem. Dělo se to a vše bylo zaznamenáno. Všechny druhy psychických jevů byly zaznamenány, Estrello. Právě těmto jevům je věnován televizní seriál Fakta X, který se zabývá mimozemšťany a parapsychologickými jevy.

Blayne: Včera jste se zmínil o výrazu "kontinuum" , což je zajímavé. Tím mám na mysli, že vím, že jde o koncept a koncepty musíme používat ke komunikaci, ale upřímně řečeno, já jsem již komunikováním unaven. Jsem si jist, že vy jistě také. Neboť jakmile jste došel k pochopení a jste přesvědčen, že vše, co je, je Vědomí a že existuje pouze neosobní vůle Vědomí, odkud potom přicházejí otázky?

Ramesh: V tom to je.

Blayne: Důvod, proč se stále plácám v té bažině otázek, je ten, že až se vrátím do "bažiny", z níž jsem přišel, zpět do Kalifornie, do New Yorku či kam, budu zahrnut spoustou dotazů, na něž neznám odpověď. Existují dva možné přístupy. Buď se jako hlupák pokoušet tazatelům odpovědět, nebo se jako vy či Rámana Maharši dívat přes jejich levé rameno.

Ramesh: Ale ne! Prostě řeknete, že existují věci, které Bůh vytváří, ale které lidská bytost nechápe. Je to tak. To je odpověď na vaši otázku - Bůh může dělat cokoli. Nemáme takový intelekt, abychom rozuměli tomu, co dělá. Nemůžeme poznat mechanismy, s jejichž pomocí něco dělá, s jejichž pomocí například vytváří psychický svět.

Blayne: Božská hypnóza. Jedním z mechanismů této hypnózy je to, že se rozum neustále dožaduje odpovědí na otázky. A je to jen takový chyták.

Ramesh: Je to tak. Je to však součást Božského zhypnotizování. Je to součást Božské hypnózy. Podívejte se, jakýsi zenový mistr, a musel to být pěkný šprýmař, řekl několika slovy bez jakéhokoli vysvětlení: "Probuzení je vždy náhlé. Osvobození může být postupné." Přesně u toho skončil. A těch diskusí, které přišly potom! Chápete? Co se toho týče, moje řešení je velmi jednoduché. Je-li tu náhlé probuzení, pak tu nezůstane nikdo, kdo by se zabýval osvobozením. Nezbyde tu nikdo, kdo by se zabýval osvobozením. "Kdo" by se o to staral? A je-li tu někdo, kdo se o osvobození stará, pak k probuzení nedošlo. Chápete? Je-li tu někdo, kdo se zabývá osvobozením, pak k probuzení nedošlo.

Rohit: Co je to karma, vikarma a akarma?

Ramesh: Nevím o vikarmě a akarmě, ale mohu vám řící, že co se mne týče, znamená karma čin. Pak můžete provést všechny možné kombinace.

Rohit: Ale jak je to s karmou vzhledem k příčinným souvislostem?

Ramesh: Karma je čin, který má své následky. Tyto následky se stávají karmou pro další následky a to je příčinnost.

Rohit: Jaké jsou příčiny karmy?

Ramesh: Příčiny karmy? Karma se děje prostě proto, že Energie karmu vytváří.

Rohit: A kdo nese odpovědnost?

Ramesh: Nikdo. Určitě ne Rohit. A jestliže Rohit odpovědnost nenese, proč by se měl starat o to, "kdo" ji nese?

Lance: V hlubokém spánku neexistuje nic, protože tu není mysl, která by něco pozorovala. Je to tak?

Ramesh: Ano, je to tak.

Lance: Totéž se tedy . . .

Ramesh: V hlubokém spánku není projevení, a proto tu není "já", které by bylo v tomto projevení zapleteno. Následkem toho je v hlubokém spánku mír. Problémem tedy ve skutečnosti je to, jak zakoušet tento mír i v bdělém stavu, kdy je tu projevení. Je to tak? Co je objektem hledání? Objektem hledání je nalezení tohoto klidu a míru v bdělém stavu při projevení, nalezení téhož klidu, který existuje v hlubokém spánku, kdy tu projevení není. Jaké je řešení, Lance? Jak dosáhnete klidu hlubokého spánku i v bdělém stavu? Je to možné, nebo to možné není?

Lance: Je-li to mým osudem, pak to možné je.

Ramesh: Ne. Mám na mysli, že v případě mudrce to již nastalo. Mudrc nachází v bdělém stavu tentýž klid jako v hlubokém spánku. A jak k tomu došlo? Nemluvím o případu, kdy je osudem sedět padesát let v jeskyni a pak zemřít. Hovořím o člověku, který žije ve světě, který musí žít svůj život v tomto projeveném světě, a přesto zakouší mír hlubokého spánku. A k tomu právě v případě mudrce dochází.

Proč k tomu v případě mudrce dochází? Co vlastně mudrc při prožívání a pozorování probíhajícího života dělá, zatímco průměrný člověk nikoli? To je ta otázka, ne? Normální člověk ve svém aktivním životě během bdělého stavu klid a mír hlubokého spánku nenalézá. Mudrc však ano. Proč, Lance? Víte proč? Mudrce přitom tento život zajímá stejně jako obyčejného člověka. Tím myslím, že tímto životem neprochází jako slepec. On vidí a zajímá se o to, co se děje. Je-li něco k smíchu, zasměje se. Je-li tady něco, co vzbuzuje soucit, snaží se pomoci. Život, tak jak přichází, ho tedy zajímá, ale přitom si je silně vědom toho, že tento život je filmem, který nemůže běžet bez plátna Vědomí, jež je za ním. Zatímco se tedy zajímá o film, je si neustále vědom plátna Vědomí. Nikdy není bez tohoto uvědomění, bez uvědomování si tohoto plátna. Zajímá se o film s plným uvědoměním, že jde pouze o film, který nemůže běžet, aniž by tu bylo plátno Vědomí, na které je promítán.

Douglas: Zajímá ho, nebo nezajímá?

Ramesh: Zajímá. Velice ho zajímá.

Douglas: Ale není do něj zapleten, že?

Ramesh: Není do něj zapleten. Proč do něj není zapleten? Protože ví, že je to jen film, a že existuje pouze plátno Vědomí. Vše, co existuje, je Vědomí.

Rohit: Film, mudrc, Vědomí - není to všechno snad Vědomí?

Ramesh: Vědomí je vše, co existuje. Co tedy může mít Rohit za problém?

Rohit: Má jen falešnou představu,iluzi, že film je skutečný.

Ramesh: "Kdo"má tuto falešnou představu?

Rohit: Ten, kdo se nechal oklamat.

Ramesh: Je-li Vědomí vše, co existuje, může tu být nějaký oklamaný "jedinec"?

Rohit: Ne, pane.

Ramesh: Začal jste tím, že "Vědomí je vše, co existuje". Skvělé. Kde potom vzniká falešná představa? "Komu" se tato představa objevuje? Je-li Vědomí vše, co existuje - začal-li jste odtud . . .

Rohit: Ano, falešná představa vzniká u toho, kdo sám sebe klame.

Ramesh: "Kdo" to ale je, když všechno, co je, je Vědomí? Kdo je ten "někdo", který sám sebe klame? Vše, co je, je Vědomí. Tak to říkáte. Přijímáte-li tedy, že vše, co je, je Vědomí - co potom? Potom nic!

Podívejte se, je to takhle. Přicházíte s koncepty: "Ó ano, Vědomí je vše, co existuje; E=mc2; ´já´ vím všechno o teorii relativity; ´já´ vím všechno o všem; Vědomí je vše, co existuje."

Rohit: Pane, říkal jste, že si je mudrc vědom plátna za filmem . . .

Ramesh: Chcete tedy říci, že pokud Vědomí je vše, co existuje, kde je potom mudrc?

Rohit: Ne. Kde je film?

Ramesh: Vy přece v tomto filmu žijete, nebo ne? Pro vás snad tento život dál neběží? Copak tento život dál neběží?

Rohit: Je oddělen od Vědomí?

Ramesh: Může snad být něco odděleno od "Toho", co je Celkem? Mudrc si uvědomuje, že tento film nemůže běžet, pokud tu není plátno Vědomí. Normální člověk si to neuvědomuje. V tom je jediný rozdíl.

Rohit: Pak tu ale žádný film není.

Ramesh: Ale ovšem, že je. Život běží dál.

Rohit: Ale není odlišný od Vědomí.

Ramesh: Pokud to skutečně chápete, proč se potom tímto životem zabýváte? Proč se zabýváte problémy v práci?

Rohit: Ale toto je dynamické Vědomí a tamto je Vědomí, které je statické.

Ramesh: Ach, tady jsou dvě Vědomí?!

Rohit: Je to nirguna a saguna.

Ramesh: Ach, Vědomí je tedy dvojí?

Rohit: Ne, není dvojí.

Ramesh: Pokud není dvojí, kde se tu pak bere daná soustava těla a mysli, kladoucí otázky? Jedinou otázkou, na niž se lze zeptat, je: "Jesliže vše, co je, je Vědomí, kde se tu vzal mudrc? Kde tu vzniká jaká odlišnost?

Rohit: Není tu tedy ani mudrc?

Ramesh: Oba, mudrc i obyčejný člověk, jsou jen filmové postavy. A film probíhá na plátně Vědomí.

Rohit: Stejně jako u normálního filmu je tu plátno a na plátně se objevuje film. Film tedy není skutečný.

Ramesh: To, co zůstává i po skončení filmu, je plátno.

Rohit: Ale během doby, kdy film běží, tak skutečný je, ne?

Ramesh: Tento film je stejně skutečný, jako když vyjdete na slunce a objeví se váš stín. Jakmile ze slunce odejdete, stín zmizí. Je váš stín skutečný, nebo ne?

Rohit: Je skutečný jakožto stín.

Ramesh: Je skutečný jakožto stín. I tento film je takto skutečný. Tento stín je skutečný jakožto stín a i tento život je skutečný jakožto život.

Rohit: Proto mudrc je skutečný jakožto mudrc.

Ramesh: Oba, mudrc i obyčejný člověk, jsou součástí skutečnosti, kterou je život.

Rohit: Lze říci, že jde o odraz Vědomí?

Ramesh: Ano.

Rohit: Stejně jako je odrazem Vědomí stín, jsme-li na slunci?

Ramesh: To je odraz těla. Stín je odrazem těla.

Rohit: A mudrc i obyčejný jedinec jsou potom také odrazem Vědomí?

Ramesh: Jsou součástí projevení. Mudrc i obyčejný člověk jsou součástí odrazu. Mudrc i obyčejný člověk jsou - jakožto dvě soustavy těla a mysli - součásti celku projeveného světa.

Rohit: Jenž je odrazem?

Ramesh: Jenž je odrazem.

Rohit: Stejně jako stín?

Ramesh: Správně.

Rohit: To je skvělé.

Ramesh: Děkuji. (Malá místnost se naplnila smíchem.)

Irene: Ale když mudrc nezúčastněně pozoruje film, kdo to ve skutečnosti pozoruje - toto vědomí nebo neosobní Vědomí?

Ramesh: Mudrc, stejně jako kdokoli jiný, pozoruje s pomocí mysli a mysl není od Vědomí oddělena.

Irene: Tak tomu je, dokud je tu ego?

Ramesh: Ne. Veškeré pozorování - očima, ušima či jinými smysly - se děje proto, že je tu mysl. Kdo vidí? Vaše oči nevidí. Je to mysl, která vidí objekty prostřednictvím mechanismu očí.

Irene: Prostřednictvím tohoto nástroje.

Ramesh: Je to tak.

Irene: Je to tedy nakonec tatáž Energie, tatáž neosobní Energie?

Ramesh: Ano. To, co tady pracuje, je Energie.

Irene: Mudrc se o to též zajímá?

Ramesh: Jistě. Mudrc vidí projevený svět. Neřekne: "Nezajímá mě to. Nudí mě to. Je tu oheň, ale co bych se staral. Projdu ohněm." Ne, mudrc se vyhne ohni, pokud nechce uhořet. Mudrc není k tomuto filmu netečný. Když filmem prochází, zajímá se o něj, ale jeho zájem je přesně vymezen jako součást iluze. Nikdy tu nechybí uvědomění si toho, co je Skutečné. Opravdu, nikdy tu nechybí uvědomění si toho, co je Skutečné. A to, co je Skutečné, je Vědomí, plátno Vědomí. Mudrc tedy film pozoruje, zajímá se o něj, ale nikdy si nepřestane uvědomovat plátno Vědomí, na které je film promítán.

Max: Jinými slovy, být si neustále vědom plátna, na němž běží film, znamená, že to, co je viděno, je neskutečné, a mudrc se do toho nenechá zatáhnout?

Ramesh: Správně. Mudrc není zapleten a zároveň je tu uvědomění. Jaké je to uvědomění? Film je jak skutečný, tak i neskutečný, stín je jak skutečný, tak i neskutečný. Stín je skutečný, neboť ho můžete vidět. A stín je neskutečný, neboť nemá svou vlastní existenci. Film či život je dosti skutečný, neboť ho vidíte. Zaplétáte se v něm. Reagujete na to, co se děje. Vidí-li mudrc něco smutného, mohou se v jeho očích objevit slzy. Do této míry je film skutečný. Je tu však uvědomění, že přestože je skutečný, nemá sám o sobě svou vlastní existenci. Za svou existenci vděčí plátnu Vědomí. Proto tím Skutečným je plátno Vědomí. Film je neskutečný, a přesto dokud je tady, jeví se jako skutečný.

A je projevení skutečné? Je skutečné i neskutečné. Otázka: "Je projevení skutečné, nebo ne?", znamená nepochopení. Projevení je jak skutečné, tak i neskutečné. Skutečné je v tom smyslu, že jej lze pozorovat, a neskutečné proto, že bez Vědomí nemá svou vlastní, nezávislou existenci. Jediná věc, která má svou vlastní, nezávislou existenci, je Skutečnost, a Skutečnost je Vědomí. Vědomí je jediná Skutečnost. Všechno ostatní je odrazem této Skutečnosti v ní Samé.

Rohit: Pane, je-li projevení odrazem Skutečnosti, je potom mysl též odrazem Skutečnosti?

Ramesh: Mysl není od Vědomí oddělena. Mysl není něco odlišného. Mysl je součástí soustavy těla a mysli, soustava těla a mysli je součástí projevení a projevení je odrazem Skutečnosti.

Rohit: Z určitého úhlu pohledu je tento svět neskutečný, je to jen zdání mysli. Ale zůstává tady toto projevení, i když tu není jedinec, i když tu není pozorovatel ve smyslu subjekt-objekt?

Ramesh: Ne. Pokud byste byl jedinou vnímající bytostí na zeměkouli a byl v hlubokém spánku, "kdo" by mohl říci, že projevení existuje? A existovalo by?

Rohit: Ale pane, země přece existuje a existuje i slunce.

Ramesh: Pokud jste "vy" jedinou vnímající bytostí na zemi a jste právě v hlubokém spánku, jak potom víte, že země existuje?

Rohit: Člověk to vědět nemůže.

Ramesh: Tak "kdo" to může vědět? "Vy" jste jedinou vnímající bytostí na zemi a spíte hlubokým spánkem.

Rohit: Ale svět přetrvává jakožto země.

Ramesh: I současná věda říká, že žádný objekt neexistuje, pokud není pozorován. Fyzikové říkají, že žádný objekt neexistuje, pokud není pozorován. Objekt existuje proto, že je pozorován. A je-li na zemi pouze jediná vnímající bytost a je-li tato bytost v hlubokém spánku, "kdo" potom může pozorovat projevení?

Rohit: Projevení tedy pak již neexistuje?

Ramesh: Ne. Žádné projevení neexistuje.

Rohit: Jsem-li v hlubokém spánku . . .

Ramesh: Jste jedinou vnímající bytostí na zemi, ale přitom říkáte: "Možná jsem v hlubokém spánku, ale co druzí . . ."

Rohit: Ne, ne. Rohit je v hlubokém spánku. Jeho tělo tu tedy nebude?

Ramesh: Je tělo v hlubokém spánku schopno pozorovat projevení?

Rohit: Ne.

Ramesh: O čem tedy mluvíte, Rohite?

Rohit: Tohle křeslo tady zůstane, ne? Jakožto křeslo?

Ramesh: Ne, nezůstane.

Rohit: Pane, já chápu, že člověk ve skutečnosti křeslo nevidí. Člověk vidí jev, zdání křesla a přisuzuje tomuto zdání skutečnost.

Ramesh: To je v pořádku, mysl tomu dává . . .

Rohit: Všechny naše činy jsou součástí celku projevení.

Ramesh: Správně.

Rohit: Celý vesmír a celá existence sama o sobě všechny naše činy podporuje a potvrzuje, a my jsme tedy svět . . .

Ramesh: Kdo je však toto "my", o němž je řeč?

Rohit: Nakonec toto "my". . . Žádné "my" neexistuje.

Ramesh: Toto "my" znamená Vědomí. A Rámana Maharši říká jednu krásnou větu: "Nalezněte ´Já´ v tom, čemu říkáte ´moje´". Můj svět, moje rodina, moje tělo. Říká, abyste odhalili "Já" ve svém "moje".

Rohit: Zdánlivý, jevový svět tu nezůstává?

Ramesh: Zdánlivý, jevový svět existuje jen do té doby, dokud je někým pozorován, to ho činí jevovým. Co ho činí jevovým? To, že je viděn, že je pozorován.

Rohit: Tento svět je tedy jen zdánlivý, jevový?

Ramesh: Fyzici říkají, že žádný objekt neexistuje, pokud není pozorován.

Rohit: Nemusí existovat jako objekt, ale může přetrvávat nějak jinak.

Ramesh: Pokud ne jako objekt, jak jinak? Máte nějakou představu?

Rohit: Bude nerozlišený. Objekty jsou vždy rozlišené.

Ramesh: A to, o čem nyní hovoříme, je objekt v celku projevení. A celek projevení je pozorován prostřednictvím soustavy těla a mysli, ve které a skrze kterou pracuje Vědomí jakožto mysl. V hlubokém spánku mysl není přítomna.

Rohit: Mysl jakožto subjektivita v subjekto-objektovém vztahu?

Ramesh: Mysl je nástroj, který věci vnímá. Oči svět nevidí. To mysl vidí svět pomocí očí. Mysl slyší svět pomocí uší. Oči a uši jsou pouze mechanické součásti.

Rohit: Tedy jediné, co přetrvává, je Vědomí?

Ramesh: To, co přetrvává, je Vědomí. Právě z jeho vzněšeného hlediska jste začal hovořit. Začal jste mluvit z hlediska Vědomí a teď se ptáte: "Existuje projevení, pokud tu není nikdo, kdo by ho pozoroval?" Pokud by všechny vnímající bytosti spaly ve stejnou dobu hlubokým spánkem, "kdo" by mohl říci, zda svět existuje nebo ne?

Rohit: Pokud neexistuje jako projevení, jak tedy potom existuje?

Ramesh: On neexistuje!

Rohit: Pak je tu tedy pouze neosobní Vědomí.

Ramesh: Ano, všechno, co je, je neosobní Vědomí.

Rohit: Jak může mysl vědět, kdo klade otázku? Mají pak otázky nějaký smysl? (Smích.)

Ramesh: Ptejte se sám sebe.

Rohit: Na to se právě sám sebe ptám.

Ramesh: Řeknu vám, o co v tomto dotazování jde. Jde o to, že daná soustava byla naprogramována k tomu, být advokátem. Advokát klade otázky. Daná soustava je naprogramována ke kladení otázek. Nemůžete si, Rohite, prostě pomoci.

Rohit: Copak každý nefunguje na základě mysli? Každý se přece dotazuje, každý zkoumá?

Ramesh: Víte, ne každý. Když říkáte "dotazuje", máte na mysli "hledá". Znovu opakuji, že od chvíle, kdy se narodí dítě a intuitivně hledá matčin prs, není život ničím jiným než hledáním. Dítě neřekne, že hledá matčin prs. Ale když vyroste a nastoupí jeho ego, ego řekne: "´Já´ hledám. ´Já´ konám."

Podstata toho, co říkám, spočívá v tom, že život není ničím jiným než hledáním a že tu nikdy nebyl žádný hledající. Nikdy tu nebyl ten, kdo by přemýšlel - přemýšlení se děje. Nikdy tu nebyl žádný konatel - konání se děje jako součást neosobní činnosti Vědomí. Není tu žádný zakusitel - zakoušení se děje. A během tohoto zakoušení tu žádné ego není. Prožíváte-li extázi nebo naopak velké utrpení, jedinec tu není. Ten přichází později a říká: "Měl jsem nádherný zážitek, rád bych měl více takových zážitků." Nebo: "Měl jsem hrozný zážitek, něco takového bych již nikdy nechtěl zažít." To je ego, které nastupuje až později. V samotném zážitku žádné ego není. Ego přichází později a bere na sebe roli zakusitele, kterým ve skutečnosti nikdy nebylo.

Hledání se tedy děje. A žádný hledající tu nikdy nebyl. To je nejvyšší a konečné pochopení. Nejvyšší pochopení spočívá v tom, že hledání se děje. Hledání běží svou vlastní cestou a nikdy tu nebyl žádný hledající, který by s hledáním začal, nebo který by mohl hledání řídit.

Rohit: Není při hledání hledající na překážku? Existuje nějaké nezávislé hledání, které by bylo oddělené od hledajícího, který je překážkou?

Ramesh: Žádný hledající tu není. Jediné, co existuje, je hledání. Žádný hledající neexistuje. Takový je můj koncept.

Rohit: Z hlediska hledajícího je tedy hledání překážkou . . .

Ramesh: Můžete to nazývat, jak chcete. Jediné, co říkám je, že hledání začíná s jedincem, který si myslí, že hledá osvícení. Ale k osvícení či seberealizaci, nebo jakkoli jinak to nazvete, nemůže dojít, dokud tu není naprosté a bezpodmínečné přijetí toho, že tu nikdy žádný hledající nebyl. Jenom pak hledání ustane.

Rohit: Hledání tedy existuje jenom díky mylné představě hledajícího?

Ramesh: K hledání dochází proto, že daná soustava těla a mysli byla naprogramována tak, aby se určité hledání přihodilo. Je-li soustava těla a mysli naprogramována tak, že touží po penězích, bude tu usilování o peníze. Je-li soustava těla a mysli naprogramována tak, že touží po slávě, bude tu snaha získat slávu. Je-li soustava těla a mysli naprogramována tak, že touží po moci, bude tu snaha získat moc.

Rohit: Společným jmenovatelem je tedy hledající?

Ramesh: Společným jmenovatelem je Vědomí, jež v dané soustavě uskutečňuje hledání podle naprogramování, které Samo vytvořilo.

Rohit: Říkáte, že jakmile je konec s hledajícím, je konec i s hledáním. Jak potom tím hledajícím může být neosobní Vědomí? Je tomu snad tak, že neosobní Vědomí není hledající, ale programuje individuální soustavu těla a mysli k tomu, aby hledala?

Ramesh: Když "individuální hledající" pochopí, že on, jedinec, hledajícím není, že jediný hledající je Bůh či Vědomí, pak hledání ustane. Je-li tu naprosté přijetí . . .

Rohit: A i potom pokračuje hledání?

Ramesh: Potom hledání ustane. V tom je to pochopení. Kvůli tomu tu vlastně hledání je. Hledání je tu proto, abychom pochopili, že hledající nikdy neexistoval.

Tishia: Začíná to tím, že plně přijímáme vše, co přichází?

Ramesh: Máte na mysli konec hledání?

Tishia: Ne, začátek.

Ramesh: Začínajícím je vždy hledající jedinec, který si myslí, že hledá osvícení.

Tishia: Ano, ale potom když přijmeme, že nezáleží na tom, zda osvícení dosáhneme nebo ne . . .

Ramesh: To je konec hledání.

Tishia: Ach! (Překvapený smích.)

Ramesh: Na začátku je hledající, který říká: "Já chci osvícení, proto budu dělat to a to, a tím osvícení dosáhnu." Ale pokud je tu nejvyšší pochopení, že neexistuje žádný jedinec, který by mohl být osvícen, že tu nikdy nebyl hledající, který si myslel, že hledá a může dosáhnout osvícení, že osvícení je jen událost či dění a zda k němu prostřednictvím dané soustavy těla a mysli dojde či nedojde, již není středem zájmu, potom je hledající zničen. Hledající je jen fikce. Nejvyšší pochopení spočívá v tom, že tu nikdy nebyl hledající, ale pouze hledání. A hledání se dělo proto, že bylo součástí osudu dané soustavy těla a mysli.

Je-li osudem soustavy těla a mysli být naprogramován k touze po penězích, bude tu snaha získat peníze. Je-li však osudem dané soustavy být naprogramován k hledání Boha, nastane hledání Boha. Ale dokud tu bude hledající, bude říkat: "Já hledám Boha, ale tamten usiluje jen o peníze. Jsem lepší než on." To řekne hledající. Nebo řekne: "´Já´ medituji. Medituji dvě hodiny denně a tamten sotva půl hodiny. Jsem lepší než on." Dokud je tu hledající, který neustále posuzuje, zda je lepší než někdo jiný, tak ho zajímá "jeho" pokrok. "Dělám ´já´ vůbec nějaké pokroky?" Hledající se neustále zabývá "svým" pokrokem. Proto dojde-li k nejvyššímu pochopení, je-li to Boží vůle a osud dané soustavy těla a mysli, pak tímto pochopením je: "Ve skutečnosti jsem ´já´ nikdy nebyl hledající. Proč bych se měl zabývat tím, jak hledání skončí?"

Tishia: Zjišťuji, že sedím-li tady, jsem velmi zklidněná, ale odpoledne, když jsem pryč, myslím jenom na jídlo a na to, co koupit, taky spím, a trochu si čtu. A večer jsem pak trochu zapletená ve svých emocích.

Ramesh: Jste zapletená ve svých emocích? Je to tak, Tishio, že je tu zájem o vše, co se děje, o jídlo, nákupy, nákupy pro přátele. To vše je jenom dění. Pouze se to děje. Ale později, jak říkáte, když se vrátíte, pak si Tishia říká: "Nechala jsem se zatáhnout do nakupování a nemyslela jsem na hledání."

Tishia: Ano.

Ramesh: Chápete? "Zapletla jsem se do jídla, nakupování a spousty podobných věcí, a zapomněla jsem na hledání." Právě proto Tishia je. Ale pokud si Tishia řekne: "Jenom to tak probíhalo . . ."

Tishia: Pak už ve mně není rozpor. To je skvělé.

Ramesh: A v tom to je. Právě to mám na mysli, když mluvím o nehledání.

Tishia: Ano, ano.

Ramesh: Chápete? Skutečný problém spočívá v tom, že večer, jak říkáte, Tishia náhle zjistí, že místo hledání jedla a nakupovala. (Smích.) "Místo hledání jsem jen jedla a nakupovala a mluvila s lidmi a dobře se bavila."

Tishia: Je to prostě mé naprogramování?

Ramesh: Je to "To, co je". Ať se stalo cokoli, je to součást neosobní činnosti Celku a nemohlo by se to stát, Tishio, kdyby to nebyla Boží vůle. Ať se stalo cokoli, ať jste si užívala jídlo, nákupy či něco jiného, stalo se to a nemohlo by se to stát, kdyby to nebyla Boží vůle. Proč by se tedy Tishia trápila něčím, co se stalo z Boží vůle? Avšak místo aby Tishia přijala to, k čemu došlo z Boží vůle, tak si říká: "´Já´ jsem nakupovala, ´já´ jsem si užívala, místo abych ´já´ hledala." Chápete? Z toho vzniká problém.

Moje řešení, Tishio, je takové: Cokoli si myslíte, že děláte, dělejte, ale cokoli se děje, není vaše konání. Přijímejte vše, co se děje, jako Boží vůli a spěte spokojeným spánkem. (Všeobecný smích.)

*****

bháva tóči déva bháva tóči déva /
jé arthi sandhéha dharu nakál //
bhava bhakti phalé bhávé déva milé /
nidžabhávé sóhálé svánandáčé //
bhávači káran bhávači káran /
jáparaté sádhana náhi náhi //
éka Džanárdani bháváčjá ávadi /
manóratha kódi purati téthé //

Láska gurua je sama o sobě Bohem.
O tom nechť nikdo nepochybuje.
Oddanost dozraje a Bůh Sám Sebe projeví,
jakmile je tu čistá, bezpodmínečná Láska
neboli odevzdání se guruovi.
Pokud se tento postoj upevní,
je zakoušen klid a mír "Já jsem".
Láska gurua je předposlední krok před osvícením
a v srdci již zůstává napořád.
Žádné jiné sádhany není třeba.
Éka Džanárdan tuto lásku zakouší
Všechna očekávání jsou v ní rozpuštěna.

*****

sukháčé hé náma ávadiné gávé /
váčé álávávé Vithóbási //
sansára sukháčá hóíla nirdhára /
námáčá gadžara sarva kála //
kámakródhaňčé na čaléči káhi //
ášá manašá páhi dúra hóti //
ávadi dharóni váčé mhané Hari Hari /
mhanatasé mahári Čókhijáči //

Zpívej Boží jméno a rozdávej štěstí a mír.
Nestyď se volat nahlas Boha.
Tvůj život se zjednoduší,
budeš-li Jeho jméno opakovat neustále.
Žádosti a touhy zmizí.
Čókha říká:
Nechť jsou písně o Harim (Krišnovi) zpívány
s vroucími city a s hlubokou láskou.

*****

- ↑ -