Ramesh S. Balsekar

Vaše hlava v tygří tlamě

Obraz šestý

*****

Kdo důvěřuje, je šťastný, kdo pochybuje, trpí. Oba žijí v iluzi.

*****

Jediné, co máš dělat - pokud můžeš! - je zbavit se přesvědčení, že máš svůj život pod kontrolou. Potom neexistuje nic, čeho by bylo třeba dosáhnout. Jinými slovy, nejde o to, dospět k Já. Jediné, co máš dělat, je zbavit se představy o malém, nepravém já.

*****

Poznat sama sebe znamená na sebe zapomenout.

*****

Radjan: Jsem vlastně podnikatel. Když cestuji, rád si s sebou beru Bhagavadgítu a stále znovu a znovu ji pročítám. Snažím se stavět na tom málu, co jsem pochopil.

Ramesh: Ach, chápu. To je skvělé.

Radjan: Vedle své práce rád přemýšlím o Bhagavadgítě, rád si dávám věci do souvislosti a pokouším se jim porozumět.

Ramesh: Můžete mi tedy říci, co podstatného jste z Bhagavadgíty pochopil? Je tu sedm set květnatých veršů. Co je jádrem toho, co říká Krišna Ardžunovi?

Radjan: Opravdu zásadně na mě zapůsobilo to, že jde o to, konat bez připoutanosti a nestarat se o plody konání. Normální podnikatelé se snaží neustále přemýšlet s ohledem na zisk a prospěch.

Ramesh: Přirozeně! Proto podnikají.

Radjan: Ano, ale já jsem se na to začal dívat trochu jinak. Do podnikání se pouštím spíše proto, abych navázal kontakt se zákazníkem, než abych v první řadě usiloval o okamžitý výsledek. Tímto způsobem Gíta také pomáhá od strachu. Krišna například Ardžunovi radí, aby šel do boje a bojoval za pravdu, aby nebyl slabé mysli a od ničeho neutíkal.

Ramesh: Ano, ale utíkal snad Ardžuna od něčeho? On neměl strach, byl to vynikajicí válečník.

Radjan: Nechtěl bojovat, neboť měl bojovat se svými blízkými.

Ramesh: Ano!

Radjan: Je však otázkou, koho nazvete svými blízkými, ne?

Ramesh: V jakém smyslu mluví Bhagavadgíta o tom, co se týká účasti Ardžuny v boji? Hlavní myšlenka spočívá v tom, že Krišna přiměje Ardžunu bojovat. Je to tak? Jaká je podstata toho, co říká Krišna Ardžunovi, aby ho přiměl bojovat? Proč Ardžuna odkládá svůj luk? Nechce bojovat, neboť má před sebou lidi, kteří jsou jeho přáteli, příbuznými či dokonce učiteli, a on je nechce zabíjet. Co na tyto argumenty říká Krišna? Jaké je jádro Krišnova učení? Co tedy v podstatě Krišna Ardžunovi říká, aby ho přiměl bojovat?

Radjan: Domnívám se, že toto: Následuj své já a realizuj své já i v boji. Toto "Já" nelze zničit, je nezničitelné. Smrt neznamená konec tvé duše, rodíš se stále znovu. Proto nejdůležitější je dostát svým povinnostem.

Ramesh: Ano, ale proč by to měl Ardžuna přijmout? Mohl by říci: "To říkáš ty, ale co to má dělat s tím, že nechci zabíjet své přátele a příbuzné? Povídáš mi velká moudra, ale zde jsou mí přátelé a příbuzní a já je nechci zabíjet."

Mira: Krišna tu říká: To nejsou tvoji přátelé a příbuzní; přicházejí a odcházejí."

Ramesh: Ó ano. "Přicházejí a odcházejí." Ale Ardžuna by to nepřijal a řekl by: "To jsou mí blízcí. Co tím myslíš, že to nejsou mí blízcí?"

Radjan: Současným stavem není v podstatě nic jiného než naše vlastní tělo, jež je pomíjivé.

Ramesh: To Krišna sice říká, ale je to filozofie, která se pohybuje vysoko v oblacích. Ardžuna je však dole při zemi, je to obyčejný člověk, válečník. Krišna říká toto: Narodil ses jako válečník a byl jsi k tomu také vychován.

Radjan: Zemřít v boji, to samo o sobě pro válečníka znamená otevřenou cestu do nebe.

Ramesh: Ano, ale Ardžuna se nestará o nebe. Neusiluje o to, dostat se do nebe. Ardžuna prostě odkládá svůj luk a říká: Nechci zabíjet své přátele, příbuzné a učitele. A Krišna mu dává velmi přímou odpověď, která je konečnou odpovědí na všechny jeho pochybnosti. Co tak zásadního Krišna říká? Krišna říká: "Myslíš si, že máš někoho zabíjet. Avšak já jakožto "Čas", ničitel všeho, jsem je již zabil. Já jsem je již zabil. Kdo si myslíš, že jsi, abys je mohl zabít? Já jsem je již zabil. Ty jsi jen nástrojem k tomu, co se teď v přítomném okamžiku stane, ale já jsem je již zabil."

Vidíte, na to nemá Ardžuna žádnou odpověď. A Krišna pokračuje dále: "Můžeš se rozhodnout, že nebudeš bojovat, ale bude to zbytečné rozhodnutí. Narodil ses jako válečník. Byl jsi vychován jako válečník. Tvá pravá přirozenost je být válečník, takže přestože se rozhodneš nebojovat, tvoje prakrti, přirozenost, čili to, jak jsi utvořen, tvoje naprogramování, tě bojovat přinutí. Tvé rozhodnutí nebojovat je zbytečné. Přirozenost tě přinutí bojovat. V každém případě já jsem je již zabil, proto bojuj, bitvu vyhraj a raduj se z vítězství. Vidíte, že neřekl: "Neraduj se z plodů." Řekl: "Bitvu vyhraj a raduj se z vítězství, které bude následovat." Vidíte, že je to velmi praktická filozofie.

Mira: V podstatě z nás snímá odpovědnost.

Ramesh: Máte úplnou pravdu. A jak snímá odpovědnost?

Mira: Tím, že Krišna prohlásí, že to již udělal, takže to Ardžunu nemusí trápit.

Ramesh: Co trápí člověka? Člověk se v zásadě zabývá vinou: "Udělal jsem něco, co jsem udělat neměl." Pociťuje vinu. Pokud ale zcela pochopí, že neexistuje čin, který by mohl vykonat, že neexistuje skutek, který by jakákoli lidská bytost mohla doopravdy vykonat, tak kde je potom vina? Lidská bytost je pouze naprogramovaný nástroj, jehož prostřednictvím přivodí Bůh ty činy, které si přeje.

Radjan: (Velice překvapený.) To znamená, že neexistuje žádná svobodná vůle?

Ramesh: "Žádná svobodná vůle neexistuje", to je správně. Jste po přečtení Bhagavadgíty připraven přijmout to, že nemáte žádnou svobodnou vůli?

Radjan: (Rozpačitě se zasměje.) Ne!

Ramesh: To je tím, že jste četl Bhagavadgítu soustředěn na to, že svobodná vůle existuje.

Radjan: Ale Krišna to říká. Například . . .

Ramesh: Ano?

Radjan: Mohu vám to ukázat - že existuje svobodná vůle. Říká například . . .

Ramesh: Zapomeňte na okamžik, co říká Krišna. Máte zkušenost, že se věci dějí vždy podle vaší vůle? Máte sám takovou zkušenost?

Radjan: Vždycky ne, ale velmi často to tak je.

Ramesh: Ach! Velmi často, to je nejasné. Může to být deset procent nebo devadesát procent. Moje hlavní myšlenka spočívá v tom, že když se věci pokaždé nedějí podle vaší vůle, pak tu musí být nějaká vůle, která vládne neustále. A pokud někdy vaše vůle převládne, pak to není proto, že to byla vaše vůle, ale proto, že se vaše vůle shodovala s vůlí oné Nejvyšší Síly.

Radjan: Jenom ta může tedy vyvolat pochopení. Dalo by se říci, že různá poučení z Bhagavadgíty pouze nastavují naši mysl na úroveň, v níž jsme schopni pochopení.

Ramesh: Podívejte se, čtete-li Bhagavadgítu, musíte jít za slova. Co říká Krišna? Radjan čte Bhagavadgítu z pohledu Ardžuny. To, co máte udělat, je číst ji z pohledu Krišny. V tom to vězí. Krišna tedy vlastně říká: "To, o čem si myslíš, že je tvé konání, není ve skutečnosti tvé, já jsem to již vykonal. Cokoli, o čem se domníváš, že je tvé konání, bylo již z hlediska celkového času vykonáno."

Mira: Krišna však rovněž zasel do Ardžunovy mysli pochybnost. Ale i to bylo naprogramováno tak, aby nám mohl tento příběh vyprávět.

Ramesh: Zcela správně. Ardžuna se stal nástrojem k tomu, aby mohla být napsána Bhagavadgíta a aby za ni byly milióny lidí vděčny. Ale tyto milióny mají pochopit pravdu. Jeden verš v Bhagavadgítě, nevím, zda si na něj vzpomenete, říká: "Mezi tisíci lidmi stěží jediný hledá pravdu, a mezi těmi, kteří hledají pravdu, stěží jediný mne pozná v mé podstatě." Víte proč? Protože oni ji pouze čtou, ale nejdou za slova.

Já říkám toto: To, co nazýváte svými činy, ve skutečnosti vaše činy nejsou! Jste pouze naprogramovaný počítač, jehož prostřednictvím "To", co počítač stvořilo, přivodí výstup, jaký si přeje. A co musí udělat, aby přivodilo výstup, jaký si přeje? Musí vložit vstup, vstupní informaci. Máte-li dvacet počítačů, každý naprogramovaný k určitému výstupu, nejdříve se rozhodnete, jaký výstup chcete. Je to tak? A podle toho, jaký výstup chcete, použijete počítač, který je k tomu naprogramován. Miliardy lidských počítačů jsou pouze miliardami speciálně naprogramovaných nástrojů, jejichž prostřednictvím vyvolává Bůh takové skutky, jaké si přeje. Chápete? A jaké zadává vstupy? Pošle vám nějakou myšlenku. Vy si myšlenku nevytváříte. Mozek je netečná hmota, mozek nemůže myšlenku vytvořit, může na ni pouze reagovat. Jaké jsou jiné možnosti vstupu? Bůh způsobí, že něco uvidíte či zaslechnete, což opět není ve vaší moci. Chápete? Mozek reaguje na vstup a vy si myslíte, že je to "vaše" konání. Existuje tu však ve skutečnosti nějaké konání, které můžete nazvat "svým", jež by bylo něčím jiným, než jen reakcí mozku na vnější událost (nad níž nemáte žádnou moc) podle naprogramování dané soustavy těla a mysli (nad nímž jste rovněž neměl žádnou moc)? Tohle mám na mysli pojmem naprogramování.

Mira: Bůh ale má svobodnou vůli?

Ramesh: Otázka svobodné vůle Boha tu vůbec nevzniká. Pokud řeknete, že Bůh má svobodnou vůli, děláte z něho přesně to, čím jste vy.

Radjan: Člověk se však má učit určité kontrole nad sebou samým.

Ramesh: Zajisté!

Radjan: Má, jak víte, kontrolovat svoje touhy a spoustu dalších věcí. Myslím, že nemůžete říci, že to by byla Boží vůle.

Ramesh: Jestli jsem to správně pochopil, vaše otázka zní: "Jak má Radjan žít svůj život? I když je všechno Boží vůle a Radjan ve svých rukách nemá nic, přesto musí dál žít svůj život v tomto světě. A jak žije Radjan svůj život?" Odpověď je velmi jednoduchá. Žije svůj život přesně tak, jak ho žil dříve. Nemůže si pomoci.

Radjan: Ne, ale je tu změna. Vezmeme-li dobu před tím, než jsem četl Bhagavadgítu, neměl jsem žádné poznání. Dříve jsem dělal spoustu věcí a pak, jak jste správně řekl, jsem cítil vinu. Dříve jsem myslel, že to jsou věci přijatelné, ale nyní tak nesmýšlím.

Mira: Vytvořilo to ve vás ještě více viny.

Ramesh: (Směje se.)

Radjan: Příliš citlivě reagujete na . . .

Ramesh: Ne, ona má pravdu. Víte, co chce říci? Že to ve vás vytvořilo ještě víc viny. Proč? Protože říkáte: "Četl jsem Bhagavadgítu. Vím, co bych měl dělat, ale nedělám to." To způsobuje ještě větší vinu, ne? "Vím, že mám něco udělat. Gíta mi to říká, a přesto nejsem schopen to udělat." Více viny, chápete? Řešení je následující: Dělejte přesně to, co jste dělal dříve, protože . . . proč, Radjane? Protože i když jste se o tom, co jste dělal dříve, domníval, že to jsou vaše činy, tak to, co se dělo, byla stále jenom Boží vůle. To, o čem jste si myslel, že celý život děláte "vy", byla stále jenom Boží vůle. Boží vůle vzhledem k tomu, co jste dělal. Co tedy můžete dělat jiného, než nechat tělo, aby dělalo to, k čemu je naprogramováno? Co jiného můžete dělat?

Radjan: Nebyl jsem spokojený. To je důvodem k tomu, proč jsem teď tady.

Ramesh: Ano, přesně tak! To je důvod, proč jste tady. A zda po vyslechnutí toho všeho dojde ke konečnému přijetí - to je Boží vůle. Ke konečnému přijetí nedojde, pokud to Boží vůle není. Boží vůli vzhledem k dané soustavě těla a mysli nazývám osudem této soustavy těla a mysli. Osud je dán v okamžiku početí, a to včetně naprogramování. Chápete? Pokud toto doopravdy přijmete, pak i nadále budete dělat to, co jste dělal. Nemůžete si pomoci. To, co jste dříve považoval za své činy, byly činy, které se děly přesně podle Boží vůle prostřednictvím dané soustavy těla a mysli. To se bude dít i nadále. Jediný rozdíl bude v tom, že dříve jste si myslel, že to jsou vaše činy, a nyní pochopíte, pokud toto pochopení má přijít, že to vaše činy nejsou. Jinak se v běžném dění nezmění nic. Tady vzniká problém, neboť si myslíte: "Když jsem pochopil Rameshovo učení, tak přece "já" musím být lepším jedincem." Ale říkám vám, že lepším jedincem nebudete, neboť jedinec tu nikdy nebyl. Jediné, co tu je, je soustava těla a mysli se svými podmíněnostmi - naprogramovaná soustava těla a mysli- jejímž prostřednictvím se určité činy děly, a jejímž prostřednictvím se nové činy budou dít i nadále, a to víceméně stejně jako dřív.

Mira: Tak je to taky žádoucí, neboť se to vztahuje i k ostatním lidem a věcem. Je to součást celku.

Ramesh: Zcela správně. Vše je vzájemně propojeno. Tudíž jakýkoli čin, který Bůh prostřednictvím dané soustavy těla a mysli vyvolá, působí i na druhé. Proto zenový mistr kdysi řekl: "Vytrhneš stéblo trávy a zatřeseš celým vesmírem." Co na to Radjan řekne? "Ó, nesmím utrhnout ani stéblo trávy." Ale pokud má být stéblo trávy utrženo, bude utrženo (smích) tím, kdo ho má vytrhnout. Podívejte se, toto učení je v podstatě velmi jednoduché. Základem všeho je jen jediná věc - nemůže se stát nic, co by nebylo Boží vůlí. Základem všeho jsou slova z Bible: "Buď vůle Tvá." Nejdůležitější otázkou je: Jestliže toto vše vyslechnete, budete to chápat? Bude tady pochopení? Pochopení tu být nemůže, pokud to není vůle Boží. Pochopení tu bude do té míry, do jaké je to Boží vůle a váš osud. A říkám-li váš osud, mám tím na mysli osud dané soustavy těla a mysli, který byl určen v okamžiku početí.

Mira: Proč je okamžik početí tak důležitý?

Ramesh: Protože tehdy je vytvořeno tělo. Tehdy je i se svými geny vytvořen objekt, který se později považuje za jedince.

Tom: Moje ruka se pohybuje. Pohybuje se tedy z Boží vůle a ne proto, že bych to já chtěl?

Ramesh: Správně. Nikoli proto, že byste to chtěl. Když Rámana Maharši prohlásil: "Neexistuje svobodná vůle", někdo na to řekl: "Jak můžete říci, že neexistuje svobodná vůle? Nyní zvedám svou pravou ruku. Je i tohle předurčeno?" A Rámana Maharši řekl: "Ano!" Dále nepokračoval a já nevím, co by se dělo, kdyby pokračoval. Ale kdybych pokračoval já, řekl bych: "Proč jste svou ruku vlastně zvedl? Zvedl jste ji proto, že mozek zareagoval, když zaslechl, že nemáte svobodnou vůli. I zvednutí ruky bylo pouhou reakcí mozku na to, co slyšel."

Mira: Proč je v nás všech vytvořen pocit, že máme svobodnou vůli?

Ramesh: Protože svoboda se týká individuální entity. Každý jedinec se považuje za individuální entitu.

Mira: Ale to je v nás taky vytvořeno!

Ramesh: Správně. Naprosto správně! Vy jste si oddělenost nevytvořila. Kdo ji tedy vytvořil? Byl to Bůh. Proto ten pocit oddělenosti. Každý jedinec, který se považuje za oddělenou bytost se svobodnou vůlí, je jen hypnózou Boha, Božskou hypnózou, která vyvolá to, že se každý považuje za oddělenou bytost.

Radjan: To je ale příčinou velkého zmatku mysli.

Ramesh: Ano, pokud je Boží vůlí vás mást, proč ne? V tom to vězí. Jak by se mohl dít život, tak jak ho známe, aniž by se každý člověk považoval za oddělenou bytost s vlastní svobodnou vůlí? To, co já nazývám svobodnou vůlí, to indické náboženství nazývá mája. Bez máji by život, tak jak ho známe, neprobíhal. Život, tak jak ho známe, je májou, je Boží vůlí. Bůh vytvořil v každém jedinci pocit oddělenosti, ale přesto se uvnitř skrývá instinkt, který chce zjistit: "Jsem jedinec, či kdo vlastně jsem?" A tento instinkt je to, co vytvořil Bůh, tak aby "jeden z tisíců byl hledající", který ve skutečnosti - i když o tom možná ani neví - hledá to, jak se zbavit této oddělenosti. Hledající se vlastně jenom snaží zbavit své oddělenosti. A kdy oddělenost zmizí? Oddělenost zmizí až tehdy, když bude z Boží vůle odstraněna tato hypnóza. Jakou sádhanu tedy provádíte a co si myslíte, že si díky ní zasloužíte, to není vůbec ve vaší moci.

Kamal: Může být činnost vesmíru pochopena myslí? Nemluvím o individuální mysli.

Ramesh: Jestliže nemluvíte o individuální mysli, o jaké mysli mluvíte? Mluvíte o Boží mysli.

Kamal: O nástroji fungování.

Ramesh: Nástrojem fungování je jen objekt, netečná hmota. Co však v soustavě těla a mysli pracuje? Mysl! A jak by mohla mysl pracovat bez Vědomí? Kdo mysl vytvořil? Mysl vytvořil Bůh. Zdrojem mysli je Vědomí. A jak mysl vstupuje do bytí? Pouze jako velmi slabý odraz Vědomí.

Kamal: To, co je stvořeno, tedy nemůže pochopit Stvořitele?

Ramesh: Správně. To je přesně to, co říkám. Stvořený objekt nemůže pochopit Subjekt Stvořitele. Boží vůli můžete pouze přijímat. Boží vůli nepochopíte. Vy ale chcete Boží vůli pochopit, a v důsledku toho převracíte čirou Subjektivitu, Boha, v objekt. Přivlastníte si subjektivitu Vědomí, či Boha, a prohlásíte: "´Já´ chci ´Toto´ pochopit."

Kamal: Což je nemožné.

Ramesh: Což je nemožné. Proto jediné, co můžete udělat, je Boží vůli přijmout. Boží vůli nemůžete poznat, nemůžete se o to ani pokusit.

Mira: Je to nemožné proto, že to nevidíme vcelku, ale jen v částech?

Ramesh: Ne, je to proto, že "vy" jste pouhý objekt, který se snaží pochopit Subjektivitu. Ve skutečnosti tu ale žádné "vy", které by nebylo objektem, není. A objekty neexistují jinak než jako projevení Subjektivity, Vědomí neboli Boha, uvnitř Sebe Sama!

Kamal: Nejsme toho schopni, nejsme k tomu uzpůsobeni.

Ramesh: V tom to je. Stvořený objekt nemůže pochopit Subjekt Stvořitele.

Arun: Máme to tedy chápat tak, pane, že postavení vědy v minulých stoletích postrádá svůj základ?

Ramesh: Ať již věda dokázala cokoli, mohla by to dokázat, kdyby to nebylo Boží vůlí? Není snad věda součástí činnosti neosobníhoVědomí? Co vás vede k tomu, myslet si, že to, co věda udělala, se Boží vůli vymyká?

Arun: Věda chce poznat a pochopit. Nechápe, že "To" je nepochopitelné.

Ramesh: To máte pravdu. Pouze když věda dojde do bodu, kdy opravdu pochopí, že do tohoto není možno proniknout, pak se zastaví a v té chvíli se vědec stává mystikem.

Ravi: To se vlastně čas od času děje neustále. Dochází k tomu tehdy, když věda narazí na něco, co nemůže pochopit, a vrací se zpátky. V tomto okamžiku se stává . . .

Ramesh: Zcela správně, v tomto okamžiku to začíná nanovo.

Ravi: A tak to bude stále.

Tom: Rameshi, objekt si tedy nemůže být sám sebe vědom, že?

Ramesh: Objekt je objekt! Co je to však za sílu či schopnost, být si sebe sama vědom? Ta je vytvořena Bohem. Není součástí objektu. Představa o "já" je fikce vytvořená Božskou hypnózou.

Tom: Ptám se na toto: Představa o "já" . . .

Ramesh: "Představa o ´já´" znamená ztotožnění se s tělem jako oddělenou bytostí a je vytvořena proto, aby mohl probíhat život, tak jak ho známe.

Tom: Chci říci toto: Nejde o jakési zdání, pozorované Vědomím?

Ramesh: Ano! Děje se vlastně jenom to, že Vědomí nezúčastněně pozoruje dění, které nastává mezi objekty, které Ono Samo stvořilo. A přání Sebe Sama poznat je něco, co je též vytvořeno Vědomím. Jak říká Bhagavadgíta: "Jeden z tisíců . . ."

Tom: A objekt jako takový není schopen Vědomí poznat.

Ramesh: Toto je nejvyšší, konečné Pochopení! Dojde-li k nejvyššímu Pochopení, pak objekt přestává hledat, neboť hledající tu již není. Hledající pochopí, že je pouze stvořeným objektem. Tehdy se hledání zastaví, ale kdy se to stane, to nezávisí na fiktivní vůli objektu.

Tom: Nejvyšší Pochopení, to asi není něco takového, jako pochopit matematický problém, že?

Ramesh: Ne. Podívejte se, matematický problém jste vyřešil "vy", je tady "někdo". Je tu "já", které říká: "´Já´ jsem to pochopil." Nejvyšší Pochopení je však takové Pochopení, v němž není "já", které by říkalo: "´Já´ jsem pochopil." Ale kdy k němu dojde, nebo zda se to vůbec stane, to nemáte ve své moci.

Erik: To tedy znamená, že nemůžeme pochopit, kdo jsme. Domnívám se, že toto bývá špatně chápáno, že tady se můžou někteří učitelé mýlit. Púndžadží například mluvil o tom, že existuje něco jako přímá zkušenost Já. Lidé mají takové zkušenosti, jež lze nazvat jako zážitky "Já jsem" či zážitky Ticha.

Púndžadží řekl, že jde o přímé zkušenosti toho, co jsme. Myslím si, že tady se můžeme dopustit omylu, neboť nakonec nemůžeme chápat ani zakoušet . . .

Ramesh: Když tato zkušenost přijde, žádný zakusitel tu není. Není tu "já", které by chápalo Podstatu. Až později přijde jedinec a řekne: "´Já´ jsem pochopil." Totéž se děje při zážitcích velké hrůzy. Není tu jedinec. Ten se upamatuje až později a řekne: "´Já´ jsem měl hrozný zážitek." V samotné zkušenosti skutečně není žádný individuální zakusitel. Bude-li toto opravdu plně pochopeno, pak tu nebude "já", které by toužilo po opakování zkušenosti. Je to ´já´, které říká: "Měl jsem hezký zážitek", a touží ho zopakovat, nebo naopak doufá, že se nějaký zlý zážitek již opakovat nebude.

Kamal: V Bhagavadgítě Krišna navrhuje dvě cesty . . .

Ramesh: Čtyři!

Kamal: Čtyři? Dobrá, aspoň dvě si tedy pamatuji. Jedna je prostřednictvím činů a druhá skrze sankhju čili . . .

Ramesh: A co bhakti? Podívejte se, Krišna nakonec říká: Když oddanost bhakty (toho, kdo jde cestou bhakti) dosáhne určité intenzity, dám mu schopnost přijmout pochopení, tak aby mohlo přijít Poznání. Říká tedy, že tím nejvyšším je Poznání.

Mira: Ale tomu předchází: "Dám-li mu tu sílu hledat a chtít to . . ."

Ramesh: Zcela správně. Přesně tak!

Wolfgang: Na druhé straně, jak se pochopení prohlubuje . . . Například já jsem založen spíše intelektuálně, ale cítím, že čím jde pochopení hlouběji, tím se zvětšuje oddanost a láska.

Ramesh: Zcela správně. Proto Rámana Maharši i jiní říkali, že ve skutečnosti mezi bhakti a džňánou není žádný rozdíl. Rámana říkal, že na vrchol hory lze dojít různými cestami.

Rohit: Ale Gíta mluví o tom, že bhakti přijde jen tehdy, je-li tu jistá úroveň intenzity.

Ramesh: Ano, ale kdo tuto intenzitu vytváří? Oddaný? Nikoli! I intenzita je dána z Boží vůle.

Mira: Což znamená, že v celém světě je určité množství lidí, kteří jsou na určité úrovni, tak aby se naplnilo, co se má naplnit.

Ramesh: Správně. To je ten smysl pro rovnováhu, který je základem vesmíru.

Kamal: Proč si potom každodenně všichni na něco stěžujeme?

Ramesh: Protože je dáno, že to máte dělat!

Kamal: (Směje se.)

Wolfgang: Čím víc poznávám, že vše je Boží vůle, tím méně si stěžuji.

Ramesh: Ano!

Wolfgang: Vezměme například to, jak je Bombaj hrozně špinavá . Vlastně si na to nestěžuji. Ale je to tady. Tělu se to asi nelíbí, dobře. Avšak je to též součástí "Toho, co je".

Ramesh: Zcela správně. Víte Wolfgangu, je to tak, že lidská mysl přijme, že je tu naprogramování, týkající se fyzického těla. Rozum přijme, že daná soustava těla a mysli má konstituci malého člověka měřícího 160 cm a vážícího 52 kg. Ať by bylo úsilí sebevětší, nebude mít nikdy 185 cm a 85 kg. To tedy mysl přijme. Mysl dále přijme, že i intelekt má své hranice a že z této soustavy nikdy nebude Einstein. Mysl však nepřijímá zbytek. Mysl říká: "Mohu být dokonalá bytost. Budu usilovat a stanu se dokonalou bytostí. Musím meditovat dvacet hodin denně." A zapomíná na omezení dané temperamentem.

Wolfgang: Nějakým způsobem jsme však tou Nejvyšší Sílou, kterou nemůžeme poznat - jsme "To".

Ramesh: Pokud "To" jste, kde jsou pak jaké otázky?

Wolfgang: Ale právě proto, že "To" jsme, nemůžeme "To" poznat.

Ramesh: Naprosto správně, Wolfgangu. Podívejte se, jestliže "To" jste . . .

Kamal: Ale právě o tom Krišna mluví jako o svých Božských formách. Všechny své Božské formy jmenuje v Bhagavadgítě: "Jsem vodou a jsem vším", i prohnaností někoho druhého.

Ramesh: Zcela správně, vším. A pokud přijmete, že prohnanost druhých není jejich chyba, nemůžete je nenávidět. Může vyvstat zlost, ale nebudete někoho nenávidět kvůli tomu, co dělá.

Mary: Můžeme poznávat tisíce a tisíce vlastností daných jevů, ale to jediné, co poznat nemůžeme, jsme my sami. Je to tak?

Ramesh: Správně. A proč?

Mary: Jak by "Já" mohlo poznat Samo Sebe?

Ramesh: Vědomí není dvojí. Aby něco mohlo poznat něco druhého, musí k tomu být dva, poznávající a poznávané. Je-li Vědomí vše, co existuje, Čirá Subjektivita, "kdo" by potom mohl "co" poznávat?

*****

dalitá kanditá tudža gajína Anantá //
na visambé kšanabhari, tudžé nám gá Murári /
nitja háči kárbhára, muhki Hari nirantara //
mája bápa bandhu bahina, túča sakhá Čakrapáni /
lakša lágalé čaranáši, mhané Námajáči dási //

Ananto (Krišno), při svém lopotění a dřině budu nadále zpívat Tvé jméno
a zakoušet pocit: "Nejsem konatel".
Drahý Murári (Krišno), cítím se šťasten, když si uvědomím,
že Ty jsi ve všem neustále přítomen.
Pracovní mysl dělá svou práci s Tvým jménem na rtech.
Čakrapáni (Krišno), Ty jsi moje matka i můj otec,
sestra, bratr i přítel.
Oddaný sluha Námdév říká:
Svoji oddanost skládám u Tvých nohou.

*****

tudžé rúpa čitti ráhó / mukhi tudžé náma /
déha prapaňčáčá dása / sukhé karó káma //
déhadhári džó džó tjáčé / vihita nitja karma /
sadáčára sanmárgáčá / ágalá na dharma /
tulá ávadé té háti / ghadó nitja karma //
tudžhja padi váhilá mí / déhabháva sárá /
udé antaráli átmá / sóduni pasárá /
nám tudžé ghétó Górá / hóuni niškáma //
Pánduranga (Krišna), Pánduranga, Pánduranga.

Kéž je v mém srdci Tvůj obraz a na mých rtech Tvoje jméno.
Tělo je řízeno zákony světa jevů.
Nech ho dělat to, co je mu Bohem či Přirozeností určeno.
Soustava těla a mysli reaguje přesně podle toho, jak je naprogramována.
Plně jsem pochopil, že pro tento nástroj není jiné správné cesty či správného vedení
než to, jak byl předurčen, jak byl naprogramován.
Stane se jen to, co si Ty přeješ a kvůli čemu jsi
tuto soustavu těla a mysli specificky naprogramoval.
Toto jsem pochopil a nezbývá než se odevzdat u Tvých nohou.
Kéž "Já jsem" v tomto těle vzlétne do výše a nezaplétá se ve světě jevů.
Góra opakuje Tvé jméno s čistými city a bez jakéhokoli očekávání.

*****

- ↑ -