Ramesh S. Balsekar

Vaše hlava v tygří tlamě

Obraz čtvrtý

*****

Pozoruješ-li stále měsíc ve vodě, mineš měsíc na obloze. Upínáš-li zraky k prstu ukazujícímu na měsíc, mineš měsíc. A taky nezapomeň, že dnešní měsíc nebude měsícem zítřejším!

*****

Modlitba je skutečnou modlitbou jen tehdy, není-li založena na strachu či naději.

*****

Považuj se za mrtvého a můžeš dělat, co chceš.

*****

Ramesh: Jak se jmenujete? Co pro vás mohu udělat?

Jeden z posluchačů: Mé duchovní jméno je Riši a mé finské jméno je Taavi. Byli jsme v několika ášramech. Většina lidí tam jsou duchovní hledající, proto si myslím, že chtějí poznat sami sebe nebo chtějí nalézt určitý klid a mír.

Ramesh: Chtějí nalézt klid a mír. To je to, co skutečně chtějí. A proč tu klid a mír není?

Taavi: Není tu kvůli mysli.

Ramesh: A vám to nejde se mysli zbavit. Je to tak?

Taavi: I když jsme se o to pokoušeli dost dlouho, nepodařilo se nám to.

Ramesh: Ne! (Směje se.) "Vám" se to nepodařilo! Pročpak to? Protože "vy" jste mysl nevytvořili.

Taavi: Nevytvořili. Mysl tu byla od začátku.

Ramesh: Byla tu od začátku. Snažíte se mysl řídit, ale mysl být řízena nemůže. Mysl má svou vlastní přirozenost a přirozeností mysli je zabývat se vnějšími věcmi.

Taavi: Ano. Zdá se, že funguje samostatně, aniž by k tomu od nás potřebovala svolení.

Ramesh: Zcela správně. Domnívám se,Taavi, že vaše skupina je na životní pouti a hledá klid a mír, že?

Taavi: Mír nebo Boha nebo Já, můžete to nazvat jakkoli.

Ramesh: Ano, ale nenalézá to.

Taavi: Myslím, že si to neseme s sebou. (Smích.) Ale zdá se, že tu jsou nějaké zábrany, a problém je asi v tom, jak ty zábrany odstranit.

Ramesh: Je to tak. Problém je v tom, jak ty zábrany odstranit. A vy jste tyto zábrany vytvořil, Taavi?

Taavi: Nevím, zda jsem je vytvořil já nebo svět, ale jsou tady.

Ramesh: Tyto zábrany či překážky jste nevytvořil vy.

Taavi: Ano.

Ramesh: A když jste je nevytvořil, co vás pak vede k tomu, myslet si, že je můžete odstranit? Chcete je odstranit nějakou činností, které budete říkat "moje" činnost?

Taavi: Nebo nečinnost.

Ramesh: V pořádku. A je tato nečinnost ve vaší moci?

Taavi: Nezdá se, že by byla.

Ramesh: Nezdá se. Je to, co nazýváte "svojí" činností nebo nečinností, tedy pozitivní nebo negativní činností, opravdu "vaše" činnost? Moje otázka zní, zda jde o konání Taaviho. Jakmile to zjistíte, dostanete se k tomu podstatnému. Má hlavní myšlenka spočívá v tom, že Taavi nemůže vykonat žádný čin. Jediné, co existuje, co skutečně existuje, je soustava těla a mysli a čin se děje prostřednictvím této soustavy.

Taavi: Vypadá to tak, že je tu silné ztotožnění s touto činností nebo nečinností.

Ramesh: Ztotožnění? "Čí" ztotožnění? Podívejte se, je tu nějaké "já". Je tady Taavi, který říká: "Toto je mé konání." Má rada je taková, že pokud pochopíte, o jaké jde konání, pak Taavi možná přijme, že to není "jeho" konání. A jestliže neexistuje žádný čin, který by byl Taaviho, může tu být vůbec nějaký Taavi? Moje hlavní myšlenka spočívá v tom, abyste se pokusil zjistit, zda existuje čin, který by Taavi mohl nazvat "svým" činem. Já říkám, že každé konání, k němuž dochází, se děje prostřednictvím soustavy těla a mysli.

Nenechte se mýlit. Cokoli říkám, cokoli kdy jaký mudrc řekl, cokoli kdy jaké písmo kteréhokoli náboženství řeklo, je koncept. A koncept je něco, co někdo přijmout může a někdo ne. Je to tedy tak, že cokoli řeknu, není poznání, není to pravda, ale je to koncept vytvořený myslí.

Taavi: Jestli tomu správně rozumím, chcete po nás, abychom se dotazovali, zda naše činy jsou opravdu naše.

Ramesh: Správně. Já tvrdím, že to, co nazýváte "svým" činem, je pouze reakce mozku na vnější události, nad nimiž nemáte žádnou moc. Jak dochází k nějakému činu? K činu dochází prostřednictvím soustavy těla a mysli, a to tak, že mozek zareaguje na myšlenku, která přijde zvnějšku. Vy myšlenku nevytváříte. Mozek pouze na myšlenku reaguje. Mozek je reagující činitel. Není ve "vaší" moci, jaká myšlenka se objeví, ani to, co uvidíte nebo uslyšíte. Mozek reaguje na myšlenku či na to, co vidíte, slyšíte, chutnáte, čicháte nebo hmatáte.

Taavi: Rozumím-li dobře, pak to znamená, že ztotožnění s našimi činy a naším myšlením je jen spontánně přicházející proces. A vy chcete, aby byl změněn, je to tak?

Ramesh: Ne! "Vy" nic změnit nemůžete. "Vaše" změna čehokoli by byla "vaším" činem, nemyslíte, Taavi?

Taavi: Ano, byla.

Ramesh: Byla. A stále jsme v bodě, kdy Taaviho žádám, aby mi řekl, co je jeho konání.

Taavi: Jestli tomu rozumím, tak pokud něco nazvu svým konáním, pak to znamená, že se ztotožním s myšlením a činy, které přicházejí.

Ramesh: Takže činy přicházejí?

Taavi: Ano.

Ramesh: Vy říkáte, že to jsou "vaše" činy. Ale pokud činy přicházejí, jak to mohou být "vaše" činy, Taavi? A jsou-li to "vaše" činy, musíte je mít pod kontrolou. Já říkám, že nad "svými" činy žádnou moc nemáte. Cokoli považujete za "své" činy, jsou jen reakce mozku na myšlenku nebo na něco, co vidíte, slyšíte, hmatáte, čicháte či chutnáte, tedy na něco smyslového. Tatáž myšlenka napadne tři nebo třicet lidí. Tatáž věc je viděna nebo zaslechnuta třemi lidmi, a přesto bude mozek reagovat různě.

Taavi: Podle svých návyků a podmíněností.

Ramesh: Zcela správně. Mozek reagující na události je mimo "vaši" kontrolu a reaguje podle naprogramování, které rovněž nemáte ve "své" moci.

Taavi: Pak to vypadá tak, že tento čin, tato reakce, je dění, které je mimo možnost naší volby.

Ramesh: To je přesně to, co říkám. Čin, k němuž dochází, se děje, aniž byste ho měl ve "své" moci. A děje-li se bez toho, že byste ho měl ve "své" moci, jak ho pak můžete nazývat "svým" činem?

Taavi: To chápu. Musí tu však být nějaký důvod, proč se jedinec s danými návyky a konáním ztotožňuje.

Ramesh: Zcela správně. Proč se jedinec s činy ztotožňuje? Protože si myslí, že je oddělený jedinec. Ale žádný oddělený jedinec neexistuje. Jediné, co existuje, je soustava těla a mysli. Jedinec prostě neexistuje. Ale je dosud tady. Taavi možná neexistuje, ale je dosud tady. Je to Taavi, kdo musí žít svůj život. Je to Taavi, kdo se musí rozhodovat. V tomto smyslu tedy Taavi existuje. Dojde-li k nějakému činu, Taavi si myslí, že jde o "jeho" čin. A jestliže tedy nejde o Taaviho konání, pak tu máte koncept Boha a řeknete, že jde o činy, které koná Bůh skrze danou soustavu těla a mysli.

Každá individuální soustava těla a mysli je naprogramovaný nástroj, který byl stvořen Bohem. Každý člověk je jedinečně naprogramovanou soustavou. Žádní dva jedinci nejsou stejní. Bůh má milióny takových soustav, a tak jak on sám chce, přivodí jejich prostřednictvím daný výstup. Bůh způsobí, že něco uvidíte, uslyšíte či nahmatáte, a mozek odpoví nějakým výstupem. Každá událost je výstup, který nastal podle Boží volby. Každý skutek, k němuž dochází, je skutkem Božím.

Taavi: Tak pracuje Jednota života.

Ramesh: Jistě. Ať to nazvete Univerzálním Zákonem, Vědomím, Celkem či Jednotou, lze říci, že každý čin, k němuž dochází, je čin Boží a dochází k němu prostřednictvím nějaké soustavy těla a mysli. Je to tedy součást neosobní činnosti Celku či Vědomí. Dohromady pak všechny činy, které se prostřednictvím soustav těla a mysli v daném okamžiku dějí, vytvářejí "To, co je" v Přítomném Okamžiku.

Pokud opravdu pochopíte a přijmete, že každé konání, k němuž dochází, je konání Boží, dějící se prostřednictvím nějaké soustavy těla a mysli, pak pochopíte, že Boží vůle vzhledem ke konkrétní soustavě těla a mysli je to, co nazývám osudem dané soustavy, nikoli osudem jedince, neboť ve skutečnosti jedinec vůbec neexistuje. To, co existuje, jsou miliardy naprogramovaných počítačů, jejichž prostřednictvím Bůh či Vědomí přivodí ty činy, k nimž má dojít.

Taavi: Dokud se však jedinec cítí jako jedinec, jako ego, pak má pocit: "Chci se tohoto problému zbavit."

Ramesh: Problém vzniká jen tehdy, když daný čin považujete za "svůj" čin. Mysl říká: "Včera nebo předevčerem, či před rokem, jsem učinil to a to a někomu jsem tím ublížil." Máte pocit viny. Máte pocit zklamání, že "vaše" konání nepřineslo výsledky, které byste si "vy" býval přál. Pokud opravdu přijímáte, že nejde o váš čin, pak to musí být konání Boží, neboli činnost Vědomí.

Taavi: Lze to říci i tak, že poněvadž tyto podmíněnosti, ztotožňování se s konáním a proces myšlení trvaly milióny let, jde o velmi silný návyk a je těžké se ho zbavit?

Ramesh: Ano, je to tak. Proč je tak těžké se ho zbavit? Protože se chcete zbavit něčeho, co jste nevytvořil. Kdo vytvořil tuto oddělenost? Kdo vyvolal pocit oddělenosti, který znamená neštěstí? "Vy" jste to nebyl, tak kdo to byl? Tuto oddělenost vytvořil Bůh prostřednictvím toho, co nazýváme Božská hypnóza a co se v hinduismu nazývá mája. Podstata máji spočívá v tom, že si každý z nás myslí, že "on" je oddělený. Každý si myslí, že jde o "jeho" konání. A proto je-li konání úspěšné, cítí pýchu, není-li úspěšné, cítí vinu či zklamání.

Taavi: Mája tedy znamená moc či sílu ztotožnění?

Ramesh: Mája znamená chybné ztotožňování se se soustavou těla a mysli jako oddělenou individualitou. Mája znamená oddělenost. Může-li schopný hypnotizér způsobit, že dva tisíce lidí uvěří, že tu něco je, přestože tu nic není, nebo že tu nic není, přestože tu něco je, bylo by snad nemožné, aby Božský Hypnotizér vyvolal v každém člověku pocit odděleného jedince? A když Bůh tuto hypnózu vytvořil, pak mám za to, že zase jenom Bůh může tuto hypnózu odstranit.

Taavi: Jsme tedy pod vlivem Božské hypnózy a věřím tomu, že se všichni ti, kteří hledají pravdu, upřímně modlí: "Prosím, zbav mne této hypnózy, neboť přináší tolik problémů."

Ramesh: To je jediné, co lze dělat. Modlit se, aby nás Bůh této hypnózy zbavil. Hledající to však nedělá. Hledající říká: "Zbavím se této hypnózy sádhanou. Budu-li praktikovat danou sádhanu, hypnóza zmizí." Já však říkám, že ač provádíte sádhanu, hypnóza nezmizí, dokud není Boží vůlí, aby zmizela. Proč je tomu tak, že jen jediný z tisíců hledajících hledá odstranění hypnózy? Ostatní tisíce hledají něco jiného: peníze, moc, "takzvané" štěstí, světské statky, světské radosti.

Taavi: Chápu to tak, že utrpení a pravděpodobně Boží milost postupně způsobí to, že se závoj poodhrne a člověk začne hledat konečné odstranění hypnózy.

Ramesh: Z tisíců lidí pouze jediný hledá osvobození z máji. Jiní jsou šťastni nebo nešťastni ve svém ztotožňování, v této hypnóze.

Taavi: Je to milost.

Ramesh: Zcela správně. I hledání, jak tuto hypnózu odstranit, je Boží milost. Není to tedy "vaše" chtění či přání. Kdo je potom tím skutečným hledajícím? Je to Taavi? Nebo se hledání děje prostřednictvím soustavy těla a mysli, jíž bylo dáno jméno Taavi?

Taavi: Mám za to, že by se hledání nezastavilo, ani kdybych se tak rozhodl. Pokračovalo by dál. Já ho zastavit nemohu.

Ramesh: Zcela správně. A proč hledání začalo zrovna v této soustavě těla a mysli a ne v tisíci jiných?

Taavi: Je to milost.

Ramesh: To ano, ale proč přišla milost právě prostřednictvím této soustavy těla a mysli?

Taavi: Jak to mohu vědět?

Ramesh: Díky pochopení víte, že aby prostřednictvím této soustavy těla a mysli došlo k hledání, musel ji Bůh vhodně naprogramovat. Stvoří-li Bůh soustavu těla a mysli, která je naprogramována tak, aby usilovala pouze o peníze, bude tato soustava usilovat o peníze. Nemá smysl říkat: "On hledá jen peníze. A já hledám osvícení."

V okamžiku, kdy si ego čili jedinec pomyslí, že hledá osvícení, že "on" je hledající, staví se vědomě či nevědomě výše než ten, kdo hledá jen peníze. Tím se ego jenom posiluje! A kdy přestává být posilováno? Když pochopíte, že žádný hledající, který hledá osvícení, neexistuje. Hledání se děje jakožto milost prostřednictvím soustavy těla a mysli, kterou Bůh naprogramoval tak, aby k tomuto hledání došlo. Jak potom může Taavi říkat: "Chci proces hledání urychlit!"? Proces bude probíhat přesně podle Boží vůle.

Taavi: Touha proces urychlit je též součástí naprogramování.

Ramesh: Zcela správně. Avšak ne pouze součástí naprogramování, ale i součástí oddělenosti, jež je Božskou hypnózou. Právě tato hypnóza vytváří jedince a jeho chtění proces urychlit.

Taavi: Ale to je docela přirozené, neboť tato Božská hypnóza je dost bolestná. Je tedy přirozené, že se jedinec, který se jako jedinec vnímá, chce této hypnózy zbavit.

Ramesh: Ano, chcete se zbavit hypnózy. Někdo jiný chce peníze, další zase moc. Kde je jaký rozdíl? Žádný kvalitativní rozdíl v tom není. Je tu jedinec a je tu přání. Pokud se dotyčný pokládá za hledajícího, je jedno, zda si přeje peníze, moc nebo osvícení.

Má hlavní myšlenka, Taavi, spočívá v tom, že pokud skutečně pochopíte, že tu není žádný hledající, který by hledal osvícení, ale že hledání se prostě děje, pak přijde i pochopení toho, že jelikož "vy" jste s hledáním nezačal, nemáte nad ním žádnou moc. Je to tak? Hledání si půjde svou vlastní cestou. Pak ovšem nebudete jen sedět či relaxovat a říkat si: "V pořádku, hledání si jde svou vlastní cestou podle Boží vůle." Jakmile hledání necháte jít svou vlastní cestou, pak tu nebude utrpení!

Taavi: Zdá se, že nás to přivádí k tomu, přijmout hledání jako zcela přirozený proces.

Ramesh: Správně. Hledání je přirozený proces a nepřirozeným ho dělá Taavi, když tvrdí, že "on" je hledající.

Taavi: Souhlasím, že tento Taavi je velmi nepřirozenou entitou, a že ať se ego snaží o cokoli, přináší to jen problémy.

Ramesh: Přináší to problémy. A jak tyto problémy mohou zmizet? Problémy zmizí pouze tehdy, když hledající pochopí, že "on" není hledající. Hledání je neosobní proces Boží vůle.

Taavi: Zdá se to nepochopitelné. Myslím tím to, že ego, čili "já", toho nemůže vlastním úsilím dosáhnout.

Ramesh: Čeho nemůže dosáhnout, Taavi? Co je předmětem hledání?

Taavi: Jasnost. Stav, kdy ustanou problémy vytvářené myslí.

Ramesh: A kdy ustanou, Taavi? Ustanou tehdy, až dojde k naprostému přijetí, k absolutnímu pochopení toho, že Taavi jakožto hledající opravdu neexistuje. Hledání je neosobní proces. Hledající zmizí jen tehdy, je-li toto přijato. Utrpení ustane pouze tehdy, když zmizí hledající, přičemž zmizení hledajícího nemá hledající ve svých rukách.

Taavi: Pokud jsem to správně pochopil, zdá se, že jde o mentální proces, kde je již určité pochopení toho, že člověk není osoba, ale v jistých okamžicích přijdou silnější podněty a ego se vrátí zpět, což situaci značně ztěžuje.

Ramesh: Jistě. Ale když k tomu dojde, co udělá Taavi? Taavi opět přijme to, že on ego nevytvořil. Ego bylo vytvořeno Bohem. A jestliže ego stále vyskakuje a Taavi vidí, že to nemá pod kontrolou, proč je nešťastný? Protože si myslí, že by "on" měl být schopen něco s tím dělat! Ale pokud Taavi skutečně pochopí, že vyskakování ega je součástí přirozeného procesu, pak to nechá být a nechá ego přicházet.

Taavi: Zdá se to jako nevyhnutelné. Člověk nezabrání tomu, aby se ego znovu objevilo. Jestliže někdo řekne: "Ty jsi ale hloupý", nebo "Ukradl jsi moje peníze!", ohradím se: "Ne! To jsem nebyl já!", a ego je tady.

Ramesh: Zcela správně. Řešením je, přijmout ego jako součást přirozeného procesu. Odkud se bere utrpení, Taavi? Utrpení vzniká z "vaší" snahy mít "své" ego pod kontrolou. Pokud však ego přijmete, místo abyste s ním bojovali, pak je to něco úplně jiného. Většina učení vám říká, že máte s egem bojovat, že máte ego zabít. Má hlavní myšlenka spočívá v tom, že "vy" egem jste! Jak byste mohl ego zabít? Jediné, co můžete udělat, je přijmout ego, které tady je. Je tady, neboť ho Bůh vytvořil, a jen Bůh ho zase může odstranit.

Přijmete-li ego, pak odevzdáváte sami sebe té Moci, která ego stvořila. A odevzdáte-li se této Moci, co tím ve skutečnosti odevzdáváte, Taavi? Odevzdáváte samotné ego! Jakmile se odevzdáte Moci, která vším vládne, co si pak řeknete? Řeknete si: "Dobrá, dělej, co chceš, Bože. Je to Tvoje moc a Tvoje vůle. Chceš-li, aby se ego vracelo, ať se tedy vrací. Nebudu s ním bojovat."

Konečným pochopením je přijetí, úplné přijetí či úplné odevzdání, je to totéž. Přijmete, že nic není ve "vaší" moci, že žádný Taavi ve skutečnosti neexistuje. Taavi je pouze jméno dané soustavě těla a mysli. V tom spočívá pochopení. Dokud však pochopení nebude úplné, ego bude dotírat a vracet se znovu a znovu. Ať se tedy vrací.

Taavi: Je pravda, že člověk návratu ega nezabrání. Jestli tomu rozumím, tak ego znamená právě tu energii, která se neustále vrací zpátky.

Ramesh: Neustále se vrací, neboť je to vůle Boží a osud dané soustavy těla a mysli.

Taavi: V rukách Božích je tedy i proces odevzdání či přijetí sebe sama.

Ramesh: To je správné pochopení. Hodně vás to postrčí kupředu, když pochopíte, že i toto přijetí, i toto odevzdání, nastane jen tehdy, když Bůh bude chtít, aby nastalo. Povzbuzením v tomto stavu bezmoci a beznaděje je to, že dokud se daná soustava těla a mysli považuje za jedince, může se utěšovat tím, že z tisíce je jedinou, která hledá osvícení. Rámana Maharši při této příležitosti mluvil o tom, že vaše hlava je již v tygří tlamě. Pro domnělého jedince, jenž si o sobě myslí, že je jedinec, je to určitým povzbuzením. Výrok Rámany Maharšiho říká toto: Neztrácejte odvahu, vaše hlava je již v tygří tlamě. Jste jedním z mála vyvolených, jejichž prostřednictvím se děje hledání. Nechte hledání dále probíhat. Nechte ho jít svou vlastní cestou. Nedělejte si s ním starosti.

Taavi: Tento proces by měl být přirozený, nepřirozeným ho dělá ego.

Ramesh: Ano. I vyskakování ega je přirozený proces. A jestliže přijmete i ego, je to velká věc. Když nepovažujete za nezbytné s egem bojovat, je to, co se týče pochopení, velký krok kupředu. Jak vám toto učení může pomoci v životě? Základem učení je, že se neděje nic, co není vůlí Boží, neboli neosobní činností Vědomí.

Taavi: To tedy znamená, že se prožívání života stane přirozeným a že Bůh povede tento proces ke zdárnému konci.

Ramesh: A jak to ovlivní váš život? Život se velice zjednoduší, když si řeknete, že nad ničím nemáte žádnou moc. Žádný čin, k němuž dojde, není čin Taaviho. Každý skutek, který nastane, je skutek Boží, který se děje prostřednictvím soustavy těla a mysli pojmenované Taavi. Jakmile toto přijmete, zbavíte se pocitu viny. Stane-li se něco, co druhému ublíží, neříkám, že se mu nebudete snažit pomoci. Pokusíte se pomoci, ale bez pocitu viny. A dojde-li k tomu, že se vše v dobré obrátí, pak u Taaviho nevznikne pocit pýchy, neboť bude vědět, že to nebyla "jeho" zásluha. Může tu být pocit uspokojení. Jistě, proč ne? Ale nemůže tu být pocit pýchy. Tedy žádné pocity viny, zklamání či pýchy.

A ještě důležitější, Taavi, je to, že pokud pochopíte, že nic, co se prostřednictvím dané soustavy těla a mysli děje, není Taaviho konání, pak také pochopíte, že to, co se děje prostřednictvím jiné soustavy, není zase její konání. Někdo jiný si tedy může myslet, že vám ublížil, ale vy víte, že daný skutek by se nestal, kdyby to nebyla vůle Boží. Pokud vám tedy něco ublížilo, není to proto, že by vám chtěla ublížit jiná soustava těla a mysli, ale proto, že je to součástí vašeho osudu. Byl jste předurčen k tomu, cítit se ublížen, a proto se tak stalo.

Taavi: Dovolte mi otázku, jak je to s rozhodováním a morálkou. Určitou spornou otázkou je to, zda je součástí naprogramování, když se člověk po vědomé úvaze rozhodne udělat to nebo ono. Člověk si přirozeně myslí, že taková morální volba je součástí jeho duchovního vybavení. Jak to s tím je?

Ramesh: Řeknu vám to. Myslím, že tutéž otázku měl včera Hope. (Obrací se na návštěvníka jménem Hope:) Máte svůj papír s poznámkami?

Hope: Ano, ale myslím, že znám odpověď.

Ramesh: (Směje se.) Ano. Ale dovolte nám vyslechnout si vaši otázku.

Hope: Dobrá. Otázka zněla: "Vzdám-li se odpovědnosti, lze považovat za mé naprogramování, když odpovědnost znovu převezmu?"

Ramesh: Vidíte, máme tu otázku "odpovědnosti" a vy zase mluvíte o "morálce". Zkráceně to lze vyjádřit takto: "Jestliže nemám nad ničím moc, jak mohu být zodpovědný? A jestliže se nedržím odpovědnosti, znamená to, že jednám nezodpovědně? Mám jednat nezodpovědně?" Odpověď je taková, že "vy" nejednáte ani zodpovědně, ani nezodpovědně. Cokoli se děje, děje se podle Boží vůle. Zbývá však otázka, jak je tomu v praxi.

Taavi: Je tu ale možnost mylného pochopení. Člověk se začne řídit svými hlubšími instinkty a bude říkat, že to je přirozené, že to je vůle Boží.

Ramesh: Zcela správně. Zkuste se tedy svými základními instinkty řídit. Má hlavní myšlenka spočívá v tom, Taavi, že Bůh si přeje, abyste chtěl následovat své hlubší instinkty. To, co chcete dělat, je přesně to, co si přeje Bůh, abyste dělat chtěl. K čemu však dochází? Jak často přijde opravdu to, co chcete? Někdy se přihodí to, co chcete, a někdy to, co nechcete. A ať se děje cokoli, je to vůle Boží. Jestliže se stalo to, co jste si přáli, pak se to stalo ne proto, že jste si to přáli, ale proto, že to bylo ve shodě s Boží vůlí! Pokud se vaše přání s Boží vůlí neshoduje, pak k tomu, co si přejete, nedojde. I když zkusíte následovat své hlubší instinkty, tak to, co se stát nemá, se nestane.

Taavi: To je pravda.

Ramesh: Vaší otázkou tedy je: "Co mám dělat? Jak mám žít svůj život?" Odpověď je zcela prostá, Taavi. Dělejte to, co podle vašich měřítek etiky, morálky či odpovědnosti dělat máte.

Taavi: Řekněme, že nějaký silný kuřák bude chtít přestat kouřit. I když ho jeho návyk nutí pokračovat, on ví, že by bylo dobré, zkusit to překonat a kouření zanechat.

Ramesh: A já říkám: Co mu brání, aby to zkusil? Má-li to zkusit, je to osud dané soustavy těla a mysli. Nemá-li to zkusit, pak se tak nestane. Deset kuřáků se rozhodne s kouřením přestat. Kolik se jich ale doopravdy pokusí a kolik ne, to záleží na jejich osudech. A kdo z těch, kteří se pokusí, uspěje či neuspěje, to záleží opět na osudech daných soustav těla a mysli.

Kolega z banky, s kterým jsme v práci sedávali vedle sebe, byl těžký kuřák. Jednou řekl: "Rameshi, od zítřka nebudu kouřit." Měl ještě krabičku dvaceti cigaret. Cigarety dokouřil, krabičku zmačkal, hodil do starého papíru a řekl: "Nebudu už kouřit." A nekouřil. O totéž se ale někteří kuřáci pokoušejí léta. Americký humorista Mark Twain říkal: "Přestat s kouřením je snadné. Já jsem to udělal už mnohokrát."

Bruce: A co modlitba?

Ramesh: Modlitba obyčejného člověka je ve skutečnosti žebráním. Když vaše auto zastaví na křižovatce na červenou a přijdou k vám dva žebráci, rozhodujete se, zda jim něco dáte. Říkám-li, že se rozhodujete, znamená to, že dojde k přemýšlení. Vědci říkají, že myšlenka přichází zlomek sekundy před tím, než si mozek řekne, že je to "jeho" myšlenka. Uvažujete: "Toto je silný muž, mohl by pracovat, nic mu nedám." V případě druhého žebráka přijde myšlenka: "Je to starý muž a pomoc opravdu potřebuje." Rozhodnete se, že mu něco dáte. Strčíte ruku do kapsy a v okamžiku, kdy vytahujete peněženku, blikne zelená a auto se rozjede. Dostat peníze tedy nebylo osudem ani jednoho z žebráků. To, jestli žebrák peníze dostane nebo ne, nezáleží na tom, jak jste se "vy" rozhodl, ale na tom, zda je jejich osudem peníze dostat nebo nedostat. Může nastat případ, že žebrák přijde, vy se rozhodnete mu vyhovět, vytáhnete peněženku a máte dost času mu peníze dát. V těchto třech případech to bylo tedy tak, že osudem dvou žebráků bylo peníze nedostat a osudem třetího peníze dostat. Zda žebrák peníze dostane, záleží na jeho osudu.

To, jestli Bůh vaši modlitbu vyslyší nebo ne, záleží na vašem osudu. Vytvořili jsme si Boha jako koncept, neboť je mnohem mocnější než my. Nejsme schopni dostat to, co chceme, proto se modlíme k Bohu. Říkám: "Modlete se, jak můžete, ale nečekejte, že vaše modlitba bude vyslyšena."

Bruce: Není snad modlitba součástí máji?

Ramesh: Zajisté.

Singh: Říkal jste však, že modlení je to jediné, co lze dělat, abychom dosáhli osvícení.

Ramesh: To ne! Říkám, že modlení je to jediné, co může nastat. Cítíte-li se bezmocně: "Nic není v mé moci. Co mám dělat?", pak se modlete a doufejte, že ona Moc něco přivodí rychleji. Nemůžete to ovlivnit. Ale samotná skutečnost, že se modlíte k Bohu o urychlení procesu, znamená, že přijímáte, že to není ve vašich rukách. A to, že přijímáte, že to není ve vaší moci, je velikým krokem kupředu. Skutečnou modlitbou je taková modlitba, při níž není "nikdo", kdo by se modlil. Pravou modlitbou je vděčnost. Přijde myšlenka: "Vzhledem k tomu, co vše se ve světě děje, jsem na tom velmi dobře." Objeví se pocit vděčnosti. A to je potom ryzí modlitba, modlitba, v níž není nikdo, kdo by se za něco modlil.

Sydney: Je-li tu touha k něčemu se modlit, je dobré soustředit se na Vědomí či Zdroj, v projevení potom na něco takového jako guru či Božské zjevení. Je to tak?

Ramesh: Zajisté! Tím mám na mysli, že pokud je pro vás modlitba snazší, soustředíte-li se na něco, co vám Zdroj či Vědomí představuje, proč ne?! Zdá-li se vám Zdroj příliš neosobní, soustřeďte se na Rámanu Maharšiho, Ježíše Krista, Marii, Buddhu, Krišnu, Kuan Jin či kohokoli jiného.

Bruce: Rameshi, mohl byste říci něco o Gajátrí mantře?

Ramesh: Je to mantra a každá posvátná mantra má mít určitou sílu, určitou energii. Podstatné je, že mantra uvolní určitou energii a zda tato energie vyvolá to, co se očekává, to záleží na osudu dané soustavy těla a mysli.

Taavi: Hledá Bůh skrze mne Sám Sebe?

Ramesh: Bůh Sám Sebe hledá prostřednictvím soustavy těla a mysli, nikoli prostřednictvím "vás", ne prostřednictvím Taaviho! Taaviho se to netýká. Nechte hledání jít svou cestou. Zaujme-li hledající tento postoj a nechá jít hledání svou cestou, pak na tom všem bude záležet stále méně a méně.

Taavi: Myslím, že to znamená, že pokud již hledání díky vůli Boží začalo, pak z Boží vůle bude pokračovat až do svého konce.

Ramesh: Správně. A půjde to svým vlastním tempem a svým vlastním způsobem. Čím hlouběji to přijmete, tím více hledající ustoupí do pozadí a hledání se urychlí. Neboť překážkou je hledající jakožto jedinec. Konečné přijetí tedy spočívá v tom, že je tu hledání, ale není tu hledající.

Taavi: Je hezké, že říkáte, že existuje překážka bránící v hledání.

Ramesh: Ano. Právě hledající je překážkou.

Taavi: K tomu, aby docházelo k hledání.

Ramesh: Víte, hledání začíná tím, že hledající hledá osvícení, a to proto, aby získal štěstí či klid, prostě aby něco získal. A hledání zmizí, jakmile pochopíte, že tu ve skutečnosti žádný hledající není. Hledající se sám sebe vzdá, a potom může dojít k osvícení. Pokud hledající dojde k závěru, že to opravdu není v "jeho" rukách, proč by si potom "on" s tím dělal starosti?

Taavi: Tudíž je tu hledající, který nezúčastněně pozoruje hledání?

Ramesh: Jaký hledající? Jedinec? Ne!

Taavi: Ale zdá se, že je tu uvědomění.

Ramesh: Ano. Čím více hledající ustupuje do pozadí, tím větší je uvědomění si neosobního hledání.

Bruce: Mohou různé rituály a podobné věci pomoci hledajícímu dostat se rychleji . . .

Ramesh: Podívejte, některá soustava těla a mysli se rituály zabývá a jiná nikoli. Proč se tím někdo zabývá? Protože je osudem dané soustavy, že si má při tomto hledání projít fází rituálů!

Bruce: Není to tedy pro každého.

Ramesh: Není to pro každého. Je-li soustava těla a mysli naprogramována pro cestu bhakti, oddanosti, pak učení džňány, čili cesta poznání, bude pro tuto soustavu jen těžko přijatelná. Může to být i tak, že daná soustava těla a mysli je naprogramována pro obojí. Soustava těla a mysli může být naprogramována i tak, že je tu touha jak po duchovnu, tak po penězích! Co se týče naprogramování, jedno nevylučuje druhé. Jediné, co můžeme dělat, je přijímat vše, co se děje, jako Boží vůli. Pokud vás tedy Bůh pošle tam, kde je bhakti, přijměte to. Pak se může objevit myšlenka, to jest Bůh pošle myšlenku: "Už to stačilo a nyní půjdeš zase jinam." A soustava těla a mysli jde jinam.

Linda: Přemýšlel jste někdy nebo slyšel jste o kolektivním hledání?

Ramesh: Zajisté. Slyšeli jste o Maháriši Mahéš Jógim? Je poměrně známý.

Linda: Ach! "TM", že ano!

Ramesh: Ach! "TM"! Ano! (Směje se.) Když se má dcera před několika lety zabývala Transcendentální Meditací, bylo jejímu synovi šest let. Tehdy mu říkala: "Budu teď dělat svoji ´TM´. Dvacet minut mě nevyrušuj. Ať mě nikdo dvacet minut nevyrušuje." Syn pak povídal mé ženě: "Maminka cvičí ´TM´. Víš, co to znamená ´TM´?" - "Ne", odpověděla moje žena. A on řekl: "Znamená to ´Twenty Minutes´ (´Dvacet Minut´)". (Všichni se smějí.)

Maháriši vyzkoušel experiment. Měl, myslím, dva tisíce lidí, kteří praktikovali "TM" pravidelně dvakrát denně po dobu tří měsíců na malé ploše kdesi ve Spojených Státech. Policejní zpráva z té doby uvádí, že míra zločinnosti bez zjevných důvodů podstatně poklesla. Něco se tedy stalo!

Linda: To, o čem mluvím, není tichá meditace. Mluvím o rozhovoru ve skupině lidí, kteří praktikují hledání prostřednictvím dotazování.

Ramesh: Samozřejmě! V prvním případě je tu energie vytvořená meditací, ve druhém případě energie vytvořená rozhovorem. Pokaždé jde o energii pracující skupinově. Kolektivní energie vždy něco vytváří.

Singh: S tím asi nemám žádné zkušenosti. Co se týče třeba zážitku, tak jak říkáte, není tu nikdo, kdo by prožíval, ale je tu pouze zážitek.

Ramesh: Zajisté. Samozřejmě.

Singh: Tomu nerozumím. Vy, soustava těla a mysli, která je Rameshem, zakouší zážitek, který přichází zvnějšku.

Ramesh: Ano. Přijde zážitek, může se objevit strach, vděčnost, soucítění či spokojenost. Spokojenost je zážitek! To, co se objeví, je reakcí mozku na nějakou vnější událost. Něco jíte, co podle vašeho naprogramování máte rád, a je tu spokojenost, je tu zážitek!

Singh: Aniž by tu byl ten, kdo je spokojen, kdo cítí uspokojení.

Ramesh: Je to tak. Proto říkám, že přijde zlost, ale není tu nikdo, kdo by se zlobil, objeví se vděčnost, ale není tu nikdo, kdo by byl vděčný, vznikne soucítění, ale není tu nikdo, kdo by byl soucitný, vyvstane strach, ale není tu nikdo, kdo by se bál.

Singh: Myslím, že to sice mohu prohlašovat, ale jak se přesvědčím, že tu opravdu nikdo není?

Ramesh: Nemůžete se přesvědčit! Dokud se vám to nestane. Když se vám to stane, pak to pochopíte.

Singh: Možná by pomohlo, kdyby si člověk neustále říkal. "Není tu nikdo, kdo doopravdy zakouší; to vše se pouze děje."

Ramesh: Jakákoli zkušenost, ať je to velká hrůza nebo velká extáze, je v okamžiku, kdy k ní dochází, bez zakusitele. Každá zkušenost je zkušeností neosobní. Osobní zakusitel přijde až později a říká: "´Já´ jsem měl ale hroznou zkušenost", nebo "´Já´ jsem měl ale krásný zážitek."

Singh: Dochází-li k zakoušení, je osobnost mimo hru, podobně jako trávené jídlo.

Ramesh: Je to tak. Správně. Osobnost říká: "´Já´ jsem měl výborné jídlo." Ale takhle to není. Zážitek se prostě přihodí. Proto je mudrc považován za mahá bhógina, neboli "největšího zakusitele". Mudrc jí jídlo a je tu velké uspokojení. Proč je mudrc největším zakusitelem? Protože neporovnává toto uspokojení s tím, co zakusil někdy dříve, ani se nezajímá o to: "Kdy zase budu mít takové jídlo, jako je tohle?" Pokud se nestará o budoucnost, je zážitek přímý, bezprostřední. Proto je mudrc nazýván mahá bhógin, neboť tu není žádný individuální zakusitel. Je též zván mahá tjágin, neboli ten, kdo odevzdává, "největší odříkatel", neboť tu není nikdo, kdo by se něčeho vzdával. Je tu pouze odevzdání.

Singh: Spekulativní mysl to nepřemílá.

Ramesh: Spekulativní mysl do toho není zapletena. Zcela správně.

Bruce: Rameshi, mám dotaz týkající se pojmu osud. Když mluvíte o osudu, jedná se o osud soustavy těla a mysli?

Ramesh: Ano. Jistě!

Singh: Je v tom zahrnut taky osud ega, nebo je tu nějaká podobnost s osudem ega?

Ramesh: Ne. Ego s tím nemá co dělat. Je to osud soustavy těla a mysli. Osud se vždy týká soustavy těla a mysli. Ego prostě neexistuje! Ego nemá osud.

Bruce: A soustava těla a mysli existuje?

Ramesh: Soustava těla a mysli existuje jakožto součást projeveného světa jevů.

Singh: Co je to ego?

Ramesh: Ego je Božská hypnóza. Ego, které se považuje za něco odděleného, je Božská hypnóza. Božská hypnóza vytváří oddělenost a touto odděleností je ego, ztotožnění se se soustavou těla a mysli jakožto odděleným jedincem. Jakmile je ego pryč, je pryč i hypnóza. A kdo může odstranit hypnózu? Hypnózu může odstranit jenom Síla, která hypnózu vytvořila.

Singh: Mysl znamená souhrn myšlenek.

Ramesh: Rámana Maharši řekl: "Mysl je souhrn myšlenek." Řekl to v tamilštině. Pojmy, které používám já, a které se lidem zdají velmi užitečné pro pochopení, jsou "pracovní mysl" a "spekulativní mysl". Spekulativní mysl je soubor myšlenek a toho, čemu říkám horizontální myšlení. Rámana Maharši mluvil o "souhrnu myšlenek". V obou případech jde o zapletenost. Horizontální myšlení znamená zapletenost.

Brendan: Ale Rameshi, Nisargadatta Mahárádž řekl: "Mysl je obsah Vědomí."

Ramesh: Ano. Tím je řečeno, že Vědomí je zdroj mysli. Jak vzniká mysl? Jak vzniká myšlení? Myšlení vzniká jen tehdy, jste-li vědomí.

Brendan: Jak se liší ego od mysli?

Ramesh: To se neliší, je to totéž. Spekulativní mysl a ego je jedno a totéž. Jsou to synonyma.

Brendan: Proč potom ego nemá osud? Soustava těla a mysli je jen mechanická . . .

Ramesh: Ano. Cokoli se s danou soustavou těla a mysli děje, je její osud. Ať se soustavě těla a mysli přihodí v životě cokoli, přihodí se to pouze soustavě těla a mysli, nikoli egu. Avšak ego si díky Božské hypnóze myslí: "To se děje mně."

Brendan: Měl jsem za to, že jste říkal, že mysl a ego jsou synonyma.

Ramesh: Ano! Spekulativní mysl a ego je jedno a totéž.

Brendan: Když mluvíte o soustavě těla a mysli, zahrnuje to mysl.

Ramesh: Ne! Soustava těla a mysli, a potom mysl, to je dvojí. U obyčejného člověka jde o pracovní mysl spolu se spekulativní myslí, v případě mudrce jde jenom o pracovní mysl.

Singh: Je soustava těla a mysli něco jako program v počítači, který produkuje myšlení?

Ramesh: Myšlení probíhá podle toho, jak je daná soustava těla a mysli naprogramována. V soustavě těla a mysli se jako vstupní informace od Boha objeví myšlenka. Proč taková myšlenka přijde? Protože jakožto vstupní informace má vyvolat výstup. Rovnice E=mc2 tu byla vždycky, ale pouze soustava těla a mysli zvaná Einstein byla naprogramována tak, že ji tato myšlenka napadla a rovnice mohla být odhalena.

Brendan: Když používáte pojem "soustava těla a mysli", nemíníte tím tedy mysl?

Ramesh: Pojem "soustava těla a mysli" znamená v případě obyčejného člověka tělo plus jak pracovní, tak i spekulativní mysl, zatímco v případě mudrce tělo plus pouze pracovní mysl.

Taavi: Neznamená to, že osud, tedy to, co se děje soustavě těla a mysli, je faktické, zatímco to, co se děje egu, je fiktivní?

Ramesh: Správně, Taavi, neboť ego je jen smyšlenka, fikce! Co v životě přijde, to se přihodí pouze soustavě těla a mysli. Je to soustava těla a mysli, které se daří nebo nedaří. Přihodí se nějaký čin a je nazván zdařilým nebo nezdařilým.

Singh: A není i toto fikce? Není tělo také jen smyšlenka?

Ramesh: Co tím myslíte, že tělo je také smyšlenka?

Singh: Myslím to tak, že neexistuje.

Ramesh: Jestliže neexistuje, kdo tu potom hovoří?

Singh: Je to mája.

Ramesh: Ano. Mája stvořila tuto soustavu těla a mysli. Tělo je součástí projevení. Pokud doopravdy přijmete, že celé projevení je iluzorní, potom je tělo též iluzorní. A je-li iluzorní, kdo tu hovoří? Pokud doopravdy přijmete, že celé projevení je iluzorní, pak tu nemohou být žádné otázky.

Singh: To je pravda.

Taavi: Velmi krásně jste vyjádřil, že ego vlastně nemá s hledáním pravdy co dělat, a že neexistuje nic, co by ego mohlo dělat. Řekl jste též, že jde o Boží milost. Ale vypadá to také tak, že Boží milost přichází prostřednictvím guruů.

Ramesh: Guru slouží v rámci projeveného světa jen jako mechanismus k tomu, aby to nastalo. Aby mohla přijít milost, slouží guru jako nástroj.

Taavi: Být v přítomnosti gurua či světce je tedy dobré k tomu, aby nastalo hledání.

Ramesh: Aby hledání postupovalo. Když se s hledáním začíná, není guru nezbytný. Guru je nutným mechanismem k tomu, aby hledání postupovalo. A zda máte gurua, nebo vhodného gurua, to závisí na osudu vaší soustavy těla a mysli. Je-li osudem, aby bylo hledání zdlouhavé, pak vás to zavede nejprve k provádění rituálů, poté někam jinam, na třetím místě se dozvíte, co byste měl a co neměl dělat, a když pokročíte dále a vaše poznání se prohloubí, zjistíte, že "tohle nemůže být to, co hledám". Ale vaším osudem může být i to, že se na konečné místo dostanete přímo. Někdo sem přichází po dvacetiletém hledání, zatímco jiný sem přichází rovnou.

Taavi: Zdá se, že hledání nebo otvírání se je v přítomnosti gurua velmi přirozené.

Ramesh: Taková je tradiční východní představa. Je to však stále jen představa, koncept. Ale to, k čemu dochází, je kolektivní záležitost, jak o ní mluvila Linda. Je to součást fenoménovosti. Milost gurua je tedy stále ještě součást projeveného světa jevů. Je to součást procesu, součást činnosti Energie. Východní tradice to vyjádří tak, že aby hledání podstatně pokročilo, jsou guru a jeho milost nezbytné. A zda to nastane, nebo nenastane, to opět závisí na osudu dané soustavy těla a mysli.

Singh: Ale i když sem přijdeme, nijak neovlivníme to, co tu získáme.

Ramesh: Jistěže ne! Ani to, že sem přijdete, ani to, co z toho budete mít, není ve vaší moci. Bylo vaším osudem sem přijít a vaším osudem je i to, co tu získáte.

Henry: Rameshi, reálné fyzické projevení by někdo nazval jako "mozek a tělo", vy však používáte širší pojem "mysl a tělo". Mysl je však více než pouhý mozek.

Ramesh: U obyčejného člověka je tu jak pracovní, tak spekulativní mysl. U mudrce přetrvává pracovní mysl.

Henry: Ale to je víc než mozek.

Ramesh: To záleží na interpretaci.

Bruce: Rameshi, až odsud odjedeme, možná potkáme někoho, kdo by se chtěl o našich zkušenostech něco dozvědět, ale komu by jisté věci mohly dělat problémy. Rád bych věděl, zda existuje vhodný způsob, jak toto poznání sdílet s ostatními. Jak můžeme lidem něco povědět, aniž bychom je vyděsili? Nemohu přece k někomu přijít a říkat mu: "Ty jsi jen zdání, kamaráde!"

Ramesh: (Směje se.) Hlavní myšlenka spočívá v tom, že pokud k rozhovoru dojde, ať dojde, nicméně výsledek bude stejně záviset na osudu posluchače! Lidé se mě někdy ptají: "Mám o tom někomu povídat?" Moje odpověď je: "Nikomu nic nepovídejte, ale pokud se povídání přihodí, ať se tak děje." Pokud chcete "vy" s někým mluvit, pak je tu "já", které to chce. Avšak to, zda k rozhovoru dojde či nikoli, není ve vašich rukách.

Singh: Jak je tomu se svobodnou vůlí?

Ramesh: Základem tohoto učení je, že žádnou svobodnou vůli nemáte. Vše, co se děje, je součástí Boží vůle, která přichází prostřednictvím dané soustavy těla a mysli. Pokud neexistuje žádný "váš" čin, jak by mohla existovat "vaše" svoboda? Moje hlavní myšlenka spočívá v tom, že lidská bytost nemá ve skutečnosti žádnou svobodnou vůli. Je tomu tak, že nepřevládá ani vůle "vaše", ani vůle někoho jiného, nebo nějaké jiné síly. Nebo snad ze zkušenosti víte, že "svoji" vůli vždycky můžete prosadit?

Bruce: Ne.

Singh: Neexistují také nějaké jiné síly, síly zla?

Ramesh: Jistě. Život, jak ho známe, je neustále poznamenán protiklady, dobrem a zlem.

Bruce: Máme možnost volby mezi zlým a dobrým?

Ramesh: "Vy" nikoli. V tom spočívá moje hlavní myšlenka. Podívejte se, existovala soustava těla a mysli naprogramovaná ke konání samých dobrých skutků, Matka Tereza. A existuje i jiná, psychopatická soustava, která si však to, že se stane psychopatem, nevybrala. Jejím prostřednictvím se dějou zase samé zlé skutky. A aby to vše nastalo, musela tatáž Síla stvořit jak soustavu těla a mysli Matky Terezy, tak i soustavu psychopata!

Bruce: Rozdíl mezi nimi je pouze v mysli.

Ramesh: Správně.

Singh: Rameshi, a jak je to s učením buddhismu o osmidílné stezce, správném úsilí a podobných věcech? Jak je to s úsilím?

Ramesh: Úsilí přijde, pokud je předurčeno, že přijít má, a nepřijde, pokud přijít nemá.

Bruce: A jak je to s osmidílnou stezkou, cvičením a dalšími věcmi?

Ramesh: Nemám ponětí. Nejsem buddhista. Buddhismus je učení. Pokud se k němu někdo dostane, znamená to, že je osudem dané soustavy těla a mysli touto cestou projít. A někdo v ní i uvízne.

Bob: A je to zase jiný koncept.

Ramesh: Máte úplnou pravdu, Bobe!

Bruce: Když vás však poslouchám, Rameshi, pak mi osmidílná stezka a podobné věci připadají jako žvást.

Ramesh: Však to všechno taky žvást je. Nechte to být a nezabývejte se tím!

Taavi: Ale není tomu tak, že pro některou soustavu těla a mysli může být tato stezka na cestě k osvobození to nejlepší?

Ramesh: Zajisté. Jak řekl Rámana Maharši: "Dojít na vrchol hory lze různými cestami." Můžete kráčet, ale řekne-li vám někdo, že získáte více zásluh, budete-li se plazit, pak se můžete plazit. Můžete jet taky s kravským povozem, můžete jet autem a můžete taky letět vrtulníkem. A nemáte žádnou možnost volby!

John: Poznal jsem, že je velmi užitečné to, co říkal Nisargadatta Mahárádž: "Cokoli, čemu věříte, vás dovede k pravdě."

Ramesh: "Kdo" to může zaručit? Dovede vás to k pravdě, pokud je to váš osud. V první řadě je osudem samotná cesta. A pak je osudem i to, zda vás dovede k cíli.

Taavi: Zdá se, že nás to vede k vnitřnímu tichu.

Ramesh: Správně. Zcela správně.

*****

déha déváčé mandira / áta átmá paraméšvara //
džaši usáta hó sákhara / tasá déháta hó Íšvara //
džasé dudhámadhé lóni / tasá déhi Čakrapáni //
déva déháta déháta / káhó džátá dévaláta //
Tuká mhané múdhadžaná / déva déhi ká paháná //

Tělo je chrámem Vědomí.
Paraméšvara (Vědomí) sídlí v těle, nikoli v "tobě".
Jako sladká šťáva v cukrové třtině
je Íšvara (Vědomí v pohybu) esencí soustavy těla a mysli.
Jako máslo v mléce
je Čakrapáni (Krišna) v těle neustále přítomen.
Bůh sídlí v těle.
Proč chodíš do chrámu, abys Ho spatřil?
Tukárám říká:
Moji drazí hlupáčci, nevidíte,
že Bůh je ve vás neustále přítomen?

*****

džávú déváčijá gává / ghévu tétéči visává //
dévá sángú sukhá dukkhá / déva niváríla bhúka //
ghálu dévásiča bhár / dévá sukháčá ságar //
ráhó džavali dévápáši / átá džadóni pájási //
Tuká mhané ámhi bálé / já déváči ladiválé //

Pojďme tam, kde přebývá Bůh.
Dá nám klid a mír.
Všechno naše štěstí i trápení pochází z Vědomí.
Jen Bůh dovolí zmizet našim touhám
a poskytne klid našemu srdci.
U Jeho nohou se vzdejme ega
a setrvávejme u Boha, jenž je v nás samotných.
Tukárám říká:
My, kdo jsme přijali Jeho vůli,
jsme Jeho nejmilejšími dětmi, zřítelnicemi Jeho očí.

*****

- ↑ -