Ramesh S. Balsekar

Vaše hlava v tygří tlamě

Obraz třetí

*****

Niels Bohr řekl vše, když pravil: "Velká pravda je taková pravda, jejímž protikladem je opět velká pravda." Vedle toho bychom mohli přijmout výrok Alfreda Northa Whiteheada: "Každá pravda je jen polovinou pravdy." Skutečnost je taková, že v rámci světa jevů nic takového jako pravda neexistuje.

*****

Život je trápení, pak přichází smrt a my se stále ptáme proč.

*****

Mudrc se odpoutal od mozku plazů a savců a žije bezprostředně tím, čemu se nyní říká nový mozek - takový, který se neptá proč.

*****

Ines: Zdá se mi, že je to pro mne velmi důležité a má to vliv na můj běžný život.

Ramesh: Zcela správně. Ve skutečnosti je tomu tak, že pokud učení jakéhokoli gurua nemá praktické výsledky v životě, pak nestojí za nic. Je to jen teorie.

Ines: Ano.

Ramesh: Učení má vaše postoje a váš život určitým způsobem ovlivňovat, jinak je bez užitku. Jaké důsledky tedy má toto učení ve vašem životě?

Ines: Má mnoho důsledků a na mnoha . . .

Ramesh: . . .úrovních.

Ines: Na mnoha úrovních.

Ramesh: A jaké jsou to důsledky?

Ines: V minulých týdnech například hledání ustalo a já jsem nahlédla nesmyslnost snahy zbavit se svého ega . . .

Ramesh: Ano.

Ines: Zjistila jsem, jaké mám motivace k tomu, dosáhnout osvícení. Stále je tu ztotožňování, ale nedělám si s tím již problém.

Ramesh: Záleží na tom, co chápete pojmem ego, Ines. Co podle vás znamená ego? Myslíte tím ztotožnění se soustavou těla a mysli?

Ines: Uvažuji o sobě jako o někom.

Ramesh: Ano, vždyť někdo jste. Víte, ztotožňování pokračuje i po osvícení. Právě proto mluvím o Ježíši Kristu, Rámanu Maharšim či o někom jiném. Když je někdo oslovil, pak nějakým způsobem zareagovali. Je to tak?

Ines: Ano.

Ramesh: Když je někdo oslovil jménem . . . To znamená, že tu je ztotožnění se jménem a ztotožnění s tělem. Ztotožnění se jménem a formou tedy pokračuje i po osvícení.

Ines: Hlavní tedy je, že nevzniká představa, že je tu někdo, kdo koná?

Ramesh: Ano. Pokud je tu pocit, že nikdo nekoná, pak tu není žádný jedinec, který by konal.

Ines: Jde tedy o pocit být jako loutka?

Ramesh: Ano, přijmout to, že jsme pouhé loutky.

Ines: A jak jsem vám již řekla, to se v mém případě převádí jinam. Netoužím po tom, cítit se jako loutka. Ale to není to hlavní.

Ramesh: Ano.

Ines: Nyní vím, že tu byly velmi směšné a hloupé motivace, jako třeba mít dobrého otce, který říká: "Dobře děláš!" Ale jsou tu další důsledky vašeho učení. Život se zdá stejný jako předtím, ale zároveň tu je i jiný pohled na něj. Příkladem toho je, že tu s vámi sedím a úhel pohledu se náhle změní. Najednou cítím, že existuje jen toto jediné Vědomí. Nevnímám ho jako objekt, ale je tu jen to Jedno, a celý obraz leží v Něm.

Ramesh: Pouze jediná dějící se událost?

Ines: Ano. Je to jediná dějící se událost. A vy jste totéž co já, objekt ve Vědomí.

Ramesh: Tak to je. A mluvení i naslouchání se děje.

Ines: No, ano.

Ramesh: Je to tak? Mluvení a naslouchání se děje.

Ines: Ano, je to pravda.

Ramesh: A to je to jediné, co se děje.

Ines: Je to velmi zvláštní, neboť toto Vědomí je stále stejné, ale v minulých týdnech přišel velmi zvláštní pocit. Nejsou tu žádné silné emoce. Je to jako . . .

Ramesh: Počkejte chvilku. Řekla jste, že tu nejsou žádné silné emoce?

Ines: Ne. Ano. Na začátku, když jsem sem přišla, byly tu silné . . .

Ramesh: . . . emoce. Ano, ale nyní? I nyní se jistě emoce objevují?

Ines: Ano. Emoce někdy přijdou a pak zase odejdou.

Ramesh: Chápu. Ano.

Ines: Ale není tu . . .

Ramesh: Není tu zapletenost do horizontály, zapletenost v čase. To je to, o čem mluvíte.

Ines: Ano. Něco je stále stejné.

Ramesh: Ano, rozumím.

Ines: Emoce přicházejí . . .

Ramesh: A odcházejí . . .

Ines: . . . a odcházejí. Vznikají situace, kdy se cítím nespokojená, a pak jsem zase spokojená. Je to jedno. Něco se děje. Je tu však něco velmi . . .

Ramesh: Chápu. Je tu něco základního.

Ines: Je tu něco základního.

Ramesh: Co přetrvává beze změn.

Ines: Ano.

Ramesh: Rozumím.

Ines: Někdy tady sedím a je tu pocit, že v této jednotě prostě jen něco probíhá.

Ramesh: Ano.

Ines: A pak přijde myšlenka. Minulý týden mě napadlo, že se vás zeptám, zda mě přijmete za svého žáka. A pak jsem tady seděla a byla tu jen tato jednota. Vy i já jsme tu seděli, oba jako objekty, a nebyl tu "nikdo", koho bych se mohla zeptat.

Ramesh: Ano. A co budete dělat, Ines, když vás za žáka přijmu?

Ines: Je to tak hloupé. (Ramesh se směje.) Upouštím od této otázky. Víte? Mluvím o tom, ale . . .

Ramesh: Ano. Není to trochu pozdě ptát se, zda vás přijmu za žáka? (Směje se zároveň s tím, jak to říká.) Po tolika letech? (Všichni se smějí.)

Ines: Bylo to proto, že jste mluvil o tom, že Rámana Maharši neměl, nebo nepřijal žádné žáky.

Ramesh: Ano.

Ines: Proto se objevila tato otázka.

Ramesh: Rámana je jediný guru, kterého znám, který zcela explicitně prohlásil, že nemá žádné žáky. Rozumíte? A také řekl, že nemá žádného gurua. Neměl živého gurua a neměl živé žáky. Toto řekl naprosto jasně. Proč, to nevím. Žádný důvod není potřeba, ale skutečností zůstává, že řekl, že nemá žádné žáky. Proto když někdo prohlásí, že jeho učení navazuje na linii učení Rámany Maharšiho, je to lež. Nemůže to být pravda. Od Rámany Maharšiho nezačíná žádná linie, neboť Maharši neměl žádné žáky. Žádní žáci, žádná linie. Žádná linie od Maharšiho začínat nemůže. Tak to je.

Raghunath: Včera jste říkal, že doba života člověka i všechno, co člověk během ní prožívá, je již dopředu naprogramováno.

Ramesh: Ano. Je to předurčeno.

Raghunath: To znamená, že dobu života nikdo nemůže prodloužit, nikdo.

Ramesh: Tak jsem to říkal a je to koncept.

Raghunath: Moderní medicína však dokázala průměrný věk života prodloužit.

Ramesh: Ano.

Raghunath: Jak to vysvětlíte?

Ramesh: Domníváte se, že lékařský výzkum není součástí činnosti Vědomí? Domníváte se, že probíhající lékařský výzkum není součástí Boží vůle? Co vás přivádí na myšlenku, že Bůh při určování osudu dané soustavy těla a mysli nebere v úvahu lékařský výzkum?

Raghunath: Průměrný věk života se zvýšil.

Ramesh: Průměr je jen statistika.

Raghunath: O čem to tedy svědčí?

Ramesh: Svědčí to pouze o tom, že Bůh ví, co se má stát. Proto při určování osudu dané soustavy těla a mysli bere v úvahu lékařský výzkum. (Pauza.) Stále nevidím žádný problém. (Pauza.) Mluvíte o něčím osudu, jenž je dopředu určen, a pozdějším lékařském výzkumu? V tom je váš problém?

Raghunath: Vrátím se zpět k původní otázce. Není snad lékařský výzkum výsledkem vytrvalého snažení části lidstva?

Ramesh: Odkud však toto snažení pochází? Kde se u lidstva vzala tato vytrvalost?

Raghunath: Jak víte, pochází od jedinců.

Ramesh: Ano, vím, ale kde k ní přišel ten jedinec? Není snad vytrvalé snažení daných jedinců součástí jejich naprogramování? Trpělivost jedněch, vytrvalost druhých, talent několika jedinců - nejsou snad tyto vlastnosti součástí naprogramování daných soustav těla a mysli? A kdo zadal toto naprogramování? Byl to Bůh. Je to tak? Kde je tedy problém? Stále ho nevidím.

Raghunath: Problém je v tom, že se nám zdá, že děláme pokroky.

Ramesh: "Kdo" dělá "jaké" pokroky? Je tu pokrok. Ano. Je tu vývoj a je tu pokrok. "Kdo" však tento pokrok vytváří? Je snad pokrok nezávislý na Boží vůli? Nejsou trpělivost a vytrvalost součástí naprogramování daných jedinců?

Raghunath: Je to tak.

Ramesh: Je-li tomu tak, potom Bůh zřejmě naprogramoval daným soustavám těla a mysli trpělivost a vytrvalost právě proto, aby byly schopny provádět lékařský výzkum.

Estrela: Ztotožňování se vytrácí.

Ramesh: Vytrácí se. A to proto, že je to Boží vůle.

Estrela: Osud?

Ramesh: Osud. Boží vůle vzhledem k tomu, co se má prostřednictvím této soustavy těla a mysli dít.

Estrela: Soustava těla a mysli však nedělá nic, ne? Děje se to tak?

Ramesh: Tak se to děje. Správně. Soustava těla a mysli nedělá nic. V tom to je.

Estrela: Když to chci i když to nechci?

Ramesh: Nemůžete to chtít ani nechtít. Je-li tato soustava těla a mysli naprogramována tak, aby to chtěla, bude to chtít. Ale zda toto chtění přijde nebo nepřijde, nezáleží na tom, kdo to chce, ale na Boží vůli. Tím mám na mysli, že vás nikdo nemůže v tomto chtění zadržet. Chtít znamená přát si. Je to tak? Přání se děje. Přání se děje, když se dít má. Očekávání se děje, když se dít má, ale zda se toto očekávání promění v to, co je očekáváno, to nemáte ve svých rukách. Tím myslím, že očekávání neustane, neboť je součástí Božské hypnózy. Součástí Božské hypnózy je to, že jedinec, který se považuje za jedince, bude něco očekávat. Je to přirozené. Je to součást máji. Zda však to, co očekáváte, nastane nebo nenastane, to závisí na vašem osudu či Boží vůli, což je totéž.

Estrela: To znamená, že ego je nesmysl.

Ramesh: Ano! Ale dosud je tady, že? Tím mám na mysli, že i když jste pochopila, že je ego nesmysl, ego nezmizí.

Estrela: Nemůžu tedy dělat nic.

Ramesh: Nemůžete dělat nic. S ničím nemůžete vůbec nic dělat. Chápete? A přece něco dělat musíte. Co tedy můžete dělat? Pouze čekat a pozorovat, co se děje. Co jiného můžete dělat? Pouze pozorovat, co se děje, aniž byste hodnotila, zda je to dobré či špatné. Chápete? Co jiného můžete dělat?

Wolfgang: (Vyjasňuje si otázky Estrely.) Dobře. Vědomí se tedy rozhodne, že zničí nějakou konkrétní spekulující mysl, ego, a pak je daná soustava těla a mysli prostoupena tím Neosobním, přičemž nadále pokračuje jako objekt.

Ramesh: Ano. Zcela správně. A je tomu tak i v případě, že osvícení přijde velmi brzy, jako u Rámany Maharšiho. Rámana Maharši žil po osvícení ještě téměř padesát let. Jak těch padesát let žil? Dělal, co si kdo myslel, že dělá. Dělání se dělo. Nebyl tu žádný Rámana Maharši, který by se domníval, že něco dělá. Ale dělání se dělo dál, neboť tu byla soustava těla a mysli, jejímž prostřednictvím energie pokračovala ve své činnosti podle toho, jak to bylo naprogramováno a k čemu byla daná soustava předurčena. Daná soustava těla a mysli byla předurčena zemřít na rakovinu, proto došlo k rakovině. (Pauza.) Chápete?

Můžete říci: "Jak mohl být Maharši osvícený, když nebyl schopen vyhnout se rakovině? Je-li tu ´někdo´, kdo je osvícený, pak by ten ´někdo´ měl být schopen zabránit rakovině." Osvícení ale znamená, že tu žádný "někdo", žádné "já", není. "Já" se tedy nemůže starat o to, jak daná soustava těla a mysli zemře. Soustava těla a mysli zemře podle toho, jak bylo dáno, za okolností, za nichž zemřít má. Není tu žádné "já", které by se o to staralo.

Wolfgang: V soustavě těla a mysli, u níž došlo k osvícení, tedy existuje nazření, že je pouhým nástrojem. Pocit vlastní vůle je pryč.

Ramesh: Správně. Pocit osobní vůle je pryč. Správně. Ve skutečnosti je právě toto osvícením. Osvícení znamená, že tu není žádné "já" s pocitem osobního konatelství. "Já" nedělá nic. Vše, co se děje, je Boží vůle. Stoprocentní přijetí této skutečnosti - které však též podléhá Boží vůli - je osvícením. Nevede to k osvícení, ale samo o sobě to je osvícení.

Nanda: Několik posledních dní jsem pociťoval velké zklamání. Myslel jsem si, že budu schopen naplnit svá velká očekávání, ale pak jsem pochopil, tak jak to neustále opakujete, že nemohu dělat nic.

Ramesh: Ano.

Nanda: V určitém okamžiku jsem se rozhodl, že budu muset zřejmě upustit od svých očekávání a prostě přijímat to dobré, co přichází, ať už je tu nyní pochopení jakékoli.

Ramesh: Jistě. Zcela správně. Je-li tu určité přijímání, objevuje se pocit spokojenosti. Přijímání není ve "vaší" moci. A není-li nic ve "vaší" moci, pak tu není ani nic, co byste "vy" mohl dělat.

Nanda: Vždy, když poznám, že se "já" "vytrácí", promítnu si zase něco navenek, neboť je to takový krásný pocit.

Ramesh: Ano. Víte Nando, důležité je, že není žádnou chybou pociťovat, že něco děláte. Na přelomu století napsal jeden mimořádně talentovaný Němec, Hans Veihinger, knihu nazvanou Filosofie "Jako kdyby". Říká v ní, že pokud opravdu pochopíme a přijmeme, že nemáme žádnou svobodnou vůli, že nemáme nad ničím moc, potom si své světské záležitosti zařizujeme tak, jako kdybychom svobodnou vůli měli. Příkladem toho je slunce. Víme, že se slunce nikam nepohybuje, a přesto používáme výrazy "východ slunce" a "západ slunce", jako kdyby se slunce pohybovalo. Používejte tedy vaši "svobodnou vůli", předstírejte, že svobodnou vůli máte, nadále užívejte slov a jednejte, jako kdybyste svobodnou vůli měli.

Protože je to tak, zeptám se: "Jak máte jednat, jak máte žít svůj život, jak se máte rozhodovat?" Odpověď je velmi jednoduchá: "Dělejte cokoli, co podle norem sociální spravedlnosti, morálky a odpovědnosti dělat chcete, jako kdybyste svobodnou vůli měli - přičemž hluboko uvnitř budete vědět, že žádnou svobodnou vůli nemáte." Potom na vás nebude ležet tíha vašich rozhodnutí. Hluboko v sobě víte, že nemáte nad ničím moc. Nemůže se přihodit nic, co by nebylo vůlí Boží. S tímto pochopením tedy děláte svá rozhodnutí a jednáte, jako kdybyste opravdu jednali, ale není tu tíha odpovědnosti, včetně možné viny či lítosti. Chápete to?

Bill: Můžeme to použít u sádhany, duchovních cvičení, konání ve světě, i u obchodních vztahů? A jak je to s cvičením či usilováním? Trochu jsem četl Maharšiho a on říká, že dokud je tu pocit jinakosti či oddělenosti . . .

Ramesh: Co říká? Nabádá prozkoumat: "Kdo jsem já?" Je to tak? Říká, že něco očekáváte. Jaké je řešení? "Kdo" očekává? Něco chcete. "Kdo" chce? Chcete něco poznat. "Kdo" chce poznat? Položení této otázky je jemnou připomínkou toho, že tu žádné "já" není. Maharši tedy říká, že pokud se takto zeptáte, pak "já" zmizí ve svém Zdroji. Zdroj znamená Vědomí. Odkud "já" pochází? Pochází z Vědomí, neboli od Boha. Položíte-li tuto otázku, pak se "já" ztratí ve Vědomí, splyne s Bohem. Toto je vlastně praxe džapy, tedy neustálého opakování. Chápete? Jakou praxi jste měl na mysli, když jste mluvil o "sádhaně"?

Bill: Je tu jen jediná, pokud vím.

Ramesh: Nevíte o žádných cvičeních meditace či jógy?

Bill: O tyto věci jsem se přestal zajímat.

Ramesh: Ach, rozumím. Nevíte tedy o žádných metodách probouzení energie kundalini?

Bill: Je tisíce takových technik a postupů, ano.

Ramesh: Řekl jste, že jste je opustil.

Bill: Ano.

Ramesh: Vy jste je opustil, anebo byly v procesu hledání opuštěny?

Bill: Byly opuštěny.

Ramesh: Byly opuštěny jakožto součást vývoje, součást procesu hledání. Když přijdou, ať si přijdou. Pokud odpadnou, nechť si odpadnou. Přijměte cokoli, co se děje. Proto znovu opakuji: možná chcete meditovat a ptáte se, zda to máte nebo nemáte dělat. Odpověď je prostá: meditujte! Cítíte-li, že rád meditujete, pak meditujte. Máte-li rád lososy, jezte lososy!

Bill: Mohu si tedy vybrat, zda se snažit o dotazování a zkoumání, anebo se jenom dívat na televizi? Zdá se, jako by ego tuto možnost volby mělo.

Ramesh: Ne, já říkám, že ať dojde k čemukoli, děje se to podle osudu dané soustavy těla a mysli. Je-li osudem dané soustavy sledovat televizi, pak se děje sledování televize. Je-li jejím osudem praktikovat Sebedotazování, pak přijde praxe Sebedotazování. Na tom, co chce Bill, nezáleží. Bill nemá možnost volby, zda se dívat na televizi nebo praktikovat dotazování. To je podstata toho, co říkám. Bill nad tím nemá moc. V Billově moci není ani zvednout ruku. Bill se ze své vůle nemůže ani podrbat. Proč se drbeme? Protože je tu nějaké svrbění. Kdyby tu svrbění nebylo, nedrbali bychom se. Takže se drbete proto, že nastalo svrbění. Nečetl jste, jak o těchto základních věcech, že je vše předurčeno a že žádný jedinec nemá svobodnou vůli, říkal jistému člověku Rámana Maharši?

Bill: Četl jsem to.

Ramesh: Nato zvedl tento člověk ruku a řekl: "Je zvednutí mé ruky též součástí osudu a nikoli moje svobodná vůle?" A Rámana Maharši to potvrdil. Proč to potvrdil? K dalšímu vyptávání již nedošlo. Kdyby onen člověk naléhal s dalšími otázkami, nevím zda by na to Maharši odpověděl. Maharši měl takový trik, že když někdo neustále kladl hloupé otázky, pouze tiše seděl a díval se mu přes rameno. (Smích.)

Co by řekl Maharši, nevím, ale odpověď je jednoduchá. Proč muž zvedl ruku, Bille? Myslel si, že "on" zvedá ruku. Zvedl ruku, neboť mu Maharši řekl, že nemá svobodnou vůli. Mozek zareagoval a "on", jakožto spekulativní mysl, si řekl: "Co tím myslí, že nemám svobodnou vůli? Mohu zvednout svoji ruku." Proto ten muž zvedl ruku. Zvednutí ruky byla primárně reakce mozku na něco, co zaslechl. Chápete? V tomto smyslu zvednutí ruky nebyla jeho svobodná vůle, ale pouze reakce mozku, a potom také zapletenost spekulativní mysli, když zaslechl, že nemá svobodnou vůli.

Bill: Mája však odráží zpátky egu, že něco konám. A tak se pochopitelně zdá, jako bych měl možnost na někoho působit. Vypadá to tak.

Ramesh: A právě to je mája.

Bill: Aha!

Ramesh: Vaše domněnka, že jako oddělený jedinec máte možnost volby dělat to, co chcete, je samo o sobě mája neboli Božská hypnóza.

Ines: Stále se objevují nějaké interpretace.

Ramesh: To je spekulativní mysl.

Ines: Tam, kde máme hotel, je například zábavní park s loutkami. Jsme na tom stejně jako ty loutky.

Ramesh: Ano, opravdu.

Ines: Neustále je tu mysl, která interpretuje, hraje si s představami a vytváří zápletky. Pořád a pořád.

Ramesh: Ano, ale dívají-li se děti na loutky, myslíte, že je považují za pouhé loutky?

Ines: Ne. Loutky jsou pro ně skutečné.

Ramesh: Považují je za skutečné. Děti jsou tak "zhypnotizované", že považují loutky za skutečné. Chápete? Podobně zhypnotizovala Božská hypnóza nás, abychom si mysleli, že všechny objekty, které v projeveném světě vidíme, jsou skutečné.

Ines: A také, že vidím-li něco, nevidím to takové, jaké to je, ale vytvářím si interpretace: "Líbí se mi to, nebo . . ."

Ramesh: Zcela správně.

Ines: "Tohle se mi hodí a tamto ne. Tohle má v mém životě význam a tamto ne." A vždy je to jen moje fantazie, moje zápletka ve filmu života.

Ramesh: Jak řekl Rámana Maharši: "Každé myšlení začíná s myšlenkou "já", což je ego neboli pocit osobního konatelství." Chápete? Ale pocit osobního konatelství vede k tomu, že se do věcí zaplétáme. Je to přirozené. Nejdůležitější však je pochopit, že vede-li něco k zapletenosti, není tím ještě vše ztraceno. Tím, že se do něčeho zapleteme, není vše ztraceno.

Zapletenost probíhá v čase, v horizontále, pak náhle přijde pochopení, že jsme se do něčeho zapletli, a zapletenost je přerušena. Není tomu tak? Zpočátku k přerušení zapletenosti třeba vůbec nedojde, ale je-li tu určité pochopení, pak toto pochopení přivodí náhlé nazření, že je tu zapletenost. Představíme-li si tedy stupnici od nuly do desítky, pak eventuální zapletenost bude při určitém pochopení přerušena na devítce. Čím bude pochopení hlubší, tím bude nazření zapletenosti přicházet rychleji. Zapletenost se tedy bude vypínat postupně na osmičce, sedmičce, šestce, až nakonec bude přerušována hned, jak přijde. Náhlé nazření však není způsobeno "vámi", ale pochopením. To je třeba si uvědomit. Náhlé nazření toho, že jste do něčeho zapleteni, není něco, co byste "vy" z "vaší" vůle mohli učinit. Nazření je vyvoláno pochopením.

Ines: Před dvěma dny jste říkal, že sice nemáme možnost volby, ale je tu možnost trpět nebo se nudit. Tak jsem to alespoň pochopila, neboť není-li tady zapletenost, je tu stále totéž . . .

Ramesh: Není tu utrpení.

Ines: Není tu utrpení, ale není tu již ani toužení.

Ramesh: Zcela správně.

Ines: Ani žádné potěšení. Je to jako . . .

Ramesh: Je to, jako když se nudíte.

Ines: Ano, je to, jako když se nudíme.

Ramesh: Podívejte se, vy chcete od života jenom extázi, vytržení a žádné utrpení.

Ines: Ne, necítím se znuděná, cítím se plná klidu a míru.

Ramesh: Plná klidu a míru. To je hezké. Pak tu není žádný problém. Pokud to interpretujete jako pocit klidu a míru, pak je to to jediné, co vlastně hledáte, Ines. To, co ve skutečnosti hledáte, je klid a mír. Klid znamená nepřítomnost utrpení a zároveň nepřítomnost vytržení.

Ines: Ale často chceme také vytržení. Chceme klid společně s extází.

Colin: Největší extází musí být osvícení. Mnoho lidí si to, zdá se, myslí.

Ramesh: Mnoho lidí si to, zdá se, myslí. Správně. (Smích.) Proto chtějí osvícení. Blaženost. Velkou blaženost. Slovo "blaženost" je velmi zavádějící. Vzbuzuje očekávání. Pojem "blaženost" v souvislosti s osvícením vzbuzuje očekávání. Chápete?

Colin: A kdy se "blaženost" začala dávat do souvislosti s osvícením?

Ramesh: Nevím. Nejsem historik a nezabývám se historií Védanty.

Colin: Domníval jsem se, že Rámana Maharši . . .

Ramesh: Rámana Maharši nemluvil anglicky. Maharši používal slovo ánanda. Nisargadatta Mahárádž též nemluvil anglicky. Všechny knihy, v nichž se mluví o blaženosti, jsou překlady, přičemž "blaženost" je překladem slova ánanda. Pro mě ánanda značí klid a mír.

Colin: Ach ano, dobrá.

Kavita: Je zážitek ánandy i v případě osvíceného člověka zabarven danou soustavou těla a mysli . . .?

Ramesh: Podívejte se, máte třeba pocit štěstí. Přihodí se něco hezkého a vyvstane pocit štěstí. Co se děje potom? Než se objeví další očekávání, je tu krátký interval mezi pocitem štěstí a pocitem dalšího očekávání. Není právě toto klid a mír? Není-li tu očekávání, je tu klid a mír.

Kavita: Byla jsem velmi překvapena, neboť jsem četla váš překlad Džňánéšvary v knize Experience of Immortality (Zážitek nesmrtelnosti). Zčásti je to velmi lyrické, citové a poetické. Připomíná to blaženost a způsob, jakým obyčejně o blaženosti smýšlíme, tedy jako o velmi expanzivním a radostném stavu. Právě proto jsem překvapena, jak to záleží na džňáninově vlastním . . .

Ramesh: Podívejte se, ani Džňánéšvara nemluvil anglicky a používaný termín Sat-Čit-Ánanda, Bytí-Vědomí-Blaho, se stalo tradičním spojením, které je stále opakováno.

Kavita: Měla jsem na mysli to, zda různí džňáninové mají různou povahu?

Ramesh: Zcela určitě.

Kavita: Mluvil jste o tom, že Nisargadatta Mahárádž byl jiný než Rámana Maharši. Řekněme, že by soustavu těla a mysli džňánina byla od přírody poetická . . .

Ramesh: Jistě, jistě. Pak přijdou básně. Pak přijde poezie.

Kavita: Ovlivní to tedy jeho výraz, jeho projev.

Ramesh: Jistěže ano.

Ines: Moje zkušenost je taková, že někdy se objeví tak silný pocit lásky, že pak přijdou básně.

Ramesh: To je zcela v pořádku.

Ines: Nyní jsem však pochopila, že "To, co je", je stále stejné, právě tam se to odehrává a není to ono vzplanutí, nejde o silné emoce.

Ramesh: Proto má hlavní myšlenka spočívá v tom, že existuje právě "To", co jsme. Co je to Vědomí? Co je to "Já Jsem"? "Já Jsem" je interval mezi dvěma očekáváními, kdy jedno očekávání je naplněno a jiné dosud nevyvstalo. Mezi tím se nachází to, co nazýváme ánanda.

Ines: Ale nejde jen o očekávání.

Eve: Objeví se touha a náhle je naplněna. Toužila jsem například po určitém typu hodinek a pak se stalo, že mi je někdo nečekaně daroval. V touze je obsaženo i to, že pociťuji štěstí.

Ramesh: Ano.

Eve: Cítím se šťastná a domnívám se, že štěstí mi přinesly hodinky.

Ramesh: Ano.

Eve: Což je omyl.

Ramesh: Zcela správně. Je to opravdu omyl.

Eve: Je to omyl, neboť pocit štěstí spočívá v uvolnění napětí, které bylo vytvořeno právě touhou.

Ramesh: Zcela správně.

Eve: V jistém smyslu jde tedy o to, abychom pochopili, že vnější hmotné věci nám štěstí nepřinesou.

Ramesh: Jistě, neboť nejsou trvalé.

Eve: Navzdory tomu si stále myslíme, že čím víc toho budeme po hmotné stránce mít, tím budeme šťastnější.

Ramesh: Zcela správně.

Eve: Znamená to odetnout kořeny touhy prostřednictvím pochopení touhy, neboť spolu s uvolněním napětí a energie přijde pocit úlevy.

Ramesh: Je to tak. Správně.

Eve: Ovšem, jak jste řekl, deset dní poté uvidím v katalogu další nabídku a pomyslím si: "Ach, taková krása . . ."

Ramesh: Jistě.

Helen: To, co říkáte, vypadá tak jednoduše, ale mít tyto věci na paměti během našeho každodenního života . . .

Ramesh: Žádal jsem vás, abyste měli něco na paměti? Proč to mít na paměti? Proč se snažit neustále na něco myslet? Myslíte snad stále na to, že slunce je stálice, kolem níž se všechny planety otáčejí? Máte snad toto neustále na paměti?

Helen: Ne.

Ramesh: Proč na to nemyslíte? Neměla byste si to připomínat? Myslím, že je to důležitá skutečnost. (Smích.) Proč na to nemusíte myslet? Protože jste to přijala! Tedy dobrá, přijmete učení. A potom máte problém, co dělat v běžném životě. Je to váš problém?

Helen: Ano.

Ramesh: Jak se v životě rozhodujete?

Helen: Učiním rozhodnutí a pustím se do řešení situace.

Ramesh: Ano, pustíte se do řešení situace. Dělejte svá rozhodnutí podle vašich měřítek morálky, odpovědnosti, sociální spravedlivosti či jakýchkoli jiných norem a podle toho, co vám vaše duchovní praxe a náboženské vyznání velí dělat. Dělejte, cokoli chcete, podle toho, co si myslíte, že dělat máte. Jinými slovy říkám, abyste dělali to, co si myslíte, že dělat máte. Není to snad dostatečně jednoduché?

Helen: Ale to, co si myslím, že mám dělat, to je naprogramování.

Ramesh: Ano! Proto si s tím nelámejte hlavu. (Smích.)

Helen: Ale to není v mé moci.

Ramesh: Není! Zcela správně. Je to dáno osudem. Ať tedy uděláte jakékoli rozhodnutí podle jakýchkoli měřítek, pak podle Boží vůle a vašeho předurčení mělo být vámi toto rozhodnutí uděláno. To vám však nebrání, nebo by nemělo bránit, abyste použila svůj úsudek, jako kdybyste měla svobodnou vůli. Chápete? Použijte vaše měřítko: "Mé náboženství mi říká, že toto bych dělat neměl, můj smysl pro spravedlnost mi říká, že toto bych dělat měl, že bych měl pomoci."

Jiné náboženství může jinému říkat něco jiného. Ale celkem vzato většina náboženství říká totéž. Smysl pro spravedlnost říká totéž. Jediné pochopení, jehož je zapotřebí, spočívá v tom, že to, co se rozhodnete udělat, se nestane, není-li to vaším osudem a vůlí Boží. Čiňte tedy rozhodnutí. Zkoušejte rozhodnutí dovést k výsledku. Kde je problém? Učení je prosté, ne?

Eve: Včera jsme si povídali s Isabelou a náhle jedna z nás řekla: "Kdybychom to byly udělaly . . ." Obě jsme se okamžitě na sebe podívaly a daly se do smíchu. (Ramesh se směje.) Kdo však takto přemýšlí? Mám tím na mysli, že nemá smysl vracet se do minulosti a říkat, že jsme něco měly udělat, neboť to nebylo v naší moci.

Ramesh: Nebylo. A existuje ještě přímější odpověď: "Kdybychom to byly udělaly . . . - My jsme to však neudělaly!" (Smích.) Chápete? "My jsme to však neudělaly!" To je celé. Vy jste to neudělaly!

Eve: Neudělaly jsme to. Ale proč ne? Protože to nebylo v naší moci. Takže je tu smích . . .

Ramesh: Ano! Nebylo to ve vaší moci. To je vše. A co znamená tento smích? Znamená náhlé nazření toho, že jste se zapletly. Začaly jste se zaplétat. Otázka "Proč jsme to neudělaly?" znamená zapletení. Ale najednou je tu nazření, a nezpůsobily jste ho "vy", bylo vyvoláno pochopením.

Eve: Tedy žádné další přemítání . . .

Ramesh: V tom to je. Už žádné další přemítání. Zcela správně. Žádné další přemítání, tak je to správné.

Daniel: Myšlenky však přicházejí neustále.

Ramesh: Byl jste to snad "vy", kdo způsobil, že tomu tak je? Řekl jste, že "myšlenky přicházejí neustále". A co s tím chcete udělat? Co s tím "vy" můžete udělat?

Daniel: Začnu nad tím přemítat.

Ramesh: Ano. A co?

Daniel: Měl bych přestat.

Ramesh: "Kdo" by měl přestat? Chápete? Přemítání ustane, neboli k zapletenosti nedojde, jen pokud je vaším osudem, že už se nebudete zaplétat. Je-li vaším osudem ještě se nechat do něčeho zatáhnout, pak tomu tak bude. Nechte myšlenky přijít a způsobit zapletenost. Dovolte, ať tu zapletenost klidně je. A je-li vaším osudem, že má být zapletenost přerušena, pak bude přerušena. A co ji přeruší? Pochopení. Měl jste sem přijít. Bůh vás sem měl poslat. Měl jste tu naslouchat a pochopit. Teď tedy nechte pochopení působit. "Vy" však chcete toto pochopení použít tak, aby něco přineslo.

Daniel: Použít ho k řešení situace.

Ramesh: Ano. "Vy" chcete pochopení použít k tomu, abyste "vyřešil" situaci. V tom je celý problém. Říkám vám, nechte pochopení působit. "Vy" však chcete pochopení použít k řešení situace a to nelze. Pokud je situace vyřešena a vy si myslíte, že jste to udělal "vy", vznikne pocit pýchy: "´Já´ jsem vyřešil situaci." Pokud ale doopravdy pochopíte, že situace byla vyřešena, pak tento pocit konatelství bude postupně slábnout.

*****

džéthé džátó téthé tu mádžá sángáti /
čálavisi háti dharunijá //
čáló váté ámhi tudžáči ádhára /
čálavisi bhár savé mádžá //
bóló džátá barala karisi té níta /
néli ládža dhíta kéló dévá //
avaghé džana madža džálé lókapála /
sóiré sakal pránasakhé //
Tuká mhané átá khélató kavatuké /
džálé tudžé sukha antarbáhi //

Ať jdu kamkoli, Ty jsi se mnou, můj Pane.
Držíš moji ruku a kráčíme společně.
Hledal jsem Tě díky Tvé milosti.
Zbavil jsi mne falešné představy o konatelství jedince
a to, co zůstalo, je klid a svoboda.
Spekulativní mysl se zaplétá a říká hlouposti.
Tvá milost zasáhla a tuto mysl odstranila.
Cítil jsem se vinen svým egem.
Ve Svém soucitu jsi mi dal poznat,
že vše, co se děje, je Tvoje vůle.
Zbavil jsi mne spekulativní mysli
a pracovní mysl se teď plně raduje ze své svobody.
Každého člověka vidím jako Tvoje projevení
a chovám ho ve svém srdci.
Tukárám říká:
Nyní tančím pln údivu.
Nazřel jsem mír Tvé přítomnosti uvnitř i vně.

*****

- ↑ -