Ramesh S. Balsekar

Vaše hlava v tygří tlamě

Obraz první

*****

Veškeré hledání je založeno na nejistotě pramenící z oddělenosti. Skutečnost je taková, že hledající sám je tím, co hledá.

*****

Chcete se zbavit životních trápení? Existuje jen jediný způsob - staňte se diváky svého života.

*****

Nikdy tu nebyl hledající, ale pouze hledání. Proto se netrapte a buďte šťastni.

*****

Ramesh: Co vás sem přivádí? Jak se jmenujete?

Návštěvníci: Gitanjali, Marge a Nina.

Ramesh: Přišli jste společně

Nina: Ano.

Ramesh: Odkud přicházíte?

Nina: Z Churchgate. Žijeme v Bombaji.

Ramesh: A jak k tomu došlo, že jste tady?

Nina: Potkala jsem Petera a Kavitu a spolu jsme to domlouvali. Chtěla jsem sem přijet a Peter říkal, že je to možné, že můžeme přijet a poslechnout si vás.

Ramesh: Rozumím. A co vás zajímá? Co vám řekla Kavita o tom, jak to tu chodí?

Nina: Říkala, že buď mohu být potichu a jenom poslouchat, nebo budu-li chtít, mohu něco říci. Stejně tak ostatní.

Ramesh: Ano. Ale řekla vám, o čem tu mluvím?

Nina: Ano. Řekla, že mluvíte o advaitě a o dualitě.

Ramesh: Čím se zabýváte? A jak dlouho?

Nina: O duchovní věci se zajímám již dlouho, ale ne přímo o advaitu.

Ramesh: Ach, dlouho. Jinými slovy, jste hledající? Již dlouho jste hledající? A co, Nino, hledáte?

Nina: Vnitřní klid. A taky méně zmatků ve svém životě.

Ramesh: Chápu. Máte problémy týkající se hmotných záležitostí?

Nina: Ne velké, ale nějaké ano.

Ramesh: Rozumím. A co jste, Nino, tak dlouho dělala? Co jste dělala od doby, kdy začalo hledání?

Nina: No, nevím přesně, ale jako mladá jsem naslouchala Krišnamurtimu.

Ramesh: Již jako mladá jste se zajímala o Krišnamurtiho? To se tak často nestává, ne?

Nina: Jela jsem do Rishi Valley.

Ramesh: Ach, vy jste studovala v Rishi Valley? Poslali vás tam vaši rodiče? Zajímali se o filozofii Krišnamurtiho?

Nina: Ano.

Ramesh: Takže jste to podědila? (Všeobecný smích.)

Nina: Ano, a ještě předtím mě moje babička brala mezi theosofy.

Ramesh: Je to tedy opravdu dědičné! (Smích.) Odešla jste z Rishi Valley. Domnívala jste se tedy, že jste již připravena do života? Nebo naopak, že to, co jste tam přijala, se natolik liší od normálních škol, že na život připravena nejste? Jak to bylo? Myslím, že o to tu právě jde.

Nina: Ne, myslím, že ne. Když se vrátíme do prostředí, kde se dané učení nepěstuje, určitě se něco vytratí. Člověk má tendenci něco z toho zapomenout, ale myslím, že některé věci v něm zůstanou a ty mu pak v životě mohou pomoci.

Ramesh: Rozumím. Co jste se tedy naučila v Krišnamurtiho škole?

Nina: Měla jsem za to, že budu poslouchat, co říkáte vy! (Smích.)

Ramesh: Ale to, co říkám, závisí na tom, co chtějí lidé slyšet. Proto jsem se vás ptal, co chcete vědět.

Nina: Můžete mluvit o čemkoli. Chtěla jsem vás hlavně poznat.

Ramesh: Pokouším se zjistit, Nino, co vlastně potřebujete.

Nina: Potřebuju nějaké poznání.

Ramesh: Poznání se ale koupit nedá, je to tak?

Nina: Ano, to vím.

Ramesh: Jakého poznání jste nabyla v Rishi Valley? Jaké poznání jste získala četbou Krišnamurtiho? Muselo toho být dost. Co z toho, co jste četla a naučila se v Krišnamurtiho škole, je poznání?

Nina: Domnívám se, že odpovědi na otázky máme hledat sami v sobě. Myslím, že si máme sami sebe co nejvíc uvědomovat, pozorovat se, bez jakéhokoli posuzování. Být sami se sebou, ne roztěkaní a rozptýlení. Udržovat se v plném uvědomění, nebo se o to pokoušet.

Ramesh: Ano, ale dozvěděla jste se, jak toho lze dosáhnout?

Nina: Ne. Krišnamurti nikdy neříká jak . . . (Oba se smějí.)

Ramesh: Setkala jste se s Krišnamurtim osobně?

Nina: Mnohokrát.

Ramesh: Mám dojem, že by se zlobil, kdyby se někdo zeptal "jak?".

Nina: Ano. Řekl by, že není žádné "jak". A první, co by řekl, by bylo: "Jen žádní guruové. Nedělejte nikoho svým guruem. Musíte poznat . . ."

Ramesh: Když vám ale guru neřekne "jak", jak to potom máte vědět?

Nina: To si právě musíme sami zjistit. Musíme se dostat do středu. Musíme být sami sebou. Musíme si to vytvořit. Tím míním, že když nám někdo řekne "jak", tak to ještě neznamená, že to můžeme udělat. Musíme objevit svou vlastní cestu.

Ramesh: Celý život se tedy pokoušíte objevit toto "jak", ale je možné, že toho "nedosáhnete". Je to tak?

Nina: Ovšemže je. Záleží na tom, jak jsme oddaní.

Ramesh: Ach, vy jste velice oddaná. Tím myslím, že se pokoušíte dosáhnout poznání ve dne v noci.

Nina: Ale vždycky jsem tak opravdová nebyla.

Ramesh: Nezískáte-li tedy v tomto životě poznání, bude to znamenat, že jste se dost nesnažila. (Všichni se smějí.)

Nina: Jsem si jistá, že někdy toho člověk dosáhne i bez snažení. Takže nevím.

Ramesh: V tom to je, Nino. Otázkou je, proč toho někdo dosáhne bez snažení, někdo s trochou úsilí a mnoho lidí toho nedosáhne, ani když se snaží celý život. To není fér, ne? Není to spravedlivé, není to správné.

Nina: Mnoho věcí ale není správných. Mnoho věcí není z našeho pohledu správných.

Ramesh: Zcela správně. Když tedy říkáte, že je to tak a je to právě to, co je, máte tím na mysli, že takovou nespravedlnost musíte přijmout? Celý život se snažíte a nedosáhnete toho, zatímco druhý ano. A tuto nespravedlnost přijímáte? To je to, co máte dělat?

Nina: Ano. Myslím, že jedním z toho, co máme dělat, je neporovnávat se s druhými.

Ramesh: Ano, v pořádku. Co se týká vás, problém nenastane, pokud toho dosáhnete. Problémem však bude, když toho nedosáhnete. (Smích.)

Nina: To ale není naše věc. Pokud toho dosáhnou jiní, pak jsou v životě tam, kde jsou, a my se s nimi neporovnáváme.

Ramesh: Pokud však vy toho dosáhnete a někdo jiný ne, pak tu musí být nějaký důvod. Nemluvím o spravedlnosti. Jediné, co říkám je, že někdo toho dosáhne s malým úsilím, někdo s trochu větším úsilím a někdo toho nedosáhne vůbec. Proč se to tak děje? Co říkáte? Mám tím na mysli, že se můžete snažit a nezískáte to, zatímco druhý se snaží a dosáhne toho velmi snadno. Je pro to nějaké vysvětlení?

Nina: Nevím, snad je to karma, neboli to, na jakém stupni života se nacházíme, zda nám to bylo souzeno nebo ne.

Ramesh: Ano. Zda nám bylo nebo nebylo přisouzeno to získat. A "kým" přisouzeno, Nino?

Nina: Vesmírem, Energií, Kosmickou Inteligencí. Něčím, ať už je "To" cokoli. Nevím.

Ramesh: Něčím, ať už je "To" cokoli, souhlasím s vámi. "To" můžeme nazývat jako Energie, Vědomí, Kosmická Inteligence, Bůh. Je to jedno. Přijímáte tedy, že se to děje kvůli Vědomí, Univerzální Energii, Zdroji či Bohu? Je to tak?

Nina: S tím nesouhlasím.

Ramesh: Nepřijímáte to?

Nina: Ne. Nejsem si jistá. Zeptáte se mě proč. Opravdu nevím. Naslouchala jsem těmto věcem a nevím, proč toho nemohu dosáhnout. Domnívám se, že to může být něčím ve mně.

Ramesh: Že je to "vaše" chyba?

Nina: Ať už to chyba je nebo není, neříkám zrovna chyba.

Ramesh: Kde jste tu chybu "koupila"? Kde jste k ní přišla?

Nina: Nevidím to nutně jako chybu.

Ramesh: Dobrá. Stále je tu však problém, že tři lidi o něco usilují. Jeden to získá neskutečně rychle, jeden s určitými obtížemi a třetí to nezíská navzdory velkému úsilí. S tím jsme začali. Chápete? Já říkám, že to opravdu nezáleží na míře snažení. Někdo toho dosáhne, aniž by se snažil, a jiný to navzdory úsilí nezíská. Myslím, že k tomu musí být nějaký důvod, a že tím důvodem by mohla být buď chyba ve vás, anebo ta Síla, Vědomí, jež stojí za vším, co bylo projeveno. Říkáte, že si nemyslíte, že by tyto rozdíly vytvořila tato Energie. Řekla jste, že to nepřijímáte.

Nina: Nejsem si jistá, neboť jsem to nezakusila. Znám to na intelektuální úrovni, ale ne tak, aby to pro mne bylo skutečností.

Ramesh: Jistě. Ale ať začínáte kdekoli, je to vždy pouze na úrovni rozumu. Není tomu tak, Nino?

Nina: Je to tak.

Ramesh: Čtete knihy Krišnamurtiho. Z jaké úrovně je čtete?

Nina: Převážně intelektuální.

Ramesh: Má to být . . .

Nina: Něco z toho ale proniklo až k tomu, co jsme.

Ramesh: Musí to začít na rozumové úrovni a pak to zapadá hlouběji, jak jste řekla. Kam to zapadá, Nino? Znovu připomínám, že je to jen koncept.

Nina: Domnívám se, že se to dostává na hlubší úroveň.

Ramesh: "Na hlubší úroveň", to je koncept, představa. Vy tedy říkáte, do jisté míry z hlediska rozumu, že se intelektuální pochopení dostává někam k srdci, ke středu. Taková je představa. Jde však o to, že intelektuální pochopení se má stále více prohlubovat a přecházet v osobní zkušenost. Je to tak? A vy říkáte, že to není ve vašich rukou, že to není ve vaší moci. Někdo to získá bez úsilí, někdo s velkým úsilím a někdo toho nedosáhne vůbec.

Nina: Ale je to v našich rukách.

Ramesh: Je to v našich rukách? Proč to potom nezískáme?

Nina: Zřejmě to neděláme správně. Nebo je v nás něco, co nás blokuje.

Ramesh: Ale za učitelem, který by nám řekl, jak to dělat správně, chodit nemáme, že?

Nina: Ne, ale můžeme naslouchat a doufat, že se to přihodí, třeba právě když něco zaslechneme. Musíme být otevření. Nemůžeme říkat: "Nedosáhl jsem toho, nebudu tedy dělat nic."

Ramesh: Chápu. A co budete tedy dělat vy, Nino?

Nina: Pokouším se naslouchat, poznávat, číst, něco dělat.

Ramesh: Ano. Přicházíte tedy sem a na to, co povím, mi řeknete: "To je ale jen koncept".

Nina: Ne, to neřeknu. Jsem ochotná vám naslouchat . . .

Ramesh: Proč? Vždyť je to koncept. Já to říkám, Nino! Já to říkám! (Všeobecný smích.) Podívejte se, nenechte se zmást, cokoli řeknu, je vždy jenom koncept.

Nina: Dokud to pro mne nebude skutečností?

Ramesh: Správně. Cokoli kdy jaký mudrc řekl, ať to byl Ježíš Kristus nebo Rámana Maharši, kdokoli co řekl, byl koncept. Přičemž koncept je něco, co někteří lidé přijmout mohou a jiní ne. Chápete? I tady lze jít hlouběji a zjišťovat, proč to někteří přijímají a jiní ne. Skutečností však zůstává, že někdo to přijme a někdo ne, a to je pak to, co nazývám koncept. Opakuji, cokoli kdy jaký mudrc řekl, cokoli kdy bylo v jakých svatých knihách jakéhokoli náboženství napsáno, je koncept. Nenechte se zmást. Je to koncept. Tady u toho začínám.

Nina: A o Univerzální Pravdě také řeknete, že je to koncept?

Ramesh: Podívejte se, Univerzální Pravda je koncept, neboť kde je Univerzální Pravda? Moje hlavní myšlenka spočívá v tom, že pokud poznáte, co je touto Univerzální Pravdou, pak "To" již koncept není. A Univerzální Pravda existuje, Nino. Univerzální Pravda existuje a vy ji znáte. Nemůžete ji neznat, Nino. Proto to tedy koncept není.

Co je tím, co nemůžete neznat? Je to velmi jednoduché. Vy jste, vy existujete. Neboli "Já jsem". Nepochybujete o tom, že existujete. Nepochybujete o tom, že jste. Žádného učitele se nemusíte ptát: "Existuji?" Vy víte, že existujete. Já vím, že "Já jsem", že "Já existuji". Univerzální Pravdou je právě toto "Já jsem". A je to jediná Pravda. Všechno ostatní je koncept. "Já jsem" je jediná Pravda. Proto se v Bibli praví (jak mi bylo řečeno, neboť jsem to nečetl): "Já jsem to, co Já jsem." ("JSEM, KTERÝ JSEM", Starý Zákon, II Mojžíšova, 3.14 - poznámka překladatele) "Já jsem" je Univerzální Pravda.

Co je toto "Já jsem"? Odpověď je taková, že to nelze definovat. "Já jsem to, co Já jsem." Dál se nedostanete. A vy to víte. Toto je tedy jediná Univerzální Pravda a vy ji znáte. Nemůžete ji neznat. Co tedy Nino hledáte? Vy touto Pravdou jste. Tato jediná Univerzální Pravda jste vy. Vy "To" jste. A jestliže touto Univerzální Pravdou jste, co potom hledáte?

Nina: Já ale nepociťuji, že "To" jsem.

Ramesh: Víte však, že existujete.

Nina: Ano, ale toto "já" je omezené "já".

Ramesh: Ne, vůbec ne. Naopak. Ať už je to pojmenováno jako Nina, nebo nějak jinak, mohla by Nina nevědět, že existuje? Mohlo by tady toto "Já jsem" nebýt?

Nina: Existuje to.

Ramesh: "Já jsem" tady je bez ohledu na cokoli jiného. Tím mám na mysli, že "Já jsem" existuje pro každého. Tohle nikdo nemůže popřít. Jak jsem vám povídal, co říká Krišnamurti, to lze popřít. Můžete říci: "Nepřijímám Krišnamurtiho." Nikdo však nemůže popřít, že je, nemůže popřít toto "Já jsem". "To" nemůže popřít nikdo. "To" je tedy jediná Univerzální Pravda. Je-li toto přijato, pak cokoli vidíte, je pouze součást projevení "Toho, co je". Je to pouze součást projevení Pravdy. Nemůže tu být víc než jedna Pravda, a ať "To" nazýváte jakkoli, Vědomí, Univerzální Energie, Primární Energie, Bůh či Celek, je "To" vždy toto "Já jsem". "To" je jediný Bůh, jediné Vědomí, jediná Pravda. Pravdou tedy je "Já jsem" a toto "Já jsem" je pro všechny lidi stejné.

"Já jsem Nina" je nepravda. "Já jsem" je Pravda. Chápete? A všechny problémy vznikají z toho, že se odchýlíte od "Já jsem" k "Já jsem Nina", "Já jsem Robert", "Já jsem kdokoli". Chápete? Pokud se tedy od "Já jsem" neodchýlíte a přijmete Ninu jako výtvor téže Pravdy, pak Nina i každý z miliardy ostatních lidských bytostí je výtvorem téhož "Já jsem". A všechny ty miliardy lidí jsou pouhými objekty projevení Celku. A z čeho jiného by celek projeveného světa mohl vyvstat, než ze samotného Zdroje, téhož Zdroje, jenž je tímto "Já jsem", Vědomím či Bohem. Nemůže existovat nic, co by nepocházelo z téhož Zdroje. Zdroj je jen jeden. Ze Zdroje pochází celek projeveného světa, v němž jsme my všichni pouhými objekty.

Jediným důsledkem Univerzální Pravdy je "Já jsem". "To" je Pravda. "To" je Vědomí. "To" je Bůh. Cokoli vidíme jako projevené, pochází pouze z tohoto Zdroje. A cokoli se v projevení, v činnosti projeveného světa děje, děje se jen proto, že je to záměr Zdroje. Projevení nemůže bez Zdroje existovat, neboť ze Zdroje pochází. Činnost projevení, kterou nazýváme život, se děje proto, že to tak chce Zdroj. Místo "Zdroj" říkám "Bůh". Ale myslím, že Krišnamurti slovo "Bůh" nesnášel. Je to tak?

Nina: Ano.

Ramesh: Slovo "Bůh" neměl nikdy rád. Proč? Proč by měl něco nesnášet?

Nina: Nemyslím si, že ho nesnášel.

Ramesh: Ne? Ale nikdy ho nepoužíval.

Nina: Ne, neboť pro něho to nebyla pravda. Víte, on ve skutečnosti v Boha nevěřil.

Ramesh: Jinými slovy, nepřijal koncept Boha.

Nina: No, možná to nenazýval Bohem proto, že to u lidí vyvolává mnoho asociací.

Ramesh: Zcela správně.

Nina: Řekneme-li "Bůh", značí to náboženství a spoustu dalších věcí, které obvykle nebyly součástí . . .

Ramesh: Náboženství nebylo pro Krišnamurtiho součástí "Toho, co je"? Krišnamurti používal pojem "To, co je", není-liž pravda? "To, co je" v tomto okamžiku. "V tomto okamžiku" tedy je "To, co je", (opakuji, že je to můj koncept, Nino) a to zahrnuje vše. "To, co je", zahrnuje dobro i zlo. "To, co je", zahrnuje všechny Matky Terezy i všechny zločince. Všichni jsou součástí "Toho, co je". Nemohou být od "Toho, co je", odděleni. Ať jde o Matku Terezu či psychopatického člověka, oba pocházejí z téhož Zdroje.

Proto tvrdím, že ať tomu říkáte Bůh, Vědomí či Celek, pro mne v tom není žádný rozdíl. Je jednodušší užívat slova Bůh, neboť je tu mnoho lidí, pro něž Bůh něco znamená. Jinak můžete užívat pojmy Zdroj nebo Vědomí. Nemám žádných námitek. Chápejte však, že Bohem rozumím Zdroj a nikoli individuální entitu. To je důležité. Užívám-li slovo "Bůh", nemám tím na mysli nějakou nezávislou entitu jako Alláh, Kristus, Šiva nebo Višnu. Užívám slovo "Bůh" ve významu "Zdroj" či "Vědomí", z něhož vzniká celek projeveného světa.

Vše, co existuje, ať to nazveme dobré či zlé, krásné či ošklivé, pochází ze Zdroje. A základem života, tak jak ho známe, neboli činnosti projevení jsou vzájemně závislé protiklady. Tyto protiklady jsou činností projeveného světa, který pochází ze Zdroje, a Zdrojem je "Já jsem". Pokud "Já jsem" protiklady projeveného světa přijímá, pak tu není žádný problém, Nino.

Kde vzniká problém? Problém se objeví, jakmile Nina řekne: "Mám ráda Matku Terezu a nemám ráda zločince". Tehdy nastane problém. Nastane proto, že si Nina vybírá mezi dvěma protiklady a nepřijímá existenci obou. V tom spočívá naše trápení. Očekáváme a vybíráme. Pokud však přijmeme to, že oba protiklady jsou součástí "Toho, co je", součástí Boží vůle, pak žádný problém není. Když skutečně přijmete to, že se neděje nic, co by nebylo vůlí Boží, vůlí Zdroje, vůlí "Já jsem", pak "To" je "To, co je". "To" není koncept. Nebo to snad je koncept?

Nina: Myslím, že pro mne ano.

Ramesh: A co potom z tohoto úhlu pohledu není koncept?

Nina: Toto "Já jsem".

Ramesh: Je-li tedy "Já jsem" jediná Pravda a vy toto "Já jsem" přijmete, pak vše ostatní je koncept. Projevení je koncept.

Nina: Ne, to je skutečnost. Vy jste z masa a krve.

Ramesh: Ach, vy nazýváte skutečností jen něco, co lze vnímat smysly? Jen to je pro vás skutečné? Je to tak?

Nina: Nejen to, ale také to je skutečné. Toto je také skutečné.

Ramesh: Skutečné je tedy jen to, co lze vnímat smysly? Vidíte svět, jste-li v hlubokém spánku? Nevidíte. Znamená to, že je svět neskutečný? Myslel jsem, že říkáte, že svět je skutečný proto, že se ho můžete dotýkat, že ho můžete cítit, slyšet, že vám vaše smysly řeknou, že toto je skutečné. Ale v hlubokém spánku vaše smysly nefungují, zato vy existujete. "Já jsem" pokračuje i v hlubokém spánku. Co se týče "Já jsem", je tedy jedno, zda tu projevení je nebo není.

Projevení pochází z "Já jsem". Činnost projevení se odehrává v "Já jsem". Je to jako odraz v zrcadle. Vy přijímáte, že ať se děje cokoli, je to pouze odraz v tomto "Já jsem". Veškeré projevení je odrazem ve Zdroji, jinak by tu byla dvojnost.

Peter: Není to tedy odraz Zdroje, ale je to odraz ve Zdroji?

Ramesh: Může jít pouze o odraz ve Zdroji. Toto vše je odrazem ve Zdroji, neboť Zdroj je všechno, co existuje. Ať se děje cokoli, zvolíte si nějaký koncept, nějakou představu. Bez představy nemůžete dělat nic, bez představy zůstáváte nečinný. Přijde-li otázka: "Kdo jsem Já?", je to první myšlenka, která potřebuje odpověď. Odpovědí je koncept, koncept jako něco, co poukazuje k Pravdě. Jeho smysl a užitek spočívá pouze v tom, že poukazuje k Pravdě. Chápete? A proto představa, že celek projevení a jeho činnost je odraz ve Zdroji, je pouze ukazatelem k Pravdě - k Pravdě, kterou je Zdroj.

Můj koncept říká, že se neděje nic, co není vůle Zdroje, vůle Boží. Opakuji, že Bůh není nějaká entita, ale Zdroj. Pokud tedy skutečně přijmete to, že se neděje nic, co by nebylo vůlí Boží, vůlí Zdroje, přijmete-li to opravdově, tak jak by potom nějaké konání mohlo být vaším konáním?

Gitanjali: A žádné vědomí tedy neexistuje?

Ramesh: Vědomí, Energie, Bůh, to je totéž.

Gitanjali: Ne. Vědomím mám na mysli to, když je něco vědomě konáno. Řekl jste, že vše se pouze děje.

Ramesh: Ano! Vše se pouze děje, neboť řeknete-li, že vědomě konáte, pak tím říkáte, že vědomí je nějaká entita, která něco koná. Ale právě jenom entita si myslí, že něco koná.

Gitanjali: Vědomí, které máme, je námi. Je to Gitanjali nebo Nina.

Ramesh: Jména jsou různá, ale "To" znamená jedno a totéž Vědomí. Totéž "Já jsem".

Gitanjali: Ano, ale přesto říkám, že si jsem vědoma sebe sama. Vlastně si sebe sama uvědomuji pouze jako podmíněnou osobnost, jíž jsem se stala nebo v níž jsem se vyvinula.

Ramesh: Proto dochází k procesu: "Já-Já", "Já jsem" a "Já jsem Gitanjali". A tento proces je i opačný. Gitanjali překrývá "Já jsem".

Gitanjali: Tedy vědomí, o němž se domníváme . . .

Ramesh: . . . o němž se domníváte, že je to vaše vědomí, je Vědomí univerzální, neosobní. Gitanjali tedy během bdělého stavu zakrývá "Já jsem", a proto trpí.

Gitanjali: Mluvím teď z osobní zkušenosti. Před dvěma lety jsem podstoupila operaci srdce, došlo k srdeční zástavě a já jsem umřela či přestala dýchat, nebo co se to stalo. Když jsem přišla zpět k vědomí a vrátila se do své mysli, do těla, nebo kam, velice silně jsem si uvědomovala, že se něco stalo. Věděla jsem, že jsem někam odešla, že jsem někde byla. Neuvědomovala jsem si, co se mi to stalo, ale dlouho jsem z toho byla zmatená. Dosud nejsem schopna nalézt slova, kterými bych vyjádřila to, čím jsem prošla. Zdá se mi velmi obtížné slovně to vysvětlit.

Ramesh: To, co se stalo, je velmi jednoduché. Vědomí na okamžik opustilo tělo, ale vrátilo se opět zpátky, neboť ještě nepřišel jeho čas.

Gitanjali: Ano. Nevím, zda si na to Nina vzpomíná, byla většinu času se mnou. Prošla jsem nějakým bodem a bylo to, jako kdybychom rozdělili dvě věci spolu spojené. Nina byla se mnou, právě když se to stalo. Byla jsem ve zvláštním stavu. Pamatuji se, že jsem jí říkala, že se cítím jako ne-osoba. Nevím, jak jinak to slovy vyjádřit.

Ramesh: To je v pořádku.

Gitanjali: Říkala jsem jí o pocitu, že trpím krizí neidentity.

Ramesh: To je správně.

Gitanjali: Až do dnešního dne to má na můj život opravdu velký vliv. Myslím, že nyní to pociťuji ještě víc než tehdy.

Ramesh: Mám pravdu, když řeknu, že nyní si Gitanjali někde hluboko uvnitř říká: "Ať se děje cokoli, je to jedno"? Je to tak?

Gitanjali: Ano! Přesně tak!

Ramesh: Přesně tak, ano? A o to tu jde. Dříve zde byla silná Gitanjali. Nyní je její síla o mnoho menší. Gitanjali je slabší.

Gitanjali: Ano, ale já se cítím silnější.

Ramesh: "Já" se cítí silnější! Ano, jistě. Dochází k tomu, že Gitanjali, která dříve "Já jsem" zakrývala, jej nyní poodkryla. A když Gitanjali "Já jsem" nezakrývá, pak "Já jsem" září v plné slávě. "Já jsem", neosobní Uvědomění . . .

Gitanjali: Můžeme to nazvat milostí. Mám pocit, jako když zakouším milost.

Ramesh: Zajisté.

Gitanjali: Musím se přiznat, že někdy to skrze mne protéká, ale jindy je tu dvojnost a já se přistihnu, jak se na věci dosud dívám skrze představu oddělenosti.

Ramesh: Jistě. To je v pořádku. Řekl bych, že jde o jakousi houpačku. Houpačka je nepříjemná, ale dochází k ní. Je součástí "Toho, co je". Přijměte ji.

Gitanjali: Ano, pokouším se o to.

Ramesh: Ano. To je jediné, co můžete dělat. Houpačka přijde, tedy ji přijměte. Houpačka zmizí, dobrá.

Gitanjali: To je pak čas klidu.

Ramesh: To je pak čas klidu, kdy tu není Gitanjali, která by si stěžovala na houpačku. (Smích.)

Gitanjali: Ano. Máte úplnou pravdu.

Nina: Mám otázku. Je-li "To" všechno Energie, proč jsme potom různí? Proč je tato Energie jiná tady a jiná tam?

Ramesh: Podívejte se, "To" je stále stejné, "To" je tatáž Energie, ale pozorovaná jako "jiná tady a jiná tam", neboť jinak by se nemohl dít život tak, jak ho známe.

Nina: Avšak proč je náš život takový, jak ho známe? Proč by měl takový být?

Ramesh: Je to Božská hra, líla. Je to hra Energie.

Nina: A jak to máme poznat?

Ramesh: Ach, "vy" to nemůžete poznat. Proto je to koncept. Jediné, co znáte, je, že existujete. A všechno ostatní je koncept, Nino. Všechno ostatní je koncept.

Nina: A co máme dělat, jestliže tento koncept nemůžeme přijmout?

Ramesh: Pokud tento koncept nepřijmete, budete nešťastná. (Všeobecný smích.) Budete trpět. A utrpení a neštěstí bude osudem dané soustavy těla a mysli až do té doby, dokud nedojde k přijetí.

Marge: Co se stane s tělem, když člověk umře? Co se stane s touto Energií? Kam odejde?

Ramesh: Dovolte mi to vyjádřit takto, Marge. Co se stane, když se rozbije čili "umře" kuchyňský spotřebič? Vyhodíte ho. A co se stane s elektřinou? Ta dále pokračuje v činnosti prostřednictvím jiných spotřebičů. Co se tedy děje s Vědomím, je-li zničena daná soustava těla a mysli? Vědomí bude pracovat prostřednictvím jiných nástrojů.

Marge: Ano, ale co stane s Energií, která je tady?

Ramesh: Je to tatáž Energie. Není to "vaše" Energie, stejně tak jako elektřina nepatří kuchyňskému spotřebiči. Spotřebič neřekne: "Co se stane s mojí elektřinou?" A právě na to se vy ptáte. Elektřina je elektřina. Spotřebič odešel a elektřina pracuje dál prostřednictvím jiných spotřebičů.

Nina: Jak máme pochopit podstatu této energie?

Ramesh: Podívejte se, chcete-li něco pochopit, Nino, pak jste subjekt, a to, co chcete pochopit, je objekt. Tento subjekt chce pochopit nějaký objekt. A chcete-li pochopit Boha, Subjektivitu, pak jste objektem, který chce pochopit svůj subjekt. Dochází tedy k tomu, že vy si jako objekt přivlastňujete subjektivitu Zdroje, a co je ještě horší, čirou subjektivitu zaměňujete za objekt.

Budete trpět tak dlouho, dokud budete chtít pochopit. Poznávání, vidění, chtění něčeho, to jsou subjekto-objektové vztahy. Ale to, co chcete pochopit, je čirá Subjektivita! Jak by mohl objekt pochopit čirou Subjektivitu, Nino? (Pauza.) Jak by mohl rozum poznat a pochopit svůj vlastní Zdroj?

Nina: Je-li Zdroj uvnitř mne, měla bych být schopná být s Ním v kontaktu. Měla bych být schopná Zdroj poznat.

Ramesh: "Kdo" je toto "já"? Vše, co existuje, je Bůh. V tom to je. Jestliže toto skutečně přijímáte, a to ze své vlastní zkušenosti a nikoli proto, že to říkám já - ani to však není ve vaší moci - pokud přijímáte, že cokoli se děje, se prostě jen děje a není to konání Niny, ale reakce mozku na podnět (nad nímž nemáte žádnou moc), pokud se tato zkušenost opakovaně dostavuje, potom v určitém okamžiku se mysl či rozum, který je Ninou, začne sám sebe ptát: "Není-li tu konání, které by bylo ´moje´, ´kdo´ je potom tato Nina, kterou se tolik zabývám? Je tu vůbec nějaká Nina?" Tehdy začíná skutečné hledání. Domnívám se, že právě toto sv. Jan z Kříže nazýval "temnou nocí duše". Tehdy je ego opravdu zahnáno do kouta a stále si opakuje: "Jestliže ´já´ nic nedělám, co to tedy je to ´já´, kterým se ´já´ zabývám?" To se opakuje tak dlouho, dokud nepřijde náhlé nazření, že tu nikdy žádné "já" nebylo. Vše, co existuje, je Bůh či Vědomí, a "já" je pouhý výtvor mysli. Temná noc duše končí rozbřeskem Poznání.

(Ke dvěma návštěvníkům:) A jak vy se jmenujete?

Markus: Markus a Matt.

Ramesh: Marku, slyšel jste moje koncepty. Řekněte mi, zda přijímáte, že se nemůže stát nic, co by nebylo vůlí Boží, vůlí Zdroje? Lze to přijmout?

Markus: Mám problém s definicí Boží vůle. Co je to Boží vůle?

Ramesh: Boží vůle je vůle Zdroje. Projevení pochází ze Zdroje. Ať se tedy v projeveném světě stane cokoli, může to být jenom to, co chce Zdroj.

Markus: Mohu to přijmout, nicméně nevím.

Ramesh: Ovšemže nevíte. Řekl jsem vám, že je to koncept.

Markus: Je to koncept, ano.

Ramesh: Je to koncept, který poukazuje k pravdě. Nechcete-li koncept, Marku, pak můžete udělat jen jedno.

Markus: Co tedy?

Ramesh: Tiše sedět. Neklást otázky.

Markus: Ano, to jsem ani nechtěl. (Všeobecný smích.)

Ramesh: Proč jste tady, Marku? Někdo vám řekl, abyste sem přišel?

Markus: Pověděl mio vás jeden můj přítel.

Ramesh: Nikdo vás tedy nenutil.

Markus: Přesto jsem chtěl přijít. Je dobré tady být.

Ramesh: Rozumím. Duchovní vitamíny? (Místností se rozlehl smích.)

Markus: Ne, takhle bych to neřekl . . . i když vlastně nevím, co od vás chci.

Ramesh: "Já jsem" ví všechno. Markus neví nic. Řekne-li

Markus: "Nevím nic", je to Pravda. Problém je však v tom, že Markus chce poznat svůj zdroj, čili Zdroj. Je to možné? Co má vlastně Markus na mysli, když říká "Markus"? Myslí tím rozum, ego, já. A co je toto "já"? Vědci říkají, že "já" není ve skutečnosti nic jiného, než spojení genů s návyky z dětství. To říkají psychologové a vědci. Toto "já", každé "já", není nic jiného, než geny plus podmíněnosti z dětství, což dohromady nazývám naprogramování. Nemohli jste si vybrat, že se narodíte konkrétním rodičům, neměli jste tedy žádný výběr ohledně vašich genů. Stejně tak jste si nemohli vybrat určité prostředí a ani to, jaké návyky v tomto prostředí jako dítě získáte.

Markus: Existuje tedy vůbec nějaká volba?

Ramesh: Řekneme-li, že neexistuje vůbec žádná volba, je to správně. Toto je koncept. Žádný jedinec nemá žádnou volbu, neboť jedinec neexistuje jako jedinec. Je pouze odrazem v "Já jsem". Kde je ve skutečnosti jaké "já"? Je to pouze myšlenka. Samo o sobě je "já" jenom koncept, myšlenka, odraz v "Já jsem", v Pravdě, ve Zdroji. A odraz ve Zdroji nemůže poznat Zdroj. Stojíte před zrcadlem a je tu váš odraz v zrcadle. Může snad odraz poznat Marka?

Markus: Ne.

Ramesh: A právě o to tu běží. Markus chce poznat Zdroj. Zdroj vytvořil uvnitř Sebe Sama tento odraz. Zkuste tedy přijmout, že se nemůže stát nic, co by nebylo vůlí Boží, vůlí Zdroje, a že vše se děje jenom proto, že to tak chce Zdroj. Zdroj, jenž uvnitř Sebe Sama vytvořil jako odraz tento projevený svět, vytváří i činnost projeveného světa. Projevení i jeho činnost, kterou nazýváme životem, to vše je jen odraz ve Zdroji.

Markus: Odkud ale pochází naprogramování?

Ramesh: Odkud jinud by mohlo pocházet, Marku, než ze Zdroje?

Markus: Jak může existovat ve Zdroji? To jenom tak je? Prostě tam je?

Ramesh: Nejdřív je tu Zdroj. Zdroj vytvoří odraz. Odrazem je "Já jsem". Chápete? Slyšel jste o Rámanu Maharšim?

Markus: Ano.

Ramesh: V rámci světa jevů pro mě neexistuje nic vyššího než Rámana Maharši. Tak tedy Rámana Maharši říká, že Zdroj je "Já-Já". Nazývá to "Já-Já" jen proto, aby "To" oddělil od "Já jsem". "Já-Já" je Potenciální Energie. Potenciální Energie aktivizuje Sama Sebe do projevení, do "Já jsem", a začne si toto projevení uvědomovat. "Já jsem" je neosobní Uvědomění projevení a jeho činnosti. Aby mohlo docházet k činnosti projevení, vytváří Zdroj čili Bůh čili "Já jsem" soustavy těla a mysli a ztotožněním Sebe Sama s těmito soustavami vytváří též individuální entity "já". Univerzální neboli Potenciální Energie tak aktivizuje Sebe Sama do tohoto projevení. Z "Já-Já" se aktivizací stává "Já jsem" a z "Já jsem" se stane "Já jsem Markus". Proč se "Já jsem" stává Markem? Protože bez Marka a miliardy dalších jmen by nemohl probíhat život tak, jak ho známe. Jen proto, že se Markus považuje za oddělenou bytost, oddělenou od druhých, ode mne i od vás, dochází k mezilidským vztahům. Co je to život? Jsou to veškeré mezilidské vztahy, založené na lásce, nenávisti, chtění a uspokojení. Právě to je život. Právě proto je tady "já".

Markus: Ale když se s tímto Markem nebo kýmkoli jiným neztotožníme, je vlastně potom život možný?

Ramesh: Prosím?

Markus: Je život vůbec možný, pokud se s tímto jménem neztotožníme?

Ramesh: Z "Já-Já" se stává "Já jsem". Z "Já jsem" se stává "Já jsem Markus". A je-li to vůle Boží, vůle Zdroje, že v této soustavě zvané Markus má začít hledání, potom v dané soustavě ke hledání dojde, tak jak se to nyní děje. A co je to za proces? Proces započne tím, že Markus, jenž je ve skutečnosti ztotožněním "Já jsem" s "Já jsem Markus", začne uvažovat: "Je tu vlastně nějaký Markus, kromě jména? Existuje vůbec nějaký Markus?" Poté začíná hledání.

Markus: Ale kruh se . . .

Ramesh: O kruzích a čtvercích si můžeme promluvit později. (Smích.) Moje hlavní myšlenka je tedy "Já-Já", "Já jsem" a "Já jsem Markus". Existují miliardy lidských bytostí. Co myslíte, Marku, kolik z nich hledá svoji pravou přirozenost, nebo jak to nazveme? V jednom verši z Bhagavadgíty říká Krišna: Stěží jeden z tisíců začne hledat. Slyšel jste o Bhagavadgítě?

Markus: Ano.

Ramesh: Krišna tedy říká: Mezi tisíci se najde stěží jeden, který mě hledá, a mezi těmi, kdo hledají, mě stěží jeden pozná v samotné podstatě. A kdo, Marku, rozhoduje o tom, kdo bude hledajícím? Samotné hledání je ve skutečnosti Boží vůlí, Boží milostí.

Myslíte si, že "vy" jste tím, kdo hledá. Markus se domnívá, že "on" je hledajícím, který hledá Boha. Hledání však nebylo Markovou volbou. Lze říci, že Markus má to štěstí, že Zdroj či Bůh rozhodl, aby v dané soustavě těla a mysli došlo ke hledání. Hledání tedy začalo ne proto, že by se Markus v nějakém okamžiku rozhodl: "Od zítřka budu hledat pravdu." Hledání ve skutečnosti nastalo navzdory Markovi. Hledání je vlastně celkem vzato utrpení, je to tak?

Markus: Hledání samo o sobě . . . Ano, je.

Ramesh: Hledání samo o sobě je utrpením. Proč by si Marek vybíral utrpení? Proto říkám, že hledání začalo. Hledání začíná tak, že si Markus myslí: "Hledám Boha, osvícení, mír." Lze to nazvat jakkoli. Hledání tedy začne s Markovou myšlenkou, že "on" uskutečňuje hledání, a hledání může skončit pouze tehdy, přijde-li nazření, že tu nikdy žádný hledající nebyl. Hledání je Boží milost a Boží milostí či vůlí Zdroje je též nazření.

Hledání tedy začíná tak, že jedinec považuje sám "sebe" za hledajícího, a hledání neskončí dřív, dokud tu není pevné přesvědčení, že tu nikdy žádný hledající nebyl. Hledání se děje nezávisle na hledajícím. Markus není ve skutečnosti nic jiného než jméno dané soustavě těla a mysli. Jinými slovy, hledání skončí až tehdy, přijde-li pochopení, že tu nikdy nebyl nikdo, kdo by přemýšlel, myšlení se dělo, že tu nikdy nebyl žádný konatel, konání se dělo, že tu nikdy nebyl žádný zakusitel, zakoušení se dělo. Myšlení, konání a zakoušení jsou součásti činnosti projevení, k nimž může docházet pouze prostřednictvím soustavy těla a mysli.

Proč v této soustavě dochází k hledání Boha, když v jiné soustavě dochází k hledání něčeho úplně jiného? Je tu například touha po penězích a daná soustava usiluje jen o peníze. Domnívá se, že Markus bláhově hledá něco ve vzduchoprázdnu a že by byl šťastnější, kdyby usiloval o peníze, moc nebo slávu. Proč tedy u jedné soustavy těla a mysli dochází k usilování o peníze a u soustavy zvané Markus nastává hledání Boha či Pravdy?

Markus: Je to Boží vůle.

Ramesh: Ano, to je to, co nazývám Boží vůle neboli záměr Zdroje. Je mi jedno, zda mluvíte o záměru Zdroje nebo o Boží vůli. Jednodušší je mluvit v termínech Boží vůle, neboť je to tak pro většinu lidí přijatelnější.

Markus: Existuje něco za Zdrojem, či před Zdrojem, nebo mimo Zdroj?

Ramesh: Dovolte mi vyjádřit to následujícím způsobem: Mluvím-li o Boží vůli, je to zase jenom koncept. Říkám, že Vědomí neboli Zdroj v činnosti je Bůh.

Markus: Můžete to zopakovat?

Ramesh: Bůh je Zdroj, Vědomí, Energie, nebo Celek, v činnosti. Když chápete, že Bůh není nějaká entita, dávám přednost slovu "Bůh", ale je to totéž jako Zdroj. Boží vůle tedy s hledáním začíná a je to opět Boží vůle, která hledání ukončí. A konec hledání přijde až s pochopením, že Markus nikdy nebyl ten, kdo hledá. Markus nikdy nebyl ten, kdo přemýšlí. Markus nikdy nebyl konatel.

Ukážu vám, Marku, proč nejste konatel. Zkuste analyzovat to, co nazýváte svým konáním. Je to opravdu Markovo konání? Jakýkoli čin, malý i velký, důležitý i zanedbatelný, jakýkoli čin, o němž se Markus domnívá, že je to "jeho" čin, není nic jiného než reakce mozku, který je jen netečnou hmotou. Mozek je součástí netečné soustavy těla a mysli, která nemůže nic vytvářet. Může pouze přijímat a reagovat. Mozek je reagující činitel, nástroj.

Markus: Toto tělo a mysl tedy přijímá a vykonává?

Ramesh: Správně. Přijde-li nějaká myšlenka, mozek na ni zareaguje a tuto reakci Markus nazve "svým" konáním. Markus něco uvidí nebo uslyší, mozek na to zareaguje a reakci Markus nazve "svým" činem. Markus však nemá žádnou kontrolu nad tím, co se děje. Markus nemůže ovlivnit, jaké myšlenky vyvstanou. Markus nemá moc nad tím, co bude vidět, slyšet, hmatat, čichat nebo chutnat. Mozek reaguje na něco, co je mimo Markovu kontrolu. A jak mozek reaguje? Reaguje podle naprogramování, které zahrnuje geny a návyky.

Máte-li počítač, do něhož vložíte vstupní informaci, jaký bude výstup, Marku? Výstup bude odpovídat tomu, jak je počítač naprogramován. Co může počítač udělat jiného, než že dá výstup přesně podle toho, jak je naprogramován? A kdo zadává vstupní informaci? Není to počítač, jste to vy. V soustavě těla a mysli, která je též naprogramovaným nástrojem či počítačem, zadává vstupní informaci Bůh. Bůh zařídí, že něco uslyšíte či uvidíte. Bůh vám pošle myšlenku. A to jsou vstupní informace.

Markus: A co když je tu soustava těla a mysli, která má pochybnosti o tom, co udělat? Je již dopředu jasné, co se stane?

Ramesh: Buďte pozorní k tomu, co se děje, Marku. To, co se děje, zjistěte pomocí své vlastní osobní zkušenosti, ne podle nějakých představ. Zjistěte z vaší osobní zkušenosti, zda to, o čem si myslíte, že je "vaše" konání, je skutečně něčí konání. Anebo je to pouze reakce mozku na vstupní informaci, nad níž nemáte žádnou moc, podle naprogramování, které rovněž nemáte pod kontrolou?

Markus: To mohu přijmout. A co to je naprogramování?

Ramesh: Naprogramování zahrnuje geny, nad kterými jste neměl žádnou moc, a návyky z dětství, které byly rovněž mimo vaši kontrolu. Nemohl jste si vybrat konkrétní rodiče ani prostředí, kde se narodíte. Naprogramování je dáno geny a podmíněnostmi.

Mozek tedy reaguje pouze podle naprogramování, které jste nemohl nijak ovlivnit. Můžete to zjišťovat z vaší osobní zkušenosti. A to je to, co byste měl dělat. Zjišťujte a odhalujte dnes a denně. I teď se můžete posadit a zkoumat svoji minulost. Děly se určité důležité věci, dobré i špatné. Přemýšlejte o nich, i kdyby se jednalo jen o dvě, tři nebo čtyři, zkuste si vzpomenout, nakolik jste s nimi měl co dělat "vy", a nakolik se věci pouze děly. Z vlastní osobní zkušenosti budete zjišťovat, že všechno, co Markus považoval za "své" konání, nikdy "jeho" konáním nebylo. Byla to jen reakce mozku, kterou "on" nemohl nijak ovlivnit.

Tak jako vkládáte vstupní informace do svého počítače, tak Bůh vkládá vstupní informace do každé jedinečně naprogramované soustavy těla a mysli. Ani dvě lidské bytosti nejsou stejné. Liší se v otiscích prstů, liší se ve všem. Každá soustava je Zdrojem čili Bohem specificky naprogramovaná, takže činy, které se prostřednictvím dané soustavy dějí, jsou přesně takové, jaké je Bůh chce mít, a nikoli jaké byste je chtěl mít "vy". Když tedy i jen na zkoušku přijmete, že jakýkoli čin, který nazýváte "svým" činem, ve skutečnosti "vaším" činem není, neboť je to pouze dění, jež nastává podle Boží vůle, pak to, o čem si myslíte, že jste "vy" vykonal a druhému způsobil zármutek či bolest, není důvodem k tomu, abyste se cítil vinen. Každá lidská bytost nese ve skutečnosti obrovské břímě viny. Většina myšlenek, jež přicházejí, jsou: "Kéž bych to nikdy neudělal, potom by ten a ten nemusel trpět", nebo " . . .potom bych nebyl zklamaný."

Markus: Ano, avšak není vina . . .

Ramesh: Říkám, Marku, že jestliže skutečně přijmete, že to nebylo "vaše" konání, proč byste pak pociťoval vinu? Přijmete-li doopravdy, že to nebyl váš čin, pak je-li tento čin druhými chválen, proč by Markus pociťoval pýchu? Nejde-li o Markovo konání, ale pouze o něco, co Markus vidí jako dění, pak říkám, že tu není žádná vina ani pýcha.

Markus: Není tu vina. Není tu tedy ani morálka?

Ramesh: Počkejte chvilku, k tomu se ještě dostaneme. Není tu vina, není tu pýcha. A ještě důležitější je to, že pokud Markus pochopí, že se nemůže stát nic, aniž by to byla Boží vůle (a že to tedy není Markovo konání), pak Markus také pozná, že ani to, co se děje prostřednictvím jiné soustavy těla a mysli, není "její" konání. Následkem toho, i když určité konání může jiná soustava těla a mysli považovat za "své" konání, které vás ovlivňuje, vy víte, že to "její" konání není. Jak byste tedy mohl někoho nazvat svým nepřítelem? Jak byste mohl někoho nenávidět? Jak byste mohl někomu závidět? Jakmile přijmete, že žádný jedinec nedělá nic, že činy se pouze prostřednictvím dané soustavy těla a mysli dějí, a to podle toho, jak je tato soustava Bohem naprogramována, pak se stanou čtyři skvělé věci: zmizí vina, zmizí pýcha, zmizí nenávist a zmizí závist. Život se zjednoduší.

Nyní vyvstávají určité otázky. Hlavní otázkou je: "Nejsem-li za nic odpovědný a vše se pouze děje, proč bych měl vůbec něco dělat, proč bych nemohl celý den ležet v posteli?"

Markus: O tom jsem zrovna včera přemýšlel.

Ramesh: (Směje se.) Vidíte, že je to oprávněná otázka, kterou si rozum nutně musí položit. Kdo je toto "já"? Je to rozum. A rozum, to je Markus. Rozum, ego, se tedy ptá: "Jestliže nic nedělám a za nic nejsem odpovědný, proč bych měl vůbec něco dělat? Proč bych nemohl ležet v posteli a nedělat nic?" Odpověď je, Marku, velmi jednoduchá. Markus se domníval, že to byl "on", kdo pracoval. Kdo však doopravdy pracoval? Prostřednictvím dané soustavy těla a mysli pracovala Energie, Vesmírná Energie. Ta je tím jediným, co vytváří činy. Vesmírná Energie, která pracuje prostřednictvím této soustavy těla a mysli, tedy dále pokračuje v práci a nedovolí, aby Markus zůstal nějakou dobu nečinný. Určitý čin, fyzický nebo mentální, tedy prostřednictvím této soustavy přijde, neboť Energie to tak zařídí. Univezální Energie bude v dané soustavě dále vyvolávat činy, neboť taková je její přirozenost. Podstatou či přirozeností Univerzální Energie je tvořit.

Markus: Bylo by taky trochu nudné ležet celý den v posteli.

Ramesh: To říká rozum a je to vcelku správně. Současně tu však je ještě něco dalšího. To, co jste řekl, je vlastně přesně totéž, co jsem řekl já: Bylo by nudné ležet celý den v posteli, neboť je tu vnitřní energie a tu nemůžete mít celou dobu pod kontrolou a potlačovat ji. Chápete? Nemůžete zůstat nečinný. To je jeden aspekt věci. Druhým je odpovědnost. Markův rozum se ptá: "Nejsem-li zodpovědný za to, co dělám, proč bych nemohl vzít pušku a zastřelit dvacet lidí? Jestliže nenesu žádnou odpovědnost a vše, co se děje, je Boží vůle, proč bych nemohl vzít pušku a jít střílet na lidi?"

Markus: Ach, proč bych to měl dělat?

Ramesh: A proč byste to dělat neměl? Proč byste to nemohl udělat, když nenesete žádnou odpovědnost? Otázka zní, proč byste to udělat nemohl, nejste-li za "své" konání odpovědný. Zvolil jsem extrémní případ. Odpověď je taková, že základní nepochopení spočívá v tom, když řeknete: "Proč bych to "já" nemohl udělat, proč bych nemohl střílet do lidí?" Ve skutečnosti tu totiž žádné "já", které by něco vykonávalo, není.

Markus: A když je tu někdo, kdo zastřelí dvacet lidí, tak i to je Boží vůle?

Ramesh: Ano je, Marku, to právě říkám. A taky říkám, že "vy" nic takového udělat nemůžete, neboť tato soustava těla a mysli není naprogramována k tomu, aby zastřelila dvacet nevinných lidí. Jak by tato soustava mohla udělat něco takového jenom proto, že mozek slyšel, že "vy" nenesete odpovědnost?

Markus: Pak tu tedy není ani problém, jestli jen sedíme na posteli a nic neděláme, neboť stejně nemůžeme dělat nic, co by bylo proti Boží vůli.

Ramesh: Správně. Zbývá už jenom otázka odpovědnosti. Vrah by mohl říci: "Ano, stala se vražda, ale toto učení mi říká, že ´já´ vinen nejsem, vraždu spáchal Bůh. Tak proč bych měl být potrestán?" Taková následuje otázka. Chápete? Odpověď je velmi prostá. Boží vůli vzhledem k dané soustavě těla a mysli nazývám osudem soustavy těla a mysli určeným v okamžiku početí. Osud tohoto početí je tedy určen v okamžiku početí.

Markus: Lze pojmy "Boží vůle" a "osud" vzájemně zaměnit?

Ramesh: Ano, je to totéž. Boží vůle vzhledem k dané soustavě těla a mysli je osud. A osud dané soustavy těla a mysli je Boží vůle.

Markus: To tedy znamená, že "my" opravdu nemůžeme nic dělat, můžeme pouze přijímat.

Ramesh: Správně, Marku. To je přesně to, co říkám. Jestliže nějakému početí nebylo dáno vyvinout se v dítě, pak toto početí skončí potratem. Matka se může rozhodnout pro potrat. Je-li dítě narozeno, pak součástí osudu, jenž je Boží vůlí, je i to, jak dlouho bude daná soustava žít a co se jí během života přihodí.

Co se tedy vlastně Marku stalo, když došlo k vraždě? Stalo se to, že jedna soustava těla a mysli byla zavražděna a druhá byla nástrojem, jehož prostřednictvím vražda nastala. Co se týče zavražděné soustavy, bylo jejím osudem být zabita jinou soustavou. Byl to osud. Nikdo neví, jak bude umírat. Může to být přirozená smrt, nehoda, vražda nebo sebevražda. Co z těchto čtyř možností danou soustavu postihne, je dáno jejím osudem určeným v okamžiku početí. Je-li osudem dané soustavy být zavražděn, bude tato soustava zavražděna. Je to způsob, jakým má zemřít. Co se stane se soustavou, jež se provinila vraždou, to záleží zase na osudu dané soustavy. Ne všechny zločiny jsou odhaleny, ne všechny odhalené zločiny jsou potrestány. Zda tedy soustava, jejímž prostřednictvím k vraždě došlo, bude či nebude za vraždu potrestána, závisí opět na jejím osudu, na vůli Boží.

Byla tu soustava těla a mysli zvaná Matka Tereza, která byla naprogramována tak, že se děly samé dobré věci. Přineslo to řadu ocenění, Nobelovu cenu míru, další ceny a mnohá poděkování. K čemu tady došlo? Já říkám, že ve skutečnosti neexistovala žádná Matka Tereza, která by dostala všechna ta ocenění. Matka Tereza bylo pouze jméno soustavy těla a mysli, jejímž osudem bylo tyto ceny obdržet.

Na druhé straně tu máme psychopatickou soustavu. Psychopat si nevybral, že bude psychopatem. Byl však naprogramován k tomu, aby dělal to, co společnost a zákony nazývají zlými či perverzními skutky. Tyto skutky tedy budou přicházet prostřednictvím soustavy, jež je naprogramována k tomu, aby se takových činů dopouštěla. To je osudem soustavy těla a mysli psychopata. A psychopatická soustava může nebo nemusí být trestána, to je opět dáno jejím osudem. Moje hlavní myšlenka však spočívá v tom, že ať se jedná o soustavu těla a mysli Matky Terezy, nebo o soustavu psychopata, obě jsou vytvořeny týmž Zdrojem. A nám nezbývá, než vůli Boží přijímat. Nemůžeme se pokoušet Boží vůli pochopit. Víte, proč?

Markus: Nemůžeme se pokoušet pochopit Boží vůli?

Ramesh: Nemůžete s tím ani začít, Marku, a to z následujícího důvodu. Naše inteligence je velmi omezená, náš intelekt je omezený, zatímco Boží intelekt je celou věčností. Jak bychom tedy mohli? Kdo by jen mohl tímto omezeným způsobem poznat či pochopit Boží vůli? My to udělat nemůžeme.

Markus: Nikdo to nemůže poznat?

Ramesh: Nikdo, neboť každý je jen malou součástí celkového projevení, které je odrazem Zdroje. Jediné, co můžeme, jak jste právě před malou chvílí řekl, je přijmout věci tak, jak jsou. To je to!

Markus: Jakmile to přijmeme, není již otázek.

Ramesh: V tom to vězí. Je jedno, zda to nazvete přijetím nebo odevzdáním. Lidé, jimž je blízký pojem Bůh, dají přednost slovu "odevzdání". Ti, kteří jsou založeni spíše rozumově a užívají pojmy Energie nebo Zdroj, budou mluvit o "přijetí". Znamená to totéž. A co je to přijetí či odevzdání? Co je základem tohoto přijetí či odevzdání? To, že tu není žádné "já", které by cokoli mohlo dělat. Co je tou skutečnou podstatou přijetí a odevzdání? To, že tu opravdu není žádné "já", které by mohlo něco dělat. Žádné "já" ve skutečnosti neexistuje.

Nina: A co ty uměle vytvořené konstrukce dobra a zla, správnosti a špatnosti, s nimiž celý život bojujeme? Je-li to všechno Boží vůle, pak neexistuje nic správného ani špatného. Psychopat dělá to, co je dáno jeho osudem.

Ramesh: Správně. Zcela správně. A tento náklad dobra a zla, naložený na danou soustavu těla a mysli, je Boží vůlí vzhledem k dané soustavě, nikoli jedinci, ale soustavě těla a mysli. Chápete? Je osudem psychopatické soustavy těla a mysli, že dochází k určitým věcem. Bylo osudem soustavy těla a mysli zvané Matka Tereza, aby se děly určité skutky.

Nina: A cesta psychopata či vraha podle našich zákonů znamená být uvězněn nebo odsouzen k smrti. Je to v jeho osudu?

Ramesh: Je to osudem dané soustavy těla a mysli. Zcela správně. To je právě to, co říkám. Konání, k němuž dochází, je dáno osudem. A následky tohoto konání jsou též osudem.

Nina: A když jeden člověk unikne, přestože má za sebou nějaký ohavný zločin, a jiný je potrestán, třebaže zločinu pouze přihlížel, i to je dáno osudem?

Ramesh: A proč jste nevzpomněla i na to, když je potrestán nevinný člověk? Pochopte, že i to je osud. Kolik již bylo zločinů, za které byli popraveni nevinní lidé, a až později se ukázalo, že byli popraveni omylem? Byl to osud, že daný člověk byl mylně obviněn a popraven.

Měl jste nějaký konkrétní důvod, Marku, proč jste jel do Indie? Přijel jste jako turista?

Markus: No, chtěl jsem meditovat a chtěl jsem vás poznat. Chtěl jsem také vidět Pápádžího, ale to již není možné.

Ramesh: Ano. A čím to začalo? Kdy to začalo?

Markus: Co?

Ramesh: Potřeba meditovat nebo dělat něco podobného.

Markus: Začalo to velmi brzy.

Ramesh: Ano. Přesně takovou odpověď jsem čekal, Marku. Divil byste se, kolik lidí toto říká. "Ach, kdy jsem začal? Nevzpomínám si. Už si nemohu vzpomenout, kdy to bylo." Byl byste překvapen, kolik je takových odpovědí. "Už si nemohu vzpomenout, kdy to bylo." - "V dětství?" - "Ano, v dětství." A moje otázka bude následující: " Začalo-li hledání již v dětství, co jste s tím ´vy´ měl co dělat?"

Markus: Nic.

Ramesh: Nic. A půjdeme ještě dál, Marku. Říkám nejen to, že hledání Boha se děje, aniž by tu byl hledající, ale že tu vůbec nikdy žádný hledající nebyl, ať se jednalo o jakékoli hledání. Od chvíle, kdy se dítě narodí a začne intuitivně hledat matčin prs, není život ničím jiným než hledáním.

Markus: Rád bych se ale zeptal, proč k tomu všemu dochází.

Ramesh: Ano. Proč je tu projevení a jeho činnost? Taková je vaše otázka?

Markus: Ano. Proč toto všechno?

Ramesh: Odpověď je velmi jednoduchá, neboť co je tímto projevením? Je to aktivizovaná Potenciální Energie. Odpovědí na "proč" je: "Protože je to Její Přirozenost." Přirozeností Potenciální Energie, neboli Zdroje, je uvést Sebe Samu v činnost. Proč? Protože Přirozeností Potenciální Energie je Samu Sebe aktivizovat, jinak by "To" nebyla Potenciální Energie, ale něco mrtvého. Kdyby se Potenciální Energie nikdy neuvedla do pohybu, pak by "To" byla mrtvá věc. Přirozeností Potenciality je Sebe Samu aktivizovat - je tu Velký Třesk. A jakmile se obrovská energie Velkého Třesku za miliardy let vyčerpá, vrací se aktivizovaná Energie zpět do své Potenciality, a pak tento proces může začít nanovo.

Markus: Ve skutečnosti je to tedy jen hra Energie.

Ramesh: Je to hra Energie. Zcela správně, Marku, přesně to jsem měl na mysli. Je to hra Energie. Někdo tomu říká Božská hra. Ale jde o hru této Energie.

Ještě nějaká otázka, Marku? (Ticho.) Nechte tedy uležet, co jste tu vyslechl. Nějaké otázky třeba nadhodíte zítra. (Smích.) Co chcete dělat v životě, Marku?

Markus: Chtěl bych být učitel.

Ramesh: Učitel? Ano, rozumím. Myslíte si, že budete dobrý učitel?

Markus: (Směje se.) Nevím.

Ramesh: Ale chcete být učitel?

Markus: Ano. Umím si sám sebe jako učitele představit.

Ramesh: Ach ano, v tom to je. Mám synovce, kterému je čtyřicet, a je právě na vrcholu své kariéry. Je pediatr. Již od šesti či sedmi let říkal: "Budu doktorem." Když se ho někdo zeptal: "Proč? Chceš mít hodně peněz?", odpovídal: "Ne, ne. Chci uzdravovat lidi." Tak se stal doktorem a uzdravuje lidi. Skoro každou druhou noc ho volají a on ochotně jde. Takže je to dobrý doktor. A proč, Marku? (Směje se.) Protože je naprogramován k tomu, být dobrým doktorem.

*****

gurur Brahma, gurur Višnu /
gurur dévó Mahéšvara //
gurur sákšát parabrahma /
tasmai šrí guruvénamaha //

Mým učitelem je Brahma, Višnu a Mahéšvara (Šiva).
Mým učitelem je Vtělení Nejvyššího Já.
Vzdávám úctu svému učiteli, jenž je Božským Vtělením.

*****

namó ádirúpá ómkára svarúpá /
višváčija rúpá májabápá //
tudžijá sátténé tudžé guna gávú /
téné sukhi ráhu sarvakála //
túči šrótá túči vaktá džňánási aňdžana /
sarva hóné džáné tudžjá háti /
Tuká mhané jéthé náhi mí tú pana /
stavávé té kavana kavanálági //

Mé pozdravení Tobě, Jenž jsi za všemi tvary.
Mé pozdravení Tobě, Jenž jsi jádrem mého Bytí.
Mé pozdravení všeprostupujícímu Vědomí,
které je Zdrojem celého projevení.
Díky Tvé Milosti budu zpívat písně k Tvojí chvále
a budu navždy šťasten.
Vím, že mluvení i naslouchání
se děje z Tvé vůle.
Nemůže se stát nic, co není Tvojí vůlí.
Tukárám říká:
Není tu žádný pocit toho, že bych byl od Tebe oddělen.
Koho tedy velebím a kvůli komu?

*****

- ↑ -