Osho - Zenový mistr Dógen

Kapitola osmá: Ukrytý klenot

Dógen napsal:

Poté co Hsuan-ša dosáhl osvícení, řekl mnichům:
"Celý vesmír je zářivý klenot Buddhovy mysli."

Tento je beze jména, jen přechodně je tak nazýván. Takový klenot je navěky neměnný. Naše tělo a mysl, tráva a stromy, řeky a hory, vše mezi nebem a zemí není nic jiného než zářivý klenot.

Od začátku do konce je zcela bez hranic. Navíc celý vesmír je jeden jediný zářivý klenot, nikoli dva či tři. Tento klenot je Buddhovo oko, pravda sama, jediné vyjádření pravdy, světlo osvícení. Zároveň nikdy celek neomezuje, ale kutálí se sem a tam. Význam tohoto zářivého drahokamu je tak zřejmý, že vnímající bytosti jsou spaseni současným Avalokitéšvarou či Maitreyou (boddhisattvové, ti kteří se vzdali nirvány a přicházejí na svět pomoci druhým; Avalokitéšvara je ztělesněním soucitu, Maitréja očekávaný učitel lidstva – pozn. překl.) pouze pohledem jejich očí nebo nasloucháním jejich hlasu. Buddhové minulí i současní vyjadřují zákon dharmy svým tělem.

Sútra říká, že člověku, který byl opilý, tajně zašil jeho moudrý přítel do oděvu drahokam. Nesmí se stát, že bychom tento klenot nepředali svému blízkému příteli.

Netane se, že bychom byli opilí a tento klenot nedostali. Zářivý klenot je totožný s celým vesmírem.

Proto zářivý klenot je zářivým klenotem sám o sobě, nezáleží na tom, zda se kutálí, či nikoli. A naše pochopení, že takový klenot opravdu je, je též samo klenotem; tolik je to vidět a slyšet. Nemá smysl tedy uvažovat, zda nějakým zářivým klenotem jsme. Zda v to věříme nebo ne, je jen náš zúžený, dočasný úhel pohledu. Přesněji řečeno, zářivý klenot pouze zúžený úhel pohledu předstírá.

Nemůžeme jinak, než uznat, jak velkou hodnotu tento klenot má. Kdo může zachytit jeho záři a jas? Kdo by ho chtěl prodat na tržišti jako tretku?

Nesmíme si dělat starosti, zda v šesti říších bytí překonáme zákon kauzality. Zářivý klenot od začátku až do konce nikdy nestojí mimo zákon kauzality. Takový je jeho ráz.

Existuje jen jediná zkušenost, ale lze ji vyjádřit tisíc a jedním způsobem. A žádné vyjádření není dostačující. Vyjádřením je její krása, její nedozírné bohatství, její nekonečnost, věčnost. Žádná slova to nemohou zachytit. Člověka, který došel domů, který nalezl, to však nutí podělit se o onu radost, píseň, haiku, tedy sdělit něco o tom, co sdělit nelze. Je to potřeba, nutkání. Musíte něco udělat, abyste svět uvědomili o tom, co jste nalezli. Protože co jste nalezli vy, může nalézt i kdokoli jiný, který jen zapomněl cestu. A je to tak blízko, stačí zavřít oči ... jeden krůček dovnitř a jste doma. Všechny zenové příběhy a rozmluvy říkají znovu a znovu totéž. A říkají to nádherně. Vždy z jiné strany, z jiného úhlu pohledu poukazují na stejný Měsíc ... doufajíce, že když jste ho nezahlédli minulou noc, v té dnešní, z jiné strany se to možná podaří.

Mistr není pro hledajícího nic jiného než naděje. Jen čeká, až pochopíte tu prostou věc, kterou vám však nemůže předat, neboť je nehmotná. Má však nevyčíslitelnou cenu, takže mistr musí udělat něco, aby vás vyprovokoval a vyzval k hledání uvnitř. Všechny zenové příběhy jsou právě výzvy, provokace. Jejich slova vycházejí z hluboké lásky a soucítění, nikoli z mysli.

Toto byste si měli uvědomit u každého zenového příběhu, rozmluvy či haiku: Mistr se nějakým způsobem snaží o nemožné. A jednou za čas se nemožné stane skutkem. Proto to nelze jen tak odmítnout, nelze říci, že je to marné. Osvícení s sebou přináší nesmírnou lásku ke všem, kdo jsou v temnotě. Neboť oni sedí se zavřenýma očima a myslí si, že jsou slepí. Někdo je musí popíchnout, aby oči konečně otevřeli. Možná je měli zavřené po mnoho životů. Úplně zapomněli, že nějaké mají, neboť zcela zapadaly prachem.

Celá práce mistra spočívá v tom, odstranit prach a upozornit, že se vaše vnitřní bytí probouzí. A jakmile se probudí, pochopíte, že veškeré úsilí mistra bylo chybné, jen jeho soucítění nesmírné. Úsilí bylo chybné, neboť neexistuje způsob, jak vyjádřit to, co vyjádřit nelze. On se o to ale přesto pokoušel znovu a znovu, i když dobře věděl, že je to nemožné.

Jakmile někdo procitne, vidí všechny chyby svého mistra, ale ty nehrají roli. Jediné, na čem záleží, je hluboká vděčnost tomu výjimečnému člověku, který opakoval den za dnem totéž, tlačil tvrdě, jak jen mohl, naprosto si vědom toho, že je velkou vzácností, pokud člověk rozpozná své buddhovství. Ale protože jde jen o rozpoznání, je pravděpodobné, že každý jednoho dne rozpozná. Tedy proč ne dnes? Není důvod to odkládat.

V minulých dobách to bylo snazší. Kolem bylo tolik buddhů, že jste si mohli snadno představit, že i vy byste jím mohli být. Nyní to tak bohužel není. Pro současného člověka je "buddha" pouze slovo. Potkáte-li během celého svého života jedinkrát buddhu, je to vzácnost. A třebaže se s ním setkáte, ani ho nemusíte poznat, neboť jeho jazyk jste už dávno zapomněli. Tolik a do takových podrobností se toho učíte o hmotě, že se vám to stane překážkou duchovního letu k Měsíci a nekonečné obloze, jenž je vaším právem.

Pamatujte si, že ať řeknou mistři cokoli, nemáte jejich slova rozebírat, analyzovat. Nejsou to vědecké práce k získání doktorátu. Nejsou určeny posluchačům na škole. Je-li mezi vámi jediný posluchač, okamžitě cítím únik energie.

Zapomenout na celý svět, to je celé. Proto říkám: "Opusťte tělo, opusťte mysl." Tak můžete jasně rozpoznat, co je to vědomí. A toto vědomí je Buddha. Pokud jste v tomto vědomí, jste na nejvyšším vrcholu života. Samotná svoboda v těchto výškách vám umožní tancovat, zpívat jako pták, kvést jako květina. A děje se to bez úsilí, zcela spontánně. Proto chci, abyste po meditaci chvíli seděli a vstřebávali zážitek, výšku a křehkost hloubky, tak abyste postupně mohli zůstávat jako buddha po celý rok.

A pamatujte, jakmile jste buddha, jste buddha stále. Nikdo z toho nemůže vypadnout. To by bylo proti přírodě.

Dógen řekl:

Poté co Hsuan-ša dosáhl osvícení, řekl mnichům: "Celý vesmír je zářivý klenot Buddhovy mysli."

Říká to, co říká každý buddha, že jakmile se někdo stane osvícený, nevidí nic, co by nebylo osvíceno. Vidí stromy tiše stojící v osvícení, měsíc zářící v osvícení. Vaše osvícení z vás udělá univerzální vědomí - již nebudete odděleni. Není to tak, že vy se stanete osvícenými, pro vás se osvíceným stane celý vesmír. A je-li osvícený vesmír, vy nemůžete chybět. Můžete být pouze vděčni za vše, co existuje.

I nejhlubší noc ve vás nevyvolá nespokojenost, ale hluboký klid a očekávání, že již brzy přijde ráno. Čím temnější je noc, tím blíže je svítání. Ale i sama noc znamená radost. A den má zase svoje radosti. Každý okamžik má svoji vlastní vůni. Pamatujte si, že pro osvíceného člověka to není tak, že on je osvícený. Naopak, pro něj se stane osvícenou celá existence ... veškeré světlo, veškeré vědomí, všechna pravda a všechna krása.

Hsuan-ša prohlásil po svém osvícení:

"Celý vesmír je zářivý klenot Buddhovy mysli."

Není nic jiného než Buddha.

Dógen pokračuje:

Tento je beze jména, jen přechodně je takto nazýván.

Cokoli řekneme o nejvyšší zkušenosti, je jen dočasné, náhodné. Proto nediskutujte o slovech a nebuďte na slovech závislí. Žádné slovo není zcela přesné. Jazyk prostě zůstává pozadu. Ony výšky a hloubky jsou za vším a slova je nedokážou vyjádřit. Jen velký soucit mistra a jeho umění vyjádří něco z toho, co vyjádřit nelze. Je to však natolik jemné, že pokud nejste tiší, zcela tiší, nejste schopni to zachytit.

Takový klenot je navěky neměnný. Naše tělo a mysl, tráva a stromy, řeky a hory, vše mezi nebem a zemí není nic jiného než zářivý klenot.

Vše je jen vyjádření univerzálního ducha, který nazýváme "buddha". Je to jen dočasné jméno.

Od začátku do konce je zcela bez hranic. Navíc celý vesmír je jeden jediný zářivý klenot, nikoli dva či tři. Tento klenot je Buddhovo oko, pravda sama, jediné vyjádření pravdy, světlo osvícení.

Světlo, které buddha vyzařuje, je jen jedna část. Zkušenost je vícedimenzionální, je v ní krása, je v ní hudba, je v ní pravda, je v ní vše, co má hodnotu, která přetrvává. Světlo je jen jeden aspekt, pomocí něhož se snažíme tuto zkušenost vyjádřit. Mluvíme-li o "osvíceném" člověku, vybíráme jen jednu část, jeden aspekt celé zkušenosti.

Zároveň nikdy celek neomezuje, ale kutálí se sem a tam. Význam tohoto zářivého drahokamu je tak zřejmý, že vnímající bytosti jsou spaseni současným Avalokitéšvarou či Maitreyou (boddhisattvové, ti kteří se vzdali nirvány a přicházejí na svět pomoci druhým; Avalokitéšvara je ztělesněním soucitu, Maitréja očekávaný učitel lidstva – pozn. překl.) pouze pohledem jejich očí nebo nasloucháním jejich hlasu. Buddhové minulí i současní vyjadřují zákon dharmy svým tělem.

Sám Gautama Buddha řekl: "Samotné tělo je buddha a samotná země je lotosový ráj." Jakmile jste osvíceni, vaše vidění je jasné a v této jasnosti vyjadřuje všechno svého ducha, svůj život, svůj zdroj. A tento zdroj je jediný, nejsou dva ani tři.

Sútra říká, že člověku, který byl opilý, tajně zašil jeho moudrý přítel do oděvu drahokam. Nesmí se stát, že bychom tento klenot nepředali svému blízkému příteli.

Dógen říká, že tuto zkušenost nelze předat ani nejbližšímu příteli. Je možné ho podnítit, vyprovokovat, ale nelze to předat, je to něco, co nemáte ve svých rukách. Leží to v samotném srdci vašeho přítele. Můžete poskytnout metody ... jako když lechtání vyvolá smích. Neexistuje speciální důvod, proč by lechtání mělo vyvolat smích.

Znám člověka, kterého ani lechtat nemusíte. Stačí v určité vzdálenosti udělat pohyb, náznak lechtání ... I zde s námi sedí jedna taková, všichni ji znáte. Teď sedí jako Buddha, ale stačí když udělám takhle ...
(Osho dělá prsty gesto lechtání na jednu ze sedících a pokaždé když polechtá zvedne se vlna smíchu. Osho sám se směje pod vousy a střídá své lechtání s gesty, která mají posluchače utišit. Pak se obrací na jinou stranu a začne lechtat někoho jiného za nového přívalu smíchu.)

To je jediný způsob, jak se dosáhne buddhovství – mistr musí polechtat. A vidíte, jaké to má účinky. Ve skutečnosti jsem ani nikoho nepolechtal, ale všichni jste se smáli!
(Další lechtání a další smích.)

Toto pošimrání je v sútrách nazváno jako Velký přenos. Ani jsem se nedotknul ...
(Znovu polechtal několik lidí a opět smích.)

Mistr pouze vytvoří prostředek. Není v tom logický důvod. Víte, proč se smějete? Jistě, protože je někdo lechtán na dálku ... takové dálkové ovládání. Ale proč se smějete vy? Mám prostě dálkové ovládání ...
(Mistr demonstruje znovu dálkové ovládání, všichni se smějí a on nakonec mává, aby bylo ticho.)

Utište se. Posaďte se jako Buddha, zavřete oči (chichotá se), pohlédněte dovnitř (nový výbuch smíchu).

Zenový básník napsal:

Spatřit jeho tvář
jen jedinkrát
a pamatovat si jeho jméno
po tisíce let

Básník mluví o svém mistru. Jakmile jednou zahlédnete tvář mistra, nemůžete na ni tisíce let zapomenout, neboť v tom krátkém okamžiku jste zahlédli sami sebe. Mistr je nanejvýš zrcadlo. Může vám ukázat vaši tvář, pokud přistoupíte blíže. A vztah žáka k mistrovi spočívá v tom, že přistupuje stále blíž a blíž, až může v očích mistra a jeho gestech uvidět své vlastní buddhovství.

Spatřit jeho tvář
jen jedinkrát
a pamatovat si jeho jméno
po tisíce let

Jiný básník píše:

Jedno zvolání
přivolá stovky přátel
Jeden úsměv
přiláká desetitisíc ctitelů

Už jste to viděli, chcete ještě jednou?
(Osho začne svým lechtáním znovu provokovat vlny smíchu.)
Mám dvojí dálkové ovládání – ukazuje na dvě sedící. Ať jsou kdekoli ve vesmíru, jen polechtám a ony se smějí. A s nimi se bezdůvodně smějí i další.

Chci, abyste pochopili, že osvícení je stejně tak lehké, láskyplné a mírumilovné jako smích. Teologové z toho dělají těžké břímě, takže to lidé raději nechají být. Ale osvícení by mělo být zároveň zábava.

To mi připomnělo poslední Krishnamurtiho slova před smrtí. Krishnamurti byl velmi vážný člověk. To byla jeho jediná chyba. Byl osvícený, ale osvícení chápal jako vážnou věc. Věděl, že je osvícený a jiní nikoli, a samozřejmě se velmi snažil přivést lidi k osvícení. Po celých sedmdesát let - zemřel v devadesáti – sedmdesát let od svých dvaceti pracoval s lidmi a ani jediný nedošel k osvícení. Chápete jeho zklamání a smutek. Byl z toho čím dál vážnější, skoro nemocný.

Je to vidět z jeho posledních slov. "Lidé neberou osvícení vážně, myslí si, že je to zábava." A v tom se lišíme. Osvícení nemůže být nic jiného než zábava, vesmírné show, smích, který nemá žádné hranice, žádná omezení. Vy se smějete a stromy se smějí, kukačky se smějí a mraky se smějí, hvězdy se smějí a smích se rozrůstá, neboť každý spouští smích někoho dalšího. Nepotřebujete knoflík na spuštění, váš smích sám stačí, aby odstartoval druhé.

Mám rád J. Krišnamurtiho a mám rád jeho sedmdesátileté nepřetržité úsilí, ale nesouhlasím s jeho přístupem. Dělá z osvícení vážnou věc. To je omyl všech starých proroků. Proto nenajdete smějící se sochu Mahavíry. Jaký je to mizerný svět, když nedovolíte ani Mahavírovi, aby se smál. Nenajdete smějící se sochu Gautama Buddhy. I kdyby se Buddha smál, lidé by nevěřili svým očím a uším: "Co se to děje? Takový vážný muž ..."

Vy však nechápete, že když je mysl pryč, jste jako malé dítě. Smích z vás může vytrysknout bez jakéhokoli úsilí. Když nic jiného, budu znamenat alespoň ukončení toho minulého, a přeji si, aby v budoucnosti byli mí lidé smějícími se buddhy. Vážných buddhů jsme už viděli dost a ti neuměli druhé změnit, transformovat. Zkusme tedy jiný směr – nevážnost.

Jedno zvolání
přivolá stovky přátel

Jediný buddha, jen jeho přítomnost, magneticky přitáhne tisíce buddhů, desetitisíce buddhů. Záleží na tom, jak je velké vaše osvícení, jak je velké vaše soucítění a láska a jak nevážně to berete. Nikdo nemá rád vážné lidi.

Přemýšleli jste někdy o tom, že všichni světci byli vážní? Je skvělé jít a dotknout se jejich nohou, ale tím to končí. Nikdo nestojí o jejich společnost. Pamatujte si, že tito lidé půjdou do nebe. Nebe je přeplněné světci. Pokud chcete ty správné lidi, běžte na druhou stranu. Tam najdete básníky, malíře, tanečníky, hudebníky.

Já se rozhodně chystám na to druhé místo. Pamatujte si, kdo jde se mnou, bude mít skvělou cestu a potká skvělé lidi. Světci nestojí za nic – žádná tvořivost, žádná poezie, žádné obrazy. Všichni, kdo tvoří a dělají tento svět krásnější a snesitelnější, se scházejí na tom druhém místě.

Fridrich Nietzsche řekl, že Bůh je mrtev, ale neřekl, proč je mrtev. Musel umřít, když byl obklopen tolika idioty, věčně smrdícími ... neboť většina z nich se nemyje. Smích je v ráji zcela neznámý, chudák Bůh nemohl přežít.

Proto vás varuji. Dejte pozor! Kdybyste se náhodou dostali k branám ráje, odmítněte to. Nevstupujte. Ptejte se na cestu na to druhé místo. Budu tam na vás čekat, ptejte se na mě.

Plač
po pláči
po pláči z radosti
je ti jedno
že vlasy bělají

Zenový básník říká, že i pláč je krásný, odlehčující, ulevující.

Plač
po pláči
po pláči z radosti
je ti jedno
že vlasy bělají

Nedělejte si starosti s časem, prostorem, věkem. Jen se učte smát se a plakat opravdově, neboť to jsou ty nejjednodušší způsoby, jak dosáhnout svého vnitřního bytí.

- ↑ -