Jóga Vásištha
(Z anglického předkladu Vasisthas Yoga od Svámího Vénkatéšánandy přeložila Lenka Vinklerová.)
KNIHA ČTVRTÁ: O existenci
Příběh Bhímy Bhásy a Drdhy
IV. 34
Vasištha pokračoval:
Ó Rámo, démon Sambara pochopil, že jeho démoni Dama, Vjála a Kata před ním utekli, protože zakusili falešný pocit jáství a upadli tak do neštěstí. Rozhodl se, že stvoří jiné démony, ale tentokrát je obdaří Sebepoznáním, aby nepadli do léčky mylného pocitu ega.
Sambara tedy pomocí svých magických schopností stvořil tři další démony, Bhímu, Bhásu a Drdhu. Ti byli vševědoucí, obdařeni Sebepoznáním, naplněni klidem a bez hříchů. Vesmír měl pro ně stejnou cenu jako stéblo trávy.
Začali bojovat s armádou bohů a ani po určité době se v nich pocit ega nedokázal uchytit. Jakmile jim tento pocit v hlavě vyvstal, přemohli ho pomocí dotazování se a zkoumání „kdo jsem já“. Neměli strach ze smrti a v přítomném okamžiku se zcela oddali příslušné činnosti. Osvobozeni od lpění i od pocitu „toto jsem udělal“ se soustředili na úkol, který jim dal jejich pán Sambara. Oproštěni od chtění i odmítání se na vše dívali stejně. Armáda bohů tak byla brzy poražena. Bohové hledali útočiště u boha Višnua a pak se dle jeho příkazu usadili v jiné oblasti.
Višnu se musel do boje se Sambarou vydat sám. Jakmile démona zabil, v tom okamžiku Sambara dosáhl příbytku Pána Višnua a byl osvobozen. Poté Višnu osvobodil i tři démony, Bhímu, Bhásu a Drdhu, kteří tím, že neměli pocit ega, byli po smrti těla ihned osvíceni.
Ó Rámo, mysl podmíněná touhami znamená omezení. Je-li mysl bez tendencí a tužeb, je tu osvobození. Podmíněnost mysli odpadne tehdy, když je jasně nahlédnuta a pochopena pravda. Jakmile touhy a sklony odejdou, je vědomí člověka v nejvyšším klidu, tak jako když zhasne plamen svíce. Pochopit, že „všechno je Já samo, ať člověk pomyslí na cokoli“, znamená jasné vnímání. „Podmíněnost“ či „mysl“ jsou jen slova, v nichž není pravda, a jakmile je Pravda nalezena, stanou se bezcennými. Toto znamená jasné vnímání. A je-li tu jasné vnímání, je tu osvobození.
Dama, Vjála a Kata představují mysl ovlivněnou pocitem ega. Bhíma, Bhása a Drdha představují mysl, jež je od tužeb neboli pocitu ega osvobozená. Ó Rámo, nebuď jako Dama, Vjála a Kata, ale vezmi si příklad z těch druhých. To je důvod, proč jsem tobě, svému milému a bystrému žáku, tento příběh vyprávěl.
IV. 35
VASIŠŠTHA pokračoval:
Ó Rámo, skutečným hrdinou je ten, kdo má pod kontrolou mysl, jíž vévodí nevědomost a iluze. Ovládnutí mysli je jediný způsob, kterým lze léčit neštěstí projeveného světa, tedy koloběh života a smrti neboli nekonečný řetězec utrpení. Vyjevím ti nyní podstatu veškeré moudrosti. Pozorně naslouchej, ať je tím prostoupen celý tvůj život. Toužit po potěšení je omezením a zanechat tužeb znamená osvobození. Nahlížej na potěšení světa jako na jedovaté výpary.
Slepě se zříkat potěšení však není žádoucí. Pečlivě do hloubky prozkoumej podstatu smyslového potěšení a zanechej tužby po něm. Pak budeš žít šťastně.
Rozvíjením ušlechtilých vlastností se postupně vytratí falešné poznání. Mysl přestane toužit, osvobodí se od vnímání protikladů a oprostí od neklidu, strachu a iluze. Spočine ve stavu míru a blaženosti, neposkvrněna pocitem ega, špatnými myšlenkami či emocemi, lpěním nebo smutkem.
Mysl se vzdá svých nehodných dětí, neboli pochyb, a svých manželek, žádostí. Probuzená mysl přivodí zničení spousty věcí (myšlenek a tužeb), které umožnily její růst. Dlouhodobým úsilím o nalezení své pravé podstaty se mysl zbaví i svého ztotožnění s tělem. Nevědomá mysl je rozpínavá. Avšak probudí-li se poznání, tatáž mysl přestane být myslí.
Tento vesmír není nic jiného než mysl. Hory jsou mysl. Prostor je mysl. Bůh je mysl. Přítel i nepřítel, to je zase mysl. Jestliže Vědomí samo na sebe zapomene, promění se a přijme psychické podmíněnosti, mluvíme o mysli a ta dává vzniknout koloběhu zrození a smrti. Zrodí se džíva, část neomezeného Vědomí, překrytého sklony a tužbami, která přijímá roli objektu tohoto Vědomí. A právě džíva se postupně vzdaluje pravdě o neomezeném Vědomí, utápí se ve svých podmíněnostech a tužbách a čím dál víc se zaplétá do projeveného světa.
Je zřejmé, že Já není ani džíva, ani tělo či jeho části. Stejně jako prostor je i toto Já na tom všem nezávislé.
VASIŠTHA pokračoval:
Ó Rámo, džíva je mysl sama. Zakouší, co si představila a naplánovala, a je tím potom omezena. Stav mysli také určuje povahu nového zrození džívy .
Kdo se touží stát králem, sní o tom, že se jím stal. Co si člověk intenzivně přeje, dříve či později obdrží. Je-li mysl nečistá, jsou i její záměry nečisté. Je-li mysl čistá, její záměr je čistý též. Ušlechtilý člověk se věnuje vznešeným cílům i v těžkých životních podmínkách.
Ve skutečnosti neexistuje ani omezení, ani osvícení. Neomezené Vědomí si pomyslí „jsem tělo“ a tato myšlenka vyvolá omezení. Jakmile si člověk uvědomí, že to vše je přelud, zazáří jako neomezené Vědomí. Byla-li mysl očištěna čistými myšlenkami a činy, přijme snadno svoji neomezenou podstatu, podobně jako se čistá látka lehce obarví přijetím barviva.
Jakmile se v čisté mysli zrodí představy těla, znalostí, klidu atd., začne existovat projevený svět. Je-li mysl zapletena ve vnějším světě objektů, vzdaluje se Já. Jestliže se však oprostí od představy vzájemného vztahu, který má se světem, tedy vztahu subjektu a objektu, okamžitě splyne s neomezeným Vědomím.
Mysl nemá existenci oddělenou od neomezeného Vědomí. Neexistovala na počátku, nebude existovat na konci, a tudíž neexistuje ani nyní! Ten, kdo se domnívá, že má mysl nezávislou existenci, přivolává jen smutek a trápení. Ten, kdo ví, že tento svět je ve skutečnosti Já, smutek překonává a svět ho obdaří radostí a osvobozením.
Mysl, to jsou jen myšlenky a představy. Kdo se bude trápit, až mysl dojde svého konce¬? Skutečností je Vědomí, jež je středem mezi pozorovatelem a pozorovaným objektem. Tato Skutečnost je zahalena závojem mysli a ukáže se ve chvíli, kdy mysl zmizí.
Ustanou-li podmíněnosti a tužby mysli, končí nevědomost, toužení, odmítání, iluze, hloupost, strach i vytváření představ a rodí se čistota a dobro. Člověk zakouší radost Sebepoznání.
Srdce a mysl člověka, jehož rozum je zbaven vnitřní nečistoty, září světlem Já, kterého dosáhl hledáním podstaty Já a pochopením nesmyslnosti zrození a smrti. Takový člověk přebývá beze strachu a starostí v království zvaném tělo.
IV. 36
RÁMA se zeptal:
Ó mudrci, neomezené Vědomí je transcendentální, tedy překračuje oblast zkušenosti. Řekni mi, prosím, jak v něm existuje tento vesmír.
VASIŠTHA odvětil:
Ó Rámo, tento vesmír existuje v neomezeném Vědomí tak, jako na klidném moři existují vlny, které teprve přijdou. Ve skutečnosti jsou neoddělitelné, ale ve smyslu možnosti tam zdánlivé oddělení je. Neomezené Vědomí je neprojevené, třebaže všudypřítomné, podobně jako se neprojevuje všude existující prostor. Odraz předmětu v křišťálu nelze považovat za skutečný, ale ani ne za zcela neskutečný. Podobně o vesmíru odrážejícím se v neomezeném Vědomí nelze říci, že je skutečný, ani že je neskutečný. A tak jako zůstává prostor neovlivněn mraky, jež v něm plují, je neomezené Vědomí neovlivněno a nedotčeno vesmírem, který se v něm zjevuje. Podobně jako vidíme světlo díky tomu, že se na něčem odráží, tak se neomezené Vědomí odhaluje skrze různá těla. Vědomí je ve své podstatě bez jakýchkoli jmen a forem, ale jména a formy jsou přisouzeny jeho odrazům.
Vědomí odrážející se ve Vědomí září jako Vědomí a jako Vědomí existuje. Přesto ten, kdo je nevědomý (byť sám sebe považuje za moudrého a rozumného člověka), má představu, že tu vzniká a existuje něco jiného než toto Vědomí. Nevědomému člověku se Vědomí jeví jako projevený svět, moudrému člověku se totéž Vědomí jeví jako jedno jediné Já. Tomu se říká přímá zkušenost, čiré zakoušení. Díky tomu Slunce svítí a všechny bytosti si užívají života.
Vědomí nebylo stvořeno a nezanikne. Je věčné a projevený svět je k němu přidán podobně jako vlny k oceánu. Pokud se Vědomí odrazí samo v sobě, objeví se pocit „Já jsem“, který dává vzniknout rozmanitosti. Vědomí coby prostor dovoluje semínku vzklíčit, coby vzduch zvedá klíček k obloze, coby voda jej vyživuje, coby země jej upevňuje, a coby světlo odhaluje nový život. A vědomí v semínku se v příhodné chvíli projeví jako plod.
Různá roční období i s jejich specifikami nejsou též nic jiného než Vědomí. Díky Vědomí celý vesmír i všechny jeho bytosti existují až do kosmického zániku.
IV. 37
VASIŠTHA pokračoval:
Podstatou neomezeného Vědomí je to, že projevený svět v něm vzniká i zaniká. Tím, že projevený svět není od neomezeného Vědomí oddělen, je tu jistý příčinný vztah. Ve Vědomí svět vzniká, existuje a zase zaniká. Ve větší hloubce zůstává oceán bez pohnutí, třebaže hladina je zvířena vlnami. Tak jako člověk, jenž se přiotráví a má halucinace, vnímá sám sebe, jakoby byl někdo jiný, tak Vědomí, které si samo sebe uvědomí, se považuje za něco jiného.
Tento vesmír není skutečný ani neskutečný. Existuje ve Vědomí, ale nemá nezávislou existenci. Třebaže se zdá, že existuje mimo Vědomí, nikdy Vědomí nepřekračuje. Je to jako se zlatou ozdobou a zlatem.
To, co ti umožňuje zakoušet zvuk, chuť, tvar či vůni, Rámo, je Já, vším prostupující nejvyšší Brahman. Překračuje veškerou zkušenost a je všudypřítomné. Je čiré a neduální, není v něm představa něčeho dalšího. Existence a neexistence, dobro a zlo, všechny tyto protiklady jsou jen plané představy nevědomých lidí a je jedno, zda za základ tohoto přeludu je považováno ne-Já nebo Já samo.
Protože neexistuje nic jiného než Já, jak by tu mohla být touha po něčem jiném? Proto také představy „to je žádoucí“ či „to je nežádoucí“ se Já nijak nedotýkají. Já je bez tužeb a ten, kdo koná, i samotné konání jsou jedno a totéž, proto Já není do konání nijak zataženo. Protože To, co existuje, a To, v čem to existuje, je jedno a totéž, nelze ani říci, že To je. Protože v Tom neexistují tužby, není tu ani představa nečinnosti.
Ó Rámo, nic jiného neexistuje. Nejsi nic jiného než samo Bytí absolutního Brahman. Proto se osvoboď od všech představ duality a žij činorodým životem. Co získáš neustálým vykonáváním všech možných činností? Co získáš tím, že budeš toužit být nečinný nebo dodržovat ponaučení svatých knih? Spočívej v klidu a čistotě jako oceán, jehož hladina není čeřena větrem. Onoho Já, které prostupuje vším, nedosáhneme putováním sem či tam. Nenech svou mysl toulat se po objektech tohoto světa. Ty sám jsi nejvyšší Já, neomezené Vědomí, a nic jiného!
IV. 38
VASIŠTHA pokračoval:
Ó Rámo, představa ega, představa „toto dělám“, umožňující vznik jak štěstí, tak neštěstí, ale také umožňující stav jógy neboli jednoty, je v očích mudrce zcela falešná, zatímco pro nevědomého člověka je skutečná. Co je zdrojem této představy? Tato představa vzniká v mysli, jež je vedena svými sklony a touhami, a následná činnost je pak přisuzována jedinci. Jestliže daná činnost nese své plody, vzniká představa „toto si užívám“. Obě představy „toto dělám“ i „toto si užívám“ jsou ve skutečnosti jen dva výrazy téhož.
Ať je člověk zaměstnán nějakou činností nebo ne, ať je v nebi nebo pekle, ať jsou jeho psychické sklony a podmíněnosti jakékoli, to vše je zakoušeno skrze mysl. U nevědomého člověka, který je ovlivněn svými tužbami, vzniká představa „toto dělám já“ bez ohledu na to, zda se nějakou činností zabývá, anebo nedělá nic. Tato představa se však neobjevuje u člověka osvíceného, který ničím ovlivňován není. Když člověk pochopí, jak to je s jeho konáním, pak se podmíněnosti a sklony mysli oslabí, a třebaže zůstane ve světě činný, plody jeho činů ho přestanou zajímat. V životě tedy nechá činy, ať se dějí, nelpí na nich, a ať jsou jejich výsledky jakékoli, považuje je za totožné s Já. Takový postoj ale nemá ten, kdo je zabrán do svých myšlenek a mentálních stavů.
Cokoli mysl dělá, už to samo je čin. Ten, kdo koná, je mysl, nikoli tělo. Mysl znamená svět. Projevení světa v mysli vzniká a na mysli závisí. Když ustane vznikání a zakoušení objektů v mysli, nadále zůstává jen Vědomí samo.
Mudrci prohlašují, že mysl osvíceného není ve stavu blaženosti ani bez blaženosti, není v pohybu ani není nehybná, není skutečná ani neskutečná, ale vždy něco mezi tím. Vědomí osvíceného, jež je bez podmíněností a sklonů, přijímá v tomto světě svoji roli jako ve hře. A protože právě psychické sklony, jež má nevědomý člověk, určují povahu činu a jeho prožívání, žije osvícený člověk, který tyto sklony a tužby mysli nemá, neustále v blaženosti. Jeho čin je ne-konáním, proto si nepřisuzuje zásluhy ani omyly. Jeho chování je jako chování dítěte. Třebaže se zdá, že zakouší bolest, on to tak nevnímá. Osvícený člověk je odpoután od projevení světa a činnosti mysli a smyslů. Nezabývá se ani představou omezení či osvobození. Pochopil Já, Já samo.
IV. 39
VASIŠTHA pokračoval:
Ó Rámo, absolutní Brahman je všemohoucí a jeho neomezené možnosti se zjevují coby viditelný vesmír. Pojmy jako skutečnost a neskutečnost, jednota a různost, začátek a konec existují v Brahman. Jako vzniká vlna na moři, objevuje se omezené vědomí jedince, džíva, v Brahman. Tento džíva postupně prožívá stále silnější podmíněnosti, jedná v souladu s nimi a zakouší důsledky svých činů.
RÁMA se zeptal:
Mistře, Brahman je prosto utrpení, a přece to, co z něho vyvěrá jako svíce zapálená od jiné svíce, je vesmír, který je pln zármutku. Jak je to možné?
VÁLMÍKI řekl:
Když Vasištha uslyšel otázku, chvilku takto rozjímal: „Rámovo pochopení není zatím dostatečné, neboť jeho mysl obsahuje nečistoty. A pokud nebude schopen pochopit pravdu, nedojde jeho mysl klidu a míru. Dokud je mysl ovládána myšlenkami potěšení a štěstí, není schopna nahlédnout pravdu. Je-li mysl čistá, pak je pravda nahlédnuta okamžitě. Je známo, že říkat člověku nevědomému či probuzenému jen napůl, že to všechno je Brahman, je cestou do pekla. Proto moudrý učitel vede své žáky nejprve k tomu, aby se ustálili v sebekontrole a klidu, a než mu sdělí pravdu, důkladně žáka přezkouší.“
VASIŠTHA poté řekl:
Sám časem odhalíš, zda je Brahman prosto utrpení nebo ne. Případně ti s odhalením této pravdy pomohu. Nyní pochop toto:
Brahman je všemohoucí a všudypřítomná přítomnost, přebývající ve všech věcech. Brahman skrze nepopsatelnou sílu zvanou Mája dalo vznik tomuto Stvoření. Mája je odpovědná za to, že neskutečné se jeví jako skutečné a naopak, podobně jako se prázdný prostor jeví jako modrá obloha.
Pohleď, Rámo, na tu spoustu nejrůznějších bytostí v tomto světě. Je to projev neomezených možností Boha. Nauč se klidu, neboť kdo má v sobě klid a mír, uzří pravdu. Není-li mysl klidná, svět se jeví jako chaos rozmanitosti. Ve skutečnosti je však vesmír projevem neomezených možností Boha. Kde je světlo, tam je přirozeností viditelnost. Podobně je přirozeným následkem všemohoucnosti Boha zrození projeveného světa. S projeveným světem však zároveň přichází i nevědomost, kvůli níž je tu utrpení. Zbav se nevědomosti a buď svobodný.
IV. 40
VASIŠTHA pokračoval:
Ó Rámo, stvoření celého tohoto vesmíru je projev všemohoucí síly Vědomí, Čit šakti, jejímž základem je neomezené Brahman. Objeví se úmysl a ten se v mysli zhmotní. Mysl okamžitě převede hmotu do zdánlivě objektivní roviny a na této úrovni se objeví představa stvoření, která opouští svoji skutečnou podstatu, neomezené Vědomí.
Neomezené Vědomí si uvnitř sebe uvědomuje čiré prázdno a poté síla Vědomí, Čit šakti, umožní vznik prostoru. V Čit šakti se dále objevuje snaha po rozmanitosti a tento úmysl sám o sobě lze považovat za Stvořitele Brahmu, jehož doprovází další bytosti. Tak se v prostoru neomezeného Vědomí objevuje čtrnáct světů i s veškerou rozmanitostí živých bytostí, z nichž některé žijí v temnotě nevědomosti, jiné jsou blízko osvícení a další jsou již plně osvícené.
Ó Rámo, na tomto světě mezi tolika druhy bytostí je pouze člověk uzpůsoben k tomu, aby mohl být poučen o povaze Pravdy. Avšak i mezi lidmi je mnoho těch, kteří jsou posedlí zármutkem a falešnými představami, nenávistí a strachem. Tím vším se nyní budu podrobně zabývat.
Vyprávění o tom, kdo a jak stvořil tento svět, je tu jen za účelem sepsání knih a podání výkladů, nezakládá se to na pravdě. Proměny vznikající v neomezeném Vědomí či v uspořádání kosmické existence se ve skutečnosti v Bohu neodehrávají, i když se to tak může jevit. Neexistuje nic jiného než neomezené Vědomí! Přemýšlet o existenci Stvořitele a jím stvořeného vesmíru je absurdní. Je-li jedna svíce zapálena od druhé, není mezi nimi vztah stvořitele a stvořeného. Oheň je jen jeden. Stvoření je jen slovo, nikoli odpovídající Skutečnost.
Vědomí je Brahman, mysl je Brahman, rozum je Brahman. Brahman samo o sobě je podstatou všeho. Zvuk či slovo je Brahman a Brahman je obsaženo ve všem. Vše je Brahman, svět ve skutečnosti neexistuje.
Odstraní-li se nánosy a nečistoty, odhalí se skutečné jádro, podstata. Když se rozptýlí tma noci, lze uvidět předměty původně ve tmě skryté, když se rozptýlí nevědomost, lze uzřít Pravdu.
IV. 41
RÁMA se zeptal:
Jak se v neomezeném Vědomí vůbec může objevit záměr rozmanitosti?
VASIŠTHA řekl:
Ó Rámo, v mých tvrzeních není rozpor. Krásu poznání v mých tvrzeních objevíš až tehdy, když nahlédneš pravdu. Stvoření a další jevy jsou v textech popsány pro poučení žáků. Nenech si tím ovlivnit svou mysl. Až pochopíš, co je slovy naznačeno, pak hříčky se slovy přirozeně opustíš.
V neomezeném Vědomí není ani záměr ani závoj nevědomosti. Ale právě to leží před tebou jakožto svět.
To však lze pochopit až tehdy, když zmizí nevědomost. A ta zmizí pomocí návodů, které jsou založeny na používání slov a popisů. Nevědomost touží zničit sebe sama, a proto touží po světle skutečného Poznání. Zbraně zničíš použitím jiných zbraní, špínu vyčistíš špínou, jed vyléčíš jiným jedem a nepřátele zničíš jinými nepřáteli. A tato Mája se raduje, je-li zničena! Jakmile se staneš vědomým si této Máji, v tom okamžiku Mája zmizí.
Nevědomost neboli Mája zakrývá pravdu a vytváří rozmanitost, ale je zvláštní, že nezná svoji podstatu. A dokud člověk její podstatu neprozkoumá, Mája vládne. V okamžiku, kdy je podstata prozkoumána, Mája zmizí.
Tato Mája ve skutečnosti neexistuje. Dokud přímou zkušeností tuto pravdu nepochopíš, budeš muset přijmout to, co ti říkám. Ten, kdo ví, že pravdou je Brahman samo, je osvobozen. Jakýkoli jiný pohled uvádí člověka v nevědomost.
Nevědomost nezmizí jinak než skrze Sebepoznání. A Sebepoznání se objeví jen tehdy, jsou-li do hloubky pochopeny svaté texty. Ať už je původ nevědomosti jakýkoli, i ona existuje v Já. Proto nezkoumej, kde se nevědomost vzala, ale jak se jí zbavit. Až tato nevědomost neboli Mája odejde, pak poznáš, jak vznikla. Pochopíš, že nevědomost není skutečná, vzniká pouze ve stavu nevědění. Žádný člověk jí není ušetřen, ať je to významný učenec nebo velký hrdina. Nevědomost je zdrojem všeho utrpení, proto ji zbav kořenů a nadobro znič.
IV. 42
VASIŠTHA pokračoval:
Nyní ti vysvětlím, jak se neomezené Vědomí projevuje jako džíva a jako vše ostatní. O oceánu je známo, že někde je zcela klidný, zatímco jinde rozbouřený. Podobně může neomezené Vědomí někde vypadat jako plné rozmanitosti, třebaže samo o sobě je nedvojné, neduální. Přirozeností všemohoucího neomezeného Vědomí je projevovat se v celé své nekonečné nádheře.
Projevení všemohoucího neomezeného Vědomí je spojeno s časem, prostorem a příčinností, jež jsou k tomu nezbytné. Vznikne tak nekonečně jmen a forem, ale veškerý tento projev nelze od neomezeného Vědomí oddělit. Aspekt neomezeného Vědomí, týkající se projevení jmen a forem, a tudíž i času, prostoru a příčinnosti, se nazývá „znalec území“ neboli vědomý svědek. Územím se rozumí tělo a ten, kdo zná toto území uvnitř i vně a ve všech jeho aspektech, je znalec území neboli svědek.
Vědomý svědek bude ovlivněn skrytými tendencemi a získá pocit ega. Jakmile pocit ega vytvoří představy a záměry, vznikne rozum. Je-li využíván k myšlení, říkáme tomu mysl. Když se rozumová schopnost dále přeměňuje a pokrucuje, vznikají smysly. To vše dohromady dává vznik tělu. Podobně jako když ovoce postupně dozrává a prochází proměnou co do velikosti či barvy, tak se s prohlubující nevědomostí zdánlivě proměňuje i Vědomí.
Nevědomý člověk se vzdává správného myšlení a hledání pravdy a místo toho dobrovolně přijímá nevědomost jakožto blaho. Chycen do pasti různých činností a ztotožnění se s tím, kdo tyto činnosti vykonává, prochází spoustou utrpení, které si na sebe sám ze své vlastní vůle uvalil. Ó Rámo, příčinou všeho utrpení na tomto světě je jen mysl, jež je plná trápení, smutku, touhy a klamu. Tím, že zapomněla na Sebepoznání, vytváří chtění a zlobu, špatné myšlenky a tužby, které vrhají člověka do ohně smyslových objektů. Ó Rámo, vyveď tuto mysl z bažiny nevědomosti.
Ó Rámo, démonem v lidské podobě je vpravdě ten, koho netíží nečistý stav mysli, způsobený střídáním dobrých a zlých myšlenek, a kdo se poddává stáří, smrti a zoufalství.
IV. 43
VASIŠTHA pokračoval:
Projevem síly neomezeného Vědomí v tomto vesmíru jsou milióny druhů nejrůznějších bytostí. Bezpočet těchto bytostí je chycen do pasti vlastních sklonů a tužeb. Nalézají se v každé zemi, v každém koutě vesmíru, v jakékoli možné situaci.
Některé z bytostí jsou součástí nového stvoření této epochy, jiné jsou daleko starší. Některé se zrodily jen párkrát, jiné mají za sebou spousty vtělení. Některé jsou osvobozené, jiné žijí v hrozném utrpení. Jsou mezi nimi nebešťané, polobozi, božstva vládnoucí vesmíru, anebo démoni či skřeti. Některé bytosti pocházejí z jedné ze čtyř lidských kast, jiné z primitivních divokých kmenů.
Některé bytosti mají formu bylin nebo trávy, jiné se jeví jako kořeny, plody či listy. Některé žijí životem popínavých rostlin, jiné jako krásné květiny. Jsou mezi nimi králové či ministři, oděni do skvostných rouch, nebo žebráci či potulní mniši, kteří na sobě mají hadry nebo jen kůru ze stromu.
Některé z bytostí jsou hadi, hmyz, lvi nebo tygři, jiné zase ptáci, sloni či opice.
Některým bytostem se daří dobře, jiným nikoli. Některé jsou v nebi, jiné v pekle. Některé přebývají v hvězdných sférách, jiné v tlejících dírách. Některé žijí mezi osvícenými mudrci, jiné jsou povznesené nad vědomí těla a tedy téměř osvobozené. Některé bytosti jsou nadány osvícenou inteligencí a jiné jsou zase naprosto nevědomé.
Ó Rámo, stejně jako v tomto vesmíru, nachází se i v jiných vesmírech spousty rozmanitých bytostí, mají jen jiná těla, která se pro daný typ vesmíru hodí.
Všechny bytosti, svázané svými sklony a touhami, se potulují po světě, někdy povznesené, jindy ponížené, a smrt si s nimi hraje jako s míčem. Připoutané ke svému lpění a ke svým tužbám jsou ovlivněny svou podmíněnou myslí a putují proto z jednoho těla do druhého. A budou to tak dělat, dokud neuzří pravdu o svém pravém Já, jímž je neomezené Vědomí. Poté, co dosáhnou Sebepoznání, budou osvobozeni od iluze a již se více nevrátí do koloběhu života a smrti.
IV. 44
VASIŠTHA řekl:
Veškeré stvoření existuje pouze jako ve snu. Stvoření není skutečné, jen se tak jeví. Ten, kdo se zcela oprostil od nevědomosti a v němž všechny formy podmíněností a tužeb došly svého konce, je osvobozený mudrc. Ačkoli se zdá, že si tento sen zvaný projevený svět uvědomuje, ve skutečnosti ho ale jako svět nevidí. Projevení světa vždy bylo, je a bude přirozenou představou všech jedinců, džívů, a to do té doby, dokud nedosáhnou osvobození. Pro každého džívů existuje možnost tělesnosti, když už ne se všemi fyzickými aspekty, tak jako myšlenka či záměr.
Ještě jednou ti popíši, jak vznikl v neomezeném Vědomí Stvořitel Brahma, a z toho pochopíš, jak se v tomto Vědomí objevily i další bytosti. Neomezené Vědomí, jež je samo o sobě bez času, prostoru a příčinnosti, tyto aspekty přijme jakoby ve hře a vznikne tak kosmická Bytost. Tato kosmická Bytost je zároveň kosmickou Myslí i kosmickým Životem.
Aby mohla zakoušet zvuk, vytvoří kosmická Bytost v představě prostor. Dále stvoří vzduch, aby skrze jeho chvění bylo možno zakoušet dotyk. Tyto dva prvky jsou jemné a neviditelné. Aby bylo možno vidět, vzniká oheň a řada dalších zdrojů světla. Pro zakoušení chutě a chladu jako protipólu ohně vzniká voda. A nakonec vzniká země s vlastností vůně.
Kosmická Bytost i s těmito vlastnostmi je stále jemná a nerozdělená. Toho se však vzdá a začne se vnímat jako množství jisker nacházejících se v prostoru. Myslí na sebe jako každá jednotlivá jiskra a vzniká tak pocit ega. S pocitem ega je neodmyslitelně spjatý rozum a za pomoci pěti prvků, o nichž jsem před chvílí mluvil, se vytváří představa těla. Tělo se považuje za hrubé a hmotné, a takovým se tedy i stane.
Tato kosmická Bytost je Brahma, který se jeví tak, že všechny ostatní bytosti tvoří a sám je i ochraňuje. V neomezeném Vědomí se objevuje jako první, ale pak podléhá tomu, že zapomene na svoji neomezenou podstatu a omezí tak sám sebe. Jakoby ve spánku se ztotožní s tělem složeným z hmoty, živeným a udržovaným životní silou neboli pránou. Jakmile však začne pátrat po svém původu, jeho pravá podstata se mu odhalí a on se tak osvobodí od omezení, které si sám vytvořil.
IV. 45
VASIŠTHA pokračoval:
Ó Rámo, ačkoli se zdá, že tento vesmír existuje, skutečnou existenci nemá. Vesmír je pouhý projev či odraz neomezeného Vědomí, jež je jedinou Skutečností. Ve Vědomí se stvořený svět jeví jako ve snu. Proto skutečné je jen To, v němž se tento svět jeví, a tím je neomezené Prázdno. Svět vidíš proto, že ho oči či jiné smysly vnímají. A pokud se domníváš, věříš nebo víš, že svět existuje, je to proto, že si to tvá mysl myslí. A mysl také zapříčinila vznik těla, v němž může přebývat.
Veškerá moc mysli, díky níž vznikl svět, má svůj základ v neomezeném Vědomí. Proto mudrci prohlašují, že mysl je všemocná. Bohové, démoni i lidé byli vytvořeni myslí, a jakmile mysl s představami skončí, všichni zmizí, jako když zhasne lampa, v níž došel olej.
Moudrý člověk ví, že objekty tohoto světa jsou neskutečné, a nepovažuje je proto za objekty potěšení, o něž by měl usilovat. Jakákoli honba za objekty stvořenými vlastní myslí, končí utrpením. Projevený svět vznikl na základě touhy a zmizí až tehdy, když touhy ustanou (nikoli když je budeme nenávidět nebo proti nim bojovat). A když tento projevený svět zanikne, ve skutečnosti tím nic zničeno není.
Jestliže zmizí falešné zdání, co člověk ztratil? Je-li projevení neskutečné, jak by mohlo být zničeno? Proč by měl člověk naříkat nad ztrátou něčeho, co není skutečné? A pokud by to skutečné bylo, pak by to nikdo nemohl zničit nebo učinit neskutečným. Z tohoto úhlu pohledu není svět nic jiného než Brahman, věčná Pravda. Je tu potom nějaký důvod ke smutku?
Na druhou stranu když to, co není skutečné, nemůže růst ani vzkvétat, z čeho se pak člověk raduje? Po čem touží? A je-li toto vše jediné neomezené Vědomí, co odmítá?
To, co na začátku neexistovalo a na konci zmizí, není skutečné ani mezi začátkem a koncem, tedy ani v přítomnosti. To, co existuje na začátku i na konci, je skutečné i v přítomnosti. Pochop toto: „Vše je neskutečné, včetně mě samého“, a nebudeš se trápit. Anebo pochop: „Vše je skutečné, včetně mě samého“, a utrpení se tě též nebude dotýkat.
Když Vasištha domluvil, devátý den se nachýlil ke konci a shromáždění se rozešlo.
IV. 46
VASIŠTHA pokračoval:
Jestliže člověk pochopí, že jeho majetek, žena, děti i celý vesmír nejsou nic jiného než přelud vytvořený myslí, pak netruchlí, když je ztratí, a necítí nadšení, když se jim daří. Necítit nadšení, když se daří, je naopak v pořádku, neboť úspěch v člověku posiluje nevědomost. To, co u hlupáka způsobí závislost a lpění, vede proto u moudrého člověka ke klidu a nezúčastněnosti.
Přirozeností mudrce je netoužit po zážitcích, jichž dosáhnout vyžaduje úsilí, ale zakoušet to, co již samo přišlo. Je-li člověk schopen jakýmikoli prostředky zbavit mysl touhy po smyslovém potěšení, je zachráněn před utonutím v oceánu iluzí. Kdo v sobě naplnil jednotu s celým vesmírem a povznesl se tak nad touhu něco vlastnit i něco odmítat, nepodléhá iluzi.
Ó Rámo, dojdi k naplnění tohoto Já neboli neomezeného Vědomí, které prostupuje vším, a tudíž překračuje skutečné i neskutečné. Nelpi na ničem uvnitř či vně, ani nic z toho neodmítej. Mudrc, který se ustálil v takovém Sebepoznání, je osvobozen od zkreslování, ovlivňování a omezování sama sebe. Je jako obloha či prostor, jež je nemožné čímkoli, co se v nich děje, pošpinit.
Nedovol své mysli zakoušet pocit „to je mé“ vzhledem k žádnému objektu smyslů. Pak ať budeš činný nebo nečinný, neupadneš do osidel nevědomosti. Pokud tvé srdce nebude vnímat smyslové potěšení jako přitažlivé a žádoucí, pak jsi poznal vše, co mělo být poznáno, a jsi zachráněn před koloběhem zrození a smrti. Ten, koho nepřitahuje potěšení světa ani nebe (ať již má či nemá tělo a vědomí těla), je osvobozen, i kdyby po takovém osvobození netoužil ani o ně neusiloval.
Ó Rámo, v oceánu nevědomosti podmíněné mysli je před utonutím zachráněn jen ten, kdo nalezl člun Sebepoznání. Kdo jej nenalezl, ten utone. Proto s inteligencí ostrou jako břitva zkoumej podstatu Já a pak se ustáli v Sebepoznání.
Žij, jako žije člověk Poznání, mudrc. Zná neomezené Vědomí i projevený svět, proto činnost ve světě neodmítá ani po ni netouží. I ty, Rámo, jsi získal poznání a spočíváš v klidu a míru.
IV. 47
VASIŠTHA pokračoval:
Ó Rámo, v minulosti tu byly milióny Brahmů a tisíce Šivů, Indrů a Nárájanů. I různá stvoření těchto bohů nejsou ničím jiným než kouzelným trikem Máji. Některá stvoření pocházela od Brahmy, jiná od Šivy, Nárájany či dávných mudrců. Brahma sám byl někdy zrozen z lotosu, jindy povstal z vod, z vejce či z prostoru. Někde je nejvyšším ábohem Brahma, jinde je to Slunce, Indra, Narájana či Šiva. V některých vesmírech je země plná stromů, v jiných jsou na zemi lidé i hory. Někde je země z bláta a hlíny, jinde je skalnatá, zlatá nebo měděná. Člověk by spíše spočítal paprsky Slunce, než aby určil počet existujících vesmírů. Stvoření nemá počátek. Ve „městě Brahman“, tedy v neomezeném Vědomí či v prostoru vědomí srdce jedince, vesmíry vznikají a zase zanikají stále znovu a znovu. Tyto vesmíry však nejsou s neomezeným Vědomím totožné.
Všechna stvoření, malá i velká, ve fázi rozvoje i úpadku, jsou jako věnce spletené z jemných prvků, vyrůstající z neomezeného prostoru Vědomí. Někdy vzniká jako první prostor a Stvořitel pak nese jméno Brahma zrozený z prostoru. Jindy se jako první objeví vzduch nebo oheň, voda či země a podle toho se Pán Stvoření jmenuje vzdušný, světelný, vodní či zemský Brahma. Z těla Stvořitele se rodí „slovo“, jako například bráhman (kněží), a každé slovo se stane živou bytostí s příslušným jménem.
To vše je ovšem stejně neskutečné, jako stvoření, která vidíme ve snu. Tázat se, jak to vše mohlo v neomezeném Vědomí vzniknout, je dětinské. Zdá se, že stvoření přichází na základě záměrů objevujících se v mysli. Zcela určitě je to záhada a zázrak.
To vše jsem ti popisoval jen proto, abych nastínil pravdu. Ve Stvoření žádný řád či následnosti neexistují. Celé Stvoření neznamená nic jiného než stvoření vznikající v mysli. Taková je pravda a to ostatní je jen vymyšlený popis. Vzhledem k tomu, že po stvoření následuje zánik vesmíru, představujeme si čas plynoucí od okamžiku po věčnost. Tento vesmír je však ve Vědomí navždy přítomen, tak jako jsou žhavé jiskry přítomny v roztaveném železe. Osvícený člověk svým jasným zrakem toto vše nevidí jako projevený svět, ale jako Brahman. Opakující se stvoření a zániky nekonečného počtu vesmírů s nekonečnou rozmanitostí jejich stvořitelů existují jen ve falešném vnímání nevědomých a pomýlených lidí.
IV. 48
VASIŠTHA pokračoval:
Ó Rámo, člověk, který je zaneprázdněn světskými záležitostmi a honbou za potěšením či mocí, netouží znát pravdu, kterou jistojistě nezná. Kdo je moudrý, ale nemá pod kontrolou touhy svých smyslů po potěšeních, vidí pravdu i iluzi. A jen ten, kdo jasně pochopil povahu světa a džívy a odmítl považovat projevený svět za skutečnost, je osvobozen a více se nezrodí. Nevědomý člověk usiluje o blaho svého těla, nikoli svého Já. Ó Rámo, nebuď jako nevědomí lidé, buď moudrý.
Nyní ti povím zajímavý příběh.
- ↑ -