Jóga Vásištha
(Z anglického předkladu Vasisthas Yoga od Svámího Vénkatéšánandy přeložila Lenka Vinklerová.)
KNIHA TŘETÍ: O stvoření
Příběh krále Lavany
III. 103, 104
VASIŠTHA pokračoval:
Když se mysl projeví v neomezeném Vědomí, pak se ze své vlastní přirozenosti rozrůstá, klidně učiní z dlouhého krátké či naopak a způsobí, že se mysl jedince jeví jako oddělená. Sebemenší věc, s níž se dostane do styku, mysl zveličí a přivlastní si ji. V mžiku oka vytvoří bezpočet vesmírů a v mžiku oka je zase zničí. Tak jako schopný herec hraje jednu roli za druhou, tak má mysl spoustu tváří a jednu po druhé je vyměňuje. Udělá ze skutečného neskutečné či naopak a zdá se, jakoby se kvůli tomu buď radovala, nebo trpěla. I toho, co se jí dostalo samo od sebe, se drží všema deseti a v důsledku iluzorního pocitu, že něco vlastní, pak trpí.
Čas v podobě měnících se ročních období je schopen v rostlinách a stromech vyvolávat určité změny. Podobně způsobuje mysl silou svých myšlenek a představ to, že se jedna věc zdá být jinou. Proto čas, prostor i všechny věci jsou pod kontrolou mysli. V závislosti na tom, jak je mysl schopná či neschopná, a na tom, jak velké jsou objekty, které mysl vytváří či ovlivňuje, vykoná mysl s větším či menším zpožděním, co má být vykonáno. Mysl je schopná dosáhnout čehokoli na světě.
Poslechni si, Rámo, další zajímavý příběh, který ti to osvětlí.
V zemi Uttarapándava, kde byly krásné a prosperující vesnice a v jejíž lesích přebývali mudrci, vládl král Lavana, potomek legendárního krále Hariščandry. Byl spravedlivý, šlechetný, dvorný, laskavý, v každém ohledu dobrý král. Všichni jeho nepřátelé byli poraženi a jejich stoupenci byli přemoženi strachem i jen při pouhém pomyšlení na krále.
Jednoho dne přišel král Lavana ke dvoru, usedl na trůn a jakmile mu ministři a dvořané vzdali poctu, objevil se před ním kejklíř, poklonil se a řekl: „Ukážu ti králi něco úžasného.“ Mávl chomáčem pavích per a nato vstoupil jeho společník a vedl za sebou překrásného koně. Nabídl ho králi darem a kejklíř vyzval krále, aby vsedl na koně a vydal se do světa.
Král se na koně podíval, pak zavřel oči a zůstal nehnutě sedět. Když to shromáždění dvořané uviděli, rázem utichli. Rozhostil se naprostý klid, neboť nikdo si netroufl krále rušit.
III. 105, 106
VASIŠTHA pokračoval:
Po nějakém čase otevřel král oči a začal se třást jako v horečce. Už by byl málem spadl na zem, ale ministři ho zachytili a král, jak je uviděl, se celý zmatený zeptal: „Kdo jste a co to se mnou děláte?“ Ministři, plni obav, mu řekli: „Pane, jsi mocný král, máš velké poznání, a přece ses nechal přemoci tímto přeludem. Co se stalo s tvou myslí? Jen ten, kdo je připoután k světským věcem a lpí na vztazích s ženou, dětmi či příbuznými, podléhá takovému vybočení mysli, nikoli člověk jako ty, jenž je oddán Nejvyššímu. Jen ten, kdo nepěstoval poznání, může být omámen kouzly či omamnými látkami, nikoli člověk s plně rozvinutou myslí.“
Jak to král uslyšel, téměř se mu vrátila jeho rozvaha. Avšak jakmile pohlédl na kejklíře, znovu se roztřásl a řekl: „Cos to se mnou prováděl, kouzelníku? Utkal jsi kolem mne sítě iluzí. I moudří podlehnou iluzi Máji. Třebaže jsem byl stále v tomto těle, zažil jsem během krátké chvíle úžasný přelud.“
Obrátil se k dvořanům a vylíčil jim, co prožil během minulé hodiny.
KRÁL vyprávěl:
Ve chvíli, kdy kejklíř mávl pavími pery, byly mé smysly omámeny. Vyskočil jsem na koně stojícího přede mnou a vydal se na loveckou výpravu. Kůň mě zavedl do pusté pouště, kde nebylo ani živáčka a nic nerostlo, nebyla tu voda a bylo zde velmi chladno. Dolehl na mne smutek. Strávil jsem tak celý den, až jsem konečně znovu sedl na koně a z pouště se dostal pryč. Přijel jsem k jiné poušti, která však nebyla tak hrozná a zde jsem pod stromem ulehl k odpočinku. Kůň mi utekl pryč a já ležel až do západu slunce. Pak jsem se celý vystrašený schoval do křoví. Noc trvala věky.
Přišel úsvit, slunce vyšlo nad obzor a o chvíli později jsem spatřil černou dívku v černých šatech, nesoucí tác plný jídla. Přistoupil jsem k ní a poprosil o jídlo, neboť jsem byl velmi vyhládlý. Ona si mě nevšímala, ale já ji sledoval, až mi řekla: „Dám ti jídlo, pokud se se mnou oženíš.“ Souhlasil jsem, neboť přežití teď bylo na prvním místě. Dala mi najíst a zavedla mě k otci, který vypadal hrozivě. Brzy jsme všichni tři dorazili do vesnice, v níž bylo plno masa a krve. Byl jsem všem představen jako nastávající manžel oné dívky a všichni z vesnice se ke mně chovali s velkou úctou. Vyprávěli mně strašidelné příběhy, které ve mně vyvolávaly utrpení a bolest. Pak jsme byli v příšerném obřadu s dívkou oddáni.
III. 107, 108
KRÁL pokračoval:
Stal jsem se členem divokého kmene. Moje žena porodila dceru, která mi přinesla ještě více utrpení, a během času přibyly další tři děti. Mnoho let jsem s tímto kmenem žil a zakoušel strasti hlavy rodiny, neboť jsem musel živit a chránit ženu i děti. Sháněl jsem dříví na oheň a často trávil noci v lese. Když bylo chladno, schovával jsem se do křoví, abych se zahřál. Hlavním jídlem mi bylo maso z prasat.
Čas běžel a já stárl. Začal jsem s masem obchodovat, nosil ho do vesnic v horách Vindhya a nejlepší kusy tam prodával. Co se nedalo výhodně prodat, rozřezal jsem na kusy a v hrozné špíně to sušil. Často mě trápil hlad a já pak bojoval o kus masa s druhými. Celé tělo mi postupně zčernalo, až bylo jako saze.
Tím, že jsem byl zaměstnán nečistými činnostmi, začala se má mysl též klonit k nečistému. Dobré myšlenky a pocity mě opustily. Tak jako se had zbavuje staré kůže, tak se mé srdce zbavilo veškerého soucitu. Ptákům i zvěři jsem působil nevýslovné trápení, když jsem je lovil s použitím sítí, pastí a různých zbraní.
Všechny rozmary počasí jsem zdolával oděný pouze bederní rouškou. Tak jsem strávil sedm let. V zajetí špatností a zlých tužeb jsem se nechal ovládat hněvem, mluvil hrubě, bědoval při nezdaru a živil se zkaženým jídlem. Vláčen větrem jako suchý list, žil jsem dlouho tak, jako kdyby mým jediným posláním v životě bylo shánění potravy.
Přišlo sucho. Vzduch byl horký, jakoby se v něm vznášely jiskérky ohně. Les vzplanul požárem a brzy z něj zůstal jen popel. Lidé trpěli hladem. Někteří podlehli přeludu faty morgány a hnali se za domnělou vodou, anebo žvýkali kaménky, které považovali za kousky masa.
Byli i tací, kteří v zoufalství pojídali mrtvoly a přitom si ohlodali své vlastní prsty nasáklé krví z mrtvých těl. Takové bylo šílenství způsobené hladověním.
Kde kdysi stál svěží, bujný les, tam zůstalo jen rozlehlé požářiště. Tam, kde byla dříve radost, se nyní rozléhal jen bolestný pláč umírajících.
III. 109
KRÁL pokračoval:
Hladomor vyhnal mnoho lidí ze země. Odcházeli, kam se dalo. Ti, kteří kvůli ženě a dětem nechtěli odejít, zahynuli na místě. Jiní se stali obětí divoké zvěře.
Já jsem odešel i s ženou a dětmi. Na hranicích země stál strom, v jehož chladivém stínu jsem našel toužený odpočinek. Sundal jsem děti z ramen, lehl jsem si a dlouhý čas odpočíval.
Nejmladší z mých dětí, malé, ještě nevinné, a proto i nejdražší mému srdci, prosilo se slzami v očích o jídlo. Ačkoli jsem mu řekl, že žádné maso k jídlu není, ve své dětské nevinnosti neustále žadonilo, neschopno dále snášet hlad. V zoufalství jsem mu řekl: „Dobrá, vezmi si moje maso!“ Nebohé dítě řeklo bez přemýšlení: „Tak mi ho dej.“
Byl jsem zcela přemožen lítostí a citem. Viděl jsem, že dítě již není schopné dále snášet strasti hladovění. Rozhodl jsem se, že nejlepší způsob, jak ukončit všechno trápení, bude skončit se životem. Ze spadaných větví jsem postavil pohřební hranici. Jak jsem se k ní však přiblížil, roztřásl jsem se a – ocitl se zde u dvora, kde jste mě všichni zdravili a vítali.
(V okamžiku, kdy král domluvil, kejklíř zmizel.)
MINISTŘI řekli:
Pane, to nemohl být obyčejný kejklíř, neboť ho nezajímaly peníze ani odměna. To si jistě nějaké božstvo přálo tobě i nám ukázat moc kosmické iluze. Z toho všeho je nyní zřejmé, že projevený svět není nic jiného než hra mysli a samotná mysl je jen hra všemohoucího neomezeného Bytí. Mysl je schopna ošálit i lidi s určitým poznáním. Neboť kam se poděl moudrý král, zběhlý v mnoha učeních, a kde je ta matoucí iluze?
Zde jistě nejde o trik kejklíře, neboť kejklíř si nenechá ujít hmotný zisk. Toto je opravdu síla iluze. Proto kejklíř zmizel, aniž by čekal na odměnu.
VASIŠTHA řekl:
Byl jsem, Rámo, přímo u toho a vyprávím to tak, jak se to stalo. Takto tedy mysl zakrývá podstatu Já a vytváří iluzorní projevení s bezpočtem jeho větví, květů a plodů. Znič tuto iluzi poznáním a spočiň v klidu a míru.
III. 110
VASIŠTHA pokračoval:
Na počátku v nejvyšším Bytí neboli neomezeném Vědomí vzniklo rozdělení a z Neomezeného se stalo dvojí, ten, kdo pozoruje, a to, co je pozorováno. Když pozorující hledá, jak by pozorovaný objekt uchopil a pochopil, vzniká směsice (skutečnosti a zdánlivého projevení), vzniká zmatení. V důsledku toho se v neomezeném Vědomí objevuje pojem omezenosti.
Omezená mysl pak v sobě vytváří bezpočet představ, jež ji oslabují a zahalují závojem zdání, což vede k utrpení, které mysl ještě zveličuje. Tyto představy a zážitky zanechávají v mysli stopy, vytvářejí určité pocity a podmíněné touhy, které povětšinou zůstávají skryté. Jakmile se jich však mysl zbaví, závoj zmizí, tak jako mlha, je-li prozářena sluncem, a s ním zmizí i to největší trápení. Do té doby si však mysl hraje, tak jako si děcko hraje s ptáčetem, pošťuchuje ho a provokuje.
Tak jako opilci se zdá, že se s ním svět točí, tak nečistá mysl vidí problémy tam, kde nejsou, narušuje vztahy, vytváří podezíravost a dělá z přátel nepřátele. Nevyrovnaná a utrápená mysl mění jídlo v jed a způsobuje nemoci a smrt.
Nečistá mysl, hnaná skrytými touhami, je příčinou zmatených představ (mánií a fóbií). Člověk by měl usilovat o to, aby se těchto tužeb zbavil a odřízl je od samotných kořenů. Co jiného je člověk nežli mysl? Tělo je netečné a bez schopnosti vnímat. Nelze říci, že je mysl netečná, ale nelze ani říci, že je schopna vnímání. To, co mysl vykoná, je čin, a čeho se mysl vzdá, je odevzdání.
Mysl je celý svět, je to vzduch, je to nebe, je to země, je to vítr. Mysl je obrovská. Jen toho nazveme hlupákem, kdo má hloupou mysl. Jestliže je tělo zbaveno mysli či rozumu, například v případě smrti, pak o mrtvole neřekneme, že je hloupá!
Mysl vidí – tedy byly stvořeny oči. Mysl slyší - tedy vznikly uši. Stejné je to s ostatními smysly. Jsou utvořeny myslí.
Mysl rozhoduje o tom, co je sladké a co hořké, kdo je přítel a kdo nepřítel. Mysl rozhoduje o délce trvání. Král Lavana prožil méně než hodinu, jako by to byl celý život. Mysl rozhoduje o tom, co je nebe a co peklo. A proto je-li tato mysl ovládnuta, je ovládnuto vše, včetně smyslů.
VASIŠTHA pokračoval:
Ó Rámo, co může být větší záhadou, než že je mysl schopna zahalit závojem zdání všudypřítomné, čiré, věčné a neomezené Vědomí tím, že tě přiměje zaměnit Je za toto netečné fyzické tělo? Sama mysl se zdá větrem v tom, co se hýbe, třpytem v tom, co se třpytí, pevností v zemi a prázdnotou v prostoru.
Je-li nepřítomna mysl, pak si člověk nemůže vychutnat jídlo. Toulá-li se mysl jinde, pak člověk nevidí to, co má přímo před sebou. Smysly se rodí v mysli, ne naopak.
Jen z pohledu hlupáka lze říci, že tělo a mysl jsou dvě zcela různé věci. Ve skutečnosti různé nejsou, neboť je to mysl sama. Sláva mudrcům, kteří skutečně pochopili tuto pravdu.
Je-li nepřítomna mysl, pak objímat ženu je stejné jako dotýkat se kusu dřeva. Je-li nepřítomna mysl, pak by člověk nevnímal, ani kdyby přišel o ruce. Mudrc je schopen jakékoli trápení obrátit v blaženost.
Je-li mysl nepřítomna, pak třebaže uslyšíš zajímavý příběh, nebudeš ho vnímat.
Tak jako umí herec ztvárnit charaktery různých osob, tak je mysl schopna vytvářet různé stavy vědomí, jako jsou bdění či snění. Jak tajemná je mysl, když dokázala přimět krále Lavanu myslet si, že žije životem divocha! Mysl zakouší to, co si sama vytvořila, a mysl je jen to, co je složeno z myšlenek. Když to víš, učiň, co je ti libo.
Mysl v důsledku nepřetržitého přemýšlení si myslí, že je zrozena nebo že umírá, a ačkoli je bez formy, myslí si, že je džívou a má tělo. Kvůli svým představám získává národnost, zakouší radost a bolest – to vše je v mysli jako olej v semínku.
Ten, kdo mysli nedovolí toulat se po objektech potěšení, je schopen mysl ovládnout. Tak jako se člověk přivázaný ke kůlu nemůže hýbat, tak se mysl ušlechtilého nemůže vzdálit skutečnosti. Jen takový člověk je skutečná lidská bytost, ostatní jsou ubozí červi. Jen takový člověk dosáhne nejvyššího Bytí nepřetržitou meditací.
III. 111
VASIŠTHA pokračoval:
Vítězství nad skřetem zvaným mysl je dosaženo jen tehdy, když člověk za pomoci vlastního úsilí získá Sebepoznání a zanechá honby za tužbami mysli. Toho lze dosáhnout bez jakékoli námahy (stejně jako lze bez námahy obrátit pozornost dítěte) rozvíjením vhodného postoje. Běda tomu, kdo není schopen zbavit se chtění, neboť to je jediný prostředek k dosažení nejvyššího Dobra. Skrze intenzivní vlastní úsilí lze zvítězit nad myslí. Pak bez nejmenší námahy splyne vědomí jedince s neomezeným Vědomím, přičemž jedinec zmizí. Je to snadné a snadno dosažitelné. A kdo toho není schopen, je jen sup v lidské podobě.
Není jiné cesty ke spáse jedince než ovládnutí mysli. Znamená to opravdově se snažit zbavit jakéhokoli chtění, které vyvstává v mysli. Učiň pevné rozhodnutí zbavit se chtění mysli. Bez nejmenších pochyb toho lze dosáhnout. Pokud se člověk tohoto chtění nezbaví, pak jsou všechny rady mudrců, studium svatých textů či přednášení manter zcela zbytečné. Člověk může dosáhnout absolutního Brahman, jež znamená všudypřítomný, nejvyšší mír, pouze tehdy, když utne samotné kořeny mysli sekerou nevytváření pojmů a představ. Tvoření pojmů a představ produkuje omyly a utrpení. Jak snadno se toho lze Sebepoznáním zbavit! A poté je tu nejvyšší Mír. Proč se to člověku zdá tak těžké?
Nespoléhej na osud či boha, to vymysleli hlupáci. Vlastním úsilím a Sebepoznáním učiň ze své mysli ne-mysl. Dovol neomezenému Vědomí pohltit omezenou mysl a pak běž dál, za všechna omezení. Se svou inteligencí sjednocenou s Nejvyšším Bytím se drž Já, jež je nezničitelné.
Podmaníš-li takto svou mysl setrváváním v nerušeném klidu, pak budeš i ovládnutí tří světů považovat za bezcenné. Nejde o studium svatých knih ani o to, zda je člověk v období růstu či úpadku, jde pouze o Sebepoznání. Proč se ti to zdá tak těžké? Považuje-li to někdo za obtížné, jak potom může na tomto světě žít bez Sebepoznání?
Ten, kdo poznal nesmrtelnou podstatu Já, se nebojí smrti ani ho nezasáhne odloučení od přátel či příbuzných. Pocity „toto jsem já“ a „to je moje“ znamenají mysl. Jsou-li odstraněny, mysl mizí a člověk se zbavuje strachu. Zbraně, jako jsou meče, vyvolávají v člověku strach. Zbraň, která ničí ego, tedy zbraň poznání, vytváří bezstrachovost.
III. 112
VASIŠTHA pokračoval:
Jakmile se mysl s intenzitou zaměří na nějaký objekt, vidí právě v něm naplnění svých tužeb. Příčina toho není zcela zřejmá. Stejně jako vlny v oceánu, tak i silné pohnutky, se objevují hned tu a hned tam, vznikají a vzápětí zase zanikají. Nicméně tak jako je od ledu neodmyslitelný chlad, tak jsou tyto pohnutky a neklid neoddělitelné od mysli.
RÁMA se zeptal:
Svatý muži, jak mohou být tyto pohnutky a neklid mysli odstraněny silou, aniž by to způsobilo ještě větší chaos?
VASIŠTHA řekl:
Neexistuje mysl bez neklidu. Neklid je samou podstatou mysli. A práce této neklidné mysli, jejímž základem je neomezené Vědomí, se projevuje jako tento svět. Svět je energie či síla mysli, Rámo. Je-li mysl zbavena svého neklidu, označuje se jako mrtvá mysl. A to je pokání neboli tapas, a to je též potvrzení pravdivosti svatých knih a osvobození.
Jestliže se mysl rozplyne v neomezeném Vědomí, je tu nejvyšší klid a mír. Je-li naopak mysl zapletena v myšlenkách, je tu velké utrpení. Neklid mysli znamená nevědomost, je to zázemí pro tužby, sklony a podmíněnosti mysli. Zbav se neklidu mysli dotazováním se po pravdě a tím, že rozhodně odmítneš rozjímat o objektech smyslového potěšení.
Ó Rámo, mysl jako kyvadlo neustále překmitává mezi skutečností a zdáním, mezi uvědoměním a netečností. Pokud se mysl delší čas zabývá objekty, které jsou netečné a nevědomé, přejímá jejich netečnost a nevědomost. Je-li však tatáž mysl oddaná hledání pravdy a poznání, setřese všechny podmíněnosti a vrátí se k původní podstatě jakožto čiré Vědomí. Mysl na sebe bere podobu toho, o čem člověk rozjímá, ať je to původní či vypěstované. Proto odhodlaně, ale s rozumem rozjímej o stavu za utrpením, osvobozeném od všech pochybností. Mysl je schopná samu sebe zkrotit a jiná cesta není.
Moudrý člověk odstraní ze své mysli projevy skrytých tužeb a podmíněností (jež mysl jedince vytvářejí), hned jak se objeví. Tak je odstraněna nevědomost. Nejprve se vzdej veškerého chtění, aby ses zbavil sklonů a podmíněností mysli, a pak z mysli odstraň i představy omezení a osvobození. Buď oproštěn od všech podmíněností a tužeb mysli.
III. 113
VASIŠTHA pokračoval:
Psychické sklony, dispozice či podmíněnosti mysli jsou neskutečné, a přesto se v mysli objevují. Lze je srovnat s obrazem dvou měsíců na nebi, které vidí lidé trpící diplopií čili dvojitým viděním. Proto bychom se těchto sklonů měli vzdát, jako by šlo o naprostý přelud. Následek nevědomosti je skutečný jen pro nevědomého člověka, pro mudrce je to pouze slovní vyjádření, podobně jako jím je „syn neplodné ženy“. Nezůstávej v nevědomosti, Rámo, ale usiluj o moudrost tím, že stejně jako bys opustil představu o existenci druhého měsíce na nebi, vzdáš se sklonů a podmíněností mysli.
Nejsi tím, kdo tu koná nějaké činy, Rámo. Proč se tedy za konajícího považuješ? Jestliže existuje pouze Jedno, kdo potom co a jak koná? Nezůstávej ani nečinný, neboť co bys získal tím, že bys nic nedělal? Co má být vykonáno, musí se vykonat. Proto spočívej v Já. Pokud děláš činnosti tobě přirozené, ale nejsi k nim připoután, pak nejsi konající. Nebudeš-li dělat nic, ale budeš připoután k představě nekonání, pak se stáváš konajícím, neboť konáš nekonání! Jestliže je tento svět jen kouzelnický trik, čeho se potom máme vzdávat a co máme hledat?
Semínkem tohoto projeveného světa je nevědomost. Dokud to tak nenahlížíme, má nevědomost povahu pravdy. Silou, která tento projevený svět vytváří a udržuje v pohybu, tak jako je udržován v pohybu hrnčířský kruh hrnčířem, jsou podmíněnosti a sklony mysli. Tak jako bambus jsou prázdné a bez podstaty. Stejně jako vlny v řece nezemřou, ani když je rozetneme ve dví. Nelze je uchopit. Jsou malé a jemné, ale mají sílu meče. Ačkoli je vnímáme jako výsledek našich úvah, nejsou při hledání pravdy k užitku. Rozdíly v objektech stvořeného světa nacházíme právě v důsledku těchto sklonů mysli.
Ačkoli nelze říci, že by sklony mysli přebývaly na nějakém určitém místě, jsou vidět všude. Tyto podmíněnosti nejsou projevem inteligence, ale protože jsou na ní založeny, mají zdání inteligence. Ačkoli se stále mění, vytvářejí v člověku iluzi stálosti. Díky jejich blízkému vztahu k neomezenému Vědomí se zdá, že jsou činné, ale jakmile dojde k pochopení neomezeného Vědomí, jejich činnost ustane.
Podmíněnosti a sklony mysli zmizí, nejsou-li živeny připoutaností k objektům. Ale i když tu taková připoutanost není, zůstávají skryty v možnosti.
VASIŠTHA pokračoval:
Nevědomost či podmíněnost mysli člověk získá snadno a zdá se, jakoby mu to přineslo radost, ačkoli ve skutečnosti to přináší utrpení. Iluzi radosti to vytvoří jen tím, že je jako závojem zcela zakryto Poznání Já. Tak bylo možné, že král Lavana prožil méně než hodinu, jakoby to bylo několik let.
Nevědomost čili podmíněnost mysli nemá sílu něco vykonat, a přece se zdá být velmi aktivní, podobně jako zrcadlo, když odráží světlo lampy. Ačkoli žena na obraze může vypadat jako živá, nebude schopna vykonávat povinnosti skutečné ženy, a stejně tak nevědomost či podmíněnost mysli není schopna skutečně pracovat, třebaže se to tak jeví. Nemůže oklamat moudrého člověka, pouze hlupáka, podobně jako přelud neošálí inteligentního člověka, ale jenom zvíře.
Nevědomost neboli podmíněnosti a sklony mysli mají jen dočasnou existenci. Přesto když jsou tady, zdají se být trvalé jako voda v řece. Poněvadž jsou schopny zakrýt skutečnost, zdají se být skutečné. Když je chceš uchopit, zjistíš, že nejsou nic. Přesto dosahují síly a pevnosti, tak jako provaz upletený z tenoučkých vláken. Zdá se, že se sklony a podmíněnosti vyvíjejí, ale není tomu tak. Neboť chceš-li je uchopit, mizí jako dým. Jako se nebe zdá být modré, zdají se tyto podmíněnosti mysli skutečně existovat. Rodí se jako druhý obraz měsíce při dvojitém vidění a existují jako snové objekty. Člověk je jimi zmaten podobně, jako když sedí v loďce, která odplouvá od břehu, ale jemu se zdá, že odplouvá břeh. Jsou-li sklony a podmíněnosti mysli tady, vytvářejí iluzi dlouho trvajícího snu projevení světa. Překrucují všechny vztahy a prožitky. Právě ony jsou odpovědné za stvoření a vnímání dvojnosti, rozdělování a následného zmatení ve vnímání a prožívání.
Jsou-li tyto sklony mysli ovládnuty tím, že si uvědomíme jejich neskutečnost, mysl jedince zmizí. Přestane-li voda téci, řeka vyschne.
RÁMA řekl:
Avšak řeka viděná v přeludu faty morgány ke konci nespěje, svatý muži. Jak je zvláštní, že nevědomost oslepila celý svět! Nevědomost či podmíněnost mysli si libuje ve dvou silách, v touze a nenávisti. Prosím, ujisti mě, jak nejlépe umíš, že nevědomost či podmíněnosti a sklony mysli vlastně nemůžou vůbec vzniknout.
III. 114
RÁMA se dále zeptal:
Svatý muži, řekni mi také, jak tato hrozná temnota nevědomosti zmizí?
VASIŠTHA řekl:
Ó Rámo, jako zmizí temnota, obrátíš-li se ke světlu, tak zmizí nevědomost, obrátíš-li se ke světlu Já. Dokud se neobjeví přirozená touha po Sebepoznání, vytváří nevědomost či podmíněnost mysli nekonečný tok projeveného světa. Stejně jako zmizí stín, zatouží-li po světle, zmizí nevědomost, obrátí-li se k poznání Já.
Rámo, nevědomostí či podmíněností mysli je touha a ustane-li toužení, je tu osvobození. K tomu dojde tehdy, když ustane pohyb myšlenek v mysli.
RÁMA se zeptal:
Ó mudrci, řekl jsi, že jakmile zmizí nevědomost, je tu Sebepoznání, poznání Já. Co je to Já neboli Átman?
VASIŠTHA odvětil:
Ó Rámo, od Stvořitele Brahmy po stéblo trávy, to vše není nic jiného než Já. Nevědomost je neexistující neskutečnost. To, čemu se říká mysl, neexistuje jako něco odlišného. V samotném Já se objeví závoj zakrývající Já (který je též tímto Já), jenž vytváří protiklad subjektu a objektu, a pak se toto neomezené Vědomí nazývá mysl. Oním zakrývajícím závojem je představa, záměr či myšlenka v neomezeném Vědomí. Z představy či myšlenky se mysl rodí a pomocí představy či myšlenky zase zmizí tím, že je tato myšlenka či představa ukončena.
Pevné přesvědčení „nejsem nejvyšší Brahman“ mysl omezuje a pomocí pevného přesvědčení „všechno je nejvyšší Brahman“ lze mysl osvobodit. Představy a myšlenky znamenají omezení a jejich ukončení znamená osvobození. Proto se od představ a myšlenek osvoboď a to, co má být uděláno, spontánně udělej.
Podobně jako představa „vidí“ modř nebe, tak mysl vidí svět jako skutečný. Modř na nebi neexistuje, to jen neschopnost vidět za určitá omezení se jeví jako modř. Podobně projevený svět vnímá pouze omezené myšlení. Projevený svět je přelud, Rámo, a je dobré nenechat myšlenku o projeveném světě v mysli ani vzniknout.
Pokud si člověk pomyslí: „Jsem ztracen“, upadá do smutku. Pomyslí-li si: „Jsem bdělý“, přibližuje se blaženosti.
VASIŠTHA pokračuje:
Pokud mysl neustále přebývá u hloupých a iluzorních představ, podléhá zmatení. Pokud mysl dlí u osvícených a šlechetných představ, je osvícena. Pokud je v mysli živena myšlenka nevědomosti, je nevědomost v mysli pevně usazena. Ale pokud je pochopeno Já, nevědomost je rozptýlena. Cokoli chce mysl získat, po tom smysly s celou svojí energií prahnou.
Proto ten, kdo nenechá mysl zabývat se myšlenkou nevědomosti a namísto toho se snaží být u vědomí Já, zakouší klid a mír. To, co nebylo na začátku, neexistuje ani nyní! To, co bylo, a tudíž je i nyní, je nejvyšší Brahman. Rozjímání o tom přináší mír, neboť Brahman je klid a mír. Člověk by neměl nikdy nikde žádným způsobem o ničem jiném rozjímat a použitím největší možné síly a inteligence by měl vykořenit samu naději na trvalý požitek.
Nevědomost je příčinou stárnutí a smrti. Naděje a touhy mají v důsledku podmíněnosti mysli neboli nevědomosti tendenci se větvit a rozšiřovat. Větvení se projevuje myšlenkami typu „toto je můj majetek“ nebo „toto jsou mí synové“. Kde se však v tomto fyzickém těle nachází to, čemu říkáme „já“? Ó Rámo, ve skutečnosti „já“ či „moje“ vůbec neexistuje, neboť jedinou pravdou po všechny časy je Já, Átman.
Pouze ve stavu nevědomosti uvidí člověk hada místo kusu provazu. Z hlediska osvíceného existuje pouze neomezené Vědomí a nic jiného. Nebuď nevědomým člověkem, Rámo, buď mudrcem. Zbav se sklonů a podmíněností mysli, které dávají vzniknout projevenému světu. Proč jako nevědomý člověk považuješ tělo za své Já a jsi nešťastný? Přestože se zdá, že tělo a Já existují společně, je mezi nimi rozdíl. Umře-li tělo, Já neumírá.
Není s podivem, Rámo, že lidé zapomněli na to, že jediné, co existuje, je Brahman, a uvěřili v existenci neskutečné, neexistující nevědomosti? Nenech v sobě zakořenit mylnou představu existence nevědomosti. Neboť je-li Vědomí takto poskvrněno, přivolává si nekonečné trápení. Přestože je tato představa neskutečná, vyvolá skutečné utrpení! V důsledku nevědomosti má člověk mylné představy, různé vidiny a halucinace (létání vzduchem či prostorem) a zakouší nebe nebo peklo. Proto se, Rámo, vzdej sklonů a podmíněností mysli, odpovědných za vnímání duality, a zůstaň od nich zcela oproštěn. Pak dosáhneš toho, co se s ničím jiným nedá srovnávat!
III. 115
RÁMA se po chvilce hlubokého zamyšlení zeptal:
Svatý muži, je vskutku neuvěřitelné, že tato neexistující nevědomost vytvoří přelud, díky němuž se tento neexistující projevený svět zdá velmi skutečný. Osvětli mi prosím ještě více, jak je to vůbec možné. A také mi řekni, proč král Lavana musel podstoupit všechna ta trápení.
VASIŠTHA řekl:
Ó Rámo, není pravdou, že se vědomí vztahuje k tělu. Tělo je jen něco, co si Vědomí představilo tak jako ve snu. Jestliže Vědomí svou vlastní silou omezí samo sebe a představuje si, že je džíva, pak je tento džíva, obdařený energií vzruchu a neklidu, vtažen do projeveného světa.
Vtělená bytost, která přijímá různá těla a zakouší trápení či radost jakožto plody svých minulých činů, se nazývá ego, mysl jedince či právě džíva. Utrpení neprožívá ani tělo, ani osvícená bytost, trpí pouze nevědomá mysl. A mysl sní (jako ve snu) o projeveném světě jen tehdy, je-li ve stavu nevědomosti, nikoli je-li probuzena čili osvícena. Proto vtělená bytost, která tu zakouší utrpení, je označována různými jmény – džíva, nevědomost, podmíněnost mysli a též mysl nebo vědomí jedince.
Tělo není schopno vnímání, a proto se neraduje ani netrpí. Nevědomost dává vzniknout nebdělosti a nevědění, proto se raduje či trpí právě nevědomost. Ve skutečnosti to nikdy není tělo, ale mysl, která se rodí, pláče, zabíjí, odchází, zneužívá druhé atd. V každém zážitku štěstí či neštěstí a při každé představě či přeludu je to mysl, která to vše činí a zakouší. Mysl znamená člověk.
Nyní ti vysvětlím, proč trpěl král Lavana. Lavana byl potomek Harisčandry a jednou si pomyslel: „Můj děd vykonal velký náboženský obřad a stal se významným mužem, měl bych udělat totéž.“ Shromáždil vše, co bylo k rituálu třeba, sezval zbožné muže a celý rok seděl v zahradě a vykonával obřad mentálně, ve své mysli. Protože obřad zdárně dokončil, měl právo na jeho plody. Ó Rámo, zde vidíš, že právě mysl koná všechny činy a zakouší štěstí či neštěstí. Proto veď svou mysl stezkou spásy, Rámo.
III. 116, 117
VASIŠTHA pokračoval:
Sám jsem byl očitým svědkem všeho, co se u dvora krále Lavany událo. Když onen kejklíř tak náhle zmizel a každý chtěl vědět, co byl zač, nahlédl jsem jeho totožnost díky své vizi a zjistil, že to byl posel bohů. Je tradicí, že Indra může seslat různá neštěstí na toho, kdo vykonal určitý náboženský rituál, tak jako ten, který král Lavana provedl mentálně, a vyzkoušet tak jeho sílu. Výsledkem byly přeludy a halucinace, které král podstoupil. Protože král vykonal obřad mentálně, i zkouška proběhla pouze v králově mysli.
Je-li mysl důkladně očištěna, zbavíš se veškeré dvojnosti a rozmanitosti, které mysl vytváří.
Rámo, již jsem ti vyprávěl průběh opakovaného tvoření po předchozím kosmickém zániku i to, jak člověk přichází k zakoušení představ „já“ a „moje“. Od toho se pak osvobodí ten, kdo obdařen poznáním následuje sedm kroků jógy vedoucích k dokonalosti.
RÁMA se zeptal:
Svatý muži, co je těch sedm kroků, o kterých mluvíš?
VASIŠTHA odpověděl:
Ó Rámo, existuje sedm sestupných kroků nevědomosti a sedm vzestupných kroků poznání. Nyní ti je popíši. Setrvávat usazený v Sebepoznání znamená osvobození. Je-li to narušeno, přichází ego a omezení. Stav Sebepoznání je takový, v němž není rozruch mysli, rozptýlenost ani otupělost, ego ani vnímání rozmanitosti.
Iluze, která zakrývá Sebepoznání, má sedmero stupňů: semínko bdělého stavu, bdělý stav, silný bdělý stav, snění za bdělého stavu, sen, snový bdělý stav a spánek. Semínko bdělého stavu se nachází v čirém Vědomí, kde mysl a džíva existují jen jako pojmy. Jakmile se objeví představy „já“ a „toto“, jde o bdělý stav. Jestliže jsou tyto představy posíleny vzpomínkou na předchozí vtělení, jedná se o silný bdělý stav. Pokud se mysl během bdění nachází ve vlastních představách a je těmito představami naplněna, pak jde o snění za bdělého stavu. Iluzorní představy zážitků, které vznikají během spánku a zdají se jako skutečnost, to jsou sny. Ve snovém bdělém stavu si člověk vybavuje minulé zážitky, jako by se děly nyní. A jestliže jsou všechny představy opuštěny a nahrazeny úplnou netečnou otupělostí, jde o hluboký spánek. Těchto sedm stupňů lze ještě dále dělit.
III. 118
VASIŠTHA pokračoval:
Nyní ti, Rámo, popíšu sedm stupňů či rovin poznání. Když je poznáš, nebudeš chycen do sítě iluzí. Prvním stupněm je čisté přání a záměr. Druhým je hledání a dotazování se. Třetí přichází, když se mysl stane jemnou. Čtvrtým stupněm je ustálení v pravdě. Pátým je naprosté osvobození od lpění a omezenosti. Šestý stupeň přichází, když ustane vytváření představ. Sedmý stupeň je za vším.
„Proč jen jsem stále takový hlupák? Měl bych vyhledat svaté muže, studovat posvátná písma a rozvíjet odpoutanost a klid.“ Takové je přání na prvním stupni. Poté se člověk zabývá dotazováním a přímým pozorováním. S tím přichází neulpívání, mysl se zjemňuje a vyjasňuje, to je třetí stupeň. Pokud jsou tyto tři stupně uskutečněny, pak se v hledajícím vytvoří přirozený obrat od smyslového potěšení k přebývání v pravdě, to je čtvrtý stupeň.
Je-li čtvrtý stupeň dobře zvládnut, přijde tu naprosté odpoutání a zároveň přesvědčení o podstatě pravdy, to je pátý stupeň. Člověk se raduje ve svém Já, mizí vnímání dvojnosti a rozmanitosti uvnitř i vně a úsilí, které člověk po vzoru druhých vynaložil, nese své plody v přímé duchovní zkušenosti. To je šestý stupeň.
Poté již není žádná další opora, žádné dělení ani rozmanitost. Sebepoznání je spontánní, přirozené, a proto nezničitelné. To je sedmý, transcendentální stupeň, tedy stav člověka, který je osvobozen ještě během života. Za tím už je jen stav toho, kdo překročil i tělo, tzv. turíjatita.
Rámo, každý, kdo dosáhl těchto sedmi stupňů poznání, je světec, mudrc. Je osvobozen a neupadá do osidel štěstí či neštěstí. Může nebo nemusí pracovat a být činný. Raduje se v Já a nepotřebuje druhé, aby jej činili šťastným.
Nejvyšší stav Vědomí může být dosažen každým, i zvířetem či primitivním člověkem, vtělenými bytostmi i bytostmi bez těla. Záleží to pouze na vzrůstu poznání.
Ten, kdo dosáhl nejvyššího stupně Vědomí, je vskutku velký člověk, hodný uctívání. V porovnání s ním je i císař bezvýznamný jako stéblo trávy. Neboť velký člověk je osvobozen teď a tady.
III. 119
VASIŠTHA pokračoval:
Toto Já se považuje za nevědomé ego, jako kdyby zlato v důsledku svého přesvědčení, že je prstenem, zapomnělo na svoji zlatou podstatu, plakalo a naříkalo: „Běda, ztratilo jsem svoji zlatost!“
RÁMA se zeptal:
Svatý muži, jak může v Já vzniknout nevědomost a ego?
VASIŠTHA řekl:
Ó Rámo, člověk by měl klást otázky, týkající se pouze skutečnosti, ne toho, co je neskutečné. Ani zlatý prsten, který by byl bez zlaté podstaty, ani omezené ego ve skutečnosti neexistují. Když zlatník prodává prsten, zváží zlato, neboť zlatý prsten znamená zlato. Zabývá-li se někdo zlatým prstenem, který by neměl zlatou podstatu, nebo omezenou formou v neomezeném Vědomí, je to, jakoby mluvil o synu neplodné ženy. Existence neskutečného není skutečná. Vzniká v nevědomosti, a je-li důkladně přezkoumána, mizí. Z neznalosti lze vidět stříbro v perleti, ale perleť nemůže posloužit stejně jako stříbro! Dokud není nahlédnuto, že jde o perleť, je tu nevědomost. Stejně jako člověk nemůže získat z písku olej a ze zlatého prstenu nic než zlato, tak v tomto vesmíru neexistuje dvojnost. Za všemi tvary a jmény září Jedno, jediné neomezené Vědomí.
Aniž by měla skutečnou trvalou existenci, existuje tu iluzorní představa ega a v tom spočívá podstata této naprosté nevědomosti, iluze a projevení světa. V neomezeném Já ego neexistuje. V neomezeném Já neexistuje stvořitel ani stvoření, svět ani nebe, lidé ani démoni, těla ani prvky, čas, bytí ani zánik, „já“ ani „ty“, Já ani To, pravda ani klam, představa rozmanitosti, rozjímání ani potěšení. Ať existuje cokoli a nazývá se vesmír, je to nejvyšší klid a mír. Neexistuje začátek, střed ani konec, všechno je vším po všechny časy, mimo rozumové chápání zahrnující myšlenky a slova. Neexistuje stvoření. Neomezené se nikdy nevzdá své neomezenosti. „To“ se nikdy nestane „tímto“. Je jako oceán, ale bez pohybu. Je sebeozařující jako Slunce, ale bez konání. V nevědomosti je nejvyšší Bytí chápáno jakožto objekt, jakožto svět. Stejně jako prostor existuje v prostoru s prostorem sjednocen, tak to, co se zdá být stvořením, je Brahman, existující v Brahman jakožto Brahman. Slova „daleko“, „blízko“, „tady“, „tam“ či představa rozmanitosti mají stejnou váhu jako vzdálenost mezi dvěma předměty v zrcadle, v němž se odráží celé město.
III. 120, 121
VASIŠTHA pokračoval:
Druhý den po svém zážitku krále Lavanu napadlo: „Měl bych se vydat do míst, která jsem viděl ve své vizi, pokud skutečně existují.“ A hned se vydal i s družinou směrem na jih. Brzy narazil na místa, jež viděl ve své vizi, a setkal se s lidmi, které během svého pobývání u divokého kmene poznal. Uviděl dokonce i své vlastní děti žijící v chudobě a bez prostředků.
Tu spatřil starou ženu, která zoufalstvím naříkala a plakala: „Ó můj milovaný muži, kam jsi šel, žes nás tu všechny zanechal? Ztratila jsem svou krásnou dceru, jež měla to štěstí získat pohledného krále za muže. Kam se všichni poděli? Běda, všechny jsem ztratila.“ Král k ní přistoupil, aby ji utěšil, a přitom v ní poznal matku své manželky! Ze soucitu daroval jí i dětem dostatek prostředků, aby mohli překonat období sucha, které jak viděl předchozího dne, postihlo celou zemi. Nějakou dobu s nimi pobyl a pak se vrátil do svého paláce.
Následujícího rána mě král požádal o vysvětlení celé té záhadné události a byl s mojí odpovědí zcela spokojen. Ó Rámo, síla nevědomosti je schopna vytvořit naprostý zmatek ohledně toho, co je skutečné a co neskutečné.
RÁMA se zeptal:
Ó moudrý, je to vskutku matoucí. Jak lze to, co bylo viděno ve snu či vizi, zakoušet ve skutečnosti bdělého stavu?
VASIŠTHA odpověděl:
Ale, Rámo, to vše je nevědomost! Daleko a blízko, věčnost a okamžik, to vše je přelud. V nevědomosti se skutečné jeví jako neskutečné a neskutečné jako skutečné. Vědomí jedince vnímá to, co si myslí, že vnímá, podle svého nastavení a podmíněností mysli. Jakmile z nevědomosti vznikne představa ega, v témže okamžiku se objeví také iluze začátku, středu a konce. Zmateného člověka napadne, že je zvíře, a začne to prožívat. To vše je náhodná shoda okolností. Jako když z kokosové palmy spadne kokos přesně v okamžiku, kdy vrána na palmu usedne, jakoby ho shodila ona, třebaže tomu tak není. Podobně jen čirou náhodou se kvůli nevědomosti zdá být neskutečné skutečným.
VASIŠTHA pokračoval:
V hypnotickém stavu zřejmě král Lavana uviděl obraz svatby prince a ženy divokého pouštního kmene ve svém vlastním vědomí a prožíval to, jakoby se to dělo jemu.
Člověk zapomíná, co dříve dělal, i když tomu kdysi obětoval mnoho času a energie. A podobně je nyní přesvědčen, že neudělal to, co skutečně udělal. Takových nesrovnalostí se paměť občas dopouští.
Stejně jako člověk sní o příhodě, která se udála v minulosti, jakoby se děla nyní, tak Lavana ve své vizi prožíval příhody z minulosti divokého kmene. Je možné, že lidé z lesů na úpatí hor Vindhja zakoušeli ve svých vlastních myslích vize, které se objevily v mysli krále Lavany. Také je možné, že Lavana a lidé divokého kmene viděli ve svých myslích to, co zakoušeli druzí. Takové přeludy se stávají skutečností, jsou-li zakoušeny mnoha lidmi, podobně jako se pravdou stává to, co hodně lidí tvrdí. Pokud jsou tyto přeludy začleněny do života jedince, získávají svoji skutečnost. Co je z věcí tohoto světa pravdou, kromě toho, jak jsou tyto věci zakoušeny ve vlastním vědomí člověka?
Nevědomost není opravdová skutečnost, podobně jako není skutečností olej v písku. Mezi nevědomostí a Já není vzájemný vztah, neboť vztah může existovat pouze mezi věcmi stejnými či podobnými – to je zřejmé ze zkušenosti. Pouze proto, že je Vědomí neomezené, stává se vše ve vesmíru poznatelným. Není tu subjekt, který by osvětloval objekt bez světla. Poněvadž všechno je Vědomí, pak všechno ozařuje samo sebe, aniž by potřebovalo vnímající inteligenci. To, že se projeví inteligence, je díky činnosti Vědomí, které si samo sebe uvědomí, nikoli tím, že by Vědomí (jako subjekt – pozn. L.V.) pochopilo netečný, vnímání neschopný objekt.
Není správné říkat, že v tomto vesmíru existuje směsice věcí vnímání schopných a vnímání neschopných, tedy netečných, to nejde dohromady. Všechny věci jsou samotné Vědomí, a jakmile toto Vědomí pochopí samo sebe, je tu poznání.
Člověk může vidět vzájemný vztah mezi stromem a skálou, ačkoli se zdají netečné a vnímání neschopné. Takový vztah však existuje v jejich základních částech, které prošly určitou proměnou, aby se z nich stal strom, nebo jinou proměnou, aby z nich byla skála. Podobné je to u chuti. Chuťové kanálky na jazyku reagují na chuť jídla, v důsledku podobností ve složení jídla.
VASIŠTHA pokračoval:
Každý vztah je tedy vyjádření již existující jednoty. Za vztah se považuje jen v důsledku předchozího mylného předpokladu rozdělení na subjekt a objekt. Ve skutečnosti je tu pouze Jediné, neomezené Vědomí. Proto, Rámo, pochop tento vesmír jakožto neomezené Vědomí. Je naplněn přeludy, které vytváří síla tohoto Vědomí, a přesto se vlastně nic nestalo, nic nenaplnilo, neboť co je plné, nemůže být ještě více naplněno.
Jen zapomeneme-li na zlato, vidíme náramek. Náramek je iluzorní projevení zlata. Podobně existují iluzorní představy o národě, světě či opakovaných zrozeních. Odmítneme-li klamnou představu náramku, je pochopena pravda o zlatě, a odmítneme-li klamnou představu o vztahu subjektu a objektu, nebude tu nevědomost, která by vytvářela dělení. Všechna rozdělení a iluze vytváří mysl, a pokud mysl zmizí, zmizí i stvoření. Pak pochopíš, že všechny vlny tvoří jediný oceán, že dřevěné loutky nejsou nic jiného než dřevo, hliněné nádoby hlína a tři světy absolutní Brahman.
Mezi pozorováním a tím, co je pozorováno, existuje spojení, jemuž se říká pozorovatel. Je-li vymazán rozdíl mezi pozorovatelem, pozorováním a tím, co je pozorováno, je tu nejvyšší Poznání. Jestliže mysl přechází z jednoho místa na jiné, je mezi nimi kosmická Inteligence. Buď vždy právě To. Tvou pravou podstatou není omezené vědomí bdění, snění či spánku, ale To, jež je věčné, nepoznatelné a nikoli netečné. Zůstávej vždy jako To. Odstraň tupost a ustáli se v pravdě svého nitra. Pak ať budeš zaměstnán činností nebo ponořen v rozjímání, setrvávej vždy jako To, bez chtění, nenávisti a připoutanosti k vědomí těla. Tak jako se nezabýváš přemýšlením o budoucích problémech tvé obce, tak se nenech spoutávat náladami své mysli, ale buď ustálen v Pravdě. Dívej se na svoji mysl jako na cizince, na kus polena nebo kámen. V neomezeném Vědomí mysl neexistuje. To, co je dáno touto neexistující myslí, též není skutečné. Buď pevně ukotven v tomto pochopení.
Mysl ve skutečnosti neexistuje, a pokud existovala, je nyní mrtva. A přece mrtvá mysl vidí toto všechno, co tedy musí být falešným vjemem. V takovém pochopení buď pevně ustálen. Ten, kdo je ovládán myslí, jež neexistuje, je duševně chorý a myslí, že úder blesku přichází z Měsíce! Proto rozhodně odmítni skutečnou existenci mysli, a buď navždy oddán správnému nahlížení a meditaci. Zkoumal jsem pravdu o mysli velmi dlouho, Rámo, a žádnou mysl jsem neobjevil. Existuje pouze neomezené Vědomí.
III. 122
VASIŠTHA pokračoval:
Tato zdánlivě nekonečná řeka nevědomosti může být překročena jen s pomocí stálé společnosti mudrců. Z takové společnosti vzejde poznání toho, co je dobré hledat, a toho, co je dobré opustit. Pak se objeví čirá touha po osvobození a to vede k opravdovému zkoumání a dotazování. Poté se mysl zjemní, neboť dotazování po Já oslabí podmíněnosti a sklony mysli. Důsledkem zrození čistého poznání je to, že vědomí jedince se pohybuje v opravdové skutečnosti. Sklony a podmíněnosti mysli mizí a je tu neulpívání. Mizí omezení způsobené činností i jejími plody. Zrak je pevně upřen na Pravdu a obavy z neskutečného jsou oslabeny. Ten, jehož zrak není ovlivněn sklony mysli, dělá již během života a činností v tomto světě to, co má být uděláno, jakoby spal, bez přemýšlení o světě a jeho potěšeních. Po několika letech takového života je člověk plně osvobozen a překračuje všechny tyto stavy. Je osvobozen ještě během života.
Takový osvícený mudrc nejásá, když něco dostane, ani se netrápí, když něco nemá. Ó Rámo, i v tobě sklony mysli zeslábly, proto usiluj o dosažení Pravdy. Poznáním Já, tedy neomezeného Vědomí, se dostaneš mimo trápení, iluzi, zrození i smrt, štěstí i neštěstí. Jakožto Já, jediné a nedělitelné, nemáš žádné příbuzné, tedy ani žádné trápení vznikající z takových falešných vztahů. Tím, že je Já jediné a nedělitelné, neexistuje nic jiného, o co by mělo cenu usilovat a snažit se. Toto Já se nemění ani neumírá. Hrnec se rozbije, ale prostor v něm nikoli.
Jestliže člověk překonal sklony své mysli a učinil mysl dokonale tichou, pak iluze, která nevědomého člověka uvádí v klam, odchází. Dokud není tato iluze neboli Mája jasně pochopena, vyvolává velké zmatení, ale jakmile pochopení přijde, je poznána jako neomezené Vědomí a stává se zdrojem blaženosti i pochopení nejvyššího Brahman. O Já, Brahman atd. mluvíme jen kvůli slovnímu poučení, ve skutečnosti existuje jen Jedno, a to čiré Vědomí, jež není žádnou vtělenou bytostí. Existuje jen Vědomí, ať už to jedinec ví, nebo ne, ať už je jedinec s tělem, nebo bez těla. Veškeré neštěstí, které v tomto světě vidíš, patří tělu. Onoho Já, jež je smysly neuchopitelné, se smutek nedotýká. V Já neexistuje touha, svět se v něm zjevuje bez jakéhokoli jeho záměru či přání. Ó Rámo, skrze mé učení byla rozptýlena klamná představa o stvoření a jeho existenci a tvé vědomí se stalo čirým a prostým dvojnosti.
- ↑ -