Ramesh S. Balsekar

Vaše hlava v tygří tlamě

(Z anglického originálu přeložila Lenka Vinklerová.)

Obraz jedenáctý

⚹⚹⚹⚹⚹

Nejvyšší pravda je: "Já jsem toto Já jsem" nebo "Tao, které lze pojmenovat, není skutečné Tao."

⚹⚹⚹⚹⚹

Věc se má tak, že lidská bytost nikdy nemůže Skutečnost poznat.

Nejsme od Skutečnosti odděleni, my Jí jsme.

⚹⚹⚹⚹⚹

Co může být skutečnější než nic?!

⚹⚹⚹⚹⚹

To, co si myslíš, že znáš, je nevědomostí; to, co poznat nemůžeš, je poznáním.

⚹⚹⚹⚹⚹

Základní podstata? Ve skutečnosti nemůžeme poznat opravdu nic!

⚹⚹⚹⚹⚹

(Obraz začíná tak, že tu není žádný nový příchozí a tygr je hladový.)

Ramesh: Anando, buďte tak laskav a povězte nám dneska něco. Není tu žádné čerstvé maso. (Smích.) Léta jste studoval upanišády, psal o nich i přednášel. Každý to ví. (Pro všechny vysvětluje:) Ananda Wood je indický filozof, žijící a pracující v Púně, který napsal dvě krásné knihy o upanišádách. Jedna se jmenuje From the Upanishads a druhá Interpreting the Upanishads. A nechápu, jak to udělal, že jsou ty knížky tak levné. Říká, že je to proto, že neměl vydavatele a vydal si je sám. Máme tu tedy jednak upanišády, a jednak to, co říkám já. Donívám se, že tu není žádný skutečný rozpor.

Nanda: Ne, není.

Ramesh: Jak to jde k sobě?

Nanda: Jak to jde k sobě?

Ramesh: Podívejte se, upanišády se nezabývají běžným, každodenním životem, že? Mluví o pravdě. Netýkají se života, tak jak ho známe. Je to tak?

Nanda: Ano, vlastně ano.

Ramesh: V podstatě říkají: "Toto je pravda. Přijměte ji, nebo ji nechte být!"

Nanda: Ano.

Ramesh: Jsou velice stručné.

Nanda: Ano, to je pravda. Jsou velmi, velmi zhuštěné. Bez jakéhokoli vysvětlování.

Ramesh: Nejsou vlastně ani určené pro obyčejného člověka, že?

Nanda: No, to asi nejsou.

Ramesh: Ve skutečnosti jsou určeny pro někoho, kdo již dosáhl určitého stupně pochopení. Je to tak?

Nanda: Ano, ale domnívám se, že jsou určeny především pro potřeby učitele.

Ramesh: Je to tak.

Nanda: Je k nim zapotřebí učitele. Jsou příliš jednoduché. Jazyk je velmi jednoduchý a obsah je též velmi jednoduchý. Neobsahují žádné složité důkazy.

Ramesh: Ano, ale jsou tak hutné, že je nutné vysvětlení. Ve skutečnosti jsou tedy určeny pro učitele, jak jste sám řekl.

Nanda: Byly určeny pro jisté "účely". Učitel žákům předkládal krátké výroky z upanišád a chtěl, aby si je opakovali. Mělo to vlastně dvojí význam. Jednak jako "mantra", což je jógický význam . . .

Ramesh: Mohl byste to vysvětlit?

Nanda: Ano. Mějme zvukovou formu, například něco takového jako aham brahma. Forma tohoto zvuku je sama o sobě hudební. Pokud tento zvuk budeme stále opakovat, může forma tohoto zvuku navodit určité rozpoložení.

Ramesh: Podobně jako Óm?

Nanda: Jako Óm, jistě. Óm je nejznámější.

Ramesh: V hinduistické tradici je Óm právě tím jediným zvukem, o který se máme zajímat.

Nanda: Ano. A to pak vede k určitému stavu, stavu odpoutání, stavu mystické zkušenosti, který nám má pomoci. Je to pouze pomoc či příprava k tomu, abychom se dostali do správného rozpoložení. Naneštěstí většina lidí vidí v upanišádách právě toto . . . mystický aspekt, kdy je pomocí zpěvu dosaženo zvláštních stavů a zážitků. Ale v upanišádách nejde o mystické stavy. Základní esencí je to, co upanišády sdělují. A to je něco, co nám může říci pouze guru.

Ramesh: Ano.

Nanda: Výroky upanišád jsou určeny k tomu, aby byly žákem opakovány, aby opakováním i neustálým hloubáním nad nimi dovedly žáka k otázkám . . .

Ramesh: Ano.

Nanda: . . . a aby s pomocí učitele a jeho výkladů nakonec žák došel k pochopení. Proto upanišády obsahují krátké výroky, z nichž jedním je i pradžňána brahma, neboli "Vědomí je všechno, co je."

Ramesh: Ano. "Vědomí je všechno, co je." Když jsem poprvé tento výrok použil, ani jsem nevěděl, že je i v upanišádách, neboť jsem upanišády nečetl. Nevěděl jsem, že jsem ho z upanišád ukradl. (Směje se.)

Nanda: Ale zajímavé je, že začátek Išópanišádu obsahuje něco, co se podobá shrnutí vašeho učení, vašeho přístupu.

Ramesh: Co tam je? "Vědomí je všechno, co je"?

Nanda: Ne, toto ne. Jde o shrnutí toho, co se týká svobodné vůle a odevzdání.

Ramesh: Opravdu? Povězte nám o tom něco . . .

Nanda: Ano. Ale musím se přiznat, že při prvním prostudování jsem si tohoto aspektu nepovšiml.

Ramesh: Rozumím.

Nanda: Bylo zde o "Bohu", a na to jsem se moc nesoustředil. Až poté, co jsem to slyšel od vás, mě napadlo, že to může mít i jiný význam. Říká se tu: "Íšávasjam idam sarvam, jat kiňčid džagatjám džagat." Íšavasjam znamená "místo, kde přebývá Bůh".

Ramesh: Ano.

Nanda: Říká se tu: "Vesmír je příbytek Boží." Míní se tím, že náleží Bohu.

Ramesh: Ano. Vesmír je příbytek, bydliště Boha.

Nanda: Je to "sídlo Boha". Říká se tu, že vše, co se v tomto pohyblivém a proměnlivém světě hýbe a mění, je příbytek Boží. Všechno ve vesmíru.

Ramesh: Rozumím.

Nanda: Dále se tu říká: "S tímto odevzdáním."

Ramesh: S tímto "odevzdáním"?

Nanda: Ano. V upanišádách se pochopení nazývá "odevzdání", zřeknutí se. V důsledku to znamená odevzdat všechny věci Bohu.

Ramesh: Ano.

Nanda: S tímto "odevzdáním" můžeme prožívat své životy plněji, než kdy předtím. Můžeme prožívat svůj život naplno, aniž bychom se od něčeho drželi zpátky, aniž bychom něco potlačovali. Takto verš pokračuje.

Ramesh: Ano. Jinými slovy, nic nepatří nikomu jinému než Bohu.

Nanda: Přesně tak.

Ramesh: Přesně tak. Vše, co je, vše, co může být projeveno, co lze vidět či slyšet, přináleží Bohu.

Nanda: "Jat kiňčid džagatjám džagat." - "Vše, co se hýbe v tomto proměnlivém, pohyblivém světě, přináleží Bohu."

Ramesh: Ano.

Nanda: Bůh je "To, co je" neboli "Já jsem", a není ani proměnlivý ani neměnný. To jsou asi ty hlavní myšlenky, které pro mě představují váš přístup, vaše učení.

Ramesh: Ano. Proto říkám, že když se Bohu odevzdáváte "vy", vypadá odevzdání obvykle takto: "Modlím se k tobě, a tak bys mi měl dát to, co chci." (Směje se.) Chápete? Jediné, co každý může odevzdat - ale není to v "jeho" moci - je falešná víra ve "svoji" svobodnou vůli. (Směje se.) Co "vy" ve skutečnosti máte, abyste to mohli Bohu odevzdat?

Nanda: Zapomněl jsem uvést závěr tohoto verše.

Ramesh: Tedy prosím.

Nanda: Končí to otázkou: "Ať máte cokoli, komu to patří?"

Ramesh: (Směje se.) Ano. Chápete? Pokud Bohu něco odevzdávám, co to může být? Odevzdávat mohu pouze to, co patří "mně". Ale Íšópanišád říká, že všechno ve vesmíru patří Bohu. Je to příbytek Boží. Není tu nic, co by patřilo "mně". Všechno ve vesmíru, včetně "mě", patří Bohu. Co tedy mohu odevzdat a komu? Není tu žádné "já", které by "někomu" mohlo odevzdat něco "mého". (Směje se.)

Nanda: A na to se v podstatě upanišády ptají: "Komu to vše patří? Odkud to vše pochází?"

Ramesh: Ano. Rozumím.

Rose: Ale také se v nich říká: "Térá tudžh kó arpan." Znamená to: "Co je tvé, bylo ti nyní odevzdáno zpátky."

Nanda: To nevím. . . Je to jazyk hindí a v něm nejsou velká písmena, aby se dalo přesně rozlišovat. "Térá" může znamenat "Tvé" i "tvé", "tudžh kó" může znamenat "Tobě" i "tobě", je to jako ve staré angličtině. Slovo arpan znamená odevzdání či oběť. Možné významy jsou tedy následující: Bůh odevzdává Bohu, Bůh odevzdává člověku, člověk odevzdává Bohu, člověk odevzdává člověku.

Rose: "Térá tudžh kó arpan."

Ramesh: Ano, ale "kdo" ve výroku térá tudžh kó arpan odevzdává a "komu" to odevzdává?

Rose: "Térá tudžh kó arpan" To celé je náš koncept a ten se nám vrací zpátky.

Nanda: Ve verši z upanišád, který jsem uvedl, je řečeno, že to v první řadě není vaše. Říká se tu, že všechno ve vesmíru patří Bohu a jediné, co můžete udělat, je pochopit to. Není to otázka odevzdání . . .

Ramesh: Pochopení je všechno.

Nanda: Pochopení je všechno. To, co se tu nazývá "odevzdání", znamená pochopení.

Ramesh: Pochopení je všechno, co je.

Nanda: A říká se tu, že jakmile máme toto odevzdání, pak všechno prožíváme naplno. Domnívám se, že právě v tomto smyslu je nám to "odevzdáno zpátky".

Ramesh: Ano.

Nanda: Způsob, jak to všechno prožívat, je odevzdat to . . . pochopit, že to v první řadě není vůbec naše. (K Rose:) Výrok, který uvádíte, je v jazyce hindí. Pochází z nějaké upanišády?

Ramesh: Znáte jeho původ?

Nanda: Zní to jako bhaktický výrok. Pokud pochází z upanišád, není to z klasické upanišády, ale z nějaké pozdější, která je zaměřena na zbožnost a oddanost. Klasické upanišády totiž o Bohu či o uctívání vůbec nemluví. Víte, v době klasických upanišad Védy i upanišády existovaly vedle sebe. Nyní jsou Védy považovány za pramen veškerého poznání, ale z hlediska upanišád jsou Védy světské.

Ramesh: Ano.

Nanda: Popisují svět. Jsou o tom, jak ve světě dosáhnout úspěchu.

Ramesh: Ano.

Nanda: Vyprávějí o nanebevzetí různých bohů a o tom, jak bohů využít k dosažení toho, co chceme. V upanišádách nejde vůbec o to, jak dosáhnout úspěchu, ale o to, jak dospět k podstatě všech věcí.

Ramesh: K "Tomu, co je."

Nanda: Ano, jak dospět k "Tomu, co je". Jde v podstatě o pátrání po tom, co je Bůh.

Ramesh: Ano, ale když se nad tím zamyslíme, nedocházejí Védy nakonec k závěru: "Ne toto, ne tamto." - "Néti, néti."?

Nanda: Nevím o tom, že by výrok "Néti, néti" byl uváděn ve Védách.

Ramesh: Védy uvádějí šruti.

Nanda: Ano, ve Védách se to objevuje v obecnějším smyslu, jak ukazuje slovo šruti. Musíme uvážit, že upanišády jsou součástí Véd, jsou vlastně jejich vyvrcholením.

Ramesh: Ano, rozumím. Moje vysvětlení je takové, že se Védy snaží o pochopení.

Nanda: Ach!!

Ramesh: Védy se snaží pochopit počáteční Zdroj a docházejí k závěru, že aby bylo možné něco poznat, musí tu být subjekto-objektový vztah. A pokud všechno, co existuje, je "To", "kdo" potom může říci, že "toto" je "To"? Proto je tu dvojitá otázka. "Je toto Bůh?" Odpověď je: "Ne." "Je tamto Bůh?" "Ne." Dávná odpověď tedy zní: "Néti, néti." - "Ne toto, ne tamto." Což jen jinými slovy říká: Tao, které lze popsat, není skutečné Tao.

Nanda: Ano, ovšem.

Ramesh: Chápete? Nemůže být popsáno. Vy ho nemůžete popsat. "Kdo" by mohl "co" popsat? Je vším. A totéž platí i v následujícím příkladě. Mojžíš se ptal Boha na to, co má odpovědět, budou-li se ho ptát na Boží jméno. A Bůh řekl: "Já jsem toto Já jsem." ("JSEM, KTERÝ JSEM", Starý Zákon, II Mojžíšova, 3.14 - poznámka překladatele) Co to je "Já jsem"? Já jsem toto Já jsem. Za tímto "Já jsem" neexistuje nic, o čem by bylo možno mluvit. Četl jsem, že to říkal Rámana Maharši. A také, že jméno Jehova znamená "Já jsem".

Nanda: Nemá to souvislost s hořícím keřem?

Ramesh: Mojžíš se ptá Boha: "Co jsi?" A Bůh říká: "Já jsem toto Já jsem." Odpovědí na "Já jsem toto Já jsem", jak dále Bůh říká, je Já jsem. To zahrnuje vše. "Já jsem" - neosobní uvědomění si existence - je vše, co existuje.

Nanda: I Védy v užším slova smyslu, tím míním původní čtyři Védy, bez upanišád a ostatních védických textů, obsahují písně, v nichž se náhle mění celkový ráz a objevuje se tu zkoumání, dotazování. Jednou z nejznámějších je Nasadija.

Ramesh: Jaká to je?

Nanda: Nasadija - "Na počátku nebylo bytí ani nebytí."

Ramesh: Ano. Znáte to celé?

Nanda: Většinu jsem zapomněl, ale konec je velmi důležitý. Říká se tu, že bohové byli zrozeni až po stvoření světa.

Ramesh: Ano!

Nanda: Sami o sobě přináleží světu. Patří ke stvoření.

Ramesh: Což znamená, že to jsou koncepty.

Nanda: Ano.

Ramesh: Nebo ne? (Směje se.) Pokud se bohové narodili až poté, co došlo ke stvoření . . . Pak to jsou pouhé koncepty.

Nanda: A končí to takto: "Ten, kdo to vidí, ten, kdo to z nejvyšších nebeských sfér nezúčastněně pozoruje . . ."

Ramesh: Ano?

Nanda: " . . . možná ví a možná neví." (Ramesh se směje.) Končí to otázkou: "Kdo to ví?"

Ramesh: Ano. Opět totéž. Poznání znamená relativní poznání. Poznání spočívá v tom, že subjekt poznává nějaký objekt.

Nanda: Domnívám se, že právě k tomu směřuje závěrečná otázka. O jaké jde poznání . . .

Ramesh: Podívejte se, může jít pouze o relativní poznání. Relativní poznání znamená, že je tu subjekt, poznávající nějaký objekt. Proto neustále opakuji: "Jak by mohl lidský rozum poznat svůj vlastní Zdroj?" To nejde. Proto se v jedné z Tukárámových písní, zvaných abhangy, říká: "Dév pahájas géló, dév hounija áló." - "Odešel jsem proto, abych Boha poznal, a vrátil jsem se s tím, že Bohem jsem." Veškeré vaše úsilí spatřit Boha a poznat ho, veškerá intenzita tohoto toužení, se přemění na "Bohem být". A přesně totéž říká Krišna v Bhagavadgítě: "Téšám satatajuktánám, bhadžatám prítipúrvakam / dadámi buddhijógam tam, jéna mám upajánti té" - "Jakmile intenzita oddaného dosáhne určitého stupně, dám mu světlo poznání, schopnost přijmout pochopení." Bhakti tedy nakonec končí v poznání.

Nanda: V nedualitě.

Ramesh: Je to tak. V nedualitě. Tukárám začíná jako bhakta, který Bohu říká: "Pro ty, kdo tě chtějí vidět bezforemného, buď bezforemný, ale pro mne, prosím, měj stále formu, které se mohu klanět a kterou mohu uctívat." Vidíte, a tentýž Tukárám, jakmile dosáhl poznání, jakmile se z bhakty stal džnánin . . .

Nanda: Nevrátil se však později znovu k bhakti?

Ramesh: Ano, ale víte, jeho verše nejsou zaznamenány chronologicky.

Nanda: Takže to ve skutečnosti nemůžeme vědět.

Ramesh: Nemůžeme. Ale v určitém stádiu Tukárám říká: "Vy hlupáci? Proč chodíte do chrámů? Proč neuctíváte Boha v sobě?" (Směje se.) Tentýž Tukárám!

Nanda: A pak se zřejmě znovu vrátil k oddanému uctívání. Totéž se stalo i Rámkrišnovi. Když prováděl sádhanu u svého advaitového mistra Tótapurího, přitiskl mu Tótapurí na čelo ostrý kus skla. Poté měl Rámkrišna vizi bohyně Kálí, kterou mečem svého rozlišování "rozetnul vedví". To vyústilo do nirvikalpa samádhi, které trvalo tři dny a vedlo k pochopení advaity. Později se však Rámkrišna znovu vrátil k uctívání Kálí.

Ramesh: Ano! Protože jakmile poznáte, že obojí je totéž, vrátíte se k tomu, co . . . Na druhé straně Tótapurí nikdy neinklinoval k bhakti. Byl to prostě čistý advaitový džnánin - jenom samé poznání, žádná bhakti. Říká se, že Tótapurí byl Rámkrišnův guru. Bylo však osudem, že se Rámkrišna stal taky guruem pro Tótapurího. Jak se praví, popadl jedné noci Tótapurího vztek a chtěl někoho potrestat výpraskem. Rámkrišna se tomu smál, neboť Tótapurí se nechal svými vášněmi unést právě při vysvětlování Brahmanu a iluzornosti světa. Tótapurího to přivedlo do rozpaků a krátce potom dostal těžký záchvat koliky. Bolesti mu nedovolily koncentrovat se na Brahman. Byl to jógín, ale ani jeho jógické schopnosti mu nepomohly a on už nemohl bolest vydržet. Nedbal o své tělo, a tak se chtěl pokusit o sebevraždu. Vešel do řeky Gangy a přecházel na druhou stranu. Řeka byla hluboká. Jak se však přes vodu ohlédl zpátky, zůstal omráčen. Najednou všude a ve všem viděl přítomnost Boží Matky. Matka znamená Vědomí v pohybu. Vědomí je všechno, co je. Svobodná vůle neexistuje. Tótapurí nemohl skoncovat se životem, neboť jeho osud byl jiný. Náhle se mu rozjasnilo a přišla Boží milost. Poznání samo o sobě je Boží milost. (Směje se.)

⚹⚹⚹⚹⚹

átá kóthé dhávé mana / tudžé čarana dékilijá //

bhága gélá šína gélá / avaghá džálá ánanda //

prémarasé baisali mithi / ávadi láthi mukhási //

Tuká mhané ámhá džógé / Viththala ghógé kharé mápa //

Byl jsem požehnán vizí Tvých svatých nohou, můj Pane.

Kam se nyní poděla moje mysl?

Pocit, že jsem od Tebe oddělen, je pryč

a s ním i představa, že mám svobodnou vůli.

Je tu mír.

Objímám Tvé nohy a pociťuji obrovskou radost.

Má ústa neustále opakují Tvé jméno.

Tukárám říká:

Nás, kteří jsme nalezli mír u nohou Pána,

nemohou oklamat světské radosti.

⚹⚹⚹⚹⚹

- ↑ -