Ramesh S. Balsekar

Vaše hlava v tygří tlamě

(Z anglického originálu přeložila Lenka Vinklerová.)

Obraz osmý

⚹⚹⚹⚹⚹

Zůstáváme lapeni v dopravní zácpě konceptuálního myšlení.

Uniknout lze jedině tak, že odtud vyskočíme - pokud můžeme!

⚹⚹⚹⚹⚹

Fyzikové nám neustále opakují, že pevnost je jen iluze a že vše je ve změně: všechno na sebe vzájemně působí, vše je v pohybu. Avšak myšlení i s jeho zvukovou formou, slovem, kupí statické "věci" a na to, že pevnost je jen iluze, nám dává zapomenout.

⚹⚹⚹⚹⚹

Pokud pochopíte teorii relativity, pak všechno je právě tak, jak je.

Pokud teorii relativity nepochopíte, pak všechno je právě tak, jak je.

⚹⚹⚹⚹⚹

Někdo řekne: "Já jsem Edo, ty jsi Udo a mezi Edo a Udo je velký rozdíl." Ale je-li tu pochopení toho, že jde jen o dvě jména, daná dvěma soustavám těla a mysli, pak neexistuje entita, která by byla v něčem zapletená, a neexistuje ani rozdíl mezi Edo a Udo.

⚹⚹⚹⚹⚹

Ramesh: Co v životě děláte, Phillipe?

Phillipe: Dřív jsem jezdil se závodními auty.

Ramesh: Ach, opravdu!

Phillipe: Skončil jsem s tím v roce 1991. Je to velmi dobré cvičení.

Ramesh: Hluboká koncentrace, že?

Phillipe: Ano. Víte, špičkoví závodníci vědí, že když se jede, není tu žádný závodník . . .

Ramesh: Zcela správně!

Phillipe: Takový musí být postoj toho, kdo chce vyhrát. Mnoho věcí, o kterých zde mluvíme, je tam zcela běžných. Všichni závodníci mají velmi blízko k tomu, o čem zde hovoříme, ale jenom dokud sedí v autě.

Ramesh: Je to tak! Žijí v Přítomném Okamžiku, ale pouze omezenou dobu.

Phillipe: Ano. Jejich životy přitom mohou být katastrofální.

Ramesh: Ano. V autě tedy zakoušejí stejný klid a mír, jaký prožívají v hlubokém spánku . . .

Phillipe: Ano.

Ramesh: Není tam žádné "já".

Phillipe: A víte, tělo v závodních autech velmi trpí. Je to fyzicky opravdu hodně náročné.

Ramesh: Někdy jsem se na to díval v televizi. Je to velmi těžký život.

Phillipe: A všechna ta příšerná muka podstupujete jenom pro ten stav . . .

Ramesh: Jak dlouho jste to dělal, Phillipe?

Phillipe: Deset, dvanáct let.

Ramesh: Ó, skutečně? A neměl jste žádnou nehodu?

Phillipe: Ale ano, spoustu! (Ramesh se směje.) Ale víte, i tady jde o přijímání. Když vidíte, že má dojít k bouračce, učíte se přijímat. Pokud jste uvolněnýa nehodu přijímáte, zraníte se méně, než když jste v napětí.

Ramesh: Slyšel jsem, že taková je i základní poučka v bojových uměních. Když padáte, padejte uvolněně. Víte, můj přítel míval špatné oči a byl velmi slabý, proto ho jeho žena všude doprovázela a držela ho za ruku. Měl úžasný smysl pro humor. Jednou šli do kina a jak stoupali po schodech nahoru, ztratil sílu v nohách a zapotácel se. Spadl ze schodů dolů a jeho žena s ním. A on jenom řekl: "Co tady, prosím tě, děláš ty?" (Všeobecný smích.)

Phillipe: Na závodění je zajímavé, že je tu velmi vysoká úroveň dokonalosti. Je to velmi privilegovaná činnost, neboť pracujete s profesionály, kteří mají velkou odpovědnost. Nic není nedotaženo. Jelikož tělo může zemřít nebo být těžce zraněno, leží odpovědnost opravdu na všech, od nejposlednějšího mechanika k vrchnímu inženýrovi. Je tu silný pocit existence, bdělost. Ve chvíli, kdy člověk nasedne do vozidla, aby se připravil na závod, vstupuje do zcela odlišného světa odpovědnosti a bytí v Přítomném Okamžiku.

Ramesh: Asi jen málo lidí z těch, kdo pracují v této závodnické profesi, se dostane až na vrchol, je to tak? Velmi málo. Nebo se pletu?

Phillipe: Ne, opravdu velmi málo. Je tu mnoho těch, kteří se snaží, ale jejich soustava těla a mysli nemá potřebné vlastnosti.

Ramesh: Naprogramování nestačí k tomu, aby byli dobří závodníci . . .

Phillipe: Ano. Touha tady je, ale není podpořena správným naprogramováním.

Ramesh: A co vaše duchovní hledání, Phillipe? Jak je tu dlouho?

Phillipe: Již dlouho. Aktivně jsem se tím začal zabývat asi v šestnácti letech. Začalo to tak, že jsem nepřijímal, co se kolem mne vydávalo za pravdu. Cítil jsem, že za tím musí existovat něco jiného . . .

Ramesh: Zcela správně, ano. Vidět něco za tím, co se děje. Držím-li v ruce jablko, co vidíte? Řeknete: "Jablko." Jablko odhodím a co vidíte teď? "Nic!" V obou případech tu ale byla ruka. Chápete? (Směje se.) Jablko tu být může nebo nemusí, ale ruka je tu pořád! (Ramesh i Phillipe se smějí.) Jak to, že mluvíte tak dobře anglicky?

Phillipe: Na závodech je mezinárodním jazykem angličtina.

Ramesh: Chápu. Musí se tam hodně komunikovat?

Phillipe: Ano. Anglicky však neumím tak dobře, jak to možná vypadá. Ale zato se domnívám, že angličtina je velmi dobrý duchovní jazyk. Lepší než francouzština.

Ramesh: Taky si myslím. Víte proč? Z jednoho důvodu. V angličtině můžete rozlišovat mezi "Já" a "já" (anglicky "I" a "me" - poznámka překladatele). Toto "Já" ("I") znamená Skutečné Já (anglicky "Self" - poznámka překladatele) a "já" ("me") označuje individuální entitu. Slyšel jsem, že tohle v mnoha jazycích nejde. Rámana Maharši, který mluvil tamilsky, nemohl mezi těmito dvěma pojmy rozlišovat. Aby je odlišil, používal "já-já" ("I-I" v anglických přepisech jeho textů - poznámka překladatele) pro Skutečné Já ("Self") a "já" ("I") pro individuální entitu ("me").

Gabriel: Bob Marley, zpěvák reggae z Jamajky, užíval výraz "já-já", když poukazoval ke své pravé podstatě.

Ramesh: Pravděpodobně četl Rámanu Maharšiho! (Všeobecný smích.) Pokud však jeho ego nebylo dvojnásob silné!

Posluchač: Všechno je koncept. A vy říkáte, že jen jedno nelze popřít - "jsoucnost". Ale nelze to ani potvrdit . . .

Ramesh: Jestliže ji nepopíráte, tak kde je tu jaké potvrzování, příteli? Jestliže ji nepopíráte, tak kde je tu jaké potvrzování? V tom to je. Otázka popírání či potvrzování vůbec nevzniká. Již několik dní sem chodíte. Mohl byste mi o sobě něco říci?

Posluchač: (Ticho.)

Ramesh: Můžete mi něco povědět o soustavě těla a mysli, která se domnívá, že sem chodí? Jak se jmenujete? Máte nějaké jméno?

Posluchač: Edo.

Ramesh: Aha, Edo. Tamten je Udo a vy jste Edo . . .

Edo: Ano, velký rozdíl . . .

Ramesh: Já vím. (Směje se.) To je moje nejdůležitější myšlenka, víte. Vy mluvíte o velkém rozdílu. A já říkám, že tu žádný rozdíl není! Jsou tu jen dvě jména daná dvěma soustavám těla a mysli. Kde je jaký rozdíl? Vy však vidíte "velký rozdíl", neboť říkáte: "´Já´ jsem Edo a ´on´ je Udo."

Máte nějakou speciální otázku, Gabrieli?

Gabriel: Proč neexistuje žádné cvičení pro začátečníky?

Ramesh: To, co říkám začátečníkům je, aby meditovali. Meditovali o tom, že nemají svobodnou vůli. V čem toto cvičení spočívá? Máte zjistit z osobní zkušenosti - minulé i současné - zda určitý čin, k němuž došlo, byl skutečně vaším činem, anebo to byla pouze mechanická reakce mozku. Zjistěte to! Je to cvičení?

Gabriel: Je.

Ramesh: A já vám říkám, že to, co nazýváte "svým" činem, neexistuje! "Vy" konat nemůžete! To, o čem si myslíte, že je "vaše" konání, je pouze reakcí mozku na vnější událost, nad níž nemáte žádnou kontrolu, a to podle naprogramování, nad nímž jste též neměli žádnou kontrolu. Dokud to z vlastní zkušenosti nepochopíte, nebude to ono.

Gabriel: Žiju od okamžiku k okamžiku, je to správně?

Ramesh: Zcela v pořádku. Říkám vám, abyste okamžik za okamžikem zjišťovali, zda šlo o "vaši" akci, nebo o pouhou reakci. Rámana Maharši říkal, abychom se každý okamžik sami sebe tázali: "Kdo tohle chce? Kdo jsem já? Kdo si co přeje?" To byl jeho způsob. Můj způsob je okamžik za okamžikem zjišťovat, zda to, co se stalo, byl váš čin, nebo zda to byla pouhá reakce mozku.

Mark: Toho se mohu držet jen krátkou dobu.

Ramesh: Proč jste schopen přijímat to jenom krátkou dobu?

Mark: Protože je tu chybné ztotožňování se s tělem a myslí.

Ramesh: Jak k tomuto chybnému ztotožnování došlo? Vytvořil jste si ho vy? Vy jste ho nevytvořil!

Mark: Ano. Včera jsem si poprvé poslechl vaše myšlenky či představy o naprogramování a dalších věcech a dávalo mi to smysl, přineslo to určité porozumění.

Ramesh: Toto porozumění - intelektuální porozumění - může být potvrzeno pouze osobní zkušeností. Proto říkám, abyste se dotazovali každým okamžikem. Ptejte se sami sebe: "Udělal jsem to ´já´, nebo se to prostě jen přihodilo?" To je jediné cvičení, jak se na to ptal Gabriel.

Mark: Myslím, že je to skvělé cvičení, ale zjišťuji, že je velmi obtížné . . .

Ramesh: Vím. Ano, vím. Ale kdykoli si na to vzpomenete, kdykoli to uděláte, bude to dobré, Marku. Chápete? A jakmile se na to začnete upamatovávat, pak toto upamatování bude vyvoláno právě intelektuálním porozuměním. Objeví se náhlé pochopení, že otázku nekladete vy - pak k otázce prostě dojde. A pochopení se tím prohloubí.

K náhlému pochopení, že otázku nekladete vy, bude docházet stále častěji, až to tady bude v každém okamžiku. Potom si na konci dne řeknete: "Dnes jsem celý den sám sebe pozoroval. Neexistuje žádný čin, který by byl doopravdy mým činem." A pak si rozum řekne, že pokud Mark nic nedělá, zda tu vůbec nějaký Mark je? Chápete? A to je velký krok k pochopení. Odpověď přijde přímo z osobní zkušenosti: "Žádný Mark, který by něco dělal, tu není!" A tím nejvyšším pochopením - které se může jenom přihodit - je to, že všechno se děje pouze proto, že je to osud dané soustavy těla a mysli, že je to Boží vůle.

Gabriel: Tyto představy se vlastně vyskytují na celém světě, vždyť i Afričané věří, že Bůh dělá vše. Je to velmi univerzální.

Ramesh: A to právě říkám, Gabrieli. V rámci světa jevů je to univerzální pravda, nebo lépe řečeno základ každého náboženství. A přesto existují náboženské války, neboť tento základní koncept je v každém náboženství vykládán různě. Včera jsem se dočetl, že v Afgánistánu nesmíte nosit vlasy do čela, neboť za nimi přebývá ďábel. Proto tu jsou holiči, připravení vám vaše vlasy ustřihnout. Takový je výklad Islámu. A základem Islámu, jak mi bylo řečeno, je všeobecná láska.

Každý muslim běžně říká: "Insh´Allah", což znamená "dá-li Bůh". Jeden se zeptá druhého: "Kdy odjíždíš? Zítra?" A častou odpovědí je: "Insh´Allah. (Dá-li Bůh.)" Což v podstatě znamená, že se nemůže stát nic, co by nebylo vůlí Boží. Jiné náboženství říká: "Buď vůle Tvá." V hinduismu říká člověk Bohu: "Ty jsi konatel, ty jsi zakusitel." Základ je stejný, ale není přijímán.

Phillipe: Každý pocit sama sebe je tedy procesem oddělování.

Ramesh: Správně. Zcela správně. Celý problém ve skutečnosti vzniká proto, Phillipe, že každý jedinec považuje sám sebe za oddělenou entitu - oddělenou od zbytku světa . . .

Phillipe: Ano, ale komu je pak určeno, říkáte-li: "vaše" pravá přirozenost?

Ramesh: Podívejte se, tohle říkám fiktivní entitě, která za mnou přichází a klade otázku.

Phillipe: To je ale klamné, neboť když říkáte, že "my" máme pravou přirozenost, tak se zdá, jako byste tuto iluzi ještě posiloval. Kdo je toto "my"?

Ramesh: Fiktivní entita mi klade otázky a já na ně buď mohu odpovědět, to jest dát odpověď fiktivní entitě, anebo zůstat potichu. Co chcete, abych dělal? Chápete?

Phillipe: Je to pochopitelně jazyková záležitost, ale v tom, co je napsáno nebo vyřčeno, je užívání osobních zájmen mnohem jednodušší než neosobní formulace . . .

Ramesh: Ale nejdůležitější je právě neosobní formulace. Upanišády říkají: "Vědomí je vše, co existuje!" Jedná se o neosobní prohlášení: "Vědomí je vše, co existuje!" Je-li toto přijato, "kdo" by kladl "jakou" otázku? "Kdo" by mohl klást "jakou" otázku? Vědomí je vše, co je, což já rozvedu takto: "Vědomí napsalo scénář filmu, Vědomí bylo jeho producentem, Vědomí hraje všechny role, Vědomí film shlédne." Co je základem toho všeho? Vědomí je všechno, co je! Je-li to přijato, je-li tento neosobní popis - Vědomí je vše, co existuje - přijat, "kdo" bude klást "jakou" otázku, Phillipe? "Kdo" tu je, aby kladl otázku? Žádný jedinec, který by kladl otázku, tu být nemůže. Chápete? Proto Upanišády mají poslední slovo: "Vědomí je vše, co je." Je-li to přijato, "kdo" může klást otázky? Já s vámi souhlasím. Všechny problémy vznikají v okamžiku, kdy upustíme od neosobního a začneme s osobním konceptem Boha. Souhlasím. Vědomí je vše, co je. Přijímáte to a je to tedy konec!

Mnoho soustav těla a mysli, které jsou naprogramovány k poznání - džňáně - toto přijme. Je však i mnoho takových, které tento neosobní popis přijmout nemohou. Soustava těla a mysli, která je naprogramována k oddanosti, bhakti, založené na dualitě, taková soustava mi řekne: "Nezlobte se, ale pro mne je příliš obtížné přijmout toto neosobní Vědomí či Uvědomění. Řekněte mně, že vše se děje podle Boží vůle. To přijmout mohu." Naprogramování této soustavy je založeno na dualitě. Hledání tedy nastává v obou soustavách těla a mysli, jedna je naprogramována k poznání a druhá k oddanosti. A naprogramování třetí soustavy těla a mysli je takové, že říká: "Nechci vašeho Boha ani vaše Vědomí. Řekněte mi, co mám dělat pro společné blaho. To přijmu." Tato soustava byla naprogramována pro karma jógu. Chápete? Hledání se děje a žádný individuální hledající tu není. O jaké hledání půjde, záleží na tom, jak byla daná soustava těla a mysli naprogramována.

Phillipe: Když říkáte, že tento proces . . .

Ramesh: Ano . . .

Phillipe: V knize Duet of One (Duet jediného) říkáte, že tento proces, který v soustavě těla a mysli započal, může trvat několik životů.

Ramesh: Ano.

Phillipe: Čích životů?

Ramesh: V tom to je! Několik životů. Životy tu byly tisíce let, Phillipe. Čí životy? Tisíce let se střídaly životy. Soustavy těla a mysli byly stvořeny a pak umřely. Tělo je stvořeno a tělo umírá. Když se ptáte: "Čí životy?", pak v rámci duality odpovím: "Boží životy." Chápete? Životy ano, ale nikoli "čí" životy.

Phillipe: Neexistuje tedy žádná souvislost?

Ramesh: Ne, žádná spojitost jednoho života s druhým neexistuje. Takový je můj koncept. Proč vlastně vzniká teorie znovuzrození?

Phillipe: Kontrola ze strany společnosti . . .

Ramesh: Ne. Má to jeden základní důvod. Ego říká: "Musím to přijmout. Skutečnost je taková, že tělo zemře. Ale co se stane se ´mnou´?" Proto to znovuzrození, chápete? Co se týče ega, "já", tak některá náboženství kážou dělat dobré skutky, aby "jeho" příští život byl krásný.

Phillipe: Ano. A zde nastupuje kontrola ze strany společnosti.

Ramesh: V tom to vězí. Teorie znovuzrození má tedy sociálně-ekonomický základ. Říká vám, že máte být dobří, abyste v příštím životě byli ještě lepší! A jde to až tak daleko, že tvrdí, že budete-li konat špatné věci, narodíte se v dalším životě jako žába! Vidíte, kam to až jde. Jakmile jste lidskou bytostí, nemůžete se stát žábou. Proč ne? (Oba, Ramesh i Phillipe, se smějí.) Dostáváte se ke konceptualizování (vytváření pojmů a představ v mysli).

Gabriel: Budhisté to však říkají.

Ramesh: To je v pořádku. Všechno jsou to koncepty. Moje základní otázka je jediná: "Když má Phillipe konat dobré skutky, tak aby měl dobrý příští život, bude tento Phillipe v příštím životě existovat?" (Všichni se smějí.) Nebo tu bude jistý "Robert"? Robert se však stěží bude starat o Phillipa, stejně tak jako Phillipe nyní neví nic o svém předchozím životě. Proto Philipe nemůže mít nový život. V novém životě tu bude i nové ego.

Prakash: Toto je koncept.

Ramesh: Toto je koncept. Museli jste mě slyšet již stokrát opakovat: "Všechno, co říkám, je koncept." Cokoli jaký mudrc kdy řekl, je koncept. Cokoli jaký posvátný text kteréhokoli náboženství říká, je koncept. To, že Bůh je koncept, i to, že Bůh neexistuje, obojí jsou zase jen koncepty. Jediné, co konceptem není, je to, co nikdo nemůže popřít - to, že existujete - "Já jsem", "Já existuji". Z neosobního hlediska je tu existence. Z osobního hlediska tu žádná existence není.

Phillipe: Ano. Je to záludné, neboť jakmile dojde k uchopení tohoto pocitu existence, objeví se znovu ono "já".

Ramesh: Jistě. Víte, toto "Já jsem" je neustále v Přítomném Okamžiku. V "Já jsem" nemá nikdo potřebu říkat "Já jsem", neboť tu není nikdo, kdo by říkal "Já nejsem". Chápete? Právě proto je to neosobní Uvědomění. Je to neosobní Vědomí.

Když se ráno soustava těla a mysli probouzí, pak při probouzení ve zlomku sekundy vzniká tento neosobní pocit existence. A hned nato se objeví

Phillipe: "Já jsem Phillipe!" - a začíná den, začíná život a začínají problémy.

Jay: Co měl Nisargadatta Mahárádž na mysli, když mluvil o tom, co je za "Já jsem To". "Já jsem" znamená přece vyvstání myšlenky "Já jsem". Je to tak správně?

Ramesh: Co je zdrojem "Já jsem"? "Já jsem" znamená Vědomí, které si Samo Sebe uvědomuje.

Jay: Mluvil ale o něčem, co je za Vědomím. Jde tedy jen o použití jiných výrazů?

Ramesh: Ano. Vědomí, jež si je Samo Sebe vědomo, to je "Já jsem". A co je Zdrojem tohoto "Já jsem"? Vědomí, jež si Samo Sebe neuvědomuje. Tedy Vědomí, které si Samo Sebe neuvědomuje, se stává Vědomím, které si Samo Sebe uvědomuje jakožto "Já jsem".

Jay: Jak by si mohl být Nisargadatta v tomto stavu sám sebe vědom?

Ramesh: "On" by nemohl, to je v pořádku. Řekl snad, že "on" si je tohoto stavu vědom?

Jay: Nejsem si jistá, jak je to v knize napsáno, ale byl v tom stavu . . .

Ramesh: Napsal tu knihu Nisargadatta?

Jay: Ne, myslím, že ne.

Ramesh: Nisargadatta anglicky vůbec neuměl. Nemohl tu knihu napsat. Tu knihu napsal někdo na základě překladu jiných, možná pěti či kolika dalších lidí. Jak můžete mluvit o tom, že to Nisargadatta řekl? Cokoli čtete, je pouze překlad toho, co řekl ve svém rodném jazyce. V každém případě, jestliže víte, co Nisargadatta Mahárádž říká, co vám to dává, co si z toho odnášíte?

Jay: Uvádí mne to ve zmatek, neboť jsem se domnívala, že existuje něco za tímto "Já jsem".

Ramesh: "Já jsem" je neosobní pocit Přítomnosti, což znamená Vědomí uvědomující si Sebe Sama.

Jay: Je to ještě předtím, než přijde myšlenka "já" nebo nějaké poznávání?

Ramesh: V "Já jsem" není žádná myšlenka. Čí myšlenka by to byla, Jay? Řeknete-li myšlenka, jde o něčí myšlenku, je to tak? Jde o něčí přemýšlení. Vědomí, které si Samo Sebe neuvědomuje, si náhle začne Sama Sebe uvědomovat. Taková je jeho přirozenost. Vědomí nevědomé si Sebe Sama, to je Potenciální Energie, a tato Potenciální Energie si začne Sebe Samu uvědomovat tím, že se uvede do pohybu.

Jay: V našem přítomném stavu si tedy uvědomujeme . . .

Ramesh: "Kdo" si "co" uvědomuje? O čem mluvíte? Zajímala jste se o Zdroj onoho "Já jsem". Řekl jsem vám, že Potenciální Energie, což je Vědomí nevědomé si Sebe Sama, se náhle začne uvědomovat, neboť Potenciální Energie uvede Sebe Samu do pohybu. Proč se Potenciální Energie aktivizuje do tohoto projevení? Protože právě to je přirozeností Potenciality. Kdyby Potencialita Samu Sebe nikdy neaktivizovala, nebyla by to Potencialita. Bylo by to něco mrtvého.

Jay: Bylo by to Noumenon?

Ramesh: Potenciální Energie je Noumenon, neboli Vědomí nevědomé si Sebe Sama. Potenciální Energie aktivizuje Sebe Samu do tohoto projevení. Taková je přirozenost Potenciality - Sebe Samu uvést do pohybu. A v příhodném čase se tato zaktivizovaná Energie vrací zase zpět do své Potenciality.

Jay: A podstatou toho všeho je dokonalost, neboť vše vychází z této potenciální Dokonalosti.

Ramesh: Ano, tak to je. A jak veškeré toto poznání může Jay pomoci? Chápete, že je tu Potenciální Energie, která se aktivizuje do projevení. A Jay, nebo lépe řečeno soustava těla a mysli, je součástí tohoto projevení.

Daniela: Proč to Bůh dělá? Jenom pro legraci?

Ramesh: Ano! Je to líla. V hinduismu se tomu říká líla, Božská hra. Je to film, který Bůh již natočil. A ten film je tady.

Daniela: A nemá žádný účel, žádný cíl?

Ramesh: Žádný skutečný cíl nemá. Je to zábava. Podívejte se, kdyby byl udělán film, kde by byly samé kladné postavy, kdo by se na něj díval? Jdete na film proto, že vzbuzuje váš zájem. Je tu hrdina a je tu padouch. Ve svém filmu tedy Bůh stvořil hrdiny i darebáky, milostné zápletky, tragedie i komedie. Bůh či Vědomí napsalo k filmu scénář, film natočilo i režírovalo a vytvořilo v něm všechny postavy. A co je nejdůležitější - ať se děje cokoli, trpí a raduje se s každou postavou. Vědomí film natočilo a Vědomí se na něj dívá. A postavy ve filmu si stěžují!

Erik: Hej, já chci lepší roli!

Ramesh: Ano. Já chci být Matka Tereza a nechci být psychopat! V tom je celý problém.

Hope: Shakespeare řekl, že celý svět je jeviště. Herci na jeviště vstupují a zase z něj odcházejí.

Ramesh: Ano, to je pravda. Tak se to děje. Podívejte se, když poznáte, že jde skutečně o film, který je již tady, hotový . . .

Daniella: A to navždy?

Ramesh: Navždy! Není žádná možnost, jak ho pozměnit. Proto říkám: "´Kdo´ si to stěžuje?" Postava z filmu si stěžuje, ale film je již natočen. Moje role je již hotová.

Laurel: Stěžovat si, to je vlastně součást role filmové postavy.

Ramesh: Zcela správně.

Hope: Rameshi, myslíte si, že kdybyste si přál roli vyměnit, že by to Bůh nedovolil? Tím mám na mysli, kdyby On Sám vám chtěl roli vyměnit.

Ramesh: V tomto filmu se z kladného hrdiny může stát darebák a darebák se může stát hrdinou, ale to je součást filmu. Film je již zde. Nepřítel se může změnit v přítele a přítel v nepřítele, což se v životě děje pořád.

Hope: Ale projevení neví, co bude.

Ramesh: Postava neví, k čemu na konci filmu dojde.

Jay: To platí pro každou postavu.

Ramesh: Pro každou. Jenomže postava, která pochopila, že je pouhou postavou, si s tím už nedělá starosti.

Jay: A to neexistuje žádná příčina či následek, žádná karmická událost, která by do budoucna film ovlivnila?

Ramesh: Ne. Ale jak se rozvíjí filmová zápletka, Jay? Něco je příčinou něčeho dalšího a to vede zase k něčemu dalšímu. Taková je osnova filmu, taková je jeho vnější forma.

Jay: Pak ale neexistuje nic, co by se mohlo přihodit zcela náhodně. Všechno je příčinou a následkem a film tak pokračuje dál a dál do nekonečna.

Ramesh: Ano.

Wolfgang: Lze z určitého nadhledu vidět nějaký záměr či cíl? Mudrci říkají, že na konci všechny vnímající bytosti dojdou osvícení. Souhlasíte s tím?

Ramesh: Ne. To je koncept, který má poskytovat naději.

Daniella: Není pro Boha trochu nudné, jestliže už je všechno hotové?

Ramesh: Bůh vytvoří zase nový film. Potenciální Energie uvedla Sebe Samu do pohybu, a když tato aktivizace skončí - což znamená, že výron energie se vyčerpá - vrátí se zpět do Potenciality. A pak Potenciální Energie Sebe Samu znovu zaktivizuje.

Jay: Opětovné stvoření.

Ramesh: Je přirozeností Potenciality, že uvádí Samu Sebe do pohybu. Proto jakmile tento film skončí, vytvoří Bůh nový film.

Daniella: Jaký smysl mají slova Rámany Maharšiho "ze Srdce"?

Ramesh: "Srdce" je opět koncept, a je tu proto, že existuje koncept mysli. Pokud by koncept mysli neexistoval, nebylo by zapotřebí konceptu srdce. Protože však mluvíte o tom, že "intelektuálně chápete", vytváříte koncept rozumu. Tím vytváříte i koncept srdce. Znamená to, že v rozumu existuje "já", zatímco v srdci žádné "já" není. V tom je ten rozdíl. Proto když pochopení přechází z rozumu do srdce, tak zatímco rozumem říkáte: "Já chápu", v srdci existuje pouze pochopení. Není-li tu "já", jste v srdci.

Hope: Zdá se mi, že modelem k tomu, jak se s daným jevem vypořádat, by bylo "Já jsem" jakožto ideální rodič. To znamená rodič, který přijímá, že dítě je pro něho cestou, jak se stát dobrým rodičem.

Ramesh: Neexistuje nic, co by rodiči bránilo, aby se snažil být dobrým rodičem. Ale dobrým rodičem nebude, pokud si neuvědomí, že dítě má svůj vlastní osud, a bude mu vnucovat svůj úhel pohledu. "Dobrý rodič" dostojí své povinnosti, aby zpravil dítě o tom, jaké chování je v dané společnosti vhodné, ale nesmí zapomenout na to, že dítě má svůj vlastní osud. A pokud je rodič lékařem a chce mít z dítěte opět doktora, k čemu dojde? Dítě je naprogramováno k tomu, aby se z něho stal účetní nebo třeba komediant. "Můj syn komediant?" Chápete? Aby se stal komediantem, to je nepřípustné.

Hope: Lze však osud dítěte změnit? Jestliže si rodič přeje, aby se syn stal doktorem, stane se doktorem. Je to jeho osud.

Ramesh: To ano. A bude nespokojeným doktorem. Ale byl to jeho osud. Jinými slovy, bylo osudem tohoto dítěte mít nemoudré rodiče.

Wolfgang: Vše je naprogramováno?

Ramesh: Taková je má hlavní myšlenka. Taková je základní linie. Každá lidská bytost je pouze naprogramovaný nástroj, jedinečně naprogramovaný počítač. Neexistují dva stejní lidé. Každá lidská bytost je jedinečně naprogramovaný počítač, jehož prostřednictvím Bůh vyvolá přesně takový výstup, jaký chce. Je tu pouze Bůh a soustava těla a mysli. "Vy" prostě neexistujete. Co se týče činnosti dané soustavy těla a mysli, jediným vztahem je vztah mezi Bohem a danou soustavou. Prostřednictvím hypnózy však Bůh vytvořil "já", které říká: "Já jsem konatel." Díky tomu běží film. Díky tomu jsou tu mezilidské vztahy, láska i nenávist. To vše se děje proto, že bez toho by film nebyl zajímavý.

Luca: Vidím, že Bůh je trochu krutý.

Ramesh: A tady jsme u toho, co jsem vám říkal. Postava z filmu si stěžuje, že autor filmu nebyl spravedlivý. Dal mi špatnou roli. Proto, když to opravdu pochopíte, stanou se tři skvělé věci - zmizí vina či pocit zkamání, zmizí pýcha a zmizí nenávist. Pak se necháte unášet proudem a přijmete cokoli, co se stane.

Blaise: Je lákavé s tím souhlasit, ale znamená to nevzdávat se určitého pocitu konatelství, který ještě odolává, a přitom plně přijmout to, že ho vlastně nemám. Tak by to mělo být.

Ramesh: Neřekl bych "mělo by být", ale spíše "tak to má být", tak je to dáno.

Blaise: Nepatrný rozdíl. V čem ten rozdíl spočívá?

Ramesh: Někdo řekne: "Tak by to mělo být." Já říkám: "Vše je tak, jak má být."

Blaise: Je to objektivnější.

Hope: Je lépe říci: "Vše je takové, jaké to je." Je to tak?

Ramesh: Zcela správně.

Hope: A tak to je.

Luca: A jak je to s meditací? Má nějaký smysl?

Ramesh: Ach ano. Má smysl, jistě. Je to součást usilování, že? Ale dejme tomu, že teď řeknete: "Meditace je nutnost. Musím meditovat." A někdo jiný řekne: "Já ale meditovat nemůžu." Není prostě naprogramován tak, aby byl schopen meditovat. Co má dělat, Luco? Moje odpověď je následující: "Pokud meditujete a meditujete rádi, pak meditujte. A pokud meditovat nemůžete, tak se tím netrapte."

Wolfgang: Mnoho let jsem vedl meditace. Zjistil jsem, že devadesát devět procent lidí medituje s pocitem konatelství. Jen zřídka narazíte na někoho, kdo medituje, aniž by měl nějaký cíl. Každý něco chce a zoufale se snaží uspět.

Ramesh: Víte, s meditací se to má tak. Meditujete hodinu a půl, skvělé. Pak si "já" řekne: "Když medituji půldruhé hodiny, cítím se dobře. Budu-li meditovat dvě hodiny, budu se cítit ještě lépe." Zkusí tedy meditovat dvě hodiny. Když to nejde, je tu zklamání, když to jde, řekne si: "Jsem lepší než ten, kdo dvě hodiny meditovat nemůže." Chápete?

Luca: Já dvě hodiny meditovat nemůžu. Na to jsem příliš líná.

Ramesh: Ať vás tedy povzbudí fakt, že to není nutnost. Pokud k tomu však dochází, je to dobré. Přičemž meditace je skutečnou meditací pouze tehdy, není-li tu meditující jedinec. Pochopení je pravým pochopením, není-li tu "já", které by říkalo: "´Já´ chápu." Přijetí je skutečným přijetím, není-li tu "já", které by říkalo: "´Já´ přijímám." A jediným pravým odevzdáním je to, v němž není žádné "já", které by říkalo: "´Já´ se odevzdávám." Chápejte, že meditace se přihodí, pochopení se přihodí, přijetí se přihodí i odevzdání se přihodí. A jakmile se to přihodí, poznáte to, neboť se objeví pocit prázdnoty.

⚹⚹⚹⚹⚹

mádžhjá maná lágó čhanda / nitja Góvinda Góvinda //

téné niraséla bandhana / mukhi vadé Nárájana //

bramharúpa hóí kájá / májá džaíla vilajá //

hója sarva sukhadhani / čuké džanma marana kháni //

mhané Éká Džanárdan / sadá samádhana mana //

Kéž má mysl stále vroucně zpívá:

"Góvindo (Krišno), Góvindo (Krišno)."

Nárájano (Krišno), přijetí Tvé vůle znamená

osvobození od pocitu konatelství,

kdy zapletenost do věcí se sama od sebe vytratí.

Tělo pak plní svaté poslání.

Pryč je Tvá hypnóza a skrze soustavu těla a mysli

začíná působit Tvá milost.

Život se stává oslavou a není tu spekulativní mysl,

která by se starala o zrození či smrt.

Éká Džanárdan říká:

Je tu věčný mír.

Není již otázek ani pochybností.

⚹⚹⚹⚹⚹

mádžhá bháva tudžé čarani / tudžé rúpa mádžé najani //

sápadaló ékáméká / džanmódžanmi nóhé sutaká //

tvá tódili mádži májá / mí tó jadaló tudžhja pájá //

tvá madža mókalilé vidéhi / mjá tudža dharilé hridaji //

námá mhané gá sudžáná / sánga latiké kóné kóná //

Všechny mé city leží u Tvých nohou, Pane.

Před očima mám neustále Tvoji formu.

Od chvíle, kdy jsem Tě potkal, vím,

že od Tebe nejsem oddělen.

Osvobodil jsi mne od Božské hypnózy.

S nejhlubší vděčností se odevzdávám u Tvých nohou.

Přenesl jsi mne za hranice mysli.

Jsi stále ukryt v mém srdci.

Námdév říká:

Dejte pozor, přátelé.

Bez dohledu Mistra způsobíte povídáním mezi sebou

jen zmatek.

⚹⚹⚹⚹⚹

- ↑ -