Ramesh S. Balsekar

Vaše hlava v tygří tlamě

(Z anglického originálu přeložila Lenka Vinklerová.)

Obraz druhý

⚹⚹⚹⚹⚹

Chcete se dobře zasmát? Pak uvažujte o tomto: nic není skutečné; vše je jen přízrak; všechno je přesně takové, jaké má být; není tu nic dobrého ani zlého; není tu co přijímat či odmítat.

⚹⚹⚹⚹⚹

Jste Teď a Tady. Veškeré ostatní poznání je nevědomostí.

⚹⚹⚹⚹⚹

Problém duchovního hledání spočívá v tom, že je člověk musí brát tak vážně a opravdově.

Pak je těžké "nechat vše být", což je ale pravou podstatou hledání . . .

⚹⚹⚹⚹⚹

Murlidharan: Mysl je souhrn myšlenek, ale reagujícím činitelem je mozek. Právě ten nepřiměřeně reaguje na vše, co přichází.

Ramesh: Je to jeho práce! K tomu byl stvořen.

Murlidharan: Ale způsobuje tím mnoho zmatků!

Ramesh: Ano? Tak? Chcete se snad svého mozku zbavit?

Murlidharan: Chci se zbavit jeho návyků. Ztišit ho. Zklidnit ho.

Ramesh: (Směje se.) Problém je v tom, že mozek je vnitřní záležitost, stvořená k tomu, aby na něco reagovala.

Murlidharan: Nepřiměřeně reagovala!

Ramesh: Říkáte, že je to nepřiměřené. Mozek ale pouze reaguje, odpovídá. Kdybyste nikam nechodil a jen tiše seděl, nic byste neviděl a neslyšel, na co by potom mozek odpovídal?

Murlidharan: Na myšlenky!

Ramesh: Dobře. Přichází myšlenka a mozek na ni odpoví. Na co ale může mozek odpovídat, když sedíte v tiché meditaci a myšlenka nepřichází?

Murlidharan: Jakmile však myšlenka přijde, mozek na ni nepřiměřeně zareaguje.

Ramesh: Mozek zareaguje.

Murlidharan: Nepřiměřeně zareaguje!

Ramesh: Co s tím ale máte "vy" co dělat? Nechte mozek reagovat! Co má Murlidharan co dělat s reakcí mozku? Murlidharan reaguje na reakci mozku. V tom je problém! Problémem není mozek. Problémem je Murlidharan!

Co je to ego? Ego je rozum. Problémem není mozek. Ten si jen dělá svoji práci. Mozek pouze reaguje. Reakce mozku je přiměřená reakce. Takže pokud Murlidharan čili ego čili rozum (je to všechno totéž) reaguje na reakci mozku, co s tím mozek může dělat? A pokud na to Murlidharan nezareaguje, tak kde je jaký problém?

Murlidharan: Ztišit se.

Ramesh: Jak se ztišit? Mozek se neztiší, mozek bude dále dělat to, k čemu byl stvořen. Je to nástroj k reagování, je stvořen k tomu, aby odpovídal na to, co je viděno, slyšeno či myšleno. Mozek nereaguje nepřiměřeně. Nepřiměřeně reaguje ego neboli rozum, který se zaplétá do přirozené reakce.

Mozek zareaguje a vznikne zlost. Pokud se Murlidharan nechá do této zlosti vtáhnout a říká si: "Neměl bych se zlobit, musím mít své nálady pod kontrolou", jak by za to mohl dávat odpovědnost mozku? Kdo je odpovědný za to, že se plete do přirozené reakce mozku? Mozek za to nemůže.

Dejme tomu, že máte elektrickou lampu, rozsvítíte ji, ale světlo je příliš silné. Těžko si budete stěžovat žárovce, že je světla moc. Nemůžete žárovku činit odpovědnou za to, jaké dává světlo. Obdobně nemůžete vinit mozek za to, jak na něco reaguje, neboť právě k tomu byl stvořen, k tomu byl vyroben. Váš rozum, ego, reagující na přirozenou reakci mozku, znamená zapletenost, zataženost do věci. Je však možné se do reakcí mozku nedat zatáhnout.

Murlidharan: Tato zapletenost se děje nevědomě.

Ramesh: Ano.

Murlidharan: Nikoli vědomě. Chápeme to a shledáváme to špatným . . .

Ramesh: Ano, vím to. Proto říkám, že k takové zapletenosti dochází neustále, neboť ego je tomu navyklé, a to ne padesát nebo šedesát let, co je Murlidharan naživu, ale tisíce let. Ego je navyklé reagovat na přirozenou reakci mozku a nechat se do ní zatáhnout. Tohle tedy ego dělá, chápete? Ego dělá, co má dělat. Bylo tomu zvyklé tisíce let. A bude se do věcí zaplétat tak dlouho, jak to má daná soustavy těla a mysli ve svém osudu! Pokud to však pochopíme, je možné se nezaplétat. Je třeba pochopit, že mozek reaguje podle svého přirozeného naprogramování. Rozumíte? Pokud tedy vyvstane zlost, není třeba se do ní zaplétat. A i když k zapletenosti dojde, není třeba se zaplétat do této zapletenosti.

Sem přicházejí pouze ti, kdo se zaplétají do této zapletenosti a nechtějí to, tedy ti, kteří se zabývají spiritualitou. Je tu již určité pochopení. U normálních lidí zapletenost do nějaké věci trvá tak dlouho, dokud není vystřídána zapleteností do něčeho jiného. To jenom hledající se zabývá svojí zapleteností. U každého hledajícího je určité pochopení a v závislosti na tomto pochopení je tu náhlé nazření: "Zaplétám se do toho zcela zbytečně. Proč se jen do toho nechám zatáhnout?" Toto náhlé nazření nepochází z vaší paměti, jak se možná domníváte. Náhlé nazření: "Zbytečně jsem se do toho zaplétal", je vyvoláno pochopením. Pochopení tedy vyvolá náhlé nazření. Mějme pomyslnou stupnici od jedné do deseti. Je-li pochopení mělké, pouze povrchní a rozumové, nedojde k přerušení vaší zapletenosti dříve než na devítce. Nejde to přerušit. Jak se však pochopení prohlubuje, vypíná se tato zapletenost již na sedmičce, pak na šestce, na pětce, . . . , a je-li pochopení opravdu hluboké, pak k zapletenosti sice může dojít, ale vypnutí nastane téměř okamžitě. Záleží to na intenzitě neboli stupni pochopení. A to je zcela mimo vaši kontrolu. Proč chcete, aby tu tato zapletenost nebyla, Murlidharane?

Murlidharan: Protože vím, že je zbytečná.

Ramesh: Je to tak. Jinak řečeno, je to utrpení! Zapletenost znamená trápení a vy trpět nechcete. Proto se nechcete zaplétat. Problém je v tom, že pokud jste předurčen trpět, pokud je osudem dané soustavy trpět touto zapleteností, bude se to dít tak dlouho, dokud nebude jejím osudem někam přijít, něco vyslechnout či přečíst a pak začít chápat.

Jak rychle dojde v určité situaci k přerušení zapletenosti, závisí na stupni pochopení. To vše je však mimo vaši kontrolu. Proto říkám: "Pokud zapletenost přijde, nechte ji proběhnout." Když ji necháte proběhnout, pak do ní nebudete zapleteni, a tudíž vám nezpůsobí žádné utrpení. Přijetí čehokoli, co se děje, vyloučí možnost utrpení. Proto jen čekejte a pozorujte, co se děje.

Co je tím základním problémem? Základním problémem je očekávání. V dané soustavě těla a mysli je to očekávání ega, očekávání, že se ego nenechá do ničeho zatáhnout. Je to tak? Podstatou je to, že ego nechce být do ničeho zapleteno, a tak je tu očekávání. Očekávání je základem všeho dalšího. Není-li tu očekávání, pak není žádný problém! A zda očekávání zmizí nebo ne, závisí na egu. Dokud ego existuje (což je zcela mimo vaši kontrolu), bude tu i očekávání!

Očekávání trvá, ale potom přijde náhlé nazření vyvolané pochopením, které říká: "Moje očekávání nemá žádný smysl. Můžu očekávat, když pro to můžu něco udělat, ale pokud nelze dělat nic, jaký smysl má očekávání či chtění? Pro své očekávání nemohu nic udělat!" Tak proč pořád něco chtít? V tom spočívá pochopení!

Rámana Maharši říkal, že hledající má svoji hlavu v tygří tlamě. To je útěcha pro hledajícího, který nemá dost trpělivosti a je frustrován. Rámana říká: "Vaše hlava je již v tygří tlamě. Není úniku!"

Není úniku, vaše hlava je již v tygří tlamě. Maharši tím vlastně říká: "Proč být netrpělivý?" Čekejte, dokud tygr své čelisti nesklapne! Kdy je sklapne, to není ve vašich rukách! A co bude mezitím Murlidharan dělat? Bude si užívat, co mu život přinese. Místo aby se zaplétal do své zapletenosti, bude si jen užívat, co mu život přinese. Pokud si užíváte to, co vám život přináší, znamená to, že vše, co přichází, přijímáte. A jakmile se toto přijímání pro vás začne stávat zvykem, vaše očekávání budou slábnout.

Fred: Čím větší očekávání, tím větší zklamání.

Ramesh: Správně. Čím větší očekávání, tím hlubší frustrace. Zcela správně. Vaše další otázka bude: "Jak se mohu zbavit očekávání?" Odpověď je taková, že to není ve vaší moci! Je-li to vůle Boží, pak v určitém okamžiku strčíte hlavu do tygří tlamy. (Ticho.) Nemůžete jít a strčit hlavu do tygří tlamy! (Smích.) K tomu, že je vaše hlava v tygří tlamě, došlo proto, že je to Boží vůle a osud dané soustavy těla a mysli.

Proč jsou v tygří tlamě hlavy jen některých lidí? Protože je to osudem daných soustav těla a mysli. Jejich naprogramování bylo takové, že došlo právě k tomuto hledání. Je-li soustava naprogramována usilovat o peníze, pak tu bude zájem o peníze. Očekávání vzniká proto, že zde existuje individualita hledajícího, který říká: "Já chci moc. Já chci peníze. Já chci osvícení." Základní pochopení, které přijde, je-li to vůle Boží a osud dané soustavy těla a mysli, spočívá v tom, že tu nikdy nebyl hledající! Život není nic jiného než hledání. Proto neustále opakuji: "Jakmile se narodí dítě, intuitivně začne hledat matčin prs." Dítě se nepovažuje za hledajícího, za někoho, kdo hledá matčin prs. Hledání se děje intuitivně.

Problémy a očekávání vznikají proto, že přijde hledající, který říká: "Já to chci." A očekávání je tady! Ať už hledající hledá peníze, moc nebo osvícení, ve skutečnosti tu žádný hledající není! K danému hledání dochází prostřednictvím soustavy těla a mysli podle jejího naprogramování. (Ticho.)

Něco jste si vyslechli a mozek reaguje na to, co slyšel. Jak mozek reaguje na to, co bylo vyslechnuto, Mauno?

Mauna: Ach . . .

Ramesh: Jaká je reakce mozku na to, co bylo právě řečeno?

Mauna: (Ticho.)

Ramesh: Správně! Ticho! "Kdo" klade jaké otázky? Není tu nikdo, kdo by kladl nějakou otázku. Zcela správně. Takže co se děje? Ticho!

Markus: Je to správně, že tu nikdy nebyl nikdo, kdo by přemýšlel či vnímal, že tu nikdy nebyly žádné entity, které by vnímaly?

Ramesh: Co říkáte, je správné. Stále znovu a znovu opakuji: "Toto je koncept." Mysl si říká: "Jak mám poznat, zda je to Pravda? Jak mám vědět, zda to, co Ramesh říká, je Pravda?" Není to Pravda! Je to pouze koncept! Zda je pro danou soustavu těla a mysli tento koncept přijatelný, to závisí na naprogramování. Chápete?

Markus: Chtěl bych si udělat jasno v tom, co je to "já" a "ego", tedy jaké jsou koncepty týkající se "já" a "ega".

Ramesh: Ego je "já"!

Markus: Je iluzí, že je tu někdo, kdo vnímá?

Ramesh: To, co říkáte je, že tu není nikdo, kdo by přemýšlel! To je naprosto správné. Můj koncept je takový, že myšlení se děje, ale není tu nikdo, kdo by přemýšlel, konání se děje, ale není tu žádný konatel. Hledání je součást konání! Je tu konání, ale ne konatel, je tu tedy hledání, ale ne hledající. Zakoušení se děje, ale není tu zakusitel.

Markus: Ego je tedy iluzí, že tu je . . .

Ramesh: Někdo, kdo přemýšlí, koná, hledá či zakouší. Zcela správně. (Ticho.) Ale ego tady je! Je tady, nebo snad ne? Ego je dosud tady. Ten, kdo přemýšlí, je dosud tady, konatel a hledající jsou tady a je tady i zakusitel, který říká: "Zakouším bolest nebo radost." Ego je dosud tady. Co má tedy ego dělat, Marku?

Markus: Cokoli, co Bůh jeho prostřednictvím dělá.

Ramesh: Správně. Naslouchání tedy přineslo pochopení, že přijde nějaké konání, tedy že myšlení povede ke konání a konání bude mít nějaké následky. Myšlení, vidění, slyšení a další činnosti smyslů povedou k určitému konání a konání bude mít určité následky. Konání nastává prostřednictvím soustavy těla a mysli jakožto vůle Boží a následky přijdou též jako vůle Boží a osud dané soustavy těla a mysli. V této chvíli může rozum říci: "Proč vůbec Bůh stvořil psychopaty? Proč nestvořil všechny soustavy jako Matky Terezy nebo Otce Terezy?" (Smích.) To řekne rozum a znamená to, že se ptá Boha, proč dělá určité věci. "Kdo" je však toto "já", které se ptá Boha, proč dělá to a ne ono?

Markus: Bůh se ptá sám sebe.

Ramesh: Správně. A Bůh se bude sám sebe ptát tak dlouho, dokud nedojde k pochopení, že "já" nemůže klást žádné otázky. Potom kladení otázek ustane! Ale jenom pokud je to vůle Boží. Otázky ustanou, neboť přijde pochopení, že na otázky vzniklé v mysli ve skutečnosti neexistuje odpověď. Pak se tázající zcela pohrouží v Boha.

Mita: Možná je to hloupá otázka, Rameshi, ale jdeme-li večer spát a sníme, je to ve skutečnosti Bůh snící uvnitř snu. Je to tak?

Ramesh: Je to správně.

Mita: Potom však to, jak snům rozumíme, co sny znamenají, nemá žádný smysl?

Ramesh: Nemá. Osobní sen však může mít význam pro danou soustavu těla a mysli. Existuje jeden známý homeopat, pan Šankara, a jednou z těch nejdůležitějších věcí, kterými se zabývá, jsou právě sny. Ptá se pacienta na jeho sny. Domnívá se, že sny, které se zdají, mívají často jeden základní prvek. Může jím být třeba strach. Nebo ztráta cesty. Chápete? A to mu pomůže určit lék.

Mita: Ano. My terapeuté, jak víte, se učíme zkoumat sny a . . .

Ramesh: Jistě! Proto to říkám!

Mita: A řekl byste, že to má ještě svoji platnost, nebo byste to všechno prostě zahodil pryč?

Ramesh: Okamžik, počkejte chvilku! Platnost poukazuje ke světu jevů. A pro tento život to platnost stále má. Chápete? Je tu nemoc, proto je tu lékař, který dá lék. Zda lék účinkuje nebo ne, to je Boží vůle! Terapeut tedy zkoumá pacientovy sny a poskytne nějakou radu. Zda tato rada pomůže či ne, záleží na osudu pacienta a vůli Boží. Ale to všechno, nemoc, lék, sen a rozbor snu, poukazuje ke světu jevů. Děje se to ve světě jevů, ve fenoménovosti (jevovosti) tohoto života. S duchovnem to ve skutečnosti nemá nic společného!

Co se však týká duchovní složky, tak osobní sen i živoucí sen (sen života) se v podstatě neliší. V živoucím snu existují tisíce let staré řeky a jezera, lidé se tu rodí a umírají. Totéž se děje v osobním snu. Jinými slovy, základem prožívání živoucího snu je prostor a čas a základem prožívání osobního snu je opět prostor a čas. Ve své podstatě jsou si tedy velmi podobné.

Wolfgang: Jaký význam má guru? A může guru, skrze to Neosobní, žáka poznat? Cítí guru ke svému žákovi lásku?

Ramesh: Cítí guru ke svému žákovi lásku? "On" lásku necítí, avšak k Lásce mezi guruem a žákem dochází. Miluje guru žáka? Ne. Existuje mezi guruem a žákem Láska? Ano.

Estrela: Neosobní láska?

Ramesh: Záleží na tom, jak se na to díváte. Proto, pokud se zeptáte, zda guru miluje žáka, odpověď je "ne", a zeptáte-li se, zda je mezi guruem a žákem Láska, odpověď je "ano".

Estrela: Nejde tedy o lásku osobní? Jde o lásku neosobní?

Ramesh: Ne, ne vždy. Láska může být osobní. Je-li tu muž a žena a navzájem se milují, nejde snad o osobní lásku?

Estrela: Ano. Domnívám se, že je rozdíl mezi Láskou a osobní láskou. Láska znamená Lásku ke každému.

Ramesh: Ano. Mluvíte o osobní lásce a neosobní Lásce. Je tu neosobní Láska i láska.

Estrela: Ale je-li láska osobní . . .

Ramesh: Podívejte se, pokud někdo řekne: "Toto miluji", pak jde o osobní lásku. A přijde-li Láska, pak je to neosobní Láska. "Miluji tuto osobu", nebo "miluji tuto věc", znamená osobní lásku, která se může změnit na nenávist.

Estrela: Ano.

Ramesh: Taková láska, která se může změnit v nenávist, není tou Láskou, o níž mluvím.

Estrela: Ano. Osobní láska se může změnit v nenávist, ale neosobní Láska nikoli.

Ramesh: To, co je Neosobní se na nic změnit nemůže, neboť Neosobní znamená "To".

Vera: Osobní láska znamená lpění.

Ramesh: Osobní láska znamená lpění. Zcela správně.

Wolfgang: A je-li žák od gurua vzdálen fyzicky, zůstává guru uvnitř?

Ramesh: Uvnitř čeho?

Estrela: Domnívám se, že láska se projevuje vně, navenek . . .

Ramesh: To by pak znamenalo, že láska žáka ke guruovi je osobní. Pokud Láska, kterou žák cítí ke guruovi, je neosobní, pak vzdálenost nehraje roli. Chápete? Jedná-li se o lásku osobní, pak láska, kterou žák pociťuje, je láskou ke guruovi jakožto osobě, kterou vidí. Pokud žák cítí něčí fyzickou přítomnost a potřebuje ji, pak to není neosobní Láska, o níž mluvíme. Jde-li o skutečnou Lásku, ta zůstává i na vzdálenost desetitisíce mil.

Ines: U mě je situace jiná. Fyzická přítomnost gurua není nutná. Neosobní pocit Lásky ke guruovi u mne není na úrovni prostoru a času. Víte, jak to myslím?

Ramesh: Ano. Přesto však fyzická přítomnost gurua vyvolává určitý pocit a tento pocit sám o sobě může být omezením. Cítí-li žák, že musí být poblíž gurua nebo v jeho fyzické přítomnosti, znamená to omezení.

Svámí Nitjánanda, učitel Svámího Muktánandy, měl jednoho žáka, o němž se domníval, že je velmi blízko osvícení. A Nitjánanda mu řekl, aby opustil ášram a žil někde jinde, neboť pochopil, že je pro žáka omezením. Posledním omezením žáka byla potřeba fyzické přítomnosti gurua. Proto ho guru poslal pryč. Chápete?

Brent: Můžete o vztahu guru a žák říci ještě více? Četl jsem o tom, jak Markus za vámi přijel, uviděl vás a pocítil něco zvláštního. Něco jako napojení. Pak na dlouhý čas odjel a věděl, že je zbytečné hledat, ale hledání stále vnitřně pokračovalo. Říkal vlastně něco v tom smyslu, že jste pro něho byl mentálně, i když ne fyzicky, přítomen. Prostě jste tam byl. Můžete to vysvětlit?

Ramesh: Co je tu k vysvětlování?

Brent: Já tomu nerozumím.

Ramesh: Čemu nerozumíte? Řekl jen to, že přestože byl vzdálen pět tisíc mil, přítomnost existovala.

Brent: A to je důležité pro to, aby mohlo dojít k transformaci srdce, je to tak? Je oddanost vám, oddanost tomuto učení, opravdu důležitá?

Ramesh: Podívejte se, vztah guru a žák je ve své podstatě východní, indický koncept. Západní mysli je zcela cizí. Západní mysl chápe vztah "učitel a student". Student zaplatí učiteli a tím to skončí. Vztah guru a žák je však od základu duchovní. Totéž přetrvává v indickém umění i hudbě. Guru je považován za Boha, a to i v umění a hudbě.

Brent: Často mi večer před spaním vytanou na mysli různé otázky a pochyby. Když se však zde ráno posadím, zdají se naprosto nepodstatné. Říkám si, proč jsem jen o nich minulou noc tolik přemýšlel. Víte, co mám na mysli?

Ramesh: Jistě.

Brent: Tak například se vás Alana ptala na znovuzrození, což je na mě trochu moc. Je tu nějaký odpor. Intelektuálně se to i teď zdá jako zcela nepodstatné. Když tu sedím, nenapadá mě žádná otázka. Ale jakmile přijdu domů a nejsem s vámi . . .

Ramesh: V této místnosti je určitá atmosféra. Takovou atmosféru prostě všude nemáte. A mysl je v této atmosféře zklidněná. Je to součást "Toho, co je".

Brent: Kvůli hlubšímu pochopení tedy . . .

Ramesh: Podívejte se, součástí představy o vztahu guru a žák je to, že čím větší je u žáka oddanost, tím rychleji se proces uskuteční. To je základem tohoto konceptu. Vztah guru a žák je koncept.

Brent: A reálně sedět v přítomnosti gurua . . .

Ramesh: Ano.

Brent: To je to, o co se pokouším. Přijel jsem po dvou měsících zpátky, vy jste mi neřekl nic jiného než předtím, ale v určitém smyslu to proniklo hlouběji. A to cítím jako přínos. Aby učení působilo silněji, je lepší být v reálné přítomnosti gurua, než jen sedět doma a číst knížky. (Všeobecný smích.) Vím, proč nemohu odjet domů.

Indrani: Rameshi, je to tak, jak říká Brent, neboť já jsem zažila totéž, když jsme se v únoru vrátili zpátky poté, co jsme tu strávili dvacet dní. Zdejší atmosféra mi vydržela dlouhou dobu, ale pak náhle byla pryč, neboť jsem pocítila, jak přichází žárlivost a další věci. A pomyslila jsem si: "Hrome, zase to všechno skončilo. Zase se to všechno vrátilo zpátky. Proč? Proč?" Nyní jsem znovu tady a všechny ty věci jsou pryč. Je to legrační. Jsem ráda, že se vás na to Brent zeptal, protože . . .

Ramesh: Ano.

Brent: Když jsem minulý rok odjel domů, chtěl jsem se vrátit do školy. Přemýšlel jsem: "Co to děláš se svým životem? Srovnej si svůj život." A tak podobně. Jdi za svými sny. Ale jak jsem byl týden doma, můj život se změnil. Všechny věci, které mi dělaly radost, mě již netěšily. Ale věděl jsem, že moje naprogramování je takové, že nemám jinou možnost, jak prožívat život. Do týdne jsem tedy věděl, že se vrátím zpátky. A pak, když jsem byl opět tady, jsem uvažoval: "Co tu dělám? Proč si nesrovnávám svůj život?" Jsou tu tedy různé pocity.

Ramesh: Samozřejmě.

Marta: Považujete za nezbytné . . . věříte, že k tomu, stát se osvíceným, je nutné mít gurua?

Ramesh: Podívejte se, je to součást indické tradice. Podle indické tradice je nutné mít gurua.

Marta: Dobrá, je to tradice. Ale jaký je váš koncept, jakou představu o tom máte vy?

Ramesh: Můj vlastní pocit je takový, že žijící guru je nutný. Ale neříkám, že by nebylo možné, aby transformace proběhla i bez gurua. Ale velmi pomůže, máte-li gurua, který vás vede.

Brent: Když jste překládal pro Mahárádže, intelektuálně jste všechno chápal velmi dobře. Je to tak?

Ramesh: Ne. Naopak. Byl jsem prakticky bez pochopení.

Brent: Ne. Myslím to tak, že po šestiměsíčním překládání jste měl dost dobré pochopení toho, jaké jsou Mahárádžovy koncepty, ne?

Ramesh: Ach, to jistě ano.

Brent: A objevilo se po tomto šestiměsíčním období, kdy jste měl určité intelektuální pochopení, ještě mnoho pochyb před konečným pochopením?

Ramesh: Ne.

Brent: Ne?

Ramesh: Bylo jich stále méně a méně, dokud nezmizely.

Indrani: Rameshi, neřekl snad Rámana Maharši, že guru není nutný, že pomůže samotné pátrání po Já, dotazování se na Já?

Ramesh: Ne. Maharši opakovaně prohlašoval, že guru je nezbytný.

Indrani: Pak jsem to špatně pochopila.

Ramesh: Ano. Říkal, že on sám fyzického gurua neměl, ale pokaždé uvedl, že guru je nezbytný.

Indrani: Rozumím. On tedy neměl gurua.

Ramesh: On neměl gurua. Ale on je jedním z miliardy.

Hans: V úvodu jedné knihy se říká, že aby mohl vzniknout vztah guru a žák, vzdává se guru své jednoty.

Ramesh: Ano.

Hans: A že z žáků snímá pocit duality. Domnívám se, že tu jde o mnohem víc než jen naslouchání promluvám. Pochopil jsem správně, že guru na sebe nějakým způsobem přebírá dualitu, kterou každý z nás pociťuje? Jak se přihodí, že guru ze žáka pocit oddělenosti sejme?

Ramesh: Boží vůle. Je to Boží vůle. Vztah guru a žák je mechanismus, jehož prostřednictvím se děje hledání. Chápete? Vztah guru a žák je pouze mechanismem v rámci světa jevů, mechanismem, jehož prostřednictvím dochází k hledání.

Hans: Ale skrývá se za tím mnohem víc než jenom to, že tu dochází ke slovní výměně. Učení pomocí slov je jen zlomkem toho.

Ramesh: Jak to myslíte?

Hans: Mám tím na mysli, že vy poskytnete intelektuální vysvětlení toho, jak to funguje, na čem je založeno naše ego, prostě dané učení objasníte. Na jedné úrovni se tedy jedná o intelektuální proces.

Ramesh: Ano, jistě.

Hans: Ale současně na hlubších úrovních probíhají další procesy.

Ramesh: Ano, probíhají. Správně. Ale dokud nepřijde pochopení, pak se to ve většině případů musí odehrávat na intelektuální úrovni.

Hans: Pro začátek, zpočátku.

Ramesh: Ano, je to tak. Neboť "kdo" vlastně hledá? Hledání je dění, probíhající pomocí rozumu, jenž je součástí naprogramování dané soustavy těla a mysli, jejímž prostřednictvím dochází k hledání. Hledajícím je tedy rozum a hledání se děje jeho prostřednictvím, a to dokud v něm nedojde k nazření, že to, co je hledáno, je mimo jeho chápání. Rozumíte? Hledání pokračuje, dokud není nazřeno, že to, co je hledáno, nemůže rozum pochopit. Potom to rozum vzdá. Chápete? Rozum se může vzdát, až když dojde, opět intelektuálně, k závěru, že to, co je hledáno, leží skutečně mimo něj. A proč, Hansi? Proč? Jak může rozum dojít k závěru, že to, co je hledáno, leží mimo něj?

Hans: Podle mě to je zkušeností, kdy se zastaví mysl. Kdy je tu stav uvědomění, v němž není žádné myšlení. Zároveň však sedím tady a poslouchám vaše slova stále znovu a znovu. Intelektuálně jim rozumím, ale přesto mě to sem každý den táhne. Přijel jsem zdaleka jen proto, abych tu mohl sedět. Ačkoli jsem slyšel vaše slova už tolikrát, je to jako když je můra přitahována světlem svíčky, přitahována jejím plamenem. Nechápu proč, ale prostě se to děje.

Ramesh: Je to součást mechanismu hledání v rámci světa jevů. A k procesu hledání dochází též prostřednictvím soustavy těla a mysli gurua. Rozumíte? Je součástí indické tradice, později i širší východní tradice, že v přítomnosti gurua existuje něco nehmatatelného, co může pomoci vyvolat pochopení. A "přítomnost" gurua může pokračovat i poté, kdy guru není fyzicky přítomen. "Přítomností" není nutně fyzická přítomnost. Přijdete-li do Rámanašrámu, tak třebaže je Rámana již 47 let mrtev, Jeho "přítomnost" je tu velmi silná.

Jean: Jeho přítomnost?

Ramesh: Ano.

Jean: Ve smyslu . . ?

Ramesh: Prosím?

Jean: Jak to myslíte?

Ramesh: Jeho přítomnost jakožto Vědomí. Pochopil jste?

Jean: Ano.

Ramesh: Dobře.

Indrani: To, že jsem zde, je tedy opět akt Boží milosti?

Ramesh: Naprosto. V tomto okamžiku, Indrani, by nemohl být nikdo z nás jinde než v této místnosti.

Indrani: Je tedy Boží milostí, že nyní máte tuto práci?

Ramesh: Ano, jistě.

Marta: A guruem má být žijící mistr?

Ramesh: Ano, tak praví indická tradice.

Marta: Mám na mysli, zda se musí jednat opravdu o fyzickou přítomnost?

Ramesh: Tak praví indická tradice.

Vincent: Čím je dáno, zda je ten či onen člověk mým guruem?

Ramesh: Rámana Maharši říkal, že to budete cítit. Budete to cítit.

Vincent: Byl jsem u Púndžadžího a cítil jsem to jako velké požehnání. Měl jsem k němu úctu, ale necítil jsem ho jako svého gurua, takže . . .

Ramesh: Takže?

Vincent: Moje otázka je: "Jste mým guruem?"

Ramesh: Odpovězte vy mně. Jste vy mým žákem?

Vincent: Ano.

Ramesh: Potom jsem tedy vaším guruem.

Martin: Říkal jste, že musí jít o fyzického gurua, ale nemohl by to být i guru duchovní? Mohl by být mým guruem například Nisargadatta Mahárádž?

Ramesh: Říká se, že vaším guruem může být kdokoli, ale žijící guru je lepší než pouhá představa gurua. Mohl byste říci, že mým guruem je Rámana Maharši, ale tradice říká . . . Nenechte se zmást. Nikdy nezapomeňte, že cokoli mezi guruem a žákem existuje, je koncept. Je to koncept. Na to nikdy nezapomeňte.

Padma: Říkáte-li, že je to koncept, chápu správně, že jde vlastně o něco nepodstatného, neboť ať se děje cokoli, je to stejně vůle Boží?

Ramesh: Správně.

Padma: Tento koncept je tedy zcela bez následků.

Ramesh: Správně. Zcela správně.

Padma: Koncept tedy . . .

Ramesh: Pomůže vám jasný rozum. Koncept používáte proto, abyste se zbavili jiného konceptu. Koncept Boží vůle používáte proto, abyste se zbavili konceptu, že jste oddělený jedinec.

Padma: Nazval byste to iluzí mysli nebo nějak podobně? Je tedy koncept něco jako hra mysli?

Ramesh: Ano. Jistě. Zcela správně.

Padma: Nemá tedy ve skutečnosti žádnou důležitost.

Ramesh: Správně. Koncept, jak říkáte, je hra mysli.

Padma: Tedy i když mluvíte o guruovi, je to koncept?

Ramesh: Ano, je to tak. Říkám, že je to koncept. Vztah guru a žák je koncept.

⚹⚹⚹⚹⚹

tudža saguna mhanó ki nirguna ré /

saguna nirguna éku Góvindu ré //

anumánéná, anumánéná /

šruti néti néti mhanati éku Góvindu ré //

tudža sthúla mhanó ki súkšma ré /

sthúla súkšma éku Góvindu ré //

tudža ákáru mhanó ki nirákáru ré /

ákáru nirákáru éku Góvindu ré //

tudža drišja mhanó ki adrišja ré /

drišja adrišja éku Góvindu ré //

nivritti prasádé Džňánadéva bólé /

báparakhumádévivaru Viththalu ré //

Góvindo! (Krišno)

Lze Tě velebit vychvalováním Tvých vlastností,

nebo jsi mimo veškeré vlastnosti?

Sám o sobě jsi, s vlastnostmi i bez vlastností.

O tom nepochybujte, přátelé.

Šruti praví: "Ne toto a ne tamto",

a dospívá k "Já jsem",

k neosobnímu Uvědomění si Bytí,

k tomu Jedinému, kterým je můj Góvinda.

Góvindo!

Jsi hrubý nebo jemný?

Ve světě jevů je Góvinda všechno, co je; hrubost i jemnost.

Góvindo!

Máš tvar, nebo jsi beztvarý?

Ty sám o sobě jsi, ve všech tvarech i mimo ně.

Mám tě nazývat projeveným nebo neprojeveným?

Góvindo, jsi zdroj veškerého projevení.

Zdroj existuje sám o sobě.

Nivritti Džňándév, díky milosti svého gurua, prohlašuje:

Všechno, co je, je Viththala (Krišna).

⚹⚹⚹⚹⚹

lahánapana dégá dévá / mungí sákharéčá ravá //

Airávata ratna thóra / tjási ankušáčá mára //

džjáčé angi móthépana / tajá játaná kathína //

Tuká mhané džána / vhávé lahánáhuni lahána //

Bože, prosím, učiň mé ego malým.

Pokorný mravenec je spokojen s trochou cukru.

Zato pyšný slon Airávat, klenot mezi slony,

probodnut kopím musí snášet bolest.

Kdo má silné ego

a věří, že převládá jeho vůle,

podstoupí mnohá utrpení.

Nikdy není Doma.

Tukárám říká:

Pochopte prosím, že aby mohlo přijít štěstí,

musí se ego stát tím nejmenším z nejmenších.

- ↑ -